ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
29. března 2012 (*)
„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Španělské trhy širokopásmového přístupu k internetu – Rozhodnutí konstatující porušení článku 82 ES – Stanovení cen – Tarifní nůžky – Loajální spolupráce – Uplatnění ultra vires článku 82 ES – Právní jistota – Ochrana legitimního očekávání“
Ve věci T‑398/07,
Španělské království, zastoupené N. Díaz Abad, abogado del Estado,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené F. Castillo de la Torrem, É. Gippini Fournierem a K. Mojzesowicz, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C(2007) 3196 final ze dne 4. července 2007 v řízení podle článku 82 [ES] (věc COMP/38.784 – Wanadoo España v. Telefónica),
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení L. Truchot, předseda, M. E. Martins Ribeiro (zpravodajka) a H. Kanninen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 8. června 2011,
vydává tento
Rozsudek
Skutkový základ sporu
1 Telefónica SA je mateřskou společností skupiny Telefónica, bývalého státního monopolu v odvětví telekomunikací ve Španělsku. V období, kterého se týká rozhodnutí Komise COM(2007) 3196 final ze dne 4. července 2007 v řízení podle článku 82 [ES] (věc COMP/38.784 – Wanadoo España v. Telefónica) (dále jen „napadené rozhodnutí“), tedy v době od září 2001 do prosince 2006, poskytovala Telefónica služby vysokorychlostního přenosu dat prostřednictvím své dceřiné společnosti Telefónica de España SAU (dále jen „TESAU“), jakož i dalších dvou dceřiných společností, Telefónica Data de España SAU a Terra Networks España SA, které se sloučily s TESAU dne 30. června 2006 a 7. července 2006 (body 11, 13 a 19 až 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Telefónica a její dceřiné společnosti (dále nazývané společně „Telefónica“) po celou dobu, které se týká šetření, tvořily jednu a tutéž hospodářskou jednotku (bod 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
2 Do plné liberalizace telekomunikačních trhů v roce 1998 byla Telefónica v držení Španělského státu a měla zákonný monopol na maloobchodní dodávky telekomunikačních služeb prostřednictvím pevné linky. V současnosti provozuje jedinou pevnou telefonní síť celostátního rozsahu (bod 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
3 Dne 11. července 2003 zaslala Wanadoo España SL (nyní France Telecom España SA) stížnost Komisi Evropských společenství, v níž tvrdila, že rozpětí mezi velkoobchodními cenami, které dceřiné společnosti Telefónica účtovaly ve Španělsku svým konkurentům při velkoobchodním poskytování vysokorychlostního přístupu k internetu, a maloobchodními cenami, které účtovaly konečným uživatelům, nebylo dostatečné k tomu, aby společnosti Telefónica mohli její konkurenti konkurovat (bod 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
4 Dne 18. listopadu 2004 zaslala Komise Comisión del Mercado de las Telecomunicaciones (CMT, španělská Komise pro telekomunikační trh) žádost o informace.
5 Dne 17. prosince 2004 zaslala Komise CMT e-mail za účelem získání doplňujících informací k informacím, o něž žádala dne 18. listopadu 2004. Dne 17. ledna 2005 jí rovněž zaslala žádost o dodatečné informace.
6 Dne 20. prosince 2004, 26. ledna a 2. února 2005 odpověděla CMT na žádosti Komise o informace ze dne 18. listopadu 2004, 17. prosince 2004 a 17. ledna 2005.
7 Dne 20. února 2006 zaslala Komise společnosti Telefónica oznámení námitek, na které společnost Telefónica odpověděla dne 19. května 2006 (bod 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
8 Dne 15. května 2006 Komise informovala CMT, že pokud by se chtěla účastnit slyšení, musí o to požádat u úředníka pro slyšení. Dne 24. května 2006 Komise zaslala CMT nedůvěrnou verzi oznámení námitek a vyzvala ji k předložení písemných připomínek.
9 Dne 12. a 13. června 2006 proběhlo na žádost společnosti Telefónica slyšení. Tato společnost, stěžovatelka a zúčastněné třetí strany měly možnost být vyslechnuty a přednést připomínky k problémům vzneseným Komisí v oznámení námitek (bod 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí). CMT učinila ústní vyjádření. Dne 26. června 2006 odpověděla na několik otázek položených stěžovatelkou na slyšení.
10 Dne 11. ledna 2007 zaslala Komise společnosti Telefónica dopis, v němž ji vyzvala ke sdělení připomínek k závěrům, které Komise hodlala vyvodit z nových skutečností, které nebyly uvedeny v oznámení námitek. Telefónica na tento dopis odpověděla dne 12. února 2007 (bod 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
11 Dne 12. června 2007 zaslal předseda CMT Komisi dopis, v němž ji informoval o důsledcích napadeného rozhodnutí z normativního hlediska a litoval, že Komise a CMT spolu v průběhu řízení účinně nespolupracovali. Komise na něj odpověděla dopisem ze dne 21. srpna 2007.
12 Dne 14. června 2007 se uskutečnila schůzka mezi Komisí a CMT.
13 Dne 15. června 2007 se CMT zúčastnila v postavení znalce schůze Poradního výboru pro restriktivní praktiky a dominantní postavení, zřízeného článkem 14 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1).
Napadené rozhodnutí
14 Dne 4. července 2007 přijala Komise napadené rozhodnutí, které je předmětem projednávané žaloby.
15 Komise v napadeném rozhodnutí nejprve označila tři trhy s dotčenými produkty, tedy maloobchodní trh vysokorychlostního připojení a dva velkoobchodní trhy vysokorychlostního připojení (body 145 až 208 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
16 Dotčený maloobchodní trh zahrnuje podle napadeného rozhodnutí veškeré produkty vysokorychlostního připojení bez rozdílu, ať již poskytované prostřednictvím ADSL (Asymetric Digital Subscriber Line, asymetrické digitální připojení uživatele), nebo prostřednictvím jakékoliv jiné technologie, uváděné na „trh pro širokou veřejnost“ a určené pro rezidenty i nerezidenty. Naopak nezahrnuje služby přístupu k vysokorychlostnímu připojení na míru, směřující především k „velkým zákazníkům“ (bod 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
17 Pokud jde o velkoobchodní trhy, Komise uvedla, že nabízeny byly tři základní velkoobchodní nabídky, a to referenční nabídka pro zpřístupnění účastnického vedení, nabízená pouze společností Telefónica, regionální velkoobchodní nabídka (GigADSL, dále jen „regionální velkoobchodní produkt“), rovněž nabízená pouze společností Telefónica, a několik celostátních velkoobchodních nabídek nabízených společností Telefónica (ADSL-IP a ADSL-IP Total, dále jen „celostátní velkoobchodní produkt“) i ostatními operátory na základě zpřístupnění účastnického vedení nebo regionálního velkoobchodního produktu (bod 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
18 Komise za účelem definice velkoobchodních trhů dotčených v projednávaném případě přezkoumala, zda velkoobchodní přístupové produkty popsané v předcházejícím bodě tvoří tentýž trh nebo různé výrobkové trhy (bod 162 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu měla Komise za to, že regionální velkoobchodní produkt a zpřístupnění účastnického vedení nejsou zaměnitelné (body 163 až 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise měla rovněž za to, že neexistuje dostatečná zaměnitelnost mezi regionálním a celostátním velkoobchodním produktem (body 183 až 195 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přičemž upřesnila, že přesné hranice mezi regionálním a celostátním velkoobchodním trhem nejsou rozhodující vzhledem k dominantnímu postavení společnosti Telefónica na každém z těchto trhů (bod 195 odůvodnění napadeného rozhodnutí). A konečně měla Komise za to, že jiné technologie přístupu k vysokorychlostnímu přenosu dat nežli ADSL, zejména kabel, nemohou být považovány za zaměnitelné s nabídkami ADSL (body odůvodnění 196 až 207 napadeného rozhodnutí). Komise došla k závěru, že velkoobchodní trhy dotčené napadeným rozhodnutím zahrnují regionální velkoobchodní produkt a celostátní velkoobchodní produkt, s výjimkou kabelových velkoobchodních služeb a jiných technologií nežli ADSL (body 6 a 208 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
19 Podle napadeného rozhodnutí mají relevantní velkoobchodní a maloobchodní zeměpisné trhy celostátní rozměr (španělské území) (bod 209 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
20 Dále Komise konstatovala, že společnost Telefónica má dominantní postavení na obou dotčených velkoobchodních trzích (body 223 až 242 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Ve sledovaném období tak Telefónica měla monopol na poskytování regionálního velkoobchodního produktu a více než 84% podíl na celostátním velkoobchodním trhu (body 223 a 235 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle napadeného rozhodnutí (body 243 až 277 odůvodnění) měla Telefónica dominantní postavení rovněž na maloobchodním trhu.
21 Poté Komise přezkoumala, zda Telefónica na dotčených trzích zneužila svého dominantního postavení (body 278 až 694 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu měla Komise za to, že Telefónica porušila článek 82 ES, jelikož svým konkurentům vnutila nespravedlivé ceny ve formě tarifních nůžek mezi maloobchodními cenami vysokorychlostního přístupu na trhu pro španělskou „širokou veřejnost“ a velkoobchodními cenami vysokorychlostního přístupu na regionální a celostátní úrovni v období od září 2001 do prosince 2006 (bod 694 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
22 Za účelem prokázání existence tarifních nůžek v projednávaném případě Komise zaprvé připomněla normativní kontext, v němž Telefónica poskytovala regionální a celostátní velkoobchodní produkt, zejména povinnost poskytnout spravedlivé podmínky velkoobchodního přístupu na regionální a celostátní úrovni, uloženou společnosti Telefónica španělským právem. Komise rovněž připomněla povinnost poskytovat regionální velkoobchodní produkt, uloženou CMT společnosti Telefónica od března 1999, a uvedla, že Telefónica začala nabízet svůj produkt ADSL-IP Total na základě vlastní iniciativy od září 1999, zatímco CMT uložila společnosti Telefónica poskytovat přístup k ADSL-IP od dubna 2002 (body 288 a 289 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
23 Zadruhé, co se týče způsobu určení tarifních nůžek, Komise měla za to, primo, že úroveň efektivnosti konkurentů společnosti Telefónica musí být posuzována v závislosti na jejích nákladech na navazujícím trhu (metoda „stejně výkonného soutěžitele“) (body 311 až 315 odůvodnění napadeného rozhodnutí), secundo, že relevantní metodou valorizace nákladů v projednávaném případě je metoda dlouhodobých průměrných přírůstkových nákladů (dále jen „DPPN“) (body 316 až 324 odůvodnění napadeného rozhodnutí), tertio, že posuzování ziskovosti v čase může být provedeno na základě dvou metod, a to tzv. metody „jednotlivých období“ a metody diskontovaných peněžních toků (body 325 až 385 odůvodnění napadeného rozhodnutí), quarto, že určení tarifních nůžek musí být stanoveno na základě škály služeb nabízených společností Telefónica na relevantním maloobchodním trhu (body 386 až 388 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a quinto, co se týče volby vstupů na předcházejícím trhu pro stanovení reprodukovatelnosti cen na navazujícím trhu, že tarify společnosti Telefónica musejí být reprodukovatelné stejně výkonným soutěžitelem, který využije přinejmenším jeden velkoobchodní produkt společnosti Telefónica na každém z relevantních velkoobchodních trhů (body 389 až 396 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
24 Zatřetí Komise spočítala, zda rozdíl v cenách společnosti Telefónica na navazujícím trhu a na předcházejícím trhu pokrývá přinejmenším DPPN společnosti Telefónica na navazujícím trhu (body 397 až 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí). S použitím metodologie stanovené v předcházejícím bodě Komise spočítala, že maloobchodní ceny společnosti Telefónica nebyly v období od září 2001 do prosince 2006 na základě jejích celostátních nebo regionálních velkoobchodních produktů reprodukovatelné (body 512 až 542 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
25 Začtvrté, co se týče účinků zneužití, Komise měla za to, že jednání společnosti Telefónica pravděpodobně omezilo schopnost trvalého růstu operátorů ADSL na maloobchodním trhu a pravděpodobně vedlo k újmě způsobené konečným uživatelům. Měla rovněž za to, že jednání společnosti Telefónica mělo konkrétní vylučující účinky a poškozovalo spotřebitele (body 544 až 618 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
26 Zapáté Komise uvedla, že jednání společnosti Telefónica nebylo objektivně odůvodněné a nevedlo ke zvýšení efektivnosti (body 619 až 664 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
27 A konečně zašesté Komise uvedla, že Telefónica měla prostor pro to, aby vzniku tarifních nůžek zabránila. Telefónica tak mohla zvýšit své maloobchodní ceny nebo snížit velkoobchodní poplatky. Komise doplnila, že rozhodnutí CMT týkající se tarifních nůžek, které bylo určeno společnosti Telefónica, nemohlo vyloučit její odpovědnost (body 665 až 694 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
28 A nakonec Komise konstatovala, že v projednávaném případě byl dotčen obchod mezi členskými státy, jelikož cenová politika společnosti Telefónica se týká přístupových služeb operátora s dominantním postavením, které pokrývají celé španělské území, tvořící podstatnou část vnitřního trhu (body 695 až 697 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
29 Pro účely výpočtu výše pokuty Komise v napadeném rozhodnutí uplatnila metodologii uvedenou v pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171). Komise s ohledem na povahu a dopad zneužití, jakož i velikost relevantního zeměpisného trhu měla za to, že protiprávní jednání je třeba hodnotit jako „velmi závažné“, ačkoliv během daného období nemuselo mít toto jednání nutně stejnou závažnost. Podle napadeného rozhodnutí zohledňuje výchozí částka pokuty, 90 000 000 eur, skutečnost, že závažnost zneužití se stala zjevnější během příslušného období, a konkrétně po přijetí rozhodnutí Komise 2003/707/ES ze dne 21. května 2003 v řízení podle článku 82 ES (věc COMP/C 1/37.451, 37.578, 37.579 – Deutsche Telekom AG) (Úř. věst. L 263, s. 9) (neoficiální překlad) (body 738 až 757 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
30 Na výchozí částku pokuty byl použit násobící faktor 1,25 pro zohlednění významné hospodářské síly společnosti Telefónica a pro zajištění dostatečně odrazující povahy pokuty, takže výchozí částka pokuty byla zvýšena na 112 500 000 eur (bod 758 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
31 Vzhledem k tomu, že protiprávní jednání trvalo od září 2001 do prosince 2006, tedy pět let a čtyři měsíce, zvýšila Komise výchozí částku pokuty o 50 %. Základní výše pokuty tak dosáhla 168 750 000 eur (body 759 až 761 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
32 Vzhledem k dostupným důkazům měla Komise za to, že v tomto případě lze uznat existenci určitých polehčujících okolností, jelikož po část uvedeného období podléhaly některé poplatky účtované společností Telefónica regulaci daného odvětví. Společnosti Telefónica tak bylo přiznáno snížení výše pokuty o 10 %, ačkoliv měla tato společnost podle Komise při stanovování svých cen k dispozici mnohem větší manévrovací prostor, v důsledku čehož činila výše pokuty 151 875 000 eur (body 765 a 766 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
33 Výrok napadeného rozhodnutí zní následovně:
„Článek 1
[Telefónica] a [TESAU] tím, že mezi zářím 2001 a prosincem 2006 uplatňovaly nespravedlivé ceny vedoucí k nepoměru mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami přístupu k širokopásmovému přenosu dat, porušily článek 82 ES.
Článek 2
Za protiprávní jednání konstatované v článku 1 se společnostem [Telefónica] a [TESAU] ukládá společně a nerozdílně pokuta ve výši 151 875 000 eur.“ (neoficiální překlad)
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
34 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 31. října 2007 podalo Španělské království projednávanou žalobu.
35 Španělské království navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
36 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl;
– uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.
37 Na základě zprávy soudce zpravodaje se Tribunál (osmý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení. Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání dne 8. června 2011.
Právní otázky
38 Na podporu své žaloby uplatňuje Španělské království pět žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti loajální spolupráce stanovené v článku 10 ES a v čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací („rámcová směrnice“) (Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349). Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 82 ES z důvodu zjevně nesprávných posouzení Komise. Třetí žalobní důvod vychází z překročení pravomocí při použití článku 82 ES. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty. A konečně pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnost loajální spolupráce, stanovené v článku 10 ES a v čl. 7 odst. 2 „rámcové směrnice“
39 Svým prvním žalobním důvodem Španělské království tvrdí, že Komise v průběhu dotčeného správního řízení porušila povinnost loajální spolupráce s CMT, stanovenou v článku 10 ES a v čl. 7 odst. 2 „rámcové směrnice“.
40 Je třeba připomenout, že povinnost loajální spolupráce zakotvenou článkem 10 ES nesou všechny orgány členských států jednající v rámci svých pravomocí, jakož i unijní orgány, jež mají vzájemnou povinnost loajální spolupráce s členskými státy (usnesení Soudního dvora ze dne 13. července 1990, Zwartveld a další, C‑2/88 IMM, Recueil, s. I‑3365, bod 17; viz rozsudek Soudního dvora ze dne 22. října 2002, Roquette Frères, C‑94/00, Recueil, s. I‑9011, bod 31 a citovaná judikatura). Pokud, jako v tomto případě, jsou unijní orgány a vnitrostátní orgány povolány k tomu, aby přispívaly k dosažení cílů stanovených ve Smlouvě společným výkonem svých příslušných pravomocí, je tato spolupráce zvláště důležitá (výše uvedený rozsudek Roquette Frères, bod 32).
41 Co se týče Komisí zpochybňované přípustnosti části tohoto žalobního důvodu týkající se porušení čl. 7 odst. 2 „rámcové směrnice“, je třeba stejně jako Komise uvést, že Španělské království v rámci tohoto žalobního důvodu pouze uvedlo, že dosah povinnosti spolupráce nelze omezit na mechanismus oznamování návrhů opatření vnitrostátními regulačními orgány (dále jen „VRO“) a oznamování následných vyjádření Komise, a nezformulovalo argumenty mající prokázat, že toto ustanovení bylo porušeno.
42 Když bylo Španělské království na jednání dotázáno na relevantnost tohoto ustanovení pro projednávaný případ, prohlásilo, že představuje uplatnění povinnosti loajální spolupráce stanovené v článku 10 ES v normativním rámci elektronických komunikací.
43 Z článku 21 statutu Soudního dvora a z čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že každá žaloba musí uvádět předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Uvádět je musí dostatečně jasně a přesně, aby to umožnilo žalovanému připravit si svou obhajobu a Tribunálu o žalobě rozhodnout i bez dalších podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byla žaloba přípustná, třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (viz rozsudek Tribunálu ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, bod 94, a citovaná judikatura).
44 Kromě toho pouhé abstraktní uvedení žalobních důvodů v žalobě nesplňuje požadavky jednacího řádu a žaloba musí ozřejmit, v čem spočívají žalobní důvody, na kterých se žaloba zakládá (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1961, Fives Lille Cail a další v. Vysoký úřad, 19/60, 21/60, 2/61 a 3/61, Recueil, s. 559 a 588, a rozsudek Tribunálu ze dne 18. prosince 2008, Componenta v. Komise, T‑455/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 45).
45 Je nutno konstatovat, že Španělské království nerozvinulo žádnou dostatečně jasnou argumentaci na podporu části tohoto žalobního důvodu týkající se porušení čl. 7 odst. 2 „rámcové směrnice“ v kontextu správního řízení vedoucího k přijetí napadeného rozhodnutí. Tuto část je proto třeba prohlásit za nepřípustnou, jelikož nesplňuje požadavky judikatury připomenuté v bodech 43 a 44 výše.
46 Co se týče opodstatněnosti tohoto žalobního důvodu v části, v níž se týká porušení článku 10 ES, je třeba zaprvé odmítnout tvrzení Španělského království, podle něhož Komise tím, že CMT dostatečně nezapojila do správního řízení, porušila povinnost loajální spolupráce.
47 Co se týče vztahů, které vznikají v rámci řízení vedených Komisí podle článků 81 ES a 82 ES, je třeba připomenout, že podmínky plnění povinnosti loajální spolupráce, která vyplývá z článku 10 ES a kterou je Komise vázána ve svých vztazích s členskými státy, byly upřesněny zejména v článcích 11 až 16 nařízení č. 1/2003 v kapitole IV nazvané „Spolupráce“. Tato ustanovení přitom povinnost Komise konzultovat VRO ani možnost Komise, uplatňovanou Španělským královstvím, uskutečnit v součinnosti s nimi „společné kroky“ v rámci řízení, která vede podle článků 81 ES a 82 CE, nestanoví.
48 Dále je třeba konstatovat, že CMT byla v projednávané věci skutečně do správního řízení zapojena. Zaprvé, jak vyplývá z bodů 4 až 6 výše, totiž Komise zaslala CMT tři žádosti o informace, na které tato odpověděla. Zadruhé Komise dne 24. května 2006 předala CMT nedůvěrnou verzi oznámení námitek. Rovněž ji informovala, že může případně Komisi zaslat písemné připomínky k oznámení námitek nebo na jednání podat ústní vyjádření či vznést otázky. Žádné písemné vyjádření přitom CMT neformulovala. Zatřetí Španělské království nezpochybňuje, že několik zástupců CMT bylo přítomno na jednání konaném ve dnech 12. a 13. června 2006 a že na něm CMT rovněž ústně vystoupila. Začtvrté dne 26. června 2006 CMT rovněž písemně odpověděla na řadu otázek stěžovatelky položených na jednání. Zapáté Španělské království nezpochybňuje tvrzení Komise, podle kterého se členové týmu pověřeného tímto případem opakovaně s CMT setkali, aby projednali šetření. Zašesté Španělské království nezpochybňuje tvrzení Komise, že dne 14. června 2007 se s ní setkalo několik zástupců CMT a formulovalo vyjádření ke znění některých bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež bylo zohledněno pro účely druhé schůze poradního výboru stanoveného v článku 14 nařízení č. 1/2003. CMT v tomto ohledu nepředložila doplňující připomínky. Jedné schůze uvedeného poradního výboru konané dne 15. června 2007 se ostatně účastnil i odborník z CMT. Je přitom nutno konstatovat, že Španělské království ve své žalobě neupřesňuje důvody, proč účast CMT, tak jak byla popsána výše, nebyla v projednávaném případě dostačující.
49 V tomto ohledu nelze přijmout ani argumenty uplatněné Španělským královstvím pro prokázání rozsahu, v jakém Komise porušila povinnost loajální spolupráce.
50 Zaprvé skutečnost, že se napadené rozhodnutí týká produktů a služeb regulovaných CMT v souladu s použitelnými evropskými směrnicemi, není rozhodující. Jak správně uvádí Komise, neexistuje-li výslovná výjimka v tomto smyslu, právo hospodářské soutěže se na regulovaná odvětví použije (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, body 65 až 72, a ze dne 11. dubna 1989, Saeed Flugreisen a Silver Line Reisebüro, 66/86, Recueil, s. 803). Mimoto použitelnost pravidel hospodářské soutěže není vyloučena, jakmile dotyčná odvětvová ustanovení ponechávají možnost vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže v důsledku samostatného chování podniků (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, Komise a Francie v. Ladbroke Racing, C‑359/95 P a C‑379/95 P, Recueil, s. I‑6265, body 33 a 34 a citovaná judikatura). Jak přitom Komise konstatovala v bodech 665 až 694 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které nejsou Španělským královstvím zpochybňovány, Telefónica měla v projednávaném případě prostor pro to, aby vzniku tarifních nůžek zabránila (viz rovněž bod 27 výše). Jednání společnosti Telefónica sankcionované v napadeném rozhodnutí tedy spadá do působnosti článku 82 ES (viz rovněž v tomto smyslu stanovisko generálního advokáta J. Mazáka ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, C‑280/08 P, Sb. rozh. s. I‑9555, body 15 a 19).
51 Zadruhé tvrzení Španělského království, podle kterého Komise v napadeném rozhodnutí provedla „podrobnou“ analýzu regulačního zásahu CMT, rovněž není relevantní. Z napadeného rozhodnutí sice vyplývá, že se Komise odvolávala na právní rámec, v němž Telefónica poskytovala regionální a celostátní velkoobchodní produkt, bylo to však z důvodu nutnosti, pro určení případné zneužívající cenové praxe, posouzení všech okolností a přezkoumání, zda tato praxe nesměřuje k odnětí nebo omezení možností kupujícího zvolit si zdroje zásobování, k zabránění soutěžitelům v přístupu na trh, k uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo k posilování dominantního postavení prostřednictvím narušené hospodářské soutěže (rozsudek Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 175; viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. února 2011, TeliaSonera Sverige, C‑52/09, Sb. rozh. s. I‑527, bod 28, a citovaná judikatura). V napadeném rozhodnutí ostatně Komise výslovně uvedla, že vnitrostátní regulace, která ukládala společnosti Telefónica poskytovat regionální a celostátní velkoobchodní produkt, je slučitelná s unijním právním rámcem přijatým v roce 2002 (bod 294 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že prokázání porušení článku 82 ES ve formě tarifních nůžek není v rozporu s politikou CMT (bod 684 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Rovněž zdůraznila, že metodologie použitá v napadeném rozhodnutí není v rozporu s metodologií použitou CMT v roce 2001 (bod 733 odůvodnění napadeného rozhodnutí). A konečně Komise uvedla, že to byla právě dočasná opatření vedoucí k podstatnému snížení cen regionálního a celostátního velkoobchodního produktu přijatá CMT, která skoncovala s tarifními nůžkami (bod 759 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
52 Zatřetí nelze tvrdit, že Komise sankcionovala společnost Telefónica za jednání narušující hospodářskou soutěž, které již bylo analyzováno CMT. Španělské království totiž ve svých písemnostech ani v odpovědi na otázku položenou na jednání nezpochybnilo, že CMT v průběhu trvání protiprávního jednání nikdy neprovedla analýzu existence tarifních nůžek mezi celostátním velkoobchodním produktem společnosti Telefónica a jejími maloobchodními produkty a že analýza tarifních nůžek mezi regionálním velkoobchodním produktem společnosti Telefónica a jejími maloobchodními produkty nebyla nikdy uskutečněna na základě skutečných historických nákladů dotyčné společnosti, ale na základě odhadů ex ante (body 726 a 727 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
53 A dále, narozdíl od tvrzení Španělského království nelze mít za to, že napadené rozhodnutí je překážkou pro výkon úlohy regulátora ze strany CMT, má důsledky na její budoucí kroky a dotýká se její regulační politiky.
54 Zaprvé je třeba odmítnout argument Španělského království, podle kterého zásah Komise nezohlednil odvětvová pravidla.
55 Aniž by bylo třeba rozhodovat o relevantnosti Španělským královstvím uplatňovaného rozsudku Supreme Court of the United States (nejvyššího soudu Spojených států) ze dne 13. ledna 2004 [věc Verizon Communications Inc. v. Law Offices of Curtis V. Trinko, LLP, 540 U.S. 398 (2004)] pro analýzu podmínek zásahu Komise na základě článku 82 ES na dotčeném regulovaném trhu v projednávaném případě, je třeba mít za to, že Komise v bodech 287 až 309 odůvodnění napadeného rozhodnutí skutečně přezkoumala právní kontext, v němž Telefónica poskytovala velkoobchodní přístup na regionální a na celostátní úrovni, a tento kontext zohlednila, a to právě z důvodu nutnosti, připomenuté v bodě 51 výše, posoudit veškeré okolnosti, mezi nimi i povinnost uloženou společnosti Telefónica španělským právním rámcem, týkající se poskytování velkoobchodního přístupu na regionální úrovni od března 1999 a velkoobchodního přístupu na celostátní úrovni od dubna 2002 (bod 287 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise se ostatně za tímto účelem v napadeném rozhodnutí opakovaně odvolávala na kroky CMT na španělském trhu. Každopádně i za předpokladu, že by odvětvová pravidla, na něž se Španělské království odvolává, vyplývala z aktů sekundárního unijního práva, je třeba zdůraznit, že s ohledem na zásady, kterými se řídí hierarchie norem, se takové akty, neopravňuje-li je k tomu některé ustanovení Smlouvy, nemohou odchylovat od ustanovení Smlouvy, v projednávaném případě článku 82 ES (tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 10. července 1990, Tetra Pak v. Komise, T‑51/89, Recueil, s. II‑309, bod 25).
56 Je třeba rovněž odmítnout argument Španělského království, podle kterého má přijetí napadeného rozhodnutí Komisí důsledky pro budoucí kroky CMT a dotýká se její regulační politiky. Mimo to, že Španělské království ve svých písemnostech neupřesňuje uvedené důsledky ani důvody, pro něž by byla dotčena její regulační politika, je totiž třeba zdůraznit, že dohled ex ante VRO a dohled ex post Komise mají odlišný předmět i účel, jelikož soutěžní pravidla zakotvená Smlouvou o ES v podobě dohledu ex post doplňují normativní rámec stanovený unijním zákonodárcem s cílem regulovat telekomunikační trhy ex ante (rozsudek Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 92).
57 Zadruhé je třeba odmítnout argument Španělského království založený na rozhodnutí Komise ze dne 30. dubna 2003 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/38.370 – O2 UK Limited v. T‑Mobile UK Limited) (Úř. věst. L 200, s. 59) a na několika tiskových zprávách Komise, z nichž vyplývá, že v jiných věcech týkajících se odvětví telekomunikací měla Komise za to, že hospodářské soutěž byla na základě zásahu VRO dostatečně chráněna. Posouzení Komise totiž vycházejí z okolností vlastních každé věci a rozhodnutí týkající se jiných věcí mohou mít pouze orientační povahu, jelikož podrobné údaje o věcech nejsou identické (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Sb. rozh. s. I‑8935, body 201 a 205, a ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh. s. I‑4405, bod 60). V důsledku toho nelze Komisí provedená posouzení skutkových okolností dřívějších věcí, která jsou navíc v projednávaném případě z podstatné části podepřena pouze odkazy na tiskové zprávy Komise, přenést na projednávanou věc (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2007, Sun Chemical Group a další v. Komise, T‑282/06, Sb. rozh. s. II‑2149, bod 88).
58 Z výše uvedených úvah vyplývá, že tento žalobní důvod musí být zamítnut.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného použití článku 82 ES z důvodu zjevně nesprávných posouzení Komise
59 Svým žalobním důvodem Španělské království tvrdí, že se Komise v rámci použití článku 82 ES dopustila několika zjevně nesprávných posouzení. V tomto ohledu Španělské království tvrdí, že dotyčné velkoobchodní produkty nebyly pro operátory, kteří využili nabídky těchto produktů, nezbytné, že stanovení specifických maloobchodních nákladů hypotetických soutěžitelů stejně výkonných jako Telefónica není správné a že analýza účinků protisoutěžních jednání společnosti Telefónica na španělském trhu je chybná.
60 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury, pokud unijní soud vykonává obecně úplný přezkum otázky, zda byly, či nebyly splněny podmínky použití ustanovení týkajících se hospodářské soutěže, přezkum, který vykonává ohledně komplexních hospodářských posouzení Komise, se nezbytně omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, jakož i věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. července 1985, Remia a další v. Komise, 42/84, Recueil, s. 2545, bod 34; ze dne 17. listopadu 1987, British American Tobacco a Reynolds Industries v. Komise, 142/84 a 156/84, Recueil, s. 4487, bod 62, a ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 279; rozsudek Tribunálu ze dne 10. dubna 2008, Deutsche Telekom v. Komise, T‑271/03, Sb. rozh. s. II‑477, bod 185).
61 Stejně tak, je-li rozhodnutí Komise výsledkem komplexních technických posouzení, tato posouzení jsou v zásadě rovněž předmětem omezeného soudního přezkumu, který předpokládá, že unijní soud nemůže nahradit svým posouzením skutkových okolností posouzení Komise (rozsudky Tribunálu Microsoft v. Komise, bod 43 výše, bod 88, a ze dne 9. září 2009, Clearstream v. Komise, T‑301/04, Sb. rozh. s. II‑3155, bod 94).
62 I když unijní soud Komisi přiznává v hospodářské oblasti volné uvážení, neznamená to, že tento soud nesmí přezkoumávat výklad údajů této povahy provedený Komisí. Unijní soud totiž musí zejména ověřit nejen věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž musí přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C‑12/03 P, Sb. rozh. s. I‑987, bod 39; rozsudky Microsoft v. Komise, bod 43 výše, bod 89, a Clearstream v. Komise, bod 61 výše, bod 95).
63 Posouzení, zda se Komise dopustila Španělským královstvím uplatňovaných zjevně nesprávných posouzení, je třeba provést ve světle výše připomenutých zásad.
64 Zaprvé Španělské království tvrdí, že k tomu, aby existovalo takové stlačení marží mezi velkoobchodním a maloobchodním produktem, které by bylo v rozporu s článkem 82 ES, jaké je konstatováno v napadeném rozhodnutí, judikatura vyžaduje, aby velkoobchodní produkt byl nezbytný pro poskytování maloobchodní služby, přičemž v projednávaném případě tomu tak není.
65 Když bylo Španělské království na jednání dotazováno na smysl a dosah své argumentace, zejména s ohledem na rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, zopakovalo, že tvrdí, že pokud tak jako v projednávaném případě existuje zákonná povinnost poskytovat velkoobchodní produkt, má Komise povinnost za účelem konstatování existence stlačení marží, které je v rozporu s článkem 82 ES, prokázat, že uvedený produkt je nezbytný pro poskytování maloobchodního produktu. Rovněž uvedlo, že úvahy z uvedeného rozsudku se uplatní pouze tehdy, byly-li dotčené velkoobchodní produkty uvedeny na trh dobrovolně, bez jakékoliv zákonné povinnosti.
66 Podle judikatury připomenuté v bodě 51 výše, za účelem určení, zda podnik v dominantním postavení toto postavení zneužil uplatňováním svých tarifních praktik, je třeba posoudit celkové okolnosti a přezkoumat, zda toto jednání nesměřuje k odnětí nebo omezení možností kupujícího zvolit si zdroje zásobování, k zabránění soutěžitelům v přístupu na trh, k uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo k posilování dominantního postavení prostřednictvím narušené hospodářské soutěže.
67 Zejména tarifní praktika uplatňovaná vertikálně integrovaným dominantním podnikem, která je nespravedlivá tím, že skutečně stlačuje marže konkurentů tohoto podniku na maloobchodním trhu z důvodu rozpětí cen jeho velkoobchodních a maloobchodních produktů, může představovat zneužití dominantního postavení, které je v rozporu s článkem 82 ES (v tomto smyslu viz rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, bod 30).
68 Stlačování marží, které s ohledem na účinek vyloučení, který může toto stlačování mít ve vztahu k přinejmenším stejně výkonným soutěžitelům, jako je dominantní podnik, může totiž při neexistenci jakéhokoliv objektivního odůvodnění samo o sobě představovat zneužití ve smyslu článku 82 ES (rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, bod 31).
69 V tomto ohledu argument Španělského království, formulovaný na jednání, podle něhož se úvahy z rozsudku TeliaSonera, bod 51 výše, uplatní pouze tehdy, byly-li dotčené velkoobchodní produkty uvedeny na trh dobrovolně, bez jakékoliv zákonné povinnosti, musí být rovněž odmítnut.
70 V uvedeném rozsudku Soudní dvůr skutečně připomněl, že článek 82 ES se vztahuje pouze na protisoutěžní jednání, které podniky uskutečňují z vlastní iniciativy. Je-li podnikům protisoutěžní jednání uloženo vnitrostátními právními předpisy nebo tvoří-li tyto předpisy právní rámec, který sám vylučuje jakoukoliv možnost jejich soutěžního jednání, článek 82 ES není použitelný. V takové situaci nemá omezení hospodářské soutěže, jak to předpokládá toto ustanovení, příčinu v autonomním jednání podniků (viz rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, bod 49, a citovaná judikatura).
71 Článek 82 ES lze naopak použít, ukáže-li se, tak jako v projednávaném případě (body 665 až 685 odůvodnění napadeného rozhodnutí) (viz rovněž bod 27 výše), že vnitrostátní právní předpisy zachovávají možnost hospodářské soutěže, kterou mohou podniky autonomním jednáním vyloučit, omezit nebo narušit (viz v tomto smyslu rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, bod 50, a citovaná judikatura).
72 Soudní dvůr upřesnil, že bez ohledu na existenci takových právních předpisů, i pokud má vertikálně integrovaný podnik v dominantním postavení rozhodovací prostor k úpravě pouze svých maloobchodních cen, lze mu pouze z tohoto důvodu přičíst stlačování marží (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 85, a TeliaSonera, bod 51 výše, bod 51).
73 Kromě toho, pokud Španělské království tvrdí, že kdyby byla marže mezi celostátním a regionálním velkoobchodním produktem na straně jedné a maloobchodním produktem na straně druhé natolik úzká, že by byla téměř záporná, takže by tyto velkoobchodní produkty nemohl využívat žádný alternativní operátor, muselo by být v takovém případě přezkoumávané jednání posouzeno jako odmítnutí přístupu, které může být považováno za zneužívající pouze na základě kritérií zakotvených v rozsudku Soudního dvora ze dne 26. listopadu 1998, Bronner (C‑7/97, Recueil, s. I‑7791), nelze přijmout ani tento argument.
74 Soudní dvůr totiž upřesnil, že z uvedeného rozsudku nelze vyvodit, že podmínky nezbytné k prokázání existence zneužívajícího odmítnutí dodávek se musí nutně použít rovněž v rámci posouzení zneužívající povahy chování spočívajícího v tom, že dodávky služeb nebo prodej výrobků podléhají nevýhodným podmínkám nebo podmínkám, za kterých by kupující nemusel mít zájem. Taková jednání by totiž mohla sama o sobě představovat samostatnou formu zneužití odlišného od odmítnutí dodávek (rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, body 55 a 56).
75 Opačný výklad rozsudku Bronner, bod 73 výše, by k tomu, aby mohlo být veškeré jednání dominantního podniku týkající se jeho obchodních podmínek považováno za zneužívající, vyžadoval, aby byly vždy splněny podmínky požadované k prokázání existence odmítnutí uzavřít smlouvu, což by nepatřičně omezilo užitečný účinek článku 82 ES (viz v tomto smyslu rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, bod 58).
76 Z toho plyne, že Španělské království nemůže tvrdit, že Komise měla pro prokázání samotné existence stlačení marží povinnost v napadeném rozhodnutí prokázat, že dotyčné velkoobchodní produkty byly pro operátory, kteří využili nabídky těchto produktů, nezbytné. Tyto argumenty směřující k prokázání, že Komise měla v napadeném rozhodnutí za to, že regionální a celostátní velkoobchodní produkty jsou nezbytné, na základě chybné teorie rozsahu investic, proto rovněž nelze přijmout.
77 A konečně, z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 51 výše plyne, že za účelem prokázání, zda podnik v dominantním postavení toto postavení zneužil uplatňováním svých tarifních praktik, je třeba posoudit celkové okolnosti a přezkoumat, zda toto jednání nesměřuje k odnětí nebo omezení možností kupujícího zvolit si zdroje zásobování, k zabránění soutěžitelům v přístupu na trh, k uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy nebo k posilování dominantního postavení prostřednictvím narušené hospodářské soutěže.
78 Jak přitom Komise vysvětlila v bodech 287 až 309 odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvádění velkoobchodních produktů společností Telefónica na trh a její španělským právním rámcem stanovená povinnost poskytnout přístup ke svým infrastrukturám představují výchozí stav španělského trhu. Co se týče celostátního velkoobchodního produktu, z bodů 110 a 287 až 289 odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že Telefónica začala nabízet službu ADSL-IP Total na základě vlastní iniciativy od září 1999 a pokud jde o ADSL-IP, byla vázána CMT uloženou povinností poskytovat službu od dubna 2002. Nepodepřené tvrzení Španělského království na jednání, podle kterého byla služba ADSL-IP Total využívána okrajově, musí být v tomto ohledu rovněž odmítnuto, jelikož uvedená služba byla nejpoužívanějším velkoobchodním produktem přinejmenším do posledního čtvrtletí roku 2002 (bod 98 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dále, co se týče regionálního velkoobchodního produktu, Telefónica podléhá povinnosti poskytování přístupu od března 1999. Komise tedy při přezkumu tarifních praktik společnosti Telefónica za dotyčné období v tomto kontextu neporušila článek 82 ES ani se nedopustila jakéhokoliv zjevně nesprávného posouzení.
79 Z předchozích úvah vyplývá, že první část druhého žalobního důvodu Španělského království, tak jak je vylíčena v bodě 64 výše, musí být zamítnuta.
80 Zadruhé Španělské království tvrdí, že nákladová analýza provedená Komisí obsahuje vážné chyby, jelikož nadhodnocuje velkoobchodní ceny určené pro alternativní operátory, jakož i specifické náklady společnosti Telefónica. Na podporu tohoto argumentu se Španělské království omezuje na tvrzení, že alternativní operátoři využívají optimální kombinaci na trhu existujících velkoobchodních produktů, která jim umožňuje minimalizovat náklady, a dále, že specifické náklady použité v napadeném rozhodnutí se liší od těch, které byly použity CMT, a neodpovídají skutečnému stavu španělského trhu. Španělské království mimoto tvrdí, že Komise neodůvodňuje, proč nemohou být „hodnoty“ specifických nákladů použité CMT považovány za správné.
81 Především je třeba odmítnout argument Španělského království, podle kterého Komise neodůvodňuje, proč nemohou být „hodnoty“ specifických nákladů použité CMT, které se odlišují od hodnot použitých v napadeném rozhodnutí, považovány za správné, jelikož jim Komise věnovala body 492 až 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V tomto ohledu, jak Komise konstatovala v uvedených bodech odůvodnění, kterážto konstatování nejsou Španělským královstvím zpochybňována, by náklady použité CMT neumožňovaly vyhodnotit soulad cen společnosti Telefónica v oblasti přístupu k vysokorychlostnímu přenosu dat s článkem 82 ES, jelikož model CMT nevychází z nových informací ohledně skutečných nákladů společnosti Telefónica. Mimoto podle Komise nákladový model externích poradců značně podhodnocoval marginální náklady na síť společnosti Telefónica a nezohledňoval náklady na propagaci společnosti Telefónica. Naopak model Komise vychází z nejnovějších historických dat, tak jak byly poskytnuty společností, jakož i z obchodního plánu společnosti Telefónica (bod 511 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
82 Poté je třeba odmítnout argument Španělského království vycházející z toho, že stejně výkonný soutěžitel používá z důvodu minimalizování svých nákladů optimální kombinaci velkoobchodních produktů. Je totiž třeba především uvést, že není prokázána skutečnost, že po dobu trvání protiprávního jednání alternativní operátoři používali v každé ústředně optimální kombinaci velkoobchodních produktů, která zahrnovala zpřístupnění účastnického vedení. Z bodů 102 a 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které nebyly Španělským královstvím zpochybněny, tak vyplývá, že společnost France Telecom kupovala do roku 2002 téměř výhradně celostátní velkoobchodní produkt společnosti Telefónica, který byl na konci roku 2002 nahrazen alternativní celostátní velkoobchodní nabídkou založenou na regionálním velkoobchodním produktu společnosti Telefónica. Počet zpřístupněných účastnických vedení společnosti France Telecom se významně zvyšoval až od února 2005, zatímco počet alternativních celostátních velkoobchodních linek založených na regionálním velkoobchodním produktu společnosti Telefónica se snižoval. Mimoto až do posledního čtvrtletí roku 2004 kupovala společnost Ya.com výhradně celostátní velkoobchodní produkt společnosti Telefónica a zpřístupnění účastnického vedení začala postupně používat až od července 2005, současně s akvizicí společnosti Albura.
83 Dále, jak uvedla Komise, taková optimální kombinace může být využívána pouze konkurenty společnosti Telefónica, kteří mají síť, jež jim umožňuje zpřístupnění účastnického vedení, s vyloučením potenciálních konkurentů společnosti Telefónica.
84 A konečně, argumentace Španělského království, podle které by případná optimální kombinace velkoobchodních produktů zabránila vytvoření tarifních nůžek, je v rozporu s povinnostmi normativního charakteru, které uložila CMT společnosti Telefónica a které směřují zejména k tomu, aby všechny její maloobchodní nabídky byly reprodukovatelné s použitím jejího regionálního velkoobchodního produktu (bod 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu Španělské království ostatně ve své replice nebo na jednání nezpochybnilo Komisí příkladem uvedené odkazy na rozhodnutí CMT ze dne 8., 22. a 28. července, 21. října, 11. listopadu a 20. prosince 2004, kterými CMT zakázala nové obchodní nabídky společnosti Telefónica, které nezachovávaly dostatečnou marži mezi jejími maloobchodními cenami a cenami regionálního velkoobchodního produktu (viz rovněž bod 115 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
85 Zatřetí, jak správně uvádí Komise, Španělské království neodmítá její závěry, pokud jde o náklady spočítané v napadeném rozhodnutí, ani pokud jde o úroveň maloobchodních cen ve Španělsku. Omezuje se na tvrzení, že důkaz existence chyb ve výpočtu v napadeném rozhodnutí vyplývá ze skutečnosti, že náklady na přístup ke službě ADSL-IP Total (mezi roky 2001 a 2004) a ADSL-IP (mezi roky 2002 a 2004) byly nižší než náklady GigADSL, což přesto byla od posledního čtvrtletí roku 2002 nabídka nejvíce využívaná alternativními operátory (bod 99 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což je „zjevně iracionální“. Španělské království ale neuvádí, jak může takové tvrzení prokázat protiprávnost výpočtů Komise nebo neexistenci nůžkového efektu.
86 Začtvrté se Španělské království sice dovolává srovnání velkoobchodních a maloobchodních cen ve Francii, neupřesňuje však, jak může toto srovnání prokazovat protiprávnost výpočtů nákladů provedeného Komisí v rámci prokazování cenových nůžek na španělském trhu. Tento argument je tudíž třeba odmítnout.
87 Vzhledem k výše uvedeným úvahám musí být druhá část druhého žalobního důvodu Španělského království, tak jak je vylíčena v bodě 80 výše, rovněž zamítnuta.
88 Zatřetí Španělské království tvrdí, že analýza účinků protisoutěžních jednání společnosti Telefónica je chybná.
89 Je třeba připomenout, že podle judikatury se článek 82 ES tím, že zakazuje zneužití dominantního postavení v rozsahu, ve kterém může být ovlivněn obchod mezi členskými státy, vztahuje na jednání podniku v dominantním postavení, která mají na trhu, na němž je stupeň hospodářské soutěže již oslabený právě v důsledku přítomnosti takového podniku, za následek bránění, za použití prostředků odlišných od těch, které jsou používány při běžné soutěži výrobků nebo služeb na základě plnění hospodářských subjektů, zachování stupně hospodářské soutěže, který ještě na trhu existuje, nebo rozvoji této hospodářské soutěže (viz rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 174, a citovaná judikatura).
90 Účinek, o kterém hovoří judikatura uvedená v předcházejícím bodě, se nezbytně netýká konkrétního účinku oznámeného zneužívajícího jednání. Pro účely určení porušení článku 82 ES postačí prokázat, že zneužívající chování podniku v dominantním postavení směřuje k omezení hospodářské soutěže nebo jinými slovy, že jednání má nebo může mít takový účinek (rozsudky Tribunálu ze dne 30. září 2003, Michelin v. Komise, T‑203/01, Recueil, s. II‑4071, bod 239; za dne 17. prosince 2003, British Airways v. Komise, T‑219/99, Recueil, s. II‑5917, bod 293, a Microsoft v. Komise, bod 43 výše, bod 867). Protisoutěžní účinek dotyčné tarifní praktiky na trhu tak musí existovat, ale nemusí být nezbytně konkrétní, jelikož postačuje, aby byl prokázán potenciální protisoutěžní účinek spočívající v možnosti vytlačit z trhu přinejmenším stejně výkonné soutěžitele, jako je podnik v dominantním postavení (rozsudek TeliaSonera, bod 51 výše, bod 64).
91 Z judikatury Soudního dvora připomenuté v bodě 51 výše rovněž vyplývá, že za účelem určení, zda podnik v dominantním postavení toto postavení zneužil uplatňováním svých tarifních praktik, je třeba posoudit celkové okolnosti a přezkoumat, zda toto jednání nesměřuje k odnětí nebo omezení možností kupujícího zvolit si zdroje zásobování, k zabránění soutěžitelům v přístupu na trh, k uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž dochází ke konkurenčnímu znevýhodnění posledně uvedených, nebo k posilování dominantního postavení prostřednictvím narušené hospodářské soutěže.
92 Vzhledem k tomu, že se tak článek 82 ES týká nejen praktik, které mohou způsobit bezprostřední újmu spotřebitelům, nýbrž též praktik, které jim způsobují újmu tím, že zasahují do hospodářské soutěže, má podnik v dominantním postavení zvláštní odpovědnost nezasahovat svým jednáním do účinné a nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu (viz rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 176, a citovaná judikatura).
93 Z toho plyne, že článek 82 ES podniku v dominantním postavení zakazuje zejména to, aby užíval tarifní praktiky mající za následek vyloučení jeho stejně výkonných soutěžitelů, ať skutečných či potenciálních, tj. praktiky, které ztěžují nebo dokonce znemožňují přístup těchto soutěžitelů na trh, jakož i ztěžují, nebo dokonce znemožňují, aby si jeho smluvní partneři volili z vícero zdrojů zásobování nebo z vícero obchodních partnerů, čímž se posiluje jeho dominantní postavení uplatněním jiných prostředků, než jsou ty, které spadají do hospodářské soutěže na základě výkonnosti. Z tohoto hlediska tedy nelze za legitimní považovat každou cenovou soutěž (viz rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 177, a citovaná judikatura).
94 V tomto ohledu sice Soudní dvůr ve svém rozsudku TeliaSonera, bod 51 výše (bod 69) uvedl, že nepostradatelnost velkoobchodního produktu může být při posouzení účinků stlačení marží relevantní, je nutno konstatovat, jak Komise správně uvádí a jak Španělské království výslovně potvrdilo na jednání, že Španělské království nepostradatelnost velkoobchodních produktů uplatnilo pouze pro účely popření samotné existence stlačení marží v rozporu s článkem 82 ES (viz bod 65 výše) a dále že nezpochybnilo legalitu bodů 543 až 563 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž měla Komise za to, že jednání společnosti Telefónica může omezovat hospodářskou soutěž na relevantních trzích.
95 Jelikož podle ustálené judikatury určité důvody rozhodnutí samy o sobě mohou právně dostačujícím způsobem odůvodňovat toto rozhodnutí, vady, jimiž mohou být stiženy jiné důvody rozhodnutí, nemají v žádném případě vliv na jeho výrok (rozsudek Tribunálu ze dne 21. září 2005, EDP v. Komise, T‑87/05, Sb. rozh. s. II‑3745, bod 144; v tomto smyslu rovněž viz rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 2001, Komise a Francie v. TF1, C‑302/99 P a C‑308/99 P, Recueil, s. I‑5603, body 26 až 29), je třeba tvrzení Španělského království o chybějícím důkazu konkrétních účinků jednání společnosti Telefónica na trh odmítnout jako neúčinná, pokud jde o prokázání sporného protiprávního jednání v rámci této žaloby.
96 Z toho plyne, že třetí část druhého žalobního důvodu Španělského království, tak jak je vylíčena v bodě 88 výše, musí být zamítnuta, stejně jako uvedený žalobní důvod v plném rozsahu.
Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z překročení pravomocí při použití článku 82 ES
97 Španělské království tvrdí, že Komise při použití článku 82 ES překročila pravomoci.
98 Ve své žalobní odpovědi Komise tvrdila, že zmínka o překročení její pravomoci dostatečně neupřesňuje, zda se žalobní důvod Španělského království týká nedostatečné pravomoci nebo zneužití pravomoci. Tento žalobní důvod tedy může být pro nedostatečnou jasnost návrhu prohlášen za nepřípustný. Tato nejasnost narušuje právo na obranu, jelikož nedostatečná pravomoc a zneužití pravomoci jsou přezkoumávány podle zcela odlišných kritérií.
99 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Španělské království ve svých písemnostech uplatňovalo na podporu svého žalobního důvodu vycházejícího z překročení pravomocí při použití článku 82 ES pět argumentů. Zaprvé tvrdí, že španělská právní úprava je v souladu s cíli evropských směrnic. Komise tak nemohla přijmout rozhodnutí na základě článku 82 ES, ale měla přijmout rozhodnutí na základě článku 226 ES nebo využít některý z mechanismů stanovených článkem 7 „rámcové směrnice“. Zadruhé Španělské království tvrdí, že Komise nahradila právní rámec existující ve Španělsku novým právním modelem. Zatřetí napadené rozhodnutí zakládá situaci, která je v rozporu s cíli politiky regulace, které musejí VRO sledovat, a výsledky napadeného rozhodnutí neodpovídají „mezinárodním zkušenostem s regulací“. Začtvrté Komise de facto brání španělskému VRO v dosažení cílů zakotvených právním rámcem elektronických komunikací a napadené rozhodnutí „naznačuje, že regulační činnost nedodržuje článek 82 ES“. A konečně zapáté byla porušena zásada speciality, jelikož právní úprava elektronických komunikací má vyšší právní sílu než právní úprava hospodářské soutěže.
100 Je nutno konstatovat, že argumenty uplatňované v rámci tohoto žalobního důvodu se v podstatě zřejmě pojí buď k nedostatečné pravomoci, nebo zneužití pravomoci, či dokonce, co se týče některých z nich, k porušení článku 82 ES.
101 V tomto ohledu Španělské království ve své replice výslovně uvedlo a na jednání potvrdilo, že v rámci tohoto žalobního důvodu neuplatňuje nedostatečnou pravomoc Komise ani zneužití pravomoci Komise, ale použití článku 82 ES „nad rámec jeho znění“. Na jednání rovněž v podstatě tvrdilo, že podle jeho žalobního důvodu Komise překročila svou pravomoc, když opožděně zasáhla na dostatečně regulovaném trhu.
102 Španělské království nicméně nepředložilo žádnou informaci ohledně důvodů, proč by Komise v projednávaném případě „použila článek 82 ES nad rámec jeho znění“. Neuvedlo ani to, v čem se argumenty uplatněné v rámci tohoto žalobního důvodu liší od argumentů uplatněných v rámci jiných žalobních důvodů projednávané žaloby.
103 Podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí každá žaloba uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byla žaloba z hlediska tohoto ustanovení přípustná, nutno, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně ze samotné žaloby (viz rozsudek Tribunálu ze dne 17. prosince 2010, EWRIA a další v. Komise, T‑369/08, Sb. rozh. s. II‑6283, bod 48, a citovaná judikatura).
104 Z judikatury mimoto vyplývá, že stručný popis žalobních důvodů žalobce musí být dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit svou obhajobu a Tribunálu rozhodnout o žalobě, případně bez dalších podpůrných informací. Obdobné požadavky jsou vyžadovány, pokud je na podporu žalobního důvodu uplatňován určitý argument (viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T‑209/01, Sb. rozh. s. II‑5527, bod 55, a citovaná judikatura).
105 S ohledem na výše uvedené – a jelikož Španělské království výslovně tvrdilo, že neuplatňuje nedostatečnou pravomoc Komise ani zneužití pravomoci – je třeba mít za to, že tento žalobní důvod neuvádí soudržné právní argumenty, které by specificky kritizovaly konstatování obsažená v napadeném rozhodnutí. Tento žalobní důvod je proto příliš nejasný k tomu, aby na něho bylo možné odpovědět, takže musí být prohlášen za nepřípustný (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, Recueil, s. I‑10821, body 105 a 106).
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady právní jistoty
106 Španělské království v podstatě tvrdí, že Komise přijetím napadeného rozhodnutí zasáhla do zásady právní jistoty, jelikož toto rozhodnutí s sebou přináší ex post provedenou změnu koncepce právního rámce definovaného ex ante. Napadené rozhodnutí porušuje právní rámec, na základě kterého operátoři v odvětví elektronických komunikací plánovali významné dlouhodobé investice, což vytváří pro hospodářské subjekty velkou nejistotu. Prostřednictvím napadeného rozhodnutí se Komise stala orgánem, který může přezkoumávat administrativní kroky VRO, v důsledku čehož vzniká dvojí regulace cen. Ve Španělsku navíc v průběhu posuzovaného období existovala rozsáhlá právní úprava ex ante a Komisi podle článku 7 „rámcové směrnice“ příslušelo přezkoumávat normativní opatření přijatá CMT. Komise se, prostřednictvím výročních prováděcích zpráv nebo žalobou na nesplnění povinnosti podanou proti Španělskému království, nepostavila proti regulačním nástrojům uplatňovaným CMT, ani proti jejím krokům na trhu. Zásah do právní jistoty má rovněž „budoucí důsledky“, vzhledem k odlišnostem vyjádřeným v napadeném rozhodnutí ohledně definice trhů nebo metodologie analýz, kterou jsou VRO oprávněny používat v rámci regulace ex ante.
107 Je třeba připomenout, že zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní normy byly jasné a přesné, a jejím cílem je zajistit předvídatelnost právních situací a vztahů v rámci unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. listopadu 2008, Förster, C‑158/07, Sb. rozh. s. I‑8507, bod 67; rozsudky Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Itálie v. Komise, T‑308/05, Sb. rozh. s. II‑5089, bod 158, a ze dne 13. listopadu 2008, SPM v. Rada a Komise, T‑128/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 147).
108 Tato zásada přitom v projednávané věci nebyla porušena. Jak totiž uvádí Komise, žalobní důvod Španělského království vychází z chybného předpokladu, podle kterého Komise ex post změnila právní rámec, což se neprokázalo.
109 Zaprvé je třeba konstatovat, že odvětvová právní úprava, na kterou se Španělské království odvolává, nemá žádný dopad na pravomoc, která pro Komisi vyplývá přímo z čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), a, od 1. května 2004, z čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. dubna 2008, Deutsche Telekom v. Komise, bod 60 výše, bod 263).
110 Jak již bylo uvedeno v bodě 56 výše, soutěžní pravidla stanovená Smlouvou o ES v podobě dohledu ex post doplňují normativní rámec stanovený unijním zákonodárcem s cílem regulovat telekomunikační trhy ex ante (rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 92).
111 Jelikož měla Telefónica manévrovací prostor k tomu, aby se vyhnula tarifním nůžkám (viz rovněž body 27 a 50 výše), její jednání sankcionované v napadeném rozhodnutí spadá do působnosti článku 82 ES (v tomto smyslu viz rovněž stanovisko generálního advokáta J. Mazáka ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, body 15 a 19).
112 Mimoto uvedený normativní rámec nemůže, pokud jde o použití článku 82 ES zpochybnit rozdělení pravomocí stanovené na úrovni primárního práva články 83 ES a 85 ES (viz rovněž stanovisko generálního advokáta J. Mazáka ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 19).
113 Zadruhé Španělské království nemůže tvrdit, že podle článku 7 „rámcové směrnice“ náleželo Komisi přezkoumávat normativní opatření přijatá CMT. Jak totiž Komise uvedla ve svých písemnostech, postupem stanoveným v uvedeném článku jí byla oznámena pouze opatření přijatá v červnu 2006 poté, co CMT zavedla nový právní rámec pro sítě a služby elektronických komunikací.
114 Zatřetí nelze mít za to, že zásah do právní jistoty má „budoucí důsledky“, vzhledem k odlišnostem vyjádřeným v napadeném rozhodnutí ohledně definice trhů nebo metodologie analýz, které jsou VRO oprávněny používat v rámci regulace ex ante. Jak totiž vyplývá zejména z článku 15 „rámcové směrnice“, vymezením trhů s produkty a službami v rámci odvětví elektronických komunikací, jejichž vlastnosti mohou opravňovat k uložení regulačních povinností stanovených zvláštními směrnicemi, nejsou dotčeny trhy, které lze vymezit v konkrétních případech podle práva hospodářské soutěže. Stejně tak bod 28 pokynů Komise k tržní analýze a hodnocení tržní síly podle právního rámce Společenství pro sítě a služby elektronických komunikací (Úř. věst. 2002, C 165, s. 6) (neoficiální překlad) upřesňuje, že se trhy, tak jak jsou definovány novým právním rámcem pro sítě a služby elektronických komunikací, mohou v určitých případech, a to i v obdobných oblastech, lišit od trhů definovaných orgány pro hospodářskou soutěž.
115 A konečně začtvrté, pokud Španělské království tvrdí, že Komise proti němu měla podat žalobu pro nesplnění povinnosti podle článku 226 ES, dospěla-li k závěru, že rozhodnutí CMT jakožto orgánu členského státu neumožňují zabránit tarifním nůžkám, a tudíž nedodržují výše uvedený právní rámec, je třeba uvést, že Komise takové konstatování v napadeném rozhodnutí neučinila. I za předpokladu, že by CMT porušila unijní právní normu, a Komise by tedy mohla na tomto základě zahájit proti Španělskému království řízení pro nesplnění povinnosti, by takové okolnosti každopádně nemohly nijak ovlivnit legalitu napadeného rozhodnutí. V tomto rozhodnutí se totiž Komise omezila na konstatování, že Telefónica porušila článek 82 ES, tedy ustanovení, které se netýká členských států, ale pouze hospodářských subjektů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2008, Deutsche Telekom v. Komise, bod 60 výše, bod 271). Kromě toho podle judikatury Soudního dvora v systému zavedeném článkem 226 ES má Komise při podání žaloby pro nesplnění povinnosti diskreční pravomoc a unijním soudům nepřísluší posuzovat vhodnost toho, jak je tato pravomoc vykonávána (rozsudek ze dne 14. října 2010, Deutsche Telekom v. Komise, bod 50 výše, bod 47).
116 Z toho vyplývá, že tento žalobní důvod musí být zamítnut.
K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání
117 Španělské království tvrdí, že Komise rozbitím právního rámce rozhodnutím přijatým v oblasti, která již byla normativně upravena CMT, zasahuje do zásady ochrany legitimního očekávání nejen z pohledu sankcionovaného operátora, ale rovněž ostatních operátorů na tomto trhu, kteří se domnívali, že jednají pod ochranou odvětvového rámce velkoobchodního přístupu zavedeného CMT. Porušení zásady ochrany legitimního očekávání je zvláště jasné, jelikož CMT provedla dílčí kroky týkající se obchodních nabídek společnosti Telefónica. Napadené rozhodnutí tudíž porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání tím, že tvrdí, že to, že se operátor přizpůsobí rámci zavedenému VRO, nepostačuje k tomu, aby bylo možné předpokládat, že toto jednání je v souladu s právem.
118 Je třeba připomenout, že možnost dovolávat se ochrany legitimního očekávání je poskytnuta každému hospodářskému subjektu, u něhož orgán vyvolal podložené naděje. Nadto nic nebrání tomu, aby členský stát uplatnil v rámci žaloby na neplatnost to, že akt orgánů poškozuje legitimní očekávání určitých hospodářských subjektů (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 19. listopadu 1998, Španělsko v. Rada, C‑284/94, Recueil, s. I‑7309, bod 42, a ze dne 10. března 2005, Španělsko v. Rada, C‑342/03, Sb. rozh. s. I‑1975, bod 47, a citovaná judikatura).
119 Avšak jsou-li tyto hospodářské subjekty schopny předvídat přijetí unijního opatření ovlivňujícího jejich zájmy, není možno dovolávat se uplatnění zásady ochrany legitimního očekávání (viz rozsudek ze dne 10. března 2005, Španělsko v. Rada, bod 118 výše, bod 48, a citovaná judikatura).
120 V projednávaném případě již bylo v bodech 109 až 111 výše uvedeno, že odvětvová právní úprava, na kterou se odvolává Španělské království, nemá žádný dopad na pravomoc Komise konstatovat porušení článků 81 ES a 82 ES a že jednání společnosti Telefónica sankcionované v napadeném rozhodnutí spadá do působnosti článku 82 ES. Zásah Komise na základě článku 82 ES proto nemůže být považován za nepředvídatelný.
121 Mimoto CMT sice skutečně, jak zdůrazňuje Španělské království, provedla dílčí kroky týkající se obchodních nabídek společnosti Telefónica, zejména za účelem zabránění efektu cenových nůžek, je však třeba připomenout, že CMT není orgánem pro hospodářskou soutěž, ale regulačním orgánem, a že nikdy nezasahovala za účelem prosazení dodržování článku 82 ES ani nepřijala rozhodnutí, která by se týkala jednání sankcionovaného napadeným rozhodnutím (body 678 a 683 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 52 výše, Španělské království nezpochybnilo, že CMT v průběhu trvání protiprávního jednání nikdy neprovedla analýzu existence tarifních nůžek mezi celostátním velkoobchodním produktem společnosti Telefónica a jejími maloobchodními produkty a že analýza tarifních nůžek mezi regionálním velkoobchodním produktem společnosti Telefónica a jejími maloobchodními produkty nebyla nikdy uskutečněna na základě skutečných historických nákladů dotyčné společnosti, ale na základě odhadů ex ante (body 726 a 727 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
122 Za těchto podmínek nemohla rozhodnutí CMT ani jí přijatý normativní rámec zakládat legitimní očekávání společnosti Telefónica ani ostatních operátorů ohledně toho, že veškeré jednání v souladu s uvedenými rozhodnutími nebo uvedeným normativním rámcem bude v souladu s článkem 82 ES.
123 Tento žalobní důvod stejně jako žalobu v plném rozsahu je tedy třeba zamítnout.
K nákladům řízení
124 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
125 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Španělské království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.
Truchot | Martins Ribeiro | Kanninen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 29. března 2012.
Podpisy.