Věc C‑501/11 P
Schindler Holding Ltd a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Kartelové dohody – Trh instalace a údržby výtahů a eskalátorů – Odpovědnost mateřské společnosti za porušení kartelového práva, kterých se dopustila její dceřiná společnost – Holdingová společnost – Vnitropodnikový program slučitelnosti (‚Compliance-Programme‘) – Základní práva – Zásady právního státu v rámci stanovení ukládaných pokut – Dělba moci, zásady legality, zákazu zpětné účinnosti, ochrany legitimního očekávání a odpovědnosti za zavinění – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Článek 23 odstavec 2 – Platnost – Legalita pokynů Komise z roku 1998“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 18. července 2013
1. Žaloba na neplatnost – Napadený akt – Posouzení legality na základě informací dostupných v okamžiku přijetí aktu – Zpětné úvahy – Nedostatek vlivu
(Článek 263 SFEU)
2. Základní práva – Evropská úmluva o lidských právech – Nástroj, který není formálně začleněný do unijního právního řádu
(Čl. 6 odst. 3 SEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 52 odst. 3)
3. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti hospodářské soutěže – Přezkum legality v plné jurisdikci po právní i skutkové stránce – Porušení – Neexistence
(Čl. 263 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatek konkrétní kritiky jednoho bodu úvahy Tribunálu – Neuvedení kritizovaných bodů napadeného rozsudku – Nepřípustnost
[Čl. 256 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora, čl. 112 odst. 1 písm. c)]
5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod kasačního opravného prostředku předložený poprvé v rámci kasačního opravného prostředku – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, článek 58; jednací řád Soudního dvora, čl. 42 odst. 2 a článek 113 odst. 2)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc svěřená Komisi čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 – Porušení zásady legality trestů – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
7. Akty orgánů – Pokyny o metodě stanovování pokut udělených v případě porušení pravidel hospodářské soutěže – Právní povaha – Orientační pravidlo chování – Povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení – Pravomoc orgánů je přijímat
(Článek 290 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Použití pokynů o metodě stanovování pokut – Porušení zásady zákazu zpětné účinnosti – Neexistence – Porušení zásady legitimního očekávání – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
9. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Osobní působnost – Podnik – Pojem – Hospodářská jednotka případně složená z mateřské společnosti a dceřiných společností – Přičtení protiprávního jednání takové hospodářské jednotce – Přípustnost – Porušení zásady osobní odpovědnosti – Neexistence
(Čl. 101 SFEU a 102 SFEU)
10. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, které stoprocentně vlastní – Vyvratitelnost – Určení obchodní politiky – Kritéria posouzení její případně samostatné povahy
(Čl. 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
11. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost
(Čl. 256 odst. 1 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)
12. Právo Evropské unie – Zásady – Základní práva – Právo na vlastnictví
(Listina základních práv Evropské unie, čl. 17)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Povinnost zohlednit konkrétní dopad na trh – Rozsah – Účinek protisoutěžního jednání – Neurčující kritérium
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
14. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Právní rámec – Pokyny Komise – Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení jejich výše v důsledku spolupráce ze strany stíhaných podniků – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Rozsah
(Čl. 263 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03 a 2002/C 45/03, bod 21)
15. Kasační opravný prostředek – Pravomoc Soudního dvora – Zpochybnění posouzení Tribunálu ohledně výše pokut uložených podnikům, které porušily pravidla Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže, založené na důvodech ekvity – Vyloučení – Zpochybnění tohoto posouzení z důvodů vycházejících z porušení zásady proporcionality – Přípustnost
(Čl. 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 31, 56, 65)
2. I když jsou základní práva, která jsou přiznaná Evropskou úmluvou o lidských právech – jak potvrzuje čl. 6 odst. 3 SEU – součástí unijního práva jako obecné zásady a čl. 52 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje, aby v ní obsaženým právům odpovídajícím právům zaručeným touto Úmluvou byl dán stejný smysl a stejný rozsah, jaký jim přikládá uvedená Úmluva, nepředstavuje tato Úmluva právní nástroj formálně začleněný do unijního právního řádu, dokud k ní Unie nepřistoupí.
(viz body 32, 124)
3. Skutečnost, že rozhodnutí ukládající pokuty v oblasti hospodářské soutěže přijímá Komise, není sama o sobě v rozporu s článkem 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Pokud jde o zásadu účinné právní ochrany – obecné zásady unijního práva, která je nyní vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a v unijním právu odpovídá čl. 6 odst. 1 uvedené Úmluvy – unijní soud v rámci přezkumu legality stanoveného Smlouvou o FEU disponuje pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, jež mu byla přiznána článkem 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 261 SFEU a která ho opravňuje nahradit posouzení Komise svým posouzením, a uložené pokuty nebo penále tedy zrušit, snížit nebo zvýšit. Jelikož přezkum stanovený Smlouvami předpokládá, že unijní soud provede přezkum jak právního, tak i skutkového stavu a že má pravomoc posoudit důkazy, zrušit napadené rozhodnutí a změnit výši pokut, tak nic nenasvědčuje tomu, že přezkum legality stanovený v článku 263 SFEU a doplněný pravomocí přezkumu v plné jurisdikci ohledně výše pokuty, která je stanovena v článku 31 nařízení č. 1/2003, by byl v rozporu s požadavky zásady účinné právní ochrany obsažené nyní v článku 47 Listiny.
(viz body 33, 36, 38)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 43–45, 81, 84, 106)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 54, 55, 83, 106)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 56–58)
7. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených v případě porušení pravidel hospodářské soutěže nepředstavují právní předpis ani právní předpis přijatý na základě přenesené pravomoci ve smyslu čl. 290 odst. 1 SFEU, ani právní základ pro pokuty ukládané v oblasti hospodářské soutěže, které jsou ukládány jen na základě článku 23 nařízení č. 1/2003. Pokyny stanoví orientační pravidlo chování, podle něhož má být v praxi postupováno a od něhož se správní orgán může v konkrétním případě odchýlit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení a které pouze popisují metodu přezkumu protiprávního jednání, podle níž Komise postupuje a kritéria, která je za účelem stanovení výše pokuty povinna zohlednit. Žádné ustanovení Smluv přitom orgánu nezakazuje, aby přijal takovéto orientační pravidlo chování. Z toho vyplývá, že Komise měla pravomoc uvedené pokyny přijmout.
(viz body 66–69)
8. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 75)
9. Má-li zásada osobní odpovědnosti právnických osob zvláštní význam z hlediska odpovědnosti v oblasti občanského práva, nemůže být relevantní pro definici osoby, jež porušila právo hospodářské soutěže, které se váže na konkrétní chování podniků. Autoři Smluv si totiž zvolili možnost použít pojem „podnik“ pro vymezení osoby, která porušila právo hospodářské soutěže a nikoliv pojem „společnost“ nebo „právnická osoba“, použitý v článku 54 SFEU. Tento pojem „podnik“ označuje hospodářskou jednotku, i když se se tato hospodářská jednotka z právního hlediska skládá z několika fyzických nebo právnických osob. Z toho vyplývá, že pokud hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí za toto protiprávní jednání nést odpovědnost.
(viz body 101–104, 129)
10. Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na zcela nebo téměř zcela vlastněnou dceřinou společnost směřuje především k nastavení rovnováhy mezi významem cíle spočívajícího v postihování jednání odporujících pravidlům hospodářské soutěže, konkrétně článku 81 ES, a předcházení jejich opakování na jedné straně a na straně druhé požadavky určitých obecných zásad unijního práva, jako jsou zejména zásady presumpce neviny, personality trestů a právní jistoty, jakož i právo na obhajobu včetně zásady rovnosti zbraní. Tato domněnka je však vyvratitelná. Entity, které ji hodlají vyvracet, mohou předložit jakýkoli důkazní prostředek prokazující, že dceřiná a mateřská společnost netvoří jedinou hospodářskou jednotku, ale že se dceřiná společnost chová na trhu samostatně.
Pro určení, zda dceřiná společnost určuje své chování na trhu samostatně, je třeba přihlédnout ke všem relevantním skutečnostem týkajícím se hospodářských, organizačních a právních vazeb, jež tuto dceřinou společnost spojují s mateřskou společností, které se mohou lišit případ od případu, a nemohou tedy být předmětem taxativního výčtu. V tomto kontextu je obchodní politika jen jednou z mnoha skutečností, a navíc nesmí být vykládána restriktivně.
Krom toho přijetí kodexu chování mateřskou společností s cílem zabránit porušování práva hospodářské soutěže a s ním spojených pokynů jejími dceřinými společnostmi, zaprvé nemění nic na skutečnosti, že existuje protiprávní jednání, které bylo ve vztahu k ní konstatováno, a dále neumožňuje prokázat, že uvedené dceřiné společnosti svou obchodní politiku určovaly samostatně. Uplatňování uvedeného kodexu chování spíše svědčí o účinné kontrole obchodní politiky dceřiných společností jejich mateřskou společností. Mimoto skutečnost, že určití zaměstnanci jejich dceřiných společností tento kodex chování nedodržovali, nestačí k prokázání samostatnosti obchodní politiky dotčených dceřiných společností.
(viz body 108–110, 112–114)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 115, 158, 159)
12. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 124, 128)
13. Pokud je v rámci stanovení výše pokuty uložené za porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže konkrétní dopad protiprávního jednání na trh skutečností, kterou je třeba pro posouzení závažnosti protiprávního jednání brát v úvahu, jedná se o jedno z několika kritérií, jako jsou povaha protiprávního jednání a velikost zeměpisného trhu. Z toho vyplývá, že účinek protisoutěžního jednání není sám o sobě určujícím kritériem při stanovení přiměřené výše pokuty. Zvláště okolnosti týkající se úmyslného aspektu jednání mohou být důležitější než ty, které se týkají účinků jednání, zvláště jedná-li se o protiprávní jednání, která jsou ve své podstatě závažná, jako je rozdělování trhů. Z bodu 1 písm. A prvního pododstavce pokynů o metodě stanovování pokut udělených v případě porušení pravidel hospodářské soutěže mimoto vyplývá, že tento dopad je třeba brát v úvahu pouze tehdy, je-li měřitelný. V důsledku toho, i kdyby unijní soud zohlednil konkrétní dopad dotčeného protiprávního jednání na trh, pakliže by bylo vůbec možné tento dopad změřit, činil by tak jen pro doplnění.
(viz body 134–136)
14. Když unijní soud vykonává přezkum legality rozhodnutí ukládajícího pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže, nemůže se opírat o prostor Komise pro uvážení stran volby zohledněných skutečností při uplatňování kritérií uvedených v pokynech o metodě stanovování pokut uložených v případě porušení pravidel hospodářské soutěže ani stran posouzení těchto skutečností, aby tak upustil od důkladného přezkumu právního i skutkového stavu. Takové pravidlo se použije rovněž tehdy, když soud ověřuje, zda Komise správně použila oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů v důsledku spolupráce ze strany stíhaných podniků. V každém případě zásada rovného zacházení nebrání tomu, aby bylo příznivěji zacházeno jen s podnikem, který poskytne významnou přidanou hodnotu ve smyslu bodu 21 oznámení o spolupráci z roku 2002, jestliže je účel tohoto ustanovení legitimní.
(viz body 155, 159)
15. Soudnímu dvoru nepřísluší – vyslovuje-li se k právním otázkám v rámci kasačního opravného prostředku – aby z důvodů ekvity svým posouzením nahrazoval posouzení Tribunálu, který při výkonu svého přezkumu v plné jurisdikci rozhodl o výši pokut uložených podnikům proto, že porušily unijní právo. Nesprávné právní posouzení Tribunálu z důvodu nepřiměřené výše pokuty by tedy bylo možné konstatovat pouze v případě, že by Soudní dvůr měl za to, že výše sankce je nejen nevhodná, ale také nadměrná, a to natolik, že je nepřiměřená.
V tomto ohledu nelze rozhodnout o tom, zda s sebou pokuta nese nepřiměřené břemeno pro osobu, které byla uložena, jen z pohledu její nominální výše. Závisí to rovněž především na platební způsobilosti této osoby. V případě, kdy jsou pokuty uloženy podniku, který tvoří hospodářskou jednotku a pouze formálně se skládá z několika právnických osob, nelze platební způsobilost těchto posledně jmenovaných osob zohledňovat individuálně.
(viz body 164, 165, 168, 169)