Věc C‑199/11
Europese Gemeenschap
v.
Otis NV a další
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná rechtbank van koophandel te Brussel)
„Zastupování Evropské unie před vnitrostátními soudy – Články 282 ES a 335 SFEU – Žaloba na náhradu škody, která Evropské unii vznikla v důsledku kartelové dohody – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Právo na spravedlivý proces – Právo na přístup k soudu – Rovnost zbraní – Článek 16 nařízení č. 1/2003“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. listopadu 2012
1. Evropská unie – Zastupování před vnitrostátními soudy – Občanskoprávní žaloba na náhradu škody, která Unii vznikla v důsledku protisoutěžní praktiky, jež mohla ovlivnit veřejné zakázky zadané orgány nebo institucemi Unie – Pravomoc zastupování příslušející Komisi – Povinnost Komise mít k tomuto účelu zmocnění od uvedených orgánů nebo institucí – Neexistence
(Články 81 ES a 282 ES; článek 101 SFEU)
2. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Právo uplatňovat neplatnost kartelové dohody zakázané článkem 81 ES a požadovat náhradu vzniklé škody – Právo příslušející i Unii
(Článek 81 ES)
3. Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Rozsah
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
4. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Uplatňování vnitrostátními soudy – Posouzení dohody nebo praktiky, která již byla předmětem rozhodnutí Komise – Podmínky
(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 16)
5. Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Zjištění neplatnosti – Nedostatek pravomoci vnitrostátních soudů
(Článek 267 SFEU)
6. Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Potvrzení Listinou základních práv Evropské unie – Soudní přezkum rozhodnutí přijatých Komisí v oblasti hospodářské soutěže – Přezkum legality v plné jurisdikci po právní i skutkové stránce – Porušení – Neexistence
(Články 261 SFEU a 263 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Rady č. 17, článek 17, a nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
7. Unijní právo – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu – Potvrzení Listinou základních práv Evropské unie – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje existence protisoutěžní praktiky – Žaloba na náhradu škody podaná Komisí k vnitrostátnímu soudu z důvodu újmy, která Unii vznikla v důsledku uvedené protisoutěžní praktiky – Povinnost vnitrostátních soudů nepřijímat rozhodnutí, jež jsou v rozporu s rozhodnutím Komise, kterým se konstatuje existence protisoutěžní praktiky – Pravomoc vnitrostátních soudů posuzovat existenci způsobené škody a příčinné souvislosti – Porušení – Neexistence
(Články 81 SFEU a 101 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Rady č. 1/2003, článek 16)
1. Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby Komise zastupovala Unii před vnitrostátním soudem rozhodujícím o občanskoprávní žalobě na náhradu škody způsobené Unii kartelovou dohodou nebo praktikou zakázanou články 81 ES a 101 SFEU, jež mohla ovlivnit některé veřejné zakázky zadané různými orgány a institucemi Unie, aniž by bylo nezbytné, aby k tomu Komise měla zmocnění od uvedených orgánů a institucí.
(viz bod 36, výrok 1)
2. Každá osoba je oprávněna uplatňovat u soudu porušení článku 81 ES, a uplatňovat tedy neplatnost dohody nebo jednání zakázaného tímto článkem. Pokud jde konkrétně o možnost požadovat náhradu škody způsobené smlouvou nebo jednáním, které mohly způsobit omezení nebo narušení hospodářské soutěže, byly by plná účinnost článku 81 ES a zvláště užitečný účinek zákazu uvedeného v jeho odstavci 1 zpochybněny, pokud by každá osoba nemohla požadovat náhradu škody, kterou jí způsobily smlouva nebo jednání, které mohou omezit nebo narušit hospodářskou soutěž. Takové právo totiž posiluje funkčnost unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže a odrazuje od často zastřených dohod nebo praktik, které by mohly omezit nebo narušit hospodářskou soutěž. Z tohoto hlediska mohou žaloby na náhradu škody projednávané vnitrostátními soudy významně přispět k zachování účinné hospodářské soutěže v Unii.
Z toho plyne, že každá osoba je oprávněna domáhat se náhrady vzniklé újmy, je-li dána příčinná souvislost mezi uvedenou újmou a kartelovou dohodou nebo praktikou zakázanou článkem 81 ES. Toto právo tedy přísluší i Unii.
(viz body 40–44)
3. Zásada účinné soudní ochrany je obecnou zásadou unijního práva, která je v současnosti vyjádřena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Uvedeným článkem 47 je v unijním právu zajištěna ochrana vyplývající z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Zásada účinné soudní ochrany zakotvená v uvedeném článku 47 je tvořena různými prvky, mezi něž patří zejména právo na obhajobu, zásada „rovnosti zbraní“, právo na přístup k soudům a právo poradit se, být obhajován a být zastupován.
Pokud jde o právo na přístup k soudu, pak k tomu, aby soud mohl rozhodovat o sporech týkajících se práv a povinností vyplývajících z unijního práva v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, je nutné, aby měl pravomoc zkoumat všechny skutkové a právní otázky relevantní pro spor, o němž rozhoduje.
Pokud jde o zásadu „rovnosti zbraní“, která je logickým následkem samotného pojmu „spravedlivý proces“, ta znamená povinnost nabídnout každému účastníku řízení přiměřenou možnost prezentovat svoji věc včetně důkazů za podmínek, které ho nestaví do jasně nevýhodnější situace oproti jeho protivníkovi. Cílem „rovnosti zbraní“ je tak zajistit rovnováhu mezi účastníky řízení a zaručit, že jakýkoli dokument předložený soudu může být posouzen a napaden kterýmkoli účastníkem řízení. Naopak škoda, kterou musí nerovnováha vyvolat, má být v zásadě prokázána tím, komu vznikla.
(viz body 46–49, 71, 72)
4. Pokud vnitrostátní soudy rozhodují o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních zejména podle článku 101 SFEU, které jsou již předmětem rozhodnutí Komise, nemohou rozhodnout v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí. Tato zásada platí i tehdy, když vnitrostátní soudy rozhodují o žalobě na náhradu škody vzniklé v důsledku kartelové dohody nebo praktiky, jejichž rozpor s článkem 101 SFEU byl konstatován rozhodnutím Komise. Použití unijních pravidel hospodářské soutěže tak spočívá na povinnosti loajální spolupráce mezi vnitrostátními soudy na straně jedné a Komisí a unijními soudy na straně druhé, v jejímž rámci jedná každý v závislosti na úloze, jež mu byla svěřena Smlouvou.
Pravidlo, podle kterého nemohou vnitrostátní soudy přijímat rozhodnutí, jež by byla v rozporu s rozhodnutím Komise přijatým v řízení podle článku 101 SFEU, je tedy specifickým výrazem dělby pravomocí v Unii mezi vnitrostátními soudy na straně jedné a Komisí a soudy Unie na straně druhé.
(viz body 50–52, 54)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 53)
6. Pravidlo, podle kterého nemohou vnitrostátní soudy přijímat rozhodnutí, jež by byla v rozporu s rozhodnutím Komise přijatým v řízení podle článku 101 SFEU, neznamená, že jsou účastníci řízení před vnitrostátním soudem zbaveni svého práva na přístup k soudu.
Unijní právo totiž stanoví systém soudního přezkumu rozhodnutí Komise přijatých v řízení podle článku 101 SFEU, který poskytuje veškeré záruky požadované článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie. Rozhodnutí Komise tak může být podrobeno přezkumu legality prováděnému soudy Unie na základě článku 263 SFEU.
Ačkoli Komise má v oblastech, ve kterých se provádí komplexní hospodářské posouzení, určitý prostor pro uvážení, neznamená to, že unijní soud nesmí přezkoumávat výklad hospodářských údajů provedený Komisí. Unijní soud totiž musí zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto skutečnosti představují veškeré rozhodné údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace zohledněny, a zda o ně lze opřít vyvozené závěry. Unijní soud musí rovněž z úřední povinnosti ověřit, zda Komise odůvodnila své rozhodnutí, a zejména zda vysvětlila poměrné vážení a posouzení skutečností, které zohlednila. Unijní soud má kromě toho provést přezkum legality, který mu přísluší na základě informací, které žalobce předložil na podporu uplatněných důvodů. Při provádění tohoto přezkumu se soud nemůže opírat o prostor Komise pro uvážení stran volby zohledněných skutečností při uplatňování kritérií pro stanovení výše pokuty uvedených v Pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, ani stran posouzení těchto skutečností, a z tohoto důvodu upustit od důkladného přezkumu právního i skutkového stavu. Přezkum legality je konečně doplněn pravomocí přezkumu v plné jurisdikci, která byla unijnímu soudu přiznána článkem 17 nařízení č. 17 a kterou nyní přiznává článek 31 nařízení č. 1/2003 v souladu s článkem 261 SFEU. V rámci této pravomoci soud může nad rámec pouhého přezkumu legality sankce nahradit posouzení Komise svým posouzením, a uložené pokuty nebo penále tedy zrušit, snížit nebo zvýšit
Přezkum stanovený Smlouvami tedy předpokládá, že unijní soud provede přezkum právního i skutkového stavu a má pravomoc posoudit důkazy, zrušit napadené rozhodnutí a změnit výši pokut. Přezkum legality stanovený v článku 263 SFEU doplněný pravomocí přezkumu v plné jurisdikci ohledně výše pokuty, která je stanovena v článku 31 nařízení č. 1/2003, je tedy v souladu s požadavky zásady účinné soudní ochrany obsažené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie.
(viz body 54–57, 59–63)
7. Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie nebrání tomu, aby Komise podala jménem Unie k vnitrostátnímu soudu žalobu na náhradu škody vzniklé Unii v důsledku kartelové dohody nebo praktiky, jejichž rozpor s článkem 81 ES nebo s článkem 101 SFEU byl konstatován rozhodnutím Komise.
Taková občanskoprávní žaloba na náhradu škody implikuje nejen zjištění a vznik škodné události, ale i existenci škody a přímé souvislosti mezi touto škodou a škodnou událostí. Je sice pravda, že povinnost vnitrostátního soudu nepřijímat rozhodnutí, jež by byla v rozporu s rozhodnutím Komise, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU, předpokládá, že tento soud bude muset uznat existenci kartelové dohody nebo zakázané praktiky, avšak posouzení existence škody a přímé příčinné souvislosti mezi touto škodou a dotčenou kartelovou dohodou nebo praktikou nadále přísluší vnitrostátnímu soudu. I když Komise ve svém rozhodnutí určila přesné účinky protiprávního jednání, přísluší totiž vždy vnitrostátnímu soudu, aby individuálně určil škodu způsobenou každé osobě, která podala žalobu na náhradu škody. Takové posouzení není v rozporu s článkem 16 nařízení č. 1/2003.
(viz body 65, 66, 77, výrok 2)