Žaloba podaná dne 8. prosince 2016 – Groupe Canal + v. Komise

(Věc T-873/16)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Groupe Canal + (Issy-les-Moulineaux, Francie) (zástupci: P. Wilhelm, P. Gassenbach a O. de Juvigny, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

primárně,

prohlásil rozhodnutí č. AT.40023 ze dne 26. července 2016 za neplatné od počátku (článek 264 SFEU);

podpůrně,

zrušil napadené rozhodnutí č. AT.40023 ze dne 26. července 2016, pokud jde o francouzský trh a stávající či budoucí smlouvy společnosti GROUPE CANAL +;

nařídil veškerá opatření, která bude považovat za vhodná;

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení vynaložených společností GROUPE CANAL +.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, kterého se Komise dopustila, když měla za to, že smlouva, kterou uzavřely GROUPE CANAL + a Pictures International Limited (dále jen „Paramount“), je z důvodu svého předmětu v rozporu s čl. 101 odst. 1 SFEU a že závazky navrhované Paramount nemají vliv na kulturní rozmanitost a obecně financování a užívání filmů v EHP. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části.

První část vychází ze slučitelnosti zakázaných ujednání s kartelovým právem. Zaprvé napadené rozhodnutí bylo přijato pouze na základě extenzivního a z právního hlediska nesprávného pojetí pojmu protisoutěžní cíl, v důsledku kterého Evropská komise nezkoumala, nebo přinejmenším neprokázala účinky ujednání o územní působnosti. Zadruhé posouzení údajně protisoutěžní povahy ujednání o územní působnosti vychází pouze z nesprávného výkladu fungování trhu placených televizních stanic. Zatřetí ujednání o územní výlučnosti, která Komise považuje za protisoutěžní, jsou naopak nezbytná pro účinnou hospodářskou soutěž na základě výkonnosti na trhu placených televizních stanic.

Druhá část vychází z ohrožení kulturní rozmanitosti, financování a užívání filmů v důsledku napadeného rozhodnutí. Zaprvé napadené rozhodnutí omezuje financování audiovizuální nabídky v originálním francouzském znění, čímž narušuje hospodářskou soutěž na trhu placených televizních stanic. Zadruhé napadené rozhodnutí tím, že omezuje financování audiovizuální nabídky, snižuje kvalitu a rozmanitost nabídky učiněné spotřebiteli.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise zjevně překročila meze své posuzovací pravomoci, když přijala závazky takové povahy, že reagují na obavy z narušení hospodářské soutěže, které nevyjádřila ve svém předběžném hodnocení. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části.

První část, podle které se napadené rozhodnutí vztahuje na závazky týkající se všech jejích smluv uzavřených s provozovateli televizního vysílání v EHP, zatímco předběžné hodnocení bylo zaměřeno pouze na smlouvy týkající se výlučných práv ve Spojeném království a Irsku.

Druhá část, podle které formulace závazků vede k vyloučení jejich použití ve Spojeném království, jakmile Spojené království vystoupí z Evropské unie, zatímco tyto závazky se budou i nadále uplatňovat na ostatních trzích, kterých se netýká oznámení námitek a které nebyly Komisí zkoumány.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise zjevně porušila zásadu proporcionality. Tento žalobní důvod se dělí na tři části.

Zaprvé závazky, které byly napadeným rozhodnutím prohlášeny za závazné, jsou nepřiměřené obavám z narušení hospodářské soutěže, které předtím uplatnila Komise.

Zadruhé závazky, které byly napadeným rozhodnutím prohlášeny za povinné, jsou v rozporu se zájmy třetích osob, což narušuje přiměřenost těchto opatření a odůvodňuje jejich zrušení.

Zatřetí Tribunál musí uznat, že je nutné, aby Komise dbala na přiměřenost závazků vůči zúčastněným třetím osobám.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise zneužila pravomoc, neboť závazky, které prohlásila za povinné, narušují legislativní proces probíhající v Evropském parlamentu, který vyjádřil výhrady a obavy ohledně zrušení teritoriality licencí v audiovizuálním odvětví a jeho dopadu na financování filmové produkce, koncentraci odvětví a kulturní rozmanitost. Komise tuto skutečnost nijak nezohlednila, když na základě jednání s jediným mimoevropským podnikem, a sice Paramount, předjímala výsledek důležitých legislativních jednání. Tento žalobní důvod se dělí na dvě části.

První část, podle které napadené rozhodnutí dosahuje cíle, který spadá do pravomocí a cílů normotvůrce, a nikoli Komise, která si tak přisvojila úlohu evropského normotvůrce.

Druhá část, podle které soubor nepřímých důkazů uplatněný společností GROUPE CANAL + může představovat neúplný důkaz, který je dostatečný pro vznik vážné pochybnosti o odpovědnosti Komise v napadeném rozhodnutí.

____________