Věc C‑610/10
Evropská komise
v.
Španělské království
„Nesplnění povinnosti státem – Státní podpory – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Námitka nepřípustnosti – Článek 228 odst. 2 ES a čl. 260 odst. 2 SFEU – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Peněžité sankce“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. prosince 2012
1. Unijní Smlouvy – Časová působnost – Procesní pravidla – Změna řízení o nesplnění povinnosti členských států vyhovět rozsudku Soudního dvora – Použití na postupy před zahájením soudního řízení probíhající v okamžiku jejího vstupu v platnost – Porušení zásady právní jistoty, zásady zákazu zpětné účinnosti přísnějších ustanovení, zásady legality trestných činů a trestů a zásady práva na obhajobu – Neexistence
(Článek 228 odst. 2 ES; čl. 260 odst. 2 SFEU)
2. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Lhůta ke splnění povinností – Datum rozhodné pro posouzení existence nesplnění povinnosti
(Článek 228 odst. 2 ES; čl. 260 odst. 2 SFEU)
3. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Podniky, kterým byly poskytnuty podpory a které se nacházejí v úpadku – Určení dlužníka v případě převodu aktiv
(Článek 108 odst. 2 SFEU)
4. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinnosti vyhovět rozsudku – Peněžité sankce – Posuzovací pravomoc Soudního dvora – Návrhy a pokyny Komise – Vliv
(Článek 260 odst. 2 SFEU)
5. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyhovět rozsudku – Peněžité sankce – Penále – Určení výše – Posuzovací pravomoc Soudního dvora – Kritéria
(Článek 3 odst. 3 SEU a článek 51 SEU; čl. 260 odst. 2 SFEU; protokol č. 27, připojený ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o FEU)
6. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyhovět rozsudku – Peněžité sankce – Uložení paušální částky – Posuzovací pravomoc Soudního dvora – Kritéria pro posouzení
(Článek 260 odst. 2 SFEU)
1. Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost změnil čl. 260 odst. 2 SFEU průběh postupu před zahájením soudního řízení o žalobě pro nesplnění povinnosti členského státu vyhovět rozsudku Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti, a to zrušením té části, jež se týkala vydání odůvodněného stanoviska a byla dříve upravena v čl. 228 odst. 2 ES. Tento postup má nyní pouze jednu část, tedy část zahrnující výzvu dotyčnému členskému státu.
Postup před zahájením soudního řízení, jenž byl zahájen před vstupem změny v platnost, ale který pokračuje i po tomto datu, je upraven těmito novými pravidly, která se jakožto procesní pravidla použijí na všechny žaloby pro nesplnění povinnosti, které byly podány po jejich vstupu v platnost, a to bez ohledu na skutečnost, že postup před zahájením soudního řízení byl zahájen před tímto datem.
Tento závěr nemůže být zpochybněn úvahami ohledně dodržování zásady právní jistoty. Členským státům byly totiž ke dni vstupu těchto nových ustanovení v platnost plně známy jak jejich povinnost přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti státem, tak důsledky, které by nesplnění této povinnosti mohlo mít, neboť byly v primárním právu Unie uvedeny dlouho před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Totéž platí pro zásadu zákazu zpětné účinnosti přísnějších ustanovení a zásadu legality trestných činů a trestů, neboť Smlouva o FEU nepřinesla žádnou změnu týkající se zaprvé povinnosti členských států přijmout opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti, a zadruhé sankcí, které mohou být členským státům při nesplnění této povinnosti uloženy. Nemůže se jednat ani o zásah do práva členských států na obhajobu, jelikož mají příležitost vyjádřit se v odpovědi na výzvu dopisem.
(viz body 42–44, 46–48, 50–52)
2. Vzhledem k tomu, že Smlouva o FEU zrušila v řízení o žalobě pro nesplnění povinnosti podle čl. 260 odst. 2 SFEU tu část, jež se týkala vydání odůvodněného stanoviska, je třeba za datum rozhodné pro posouzení existence takového nesplnění povinnosti považovat datum uplynutí lhůty stanovené ve výzvě dopisem vydané na základě tohoto ustanovení.
(viz bod 67)
3. V případě, kdy byl na majetek podniku, jemuž byly poskytnuty protiprávní podpory neslučitelné se společným trhem, prohlášen konkurs, lze obnovení předchozí situace a odstranění narušení hospodářské soutěže vyplývajícího z protiprávně poskytnutých podpor v zásadě dosáhnout zapsáním pohledávky na vrácení takových podpor na seznam přihlášených pohledávek.
Takovým zapsáním lze však povinnost navrácení splnit pouze tehdy, pokud – v případě, že státní orgány neměly možnost zajistit navrácení celé částky podpor – konkursní řízení povede k likvidaci podniku, jemuž byly poskytnuty protiprávní podpory, tj. k definitivnímu ukončení jeho činnosti. Nachází-li se tedy podnik, jemuž byly poskytnuty podpory, v úpadku a byla-li založena společnost s cílem pokračovat v části jeho činností, pokračování v této činnosti, aniž byly zcela navráceny dotyčné podpory, může způsobit přetrvávání narušení hospodářské soutěže v důsledku konkurenční výhody, ze které měla tato společnost na trhu prospěch na úkor svých konkurentů. Má-li taková nově založená společnost nadále prospěch z této výhody, může tak být povinna navrátit dotčené podpory. Tak je tomu zejména v případě, kdy je prokázáno, že tato společnost nadále účinně využívá konkurenční výhodu spojenou se získáním těchto podpor, zvláště tehdy, když tato společnost nabývá aktiv společnosti v likvidaci, aniž jako protiplnění zaplatí cenu odpovídající tržním podmínkám, nebo když je prokázáno, že důsledkem založení takové společnosti bylo obejití povinnosti vrátit uvedené podpory. To platí zejména v případě, kdy zaplacení ceny odpovídající tržním podmínkám nepostačuje k vyvážení konkurenční výhody spojené se získáním protiprávních podpor.
V takovém případě zapsání pohledávky týkající se takových podpor na seznam přihlášených pohledávek nepostačuje samo o sobě k odstranění takto vzniklého narušení hospodářské soutěže.
(viz body 72, 99, 104, 106, 107)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 115, 116)
5. Jedná-li se o uložení penále členskému státu s cílem sankcionovat nevyhovění rozsudku o nesplnění povinnosti, taková sankce musí být stanovena v závislosti na stupni donucení nezbytném k tomu, aby členský stát, který nesplnil povinnost, přiměl vyhovět rozsudku o nesplnění povinnosti a změnit jeho chování za účelem ukončení vytýkaného protiprávního jednání. V tomto ohledu musí Soudní dvůr při výkonu své posuzovací pravomoci v dané oblasti stanovit penále takovým způsobem, aby bylo jednak přizpůsobené okolnostem a jednak přiměřené zjištěnému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu.
V rámci posouzení, jež má provést Soudní dvůr, jsou tedy kritérii, která musí být zohledněna pro zajištění donucující povahy penále za účelem jednotného a účinného používání unijního práva, v zásadě doba trvání protiprávního jednání, stupeň jeho závažnosti a platební schopnost dotčeného členského státu. Při používání těchto kritérií musí Soudní dvůr přihlédnout zvláště k důsledkům nevyhovění rozsudku pro soukromé a veřejné zájmy, jakož i k naléhavosti, s níž je třeba přimět dotyčný členský stát k tomu, aby dostál svým povinnostem.
Pokud jde o platební schopnost členského státu, je třeba zohlednit nedávný vývoj inflace a hrubého domácího produktu v tomto členském státě, a to ke dni posouzení skutkového stavu Soudním dvorem. V tomto ohledu platí, že v případě nesplnění povinnosti přijmout opatření nezbytná k tomu, aby bylo vyhověno rozhodnutí Komise, nemůže mít okolnost, že členský stát svěřil svým regionům, aby zajistily provedení uvedeného rozhodnutí, vliv na použití článku 260 SFEU. Ačkoli je každý členský stát oprávněn rozdělit ústřední a regionální pravomoc uvnitř státu podle toho, jak uzná za vhodné, i přesto zůstává na základě téhož článku jediným odpovědným vůči Unii za dodržování povinností, které pro něj vyplývají z unijního práva.
Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, tato musí být hodnocena s ohledem na okamžik, ke kterému Soudní dvůr posuzuje skutkové okolnosti, a nikoliv na okamžik, kdy mu Komise věc předloží.
Co se týče závažnosti protiprávního jednání, týká-li se rozsudek, kterému nebylo vyhověno, navrácení protiprávních státních podpor, je třeba přihlédnout k zásadní povaze ustanovení Smlouvy o FEU v oblasti státních podpor, která jsou výrazem jednoho ze základních poslání svěřených Unii na základě čl. 3 odst. 3 SEU, tedy vytvoření vnitřního trhu, jakož i na základě protokolu č. 27 o vnitřním trhu a hospodářské soutěži, který podle článku 51 SEU tvoří nedílnou součást Smluv a podle něhož vnitřní trh zahrnuje systém zajišťující, aby hospodářská soutěž nebyla narušována. Navrácením podpor prohlášených za protiprávní a neslučitelné se společným trhem přitom bude odstraněno narušení hospodářské soutěže způsobené poskytnutou konkurenční výhodou a tímto navrácením příjemce ztrácí výhodu, kterou měl na trhu oproti svým konkurentům.
(viz body 117–120, 125–127, 131, 132)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 141, 143–145)