Language of document : ECLI:EU:C:2014:32

Věc C‑430/13

Ilona Baradics a další

v.

QBE Insurance (Europe) Ltd Magyarországi Fióktelepe

a

Magyar Állam

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Ítélőtábla)

„Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví minimální procentní podíly pro záruku, kterou musí mít k dispozici organizátor cest, aby v případě platební neschopnosti vrátil prostředky, které zaplatili spotřebitelé“

Shrnutí – usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 16. ledna 2014

1.        Předběžné otázky – Odpověď, o níž nelze rozumně pochybovat – Odpověď, kterou lze jasně vyvodit z judikatury – Použití článku 99 jednacího řádu

(Jednací řád Soudního dvora, článek 99)

2.        Sbližování právních předpisů – Souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy – Směrnice 90/314 – Článek 7 – Vnitrostátní právní úprava, která účinně nezajišťuje vrácení veškerých vložených prostředků a návrat v případě platební neschopnosti organizátora cesty – Nepřípustnost

(Směrnice Rady 90/314, článek 7)

3.        Sbližování právních předpisů – Souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy – Směrnice 90/314 – Ochrana před rizikem úpadku nebo platební neschopnosti organizátora – Provedení – Pravomoci členských států – Meze

(Směrnice Rady 90/314, článek 7)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 27)

2.        Článek 7 směrnice 90/314 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jejíž pravidla neposkytují spotřebiteli účinné zajištění vrácení veškerých jím vložených prostředků a jeho návrat v případě platební neschopnosti organizátora cesty. Je věcí předkládajícího soudu, aby určil, zda tomu tak je v případě vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci, jež mu byla předložena.

V této souvislosti ani v bodech odůvodnění uvedené směrnice, ani ve znění článku 7 neexistuje nic, co by nasvědčovalo tomu, že by záruka stanovená v uvedeném článku mohla být omezena.

(viz body 37, 41, výrok 1)

3.        Článek 7 směrnice 90/314 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy musí být vykládán v tom smyslu, že členský stát nemá diskreční pravomoc při určování rozsahu rizika, které musí být pokryto zárukou, kterou je povinen složit organizátor nebo prodejce cesty ve prospěch spotřebitelů. Je věcí předkládajícího soudu, aby ověřil, zda kritéria stanovená dotyčným členským státem týkající se stanovení výše uvedené záruky mají za cíl či následek omezení rozsahu rizika, které tato záruka musí pokrýt; v takovémto případě by tato kritéria byla zjevně neslučitelná s povinnostmi vyplývajícími z uvedené směrnice a představovala by dostatečně závažné porušení unijního práva, které by za předpokladu určení přímé příčinné souvislosti mohlo založit odpovědnost dotyčného členského státu.

V této souvislosti provádí vnitrostátní právní úprava povinnosti článku 7 uvedené směrnice správně pouze tehdy, pokud bez ohledu na své podrobné podmínky vede k tomu, že spotřebiteli v případě platební neschopnosti organizátora cesty skutečně zaručuje vrácení všech zaplacených prostředků a jeho návrat.

(viz body 44, 47, výrok 2)