Žaloba podaná dne 28. března 2009 - Ryanair v. Komise

(Věc T-123/09)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ryanair Ltd (Dublin, Irsko) (zástupci: E. Vahida a I-G. Metaxas­Maragkidis, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyně

určit v souladu s články 230 ES a 231 ES, že část rozhodnutí Evropské komise ze dne 12. listopadu 2008 ve věci státní podpory C26/2008 (půjčka ve výši 300 milionů eur poskytnutá společnosti Alitalia S.p.A.) je neplatná v rozsahu, v němž nástupnické společnosti společnosti Alitalia neukládá povinnost navrátit předmětnou podporu a poskytuje Itálii dodatečnou lhůtu k provedení jejího rozhodnutí;

určit v souladu s články 230 ES a 231 ES, že celé rozhodnutí ze dne 12. listopadu 2008 ve věci státní podpory C510/2008 (prodej aktiv společnosti Alitalia S.p.A.) je neplatné;

uložit Komisi povinnost nést vlastní náklady řízení a nahradit náklady řízení vynaložené žalobkyní; a

přijmout jakékoliv jiné opatření, které Soud bude považovat za vhodné.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně zpochybňuje legalitu dvou rozhodnutí Komise ze dne 12. listopadu 2008 ve věci státní podpory C26/2008 ohledně půjčky ve výši 300 milionů eur poskytnuté společnosti Alitalia, oznámené v dokumentu pod číslem K(2008)6743¹ a N510/2008 č. K(2008)6745 v konečném znění týkajícím se postupu při prodeji aktiv společnosti Alitalia, v rozsahu, v němž konstatuje, že uvedený postup nepředstavoval státní podporu za předpokladu, že italské orgány splnily některé závazky.

Žalobkyně na podporu své žaloby uvádí následující žalobní důvody:

Pokud jde o první sporné rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že je částečně neplatné, protože nástupnické společnosti Alitalia neukládá povinnost navrátit předmětnou podporu a poskytuje Itálii dodatečnou lhůtu pro vrácení půjčky.

Pokud jde o druhé sporné rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že tím, že Komise ani přes existenci závažných problémů nezahájila formální vyšetřovací řízení, vydala neúplné a nedostatečné rozhodnutí a porušila procesní práva žalobce podle článku 88 odst. 2 ES. Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise neměla po pouhém předběžném zkoumání pravomoc k přijetí podmíněného rozhodnutí o neexistenci podpory. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise nezkoumala všechny příslušené aspekty opatření a jejich souvislosti. Podle žalobkyně Komise zejména nezkoumala, zda mimořádný postup italských správních orgánů nepředstavoval sám o sobě poskytnutí podpory a zda italská vláda nemanipulovala s právními předpisy ve prospěch záměru společnosti Compagnia Aerea Italiana.

Dále, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nezohlednila možné alternativy k prodeji aktiv společnosti Alitalia, jako jsou soudem nařízená likvidace nebo vypořádání podílů. Žalobkyně dále tvrdí, že na prodej aktiv společnosti Alitalia Komise nepoužila zásadu investora v tržním hospodářství, a to zejména v tom směru, že neposoudila vliv výslovně vyjádřené podmínky kontinuity služeb a implicitní podmínky italského původu kupce části společnosti Alitalia zabývající se osobní dopravou že neshledala, že postup při prodeji aktiv společnosti Alitalia byl zjevně nepřiměřený, neposoudila skutečnou cenu nabízenou společností CAI a že neurčila kritéria pro stanovení tržní ceny aktiv společnosti Alitalia.

Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně označila stranu, která musí vrátit půjčku, kterou by měla být CAI, vzhledem ke vztahu kontinuity mezi Compagnia Aerea Italiana a společností Alitalia. Konečně žalobkyně tvrdí, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění.

____________

¹ - Úř. věst. 2009 L 52, s. 3