Věc C‑17/10
Toshiba Corporation a další
v.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Krajským soudem v Brně)
„Hospodářská soutěž – Kartel na území členského státu, který započal před přistoupením tohoto státu k Evropské unii – Mezinárodní kartel s účinky na území Unie a Evropského hospodářského prostoru – Článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP – Stíhání a trestání protiprávního jednání ve vztahu k období přede dnem přistoupení a po něm – Pokuty – Vymezení pravomoci a příslušnosti Komise a vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž – Uložení pokut Komisí a vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž – Zásada ne bis in idem – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Článek 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 6 – Důsledky přistoupení nového členského státu k Unii“
Shrnutí rozsudku
1. Akty orgánů – Časová působnost – Zpětná účinnost hmotněprávní normy – Podmínky – Zpětná účinnost článku 81 ES a článku 3 nařízení č. 1/2003 – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003 čl. 3 odst. 1)
2. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisí a vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž – Zahájení řízení ve věci kartelové dohody Komisí – Vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž neztrácí pravomoc postihovat na základě vnitrostátního práva hospodářské soutěže protisoutěžní účinky, které tato dohoda vyvolala na území členského státu v obdobích před jeho přistoupením k Evropské unii – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003 čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 6)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, které konstatuje protiprávní jednání a ukládá pokuty podnikům, které se účastnily kartelové dohody – Pozdější rozhodnutí vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž členského státu postihující účinky, které tato dohoda vyvolala na území tohoto státu v době před jeho přistoupením k Evropské unii – Chybějící totožnost účinků kartelové dohody postihovaných dvěma výše uvedenými rozhodnutími – Porušení zásady ne bis in idem – Neexistence
1. Článek 3 odst. 1 nařízení č. 1/2003, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES obsahuje stejně jako článek 81 ES materiálně právní normy, podle nichž mají orgány pro hospodářskou soutěž posuzovat dohody mezi podniky, a které tedy představují hmotněprávní normy unijního práva. Takovéto hmotněprávní normy v zásadě nesmí být použity se zpětnou účinností, a to bez ohledu na příznivé či nepříznivé účinky, které by takové použití mohlo mít pro dotčené osoby. Zásada právní jistoty totiž vyžaduje, aby každá skutková situace byla obvykle posuzována, pokud není výslovně stanoveno jinak, ve světle právních norem účinných v době, kdy k této situaci došlo. Za účelem zajištění dodržování zásady právní jistoty a zásady ochrany legitimního očekávání musejí být hmotněprávní normy unijního práva vykládány tak, že se vztahují na situace existující před nabytím jejich účinnosti pouze tehdy, pokud z jejich znění, účelu nebo systematiky jasně vyplývá, že jim takový účinek musí být přiznán. Nicméně ani znění, ani účel, ani systematika článku 81 ES, článku 3 nařízení č. 1/2003 nebo Aktu o přistoupení neobsahují žádné jasné indicie ve prospěch použití těchto dvou ustanovení se zpětnou účinností.
Z toho vyplývá, že ustanovení článku 81 ES a čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1/2003 musí být vykládána v tom smyslu, že nemohou být v řízení zahájeném po 1. květnu 2004 použita na kartelovou dohodu, jež vyvolala účinky v obdobích před 1. květnem 2004 na území členského státu, který přistoupil k Evropské unii k tomuto dni.
(viz body 49–52, 67, výrok 1)
2. Pokud Evropská komise zahájí ve věci kartelové dohody řízení podle kapitoly III nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 ES a 82 ES, neztrácí tím orgán pro hospodářskou soutěž dotčeného členského státu podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 ve spojení s čl. 3 odst. 1 téhož nařízení pravomoc postihovat na základě vnitrostátního práva hospodářské soutěže protisoutěžní účinky, které tato dohoda vyvolala na území uvedeného členského státu v obdobích před jeho přistoupením k Evropské unii.
(viz bod 92, výrok 2)
3. Ve věcech spadajících do působnosti práva hospodářské soutěže musí být zásada ne bis in idem dodržena v řízeních směřujících k uložení pokuty. Použití této zásady podléhá trojí podmínce, a sice totožnosti skutku, totožnosti pachatele a totožnosti chráněného právního zájmu. Tato zásada tak zakazuje, aby byl podnik opětovně odsouzen nebo stíhán za protisoutěžní jednání, v souvislosti s nímž mu dřívějším rozhodnutím, proti kterému již nelze podat opravný prostředek, byla uložena sankce nebo bylo shledáno, že za ně nenese odpovědnost.
Z toho vyplývá, že zásada ne bis in idem nebrání tomu, aby byly podnikům, jež se účastnily kartelové dohody, vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž dotčeného členského státu uloženy pokuty postihující účinky, které tato dohoda vyvolala na území tohoto státu v době před jeho přistoupením k Evropské unii, vzhledem k tomu, že pokuty, které byly účastníkům této dohody uloženy rozhodnutím Evropské komise přijatým před vydáním rozhodnutí uvedeného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, uvedené účinky nepostihovaly.
(viz body 94, 97, 103, výrok 2)