Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 3. července 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Corte suprema di cassazione - Itálie) – Maurizio Fiamingo (C-362/13), Leonardo Zappalà (C-363/13), Francesco Rotondo a další (C-407/13) v. Rete Ferroviaria Italiana SpA
(Spojené věci C-362/13, C-363/13 a C-407/13)1
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 1999/70/ES – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Námořní doprava – Trajekty uskutečňující přepravu mezi dvěma přístavy nacházejícími se v témže členském státě – Po sobě jdoucí pracovní smlouvy na dobu určitou – Ustanovení 3 bod 1– Pojem ,pracovní smlouva na dobu určitou‘ – Ustanovení 5 bod 1– Opatření zaměřená na předcházení zneužívání smluv na dobu určitou – Sankce – Přeměna na pracovní poměr na dobu neurčitou – Podmínky“
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Corte suprema di cassazione
Účastníci původního řízení
Žalobci: Maurizio Fiamingo (C-362/13), Leonardo Zappalà (C-363/13), Francesco Rotondo a další (C-407/13)
Žalovaná: Rete Ferroviaria Italiana SpA
Výrok
Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřená dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládána v tom smyslu, že se vztahuje na takové zaměstnance, jako jsou žalobci v původním řízení, kteří jsou zaměstnáni jako námořníci na základě pracovních smluv na dobu určitou na trajektech zajišťujících námořní spojení mezi dvěma přístavy nacházejícími se v témže členském státě.Ustanovení rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věcech v původních řízeních, která stanoví, že pracovní smlouvy na dobu určitou musí uvádět svoji délku trvání, ne však svůj konec.Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná ve věcech v původních řízeních, která stanoví přeměnu pracovních smluv na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou pouze v případě, kdy byl dotyčný zaměstnanec na základě těchto smluv nepřetržitě zaměstnán týmž zaměstnavatelem po dobu delší než jeden rok, přičemž se pracovní poměr považuje za nepřetržitý, pokud mezi pracovními smlouvami na dobu určitou
neuplynulo více než šedesát dnů. Je však věcí předkládajícího soudu, aby ověřil, že podmínky pro použití, jakož i účinné provedení této právní úpravy z ní činí náležité opatření pro předcházení a sankcionování zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou.
________________________1 Úř. vě