Language of document : ECLI:EU:T:2010:216

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (třetího rozšířeného senátu)

21. května 2010(*)

„Státní podpory – Finanční opatření ve prospěch France Télécom – Návrh akcionářské půjčky – Veřejná prohlášení člena francouzské vlády – Rozhodnutí, kterým se podpora prohlašuje za neslučitelnou se společným trhem a nenařizuje se její navrácení – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Pojem ,státní podpora‘ – Výhoda – Státní prostředky – Povinnost uvést odůvodnění“

Ve spojených věcech T‑425/04, T‑444/04, T‑450/04 a T‑456/04,

Francouzská republika, původně zastoupená G. de Berguesem, R. Abrahamem a S. Ramet, poté E. Belliard, G. de Berguesem a S. Ramet, a nakonec E. Belliard, G. de Berguesem, A.-L. Vendrolini a J.-C. Niolletem, jako zmocněnci,

žalobkyně ve věci T‑425/04,

France Télécom SA, se sídlem v Paříži (Francie), původně zastoupená A. Gosset-Grainvillem a S. Hautbourgem, poté S. Hautbourgem, advokáty,

žalobkyně ve věci T‑444/04,

Bouygues SA, se sídlem v Paříži,

Bouygues Télécom SA, se sídlem v Boulogne-Billancourt (Francie),

zastoupené J. Vogelem, F. Sureauem, D. Théophilem a J. Blouet Gaillardem, advokáty,

žalobkyně ve věci T‑450/04,

Association française des opérateurs de réseaux et services de télécommunications (AFORS Télécom), se sídlem v Paříži, zastoupená O. Frégetem, F. Herrenschmidtem, M. Struysem a L. Eskenazim, advokáty,

žalobkyně ve věci T‑456/04,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené C. Giolitem a J. Buendía Sierrem, poté C. Giolitem a D. Grespanem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Francouzskou republikou, zastoupenou ve věci T‑450/04 E. Belliard, G. de Berguesem, A.‑L. Vendrolini a J.-C. Niolletem, a ve věci T‑456/04 M. de Berguesem, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí ve věcech T‑450/04 a T‑456/04,

Bouygues SA, se sídlem v Paříži,

a

Bouygues Télécom SA, se sídlem v Boulogne-Billancourt,

zastoupenými J. Vogelem, F. Sureauem, D. Théophilem a J. Blouet Gaillardem, advokáty,

vedlejšími účastnicemi ve věci T‑444/04,

a

France Télécom SA, se sídlem v Paříži, původně zastoupenou A. Gosset-Grainvillem a S. Hautbourgem, poté S. Hautbourgem, advokáty,

vedlejší účastnicí ve věcech T‑450/04 a T‑456/04,

jejímž předmětem jsou návrhy na zrušení rozhodnutí Komise 2006/621/ES ze dne 2. srpna 2004 o státní podpoře, kterou Francie poskytla společnosti France Télécom (Úř. věst. L 257, s. 11),

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát),

ve složení J. Azizi (zpravodaj), předseda, E. Cremona a I. Labucka, S. Frimodt Nielsen a K. O’Higgins, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 21. dubna 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

I –  Finanční situace France Télécom během období od roku 2001 do roku 2004

1        Činnosti vykonávané France Télécom SA (dále jen „FT“) spadaly až do roku 1990 do působnosti francouzského ministerstva pošt a telekomunikací. FT byla v roce 1991 vytvořena ve formě veřejnoprávní právnické osoby a od 31. prosince 1996 má status akciové společnosti. Od října 1997 je FT kótována na burze. V době přijetí rozhodnutí, které je předmětem projednávaného sporu, byla FT skupinou působící v oblasti poskytování sítí a telekomunikačních služeb hlavně ve Francii, zejména v odvětví telefonních služeb provozovaných v rámci pevných sítí, jakož i prostřednictvím svých dceřiných společností, a to společností Orange, Wanadoo a Equant, v odvětví telefonních služeb provozovaných v rámci mobilních sítí, internetu, přenosu dat a jiných informačních služeb. V roce 2002 dosahovala účast francouzského státu na kapitálu FT 56,45 %.

2        Ke dni 31. prosince 2001 vykazovala FT ve svých výsledcích zveřejněných pro rok 2001 čistý dluh ve výši 63,5 miliard eur a ztrátu 8,3 miliard eur.

3        Ke dni 30. června 2002 dosahoval čistý dluh FT 69,69 miliard eur, z čehož 48,9 miliard eur představuje obligační dluh se splatností v průběhu let 2003 až 2005. Tento obligační dluh vznikl hlavně v důsledku takových akvizic prováděných FT od roku 1999 s cílem rozvoje její činnosti v odvětví telefonních služeb provozovaných v rámci mobilních sítí, jakými byla koupě britského operátora Orange a akvizice části kapitálu německého operátora Mobilcom.

4        S ohledem na finanční situaci FT francouzský ministr hospodářství, financí a průmyslu (dále jen „ministr hospodářství“) v rozhovoru zveřejněném v denníku Les Echos ze dne 12. července 2002 prohlásil (dále jen „prohlášení ze dne 12. července 2002“) následující:

„Jsme většinovým akcionářem s 55 % kapitálu [...]. Stát jako akcionář bude jednat jako obezřetný investor a pokud by měla [FT] vykazovat potíže, přijmeme vhodná ustanovení […] Opakuji, že pokud by [FT] vykazovala finanční problémy, což není dnešní případ, přijme stát rozhodnutí nezbytná k tomu, aby byly překonány. Oživujete pověsti kolem navýšení kapitálu […] Ne, to určitě ne! Tvrdím pouze, že v přiměřené době přijmeme přiměřená opatření. Pokud to bude nezbytné […]“.

5        Podle půlroční účetní závěrky zveřejněné dne 12. září 2002 došlo oproti stejnému období finančního roku 2001 ke zvýšení obratu FT o 10 %, provozní výsledek před odpisy (dále jen „Ebitda“) přitom dosáhl 6,87 miliard eur, což představuje historický růst ve výši 13,3 % a růst pro forma ve výši 9,8 % a provozní výsledek ve výši 3,18 miliard eur, což představuje růst pro forma ve výši 15 %. Výsledky po odečtení finančních výdajů (1,75 miliard eur), ale před zdaněním, investice a menšinové podíly představovaly bez výjimečných položek 718 milionů eur oproti 271 milionů eur ke dni 30. června 2001. Volné operační peněžní toky dosáhly 3,6 miliard eur, což oproti prvnímu pololetí roku 2001 představuje růst o 15 %. FT zároveň potvrdila, že její vlastní konsolidované finanční prostředky byly k 30. červnu 2002 negativní ve výši 440 milionů eur.

6        Dne 12. září 2002 francouzské orgány veřejně oznámily, že přijaly odstoupení předsedy představenstva a generálního ředitele (PPGŘ) FT (dále jen „dřívější PPGŘ FT“).

7        V tiskové zprávě o finanční situaci FT ze dne 13. září 2002 oznámily francouzské orgány následující:

„Po mimořádných ztrátách konstatovaných v prvním pololetí, je [FT] vystavena vážnému nedostatu kapitálu. Taková finanční situace oslabuje potenciál podniku. [Francouzská] vláda je tedy rozhodnuta vykonávat svou zodpovědnost v plné míře […] Se zohledněním nové situace vzniklé silným oslabením účetních výsledků navrhl [dřívější PPGŘ FT] [francouzské] vládě své odstoupení, [ta] jej přijala. Toto rozhodnutí vstoupí v účinnost během zasedání správní rady, které se bude konat v […] následujících týdnech a během kterého bude pak představen nový předseda […]. Nový předseda správní radě velmi rychle navrhne plán hospodářského zotavení účetních výsledků, který umožní oddlužení [FT] a obnovu její finanční struktury s celkovým zachováním jejích strategických předností. [Francouzský] stát poskytne podporu [FT] při realizaci tohoto plánu a přispěje k velmi významnému posílení kapitálu [FT] v časovém plánu a způsoby stanovenými v závislosti na podmínkách trhu. Od tohoto okamžiku [francouzský] stát přijme, pokud to bude nezbytné, opatření, umožňující uchránit [FT] před všemi finančními problémy.“

8        Dne 2. října 2002 byl jmenován nový PPGŘ FT (dále jen „nový PPGŘ FT“). Tisková zpráva oznamující toto jmenování zní následovně:

„Na návrh správní rady [FT] Rada ministrů rozhodla jmenovat [nového PPGŘ FT]. [...] Nový předseda za tímto účelem bezprostředně zahájí analýzu [FT], jejíž výsledky budou sděleny správní radě v následujících týdnech a o kterou se bude opírat finanční plán hospodářského zotavení a strategického rozvoje, umožňující snížení dluhu a celkově posilující její přednosti. V tomto rámci bude mít [nový PPGŘ FT] podporu státu jako akcionáře, který je rozhodnut dostát své odpovědnosti. Francouzský stát podpoří realizaci činností za účelem hospodářského zotavení a ze své strany přispěje k posílení kapitálu [FT] způsoby, které budou stanoveny v úzkém vztahu předsedy [FT] a správní rady. Jak již bylo sděleno, od tohoto okamžiku francouzský stát přijme, pokud bude nezbytné, opatření, umožňující uchránit [FT] před všemi finančními problémy“.

9        Dne 19. listopadu 2002 oznámily francouzské orgány Komisi „informační zprávu“, která jednak popisuje stávající finanční situaci FT, přičemž zdůrazňuje, že „její provozní výkonnost je velmi dobrá“ a jednak uvádí svůj záměr přistoupit k rekapitalizaci FT v tržních podmínkách, přičemž vysvětluje podmínky jejich přispění k plánu zotavení FT. Francouzské orgány v této zprávě upřesnily zejména následující:

„Aby byl [FT] poskytnut nezbytný prostor pro vstup na trh za nejlepších podmínek a v nejpříhodnějším okamžiku, je [francouzský] stát připraven vyplatit svůj podíl ke zvýšení kapitálu ve formě akcionářské půjčky, která bude v okamžiku vydání nových cenných papírů konvertována na kapitál. Výše této půjčky bude zcela nebo zčásti odpovídat upsání [francouzského] státu k budoucímu zvyšování kapitálu a může dosáhnout až 9 [miliard eur]. Tato půjčka bude prozatímní a její přeměna na cenné papíry bude povinná. Bude záviset na potřebách [FT]. Krom toho bude ohodnocena v souladu s platnými tržními podmínkami a úroky budou kapitalizovány.

K provádění své účasti na plánu zotavení FT [francouzský] stát zamýšlí použít ERAP, veřejnou průmyslovou a obchodní instituci [francouzského] státu, která [FT] poskytne akcionářskou půjčku, a je možné očekávat, že se stane významným akcionářem [FT], jakmile tato půjčka bude konvertována na kapitál. Vložením veřejného podílu na [FT] do svých aktiv bude mít tato veřejná instituce ve svých pasivech obligační půjčky. Tento výběr ERAP odráží vůli [francouzského] státu jasně určit majetkové úsilí vynaložené ve formě jeho izolace ve specifické struktuře.“

10      Dne 4. prosince 2002 byl během zasedání správní rady [FT] novým vedením FT předložen akční plán „Ambition FT 2005“ (dále jen „plán Ambition 2005“), který směřuje hlavně k vylepšení rozvahy FT posílením jejího kapitálu na 15 miliard eur.

11      Předložení plánu Ambition 2005 bylo provázeno tiskovou zprávou ministra hospodářství a financí ze dne 4. prosince 2002, která zní následovně:

„[M]inistr hospodářství potvrzuje podporu akčního plánu, schváleného správní radou [FT] dne 4. prosince [2002], [francouzským] státem. 1) Skupina [FT] vytváří soudržný průmyslový celek, jehož výkonnost je pozoruhodná. Avšak [FT] musí dnes čelit nevyrovnané finanční struktuře, potřebám kapitálu a střednědobému refinancování. Tato situace vyplývá z neúspěchu minulých investic, špatně vedených a prováděných na úrovni finanční ‚bubliny‘ a obecněji z obratu trhů směrem dolů. Nemožnost pro [FT] financovat svůj rozvoj jinak než zadlužením tuto situaci zhoršila. 2) [Francouzský] stát jako většinový vlastník požádal nové vedení, aby opětovně zavedlo finanční rovnováhu [FT] s celkovým zachováním integrity skupiny […] 3) Vzhledem k akčnímu plánu vypracovanému vedoucími pracovníky a perspektivám návratu k investicím se bude [francouzský] stát podílet na posílení vlastního kapitálu ve výši 15 miliard eur v poměru svého kapitálového podílu, tedy investicí 9 miliard eur. [Francouzský] stát jako akcionář také zamýšlí jednat jako obezřetný investor. [FT] přísluší stanovit způsoby a přesný časový plán posílení tohoto kapitálu. [Francouzská] vláda vyžaduje, aby tato operace probíhala s co největším přihlédnutím k situaci jednotlivých akcionářů a zaměstnanců [FT] vlastnících akcie. Aby byla podniku dána možnost zahájit tržní operaci v nejpříhodnějším okamžiku, je [francouzský] stát připraven vyplatit svůj podíl k posílení vlastního kapitálu předem prostřednictvím prozatímní akcionářské půjčky, ohodnocené podle tržních podmínek, poskytnuté [FT]. 4) Na ERAP, veřejnou průmyslovou a obchodní instituci, bude převeden celý podíl [francouzského] státu ve [FT]. ERAP se zadluží na finančních trzích, aby financoval podíl [francouzského] státu při posilování vlastního kapitálu [FT]“.

12      Dne 11. a 12. prosince 2002 zahájila FT dvě po sobě jdoucí emise obligací na celkovou částku 2,9 miliardy eur.

13      Dne 20. prosince 2002 oznámil Entreprise de recherches et d’activités pétrolières [(ERAP) Podnik pro výzkum a ropné činnosti] FT parafovaný a podepsaný návrh smlouvy o akcionářské půjčce. FT tento návrh smlouvy o akcionářské půjčce nepodepsala a akcionářská půjčka nikdy nebyla poskytnuta.

14      Dne 15. ledna 2003 uskutečnila FT půjčky ve formě obligační půjčky na celkovou částku 5,5 miliard eur. Tyto obligační půjčky nebyly zajištěny státní zástavou nebo zárukou.

15      Dne 10. února 2003 obnovila FT část syndikovaného úvěru, která se stávala splatnou, ve výši 15 miliard eur.

16      Dne 4. března 2003 byla zahájena operace posílení vlastního kapitálu, předpokládaná plánem Ambition 2005. Dne 24. března 2003 zvýšila FT kapitál o 15 miliard eur. Francouzský stát se na této operaci podílel 9 miliardami eur v poměru svého kapitálového podílu ve FT. Částka 6 miliard byla zajištěna bankovním syndikátem skládajícím se ze 21 bank. Tato operace byla ukončena dne 11. dubna 2003.

17      FT uzavřel finanční období 2002 se ztrátou cca 21 miliard eur a čistým finančním dluhem téměř 68 miliard eur. Výsledky finančního období 2002 zveřejněné FT dne 5. března 2003 ukazují zvýšení obratu o 8,4 %, provozního výsledku před odpisy o 21,1 % a provozního výsledku o 30,9 %. Dne 14. dubna 2003 vlastnil francouzský stát 58,9 % kapitálu FT, z toho 28,6 % prostřednictvím ERAP.

18      Dne 31. července 2003 přijala francouzská vláda v Radě ministrů návrh zákona, který stanovil zrušení povinnosti většinové účasti veřejného sektoru na kapitálu FT. Tento návrh zákona byl přijat francouzskou poslaneckou sněmovnou a vstoupil v platnost dne 31. prosince 2003.

19      Dne 1. září 2004 převedl francouzský stát zhruba 10 % kapitálu FT ve výši 5,2 miliard eur, čímž svou účast na kapitálu snížil FT na 42,25 %.

II –  Správní řízení

20      Francouzská republika dne 4. prosince 2002 oznámila Komisi Evropských společenství finanční opatření stanovená plánem Ambition 2005, včetně návrhu akcionářské půjčky, podle čl. 88 odst. 3 ES a článku 2 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88 ES] (Úř. věst. L 83, s. 1).

21      Dne 22. ledna 2003 Bouygues SA a Bouygues Télécom SA (dále jen, společně „společnosti Bouygues“), dvě společnosti založené podle francouzského práva, z nichž posledně uvedená působí na francouzském trhu telefonních služeb provozovaných v rámci mobilních sítí, podaly Komisi stížnost týkající se určitých podpor, které francouzský stát poskytl FT a Orange v rámci refinancování FT. Tato stížnost se konkrétněji týkala jednak oznámení investic francouzského státu ve výši 9 miliard eur a jednak veřejných prohlášení učiněných francouzskými orgány ve prospěch FT od července 2002 (dále jen „prohlášení od července 2002“).

22      Dopisem ze dne 31. ledna 2003 uvědomila Komise francouzské orgány o svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení stanoveného v čl. 88 odst. 2 ES proti finančním opatřením provedeným ve prospěch FT.

23      Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (Úř. věst. C 57, s. 5). Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení jejich připomínek k dotčeným opatřením.

24      Dopisem ze dne 4. dubna 2003 předložily francouzské orgány svá vyjádření k rozhodnutí o zahájení řízení a zpochybnily opodstatněnost pochyb, které byly v tomto rozhodnutí vyjádřeny Komisí.

25      Vyjádřením ze dne 11. dubna 2003 předložily společnosti Bouygues Komisi své připomínky, přičemž připomenuly, že jejich stížnost ze dne 22. ledna 2003 musí být považována za součást jejich stanoviska v tomto řízení. Krom toho Komise obdržela vyjádření ze strany mnohých zúčastněných stran, včetně Association française des opérateurs de réseaux et services de télécommunications (AFORS Télécom, dále jen „AFORS“) a FT. FT a společnosti Bouygues ve správním řízení předložily několik hospodářských znaleckých posudků a právních stanovisek.

26      Dne 30. května 2003 zveřejnila Komise oznámení o veřejné zakázce „k poskytování asistenčních služeb pro posuzování slučitelnosti finanční podpory, poskytnuté FT francouzským státem se zásadou soukromého investora v tržním hospodářství a pro případnou analýzu plánu hospodářského zotavení FT“. Tato zakázka byla udělena dne 24. září 2003 poradci, který dne 28. dubna 2004 vydal svou hospodářskou zprávu (dále jen „zpráva ze dne 28. dubna 2004“).

27      Ke zprávě ze dne 28. dubna 2004 byla připojena právní zpráva ze dne 22. března 2004 (dále jen „zpráva ze dne 22. března 2004“). Dopisem ze dne 3. května 2004 poslala Komise tyto dvě zprávy francouzským orgánům, přičemž je vyzvala, aby předložily svá vyjádření.

III –  Napadené rozhodnutí

A –  Oznámení napadeného rozhodnutí

28      Dne 3. srpna 2004 oznámila Komise francouzským orgánům rozhodnutí 2006/621/ES ze dne 2. srpna 2004 o státní podpoře, kterou Francie poskytla společnosti France Télécom (Úř. věst. L 257, s. 11, dále jen „napadené rozhodnutí“).

29      Dne 30. srpna 2004 poslala Komise FT a společnostem Bouygues kopii napadeného rozhodnutí.

30      Dne 3. září 2004 poslala Komise kopii napadeného rozhodnutí AFROS.

B –  Výrok napadeného rozhodnutí

31      Článek 1 napadeného rozhodnutí stanoví, že „[v] kontextu prohlášení vydaných od července 2002 představuje akcionářská půjčka, kterou v prosinci 2002 poskytla [Francouzská republika] FT v podobě půjčky ve výši 9 mili[ard] eur, státní podporu neslučitelnou se společným trhem“.

32      Podle článku 2 napadeného rozhodnutí „[v]rácení podpory uvedené v článku 1 není nutno požadovat“.

C –  Konstatování Komise týkající se finanční situace FT od června 2002 do března 2003

33      Pod nadpisem 3 „Chronologický popis skutečností a finanční situace [FT]“ napadeného rozhodnutí, provedla Komise zejména konstatování uvedená níže.

34      Zaprvé, pokud jde o finanční situaci FT, Komise konstatovala, že od června 2002 byla FT „společností, kterou lze charakterizovat vážnými strukturálními problémy a vykazovala nevyváženou účetní rozvahu“ (bod 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise v tomto ohledu uvedla jednak silné zhoršování hodnocení FR v první polovině roku 2002, které bylo prokázáno oznámeními hodnotících agentur, jako jsou Standard & Poor’s (dále jen „S & P“), Moody’s a Fitch Ratings (body 20 až 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí); a jednak v návaznosti na analýzu „úvěrových rozpětí“ (odchylování sazby obligací) FT, „inverzi rozpětí“, tedy zvýšení rizik souvisejících s jejím krátkodobým dluhem, zejména počátkem července 2002, oproti významu rizik souvisejících s jejím střednědobým a dlouhodobým dluhem. „Rozpětí“ týkající se dluhu podniku totiž v hodnocení odrážejí, v rámci trhů, riziko související s její schopností dodržet své povinnosti zaplatit úroky a splatit úvěry při skončení platnosti a jsou obvykle vyšší u dlouhodobého dluhu než u krátkodobého dluhu. Tato „rozpětí“ tak ovlivňují valorizaci obligací, jakož i míru úroku požadovaného pro vydání nových obligací. Podle Komise toto zvýšení rizika bylo potvrzeno prudkým poklesem ceny obligací FT v červnu a v červenci 2002, který tak odráží z důvodu zvýšení rizika oslabení vnímaného na trzích ještě menší hodnotu dluhu FT (body 28 až 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Krom toho Komise uvedla významný pokles cen akcií FT během první poloviny roku 2002, kdy v prvním období dosahovaly nejnižší úrovně dne 27. června 2002 (7,79 eur) a v druhém období dne 30. září 2002 (6,01 eur) (bod 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

35      Zadruhé Komise v podstatě konstatovala, že ke dni prohlášení ze dne 12. července 2002 by každý dodatečný pokles hodnocení dluhu FT vedl ke ztrátě její úrovně jistých investic (investment grade) a že hodnotící agentury S & P a Moody’s snížily toto hodnocení na úroveň „junk bond“ (spekulativní obligace) (bod 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

36      S & P ve své tiskové zprávě ze dne 12. července 2002 nicméně uvedla (body 37 a 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí) následující:

„FT by se mohla setkat s určitými potížemi refinancování svého obligačního dluhu splatného v roce 2003. Avšak oznámení [francouzského] státu podporuje hodnocení FT na úrovni [jistých] investic [...] [F]rancouzský stát – vlastník 55 % [FT] – jasně S & P oznámil, že by jednal jako obezřetný investor a že by přijal vhodná opatření, pokud by měla FT vykazovat potíže. Dlouhodobé hodnocení [FT] oslabené na BBB- […].

37      Komise v bodě 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnila, že Moody’s již dne 24. června 2002 snížila hodnocení FT na úroveň těsně nad „junk bond“. Krom toho v bodě 221 odůvodnění a v poznámce pod čarou č. 142 uvedeného rozhodnutí se Komise opírala o zprávu Deutsche Bank ze dne 22. července 2002, z níž citovala a komentovala následující oddíly:

„Dne 12. července 2002 oslabila S & P hodnocení [FT] na BBB- […] Agentura již nepočítá s tím, že [FT] dosáhne svého cíle 3,5 x čistého dluhu/Ebitda v roce 2003, ale nízkým hodnocením třikrát B přidělila stabilní perspektivu. Ukazuje se, že stabilní perspektiva byla podpořena [následující znění tiskové zprávy S & P:] ‚francouzským státem, který vlastní 55 % [FT], [S & P] bylo jasně uvedeno, že by jednal jako obezřetný investor a že by přijal přiměřená opatření, pokud by FT měla vykazovat obtíže‘. Zdůrazněme, že S & P původně řekla, že mimořádnou podporu francouzské vlády nezahrne do svého hodnocení, když oslabila hodnocení [FT] na BBB v červnu. Od té doby se ukazuje, že agentura změnila názor, když prohlašuje, že závěry creditwatch status ‚vychází z analýzy likvidity [FT] v průběhu konce roku 2003 a přehledu potenciální účasti francouzského státu na francouzském trhu s telekomunikacemi‘ (s. 19). ‚[FT] využila rostoucí důvěry trhu ve skutečnost, že [francouzská] vláda tím nebo jiným způsobem podpoří úvěr‘ (s. 20). ‚Nemůžeme ignorovat skutečnost, že FT je většinově vlastněna francouzským státem a nedávné připomínky francouzského ministerstva financí uklidnily investory v tom, že likvidita bude zajištěna‘ (s. 54). ‚Avšak myslíme, že [FT] nakonec nalezne likviditu, kterou potřebuje, prostřednictvím jmenované ‚implicitní podpory [francouzského] státu‘. Toto by mohlo mít formu půjček za tržních podmínek, poskytovaných bankami nebo [francouzskou] vládou (s. 21). Avšak ‚jaká je tržní cena, řekněme za nový dluh ve výši 10 miliard na BBB-úvěr? Jaké jsou skutečné náklady na dluh 10 miliard eur u společnosti, která není skutečně BBB- a která je tak pouze hodnocena z důvodu podpory vlády? […] Myslíme, že na tyto otázky neexistuje správná odpověď, protože pokud by FT vykonávala činnost v reálném prostředí, nebyla by podle nás schopna refinancovat bez konverze dluhu do kapitálu. (s. 33, ve stejném smyslu viz s. 54). A dále ‚v tisku byla učiněna poznámka, že by francouzská vláda podpořila [FT] za předpokladu, že přijme, aby se stal »věřitelem v poslední instanci« vůči [FT]. Tato poznámka význačně zlepšila cenu obligací a akcií, ve dvou týdnech akcie dosahovaly 90 % a obligace 137 [základních bodů], zejména proto, že by spekulanti kryli své postavení.‘ (s. 28). Zdůrazněme, že S & P během nedávné telefonické konference o oslabení úvěru FT prohlásila, že podnik všeobecně vytvářející cash flow s poměrem dluhu k Ebitda rovnému čtyřem, by byl hodnocen jako s úvěrem BBB-, poslední úroveň [jisté] investice. U současného hodnocení FT BBB- se ukazuje, že se značně zakládá na příslibu podpory [francouzské] vlády zajistit likviditu alespoň ve svých základech“.

Podle výpočtů Deutsche Bank poměr dluhu FT k Ebitda by byl ve druhém pololetí 2002 4,9 a k 31. prosinci 2002 5,20.

38      Komise dospěla k závěru, že se FT v červenci 2002 potýkala s krizí důvěry.

39      Dřívější PPGŘ FT totiž v tisku dne 16. září 2002 oznámil, že „pokles hodnocení zabraňuje zamýšlenému refinancování“ FT a že „oslabení známky připisované dluhu FT [...] společností Moody’s na konci června [2002] nám uzavřelo přístup na trh“ (poznámka pod čarou 131 související s bodem 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí; viz rovněž bod 248 odůvodnění uvedeného rozhodnutí). Z poznámky pod čarou 176 související s bodem 252 odůvodnění napadeného rozhodnutí krom toho vyplývá, že dřívější PPGŘ FT během vyslechnutí účetních komisařů FT před vyšetřovací komisí tvrdil následující:

„Je však faktem, že černý scénář nebyl nikdy zařazen: skutečnost, že by nám byl uzavřen přístup na kapitálový trh. Nikdy jsme se s touto možností nestřetli, protože jsme mysleli, že bilo do očí, že přítomnost [francouzského] státu jako majoritního akcionáře by zabránila trhu předpokládat úpadek [FT], aniž bylo ostatně nezbytné, aby stát vyjádřil svou podporu. Tento názor sdílela téměř většina subjektů na trhu až do dne, kdy jedna ze tří hodnotících agentur – a jediná – rozhodla, že [FT] byla na pokraji platební neschopnosti a zrevidovala své hodnocení uzavírající ze dne na den veškerý přístup na trh [...] Když v měsíci červnu [2002] tato jediná hodnotící agentura vydala svůj názor a byl nám uzavřen přístup na trh, věděl jsem, že by se [FT] bez opětovné půjčky nacházela o rok později, ke konci prvního pololetí 2003, v obtížné platební situaci“.

40      Tato krize důvěry byla jednak potvrzena novým PPGŘ FT dne 11. prosince 2002 při jeho vyslechnutí před komisí pro hospodářské záležitosti poslanecké sněmovny, přičemž protokol (poznámka pod čarou č. 32 související s bodem 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí) z tohoto vyslechnutí zní následovně:

„[Nový PPGŘ FT] poznamenal, že použitý finanční plán nebyl povinný a že byl na počátku roku 2001 ztížen tak, že v létě 2003 bylo možné očekávat krizi likvidity […] [Nový PPGŘ FT] prohlásil, že [FT] ohrožená zastavením plateb se nacházela ve stavu šoku […] následkem výše jejího zadlužení, protože musela najít hotovost k úhradě 15 miliard eur v roce 2003, dále 2004, a 20 miliard eur v roce 2005 […]“.

41      V bodě 248 odůvodnění napadeného rozhodnutí je upřesněno, že během vyslechnutí ze dne 5. prosince 2002 před finanční komisí francouzského senátu nový PPGŘ FT potvrdil, že „vzhledem ke gigantickému zadlužení se nezdálo, že [FT] přijala opatření k nápravě situace skupiny, jejíž hodnocení se oslabilo, a která již neměla přístup na kapitálové trhy“.

42      Francouzský senát dále ve stanovisku předloženém dne 21. listopadu 2002 jménem komise pro hospodářské záležitosti plánu konstatoval, že hodnocení FT na nižší úroveň posílilo krizi správy jejího krátkodobého dluhu (bod 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí) následovně:

„Je to tedy na horizontu června 2003, kdy by se finanční problémy FT mohly stát rozhodujícími, až ‚nerozřešitelnými‘ […] Pokud [FT] […] nenajde přístup na trh (z důvodu penalizujícího hodnocení), bude se stát nacházet před nezbytností najít nástroje, které pomohou [FT] při svém refinancování“.

43      Z bodů 245 a 246 odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že zejména podle zprávy JP Morgan ze dne 2. prosince 2002 by bez podpory státu nebyla FT schopna získat na trhu nový kapitál k refinancování svého dluhu. Zpráva v tomto ohledu upřesňuje, že:

„Neustále vidíme profil FT z hlediska riziko/odměna jako neatraktivní a očekáváme výsledek strategické revize. […] I když bychom viděli velkou schopnost FT snížit své náklady a vytvářet velmi vysoký výnos a i když má [PPGŘ] solidní pověst, úloha francouzské vlády k udání flexibility FT, kterou potřebuje, je hlavní. Během této doby podle nás riziko likvidity trvá neustále, navýšení kapitálu je pouze otázkou času. […] Úloha francouzské vlády bude ještě hlavní při refinancování a snižování dluhu. Avšak vzhledem k odrazujícím datům splatnosti při refinancování na rok 2003 se FT a hodnotící agentury krátkodobě zaměřily na rizika likvidity a refinancování [FT]. To by bylo nemožné bez zásahu francouzské vlády – i [FT] to během telefonické konference ze třetího čtvrtletí uznala“.

44      Agentury provádějící hodnocení v takové situaci nicméně hodnocení FT udržely na úrovni jistých investic (bod 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Krom toho z bodu 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že podle jedné z podmínek protokolů o dohodě podepsaných dne 11. a 12. září 2002 mezi francouzským státem a skupinou bank účastnících se operace rekapitalizace bude „udržení alespoň současných hodnocení ([úroveň jistých] investic) dlouhodobého dluhu [FT] hodnotícími agenturami Moody’s a [S & P] […] [uvedeno jako podmínka] v záruční a podílové smlouvě“. Nakonec jedna ze zúčastněných bank, a to Morgan Stanley dne 12. září 2002, pokud jde o její závazek zvýšit kapitál FT (poznámka pod čarou č. 147 související s bodem 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí) prohlásila následující:

„Máme za to, že by zamýšlená operace byla za současných podmínek obtížná a že kladná reakce trhů na prohlášení a sdělení, která budou zveřejněna koncem týdne, bude jedním z klíčových prvků k vytvoření podmínek, nezbytných k této operaci“.

45      Zatřetí s ohledem na finanční situaci FT v září 2002 (body 40 až 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a zejména na tiskové zprávy francouzských úřadů ze dne 13. září 2002 (viz bod 7 výše) a ze dne 2. října 2002 (viz bod 8 výše) agentury provádějící hodnocení změnily své posouzení týkající se správy dluhu FT a zmínily zvýšení tržní důvěry.

46      Moody’s tak v tiskové zprávě ze dne 13. září 2002 (bod 52 odůvodnění a poznámka pod čarou č. 45 napadeného rozhodnutí) z důvodu potvrzení závazku francouzského státu na podporu FT změnila perspektivu dluhu FT z negativní na stabilní, přičemž tato tisková zpráva zní následovně:

„Důvěra Moody’s byla posílena prohlášením [francouzské] vlády, které ještě jednou potvrdilo silnou podporu [FT]. I když obava Moody's, která se týkala celkového stupně finančního rizika a hlavně nestálé situace likvidity [FT] přetrvává, je Moody’s důvěřivější vzhledem k tomu, že francouzská vláda podpoří [FT], pokud by se měla setkat s potížemi při úhradě svého dluhu“.

47      Stejně tak dne 17. prosince 2002 S & P upřesnila jednak, že od července 2002 byla podpora francouzských orgánů jedním z klíčových faktorů pro zachování hodnocení FT na úrovni jistých investic. Dále, že oznámení francouzských orgánů, které se vztahuje k akcionářské půjčce, a jejich závazek v poměru ke svému podílu na kapitálu FT vyslovit souhlas s operací rekapitalizace 15 miliard eur představovaly důkaz této podpory a významné ochrany věřitelů FT (bod 58 odůvodnění a poznámky pod čarou č. 52 a 53 napadeného rozhodnutí).

48      Komise krom toho konstatovala, že v návaznosti na zvýšení kapitálu FT v únoru a březnu 2003 přestaly agentury provádějící hodnocení považovat podporu francouzského státu za klíčový prvek hodnocení FT, tedy podporu, která se zdála být stále velmi významnou dne 17. prosince 2002 pro S & P a v únoru 2003 pro Moody’s. Moody’s tak prohlásila (bod 61 odůvodnění a poznámka pod čarou 54 napadeného rozhodnutí):

„Francouzská vláda neustále potvrzovala svou podporu vůči [FT] a svůj úmysl poskytnout v případě potřeby finanční podporu proti potenciálním problémům s likviditou. Tato podpora byla jasně ukázána poskytnutím výše úvěru 9 miliard eur ve prospěch [FT] […] na období 18 měsíců, která zahrnuje úrok, ale je splatitelná výhradně akciemi [FT]. Moody's [francouzskou] státní podporu začleňuje do svého hodnocení Baa3 […] [F]inanční riziko spojené se značným zadlužením [FT] neodpovídá povaze investice (která je kompenzována dobrou provozní výkonností a zahrnutou podporou francouzské vlády.

49      Krom toho hodnocení FT provedené S & P dne 14. května 2003, tedy po zvýšení kapitálu, jasně vycházelo z finančních údajů FT (bod 61 odůvodnění a poznámka pod čarou 54 napadeného rozhodnutí).

50      Podle bodu 247 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména zpráva Global Equity Research ze dne 20. února 2003 potvrzuje skutečnost, že teprve po prohlášeních francouzských orgánů kapitálový trh umožnil FT refinancovat se za přiměřených podmínek. [Podle této zprávy] „bezprostřední problémy likvidity jsou vyřešeny: od předjímání své účasti v navýšení kapitálu o 15 miliard eur ve formě půjčky ve výši 9 miliard eur se FT opětovně mohla dostat na trh s obligacemi, aby snížila bezodkladné příkazy k vymáhání likvidity“.

D –  Předmět napadeného rozhodnutí

51      Pod nadpisem 6 „Předmět tohoto rozhodnutí“ napadeného rozhodnutí Komise nejprve připomenula předmět oznámení učiněného Francouzskou republikou, které se týkalo návrhu akcionářské půjčky, která měla být zavedena plánem Ambition 2005. Poté uvedla, že „[a]by byla rozhodnuta shoda daných opatření se Smlouvou, přezkoumala Komise události související s oznámením tohoto návrhu, prohlášení vlády k němu od července do prosince 2002“ a že „oznámená opatření nemohou být analyzována bez přihlédnutí k [uvedeným] prohlášením“. Francouzské orgány těmito prohlášeními totiž projevily svou vůli přijmout přiměřená opatření k rozřešení finančních obtíží FT. Návrh akcionářské půjčky tak vytváří uskutečňování jejich dřívějších záměrů. Z materiálního hlediska není skutečně žádný právní důvod k omezení přezkoumání skutečností relevantních k samotným skutečnostem, které se francouzský stát rozhodl vyvolat v oznámení. Pojem podpory je objektivní pojem, založený na hospodářské skutečnosti. Z toho vyplývá, že pokud Komise znala předcházející skutečnosti, které jsou objektivně relevantní, musí je zahrnout do své analýzy (bod 185 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise dodala, že v bodě 70 odůvodnění a v poznámce pod čarou č. 40 rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že prohlášení od července 2002 mohla představovat skutečnosti, které je třeba v rámci jejího šetření zohlednit (poznámka pod čarou 105 napadeného rozhodnutí).

52      Komise v bodě 186 a následujících odůvodnění napadeného rozhodnutí svůj přístup shrnula následovně:

„(186) Komise v tomto případě konstatuje, že opatřeními z prosince 2002, která byla předmětem oznámení, předcházelo od července [2002] několik prohlášení a opatření francouzských orgánů. Tato prohlášení a opatření jednak umožňují lépe pochopit důvody a dosah opatření z prosince [2002]. Tato předběžná prohlášení a opatření měla jistě dále dopad na vnímání, které měly trhy a hospodářské subjekty k situaci FT v prosinci [2002]. Jednání hospodářských subjektů, které bylo samo ovlivněno jednáním státu, pak nevytváří objektivní parametr k posouzení jednání státu. K těmto předběžným zásahům musí být přihlédnuto během analýzy přítomnosti podpory v opatřeních z prosince.

(187) Je skutečně možné analyzovat postupná prohlášení a opatření francouzských orgánů z července 2002 jako soubor, jehož okamžikem konkretizace by byla opatření z prosince [2002] (poskytnutí akcionářské půjčky), opatření, která byla jako opatření oznámená. […].

(188) Analýza daného případu na první pohled naznačuje dočasný posun mezi výhodami pro podnik, které byly zvláště zaznamenány v červenci [2002] a potenciální závazek státních zdrojů, který se ukazuje jako jasněji vytvořený v prosinci [2002]. Prohlášení ministra hospodářství […] by bylo možné skutečně hodnotit jako podporu, pokud taková prohlášení měla jasně vliv na trhy a pokud poskytla výhodu [FT]. Nebylo by však jednoduché [bezpochyby] stanovit, zda prohlášení z [12.] července 2002 byl[o] schopn[o] alespoň potenciálně zavázat státní zdroje. Komise v tomto ohledu dobře analyzovala mnohé právní argumenty, které směřují jednak k prokázání, že taková veřejná prohlášení byla z právního hlediska ekvivalentní státní záruce, jednak že v případě nedodržení využívají dobré jméno státu s hospodářskými náklady. Celkem vzato, mohly být tyto prvky chápány jako rizikové, které skutečně ohrožují státní zdroje (buď zavázáním státu k zodpovědnosti vůči investorům, nebo zvýšením nákladů budoucích transakcí státu). Tvrzení, podle kterého by prohlášení z [12.] července 2002 byl[o] podporou, je tedy tvrzení nové, ale pravděpodobně [není neopodstatněné].

(189) Komise však nemá v daném případě k dispozici prvky dostačující k nezvratnému dosvědčení výskytu podpory na základě tohoto novátorského tvrzení. Naopak soudí, že může dokázat výskyt prvků podpory sledováním tradičnějšího přístupu [počínaje opatřeními] z prosince, která byla oznámena.

(190) [Na jedné straně] je vskutku jasné působení zavázání státních zdrojů v prosinci [2002]. [Na druhé straně] je také zřejmé působení výhody pro [FT] v prosinci, pokud se přihlédne k dopadu předběžných prohlášení a opatření na trhy.

(191)  ‚Zásada soukromého investora v tržním hospodářství‘ se v tomto ohledu nemůže používat ke zdůvodnění tohoto zásahu z prosince [2002] jak vyžadují francouzské orgány, neboť jednání hospodářských subjektů v prosinci bylo jasně ovlivňováno praktikami a předběžnými prohlášeními vlády z července [2002]. Pokud lze pochybovat, že tato prohlášení [od] července [2002] byla dosti konkrétní, aby byla sama o sobě pro podporu podstatná, sotva lze nepochybovat [pak nelze pochybovat], že taková prohlášení byla více než dostatečná k ‚nakažení‘ vnímání trhů a k ovlivnění pozdějšího jednání hospodářských subjektů. Pokud se jedná o takový případ, nelze brát toto jednání hospodářských subjektů jako bod pro nestranné porovnání k následnému posouzení jednání [francouzského] státu. Předpoklad založený na ‚zásadě soukromého investora v tržním hospodářství‘ se nemůže opírat o takovou situaci na trhu, která se vyskytla v prosinci [2002], ale měla by se logicky opírat o situaci na trhu nenakaženou dopadem předchozích prohlášení.“

E –  Použití čl. 87 odst. 1 ES a zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství

53      Pod nadpisem 7 „Posouzení daných opatření s přihlédnutím k čl. 87 odst. 1 [ES]“ napadeného rozhodnutí Komise uvedla (bod 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí) zejména následující:

„[A]kcionářská půjčka (která vytváří předjímání účasti [francouzského] státu v rekapitalizaci [FT]) poskytuje výhodu ve prospěch FT, neboť jí umožňuje navýšit její finanční prostředky a uklidnit trh ohledně její schopnosti zaplatit směnky. I když [smlouva] o záloze nebyla nikdy podepsána, pravděpodobnost daná trhu o existenci této půjčky může poskytnout FT výhodu, neboť trh uvážil, že finanční situace [FT] je pevnější […]. Toto by mohlo ovlivnit podmínky půjčky FT.“

54      Komise dále konstatovala (bod 195 odůvodnění napadeného rozhodnutí) následující:

[Skutečnost], že výhoda vyplývá z poskytnutí státního závazku, který vyvolává potenciální, ale ne okamžitý převod zdrojů, nevylučuje, aby tato výhoda byla poskytnuta prostřednictvím státních zdrojů. V tomto [v tomto ohledu je třeba uvést] […], že podle [ustálené] judikatury není nezbytné ve všech případech zjišťovat, že byl proveden převod státních zdrojů, aby výhoda poskytnutá jednomu nebo několika podnikům mohla být považována za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES‘ [poznámka pod čarou č. 113: rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise, C‑482/99, Recueil, s. I‑4397, bod 36; viz rovněž rozsudky Soudního dvora ze dne 15. března 1994, Banco Exterior de España, C‑387/92, Recueil, s. I‑877, bod 14, a ze dne 19. května 1999, Itálie v. Komise, C‑6/97, Receuil, s. I‑2981, bod 16]. I tak výhoda poskytnutá prostřednictvím potenciálního dodatkového zatížení státu vytváří státní podporu, pokud ovlivňuje hospodářskou soutěž a výměnu mezi členskými státy [poznámka pod čarou č. 114: rozsudek Soudního dvora ze dne 1. prosince 1998, Ecotrade, C‑200/97, Recueil, s. I‑7907, bod 43, a rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2000, EPAC v. Komise, T‑204/97 a T‑270/97, Recueil, s. II‑2267, bod 80]“.

55      Takové „dodatkové potenciální náklady“ ke státním zdrojům „byly vytvořeny oznámením o poskytnutí akcionářské půjčky, spojené s realizací podmínek, předcházejících tomuto poskytnutí […], pravděpodobností dané trhu, že tato půjčka byla skutečně poskytnuta […] a nakonec zasláním parafované a podepsané úmluvy o záloze ze strany ERAP FT.“ I když tato smlouva nebyla nikdy FT podepsána, neznamená to však, že nedošlo k potenciálnímu zavázání státních zdrojů. Podle Komis „pokud tento dokument skutečně vytvářel smluvní nabídku a tak dlouho, že nebyla odvolána, FT mohla přiložit svůj podpis kdykoliv, a takto si držela právo obdržet bezprostředně převod celkové částky 9 miliard eur“ a „[francouzský] stát, který o tom nemohl nevědět, proto musel držet k dispozici FT prostřednictvím ERAP částku odpovídajících zdrojů (bod 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Proto musí Komise přezkoumat, zda takto poskytnutá výhoda FT dodržuje zásadu obezřetného soukromého investora a zda ovlivňuje hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy (bod 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

56      Poté co Komise zjistila, že výhoda poskytnutá FT narušuje nebo hrozí narušením hospodářské soutěže a může ovlivnit obchod mezi členskými státy (bod 198 až 201 odůvodnění napadeného rozhodnutí), pod nadpisem 8 „Zásada tržně jednajícího soukromého investora“ napadeného rozhodnutí přistoupila k přezkumu otázky, zda uvedená zásada byla dodržena s ohledem na soubor prohlášení učiněných francouzskými orgány během měsíců, předcházejících návrhu akcionářské půjčky (bod 202 a následující napadeného rozhodnutí).

57      S ohledem na prohlášení ze dne 12. července 2002 (viz bod 4 výše) a tiskové zprávy francouzských orgánů ze dne 13. září, 2. října a 4. prosince 2002 (viz body 7, 8 a 11 výše) dospěla Komise v podstatě k závěru, že „[t]ato prohlášení mohou být jako celek považována za zveřejnění záměru státu, podle kterého, pokud [FT] vykáže problémy s financováním nebo finanční potíže, by stát provedl to, co je potřeba, aby byly překonány“ a jako projev svého závazku v tomto ohledu. Taková opakovaná a shodná prohlášení přičitatelná francouzskému státu jsou totiž dostatečně jasná, přesná a závazná k věrohodnému vyjádření existence důvěryhodného bezpodmínečného závazku francouzského státu, zejména s ohledem na finanční a průmyslové společenství, které je takto chápalo (body 206 až 213 a 217 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Navíc mimo veřejná prohlášení francouzské orgány kontaktovaly rovněž „hlavní subjekty na trhu“, jako je S & P (viz body 35 a 37 výše), aby je informovaly o svém záměru dodat trhu důvěru a zabránit pozdějšímu oslabení hodnocení dluhu FT na úrovni „junk bond“ (bod 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

58      Taková prohlášení by mohla být trhem považována za zcela důvěryhodná, a proto způsobují vyčkávání trhu, podle kterého francouzský stát „učiní vše nezbytné k rozřešení finančních obtíží FT“. Podle Komise „pokud by [francouzský] stát nedodržel toto vyčkávání, ovlivnilo by toto přímo jeho pověst jako vlastníka, akcionáře nebo provozovatele [kótovaných] nebo [nekótovaných] podniků, a také jako emitenta obligací k financování veřejného dluhu“. Tato prohlášení tak oznamují strategii, opírající se o pověst státu (bod 217 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V důsledku toho tyto prvky mohou být „chápány jako rizikové, které skutečně ohrožují státní zdroje“ a „tvrzení, podle kterého by prohlášení od července 2002 byla podporou je […] tvrzení inovující, ale pravděpodobně [není neopodstatněné]“ (bod 218 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

59      V bodě 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise nicméně dospěla k závěru, že „nemůže nezvratně dokázat výskyt podpor na tomto základě“. Naproti tomu uznala, že „může dokázat výskyt prvků podpory tradičnějším způsobem od opatření z prosince 2002, která byla předmětem oznámení“. V tomto ohledu je dostačující „dokázat, že předcházející prohlášení měla reálný dopad na vnímání trhu v prosinci, aniž je tato […] prohlášení zapotřebí hodnotit tak, jako by sama o sobě byla státními podporami“.

60      Komise zejména na základě zprávy ze dne 28. dubna 2004, která v návaznosti na prohlášení ze dne 12. července 2002 uváděla abnormální a nezanedbatelné zvýšení hodnoty akcií (v rozpětí od 37,8 % do 43,8 %) a obligací FT (v rozpětí od 3,2 % do 9,7 %), na základě tiskové zprávy S & P z téhož dne (viz bod 35 výše), jakož i na základě zprávy Deutsche Bank ze dne 22. července 2002 (viz bod 37 výše), dospěla k závěru, že „trh považoval tato prohlášení za důvěryhodnou strategii závazku [francouzského] státu podpořit FT“ (body 220 až 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

61      Prohlášení francouzských orgánů byla určující pro udržení známky podniku na úrovni jistých investic, zatímco hodnocení jakožto „junk bond“ by akcionářskou půjčku učinilo pochybnější a určitě mnohem více nákladnější (bod 225 in fine odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto případě rozhodnutí francouzských orgánů předjímat rekapitalizaci FT poskytnutím výše úvěru představuje provedení jejich prohlášení (bod 226 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

62      Podle Komise není rozhodné, že operace rekapitalizace FT, provedená v dubnu 2003, byla úspěšná a že akcionářská půjčka nebyla nikdy uplatněna. V rámci použití kritéria obezřetného soukromého investora je třeba vycházet z prvků, které má investor k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí investovat. Úspěch této operace v dubnu 2003 tudíž nemůže být zahrnován do posouzení jednání francouzského státu v prosinci 2002. Krom toho zdůrazňuje, že pokud prohlášení francouzských orgánů měla vliv na trh a na jednání hospodářských subjektů, není Komise „schopna při posuzování jednání státu opírat se o jednání dalších hospodářských subjektů a také používat kritérium současnosti“. Podle Komise „[p]rohlášení [francouzského] státu, podle kterých by učinil to, co je nezbytné k umožnění [FT] překonat své problémy s financováním, skutečně narušují test současnosti, pokud tam soukromí investoři nemohou být opět pokládáni za ty, kteří se rozhodli pouze na základě situace [FT], a to nezávisle na otázce, zda tato prohlášení skrývají státní podporu [či nikoli]“. Použití zásady obezřetného soukromého investora se nemůže opírat o situaci na trhu z prosince 2002, ale musí se logicky zakládat „na situaci trhu nenakažené předběžnými prohlášeními a zásahy“ (bod 227 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

63      Přitom „se zdá“, že jsou-li tato rozhodnutí o investicích přezkoumána v kontextu situace před červencem 2002, tedy s ohledem na finanční krizi a krizi důvěry, které v tomto okamžiku postihovaly FT a při neexistenci jakéhokoli opatření a prohlášení francouzských orgánů, nedodržují tato rozhodnutí zásadu obezřetného soukromého investora (bod 228 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Za těchto podmínek je „nepravděpodobné, že by soukromý investor vykonával od července 2002 [obdobná] prohlášení jako prohlášení vyjádřená francouzskou vládou, která z čistě hospodářského hlediska mohou vážně zavázat důvěryhodnost a pověst a stejně tak z právního hlediska ho zavázat od tohoto data v každém případě finančně podporovat [FT].“ Takový investor by tak převzal sám na sebe a bez jakékoli kompenzace velmi vysoké riziko vůči FT. Samotný referenční akcionář, který má tytéž informace, jaké měly k dispozici francouzské orgány v dané době, by v červenci 2002 neučinil prohlášení o podpoře ve prospěch FT, aniž by podnikl předběžný důkladný audit finanční situace podniku a opatření ke zotavení, aby mohl posoudit rozsah rizika, které tento postup obnáší. Takový referenční akcionář by v každém případě kromě toho potřeboval k zotavení situace FT účast finančních trhů. Přitom „v této době se nezdálo, že jsou [uvedené] trhy připraveny investovat nebo poskytnout mnoho úvěrů FT“. (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

64      Z výše uvedeného vyplývá, že „není splněn[o] kritérium obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství“ a že „[p]roto výhoda poskytnutá FT návrhem poskytnutí akcionářské půjčky – přezkoumaná ve světle předchozích prohlášení a zásahů francouzských orgánů – je státní podporou, i když je obtížné vypočítat rozsah výhody“ (bod 230 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

F –  Slučitelnost dotčené podpory se společným trhem

65      Pod nadpisem 9 „Slučitelnost podpory“ napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že FT musí být považována za podnik v nesnázích ve smyslu bodů 4 až 6 sdělení Komise o pokynech Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích (Úř. věst. 1999, C 288, s. 2) a že dotčená opatření podpory nemohou být označována jako podpora na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích, neboť nesplňují podmínky schválení, stanovené pokyny (body 231 až 255 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle čl. 87 odst. 3 písm. c) ES a výše uvedených pokynů Komise tedy dospěla k závěru, že tato opatření byla neslučitelná se společným trhem (bod 256 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

G –  Vrácení dotčené podpory

66      Pod nadpisem 10 „Vrácení podpory“ napadeného rozhodnutí Komise prohlásila, že v tomto stádiu není schopna přistoupit k přesné kvantifikaci příslušných podpor pro účely jejich vrácení v souladu s článkem 14 nařízení č. 659/1999 (body 257 až 259 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

67      Podle Komise „[p]řes všechny své snahy nebyla Komise schopna získat přiměřené hodnocení ‚čistého‘ finančního dopadu oznámených opatření, které by mělo být vypracováno na základě teoretického výpočtu, odlučujícího vlivy prohlášení a praktik, přiřazovaných [francouzskému] státu ze všech dalších událostí, které by mohly mít vliv na situaci FT nebo na vnímání této situace trhy“. Dodala, že „se [n]eukazuje také jako možné zahrnout v rozhodnutí parametry dostatečně přesného výpočtu, aby bylo možné provést definitivní výpočet během fáze provádění [napadeného] rozhodnutí. Komise dospěla k závěru, že „[z]a těchto zvláštních okolností by mohlo dodržení práv ochrany členského státu vytvářet překážku navrácení v souladu s čl. 14 odst. 1 nařízení […] č. 659/1999, podle kterého ‚Komise nebude vyžadovat navrácení podpory, pokud by to bylo v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství‘ (bod 261 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

68      Podle Komise je tento závěr odůvodněn rovněž s ohledem na zásadu ochrany legitimních očekávání příjemců podpory (bod 262 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V tomto ohledu v bodech 263 a 264 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnila následující:

„(263) Komise přihlédla ve svém posouzení shody příslušných opatření ohledně pravidel státní podpory k prohlášením vlády. Vzato odděleně, návrh akcionářské půjčky by pravděpodobně byl považován za to, že by nevytvářel podporu vzhledem ke Smlouvě. Avšak Komise dospěla k závěru, že prohlášení měla vliv na obnovu důvěry na trhu pokud se jedná o [FT], vylučovala tak použití zásady uvážlivého soukromého investora a návrhem akcionářské půjčky provedla uskutečnění podpory poskytnuté FT. Komise uznává, že je to poprvé, co musí přezkoumávat otázku, a to zda tento typ jednání vytváří podporu. Proto pokud podpora závisí na jednáních, která předcházela oznámení návrhu půjčky, pečlivý provozovatel by mohl mít důvěru v zákonnost jednání dotčeného členského státu, který ze své strany náležitě oznámil návrh [akcionářské] půjčky. Jak bylo řečeno generálním advokátem M. Darmonem v jeho [stanovisku ve věci, ve které byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 1990, Komise v. Německo (C‑5/89, Recueil, s. I‑3437)], ‚nelze odbývat nerozhodnosti, které se mohou chopit určité podniky, před »atypickými« formami podpory k potřebě nebo nepotřebě oznámit je‘.

(264) [Nakonec Komise dospěla k závěru], že FT mohla mít podle zákona důvěru, pokud se jedná o skutečnost, že jednání [Francouzské republiky] [nepředstavovalo] státní podporu. [ve světle výše uvedeného] Komise uznává, že nařizovat v tomto případě navrácení podpory by bylo v protikladu s obecnými zásadami práva Společenství.“

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

I –  Věci T‑425/04 a T‑444/04

69      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 13. října 2004 podala Francouzská republika žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑425/04.

70      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. listopadu 2004 podala FT žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑444/04.

71      Francouzská republika a FT navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

72      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        odmítl žaloby jako nepřípustné;

–        podpůrně zamítl žaloby jako neopodstatněné;

–        uložil Francouzské republice a FT náhradu nákladů řízení.

73      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 25. října 2007 požádaly společnosti Bouygues o vedlejší účastenství ve věci T‑444/04 na podporu návrhových žádání Komise.

74      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 20. listopadu 2007 Komise uvedla, že nemá námitky k tomu, aby vedlejší účastenství společností Bouygues na podporu jejích návrhových žádání bylo povoleno. Nicméně upřesnila, že se drží svého stanoviska, pokud jde o soudržnost argumentů uplatněných společnostmi Bouygues v rámci tohoto vedlejšího účastenství ve vztahu k argumentům, které uplatnily na podporu své žaloby ve věci T‑450/04 (viz body 78 a následující níže).

75      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 21. listopadu 2007 FT navrhla, aby Tribunál tuto žádost o vedlejší účastenství prohlásil za nepřípustnou a uložil společnostem Bouygues náhradu nákladů řízení a podpůrně toto vedlejší účastenství omezil na ústní část řízení.

76      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 4. prosince 2007 požádala FT o důvěrné zacházení s některými částmi žaloby a repliky předložených v rámci věci T‑444/04 ve vztahu ke společnostem Bouygues.

77      Usnesením ze dne 30. ledna 2008 povolil předseda třetího senátu Tribunálu vedlejší účastenství společností Bouygues v rámci ústní části řízení ve věci T‑444/04 na podporu návrhových žádání Komise a nařídil, aby byla vedlejším účastníkům sdělena předběžná nedůvěrná verze zprávy z jednání, přičemž rozhodl, že o opodstatněnosti žádosti FT o důvěrné zacházení bude rozhodnuto později. Žádná z účastnic řízení nevznesla námitky týkající se obsahu této nedůvěrné verze zprávy z jednání.

II –  Věc T‑450/04

78      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. listopadu 2004 podala Francouzská republika žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑450/04.

79      Společnosti Bouygues navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

80      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl návrh na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí jako nepřípustný a podpůrně jako neopodstatněný;

–        zamítl návrh na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí jako neopodstatněný;

–        uložil společnostem Bouygues náhradu nákladů řízení.

81      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 25. a 29. března 2005 požádaly FT a Francouzská republika o vedlejší účastenství ve věci T‑450/04 na podporu návrhových žádání Komise. Usneseními ze dne 25. května 2005 předseda třetího senátu Tribunálu tato vedlejší účastenství povolil. Vedlejší účastnice podaly své spisy a společnosti Bouygues doručily svá vyjádření k těmto spisům ve stanovených lhůtách.

82      Francouzská republika navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl návrh na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí jako neopodstatněný;

–        uložil společnostem Bouygues náhradu nákladů řízení.

83      FT navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil společnostem Bouygues náhradu nákladů řízení.

III –  Věc T‑456/04

84      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. listopadu 2004 podala AFORS žalobu zapsanou do rejstříku pod číslem T‑456/04.

85      AFROS navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

86      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl návrh na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí jako neopodstatněný;

–        zamítl návrh na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí jako neopodstatněný;

–        uložil AFORS náhradu nákladů řízení.

87      Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 25. a 29. března 2005 požádaly FT a Francouzská republika o vedlejší účastenství ve věci T‑456/04 na podporu návrhových žádání Komise. Usneseními ze dne 12. a 25. května 2005 předseda třetího senátu Tribunálu tato vedlejší účastenství povolil. Vedlejší účastnice podaly své spisy a AFORS doručila svá vyjádření k těmto spisům ve stanovených lhůtách.

88      Francouzská republika navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil AFROS náhradu nákladů řízení.

89      FT navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl návrh na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí jako nepřípustný;

–        zamítl návrh na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí jako neopodstatněný;

–        uložil AFORS náhradu nákladů řízení.

IV –  Organizační procesní opatření, žádost o rozšířené kolegium a spojení věcí

90      Dopisem ze dne 11. prosince 2007 Tribunál z titulu organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu týkajících se věcí T‑425/04, T‑444/04 a T‑450/04 jednak vyzval Komisi, aby předložila určité dokumenty a jednak Francouzské republice, FT a Komisi položil písemné otázky, přičemž je vyzval, aby na ně písemně odpověděly. Účastnice řízení na tato organizační procesní opatření odpověděly ve stanovené lhůtě.

91      Dne 13. února 2008 na základě článku 14 jednacího řádu a na návrh třetího senátu Tribunál rozhodl po vyslechnutí účastnic řízení v souladu s článkem 51 uvedeného jednacího řádu o předání všech čtyř věcí rozšířenému soudnímu kolegiu.

92      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 15. dubna 2008 v rámci věci T‑ 450/04 požádaly společnosti Bouygues o spojení věcí T‑425/04, T‑444/04, T‑450/04 a T‑456/04 podle čl. 50 odst. 1 jednacího řádu. Další účastnice řízení předložily svá vyjádření ve stanovených lhůtách.

93      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 14. května 2008 požádala FT o důvěrné zacházení s některými částmi žaloby a repliky na základě čl. 50 odst. 2 jednacího řádu s ohledem na vedlejší účastníky řízení ve věcech T‑425/04, T‑450/04 a T‑456/04, jakož i s některými přílohami k žalobě předloženými v rámci řízení ve věci T‑444/04 a předložila nedůvěrnou verzi těchto procesních písemností.

94      Usnesením předsedy třetího rozšířeného senátu Tribunálu ze dne 17. února 2009 byly věci T‑425/04, T‑444/04, T‑450/04 a T‑456/04 spojeny v souladu s článkem 50 jednacího řádu Tribunálu pro účely ústní části řízení a rozsudku. Krom toho předseda třetího rozšířeného senátu nařídil, aby byl přezkum procesních písemností ve spojených věcech omezen na nedůvěrné verze písemností a aby byla účastnicím řízení sdělena předběžná nedůvěrná verze zprávy z jednání, přičemž rozhodl, že o opodstatněnosti žádosti FT o důvěrné zacházení bude rozhodnuto později. Žádná z účastnic řízení nevznesla v tomto ohledu námitky.

V –  Ústní část řízení

95      Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (třetí rozšířený senát) o zahájení ústní části řízení.

96      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání, které se konalo dne 21. dubna 2009.

97      Na jednání Komise vzala zpět svůj první bod návrhových žádání ve věci T‑456/04, kterým navrhovala, aby Tribunál zamítl návrh AFORS na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí jako nepřípustný, což bylo zaneseno do protokolu o jednání.

 Právní otázky

I –  K návrhu na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí

A –  K námitkám nepřípustnosti vzneseným v rámci věcí T‑425/04, T‑444/04, T‑450/04 a T‑456/04

1.     Argumenty účastnic řízení

98      Komise uvádí, že jsou žaloby ve věcech T‑425/04 a T‑444/04, jakož i návrh na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí ve věci T‑450/04 nepřípustné pro nedostatek právního zájmu na podání žaloby.

99      Pokud jde o žalobu Francouzské republiky a FT, Komise tvrdí, že těmto žalobkyním bylo vyhověno a že nemají zájem na zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu, jelikož ačkoli toto rozhodnutí prohlašuje dotčenou podporu za neslučitelnou se společným trhem, nenařizuje její vrácení.

100    I když je členský stát privilegovaným žalobcem ve smyslu Smlouvy a není povinen prokazovat, že má sporný akt vůči němu právní účinky, musí mít nicméně vzniklý a trvající zájem na zrušení tohoto aktu. V důsledku toho členský stát může podat žalobu pouze proti aktům nepříznivě zasahujícím do jeho právního postavení, tedy proti aktům, které mohou podstatným způsobem změnit jeho právní situaci. Krom toho při určování, zda akt nebo rozhodnutí vyvolává právní účinky, je třeba se zaměřit na jeho podstatu. Tyto podmínky se použijí tím spíše na další žalobkyně, jako jsou FT a společnosti Bouygues.

101    Pokud jde o žalobu společností Bouygues, Komise uvádí, že tyto žalobkyně v rámci prvního žalobního důvodu směřujícího ke zrušení souhlasí s úvahami uvedenými zejména až po bod 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve skutečnosti žalobkyně uvedené rozhodnutí nezpochybňují v rozsahu, v němž kvalifikuje oznámená opatření podpory jako neslučitelná se společným trhem, jelikož je tato kvalifikace v jejich zájmu a odpovídá jejich přáním. Zpochybňují jej pouze v rozsahu, v němž Komise nekonstatovala, že prohlášení od července 2002 celkově nebo odděleně představují státní podpory. Článek 1 napadeného rozhodnutí tak přináší společnostem Bouygues prospěch a nemají vzniklý a trvající zájem na jeho zrušení.

102    Podle Komise pouze jeho výrok může zakládat právní účinky, a v důsledku toho nepříznivě zasáhnout do právního postavení. Úvahy obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí nemohou jako takové být předmětem žaloby na neplatnost a mohou být podrobeny přezkumu legality soudem Společenství jen v tom rozsahu, v němž jako odůvodnění aktu zasahujícího nepříznivě do právního postavení představují nutnou oporu pro jeho výrok. Je tím připuštěno, že rozhodnutí, které vyhovělo žalobci, nemůže nepříznivě zasáhnout do jeho právního postavení, aniž jsou dotčena práva třetích dotčených osob podat proti tomuto rozhodnutí žalobu na neplatnost.

103    Komise v tomto ohledu připomíná usnesení Soudního dvora ze dne 28. ledna 2004, Nizozemsko v. Komise (C‑164/02, Recueil, s. I‑1177, body 18 až 25), podle kterého je z důvodu nedostatku právního zájmu na podání žaloby nepřípustná žaloba členského státu, kterému je určeno rozhodnutí v oblasti státních podpor, jež je pro něj příznivé v rozsahu, v němž určitá opatření podpory prohlašuje za slučitelná se společným trhem. Podle Soudního dvora nemá výrok tohoto rozhodnutí závazné právní účinky, které mohou ovlivnit zájmy žalobce, jelikož tento výrok závažně a zjevně nemění jeho právní situaci. Situace, která vedla k tomuto usnesení, se sice mírně liší od situace vedoucí k projednávanému sporu v rozsahu, v němž opatření ve prospěch FT byla kvalifikována jako podpory neslučitelné se společným trhem. Nicméně to nic nemění na tom, že jednak napadené rozhodnutí vyhovělo Francouzské republice a FT tím, že v něm byla konstatována nemožnost vyžadovat vrácení těchto podpor a samo o sobě nemůže ani změnit jejich právní situaci, ani nepříznivě zasáhnout do jejich právního postavení. Dále v rozsahu, v němž článek 1 napadeného rozhodnutí kvalifikuje opatření ve prospěch FT jako podpory neslučitelné se společným trhem, vyhověl tento článek společnostem Bouygues a nemůže změnit ani jejich právní situaci nebo nepříznivě zasáhnout do jejich právního postavení. Společnosti Bouygues totiž tento výrok nezpochybňují, ale omezují se na to, že požadují zrušení posouzení, podle kterého pouhá akcionářská půjčka, jaká je poskytnuta v kontextu prohlášení od července 2002, představuje státní podporu. V každém případě tyto čtyři žalobkyně nemají vzniklý a trvající zájem na vyřešení projednávaného sporu vzhledem k tomu, že i za předpokladu, že by jejich návrhy byly opodstatněné, zůstala by jejich právní situace v návaznosti na zrušení článku 1 nezměněná, a to nezávisle na důvodech odůvodňujících takové zrušení.

104    Komise podporovaná Francouzskou republikou dodává, že i když nezpochybňuje zájem společností Bouygues podat žalobu, pokud jde o zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí, má nicméně za to, že je jejich stanovisko rozporuplné. Za předpokladu opodstatněnosti návrhu společností Bouygues na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí by se totiž Tribunál nemohl vyjádřit k jejich návrhu na zrušení článku 2 uvedeného rozhodnutí. V takovém případě již akcionářská půjčka není podporou uvedenou v článku 1, která má být zohledněna pro účely použití článku 2 napadeného rozhodnutí. Tato rozporuplnost pouze posiluje tezi Komise, podle které společnosti Bouygues nejsou oprávněny zpochybnit článek 1 uvedeného rozhodnutí.

105    Krom toho případná povinnost Francouzské republiky oznámit veškerá budoucí opatření podpory, která by mohla být kvalifikována jako podpora, založená na napadeném rozhodnutí, v projednávané věci nepovede, i kdyby obsahovala určité procesní břemeno, ke změně jejího právního postavení nebo právního postavení FT, které by stačilo k uznání jejich vzniklého a trvajícího zájmu na podání žaloby. Je to potvrzeno usnesením Nizozemsko v. Komise, bod 103 výše, ve kterém Soudní dvůr neshledal vzniklý a trvající zájem žalujícího státu, ačkoli tento stát tento argument vznesl. Pokud se totiž zájem, kterého se dovolává žalobce týká budoucí právní situace, musí žalobce prokázat, že se dopad na tuto situaci jeví již jako jistý. Stejně tak za předpokladu, že vnitrostátní soud napadené rozhodnutí zohlednil a měl pochybnosti ohledně jeho působnosti, má tento soud možnost položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku podle článku 234 ES, takže by žalobkyně v každém případě nebyly v rámci případného sporu nijak zbaveny možnosti uplatnit svá práva před vnitrostátním soudem.

106    Komise odmítá argument FT, podle kterého jí napadené rozhodnutí způsobuje nebezpečí vrácení podpory zvláště s ohledem na žaloby podané ve věcech T‑450/04 a T‑456/04. V projednávané věci pouhý odkaz na žaloby třetích osob nemůže sám o sobě odůvodňovat zájem na podání žaloby této žalobkyně. Podle Komise jsou případné žaloby na vnitrostátní úrovni čistě hypotetické. Ačkoli by provádění opatření podpory bylo před přijetím napadeného rozhodnutí, jež obsahuje vrácení dotčené podpory, protiprávní a ačkoli by vnitrostátní orgány byly povinny chránit práva oprávněných osob, je nicméně nesporné, že takové žaloby v projednávané věci nebyly před uvedeným rozhodnutím podány. Pokud jde dále o žaloby podané ve věcech T‑450/04 a T‑456/04, Komise upřesňuje, že za předpokladu, že by byly opodstatněné, mohlo by pouze nové rozhodnutí Komise přijaté podle článku 233 ES neoprávněně zasáhnout do právního postavení FT. Vzhledem k tomu, že však takové nové rozhodnutí neexistuje, není žalobkyně povinna vracet případnou podporu neslučitelnou se společným trhem.

107    Na uvedeném základě Komise dospěla k závěru, až ani Francouzská republika, ani FT nemá zájem na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí ve věcech T‑425/04 a T‑444/04. Ve věci T‑450/04 dospěla Komise k závěru nepřípustnosti návrhu společností Bouygues na zrušení článku 1 uvedeného rozhodnutí.

108    Francouzská republika, FT a společnosti Bouygues navrhují, aby byly námitky nepřípustnosti vznesené Komisí zamítnuty.

109    Společnosti Bouygues mají za to, že je jejich návrh na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí přípustný v rozsahu, v němž tento článek vykládaný ve spojení s odůvodněními představujícími jeho nutnou podporu, implicitně, ale nutně obsahuje právně závazné odmítnutí Komise přijmout tezi společností Bouygues, podle kterých představují prohlášení od července 2002 sama o sobě státní podpory.

110    Pokud jde nakonec o žalobu podanou AFORS ve věci T‑456/04, FT považuje případný návrh na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí za nepřípustný. V tomto ohledu AFORS upřesňuje, že se její žaloba týká pouze článku 2 uvedeného rozhodnutí.

2.     Závěry Tribunálu

a)     Úvodní poznámky

111    Je třeba nejprve konstatovat, že ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 Komise zpochybňuje zájem Francouzské republiky a FT na podání žaloby proti napadenému rozhodnutí v plném rozsahu, aniž by v tomto ohledu činila rozdíl mezi článkem 1 a článkem 2 tohoto rozhodnutí. Ve věci T‑450/04 Komise naopak takové rozlišování činí v rozsahu, v němž zpochybňuje pouze zájem společností Bouygues na podání žaloby proti článku 1 napadeného rozhodnutí, ale nikoli zájem na podání žaloby proti článku 2 tohoto rozhodnutí.

112    Podle Komise tak články 1 a 2 napadeného rozhodnutí představují oddělitelné prvky pro účely částečného zrušení.

113    Tribunál má totiž za to, že tomu tak v projednávané věci je.

114    Článek 2 napadeného rozhodnutí, který konstatuje, že není nutno požadovat vrácení podpory prohlášené v článku 1 za neslučitelnou se společným trhem, může být samostatně zrušen, aniž by to znamenalo změnu působnosti článku 1 nebo odůvodnění, která jsou jeho hlavní podporou (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 27. června 2006, Parlament v. Rada, C‑540/03, Sb. rozh. s. I‑5769, body 27 a 28, a judikatura, která je v tomu rozsudku citována).

115    Krom toho skutečnost, že by případné úplné zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí na základě žalobních důvodů uplatněných Francouzskou republikou a FT nutně učinilo článek 2 neplatným, nezpochybňuje oddělitelnost tohoto posledně uvedeného článku, jelikož tato neplatnost nemá vliv na jeho obsah a je nezávislá na otázce, zda nařizuje vrácení či nikoli. Krom toho, jak uvedly společnosti Bouygues na jednání, za předpokladu částečného zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí na základě žalobních důvodů uplatněných společnostmi Bouygues ve věci T‑450/04, které by se nedotýkalo konstatování, že je podpora neslučitelná se společným trhem, by článek 2 nadále mohl být odděleně zrušen.

116    Pokud jde dále o zájem na podání žaloby, je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle které je přípustnost žaloby na neplatnost podmíněna tím, že fyzická nebo právnická osoba, která ji podává, odůvodní vzniklý a trvající zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky nebo, jinak řečeno, že žaloba může ve svém výsledku přinést prospěch osobě, která ji podala. V důsledku toho akt, který zcela vyhovuje této osobě, není již z povahy věci způsobilý zasáhnout nepříznivě do jejího právního postavení a tato nemá zájem požadovat jeho zrušení (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 11. března 2009 TF1 v. Komise, T‑354/05, Sb. rozh. s. II‑471, 84 a 85, a judikatura, která je v tomto rozsudku citována).

117    Právě s ohledem na tyto zásady je třeba přezkoumat, zda Francouzská republika, FT a společnosti Bouygues mají zájem na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí.

b)     K zájmu Francouzské republiky a FT na podání žaloby proti článku 1 napadeného rozhodnutí

118    Pokud jde zaprvé o zájem na podání žaloby Francouzské republiky, je třeba připomenout, že Smlouva činí jasný rozdíl mezi nárokem na podání žaloby na neplatnost jak orgánů a členských států, tak fyzických a právnických osob, přičemž každý členský stát má právo zpochybnit podáním žaloby na neplatnost legalitu rozhodnutí Komise, aniž je výkon tohoto práva podmíněn odůvodněním právního zájmu na podání žaloby. Členský stát tedy nemusí prokázat, že akt Komise, který napadá, vyvolává vůči němu právní účinky, aby jeho žaloba byla přípustná (usnesení Soudního dvora ze dne 27. listopadu 2001, Portugalsko v. Komise, C‑208/99, Recueil, s. I‑9183, body 22 a 23; rozsudky Tribunálu ze dne 10. dubna 2008, Nizozemsko v. Komise, T‑233/04, Sb. rozh. s. II‑591, bod 37, a ze dne 22. října 2008, TV 2 v. Dánsko a další v. Komise, T‑309/04, T‑317/04 , T‑329/04 a T‑336/04, Sb. rozh. s. II‑2935, bod 63). Toto konstatování vyplývá rovněž z definice zájmu na podání žaloby stanovené judikaturou (viz bod 116 výše), která se týká pouze žalob podaných fyzickými nebo právnickými osobami, a nikoli žalob podanými orgány nebo členskými státy.

119    Ostatně narozdíl od toho, co jak se zdá zamýšlí Komise, nelze pojem zájmu na podání žaloby zaměňovat s konceptem napadnutelného aktu, podle kterého musí být k tomu, aby akt mohl být předmětem žaloby na neplatnost, cílem tohoto aktu vyvolávat právní účinky, které mohou nepříznivě zasáhnout do právního postavení, což musí být posouzeno s ohledem na jeho obsah (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 22. června 2000, Nizozemsko v. Komise, C‑147/96, Recueil, s. I‑4723, body 25 a 27; usnesení Portugalsko v. Komise, bod 118 výše, bod 24, a Nizozemsko v. Komise, bod 103 výše, body 18 a 19; rozsudek TV 2 v. Dánsko a další v. Komise, bod 118 výše, bod 63). Je nutno v tomto ohledu konstatovat, že napadené rozhodnutí s ohledem na svůj obsah je takovým napadnutelným aktem majícím závazné právní účinky.

120    V projednávané věci s ohledem na ustanovení Smlouvy a ve světle judikatury připomenuté v bodech 118 a 119 výše je Francouzská republika svým pouhým postavením jako členský stát, aktivně legitimována podat žalobu na neplatnost proti článku 1 napadeného rozhodnutí, aniž musí v tomto ohledu odůvodňovat zájem na podání žaloby.

121    Pokud jde zadruhé o zájem FT na podání žaloby proti článku 1 napadeného rozhodnutí, je třeba nejprve konstatovat, že je rovněž cílem tohoto článku vyvolávat závazné právní účinky vůči FT v rozsahu, v němž je FT jediným příjemcem opatření podpory, které je v tomto rozhodnutí prohlášeno za neslučitelné se společným trhem.

122    Komise v tomto ohledu nesprávně odkazuje na judikaturu, podle které pouze výrok aktu může zakládat právní účinky a v důsledku toho nepříznivě zasáhnout do právního postavení (viz rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2003, CMA CGM a další v. Komise, T‑213/00, Recueil, s. II‑913, bod 186, a judikatura, která je v tomto rozsudku citována). Z článku 1 napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že Komise takovou akcionářskou půjčku, jako je poskytnuta v kontextu prohlášení učiněných od července 2002, kvalifikuje jako státní podporu neslučitelnou se společným trhem ve smyslu článku 87 ES. FT přitom svou žalobou zpochybňuje právě toto konstatování společně s odůvodněním v napadeném rozhodnutí představujícím jeho nutnou podporu z důvodu, že toto konstatování ovlivňuje její právní situaci a že do jejího právního postavení nepříznivě zasahuje. Stejně tak musí být odmítnut argument Komise, podle kterého napadené rozhodnutí vyhovělo FT, jelikož tento argument zaměňuje právní účinky článku 1 uvedeného rozhodnutí a právní účinky jeho článku 2, v němž se uvádí, že není nutné nařizovat vrácení dotčené podpory.

123    Krom toho Komise nemůže platně uvádět, že FT nemá zájem na vyřešení projednávaného sporu z důvodu, že by její právní situace zůstala nezměněná i za předpokladu, že by její žaloba byla opodstatněná. Jednak by důsledkem zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí na základě žalobních důvodů uplatněných FT bylo, že by konstatování protiprávnosti dotčeného opatření podpory, které je individuálním opatřením v její prospěch, bylo neplatné od počátku, což by představovalo právní účinek, který by změnil její právní situaci a poskytl by jí výhodu. Dále narozdíl od toho, co tvrdí Komise, je tento vzniklý a trvající zájem FT na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí potvrzen předpokladem, podle něhož musí být návrhy společností Bouygues a AFORS na zrušení článku 2 tohoto rozhodnutí ve věcech T‑450/04 a T‑456/04 přijaty, přičemž by důsledkem tohoto zrušení bylo, že by Komise byla povinna nařídit, aby FT vrátila protiprávní podporu uvedenou v článku 1.

124    Z výše uvedených úvah vyplývá, že FT má vzniklý a trvající zájem na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí.

125    Je tudíž třeba zamítnout námitky nepřípustnosti vznesené Komisí ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 v rozsahu, v němž se týkají přípustnosti návrhů na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí podaných Francouzskou republikou a FT.

c)     K zájmu společností Bouygues na podání žaloby proti článku 1 napadeného rozhodnutí

126    Je třeba úvodem připomenout, že napadené rozhodnutí je jak z pohledu své formy, tak svého obsahu aktem, jehož cílem je vyvolávat závazné právní účinky. Krom toho v rozsahu, v němž článek 1 napadeného rozhodnutí konstatuje existenci podpory ve prospěch FT a prohlašuje ji za neslučitelnou se společným trhem, odpovídá tento článek návrhu a zájmům společností Bouygues, jak jsou vyjádřeny v jejich stížnosti ze dne 22. ledna 2003.

127    Nicméně konstatování existence podpory a její neslučitelnosti se společným trhem v článku 1 napadeného rozhodnutí a priori nevylučuje existenci dalších neslučitelných opatření podpory, která ač nebyla uvedená v tomto článku rovněž spadají do předmětu správního řízení, které vedlo k přijetí uvedeného rozhodnutí a která navíc mohou podstatně ovlivnit tržní postavení některých konkurentů příjemce podpory (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 2005 Komise v. Aktionsgemeinschaft Recht und Eigentum, C‑78/03 P, Sb. rozh. s. I‑10737, bod 37). Může tomu tak být v případě postavení společností Bouygues ve vztahu k postavení FT na francouzském trhu telefonních služeb provozovaných v rámci mobilních sítí.

128    Komise v tomto ohledu dále nesprávně uvádí judikaturu, podle které pouze výrok aktu může zakládat právní účinky a nepříznivě zasáhnout do právního postavení (viz rozsudek CMA CGM a další v. Komise, bod 122 výše a judikatura, která je v tomto rozsudku citována). V projednávané věci z článku 1 napadeného rozhodnutí, jakož i z odůvodnění na jeho podporu, které je uvedeno v bodech 185 až 230 odůvodnění uvedeného rozhodnutí jasně vyplývá, že se Komise omezuje na kvalifikaci samotné akcionářské půjčky vzniklé ve světle prohlášení od července 2002 jako státní podpory neslučitelné se společným trhem ve smyslu článku 87 ES. Toto konstatování, které je obsaženo jak ve výroku, tak v odůvodnění uvedeného rozhodnutí, je přitom přesně konstatování, které společnosti Bouygues svou žalobou zpochybňují z důvodu, že ovlivňuje a nepříznivě zasahuje do jejich právního postavení v rozsahu, v němž uvádí pouze jedno opatření podpory, zatímco podle nich francouzský stát prohlášeními učiněnými od července 2002 přijal dodatečná opatření podpory, která obsahují odlišné výhody ve prospěch FT, které více zasahují do jejich tržního postavení. Společnosti Bouygues v tomto kontextu oprávněně uvádějí, že celkový přístup Komise tak, jak je uveden zvláště v bodech 187 až 191 a 203 až 228 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nutně znamená její odmítnutí kvalifikovat prohlášení od července 2002 sama o sobě jako opatření podpory. V důsledku toho nemůže Komise tvrdit, že společnosti Bouygues ve skutečnosti nezpochybňují článek 1 napadeného rozhodnutí a že souhlasí s odůvodněním, které je v tomto rozhodnutí zahrnuto.

129    Stejně tak Komise nemůže platně uvádět, že článek 1 napadeného rozhodnutí vyhověl společnostem Bouygues a že tyto společnosti nemají vzniklý a trvající zájem na vyřešení projednávaného sporu z důvodu, že i za předpokladu, že by jejich žaloba byla opodstatněná, zůstala by jejich právní situace nezměněná. Zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí na základě žalobních důvodů uplatněných společnostmi Bouygues by způsobilo neplatnost konstatování existence opatření podpory neslučitelné se společným trhem pouze v rozsahu, v němž se týká prohlášení od července 2002, jakožto nedílné součásti uvedeného opatření, namísto jejich kvalifikace jako samostatná opatření podpory, která sama o sobě splňují podmínky čl. 87 odst. 1 ES. Jak uvádějí společnosti Bouygues, bylo by takové zrušení článku 1 pouze částečné a nevylučovalo by konstatování existence protiprávní podpory, kterou představuje akcionářská půjčka. Takové částečné zrušení by přitom mohlo podstatným způsobem změnit právní postavení společností Bouygues.

130    Krom toho bylo judikaturou uznáno, že pokud žalobce tvrdí, že napadený akt, ačkoli je pro něj případně částečně příznivý, nechrání přiměřeně jeho právní postavení, pak musí být uznán jeho zájem na podání žaloby k tomu, aby nechal ověřit legalitu tohoto rozhodnutí soudem (viz v tomto smyslu rozsudek TF1 v. Komise, bod 116 výše, bod 86).

131    Je tudíž třeba dospět k závěru, že společnosti Bouygues dokládají vzniklý a trvající zájem na částečném zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí v rozsahu popsaném v bodě 129 výše.

132    Společnosti Bouygues nakonec oprávněně uvádějí, že mezi jejich návrhem na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí a návrhem na zrušení článku 2 neexistuje žádný rozpor vzhledem k tomu, že není vyloučeno, aby tyto články byly stiženy dvěma odlišnými protiprávnostmi, které spočívají v nenařízení vrácení protiprávního opatření podpory, jako je konstatováno v článku 1, a v nenařízení vrácení případných dalších opatření podpory uvedených v tomto posledně uvedeném článku, jako jsou prohlášení od července 2002.

133    V důsledku toho je třeba námitku protiprávnosti vznesenou Komisí ve věci T‑450/04 zamítnout.

d)     K přípustnosti údajného návrhu AFORS na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí

134    Pokud jde o námitku nepřípustnosti vznesenou FT ve věci T‑456/04 proti údajnému návrhu AFORS na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí, stačí konstatovat, že se jednak AFORS v žalobě formálně nedomáhala zrušení tohoto článku a jednak ve své replice potvrdila, že se její žaloba týkala pouze článku 2 uvedeného rozhodnutí. Není tudíž třeba se k této námitce nepřípustnosti vyjadřovat.

B –  K legalitě článku 1 napadeného rozhodnutí

1.     Argumenty účastnic řízení

a)     Přehled žalobních důvodů směřujících ke zrušení

135    Francouzská republika a FT ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 vznáší čtyři žalobní důvody na podporu svého návrhu na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí, a to zaprvé porušení podstatných formálních náležitostí a práva na obhajobu, zadruhé nesprávného právního posouzení při použití pojmu podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES a konkrétněji zásady obezřetného soukromého investora, zatřetí zjevně nesprávného posouzení obsahu nebo údajných účinků prohlášení od července 2002 a začtvrté nedostatečné odůvodnění ve smyslu článku 253 ES

136    Společnosti Bouygues ve věci T‑450/04 na podporu svého návrhu na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí uplatňují první žalobní důvod vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES tím, že Komise odmítla kvalifikovat prohlášení od července 2002, ať už jednotlivě nebo společně, jako státní podpory a druhý žalobní důvod vycházející z rozporuplnosti a nedostatečnosti žalobních důvodů, které jsou v rozporu s článkem 253 ES.

137    Tribunál považuje za vhodné nejprve přezkoumat druhý a třetí žalobní důvod vznesené ve věcech T‑425/04 a T‑444/04, jakož i první a druhý žalobní důvod vznesené proti článku 1 napadeného rozhodnutí ve věci T‑450/04 v rozsahu, v němž se tyto žalobní důvody týkají v podstatě legality toho, že Komise použila pojem podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

b)     Argumenty Francouzské republiky a FT

 Úvodní poznámka

138    Úvodem je třeba uvést, že některé argumenty uvedené v následujících bodech jsou Francouzskou republikou a FT předloženy rovněž v rámci jejích spisů vedlejších účastníků ve věci T‑450/04.

 K druhému žalobnímu důvodu Francouzské republiky a FT

139    Druhý žalobní důvod vznesený ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 je rozdělen do dvou částí. První částí Francouzská republika a FT tvrdí, že Komise nesprávně použila kritérium obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství. Druhou částí uvádí, že Komise nesprávně dospěla k závěru existence státní podpory na základě dvou odlišných skutečností, ke kterým došlo v rozdílných okamžicích a zároveň sama uznala, že by samostatně žádná z těchto skutečností nestačila k podepření tohoto závěru. Francouzská republika upřesňuje, že ačkoli Komise tvrdí, že zohlednila všechna prohlášení od července 2002 (body 203, 218 a 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přezkoumala pouze údajné účinky prohlášení ze dne 12. července 2002 na trh, což je potvrzeno zejména odkazy na zprávu ze dne 28. dubna 2004 a na komentáře finančních analýz (bod 221 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

 K třetímu žalobnímu důvodu Francouzské republiky a FT

140    Podstatou třetího žalobního důvodu Francouzské republiky a FT vzneseného ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 je, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že prohlášení od července 2002 mohou na trzích vyvolat očekávání jakožto závazek francouzského státu a že měly vliv na situaci trhů v prosinci 2002. FT krom toho uvádí, že úvahy Komise, podle kterých návrh akcionářské půjčky FT přiznává výhodu, která nedodržuje kritérium obezřetného soukromého investora, jsou rovněž stiženy zjevně nesprávným posouzením.

141    Francouzská republika a FT uvádějí, že při prohlášení ze dne 12. července 2002 povaha opatření, která francouzský stát hodlal přijmout ve prospěch FT, nebyla zatím přijata a že zvláště nebylo přijato žádné rozhodnutí o investici, které by mohlo být kvalifikováno jako pevný závazek francouzského státu. Toto velmi obecné, podmínečné a právně nezávazné prohlášení – které vyjadřuje zejména vůli jednat jako obezřetný investor a popírá pověsti kolem navýšení kapitálu FT, o kterém bylo rozhodnuto později – nelze kvalifikovat jako jasný, přesný a konečný závazek francouzského státu, který ani ministr hospodářství ostatně nemohl přijmout. Komise se tudíž dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že prohlášení ze dne 12. července 2002 může na trzích vyvolat očekávání jakožto věrohodný závazek francouzského státu.

142    Francouzská republika a FT zpochybňují, že by prohlášení od července 2002 měla dopad na očekávání účastníků na trhu v prosinci 2002 a že by vedla k abnormálnímu a nezanedbatelnému zvýšení hodnoty akcií a obligací FT (body 217 až 222 a zejména 221 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zpochybňují rovněž to, že se tento dopad projevuje zejména udržením známky podniku na úrovni jistých investic až do prosince 2002, namísto změny na „junk bond“. FT z toho dovozuje, že je tím spíš méně možné dospět k závěru, že prohlášení z 12. července 2002 poskytlo FT výhodu (bod 188 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Krom toho jsou závěry zprávy ze dne 28. dubna 2004 založeny na nevhodné metodě analýzy a jsou zjevně nepostačující k prokázání jak existence významně abnormálního vývoje ceny akcií FT v červenci 2002, tak existence příčinné souvislosti mezi prohlášením ze dne 12. července 2002 a takovým vývojem. V důsledku toho se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že prohlášení od července 2002 mělo dopad na situaci finančních trhů a poskytlo v tomto období výhodu FT.

143    Francouzská republika a FT v tomto ohledu odmítají konstatování, podle kterého zpráva ze dne 28. dubna 2004 prokazuje, že „prohlášení [od července 2002] měla reálný dopad na vnímání trhu v prosinci [2002]“ (body 186 a 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jelikož tato zpráva odkazuje pouze na údajné účinky prohlášení ze dne 12. července 2002 na trhy v červenci 2002. Tato zpráva se totiž omezuje na analýzu postupného a odděleného dopadu každého z prohlášení od července 2002 na trhy v červenci, v září, v říjnu a v prosinci 2002, a nikoli dopadu všech prohlášení na trh v prosinci 2002. Podle Francouzské republiky tudíž Komise nemohla dospět k závěru, že prohlášení ze dne 12. července 2002 mělo v tomto období dopad na trhy a poskytlo výhodu FT a nemohla tak učinit tím spíše, pokud jde o situaci trhů v prosinci 2002. Krom toho zpráva ze dne 28. dubna 2004 nemohla analyzovat předpokládané účinky prohlášení ze dne 12. července 2002 na situaci trhu v prosinci 2002, s ohledem na to, že nelze rozlišovat mezi účinky tohoto prohlášení na straně jedné a účinky dalších událostí, které nastaly od července do prosince 2002, na straně druhé. Na vnímání trhu v prosinci 2002 měly totiž dopad dobrá výkonnost, provozní perspektivy FT v druhém pololetí 2002, vyřešení situace Mobilcom, jmenování nového PPGŘ a předložení návrhu na dosažení rovnováhy (viz body 186 a 260 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

144    Podle FT se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že bylo třeba posoudit, zda výhoda poskytnutá návrhem akcionářské půjčky dodržela kritérium obezřetného soukromého investora, zatímco připustila, že tento návrh jako takový FT nepřiznává výhodu (body 190 a 263 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Návrh akcionářské půjčky se totiž nestal účinným, takže žádný závazek francouzského státu poskytnout úvěrovou linku nevstoupil v platnost. S ohledem na podmínky, které v tomto návrhu byly stanoveny, se FT rozhodla tento návrh nepodepsat a v prosinci 2002 a lednu 2003 se rozhodla pro refinancování na trzích s obligacemi

145    Podle FT bylo vyloučeno, že by trh mohl vnímat návrh akcionářské půjčky jakožto provedení závazku francouzského státu, který převyšuje jeho budoucí účast na zvyšování kapitálu, jakožto většinového akcionáře, přičemž byl tento návrh striktně omezen na částku 9 miliard eur – odpovídající podílu francouzského státu na zvyšování kapitálu uvedeného v plánu Ambition 2005 – a na dobu trvání 18 měsíců. Francouzský stát krom toho přijal rozhodnutí o návrhu poskytnout FT akcionářskou půjčku teprve poté, co byl informován o plánu Ambition 2005. Nakonec pozitivní reakce trhů měla svůj původ hlavně ve jmenování nového PPGŘ FT a v plánu na zlepšení jejích provozních perspektiv a nemůže být přiznána údajné podpoře francouzského státu překračující jeho obvyklou úlohu akcionáře.

146    FT tvrdí, že se Komise rovněž dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky kritéria obezřetného soukromého investora (bod 230 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Objektivní přezkum činnosti francouzského státu v průběhu celého relevantního období mělo Komisi přivést k opačnému závěru.

 K dodatečným argumentům uplatněným Francouzskou republikou a FT jakožto vedlejších účastníků ve věci T‑450/04 a v odpověď na písemné otázky Tribunálu

147    Francouzská republika a FT ve svých odpovědích na písemné otázky Tribunálu v podstatě zopakovaly, že rovněž s ohledem na francouzské právo se francouzský stát pevným a konečným způsobem nepodílel na zisku FT nebo na třetích investicích. Prohlášení od července 2002 jsou nepřesná a podmínečná a nemohou být kvalifikována jako právní akty nebo jako závazné právní úkony, ani jako výslovná či implicitní státní záruka ve smyslu francouzského správního práva. Krom toho při neexistenci pevné, jasné a přesné povahy tato prohlášení nepředstavují sliby, které mohou vést ke vzniku odpovědnosti státu.

148    Francouzská republika a FT dodávají, že výklad prohlášení od července 2002 spadá pouze do francouzského správního práva, a nikoli do francouzského občanského, obchodního nebo trestního práva. V každém případě z důvodu jejich nepřesné a podmínečné povahy nelze tato prohlášení kvalifikovat jako smluvní nebo jednostranné závazky, třeba jen ve formě prohlášení o záměru, slibu o vykonání přirozené povinnosti nebo slibu o vykonatelnosti. Nejde ani o kvazi smluvní závazek, ani o právní úkony, které mohou vést ke vzniku deliktní odpovědnosti státu.

149    V důsledku toho podle Francouzské republiky a FT nezahrnují prohlášení od července 2002 vynaložení státních zdrojů ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES (bod 188 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z judikatury naopak vyplývá, že jednostranná a nezávislá rozhodnutí členských států, kterými tyto státy poskytují podnikům prostředky nebo zvýhodnění určené k podpoře uskutečňování sledovaných hospodářských nebo sociálních cílů, musí mít povahu nezávislého a závazného právního úkonu. V každém případě slib státu lze kvalifikovat jako státní podporu pouze, pokud byl tento slib bezpodmínečný a právně závazný.

c)     Argumenty společností Bouygues

 K prvnímu žalobnímu důvodu společností Bouygues

150    Společnosti Bouygues zpochybňují konstatování uvedené v článku 1 napadeného rozhodnutí, podle kterého akcionářská půjčka v kontextu prohlášení od července 2002 představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem v rozsahu, v němž toto konstatování znamená, že uvedená prohlášení nemohou být jako taková kvalifikována jako státní podpory. Podle společností Bouygues totiž tato prohlášení, ať už jednotlivě nebo společně, představují jednu nebo několik státních podpor ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, jehož čtyři kumulativní podmínky jsou splněny. Toto pochybení při kvalifikaci skutkového stavu tudíž představuje porušení čl. 87 odst. 1 ES.

151    Zaprvé každé z prohlášení od července 2002 FT poskytlo dodatečnou, selektivní a neodůvodněnou výhodu na základě kritéria soukromého investora. Tato výhoda spočívala v obnovení důvěry na trhu a zvláště ve zlepšení hodnocení a ve zvýšení kurzovní hodnoty akcií FT, což jí umožnilo nový přístup na finanční trh za velmi výhodných podmínek, což by s ohledem na tehdejší katastrofickou finanční situaci FT jinak nebylo možné. Prohlášení od července 2002 tak zabránila oslabení hodnocení FT na úroveň „junk bond“ (viz body 37 a 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a způsobila neobvyklý a nezanedbatelný nárůst kurzu jejích akcií (body 35 a 221 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Prohlášení ze dne 12. a 13. září 2002 vedlo Moody’s k tomu, že změnila perspektivu dluhu FT z negativní na stabilní z důvodu opakovaně potvrzené podpory francouzských orgánů (bod 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V návaznosti na to se snížila frekvence „inverzí rozpětí“ FT (viz bod 34 výše), což prokazuje, že měl trh za to, že se riziko související s krátkodobými dluhy stalo méně významným než riziko dlouhodobých dluhů. Krom toho byl stejný účinek shledán v návaznosti na prohlášení ze dne 2. října 2002 (bod 30 odůvodnění uvedeného rozhodnutí), jelikož se kurz akcií v následujícím týdnu zvýšil o 10,4 % (bod 180 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a na konci prosince 2002 dosáhl dvojnásobku své hodnoty oproti hodnotě na začátku října 2002 (bod 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tyto výhody pro FT byly uskutečněny před oznámením návrhu akcionářské půjčky v podobě půjčky ve výši 9 miliard eur francouzskými orgány dne 4. prosince 2002 a umožnily jí vyhnout se dodatečným nákladům na refinancování (bod 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

152    Společnosti Bouygues uvádějí, že ve správním řízení tvrdily, že francouzský stát poskytl FT několik podpor, včetně prohlášení od července 2002, jakož i akcionářské půjčky ve formě půjčky ve výši 9 miliard eur. I když sdílejí názor Komise, podle kterého strategie francouzských orgánů byla součástí dlouhodobého procesu záchrany, který vedl k poskytnutí podpory ve formě akcionářské půjčky, zpochybňují závěr Komise týkající se existence jediné podpory, která byla v této půjčce provedena. Podle společností Bouygues je skutečnost, že prohlášení od července 2002 představují akcionářskou půjčku, potvrzena judikaturou (rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 1998 BP Chemicals v. Komise, T‑11/95, Recueil, s. II‑3235). Tyto dřívější podpory, které jsou nedílnou součástí dlouhodobého procesu podpory mohou být jak sankcionovány pro sebe samé, tak zohledněny v rámci použití kritéria soukromého investora pro účely kvalifikace následné podpory, která s ohledem na dřívější opatření, se pouze jeví jako akt, který může být vykonán obezřetným soukromým investorem. Za situace, ve které byl vydán rozsudek BP Chemicals v. Komise uvedený výše (bod 170), bylo dotčeno několik opatření podpory, z nichž první dvě umožňovaly charakterizovat třetí tím, že bylo prokázáno, že kritérium obezřetného soukromého investora nebylo splněno. Právě toto společnosti Bouygues tvrdí v projednávané věci uvedením existence několika podpor, které, podle francouzského státu, spolu navzájem souvisejí. Podpory tvořené prohlášeními od července 2002 tak mají své logické prodloužení v akcionářské půjčce. Komise nicméně neuvedla existenci dřívějších podpor, ale omezeně a nesprávně předložila tezi provedení prohlášení od července 2002 v podobě akcionářské půjčky.

153    Společnosti Bouygues dodávají, že přístup Komise vychází ze svévolného výběru, který popírá realitu výhody vyplývající ze zlepšení hodnocení FT v návaznosti na prohlášení od července 2002 (viz bod 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí a bod 3.2 sdělení Komise 2000/C 71/07 o použití článků 87 [ES] a 88 [ES] na státní podpory ve formě záruk [Úř. věst. 2000, C 71, s. 14, dále jen „sdělení o podporách ve formě záruk“], které je daleko významnější než přístup související s akcionářskou půjčkou. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, stojí totiž kvalifikace těchto prohlášení jako podpor v samotném středu projednávané věci. V tomto ohledu nelze přijmout argument, podle kterého byla akcionářská půjčka jediným oznámeným opatřením, jelikož rozsah oznámení nemůže mít dopad na posouzení pojmu podpory.

154    Společnosti Bouygues zpochybňují argument FT, podle kterého prohlášení od července 2002 nemohou být kvalifikována jako podpory z důvodu, že nezahrnují vynaložení státních prostředků. Tento argument je nejen nepřesný, ale rovněž v rozporu s body 208 a 218 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Krom toho i za předpokladu, že by tato prohlášení měla pouze nezávazný, nepřesný a podmínečný politický charakter, což je jasně zpochybněno body 209 a 210 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, mohou nicméně zahrnovat závazek poskytnutí státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

155    Společnosti Bouygues upřesňují, že obezřetný soukromý investor by taková prohlášení neučinil. Před těmito prohlášeními byla totiž FT podnikem, „který lze charakterizovat vážnými strukturálními problémy a který prokazuje nevyváženou rozvahu (bod 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z tohoto důvodu ztratila důvěru na trhu (viz bod 20 a následující uvedeného rozhodnutí). Za takových okolností by přitom obezřetný soukromý investor FT nevyjádřil tak jasnou podporu (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Francouzský stát krom toho svou podporu FT vyjádřil v červenci, v září a v říjnu 2002, aniž přijal opatření směřující k zajištění možnosti zotavení FT a obnovení její životaschopnosti, jelikož tato opatření byla přijata až poté (viz body 39, 53, 54, 228 a 229 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

156    V důsledku toho je podle společností Bouygues, pokud jde o prohlášení od července 2002, první podmínka čl. 87 odst. 1 ES, a to poskytnutí výhody, splněna (body 188 a 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

157    Společnosti Bouygues zadruhé tvrdí, že prohlášení od července 2002 vedla ke vzniku právní a faktické finanční odpovědnosti francouzského státu.

158    Společnosti Bouygues v tomto ohledu připomínají, že opatření, která různými způsoby snižují náklady, které obvykle zatěžují rozpočet podniku, a která tak mají tutéž povahu a tytéž účinky jako dotace, aniž jimi v přísném slova smyslu jsou, představují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Krom toho nelze žádný zásadní rozdíl stanovit na základě formy, kterou může mít podpora, jelikož pojem podpory vychází z hospodářského pojetí výhody a přesné kritérium je tedy bezvýznamné. Pravidla Smlouvy týkající se státních podpor nerozlišují na základě příčin či cílů státních opatření, ale vymezují je v závislosti na jejich účincích. Z toho vyplývá, že je pojem podpory objektivním pojmem a závisí pouze na tom, zda státní opatření přiznává určitým podnikům výhodu, či nikoli.

159    Společnosti Bouygues mají za to, že s ohledem na obecnou zásadu užitečného účinku práva Společenství, mohou být slovní prohlášení nebo sliby kvalifikovány jako podpora, pokud mají takové účinky. Judikatura tak připustila, že prohlášení učiněná prostřednictvím tisku mohou představovat rozhodnutí a že v rámci posuzování podpory, mohou být sliby státu zohledněny k určení, zda podnik vedly k takovému jednání, které by mohlo přispět k uskutečnění cíle uvedeného v čl. 87 odst. 3 písm. c) ES (rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 2002 Graphischer Maschinenbau v. Komise, T‑126/99, Recueil, s. II‑2427). Krom toho Komise ve svém rozhodnutí 2001/89/ES ze dne 23. června 1999 o podmíněném schválení podpory poskytované Francií Crédit Foncier de France (Úř. věst. č. L 34, 3.2.2001, s. 36, dále jen „rozhodnutí Crédit Foncier“, citace z tohoto rozhodnutí jsou neoficiálním překladem) kvalifikovala ministerská prohlášení jako státní podpory, přičemž zdůraznila, že s ohledem na jejich účinky musí být postaveny na roveň záruce. Podle společností Bouygues rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 1996 Air France v. Komise (T‑358/94, Recueil, s. II‑2109) není v rozporu s touto judikaturou vzhledem k tomu, že se týká prohlášení týkajícího se případného jednání státu v odpověď na budoucí rozhodnutí třetí osoby, jehož přesný rozsah nebyl dosud určen. Naproti tomu pevné rozhodnutí státu o svém vlastním jednání, které není podmíněno jednáním třetích osob, může představovat státní podporu, i když má formu prohlášení.

160    Krom toho sama Komise v bodě 1.1 svého sdělení o státních podporách ve formě záruk (viz bod 153 výše) potvrzuje, že toto sdělení zahrnuje všechny formy záruk bez ohledu na to, jaký je jejich právní základ a transakce, kterou záruka kryje. Podle společností Bouygues totiž musí být pojem záruky chápán v jeho nejširším slova smyslu jakožto mechanismus, který chrání osoby před finanční ztrátou. S ohledem na toto vymezení představují prohlášení, kterými se akcionář společnosti zaváže k přijetí nezbytných opatření, a zejména k posílení jejího kapitálu s cílem, aby tato společnost neměla problémy s financováním, formu záruky poskytnutou svým současným a potenciálním věřitelům.

161    Stejně tak podmínka vynaložení státních prostředků musí být vykládána široce a může být charakterizována jako ušlý zisk nebo potenciální poskytnutí těchto prostředků. I v případě neexistence okamžitého převodu státních prostředků pouhá skutečnost, že stát z důvodu takového závazku podstoupí riziko, že bude muset platit, umožňuje mít za to, že je podpora poskytována prostřednictvím státních prostředků. Jako podpora ve formě závazku tudíž musí být kvalifikován jakýkoli státní zásah, jehož účinkem je, že stát ponese faktické nebo právní riziko toho, že bude muset platit. V projednávaném případě tomu tak je.

162    V tomto ohledu právně závazná či nezávazná povaha rozhodnutí, které zahrnují závazek poskytnout státní prostředky, nemá vliv na použití čl. 87 odst. 1 ES. Ve všech oblastech práva hospodářské soutěže a volného pohybu totiž judikatura zohledňuje akty, které nejsou závazné, k zajištění užitečného účinku práva Společenství. Je to rovněž potvrzeno rozhodovací praxí Komise. Podle bodu 2.1.3 sdělení o podporách ve formě záruk (viz bod 153 výše) tak skutečnost, že veřejné podniky nepodléhají konkurznímu nebo úpadkovému řízení sama o sobě představuje podporu ve formě záruky a to i v případě neexistence povinnosti státu poskytnout těmto podnikům finanční podporu. Jak potvrdil dopis Komise ze dne 4. dubna 2003, kterým byla Francouzská republika vyzvána k předložení svých vyjádření ohledně opatření podpory ve prospěch Électricité de France (EDF) ve formě neomezené záruky státu související se statusem veřejné průmyslové a obchodní instituce (VPOI) [Podpora E 3/02 – Opatření podpory ve prospěch Électricité de France (Úř. věst. 2003, C 164, s. 7)], úvahy podpírající toto tvrzení jsou takové, že je stát v praxi povinen poskytnout takovou podporu, přičemž pokud tak neučiní, nebude žádný subjekt chtít s těmito podniky vstupovat do smluvních vztahů. V projednávané věci přitom pouhé použití těchto zásad mohlo Komisi vést k uznání závazku poskytnout státní prostředky.

163    Prohlášení od července 2002 představují pevné, jasné a přesné přísliby závazku poskytnout státní prostředky jak z pohledu právního, tak z pohledu faktického. Francouzský stát se každým z těchto prohlášení čistě a jasně zavázal vůči finančnímu společenství, že FT v případě obtíží přinese finanční podporu, aby mohla čelit svým splatným dluhům. Jak vyplývá z bodu 209 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou tato opakovaná prohlášení dostatečně přesná, jasná a pevná k prokázání existence pevného a bezpodmínečného závazku francouzského státu. Reakce trhu a zejména zvýšení hodnoty akcií a obligací FT v návaznosti na prohlášení ze dne 12. července 2002 potvrzují, že trh v záruku a podporu francouzského státu FT věřil (bod 221 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Bezpodmínečná povaha této podpory není zpochybněna výrazy „v případě potřeby“, jelikož je tato výhrada čistě formální vzhledem k tomu, že situace FT byla v dané době ohrožena a bylo zřejmé, že dojde k finančním obtížím (bod 210 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tato prohlášení přijatá buď jednotlivě, nebo jako celek tak jsou jasným závazkem francouzského státu poskytnout FT podporu a záruku (body 208 a 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

164    Krom toho podle společností Bouygues má každé z prohlášení od července 2002 jak ve francouzském, tak v anglosaském právu hodnotu závazku. Upřesňují, že ve francouzském právu se existence závazku přijatého správním orgánem neposuzuje s ohledem na formu, ale s ohledem na své vnitřní charakteristiky. Francouzský správní soud tak připouští, že správními rozhodnutími mohou být nejen písemná rozhodnutí, ale rovněž pouhá ústní rozhodnutí. Krom toho i když tyto sliby nejsou provázeny žádným zvláštním právním aktem, vytvářejí závazky, neboť vyjadřují projev vůle správního orgánu. K tomu, aby byl uznán závazek státu postačuje, aby se správní orgán choval „tak, že vyvolá přesvědčení“, že bude jednat určitým způsobem. Pevná, jasná a přesná prohlášení státu tudíž v každém případě mohou vést ke vzniku odpovědnosti buď tím, že si stát, když učinil slib, vytvořil právní povinnost, které se nemůže zbavit, aniž pochybí, přičemž pouhé nedodržení slibu postačuje ke vzniku jeho odpovědnosti, nebo naopak tím, že se stát, když učinil slib, zavázal protiprávně.

165    Podle společností Bouygues s ohledem na své vnitřní charakteristiky představují prohlášení od července 2002 závazek francouzského státu. Stejně tak byla tato prohlášení trhem považována za přijatá a bezpodmínečná a zjevně jako věrohodný a opravdový závazek francouzského státu, který byl základem k vyřešení finanční krize FT. V souladu se zásadami použitelnými ve francouzském právu, pokud by francouzský stát tyto závazky nedodržel, mohl by být vystaven žalobám na náhradu škody ze strany třetích osob majících oprávněný zájem na podání žaloby, nehledě na to, zda by šlo o akcionáře FT, její zaměstnance nebo její věřitele. Tento jediný důvod postačí k tomu, aby mohlo být považováno, že prohlášení od července 2002 sama o sobě zahrnovala závazek poskytnout státní prostředky.

166    I kdyby závazek vyplývající z prohlášení od července 2002 nebyl s ohledem na francouzské právo závazný, zavazují tato prohlášení státní prostředky, jelikož je tento pojem vykládán široce. Francouzský stát byl ve skutečnosti povinen provést svůj slib s ohledem na skutečné očekávání, které jeho prohlášení vytvořilo z pohledu trhu (viz zvláště body 217 a 221 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nedodržení tohoto slibu by pro francouzský stát, jakožto majitele a správce podniku, hlavního hospodářského subjektu a významného dlužníka na finančních trzích, vedlo k daleko vyšší ceně z důvodu ztráty věrohodnosti a jeho dobrého jména na těchto trzích (body 217 a 221 odůvodnění napadeného rozhodnutí). I kdyby závazek nebyl právně závazný, jednalo by se pro francouzský stát o závazek poskytnout státní prostředky. Společnosti Bouygues upřesňují, že jakékoli veřejné prohlášení člena vlády ve prospěch podniku nepředstavuje samo o sobě státní podporu, ale musí být posouzeno podle svého znění, ve svém kontextu a okolností případu. V projednávaném případě přitom s ohledem na přesnost dotčených prohlášení a významu FT, jakožto historického subjektu a výjimečné závažnosti její finanční situace, mají dotčená prohlášení zvláštní význam odpovídající záruce poskytnuté francouzským státem.

167    Podle společností Bouygues z oběžníku ministerstva hospodářství ze dne 22. července 2003 nazvaného „Soupisy prostředků mimosmluvní nebo podmíněné záruky poskytnuté [francouzským] státem“ (dále jen „oběžník ze dne 22. července 2003“ a konkrétně z vysvětlivek připojených k tomuto oběžníku vyplývá, že výslovná záruka předpokládá, že v právním základě budou obsaženy výrazy „stát zaručuje“, zatímco implicitní záruka vyžaduje, aby bylo pouze vymezeno, zda správní akt „vytváří a obsahuje finanční důsledky pro stát“. Vysvětlivka krom toho připouští, že státní záruka může vyplývat zejména z „dopisu ministerstva [nebo] jakéhokoli jiného základu“ a že záruky, které mohou být poskytnuty bez platného právního základu mohou nicméně „zakládat práva ve prospěch jejich příjemců“. Vzhledem k tomu, že Komise připustila, že prohlášení od července 2002 zahrnují finanční riziko a že byla dostatečně jasná, přesná a pevná k prokázání existence věrohodného závazku francouzského státu, měla dospět k závěru existence implicitní záruky představující státní podporu.

168    Společnosti Bouygues zatřetí uvádějí, že prohlášení od července 2002 narušila hospodářskou soutěž a ovlivnila obchod mezi členskými státy.

169    Společnosti Bouygues na základě všech výše uvedených úvah dospěly k závěru, že prohlášení od července 2002 poskytla FT selektivní výhodu, která je neodůvodněná s ohledem na kritérium soukromého investora a která zavazuje zdroje francouzského státu, narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Tato prohlášení jednotlivě nebo jako celek tudíž splňují všechny čtyři podmínky stanovené v čl. 87 odst. 1 ES a představují jednu nebo několik státních podpor, které se liší od podpory, kterou obsahuje akcionářská půjčka. V důsledku toho se Komise dopustila porušení čl. 87 odst. 1 ES tím, že tyto podpory odmítla kvalifikovat jako odlišné podpory.

 K druhému žalobnímu důvodu společností Bouygues

170    Podle společností Bouygues musí být článek 1 napadeného rozhodnutí rovněž zrušen z důvodu dvojího porušení podstatných formálních náležitostí, a to rozporuplnosti a nedostatečnosti odůvodnění.

171    Pokud jde o rozporuplnost odůvodnění, společnosti Bouygues uvádějí, že zatímco první řada odůvodnění prokazuje, že prohlášení od července 2002 splňují veškeré podmínky zakládající státní podporu, ostatní odůvodnění tuto tezi popírají.

172    Na základě konstatování uvedených v bodech 36, 51 a 53 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak měla Komise nejprve za to, že prohlášení od července 2002 byla dostatečně jasná, přesná a pevná k tomu, aby bylo možné dopět k závěru o existenci jednoznačného, pevného a věrohodného závazku francouzského státu (body 185, 207 až 210 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Komise měla dále za to, že se tento závazek týká státních zdrojů vzhledem k tomu, že může vést pro francouzský stát k vyšší ceně. Francouzský stát má právní povinnost nebo skutkovou povinnost tento slib dodržet, a kdyby tak neučinil, musel by nahradit škodu věřitelům FT nebo přinejmenším utrpět ztrátu důvěry na finančních trzích, což by představovalo daleko významnější finanční ztrátu (body 217 a 221 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

173    Krom toho Komise konstatovala, že prohlášení od července 2002 poskytují jasnou a dodatečnou výhodu FT tím, že přispěla k zachování jejího hodnocení a ke zvýšení kurzu jejích akcií (body 188 a 221 napadeného rozhodnutí), tedy výhodu, kterou by FT za běžných okolností nemohla získat s ohledem na její katastrofální finanční situaci (bod 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Ze společného výkladu bodů 56, 221 a 222 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že tato výhoda pro FT, a to možnost obrátit se na finanční trh za výhodných podmínek nastala dříve než oznámení akcionářské půjčky. Stejně tak bod 188 odůvodnění uvedeného rozhodnutí potvrzuje, že Komise měla za to, že od července do října 2002 měla FT prospěch ze selektivní výhody.

174    Krom toho z bodů 17, 20 až 35, 37, 39, 41, 49, 59, 229 a 230 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že s ohledem na obtížnou finanční situaci FT v dané době nebyla takto poskytnutá výhoda odůvodněná s ohledem na kritérium obezřetného soukromého investora. Komise nakonec připustila, že tato výhoda zvláště citlivým způsobem narušila nebo mohla narušit hospodářskou soutěž (bod 198 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že tato situace mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy (bod 200 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

175    Nicméně navzdory tomuto konstatování, podle kterého byly splněny všechny podmínky pojmu podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, Komise odmítla prohlášení od července 2002 kvalifikovat jako státní podpory (bod 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí) z důvodu, že neměla k dispozici důkazy dostatečné k nezvratnému prokázání existence takových podpor (body 189 a 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle společností Bouygues je tento závěr rozporuplný v rozsahu, v němž odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterým bylo konstatováno splnění všech podmínek pojmu podpory bylo dostatečné a nevyžadovalo dodatečné důkazy.

176    Pokud jde o nedostatečné odůvodnění, společnosti Bouygues uvádějí, že odmítnutí kvalifikovat prohlášení od července 2002 jako státní podpory spočívá v nedostatečném odůvodnění. Komise nejprve v bodech 188 a 218 odůvodnění napadeného rozhodnutí připustila možnost kvalifikovat uvedená prohlášení jako podporu a přitom ji nicméně považovat za „možnost novou, která ale pravděpodobně není neopodstatněná“. Přitom v bodech 189 a 219 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise nicméně prohlásila, že nemá k dispozici „prvky dostačující k nezvratnému dosvědčení výskytu podpory na základě tohoto novátorského tvrzení“. Podle společností Bouygues takové vágní důvody neumožňují odůvodnit skutečnost, že Komise odmítla kvalifikovat prohlášení od července 2002 jako státní podpory a jsou v rozporu s požadavkem odůvodnění. Zaprvé Komise nevysvětlila, z jakého důvodu je kvalifikace podpory „novátorská“. Zadruhé Komise neidentifikovala důkazy, které nestačí k prokázání existence podpory.

177    Pokud jde zaprvé o údajnou novátorskou povahu kvalifikace podpory, společnosti Bouygues připomínají, že pojem podpory je objektivním pojmem, který zahrnuje veškerá státní opatření, která mohou přímo nebo nepřímo zvýhodnit podnik. Tento pojem má výhradně právní povahu a závisí na pouhé otázce, zda podnik, který je jeho beneficientem, získává hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal. Z toho vyplývá, že Komise nemá posuzovací pravomoc k určení, zda opatření představuje státní podporu. Komise má širokou diskreční pravomoc teprve až ve fázi přezkumu případné slučitelnosti podpory ve smyslu čl. 87 odst. 3 ES, který vyžaduje komplexní posouzení ekonomického, sociálního, regionálního a odvětvového rázu. Komise je tedy povinna kvalifikovat jako státní podporu každé opatření, které objektivně splňuje podmínky stanovené v čl. 87 odst. 1 ES.

178    Komise se tudíž nemůže spokojit s tvrzením, že je zvláštní použití čl. 87 odst. 1 ES inovační, a přitom nedospět k závěru existence státní podpory. Kdyby byl připuštěn opak, znamenalo by to uznání toho, že se pojem státní podpory nevyvíjí, což by mělo za důsledek zbavení článku 87 ES a následujících jejich užitečného účinku.

179    Společnosti Bouygues zdůrazňují, že projednávaná věc v každém případě nepředstavuje první případ, v rámci kterého by se Komise vyjadřovala k právní kvalifikaci, s ohledem na články 87 ES a 88 ES, prohlášení na podporu podniku učiněných orgány členského státu. Komise měla v rozhodnutí Crédit foncier (viz bod 159 výše) za to, že cílem veřejných prohlášení francouzských orgánů bylo ujistit věřitele Crédit foncier de France (dále jen „CFF“) o kvalitě jejich pohledávek a kvalifikovala je jako státní podpory. Podle společností Bouygues v projednávaném případě platí stejné posouzení, jelikož jsou si tyto dvě věci skutkově velmi podobné. Zaprvé CFF a FT měly podobné finanční problémy vyznačující se významným zadlužením a snížením hodnocení znemožňujícím působení na trhu s obligacemi (bod 14 odůvodnění rozhodnutí Crédit foncier). Zadruhé v tiskové zprávě ze dne 26. července 1996 ministr hospodářství uvedl, stejně jak bylo tvrzeno v prohlášení ze dne 12. července 2002, že „se [francouzský] stát zavázal k tomu, že všechny pohledávky, hlavní i úroky, k dluhu CFF z cenných papírů, budou splaceny“ (bod 36 odůvodnění rozhodnutí Crédit foncier; viz rovněž bod 208 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zatřetí Komise v bodě 40 odůvodnění rozhodnutí Crédit foncier připomenula nutnost zohlednit účinky opatření podpory a že v tomto ohledu „účinkem dotčeného prohlášení ujišťujícího věřitele ohledně kvality jejich pohledávek bylo vyhnout se žádosti o nároky z cenných papírů CFF v době závažné krize likvidity, kdy podnik nebyl schopen se za obvyklých podmínek na trhu financovat“. V případě FT byly účinky uvedené pokud jde o obnovení tržní důvěry stejné. Nakonec je bod 44 odůvodnění rozhodnutí Crédit foncier, podle kterého „má Komise za to, že prohlášení ministra [hospodářství] z dubna 1996, ačkoli nebylo právně podloženo, mělo nicméně podstatné účinky, a musí být tudíž považováno za rovnocenné záruce“, zcela použitelný v případě FT. Společnosti Bouygues nicméně připouštějí, že narozdíl od dotčené tiskové zprávy ministra hospodářství v případě Crédit foncier neobsahují výraz „závazek“. Závazek však může vyplývat z použitých výrazů, z jejich pevnosti a jejich opakování, jak tomu je v případě uvedených prohlášení.

180    Z výše uvedeného vyplývá, že důvod vycházející z údajné novátorské povahy kvalifikace podpory je nedostatečný.

181    Pokud jde zadruhé o údajnou neexistenci informací dostatečných k nezvratnému prokázání existence podpor (bod 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí), společnosti Bouygues Komisi vytýkají, že nevysvětlila, jaké jsou důkazy, které za tímto účelem nedostačují. Vzhledem k tomu, že Komise měla k dispozici zprávu ze dne 28. dubna 2004 a několik zpráv a studií od třetích osob, včetně společností Bouygues, nemůže platně tvrdit, že nemá dostatečné informace k tomu, aby se vyjádřila k právní kvalifikaci prohlášení od července 2002. Na základě těchto informací by měla být Komise schopna dospět k definitivní kvalifikaci těchto prohlášení nebo by přinejmenším mohla přezkoumat relevantnost těchto informací k tomu, aby jasně a přesně odůvodnila odmítnutí této kvalifikace. I za předpokladu, že by to nebylo možné, měla Komise před ukončením správního řízení a přijetím napadeného rozhodnutí získat dodatečné informace.

d)     Argumenty Komise

 K první části druhého žalobního důvodu Francouzské republiky a FT

182    Komise úvodem tvrdí, že Francouzská republika nepřípustným způsobem izoluje výklad bodu 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého akcionářská půjčka poskytuje výhodu FT, od výkladu bodu 197 a zejména 203 až 230 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterých Komise přezkoumala, zda takto udělená výhoda dodržela kritérium obezřetného soukromého investora.

183    Podle Komise Francouzská republika a FT nesprávně provádějí statický a „fotografický“ výklad dotčené operace, jakož i úzký a částečný výklad napadeného rozhodnutí. Cílem jejich přístupu je omezit přezkum pouze na opatření oznámená v prosinci 2002 s výjimkou prohlášení od července 2002, která byla určena k ujištění trhů před poskytnutím půjčky ve výši 9 miliard eur v prosinci 2002. Nicméně analýza jednotlivých událostí, která by předcházela návrhu akcionářské půjčky z prosince 2002, nebyla možná. V bodech 187 a 222 a následujících odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise ostatně vysvětlila důvody, pro které byla povinna provést společnou analýzu prohlášení od července 2002 a akcionářské půjčky. Ve stejných bodech odůvodnění rovněž uvedla, že nezávisle na otázce, zda tato prohlášení jako taková mohou být považována za podporu, bylo v okamžiku uskutečnění tohoto sledu událostí v prosinci 2002 prokázáno, že tenkrát již konečný závazek francouzského státu, nebyl v souladu s kritériem soukromého investora a představoval státní podporu. Strategie francouzských orgánů totiž byla součástí dlouhodobého procesu záchrany FT a neomezovala se na události prosince 2002 (body 219 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tento aspekt s dostatečnou přesností vyplývá z napadeného rozhodnutí, zejména z jeho bodů 191 a 223 odůvodnění.

184    Přístup popsaný výše je shrnut v bodě 191 odůvodnění a je patrný zejména z chronologického uvedení skutečností obsaženého v bodech 20 a následujících a 36 a následujících napadeného rozhodnutí. Komise v tomto ohledu uvádí rozsudek BP Chemicals v. Komise, bod 152 výše (bod 179), v rámci kterého Tribunál připomenul nutnost zohlednit operaci záchrany podniku jako celek a zrušil rozhodnutí Komise, kterým byly odděleny jednotlivé dotčené operace vkladu do kapitálu. Vyplývá z toho povinnost pro Komisi přezkoumat zvláště v rámci posouzení operací záchrany a celkové restrukturalizace v jakém rozsahu akty, ke kterým došlo v minulosti, které nemohou být provedeny obezřetným investorem, podmínily nebo ulehčily současné jednání. V takových případech se totiž oddělené jednání na konci procesu, bylo-li vyňato z kontextu, mohlo jevit jako „obezřetné“, jak se o to v projednávané věci pokusila Francouzská republika a FT. Komise dodává, že v rozsudku BP Chemicals v. Komise, bod 152 výše, Tribunál nedospěl k závěru, že třetí vklad do kapitálu představuje podporu.

185    Sled hlavních událostí, jaké jsou popsány v bodech 36 až 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí, totiž jasně ukazuje záměr oznámený Francouzskou republikou podpořit FT za účelem zabránění veškerému pozdějšímu oslabení jejího hodnocení. Finančním trhům v tomto ohledu není kladena otázka, zda jsou prohlášení od července 2002 závazná či nikoli a zda vyjadřují konečný závazek či nikoli. Jde spíše o státem vytvořený dojem, že byl tento závazek závazný, který jak hodnotící agentury, tak trhy vnímaly jako rozhodující s ohledem na zvýšení kurzu akcií FT po prohlášení z 12. července 2002. Francouzská republika ani nevysvětlila, ani neprokázala důvody, pro které by trhy měly pochybovat o pevnosti závazku francouzského státu. Naproti tomu z prezentace mise „Současný stav“ na jednání správní rady FT dne 4. prosince 2002 vyplývalo, že pro FT nebylo pochyb o tom, že podpora francouzského státu byla významná pro hodnotící agentury. V důsledku toho otázka, zda prohlášení od července 2002 představovala podporu či nikoli, není relevantní vzhledem k tomu, že v okamžiku provedení těchto prohlášení ve formě návrhu akcionářské půjčky v prosinci 2002 bylo prokázáno, že se závazek stal konečným a nebyl v souladu s kritériem soukromého investora, jelikož k němu nedošlo za běžných tržních podmínek.

186    Tento závěr nelze zpochybnit rozsudkem Air France v. Komise, bod 159 výše (body 74 a 79). Tento rozsudek spíše potvrzuje, že s ohledem na situaci FT v červenci 2002 by soukromý investor nečinil taková prohlášení, jako jsou prohlášení učiněná francouzskými orgány od července 2002, které by mohly mít dopad na jeho důvěryhodnost a pověst, aniž by přinejmenším předtím provedl audit FT (body 228 a následující napadeného rozhodnutí). Francouzské orgány přitom při prohlášení ze dne 12. července 2002 nezohlednily přesný rozsah finančních obtíží FT. Komise nicméně připouští, že se Tribunál v rozsudku Air France v. Komise, bod 159 výše, vyjádřil k otázce, zda se kritérium obezřetného soukromého investora použije pouze na právně konečný závazek.

187    Komise uvádí, že nikdy nepopírala, že prohlášení od července 2002 s sebou mohla nést finanční riziko. Měla nicméně za to, že nemá k dispozici dodatečné prostředky k tomu, aby na základě této novátorské teze nevyvratitelně prokázala, že tato prohlášení představují konečný závazek poskytnout státní prostředky, a tudíž podpory ve smyslu článku 87 ES (body 218 a 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nicméně bylo oprávněné prokázat, zda by za takových okolností, jako byly okolnosti v červenci 2002, obezřetný soukromý investor převzal totéž riziko (body 218 a 219 odůvodnění uvedeného rozhodnutí), které spočívá jednak v hospodářském riziku souvisejícím s důvěryhodností těchto prohlášení na trhu (body 217, 220 a 221 odůvodnění uvedeného rozhodnutí) a jednak v právním riziku, jelikož tato prohlášení mohla být v několika vnitrostátních právních řádech považována za závazná (bod 215 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z tohoto důvodu Komise nejprve kvalifikovala tezi, podle které prohlášení ze dne 12. července 2002 samo o sobě představuje podporu (body 188 a 218 odůvodnění napadeného rozhodnutí) jako „novou možnost, která ale pravděpodobně není neopodstatněná“, poté prohlásila, že na tomto základě nemohla nevyvratitelně prokázat existenci podpory (body 189 a 219 odůvodnění uvedeného rozhodnutí) a nakonec zaujala „tradičnější“ přístup k pojmu podpory (body 219 až 230 odůvodnění uvedeného rozhodnutí). Dovodila z toho, že od července 2002 se stalo nemožným provést srovnání mezi jednáním veřejného a soukromého investora v běžné tržní situaci vzhledem k tomu, že žádný soukromý investor není schopen ovlivnit trh takovým způsobem, jak to učinily francouzské orgány svými prohlášeními od července 2002. Komise z tohoto důvodu dospěla k závěru, že použití kritéria obezřetného investora pouze na situaci v prosinci 2002 bylo nesprávné, neboť v tomto okamžiku již nebylo možné posoudit situaci FT za běžných tržních podmínek (body 219 až 230 uvedeného rozhodnutí).

188    Komise odmítá tezi, podle které bránila členským státům v tom, aby jednaly jako obezřetní investoři. Soukromý hospodářský subjekt může rovněž působit nebo jednat způsobem, který vede ke konečnému právnímu závazku, jenž znamená finanční riziko, aniž by jeho konečná povaha byla jistá. Komise tudíž může legitimně ověřit, zda soukromý hospodářský subjekt takové riziko převzal, a tudíž použít kritérium soukromého investora na jednání, které potenciálně nevede ke konečným právním závazkům. Omezila se tak na srovnání jednání francouzského státu a jednání soukromého subjektu v průběhu procesu, který tento stát vedl ke konkretizaci své podpory ve formě akcionářské půjčky, přičemž tato půjčka představuje pouze provedení jejího principiálního rozhodnutí podpořit FT vhodnými opatřeními oznámenými v prohlášeních od července 2002 (body 36 a 185 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nicméně jasné a s ohledem na trh kategorické veřejné vyjádření zahrnovalo finanční rizika, která by soukromý investor s takovou neopatrností na sebe nevzal přinejmenším předtím, než by se zcela informoval o finanční situaci FT (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Samy francouzské orgány ve správním řízení připustily, že ke dni 12. července 2002 neznaly ani přesnou situaci FT, ani účinné prostředky k její nápravě. V takové situaci by se každý obezřetný akcionář vyhnul prohlášením, která by mohla vést k jeho zavázání, byť i budoucímu, které by mohlo ohrozit jeho vlastní finanční situaci na trzích. Komise upřesňuje, že pokud stát zamýšlí přijmout opatření podpory ve prospěch podniku v obtížích a sdělit svůj záměr trhu, musí vyvinout úsilí k tomu, aby nedošlo k narušení hospodářské soutěže, a případně k tomu, aby byla dodržena pravidla v oblasti státních podpor. Jestliže tedy tato pomoc může představovat podporu, mělo by být každé prohlášení na podporu doplněno o výslovnou výhradu, podle které by všechny pozdější zásahy byly předběžně oznamovány Komisi a uskutečněny jedině po jejich schválení, což by činilo prohlášení podmíněnými.

 Ke druhé části druhého žalobního důvodu Francouzské republiky a FT

189    Podle Komise s ohledem na věcnou a hospodářskou souvislost mezi prohlášením ze dne 12. července a návrhem akcionářské půjčky je třeba přezkoumat celkové jednání francouzského státu od července 2002 (bod 187 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Kdyby byl přezkum omezen na pouhé skutečnosti, na které se vztahuje oznámení, vedlo by to k tomu, že by byla členskému státu ponechána možnost volby k určení relevantního rozhodného období, což by bylo v rozporu s objektivní povahou pojmu podpory, která je založena na hospodářské realitě. Pokud se tudíž Komise setká s dřívějšími skutečnostmi, které jsou objektivně relevantní, měla by je začlenit do své analýzy. V projednávaném případě je prohlášení ze dne 12. července 2002 součástí „rozsáhlejší série úkonů“, z nichž návrh akcionářské půjčky a zavázání se ke zvýšení kapitálu jsou pouze posledními skutečnostmi. Z tohoto důvodu byla Komise povinna je přezkoumat jako celek, což ji vedlo ke správnému konstatování, že v prosinci 2002 existovaly skutečnosti představující pojem podpory.

190    Komise zpochybňuje, že prohlášení ze dne 12. července 2002 neobsahovalo státní závazek, pokud jde o případnou finanční podporu FT a že vycházelo pouze z čistě subjektivního dojmu, jakým mohlo být prohlášení podle ní chápáno trhy. Naproti tomu vycházela z objektivních skutečností, které prokazují, že z pohledu trhu toto prohlášení vytvořilo dojem závazného závazku a budoucího zásahu francouzského státu. Prohlášení od července 2002 byla určena k ujištění trhů a francouzské orgány kontaktovaly hodnotící agentury, aby se vyhnuly tomu, aby bylo hodnocení obligací FT degradováno na úroveň „junk bond“. Krom toho, jak vyplývá z bodu 210 odůvodnění napadeného rozhodnutí byla tvrzení Francouzské republiky a FT v rozporu. Přitom při neexistenci dopodrobna rozvedených námitek legality uvedeného bodu odůvodnění těmito žalobkyněmi, musí být tato teze zamítnuta jako neopodstatněná.

191    Komise na základě všech výše uvedených skutečností dospívá k závěru, že druhý žalobní důvod Francouzské republiky a FT musí být zamítnut jako neopodstatněný.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu Francouzské republiky a FT

–       Ke zjevně nesprávnému posouzení týkajícímu se prohlášení ze dne 12. července 2002

192    Podle Komise rozhodnutí francouzského státu podporovat FT bylo přijato od 12. července 2002, ačkoli tehdy ještě nebyly specifikovány podmínky tohoto závazku. Prohlášení ze dne 12. července 2002 mělo být součástí „věrohodného závazku státu podporovat FT“ a bylo takto chápáno trhy (body 220 a následující napadeného rozhodnutí). Z doslovného výkladu a z kontextu tohoto prohlášení vyplývá, že byl tento závazek jasný a že byl navíc opakovaný (body 205 až 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zejména s ohledem na hodnotící agentury. S & P totiž ve své tiskové zprávě ze dne 12. července 2002 upřesnila, že francouzské orgány se na ni přímo obrátily, aby ji ujistily o jejich podpoře FT (bod 38 odůvodnění uvedeného rozhodnutí). Z hlediska kontaktovaných hodnotících agentur bylo tedy prohlášení ze dne 12. července 2002 vyjádřením vůle podpořit FT projevené francouzským státem. Taková opakovaná a shodná prohlášení, vycházející od ministra zmocněného k řízení majetkových podílů francouzského státu a představující vůli většinového akcionáře podniku, mohla být trhem jistě považována za důvěryhodný a bezpodmínečný závazek francouzského státu finančně podpořit FT (bod 217 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise prokázala, že toto vnímání trhů bylo potvrzeno reakcí, jakož i komentáři finančních analýz, které prohlášení ze dne 12. července 2002 vykládaly jako pevný závazek finanční podpory a jako podporující hodnocení FT na úrovní jistých investic (body 220, 221, 37, 38, 52 a 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

193    Podle Komise skutečnost, že francouzský stát své jednání kvalifikoval jako obezřetné, nezpochybňuje bezpodmínečný charakter jeho závazku. Stejně tak zmínka o tom, že případně dojde k finančním obtížím FT, nemůže být vykládána jako odkládací podmínka nebo jako právo na odstoupení od tohoto závazku (bod 210 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Neexistuje totiž žádná skutečnost, která by umožňovala prokázat, že by trh v tomto ohledu chápal jakoukoli podmínku. Pokud by chtěl ministr hospodářství svůj závazek podmínit dodržením práva Společenství, neomezil by se na použití výrazů „obezřetný investor“, které trhy nutně nepovažují za spadající pod právo státních podpor, ale vyjádřil by výslovnou výhradu, podle které by všechny pozdější zásahy byly předběžně oznamovány Komisi a byly by uskutečněny jedině po jejich schválení Komisí (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pokud jde nakonec o rozlišování mezi rozhodnutím Crédit foncier (viz bod 159 výše) a napadeným rozhodnutím, Komise připouští, že v projednávané věci závazek francouzského státu nebyl tak přesný jako závazek v situaci, která vedla k vydání tohoto jiného rozhodnutí.

194    Pokud jde o otázku, zda prohlášení ze dne 12. července 2002 mělo dopad na situaci trhu v prosinci 2002 odkazuje Komise na svou argumentaci rozvinutou v rámci své odpovědi na první a druhý žalobní důvod Francouzské republiky a FT. Důsledkem tohoto prohlášení bylo hlavně to, že hodnocení FT mohlo být až do prosince 2002 zachováno na úrovni jistých investic namísto jeho změny na „junk bond“. V září 2002 totiž francouzský stát zopakoval svou podporu FT, takže Moody’s změnila perspektivu dluhu FT z negativní na stabilní (bod 52 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V prosinci 2002 S & P zopakovala, že podpora francouzského státu od července 2002 byla jedním z klíčových faktorů pro zachování hodnocení FT na úrovni jistých investic (bod 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pokud by však hodnocení nebylo v červenci 2002 na této úrovni zachováno, nedošlo by za stejných podmínek k posílení vlastního kapitálu FT, které představuje hlavní součást plánu Ambition 2005. Prohlášení ze dne 12. července 2002 tudíž mělo dopad na opatření v prosinci 2002 a ke všem událostem následujícím po červenci 2002 došlo v souvislosti s trhem „kontaminovaným“ tímto prohlášením. Francouzská republika v tomto ohledu nesprávně tvrdí, že její kontakty, jakožto většinového akcionáře FT, s hodnotícími agenturami nejsou neobvyklé. S ohledem na význam dluhu FT (70 miliard eur) a při neexistenci jasných a úplných informací ohledně hospodářské situace FT by soukromý většinový akcionář taková prohlášení na podporu FT za stejných okolností neučinil (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle Komise ze stejného důvodu prohlášení od července 2002 a kontakty s hodnotícími agenturami „kontaminovaly“ situaci trhu tak, že při oznámení návrhu akcionářské půjčky v prosinci 2002 nebylo možné mít za to, že k tomuto oznámení došlo za běžných tržních podmínek. Tento účinek „znečištění“ nebyl odstraněn jinými událostmi, které ovlivnily vnímání trhu po červenci 2002 (body 260 a 261 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

195    Komise krom toho odmítá kritiky vznesené proti metodologii použité ve zprávě ze dne 28. dubna 2004. Nakonec zpochybňuje relevantnost srovnání mezi Deutsche Telekom a FT učiněného francouzskou republikou a FT k prokázání, že prohlášení od července 2002 nebyla rozhodující.

–       Ke zjevně nesprávnému posouzení pokud jde o použitelnost kritéria obezřetného soukromého investora

196    Pokud jde o údajně zjevně nesprávné posouzení spočívající v použití kritéria obezřetného soukromého investora navzdory skutečnosti, že Komise nepřipustila existenci výhody, Komise odkazuje na svou žalobní odpověď týkající se druhé části druhého žalobního důvodu Francouzské republiky a FT. Nicméně dodává, že měla vždy za to, že konečná nabídka akcionářské půjčky obsahuje výhodu ve prospěch FT. Komise nicméně nepovažovala za užitečné vyjadřovat se k teoretické otázce, zda by tato výhoda, byla-li by posuzována odděleně a tudíž bez zohlednění prohlášení od července 2002, mohla být v souladu s kritériem obezřetného investora. Tato otázka se totiž z důvodů uvedených v bodě 225 odůvodnění napadeného rozhodnutí stala bezpředmětnou.

197    Komise v tomto ohledu připomíná body 187 a 222 a následující odůvodnění napadeného rozhodnutí a své argumenty rozvinuté v odpověď na druhý žalobní důvod Francouzské republiky a FT a uvádějící důvody, pro které musela prohlášení od července 2002 a návrh akcionářské půjčky z prosince 2002 analyzovat společně. Nezávisle na otázce, zda tato prohlášení nebo tento návrh splňují, posuzovány zvlášť, všechny podmínky zakládající pojem podpory, Komise prokázala, že v okamžiku uskutečnění sledu událostí v prosinci 2002 nebyl tenkrát již konečný závazek francouzského státu, v kontextu prohlášení od července 2002, v souladu s kritériem obezřetné soukromého investora, a tudíž představoval státní podporu. Pokud jde o argument FT vycházející z toho, že akcionářská půjčka nebyla nikdy podepsána, Komise odkazuje na bod 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Krom toho nikdy netvrdila, že by byl návrh akcionářské půjčky trhem vnímán jakožto provedení závazku francouzského státu, který převyšuje jeho budoucí účast na zvyšování kapitálu. Podstatný je význam, který hodnotící agentury přisuzují podpoře francouzského státu. K této podpoře a reakci hodnotících agentur přitom docházelo od července 2002. Krom toho Komise nezpochybňuje pozitivní reakci trhů v návaznosti na oznámení ze dne 2. října 2002 o jmenování nového PPGŘ FT. FT nicméně nevysvětlila důvody, pro které bylo toto jmenování více rozhodné než prohlášení a přímé kontakty s hodnotícími agenturami v červenci 2002 pro účely zabránění oslabení hodnocení FT na úroveň „junk bond“. Dopad návrhu akcionářské půjčky z prosince 2002 na trh byl rovněž menší než dopad prohlášení od července 2002, jelikož byl trh v prosinci 2002 již ve velké míře uklidněn, pokud jde o pravdivost a závaznost podpory francouzského státu ve prospěch FT. S ohledem na účinky vyvolané prohlášeními od července 2002, byla akcionářská půjčka poskytnuta za neobvyklých tržních podmínek a poskytla tak výhodu FT.

–       Ke zjevně nesprávnému posouzení týkajícímu se jednání francouzského státu jakožto obezřetného investora

198    Komise má za to, že zcela odpověděla na žalobní důvod vycházející z údajně zjevně nesprávného posouzení týkajícího se použití kritéria obezřetného soukromého investora, který nepovažuje za odlišný žalobní důvod. V důsledku toho by byl přezkum tohoto žalobního důvodu buď bezpředmětný, nebo nepřípustný ve smyslu článku 44 jednacího řádu.

199    Komise na základě všech výše uvedených úvah dospěla k závěru, že je třetí žalobní důvod francouzské republiky a FT částečně bezpředmětný nebo nepřípustný a částečně neopodstatněný a musí být zamítnut.

 K prvnímu žalobnímu důvodu společností Bouygues

–       K argumentům společností Bouygues

200    Komise zpochybňuje statický a „fotografický“ přístup společností Bouygues týkající se operace záchrany FT, který směřuje k omezení přezkumu na základě čl. 87 odst. 1 ES na prohlášení od července 2002, zatímco ve věci T‑425/04 si Francouzská republika přála tento přezkum omezit pouze na oznámená opatření z prosince 2002. Podle Komise teze, podle níž tato prohlášení buď odděleně, nebo společně splňují všechny čtyři podmínky pojmu podpory vychází z širokého, částečného a nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí a nezohledňuje skutečnost, že události, které předcházely akcionářské půjčce z prosince 2002 v rámci dlouhodobého procesu záchrany, jsou navzájem spojeny jak z pohledu věcného, tak hospodářského.

201    Komise totiž byla povinna provést analýzu, s ohledem na kritérium obezřetného investora, prohlášení od července 2002 a návrh akcionářské půjčky společně, jelikož tento návrh byl pouze konkretizací sledu dřívějších událostí (body 187 až 189, 191, 215 až 230 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Tento přístup je v souladu s judikaturou, která vyžaduje zohlednit operaci záchrany a celkové restrukturalizace podniku jako celek a zvláště přezkoumat, v jakém rozsahu bylo současné a oddělené jednání, které se, bylo-li vytrženo z kontextu, mohlo jevit jako „obezřetné“, vynuceno nebo usnadněno minulými akty, které by obezřetný investor v tržním hospodářství neučinil (rozsudek BP Chemicals v. Komise, bod 152 výše, bod 179). Komise dodává, že podle kritéria soukromého investora vzhledem k tomu, že patřily dřívější podpory do dlouhodobého procesu mohly v zásadě být sankcionovány samy o sobě, nebo zohledněny pro účely vymezení následující podpory, která se s ohledem na tyto dřívější podpory jeví pouze jako akt, který by mohl být vykonán obezřetným soukromým investorem. Společnosti Bouygues přitom nezpochybnily skutečnost, že napadené rozhodnutí akcionářskou půjčku kvalifikuje jako podporu. Otázka, zda prohlášení od července 2002 představovala podporu či nikoli, není relevantní vzhledem k tomu, že v okamžiku provedení uvedených prohlášení ve formě návrhu akcionářské půjčky v prosinci 2002 bylo prokázáno, že se závazek Francouzského státu stal konečným a nebyl v souladu s kritériem soukromého investora.

202    Komise v tomto ohledu zpochybňuje podobnost skutkových okolností v projednávané věci a skutkových okolností ve věci, ve které bylo vydáno rozhodnutí Crédit foncier (viz bod 159 výše). V projednávané věci prohlášení ministra hospodářství neměla stejnou sílu a stejný stupeň přesnosti, pokud jde o pevný závazek francouzského státu jako prohlášení, která byla předmětem rozhodnutí Crédit foncier (viz bod 36 odůvodnění rozhodnutí Crédit foncier na straně jedné a bod 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně druhé).

203    Komise dodává, že ani oznamujícímu státu ani dotčeným osobám nepřísluší určení relevantního rozhodného období. Pojem podpory je objektivní povahy a je založen na hospodářské realitě. Pokud Komise vyšetřuje dřívější skutečnosti, které jsou objektivně relevantní, měla by je tudíž začlenit do své analýzy. V projednávaném případě jsou prohlášení od července 2002 součástí „rozsáhlejší série úkonů“, z nichž návrh akcionářské půjčky a zavázání se ke zvýšení kapitálu FT jsou pouze posledními skutečnostmi. Z tohoto důvodu Komise tedy oprávněně konstatovala, že v projednávané věci byly spojeny znaky naplňující pojem podpory až v prosinci 2002.

204    V důsledku toho je třeba první žalobní důvod společností Bouygues zamítnout jako neopodstatněný.

–       K argumentům vedlejší účastnice FT

205    Pokud jde o argumenty vznesené vedlejší účastnicí FT, Komise nejprve připomíná, že vedlejší účastníci musí přijmout stav řízení, jaký je v době jejich vstupu do řízení, a jelikož se jejich návrhová žádání obsažená v návrhu na vstup do řízení musí omezit, na základě čl. 40 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora, na podporu návrhových žádání jedné ze stran sporu, není vedlejší účastnice oprávněna vznést důvod, který nebyl vznesen žalobkyní.

206    Komise se diví tomu, že vedlejší účastnice FT podporuje její žalobní odpověď týkající se legality článku 1 napadeného rozhodnutí, zatímco se ve věci T‑444/04 domáhá, sice z jiných důvodů, zrušení uvedeného článku. Zpochybňuje tudíž přípustnost návrhových žádání FT jakožto vedlejší účastnice vzhledem k tomu, že v této další věci FT Komisi vytýkala, že zašla příliš daleko, když v článku 1 napadeného rozhodnutí rozhodla, že akcionářská půjčka v kontextu prohlášení od července 2002 představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem. FT si přitom tvrzením ve věci T‑450/04, že Komise nezašla příliš daleko v rozsahu, v němž prohlášení od července 2002 nekvalifikovala jako státní podpory, protiřečila se svým vlastním postojem vyjádřeným v rámci své žaloby ve věci T‑444/04. FT totiž ve svém vedlejším účastenství nemohla na jednu stranu tvrdit, že je článek 1 napadeného rozhodnutí platný a na druhou stranu se ve své žalobě domáhat zrušení uvedeného článku. Podle Komise tento nový postoj vyjádřený v jejím vedlejším účastenství musí FT logicky vést k tomu, aby vzala svou žalobu ve věci T‑444/04 zpět.

207    Komise podpůrně zpochybňuje, že by prohlášení ze dne 12. července 2002 bylo učiněno jakýmkoli většinovým soukromým akcionářem a že by v tomto obecném a podmíněném bodě mělo být vykládáno jakožto záruka na podporu FT. Komise zdůraznila, že pro francouzský stát bylo rozhodující vyvolat u hodnotících agentur a finančních trhů dojem, že prohlášení ze dne 12. července 2002 bylo závazným závazkem. Toto prohlášení spolu s přímými kontakty mezi francouzskými orgány a hodnotícími agenturami bylo jasně určeno k ujištění trhů a vyhnutí se tomu, aby bylo hodnocení obligací FT degradováno na úroveň „junk bond“, což bylo potvrzeno zvýšením kurzu akcií a obligací FT po uvedeném prohlášení. Ve skutečnosti tento závazek nebyl podmíněn dodržením pravidel Společenství v oblasti státních podpor (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise nakonec odmítá tezi, podle které prohlášení ze dne 12. července 2002 FT neposkytlo žádnou výhodu. Výhoda vyplývající z tohoto prohlášení spočívala v zachování hodnocení FT na úrovni jistých investic až do prosince 2002 namísto degradace jejího hodnocení na úroveň „junk bond“ (bod 219 a následující uvedeného rozhodnutí).

 K druhému žalobnímu důvodu společností Bouygues

208    Komise má za to, že dostatečně odůvodnila svůj postoj, podle kterého nemohla dospět k závěru, že prohlášení od července 2002 sama o sobě představují státní podpory (viz zejména body 188, 189, 215 a 217 až 230 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle Komise není odůvodnění napadeného rozhodnutí stiženo ani rozporuplností, ani není nedostatečné, jelikož společnosti Bouygues zaměňují přezkum povinnosti uvést odůvodnění s přezkumem nesprávného posouzení.

 K dodatečným argumentům uplatněným Komisí v odpověď na písemné otázky Tribunálu

209    Ve své odpovědi na písemné otázky Tribunálu Komise v podstatě odkazuje na úvahy uvedené v bodech 188 a 214 až 216 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i na právnické a hospodářské studie, které získala nebo nechala vypracovat, jejichž analýza byla provedena během správního řízení a z nichž většina dospěla k závěru závazné povahy prohlášení od července 2002. Komise tak dospěla k závěru, že není schopna „nezvratně prokázat existenci podpory“ pouze na základě těchto prohlášení, s ohledem na složitost průkazným způsobem stanovit, že tato prohlášení mohla přinejmenším potenciálně zahrnovat závazek poskytnout státní prostředky. Znalecké posudky obsahovaly značně rozdílné výklady těchto prohlášení na základě francouzského občanského, obchodního a správního práva, jakož i složité a kontroverzní právní koncepty francouzské judikatury a právní vědy. Výsledky této analýzy jsou shrnuty v bodech 216 až 218 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

210    Komise naproti tomu nepopírá, že určité prvky vnitrostátního práva mohou platně podepřít tezi, podle které prohlášení od července 2002 obsahovala jednostranný závazek francouzského státu, tedy tezi která není zjevně neopodstatněná. Komise v tomto ohledu uplatňuje dva rozsudky francouzského Cour de cassation (Kasační soud). Nicméně především ve světle oběžníku ze dne 22. července 2003 (viz bod 167 výše), který připomíná, že ke vzniku finanční odpovědnosti francouzského státu může vést pouze finanční zákon přijatý Poslaneckou sněmovnou, tyto rozsudky nelze bez dalšího převést na francouzské správní právo. Krom toho kritiky uplatněné FT v průběhu správního řízení s ohledem na zprávu ze dne 22. března 2004 prokazují neexistenci pochybení ze strany francouzského státu s ohledem na francouzské správní právo. Krom toho podle Komise, zatímco ve zprávě ze dne 22. března 2004 byl učiněn závěr, že závazek záruky francouzského státu jakožto povinnost pokud jde o výsledek, má původ v prohlášení ze dne 12. července 2002, bylo ve stejné zprávě připuštěno, že by bylo obtížné mít za to, že měl francouzský stát v úmyslu se od tohoto okamžiku vázat, pokud jde o jeho účast na zvyšování kapitálu FT, přičemž k tomuto závazku podle něj došlo dne 13. září 2002 (bod 62 zprávy ze dne 22. března 2004).

211    Komise připomíná svůj přístup, pokud jde o použití kritéria soukromého obezřetného investora a její analýzu vnímání prohlášení od července 2002, jež byla součástí strategie zajištění a záchrany FT, finančními trhy. Za těchto okolností Komise raději nepřistoupila k výkladu – pro francouzský stát a pro FT zvláště rigidnímu a restriktivnímu – ohledně kontroverzní otázky vnitrostátního práva. I když přitom Komise neměla dostatečnou jistotu, pokud jde o rozsah prohlášení od července 2002 s ohledem na vnitrostátní právo, k závěru, že tato prohlášení zahrnovala závazek poskytnout státní prostředky, mohla dospět k závěru, že poskytnutí akcionářské půjčky takový závazek obsahovalo (bod 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise z toho dovozuje, že z důvodu věcné a hospodářské souvislosti mezi prohlášeními od 12. července 2002 a akcionářskou půjčkou, jí příslušelo je posoudit společně. S ohledem na provedení těchto prohlášení v prosinci 2002 ve formě akcionářské půjčky, tedy jediného opatření oznámeného Francouzskou republikou, bylo prokázáno, že se závazek stal na jedné straně konečným a na druhé straně nebyl v souladu s kritériem soukromého investora. V důsledku toho otázka, zda prohlášení od července 2002 představovala podporu či nikoli, již nebyla relevantní.

2.     Závěry Tribunálu

a)     K pojmu podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES

212    Pokud jde o otázku, zda Komise v projednávané věci popřela smysl pojmu podpory, je třeba nejprve připomenout, že podle čl. 87 odst. 1 ES „[p]odpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem“.

213    Je třeba dále konstatovat, že jak bylo uznáno ustálenou judikaturou, je pojem podpory obecnější než pojem dotace, protože zahrnuje nejen taková pozitivní plnění, jako jsou samotné dotace, ale také opatření státu různými způsoby snižující náklady, které obvykle zatěžují rozpočet podniku a která mají tutéž povahu a tytéž účinky jako dotace, aniž jimi v přísném slova smyslu jsou (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 8. května 2003, Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, C‑328/99 a C‑399/00, Recueil, s. I‑4035, bod 35, a ze dne 15. června 2006, Air Liquide Industries Belgium, C‑393/04 a C‑41/05, Sb. rozh. s. I‑5293, bod 29, a judikatura, která je v tomto rozsudku citována).

214    Krom toho judikatura uznala, že za podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES jsou považována pouze zvýhodnění poskytnutá přímo nebo nepřímo ze státních prostředků. Rozlišení učiněné v tomto ustanovení mezi „podporami poskytovanými státy“ a podporami poskytovanými „ze státních prostředků“ neznamená, že podporami jsou všechna zvýhodnění poskytnutá státem, ať jsou nebo nejsou financována ze státních prostředků, ale jeho účelem je pouze zahrnout do tohoto pojmu zvýhodnění, která jsou poskytnuta přímo státem, jakož i zvýhodnění, která jsou poskytnuta prostřednictvím veřejné nebo soukromé organizace, která byla určena nebo zřízena tímto státem (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. března 2001, PreussenElektra, C‑379/98, Recueil, s. I‑2099, bod 58; rozsudky Tribunálu ze dne 6. března 2003, Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, T‑228/99 a T‑233/99, Recueil, s. II‑435, bod 179, a ze dne 12. prosince 2006, Asociación de Estaciones de Servicio de Madrid a Federación Catalana de Estaciones de Servicio v. Komise, T‑95/03, Sb. rozh. s. II‑4739, bod 104).

215    Z toho vyplývá, že k tomu, aby bylo opatření kvalifikováno jako státní podpora ve smyslu čl. 87 odst.1 ES, je třeba zaprvé, aby zahrnovalo výhodu, která může mít různé formy („v jakékoli formě“), a zadruhé, aby tato výhoda přímo nebo nepřímo vyplývala z veřejných zdrojů (poskytované „státem nebo ze státních prostředků“).

216    Judikatura dále upřesnila, že pojem státní podpory s ohledem na zásadu rovného zacházení mezi veřejnými s soukromými podniky v tom smyslu, že zásah orgánů veřejné moci do kapitálu podniku, tedy finanční vklad pocházející z veřejných zdrojů, nicméně nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, dojde-li k tomuto zásahu za okolností, které odpovídají běžným tržním podmínkám. V tomto ohledu je třeba posoudit, zda by za obdobných okolností soukromý investor, který je svou velikostí srovnatelný se subjekty spravujícími veřejný sektor, mohl učinit finanční vklady stejné výše, zejména s ohledem na dostupné informace a předvídatelný vývoj k datu uvedených vkladů (rozsudek Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, bod 213 výše, body 37 a 38). Krom toho, i když chování soukromého investora, se kterým musí být srovnán zásah veřejného investora sledujícího cíle hospodářské politiky, není nezbytně chováním běžného investora, který vkládá kapitál za účelem dosažení výnosnosti ve více méně krátkém období, musí být přinejmenším chováním soukromého holdingu nebo soukromého seskupení podniků sledujícího strukturální, globální nebo sektorovou politiku a musí být určováno perspektivami výnosnosti v delším období (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. září 1994, Španělsko v. Komise, C‑42/93, Recueil, s. I‑4175, bod 14, a rozsudek Tribunálu ze dne 18. prosince 2008, Componenta v. Komise, T‑455/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 86).

217    Jak účastníci řízení připustili na jednání použití kritéria soukromého investora nezbytně předpokládá, aby opatření přijatá státem ve prospěch podniku poskytovala výhodu pocházející ze státních prostředků (viz v tomto smyslu rozsudek Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein-Westfalen v. Komise, bod 214 výše, body 180 a 181).

218    Pokud jde o rozsah soudního přezkumu, který má být proveden, je třeba připomenout, že pojem podpory je objektivním pojmem, a že tudíž kvalifikace opatření jako státní podpory, jež podle Smlouvy přísluší jak Komisi, tak soudu, nemůže v zásadě odůvodnit, s výjimkou zvláštních okolností způsobených zejména komplexní povahou dotyčného státního zásahu, přiznání široké posuzovací pravomoci Komisi. Komisi je totiž svěřena široká posuzovací pravomoc pouze při uplatňování čl. 87 odst. 3 ES, který předpokládá, že Komise v rámci svého přezkumu případné slučitelnosti určitých státních opatření se společným trhem zohledňuje komplexní posouzení hospodářské, sociální, regionální a odvětvové povahy (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 27. ledna 1998, Ladbroke Racing v. Komise, T‑67/94, Recueil, s. II‑1, bod 52, a judikatura, která je v tomto rozsudku citována).

219    Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že pojem „státní podpora“, jak je definován ve Smlouvě, má právní povahu a musí být vykládán na základě objektivních skutečností. Z tohoto důvodu musí soud v zásadě a s ohledem jak na konkrétní skutečnosti sporu, o kterém rozhoduje, tak na technickou nebo komplexní povahu posouzení učiněných Komisí, v plném rozsahu přezkoumat, zda opatření spadá do působnosti čl. 87 odst. 1 ES (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. května 2000, Francie v. Ladbroke Racing a Komise, C‑83/98 P, Recueil, s. I‑3271, bod 25; ze dne 1. července 2008, Chronopost v. UFEX a další, C‑341/06 P a C‑342/06 P, Sb. rozh. s. I‑4777, bod 141, a ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, Sb. rozh. s. I‑10505, bod 111).

220    Právě s ohledem na tyto zásady je třeba ověřit, zda Komise v projednávané věci správně použila pojem podpory ve smyslu čl 87 odst. 1 ES.

221    Za tímto účelem, s ohledem na žalobní důvody uplatněné žalobkyněmi ve věcech T‑425/04, T‑444/04 a T‑450/04 vycházející částečně z nesprávných právních posouzení a částečně ze zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu, je třeba přezkoumat v první řadě, zda prohlášení od července 2002 a návrh akcionářské půjčky, odděleně nebo společně, poskytli jednu nebo několik výhod společnosti FT. V případě kladné odpovědi je v druhé řadě třeba posoudit, zda tyto případné výhody ve prospěch společnosti FT vyplývají z převodu státních prostředků. V případě kladné odpovědi je třeba ve třetí řadě přezkoumat, zda tyto případné výhody pocházející ze státních prostředků byly poskytnuty za dodržení kritéria obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství.

b)     K existenci výhody poskytnuté prohlášeními od července 2002 a návrhem akcionářské půjčky

 Úvodní poznámky

222    Úvodem je třeba přezkoumat, zda a v jakém rozsahu Komise v napadeném rozhodnutí určila jednu nebo několik výhod spojených s prohlášeními od července 2002. Za tímto účelem, s ohledem na úzkou souvislost mezi kritériem výhody a kritériem převodu státních prostředků je nutné zohlednit všechny úvahy, které jsou v této souvislosti uvedeny ve zmíněném rozhodnutí.

223    Je třeba připomenout, že Komise v článku 1 napadeného rozhodnutí kvalifikovala akcionářskou půjčku ve formě úvěrové linky ve výši 9 miliard eur ve prospěch FT, umístěnou v kontextu prohlášení od července 2002, tedy prohlášení učiněných před oznámením návrhu akcionářské půjčky dne 4. prosince 2002, jako státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

224    Na podporu tohoto závěru Komise hlavně konstatovala, že francouzské orgány na základě prohlášení od července 2002 učiněných v okamžiku, kdy se FT nacházela ve finanční krizi způsobené významným krátkodobým zadlužením, dosáhly toho, že FT znovu získala důvěru finančních trhů k tomu, aby měla přístup k novému kapitálu, což bylo základem pro opatření opětovného vyvážení rozvahy podniku a refinancování FT, včetně návrhu akcionářské půjčky, která byla učiněna následně. V tomto ohledu měla Komise v podstatě za to, že jsou-li tato prohlášení a opatření, která jsou součástí dlouhodobého procesu záchrany FT organizovaného francouzským státem, posuzována společně, nejsou v souladu s kritériem obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství, jelikož soukromý akcionář by taková prohlášení na podporu v krizové situaci, ve které se FT nacházela v červenci 2002, neučinil. Tato prohlášení tak „kontaminovala“ situaci na trhu, jež vedla k návrhu akcionářské půjčky, jelikož by tuto akcionářskou půjčku nebylo při neexistenci účinků, které uvedená prohlášení vyvolala na finančních trzích, možné předvídat (viz zvláště body 225 až 230 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

225    Pokud jde konkrétněji o pojem výhody spojené se závazkem vynaložení státních prostředků, měla Komise v podstatě za to, že ačkoli by prohlášení od července 2002 mohla být kvalifikována jako podpory v rozsahu, v němž měla dopad na trhy a poskytla výhodu FT, nemusí být nutně schopna zavázat „alespoň potenciálně státní zdroje“ (bod 188 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V bodě 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že nemá k dispozici informace dostatečné k tomu, aby byla na základě této „novátorské“ teze nevyvratitelně prokázána existence podpory. Nicméně měla za to, že může existenci podpory prokázat se zohledněním výhody a závazku poskytnout státní prostředky související s návrhem akcionářské půjčky posuzované v souvislosti s prohlášeními od července 2002 (bod 190 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

226    V bodě 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak konstatováno, že „akcionářská půjčka […] poskytuje výhodu ve prospěch FT, neboť jí umožňuje navýšit její finanční prostředky a uklidnit trh ohledně její schopnosti zaplatit směnky“. Bez ohledu na skutečnost, že smlouva o akcionářské půjčce nebyla nikdy podepsána, „pravděpodobnost daná trhu o existenci této půjčky“ může poskytnout FT výhodu, neboť trh měl za to, že finanční situace [FT] je pevnější, což by mohlo ovlivnit podmínky půjčky FT

227    Pokud jde o kritérium závazku vynaložení státních prostředků, Komise v bodě 195 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnila zaprvé, že „skutečnost, že výhoda vyplývá z poskytnutí státního závazku, který vyvolává potenciální, ale ne okamžitý převod zdrojů, nevylučuje, aby tato výhoda byla poskytnuta prostřednictvím státních zdrojů“, a zadruhé odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 2002, Francie v. Komise, takzvaný „Stardust“ (C‑482/99, Recueil, s. I‑4397, bod 36), že „není nezbytné ve všech případech zjišťovat, že byl proveden převod státních zdrojů, aby výhoda poskytnutá […] mohla být považována za státní podporu.“ Podle Komise na základě judikatury by tak výhoda poskytnutá i prostřednictvím potenciálního dodatečného zatížení státu mohla představovat státní podporu (rozsudek Soudního dvora ze dne 1. prosince 1998, Ecotrade, C‑200/97, Recueil, s. I‑7907, bod 43, a rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2000, EPAC v. Komise, T‑204/97 a T‑270/97, Recueil, s. II‑2267, bod 80).

228    Podle bodu 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí oznámení o poskytnutí akcionářské půjčky spojeném s realizací podmínek, předcházejících tomuto poskytnutí, dojem vyvolaný na trhu, že tato půjčka byla skutečně poskytnuta, a zaslání podepsané smlouvy o akcionářské půjčce předpokládaly „potenciální dodatečné zatížení [francouzského] státu“, které je dostatečné k závěru o existenci „potenciálního zavázání státních prostředků“. Podle Komise:

„Pokud tento dokument skutečně vytvářel smluvní nabídku a tak dlouho, že nebyla odvolána, FT mohla přiložit svůj podpis kdykoliv, a takto si držel[a] právo obdržet bezprostředně převod celkové částky 9 miliard eur. [Francouzský] stát […] proto musel držet k dispozici FT […] částku odpovídajících zdrojů.“

229    Francouzská republika a FT svým druhým a třetím žalobním důvodem uplatněnými ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 hlavně tvrdily, že ani prohlášení na podporu, ani návrh akcionářské půjčky samy o sobě nesplňují podmínky zakládající pojem podpory, a zejména kritérium výhody vyplývající ze státních prostředků a že není možné tyto dva odlišné prvky posuzovat společně k tomu, aby se dospělo k závěru, že francouzský stát svým jednáním nedodržel kritérium obezřetného soukromého investora. Přístup Komise je totiž údajně rozporuplný v tom, že sama připustila, že ani uvedená prohlášení, ani akcionářská půjčka odděleně nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. V každém případě tato prohlášení na podporu nelze kvalifikovat jako pevný závazek francouzského státu poskytující výhodu FT a zapojující státní prostředky.

230    Naproti tomu společnosti Bouygues svým prvním žalobním důvodem vzneseným ve věci T‑450/04 v podstatě tvrdí, že Komise nezašla v napadeném rozhodnutí dostatečně daleko, jelikož každé z prohlášení od července 2002 nekvalifikovala jako odlišnou státní podporu. Každé z těchto prohlášení totiž údajně splňuje kumulativní podmínky pojmu podpory, včetně podmínky výhody spojené se závazkem poskytnutí státních prostředků.

 K výhodě vyplývající z prohlášení učiněných od července 2002

231    Z judikatury uvedené v bodě 213 výše vyplývá, že pojem výhody znamená, že důsledkem zásahu státu musí být zlepšení hospodářského nebo finančního postavení, či dokonce obohacení příjemce například snížením nákladů, jež obvykle zatěžují jeho rozpočet.

232    Je tudíž třeba ověřit, zda prohlášení od července 2002, jakož i oznámení akcionářské půjčky ze dne 4. prosince 2004 sama o sobě znamenají poskytnutí takové výhody FT.

233    V tomto ohledu je třeba rozlišovat mezi případnou výhodou spočívající v usnadnění přístupu FT na finanční trhy a snížení jejích nákladů na refinancování na jedné straně a případným pozitivním dopadem uvedených prohlášení na kurz akcií a obligací FT na straně druhé.

234    Pokud jde o dopad prohlášení od července 2002 na přístup FT na finanční trhy a na náklady na refinancování, je třeba konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí dostatečně prokázala, že tato prohlášení vedla k významné výhodě ve prospěch FT v rozsahu, v němž obnovila důvěru na finančních trzích, umožnila jednodušší a méně nákladný přístup FT k novým půjčkám nezbytným k refinancování jejích krátkodobých dluhů ve výši 15 miliard eur a s konečnou platností přispěla ke stabilizaci její velmi křehké finanční situace, která se v červnu a v červenci 2002 nacházela na pokraji podstatného zhoršení.

235    Přesněji ze shrnutí napadeného rozhodnutí obsaženého v bodech 33 až 50 výše vyplývá, že Komise shromáždila všechny důkazy, které mohou prokázat, že v návaznosti na prohlášení ze dne 12. července 2002 a následná prohlášení, jakož i na oznámení návrhu akcionářské půjčky ze dne 4. prosince 2002, hodnotící agentury hodnotily FT lépe, než jak by učinily či zamýšlely dříve s ohledem na její finanční krizi, zvláště na značnou „Spread Inversion“, na odpovídající pokles cen obligací a kurzu jejích akcií, jak bylo konstatováno zejména v červnu a v červenci 2002 (viz bod 34 výše).

236    Ze shodujících se komentářů dřívějšího a nového PPGŘ FT, hodnotících agentur, jakož i Deutsche Bank vyplývá, že důsledkem hodnocení, jež by dříve učinily či zamýšlely učinit uvedené agentury, by v daném období bylo uzavření přístupu FT ke kapitálovým trhům, což by jí zabránilo refinancovat její krátkodobý dluh a že by tomuto uzavření přístupu mohlo být zabráněno pouze na základě zachování lepšího hodnocení, které bylo umožněno prohlášením ze dne 12. července 2002 (viz body 37 až 43 a 47 výše). S ohledem na úvahy uvedené v bodech 45 až 48 výše Komise rovněž dostatečně prokázala, že prohlášení ze září, října a prosince 2002 měla rovněž pozitivní vliv na rozhodnutí hodnotících agentur na zachování hodnocení FT a zvýšila důvěru finančních trhů, aby tak bylo FT umožněno znovu spravovat své dluhy splatné krátkodobě a refinancovat se za vhodných podmínek.

237    Ač není potřeba podrobněji určit vliv, který tato prohlášení měla jednotlivě a odděleně na finanční trhy, je třeba dojít k závěru, že uvedená prohlášení každopádně jako celek měla rozhodující vliv na reakci hodnotících agentur a že tato reakce byla následně rozhodující pro přehodnocení obrazu FT z pohledu investorů a věřitelů, jakož i jednání subjektů na finančním trhu, kteří se později zúčastnili refinancování FT. Příčinnou souvislost mezi těmito jednotlivými skutečnostmi dokazuje zejména to, že v září 2002 skupina bank, které se podílely na uskutečnění plánu Ambition 2005, podmínila svou účast na rekapitalizaci FT zachováním jejího aktuálního hodnocení agenturami Moody’s a S & P (viz bod 44 výše). Krom toho v reakci na oznámení návrhu akcionářské půjčky ze dne 4. prosince 2002 S & P dne 17. prosince 2002 potvrdila, že podpora francouzských orgánů ve prospěch FT, jak byla neustále potvrzována od července 2002, byla klíčovým faktorem pro zachování hodnocení FT na bezpečné investiční úrovni, a že její oznámení uvedeného návrhu akcionářské půjčky bylo důkazem této podpory a značné ochrany věřitelů FT (viz bod 58 odůvodnění a poznámky pod čarou 52 a 53 napadeného rozhodnutí). Na základě uvedeného vyjádření S & P Komise také oprávněně dospěla k závěru, že výhody vyplývající z prohlášení o poskytnutí podpory opakovaných od července 2002 přetrvávaly až do prosince 2002 (viz rovněž vyjádření Moody’s z února 2003 uvedená v bodě 48 výše, jakož i zprávu Deutsche Bank, uvedenou v bodě 37 výše).

238    Mimoto je třeba konstatovat, že na základě zásad upravujících poskytnutí úvěrů a refinancování na kapitálových trzích, jak byly připomenuty v bodech 28 a násl. napadeného rozhodnutí, je úroveň hodnocení podniku, a tudíž riziko nesplacení úvěrů, které mu byly poskytnuty, rozhodující pro výpočet nákladů refinancování, které musí tento podnik nést, zejména ve formě splatných úroků pro emisi nových obligací. Z toho vyplývá, že čím menší je toto riziko nesplacení, o to je snazší a méně nákladné refinancování dotčených úvěrů na kapitálových trzích. Jinak řečeno každý kladný vliv na hodnocení podniku, byť třeba jen prostřednictvím veřejných prohlášení, která mohou vytvořit nebo posílit důvěru investorů, má bezprostřední dopad na výši nákladů, které musí tento podnik nést, aby se mohl refinancovat na kapitálových trzích. V tomto ohledu se Komise odvolala na dokument pocházející z FT, jehož relevanci Francouzská republika a FT nezpochybnily, který pro případ snížení úrovně hodnocení dlouhodobého zadlužení FT ze strany S & P a Moody’s uvádí automatické zvýšení platby ročních úroků ve výši přibližně 75 milionů eur (viz bod 222 odůvodnění a poznámku pod čarou 148 napadeného rozhodnutí).

239    Navíc je třeba upřesnit, že Komise rovněž prokázala, že tuto příčinnou souvislost mezi prohlášeními od července 2002, zachováním hodnocení FT a usnadněním jejího přístupu k novým úvěrům, včetně snížení nákladů na její refinancování, francouzské orgány nejen předpokládaly, nýbrž ji i plánovaly. Jak totiž vyplývá z bodů 38 a 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v den prohlášení ze dne 12. července 2002 francouzské orgány kontaktovaly hodnotící agentury, jako je S & P (viz body 35 a 37 výše), aby je informovaly o svém úmyslu, s cílem urychleně získat důvěru na trhu a zamezit jakémukoli pozdějšímu poklesu hodnocení FT na úroveň „junk bond“. Francouzská republika ani FT tuto skutečnost nezpochybnily, přičemž pouze uvedly, že tento přístup je v souladu s kritériem obezřetného soukromého investora.

240    Kladný a stabilizační vliv na hodnocení FT, který přímo vyplývá z prohlášení od července 2002 a z vůle francouzských orgánů, měl proto nevyhnutně za následek poskytnutí finanční výhody FT a posílení její hospodářské situace. Toto jediné konstatování umožnilo Komisi dospět k závěru, že FT byla poskytnuta výhoda ve smyslu článku 87 odst. 1 ES, aniž bylo třeba ji kvantifikovat.

241    Argumenty Francouzské republiky a FT spočívající v tom, že prohlášení od července 2002 neovlivnila trhy a nepřinesla výhodu ve prospěch FT, je tudíž třeba zamítnout.

242    Za těchto podmínek není třeba rozhodnout o otázce, zda prohlášení od července 2002 rovněž obsahovala výhodu ve prospěch FT, která kladně ovlivnila kurzy jejích akcií a obligací.

 K výhodě vyplývající z návrhu akcionářské půjčky

243    Je třeba zkoumat, zda akcionářská půjčka, která zůstala jen ve fázi návrhu smlouvy, který FT nepodepsala, a která nebyla nikdy poskytnuta, sama o sobě FT poskytla dodatečnou a individuální výhodu ve srovnání s výhodou popsanou v bodech 235 až 237 výše. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise dostatečným způsobem prokázala, jak bylo ukázáno ve výše uvedených bodech, že veřejné oznámení návrhu akcionářské půjčky francouzskými orgány dne 4. prosince 2002, posuzované spolu s prohlášeními učiněnými od července 2002, obsahovalo výhodu ve prospěch FT, protože přivodilo kladné reakce ze strany subjektů na finančních trzích, a tím zejména zlepšilo podmínky, které umožnily její refinancování.

244    Pokud jde o otázku, zda vzhledem k této posledně uvedené výhodě návrh akcionářské půjčky obsahoval dodatečnou a individuální výhodu, je třeba odkázat zvláště na bod 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého smlouva o akcionářské půjčce, bez ohledu na skutečnost, že nebyla ze strany FT nikdy podepsána, a tedy ani poskytnuta, poskytla FT výhodu, protože jí umožnila navýšit její finanční prostředky, uklidnit trh, pokud jde o její platební schopnost a ovlivnit tak úvěrové podmínky FT. „[Dojem o existenci této půjčky vyvolaný na trhu]“ totiž „[mohl] poskytnout FT výhodu, neboť trh uvážil, že [její] finanční situace […] je pevnější“.

245    Nicméně v rozsahu, v němž Komise ztotožňuje takto popsanou výhodu s účinkem uklidňujícím trh a s dojmem třetích osob o poskytnutí akcionářské půjčky ve prospěch FT, je tato výhoda zjevně těžko odlišitelná od výhody, která vyplývá z prohlášení od července 2002 a zvláště od výhody související s oznámením ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky, které již mělo takový vliv na finanční trhy a způsobilo zlepšení úvěrových podmínek pro FT (viz body 235 až 237 výše).

246    Zdá se totiž vyloučené, aby návrh akcionářské půjčky, která byla předmětem smlouvy podepsané, parafované a zaslané ze strany ERAP vůči FT, měl podobně jako jeho oznámení ze dne 4. prosince 2002, stejný nebo alespoň podobný vliv na tyto trhy. Jak uvedla i samotná Francouzská republika na jednání v odpovědi na otázku Tribunálu, což bylo zaznamenáno v zápise z jednání, zaslání smlouvy o akcionářské půjčce ze strany ERAP vůči FT dne 20. prosince 2002, nebylo zveřejněno odděleně a nad rámec oznámení návrhu akcionářské půjčky ze dne 4. prosince 2002. Bez takového zveřejnění, což FT potvrdila na jednání, nevznikl „dojem“ třetích osob o poskytnutí akcionářské půjčky ve smyslu bodu 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který by mohl být specificky přičten zaslání uvedené smlouvy o akcionářské půjčce. Reakce Moody’s, na kterou je poukázáno v poznámce pod čarou č. 112 napadeného rozhodnutí, nemůže toto posouzení zpochybnit, jelikož k této reakci došlo již dne 9. prosince 2002, tedy pravděpodobně v odpověď na oznámení ze dne 4. prosince 2002 a každopádně před zasláním smlouvy o akcionářské půjčce ze strany ERAP vůči FT dne 20. prosince 2002. Totéž platí pro reakci S & P ze dne 17. prosince 2002 uvedenou v bodě 58 odůvodnění a v poznámkách pod čarou č. 52 a 53 napadeného rozhodnutí.

247    V odpovědi na otázku Tribunálu však Komise na jednání uvedla, že se stále domnívá, že návrh akcionářské půjčky jako takový a její poskytnutí znamenají dodatečnou a oddělenou výhodu ve prospěch FT (viz rovněž bod 196 výše), jelikož FT po zaslání podepsané smlouvy ze dne 20. prosince 2002 získala jednostrannou a nepodmíněnou možnost aktivovat akcionářskou půjčku tím, že uvedenou smlouvu podepíše. Z ekonomického hlediska tato možnost disponovat úvěrovou linkou ve výši 9 miliard eur, která závisí jen na vůli jejího příjemce, představuje výhodu odlišnou od výhody, která vyplývá z oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky. FT toto posouzení na jednání zpochybnila, přičemž se odvolala na body 188 a 190 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

248    Nejprve je tedy třeba ověřit, zda argument Komise má dostatečnou podporu v napadeném rozhodnutí.

249    V tomto ohledu je třeba uvést, že bod 194 odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na skutečnost, že akcionářská půjčka poskytuje výhodu ve prospěch FT, „neboť jí umožňuje navýšit její finanční prostředky“. Ačkoli je toto posledně uvedené konstatování dost vágní, stručné a přímo spojené s popisem výhody uvedeným v bode 245 výše, nic to nemění na tom, že bod 196 druhá a třetí věta odůvodnění uvedeného rozhodnutí, který jistě odkazuje na kritérium převodu státních prostředků, mimoto upřesňuje, že pokud smlouva o akcionářské půjčce „vytvářel[a] smluvní nabídku a tak dlouho, že nebyla odvolána, FT mohla přiložit svůj podpis kdykoliv, a takto si držela právo obdržet bezprostředně převod celkové částky 9 miliard eur“ a [francouzský] stát „proto musel držet k dispozici FT prostřednictvím ERAP částku odpovídajících zdrojů.“ Konečně v bodě 197 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že musí být přezkoumáno, zda „takto poskytnutá výhoda FT“ dodržuje zásadu obezřetného soukromého investora a zda ovlivňuje hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy.

250    Z toho vyplývá, že ačkoli je napadené rozhodnutí nejednoznačné, pokud jde o rozdíl mezi jednotlivými prvky vytvářejícími dotčenou výhodu nebo výhody, přesto s minimální požadovanou jasností a přesností vyjadřuje, že Komise zastává názor, že zaslání smlouvy o akcionářské půjčce FT obsahuje dodatečnou a odlišnou výhodu v porovnání s výhodou popsanou v bodech 235 až 237 výše.

251    Dále je třeba posoudit, zda Komise právně dostačujícím způsobem určila, že pouhá možnost FT použít jednostranně a nepodmíněně úvěrovou linku ve výši 9 miliard eur, která byla předmětem smlouvy o akcionářské půjčce, je výhodou v její prospěch, ačkoli z její strany návrh smlouvy nebyl nikdy podepsán ani nedošlo k vyplacení půjčky.

252    V tomto ohledu FT, která zpochybňuje existenci takové výhody, na jednání potvrdila, že odmítla podepsat smlouvu o akcionářské půjčce, jelikož stanovovala příliš náročné podmínky, a že by každopádně dala přednost refinancování svých dluhů na trhu s obligacemi.

253    Je třeba připomenout, že Komise je na základě objektivních skutečností povinna prokázat, že veškeré kumulativní podmínky pojmu podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, včetně existence výhody, jsou splněny (rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 219 výše, bod 111), přičemž musí být zohledněny hospodářské účinky dotčeného opatření (viz v tomto smyslu rozsudek Chronopost v. UFEX a další, bod 219 výše, bod 123, a rozsudek Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein‑Westfalen v. Komise, bod 214 výše, bod 180).

254    Je však třeba konstatovat, že kromě kvalifikace, použité v bodě 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zaslání smlouvy o akcionářské půjčce jako „smluvní nabídky“, kterou FT mohla „kdykoliv“ přijmout, čímž by získala „právo obdržet bezprostředně převod celkové částky 9 miliard eur“, Komise, která má důkazní břemeno, neurčila ani neprokázala případné zlepšení hospodářské situace FT, která by mohla z této nabídky vyplývat v porovnání se situací, ve které se FT nacházela, zejména poté, co získala možnost refinancovat své dluhy ve výši 9 miliard eur za podmínek, které v tom čase vládly na trhu s obligacemi.

255    Komise se však nemůže pouze na základě jednostranné nabídky státu poskytnout úvěrovou linku v určité částce domnívat, že tato nabídka má výhodné hospodářské účinky pro jejího příjemce, aniž zohlední podmínky plnění dotčené úvěrové smlouvy a zvláště podmínky související s poskytnutím a splacením uvedeného úvěru, a to tím méně v případě, že příjemce tuto nabídku nepřijal, nýbrž se omezil na refinancování za podmínek existujících na trhu. Jinak by i úvěrovou smlouvu obsahující objektivně nevýhodné podmínky, jako jsou vyšší úroková sazba a přísnější lhůty splatnosti, než jsou ty, které nabízí trh, bylo nutno označit za výhodu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, a to pouze proto, že veřejný věřitel prohlásil, že je připraven příjemci poskytnout určitou částku.

256    Takový přístup totiž neodpovídá povinnosti Komise prokázat na základě dostatečně podložených a úplných objektivních skutečností existenci výhody ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES (viz v tomto smyslu rozsudek British Aggregates v. Komise, bod 219 výše, bod 111; viz rovněž v tomto smyslu rozsudky Tribunálu Westdeutsche Landesbank Girozentrale a Land Nordrhein‑Westfalen v. Komise, bod 214 výše, bod 180, a ze dne 26. července 2008, SIC v. Komise, T‑442/03, Sb. rozh. s. II‑1161, bod 126). Zaprvé takový přístup neumožňuje posoudit takovou úvěrovou nabídku v celém rozsahu a v jejím hospodářském kontextu, a zadruhé nezohledňuje ani skutečné a případně nevýhodné ekonomické účinky, které může mít na příjemce, ani jeho vůli ji nepřijmout.

257    Za těchto okolností je třeba mít za to, že se Komise nemohla omezit jen na konstatování existence smluvní nabídky podepsané ERAP, aby dospěla k závěru, že tato nabídka je dodatečnou a odlišnou výhodou ve prospěch FT ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

258    Skutečnost, že Komise právně dostačujícím způsobem neprokázala dodatečnou a odlišnou výhodu vyplývající z návrhu akcionářské půjčky jako takového, však sama o sobě nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu Graphischer Maschinenbau v. Komise, bod 159 výše, bod 49 a tam citovanou judikaturu, a ze dne 19. října 2005, Freistaat Thüringen v. Komise, T‑318/00, Sb. rozh. s. II‑4179, bod 191 a tam citovanou judikaturu).

259    Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba konstatovat, že Komise dostatečně prokázala, že prohlášení od července 2002 a oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky ve svém celku obsahovala poskytnutí výhody FT ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, aniž bylo třeba tuto výhodu kvantifikovat.

260    Za těchto podmínek je třeba odmítnout argument Francouzské republiky a FT spočívající v tom, že Komise nebyla oprávněna dospět k závěru o existenci výhody vyplývající pouze z prohlášení od července 2002 zaprvé z důvodu, že tuto výhodu nelze identifikovat vzhledem ke kladným účinkům jiných událostí a opatření přijatých ze strany samotné FT ve druhém pololetí roku 2002, a zadruhé z důvodu, že zpráva ze dne 28. dubna 2004 nezkoumala a neurčila přesnou povahu a hodnotu výhody, která vyplývá ze všech těchto prohlášení.

261    Nyní je třeba přezkoumat, zda a v jaké míře výhoda zjištěná výše souvisí s převodem státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

c)     K existenci převodu státních prostředků

 Úvodní poznámky

262    Z úvah uvedených v bodech 214 a 215 výše vyplývá, že výhoda zjištěná v bodech 234 až 259 výše musí pocházet z převodu státních prostředků. Předpokladem uvedeného požadavku spojitosti mezi zjištěnou výhodou a závazkem poskytnutí státních prostředků v zásadě je, aby uvedená výhoda úzce souvisela s odpovídajícím závazkem zatěžujícím státní rozpočet nebo se vznikem, na základě právně závazných závazků, které přijal stát, dostatečně konkrétního hospodářského rizika pro tento rozpočet (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 17. března 1993, Sloman Neptun, C‑72/91 a C‑73/91, Recueil, s. I‑887, bod 21; ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, Recueil, s. I‑6857, bod 27, a PreussenElektra, bod 214 výše, bod 58; stanovisko generálního advokáta Jacobse ve věci, ve které byl vydán rozsudek PreussenElektra, bod 214 výše, Recueil, s. I‑2103, body 115 až 117).

263    Je třeba připomenout, že v projednávané věci se účastníci řízení neshodují zejména v tom, zda prohlášení od července 2002 – v souvislosti s nimiž Komise správně stanovila, že poskytovala výhodu ve prospěch FT – zahrnují převod státních prostředků. Zatímco Francouzská republika a FT zpochybňují existenci převodu státních prostředků, společnosti Bouygues tvrdí, že každé z těchto prohlášení obsahuje závazek poskytnutí takových prostředků, buď na základě právně závazného závazku ze strany francouzského státu, nebo z důvodu dostatečně konkrétního a okamžitého hospodářského rizika pro tento stát, které ho vystavují platební odpovědnosti, a to v jakékoli formě za dluhy FT vůči společnostem Bouygues, jejím akcionářům a věřitelům.

264    V napadeném rozhodnutí Komise nejprve vycházela z předpokladu, že případný převod státních prostředků stačí k tomu, aby bylo možno uplatnit čl. 87 odst. 1 ES. V této souvislosti se v bodech 195 až 197 uvedeného rozhodnutí vyjádřila takto:

„(195) Pokud se jedná o podmínku, vztahující se ke státním zdrojům, Komise zdůrazňuje že to, že výhoda vyplývá z poskytnutí státního závazku, který vyvolává potenciální, ale ne okamžitý převod zdrojů, nevylučuje, aby tato výhoda byla poskytnuta prostřednictvím státních zdrojů. ,V tomto směru jde o to, aby bylo […] stanoveno, že podle trvalé judikatury není nezbytné ve všech případech zjišťovat, že byl proveden převod státních zdrojů, aby výhoda poskytnutá jednomu nebo několika podnikům mohla být považována za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES‘ [poznámka pod čarou č. 113: rozsudek ‚Stardust‘, bod 36; viz rovněž rozsudky Soudního dvora ze dne 15. března 1994, C‑387/92, Banco Exterior de España, Recueil, s. I‑877, bod 14, a ze dne 19. května 1999, C‑6/97, Itálie v. Komise, Recueil, s. I‑2981, bod 16]. I tak výhoda poskytnutá prostřednictvím potenciálního dodatkového zatížení státu vytváří státní podporu, pokud ovlivňuje hospodářskou soutěž a výměnu mezi členskými státy [poznámka pod čarou č. 114: Rozsudek Soudního dvora ze dne 1. prosince 1998, Ecotrade, C‑200/97, Recueil, s. I‑7907, bod 43 a rozsudek Tribunálu ze dne 13. června 2000, EPAC v. Komise, T‑204/97 a T‑270/97, Recueil, s. II‑2267, bod 80].

(196) Komise připomíná, že dodatkové potenciální náklady ke státním zdrojům byly vytvořeny oznámením o poskytnutí akcionářské půjčky, spojené s realizací podmínek, předcházejících tomuto poskytnutí [...], pravděpodobností dané trhu, že tato půjčka byla skutečně poskytnuta [...] a nakonec zasláním parafované a podepsané úmluvy o [akcionářské půjčce] ze strany ERAP FT [...] Je pravda, že tato smlouva nebyla nikdy FT podepsána; to však neznamená, že nedošlo k potenciálnímu zavázání státních zdrojů. Pokud tento dokument skutečně vytvářel smluvní nabídku a tak dlouho, že nebyla odvolána, FT mohl přiložit svůj podpis kdykoliv, a takto si držel právo obdržet bezprostředně převod celkové částky 9 miliard eur. [Francouzský] [s]tát, který o tom nemohl nevědět, proto musel držet k dispozici FT prostřednictvím ERAP částku odpovídajících zdrojů.

(197) Proto musí Komise přezkoumat, zda takto poskytnutá výhoda FT dodržuje zásadu obezřetného soukromého investora a zda ovlivňuje hospodářskou soutěž a výměnu mezi členskými státy.“

265    Dále v rámci svého posouzení kritéria obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství poté, co v bodech 208 až 213 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že prohlášení od července 2002 jsou „dostatečně jasná, přesná a pevná k tomu, aby prokazovala existenci jednoznačného, pevného a věrohodného závazku [francouzského] státu“, Komise v bodech 214 až 219 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedla toto:

„(214) Komise [...] připomíná, že přezkoumala poznatek, zda by soukromý investor, který učinil tatáž prohlášení jako stát, byl podle vnitřního práva povinen dodržet své přísliby. Vzhledem k tomu, že v daném případě je investorem [francouzský] stát, zkoumání vnitřního práva se týkalo rovněž správního práva.

(215) Komise zdůrazňuje, že k tomuto bodu požadovala zprávu o znaleckém posudku a že rovněž obdržela několik zpráv od třetích stran. Na základě těchto informací nemůže Komise v tomto stádiu vyloučit, že by příslušná prohlášení měla na základě francouzského správního, občanského, obchodního a trestního práva [...] a také na základě práva státu New York omezující účinek.

(216) Hlavní kritika francouzských orgánů spočívá v poznámce, že jednostranné závazky jsou podle vnitřního práva výjimkou a že podnikatelské záměry, které nejsou stejnorodé, se jednostrannému závazku vyrovnají pouze výjimečně. Ale otázkou není, zda se francouzské právo staví k otázce jednoznačně, ale zda podle soukromého práva existují prvky, které by umožňovaly zdůraznit existenci jednostranného závazku za okolností, jaké jsou v daném případě. Avšak skutečnost, že existuje využitelná judikatura kasačního soudu [poznámka pod čarou č. 134: viz Com, 28. března 2000, D. 2000, cah. dr. aff., s. 210], jehož dosah zkoušejí francouzské orgány pouze minimalizovat [...], není sporná.

[…]

(218) Tyto prvky mohou být jako celek chápány jako rizikové, které skutečně ohrožují státní zdroje (buď činí stát zodpovědným vůči investorům, nebo navyšují náklady na budoucí transakce státu). Tvrzení, podle kterého by prohlášení [od] července 2002 byla podporou je tedy tvrzení inovující, ale pravděpodobně ne bez opodstatnění.

(219) Komise však neusuzuje, že může nezvratně dokázat výskyt podpor na tomto základě. Naproti tomu uznává, že může dokázat výskyt prvků podpory tradičnějším způsobem od opatření z prosince 2002, která byla předmětem oznámení. V tomto ohledu je dostačující dokázat, že předcházející prohlášení měla reálný dopad na vnímání trhu v prosinci, aniž je tato […] prohlášení zapotřebí hodnotit tak, jako by sama o sobě byla státní podporou.“

266    Ve své odpovědi na písemné otázky Tribunálu, Komise v podstatě uvedla, že vzhledem k různým studiím a analýzám, které získala během správního řízení a které dospěly k výrazně rozdílným výkladům prohlášení od července 2002 na základě francouzského občanského, obchodního a správního práva, ustoupila od učinění definitivního závěru o existenci jednostranného závazku francouzského státu pouze na tomto základě, ačkoli připustila, že některé prvky vnitrostátního práva by mohly platně tuto tezi podporovat. Namísto přijetí zvláště přísného a úzkého výkladu na základě sporné části vnitrostátního práva, zvolila obecný přístup, který zohledňuje věcnou a ekonomickou spojitost mezi prohlášeními od července 2002 a akcionářskou půjčkou a skutečnost, že poskytnutí této půjčky obsahovalo takový závazek.

267    Je tudíž třeba zkoumat, zda Komise důvodně na jedné straně odmítla existenci převodu státních prostředků v souvislosti s prohlášeními od července 2002 jako takovými a na druhé straně uznala, že toto kritérium je přitom splněno návrhem akcionářské půjčky z prosince 2002.

 K převodu prostředků státu v souvislosti s prohlášeními od července 2002

268    Nejprve je třeba určit povahu prohlášení od července 2002, jelikož je rozhodující pro jejich kvalifikaci jak z hlediska práva Společenství týkajícího se státních podpor, tak i relevantních vnitrostátních pravidel.

269    V tomto ohledu je třeba uvést, že v rámci právní úpravy sporných řízení Společenství v oblasti státní podpory podléhá posouzení skutkového stavu a důkazů zcela volnému uvážení Tribunálu. Mimoto v tomto kontextu spadá otázka, zda a do jaké míry se v projednávané věci uplatní nebo neuplatní pravidlo vnitrostátního práva do skutkového posouzení soudu a řídí se pravidly provádění důkazů a rozložení důkazního břemene.

270    Krom toho je třeba připomenout, že i když Komise v bodě 208 odůvodnění napadeného rozhodnutí připustila, že prohlášení od července 2002 byla „dostatečně jasná, přesná a pevná k prokázání existence věrohodného závazku [francouzského] státu“, nakonec odmítla tezi, podle které měla být tato prohlášení považována za právně závazná z hlediska relevantního vnitrostátního práva, a tedy být označena za podpůrná opatření zahrnující závazek poskytnout státní prostředky (body 188, 218 a 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise však v podstatě usoudila, že vzhledem k vlivu těchto prohlášení na vnímaní na trzích, francouzský stát podstoupil určité finanční riziko, a to i podle vnitrostátního práva, což mělo umožnit konstatování, že návrh akcionářské půjčky není slučitelný s kritériem obezřetného soukromého investora (body 220 až 230 uvedeného rozhodnutí). Tím se Komise ani v napadeném rozhodnutí, ani v probíhajícím řízení jasně a s konečnou platností nevyjádřila k otázce, zda samotná prohlášení od července 2002 mohou zahrnovat převod státních prostředků, případně na základě relevantního vnitrostátního práva.

271    Za účelem určení povahy prohlášení od července 2002 je třeba uvést, že tato prohlášení musí být vykládána pouze z hlediska objektivních konstatování (viz v tomto smyslu rozsudek SIC v. Komise, bod 256 výše, bod 126). Nic to nemění na tom, že vnímání a reakce ze strany subjektů na trhu mohou poskytovat, pokud jsou prokázány, potřebný důkaz pro určení povahy těchto prohlášení.

272    Pokud jde o prohlášení z 12. července 2002 (viz bod 4 výše), je třeba konstatovat, že toto prohlášení učinil ministr hospodářství, především v jeho funkci zástupce Francouzské republiky jako většinového akcionáře FT („[j]sme většinovým akcionářem [...]“).V této funkci výslovně ubezpečil, že bez ohledu na způsob svého zásahu, má francouzský stát v úmyslu chovat se jako obezřetný investor („[s]tát jako akcionář bude jednat jako obezřetný investor […]“). V tomto ohledu ani Komise, ani společnosti Bouygues nepředložily důkazy, které by mohly prokázat, že úmysl podmínit budoucí zásah francouzského státu dodržením kritéria obezřetného soukromého investora byl v okamžiku tohoto prohlášení pouze oznámen, a nikoli skutečný a vážný.

273    Krom toho bylo prohlášení ze dne 12. července 2002 nejasné a nepřesné, pokud jde o možná podpůrná opatření, která francouzský stát mohl přijmout v pozdější, ještě přesně nevymezené fázi („bude jednat jako obezřetný investor a [...] přijmeme přiměřená opatření“). Vzhledem k otevřené a nejasné povaze těchto slov, Komise neměla dospět k závěru o jasnosti údajného závazku ze strany francouzského státu, z něhož je pouze ještě třeba specifikovat „prostředky k zásahu státu, tedy způsoby provádění“ (bod 209 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jelikož takový jasný závazek nezbytně předpokládá určení povahy a rozsahu tohoto případného budoucího zásahu. Jak potvrzuje zpráva Deutsche Bank ze dne 22. července 2002, o kterou se opírala i samotná Komise v bodě 221 odůvodnění a v poznámce pod čarou 142 napadeného rozhodnutí, vzhledem k prohlášení ze dne 12. července 2002, trh ještě nemohl určit povahu a rozsah tohoto budoucího zásahu francouzského státu („‚[FT] využila rostoucí důvěry trhu ve skutečnost, že [francouzská] vláda tím nebo jiným způsobem podpoří úvěr“; tato „implicitní podpor[a] [francouzského] státu […] by mohl[a] mít formu půjček za tržních podmínek, poskytovaných bankami nebo [francouzskou] vládou“). Krom toho je budoucí nepodmíněná a neurčitá povaha takového zásahu podpořena prohlášením ze dne 12. července 2002 tím, že je v něm odmítnuta hypotéza zvýšení základního kapitálu FT, zatímco francouzský stát právě této možnosti poté využil v prosinci 2002 („Ne, to určitě ne! Tvrdím pouze, že v přiměřené době přijmeme přiměřená opatření. Pokud to bude nezbytné […]“).

274    Toto znění je potvrzeno z hlediska skutkových okolností, za kterých bylo prohlášení ze dne 12. července 2002 přijato. Jak zjevně připustila i samotná Komise (viz body 188 a 189 výše), v tomto stádiu, při nedostatku potřebných informací o přesném rozsahu finančních potíží, kterým FT čelila, o následné reakci finančních trhů vyvolané tímto prohlášením a o tom, jaký bude další vývoj po zamýšlené restrukturalizaci FT, francouzský stát ještě nemohl vědět a určit s dostatečnou přesností povahu, rozsah a podmínky poskytnutí případného podpůrného opatření ve prospěch FT. Ze všech kroků francouzských orgánů uskutečněných ke dni 12. července 2002, včetně skutečnosti, že přímo kontaktovaly hodnotící agentury, spíše vyplývá, že tyto orgány chtěly urychleně finanční trhy ujistit o případné a budoucí podpoře francouzského státu ve prospěch FT jen proto, aby zabránily dalšímu poklesu jejího hodnocení, jakož i uzavření jejího přístupu k novým úvěrům na trhu s obligacemi, aniž tuto případnou podporu v té době více konkretizovaly. Předčasná konkretizace případných podpůrných opatření by totiž mohla způsobit riziko zbytečného omezení možností pozdějšího refinancování dluhů FT a současně by mohla vést k jejímu nutnému oznámení Komisi ve smyslu čl. 88 odst. 3 ES. Navíc by takový přístup mohl z důvodu své předčasné povahy narušit důvěru věřitelů a investorů v důvěryhodnost jednání francouzského státu. Za těchto okolností, na rozdíl od toho, co je uvedeno v bodě 212 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nelze skutečnost, že francouzský stát kontaktoval hodnotící agentury, chápat jako důkaz svědčící o pevné povaze údajného závazku, který tento stát přijal, ale jen jako první krok směřující k uvolnění tlaku, který v červenci 2002 zatěžoval postavení FT na finančních trzích.

275    Na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti Bouygues a Komise (viz bod 210 odůvodnění napadeného rozhodnutí), pouhá skutečnost, že v době přijetí prohlášení ze dne 12. července 2002 FT čelila vážným potížím s refinancováním (viz bod 236 výše), nic nemění na otevřené a vágní povaze tohoto prohlášení jako celku, ani na jeho významu z hlediska skutkových okolností, za kterých bylo učiněno (viz bod 274 výše). Takže i za předpokladu, že by uvedené potíže existovaly v tomto stádiu, není skutečnost, že toto prohlášení přesně neodráželo tehdejší kritickou situaci FT s krátkodobě splatnými dluhy, rozhodující („pokud by FT měla vykazovat obtíže“; „pokud by [FT] vykazovala finanční problémy, což není dnešní případ, přijme [francouzský] stát rozhodnutí nezbytná k tomu, aby byly překonány“).

276    Mimoto Komise v rámci svého doslovného výkladu prohlášení ze dne 12. července 2002 nemůže oprávněně tvrdit, že „[n]eexistuje [...] žádná skutečnost, která by umožňovala prokázat, že by trh v tomto ohledu chápal jakoukoli podmínku“ (bod 210 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a že „reakce trhu a také poznámky finančních analytiků v daném případě potvrzují, že trh považoval tato prohlášení za důvěryhodnou strategii závazku [francouzského] státu podpořit FT“ (bod 220 odůvodnění uvedeného rozhodnutí), jelikož toto subjektivní vnímání nebo reakce ze strany subjektů na trhu nejsou rozhodující pro určení povahy tohoto prohlášení (viz bod 271 výše). Mimoto tato úvaha nezohledňuje skutečnost, že Deutsche Bank nebyla v tomto stádiu schopna předvídat povahu a rozsah případného budoucího zásahu francouzského státu ve prospěch FT (viz bod 273 výše).

277    Co se týče prohlášení ze dne 13. září 2002 (viz bod 7 výše), je třeba uvést, že toto prohlášení je rovněž zaměřené do budoucna, podmíněné a neurčité, pokud jde o případná dlouhodobá opatření zamýšlená francouzským státem („[francouzský] stát podpoří [FT] při realizaci plánu [hospodářského zotavení účetních výsledků] a ze své strany přispěje k velmi významnému posílení kapitálu [FT] v časovém plánu a způsoby stanovenými v závislosti na podmínkách trhu“), přičemž jediné ujištění spočívá v tvrzení budoucího příspěvku „k velmi významnému posílení kapitálu“ FT a ve skutečnosti, že se to uskuteční v „podmínkách trhu“. Krom toho, podobně jako prohlášení ze dne 12. července 2002, neobsahuje prohlášení ze dne 13. září 2002 žádné bližší údaje k povaze, rozsahu a podmínkám budoucího zásahu francouzského státu ve prospěch FT a případná přechodná podpůrná opatření podmiňuje kritériem nezbytnosti („od tohoto okamžiku francouzský stát přijme, pokud bude nezbytné, opatření, umožňující uchránit [FT] před všemi finančními problémy“).

278    Pokud jde o prohlášení ze dne 2. října 2002 (viz bod 8 výše), je třeba konstatovat, že toto prohlášení není méně vágní a nepřináší žádné upřesnění v porovnání s prohlášením ze dne 13. září 2002 („francouzský stát poskytne svou pomoc k realizaci činností na hospodářské zotavení a ze své strany přispěje k posílení kapitálu [FT] způsoby, které budou stanoveny […] od tohoto okamžiku francouzský stát přijme, pokud bude nezbytné, opatření, umožňující uchránit [FT] před všemi finančními problémy“). Tímto prohlášením totiž francouzský stát pouze vágně předpokládá budoucí případný příspěvek s cílem zvýšit základní kapitál FT, jehož povaha, rozsah a podmínky poskytnutí ještě nejsou stanoveny. Zároveň, podobně jako u předcházejících prohlášení, je případná dočasná pomoc ze strany francouzského státu, jejíž znaky rovněž nejsou uvedeny, podmíněna nezbytností vyřešit případné finanční problémy FT.

279    Z předcházejících úvah vyplývá, že na rozdíl od toho, co uvádějí společnosti Bouygues, nelze prohlášení ze dne 12. července, 13. září a 2. října 2002 z důvodu jejich otevřené, neurčité a podmíněné povahy, zvláště pokud jde o povahu, rozsah a podmínky případného zásahu státu ve prospěch FT, a vzhledem k okolnostem, za kterých byla učiněna, srovnávat se státní zárukou nebo je vykládat tak, že obsahují neodvolatelný závazek poskytnout konkrétní finanční pomoc ve prospěch FT, jako je splacení jejích dluhů s krátkou splatností.

280    Konkrétní, nepodmíněný a neodvolatelný závazek poskytnout veřejné prostředky ze strany francouzského státu by předpokládal, že tato prohlášení výslovně uvedou buď přesné částky investice, nebo konkrétní dluhy, za které je poskytována záruka, nebo alespoň předběžně stanovený finanční rámec, jako je úvěrová linka v určité výši, jakož i podmínky poskytnutí zamýšlené pomoci. Prohlášení od července 2002 však neobsahují žádné údaje k těmto aspektům a zároveň odmítají možnost budoucího zvýšení základního kapitálu FT o určitou částku, ačkoli francouzský stát později postupoval přesně podle této možnosti, nejprve ve formě návrhu akcionářské půjčky s cílem zpřístupnit FT úvěrovou linku ve výši 9 miliard eur a následně účastí na zvýšení základního kapitálu FT ve stejné výši odpovídající jeho podílu ve FT (viz bod 16 výše).

281    V tomto ohledu je třeba dodat, že společnosti Bouygues se nemohou dovolávat rozhodnutí Crédit foncier (viz bod 159 výše), jehož legalita nebyla zkoumána Tribunálem, protože na rozdíl od prohlášení od července 2002, prohlášení francouzského ministra hospodářství, které bylo předmětem uvedeného rozhodnutí, vyjádřilo jednoznačnou a bezpodmínečnou vůli francouzského státu zavázat se splatit „všechny pohledávky, hlavní i úroky, k dluhu CFF z cenných papírů“ (bod 36 odůvodnění rozhodnutí Crédit foncier).

282    To však nic nemění na tom, že v projednávané věci francouzský stát na základě prohlášení od července 2002 a dovolávaje se vzhledem k finančním trhům své dobré pověsti platebně schopného a hodnověrného věřitele a dlužníka, zamýšlel aktivně ovlivnit reakci uvedených trhů, obnovit jejich důvěru a zvláště se snažil dosáhnout zachování hodnocení FT s cílem připravit její pozdější refinancování za výhodnějších ekonomických podmínek a při nižších nákladech, aniž však okamžitě a plánovaně použil státní rozpočet. Tím, že tak učinil namísto přímého nebo nepřímého závazku poskytnout státní prostředky ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, francouzský stát využil zvláštní pravidla fungování finančních trhů, aby tak krátkodobě stabilizoval hospodářské postavení FT, a to právě s cílem splnění podnikových a finančních podmínek nezbytných pro přijetí konkrétnějších podpůrných opatření, ke kterým mělo dojít později. Samotná skutečnost, že francouzský stát se za těchto okolností dovolával své dobré pověsti na finančních trzích, však nemůže stačit k prokázání toho, že jeho prostředky byly vystaveny riziku, které je možno považovat za převod státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, který by měl dostatečnou spojitost s výhodou přiznanou FT prohlášeními od července 2002.

283    Za těchto okolností společnosti Bouygues neprokázaly, že by vnitrostátní soud, konkrétně francouzský správní nebo civilní soud, mohl dospět k závěru, že prohlášení od července 2002 splňují podmínky jednostranného právně závazného závazku ze strany francouzského státu, byť učiněného pouze ve formě dopisu oznamujícího úmysl uskutečnit převod státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Vzhledem k tvrzením společností Bouygues a právní studii předložené na jejich podporu, je totiž třeba konstatovat, že uplatnění příslušných pravidel vnitrostátního práva na prohlášení od července 2002 naopak závisí od předběžném výkladu povahy těchto prohlášení, to znamená zvláště otázky, zda mají dostatečně jasnou, přesnou, nepodmíněnou a jednoznačnou povahu, která je základem právně závazných účinků, které mohou vést ke vzniku platební odpovědnosti francouzského státu.

284    Zaprvé tak nelze přijmout argument společností Bouygues založený na judikatuře francouzské Conseil d'État, podle kterého prohlášení od července 2002 jsou jasná, přesná a závazná, a mohou tedy zakládat odpovědnost francouzského státu ve vztahu k akcionářům FT, jejím zaměstnancům nebo věřitelům buď proto, že francouzský stát se učiněním slibu zavázal k právním povinnostem, kterých se nemůže zbavit bez toho, aby se dopustil pochybení, nebo naopak proto, že splněním svého slibu jednal protiprávně z důvodu protiprávnosti učiněného slibu. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti Bouygues (viz body 164 a 165 výše), není přesně prokázáno, že tato prohlášení by s ohledem na své inherentní vlastnosti mohla založit takový právně závazný a nepodmíněný závazek francouzského státu podpořit FT.

285    Zadruhé se společnosti Bouygues nemohou platně dovolávat oběžníku ze dne 22. července 2003 a k němu připojených vysvětlivek (viz bod 167 výše), jelikož, jak již bylo zjištěno v bodě 284 výše, prohlášení od července 2002 neobsahují žádnou skutečnost, která by mohla prokázat existenci implicitní záruky francouzského státu ve prospěch FT. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o existenci takové záruky, je třeba argument společností Bouygues vycházející z francouzských právních předpisů retroaktivně validujících účinnost některých státních záruk odmítnout jako neúčinný. Každopádně, jak Francouzská republika uvedla na jednání, francouzský zákon, kterým se mění finanční zákon pro rok 2002 (č. 2002‑2576 ze dne 30. prosince 2002; JORF ze dne 31. prosince 2002, s. 22070), se ve svém článku 80 vztahuje pouze na „půjčky smluvně uzavřené ze strany ERAP v rámci jeho akcionářské podpory FT“, a nikoli na jiné případné státní záruky ve prospěch FT.

286    Zatřetí společnosti Bouygues neprokázaly, že prohlášení od července 2002 obsahovala závazek poskytnout státní prostředky z hlediska smluvního práva státu New York. Studie, kterou společnosti Bouygues za tímto účelem předložily v průběhu správního řízení, tak uvádí, že není právním stanoviskem a vychází ze zjevně nesprávného předpokladu o jednostranné smluvní nabídce francouzského státu vůči investorům, která obsahuje příslib týkající se záruky za dluhy FT, kterou tito investoři údajně přijali tím, že investovali do FT. Stejně tak v rámci posouzení závazné a vykonatelné povahy této nabídky, tato studie pouze znovu uvádí existenci příslibu a používá vágní srovnání s judikaturou příslušných soudů týkající se příslibů obsažených v letácích a reklamách v novinách. Krom toho tato studie nezaujala konečné stanovisko k otázce, zda tyto soudy mohou dospět k závěru o dostatečně jednoznačné povaze uvedeného smluvního příslibu. Konečně pokud jde o podmínky kvazi smlouvy nebo „promissory estoppel“, studie uvádí, že dotčený příslib musí být jasný a jednoznačný, což v projednávaném případě není splněno (viz body 272 až 279 výše).

287    Začtvrté v rozsahu, v němž se samotná Komise odvolává na rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 28. března 2000 (poznámka pod čarou 134 napadeného rozhodnutí), je třeba uvést, že tento rozsudek uznal závaznost erga omnes, jakož i závaznou a vykonatelnou povahu, ve prospěch každé zúčastněné osoby, jednostranného prohlášení ze strany nabyvatele podniku v nesnázích, které bylo přijato v rámci procesu ozdravení a ve formě rozhodnutí, kterým byl přijat plán převzetí podniku. Není však prokázáno, že tuto judikaturu lze uplatnit v projednávané věci. Jde zejména o skutečnost, že se závazná a vykonatelná povaha uznaná tímto rozsudkem zakládá na výslovném ustanovení francouzského obchodního zákoníku upravujícím proces ozdravení, podle kterého se ustanovení „rozsudku, kterým je přijat plán [převzetí], stávají závaznými vůči všem“.

288    Zapáté a nakonec není potvrzeno, že i v případě neexistence právně závazné povahy, z hlediska vnitrostátního práva, údajného závazku vyplývajícího z prohlášení od července 2002, tato prohlášení obsahují převod státních prostředků. V tomto ohledu je jednak argument společností Bouygues, podle kterého francouzský stát byl skutečně povinen splnit svůj údajný příslib vzhledem ke skutečnému očekávání, které tato prohlášení vyvolala na trhu, rozporný a nezohledňuje skutečnost, že připuštění existence podpory musí být založeno na objektivních skutečnostech, a nikoli na pouhém vnímaní subjektů na trhu. Každopádně pouhé očekávání trhu nemůže jako takové vytvořit právní povinnost jednat v určitém žádaném smyslu (viz bod 271 výše). Zároveň i za předpokladu, že by nedodržení případného příslibu o podpoře francouzského státu ve prospěch podniku mohlo ohrozit jeho věrohodnost a dobrou pověst na finančních trzích, nic to nemění na tom, že v projednávané věci není prokázáno, že prohlášení od července 2002 obsahují konkrétní, nepodmíněný a pevný závazek ve prospěch FT, který může způsobit takové škodlivé následky. Jak totiž bylo uvedeno v bodech 273 a 282 výše, francouzské orgány se svým jednáním od července 2002 chtěly vyhnout právě takovým následkům tím, že zachovaly pochybnosti o povaze, rozsahu a přesných podmínkách jejich případného zásahu v budoucnosti, což potvrzuje i reakce Deutsche Bank (viz bod 273 výše). Ze stejných důvodů nemůže uspět argument Komise uvedený v bodě 221 in fine odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterého „vláda byla povinná dodržet sliby, které učinila, a tím si udržet dobrou pověst z pohledu finančních trhů“. Každopádně je třeba připomenout, že navzdory vyjádřeným pochybnostem, Komise výslovně odmítla přijmout konečné stanovisko k otázce, zda prohlášení od července 2002 zahrnovala převod státních prostředků (body 188, 218 a 219 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

289    Za těchto podmínek je třeba dojít k závěru, že prohlášení od července 2002 neobsahovala závazek poskytnout státní prostředky ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

290    Je tudíž třeba zamítnout první žalobní důvod společností Bouygues vycházející z porušení čl. 87 odst. 1 ES.

 K převodu státních prostředků v souvislosti s oznámením ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky a nabídkou ze dne 20. prosince 2002 smlouvy o akcionářské půjčce

–       Úvodní poznámky

291    Je třeba uvést, že teprve zveřejněním oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky, tedy v den oznámení tohoto opatření Komisi (viz bod 20 výše), francouzský stát poprvé vyjádřil a zpřesnil ve vztahu k veřejnosti finanční příspěvek, který plánoval ve prospěch FT, spočívající v otevření úvěrové linky ve výši 9 miliard eur ve formě smlouvy o půjčce, jejíž nabídka parafovaná a podepsaná ze strany ERAP byla FT zaslána až dne 20. prosince 2002.

292    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podobně jako v prohlášeních od července 2002 toto oznámení obsahovalo poskytnutí výhody ve prospěch FT spočívající v posilnění důvěry finančních trhů a zlepšení podmínek refinancování FT (viz bod 234 a násl. výše). Jak však bylo uvedeno v bodě 243 a násl. výše, Komise nepřezkoumala ani právně dostačujícím způsobem neprokázala, že nabídka smlouvy o akcionářské půjčce ze dne 20. prosince 2002, kterou FT nikdy nepřijala, ani nebyla provedena, obsahuje odlišné a dodatečné ekonomické zvýhodnění ve srovnání s výhodou vyplývající z prohlášení od července 2002, jakož i z oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky.

–       K oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky

293    Pokud jde o otázku, zda oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky znamenalo převod státních prostředků, je třeba konstatovat, že ani Komise ani společnosti Bouygues netvrdily, že toto oznámení případně z hlediska příslušného vnitrostátního práva samo o sobě obsahuje dostatečně přesný, pevný a nepodmíněný, a tedy právně závazný závazek umožňující dospět k závěru o existenci převodu státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

294    Jediný relevantní odkaz na uvedené oznámení se nachází v bodě 205 in fine odůvodnění napadeného rozhodnutí, tedy v rámci posouzení kritéria obezřetného soukromého investora, aniž by z toho Komise vyvodila, byť jen implicitní, důsledky týkající se existence případného převodu státních prostředků. Stejně tak v rámci svého prvního žalobního důvodu se společnosti Bouygues soustředí jen na prohlášení od července 2002 bez přihlédnutí k oznámení ze dne 4. prosince 2002 a svou argumentaci omezují na údajný převod státních prostředků související s těmito prohlášeními.

295    Při neexistenci relevantních a průkazných poznatků ze strany Komise a společností Bouygues v této souvislosti však Tribunálu nepřísluší zkoumat, zda oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky obsahovalo z hlediska francouzského správního nebo občanského práva převod státních prostředků.

296    Každopádně může převod státních prostředků vyplývající z oznámení ze dne 4. prosince 2002 odpovídat pouze výhodě spočívající v tam výslovně zmíněném otevření úvěrové linky ve výši 9 miliard eur. Na jedné straně, jak bylo připomenuto v bodě 292 výše, Komise takovou výhodu v napadeném rozhodnutí právně dostačujícím způsobem necharakterizovala. Na druhé straně je tato výhoda odlišná od výhody vyplývající z prohlášení od července 2002, jak je uvedena v napadeném rozhodnutí (viz bod 243 a násl. výše), aniž je tím dotčena otázka, zda tato posledně uvedená výhoda spočívá ve zlepšení podmínek refinancování FT nebo v případném zvýšení kursu jejích akcií a obligací.

297    Z judikatury citované v bodě 214 výše vyplývá, že podle čl. 87 odst. 1 ES musí dotčená výhoda vyplývat z veřejných prostředků. Tento požadavek spojitosti mezi zjištěnou výhodou a převodem státních prostředků totiž předpokládá, že tato výhoda odpovídá rovnocennému závazku zatěžujícímu státní rozpočet (viz bod 262 výše). V projednávané věci však tomu tak není, pokud jde o vztah mezi výhodou uvedenou v napadeném rozhodnutí, která vyplývá z prohlášení od července 2002, a údajným převodem veřejných prostředků, který spočívá v otevření úvěrové linky ve výši 9 miliard eur, jak s ním bylo počítáno v oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky.

298    Je tedy třeba dojít k závěru, že Komise neprokázala, že oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky obsahovalo převod státních prostředků.

–       K nabídce smlouvy o akcionářské půjčce ze dne 20. prosince 2002

299    Pokud jde o otázku, zda smlouva o akcionářské půjčce, podepsaná ERAP a zaslaná FT dne 20. prosince 2002, obsahovala převod státních prostředků, je třeba konstatovat, že jelikož Komise v napadeném rozhodnutí dostatečně neprokázala výhodu vyplývající ze smluvní nabídky jako takové (viz body 264 až 267 výše), tím spíše nemůže Tribunál dospět k závěru o existenci převodu státních prostředků souvisejícího s touto výhodou.

300    Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že ani Komise ani společnosti Bouygues neprokázaly, že oznámení návrhu akcionářské půjčky ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky nebo nabídka smlouvy o akcionářské půjčce ze dne 20. prosince 2002 zahrnovaly převod státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

301    Je však třeba zkoumat, zda Komise byla přesto na základě svého obecného přístupu (viz bod 266 výše) oprávněna posoudit prohlášení od července 2002 spolu s oznámením o návrhu akcionářské půjčky a zasláním smlouvy o akcionářské půjčce, aby dospěla k závěru, že kritérium převodu státních prostředků bylo v projednávané věci splněno.

–       K převodu státních prostředků souvisejícímu s prohlášeními od července 2002 a opatřeními z prosince 2002

302    Je třeba ověřit, zda případné zatížení státního rozpočtu, ke kterému dospěla Komise v souvislosti s oznámením návrhu akcionářské půjčky a zasláním smlouvy o akcionářské půjčce, byla již vyjádřená implicitně v prohlášeních od července 2002, a zda tato zátěž odpovídá výhodě, kterou Komise připisovala těmto prohlášením.

303    Ačkoli oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky zapadá do uvažování a strategie francouzského státu sledované od července 2002, jejímž cílem a důsledkem ve svém celku bylo opětovné získaní důvěry trhů, aby bylo možno za výhodnějších podmínek refinancovat krátkodobý dluh FT (viz body 234 až 240 výše), nevyplývá z toho, že prohlášení od července 2002 již sama o sobě obsahovala očekávaní zvláštní finanční podpory, jaká byla nakonec konkretizována v prosinci 2002.

304    Z úvah v bodě 270 a násl. výše vyplývá, že na rozdíl od oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky, které zveřejnilo nabídku otevřít úvěrovou linku ve výši 9 miliard eur ve prospěch FT, mají prohlášení od července 2002 otevřenou, neurčitou a podmíněnou povahu, pokud jde o povahu, rozsah a podmínky případného budoucího zásahu francouzského státu. Proto jen z důvodu této podstatně rozdílné povahy prohlášení od července 2002 představuje rozhodnutí francouzského státu v prosinci 2002 oznámit a nabídnout návrh akcionářské půjčky důležité přerušení sledu událostí, které vedly k refinancování FT.

305    V tomto ohledu je třeba odmítnout nedostatečně podloženou tezi uvedenou v bodech 185 a 226 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které je návrh akcionářské půjčky uskutečněním dřívějších prohlášení francouzského státu, protože Komise neprokázala a vzhledem k prohlášením od července 2002 ani nemohla prokázat, že francouzský stát takovou konkrétní finanční pomoc zamýšlel již od července 2002. Tato teze je nepřijatelná tím spíše, že francouzský stát musel nejprve čekat a ověřit, zda v návaznosti na prohlášení od července 2002 a jejich předpokládané účinky, totiž znovu získanou důvěru finančních trhů a zachování hodnocení FT, jakož i po restrukturalizačních a stabilizačních opatřeních přijatých v rámci FT, budou skutečně splněny ekonomické podmínky pro takový zásah státu. Jak bylo konstatováno v bodě 274 výše, francouzský stát ve stádiu přijetí těchto prohlášení z důvodu nedostatku relevantních informací, zejména pokud jde o reakci trhů a úspěšnost přijatých opatření, ještě nemohl poznat a dostatečně určit povahu, rozsah a podmínky případného podpůrného opatření ve prospěch FT, včetně případného zvýšení základního kapitálu, což ministr hospodářství ještě v červenci 2002 výslovně odmítl. Teprve v prosinci 2002 francouzský stát zjevně usoudil, že ekonomické podmínky pro poskytnutí takové finanční pomoci jsou splněny, což potvrzuje to, že v tomto stádiu došlo k významnému přerušení sledu událostí.

306    Body 186 až 190 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž má být vysvětlen obecný přístup Komise, však namísto prokázání její teze provedení prohlášení učiněných od července 2002 návrhem akcionářské půjčky nabízejí jen nejasné shrnutí úvah umožňujících dojít k závěru o poskytnutí výhody FT, ale nikoli o převodu státních prostředků souvisejícím se všemi prohlášeními a opatřeními, která francouzský stát přijal od července 2002.

307    Nejasné konstatování, podle kterého je „možné analyzovat postupná prohlášení a opatření francouzských orgánů od července 2002 jako soubor, jehož okamžikem konkretizace by byla opatření z prosince“ 2002 (bod 187 odůvodnění napadeného rozhodnutí), nebo tvrzení o existenci dlouhodobého záchranného procesu, který je údajně podobný procesu, který byl předmětem rozsudku BP Chemicals v. Komise, bod 152 výše, tak Komisi neumožňují zprostit se své povinnosti určit konkrétní výhodu, která obsahuje odpovídající převod státních prostředků. To platí tím spíše, že rozsudek BP Chemicals v. Komise, bod 152 výše, se týkal pouze otázky existence závažných potíží, odůvodňující zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 ES, pokud jde o uplatnění kritéria obezřetného soukromého investora na všechny kapitálové vklady ve prospěch podniku, který je jejich příjemcem, jejichž zvýhodňující povaha a státní původ byly nepochybné.

308    Krom toho vzhledem k významnému přerušení sledu událostí a jednání francouzských orgánů v prosinci 2002, Komise neprávem shledala souvislost mezi případným závazkem poskytnout státní prostředky v tomto stádiu a výhodami poskytnutými na základě dřívějších opatření, a to prohlášení od července 2002, jelikož tato opatření mají podstatně odlišnou povahu v porovnání s opatřeními přijatými v prosinci 2002 (viz bod 303 výše). Taková souvislost – neuvedená v rozsudku BP Chemicals v. Komise, bod 152 výše – mezi prvky zakládajícími pojem podpory, pokud jde o rozdílné skutkové okolnosti, které vznikly v různých stádiích, je totiž v rozporu s požadavkem spojitosti mezi výhodou a převodem státních prostředků (viz bod 262 výše), který uznal rozsudek PreussenElektra, bod 214 výše (bod 58).

309    Ačkoli byla tedy Komise oprávněna zohlednit všechny události, které předcházely konečnému rozhodnutí, které francouzský stát přijal v prosinci 2002 na podporu FT prostřednictvím akcionářské půjčky, a ovlivnily ho, aby mohla charakterizovat výhodu, nepodařilo se jí prokázat existenci převodu státních prostředků, který by souvisel s touto výhodou. Jak bylo konstatováno v bodě 297 výše, okolnost, že prohlášení od července 2002, jakož i oznámení ze dne 4. prosince 2002 zvýhodnila FT, protože obnovila důvěru finančních trhů a zlepšila podmínky jejího refinancování, nemá za následek odpovídající snížení státního rozpočtu nebo dostatečně konkrétní hospodářské riziko výdajů zatěžujících tento rozpočet. Tato výhoda je zvláště odlišná od výhody, kterou může zahrnovat návrh akcionářské půjčky ze dne 20. prosince 2002 a kterou napadené rozhodnutí dostatečně neprokázalo k tomu, aby bylo možno dospět k závěru o existenci státní podpory (viz bod 296 výše).

310    Komise proto nesprávně vyložila pojem podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES tím, že se domnívala, že akcionářská půjčka, v kontextu prohlášení učiněných od července 2002, obsahovala poskytnutí výhody ve prospěch FT vyplývající z převodu státních prostředků.

311    Za těchto podmínek je třeba přijmout druhou část druhého žalobního důvodu, jakož i třetí žalobní důvod Francouzské republiky a FT v rozsahu, v němž uvedená část žalobního důvodu a žalobní důvod kritizují uplatnění pojmu podpory, a zvláště uplatnění kritérií výhody a převodu státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

312    Z toho rovněž vyplývá, že není nezbytné zkoumat první část druhého žalobního důvodu, ani třetí žalobní důvod Francouzské republiky a FT v rozsahu, v němž uvedená část a důvod zpochybňují legalitu uplatnění kritéria obezřetného soukromého investora Komisí.

313    Jelikož je tedy třeba zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu při uplatnění čl. 87 odst. 1 ES, není již třeba zkoumat první žalobní důvod Francouzské republiky a FT vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a práva na obhajobu, ani čtvrtý žalobní důvod Francouzské republiky, vycházející z nedostatku odůvodnění.

d)     K druhému žalobnímu důvodu společností Bouygues vycházejícímu z rozporného a nedostatečného odůvodnění v rozporu s článkem 253 ES

314    Úvodem je třeba konstatovat, že druhý žalobní důvod společností Bouygues vycházející z nedostatku odůvodnění, ve velké míře představuje jen opakování meritorních výtek, které tyto žalobkyně vznesly v rámci svého prvního žalobního důvodu.

315    V tomto ohledu je třeba připomenout, že odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Krom toho povinnost odůvodnit rozhodnutí je podstatnou formální náležitostí, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod legalitu sporného aktu po meritorní stránce. Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena legalita rozhodnutí po meritorní stránce, avšak nikoli jeho odůvodnění, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, Sb. rozh. s. I‑4951, body 166 a 181, a judikatura tam citovaná).

316    Co se týče údajného rozporného odůvodnění, je třeba konstatovat, že společnosti Bouygues v podstatě poukazují na meritorní omyl, a nikoli na formální vadu odůvodnění.

317    V tomto ohledu z odůvodnění napadeného rozhodnutí, zvláště z bodů 188 až 190 odůvodnění, jakož i bodů 218 a 219 odůvodnění jasně vyplývá, že se Komise domnívala, ostatně správně (viz body 268 až 290 výše), že na základě právních studií, které jí byly poskytnuty, nemohla s konečnou platností dospět k závěru, že prohlášení od července 2002 jako taková splňují kritérium převodu státních prostředků ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Pouze zohlednění opatření přijatých v prosince 2002 umožnilo Komisi na základě obecného, byť z věcného hlediska nesprávného přístupu (viz body 303 a násl. výše), konstatovat, že pokračující dlouhodobý záchranný proces FT ve svém celku, včetně prohlášení od července 2002, měl za následek, že kritérium převodu státních prostředků bylo splněno.

318    Ačkoli je tedy obecný přístup Komise meritorně nesprávný, vyplývá z úvah v bodech 268 a násl. výše, že napadené rozhodnutí právně dostačujícím způsobem uvádí důvody, ze kterých se Komise domnívala, že nemůže rozhodnout, že prohlášení od července 2002 jako taková, i když obsahovala poskytnutí výhody FT, vedla k převodu státních prostředků. Z toho mimoto vyplývá, že argument společností Bouygues, podle kterého Komise v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že všechny podmínky charakterizující státní podporu v souvislosti s prohlášeními od července 2002 byly splněny (viz body 171 a 175 výše), je zjevně neopodstatněný.

319    Krom toho společnosti Bouygues nepředkládají žádný argument, na základě kterého by bylo možné si myslet, že z důvodu údajného rozporu v odůvodnění nemohly před Tribunálem zpochybnit opodstatněnost přístupu Komise, a že ani Tribunál nemůže v tomto ohledu vykonávat svůj přezkum legality. Každopádně vzhledem k úvahám uvedeným v bodě 268 a násl. výše je zjevné, že v projednávané věci tomu tak není.

320    První část tohoto žalobního důvodu, která vychází z rozpornosti odůvodnění, je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

321    Pokud jde o údajný nedostatek odůvodnění, je třeba připomenout, že důvody uvedené v napadeném rozhodnutí, zvláště v bodech 188 až 190 odůvodnění, resp. v bodech 218 a 219 odůvodnění, dostatečně přesně a jasně uvádějí důvody, ze kterých se Komise domnívala, že nemůže rozhodnout, že prohlášení od července 2002 sama o sobě představují státní podporu (viz rovněž bod 318 výše).

322    Společnosti Bouygues neuvádějí žádnou skutečnost, která by prokazovala, že odůvodnění napadeného rozhodnutí jim neumožňuje poznat a porozumět rozsahu odůvodnění, na němž je založen tento závěr Komise, a napadnout jeho opodstatněnost před Tribunálem, a že Tribunál nemůže v tomto ohledu vykonávat svůj přezkum legality. Z úvah uvedených v bodě 268 a násl. výše naopak vyplývá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí plně umožňují přezkum legality. Zvláště se společnosti Bouygues nemohou platně dovolávat toho, že Komise právně dostačujícím způsobem neodůvodnila svůj závěr, podle kterého prohlášení od července 2002 neobsahovala převod státních prostředků navzdory rozdílným právním studiím předloženým v průběhu správního řízení, které dospěly k opačnému závěru; toto odůvodnění se nachází zejména bodech 214 až 219 odůvodnění uvedeného rozhodnutí.

323    Konečně je třeba uvést, že argumenty společností Bouygues shrnuté v bodech 177 až 181 výše ve skutečnosti zpochybňují opodstatněnost odmítnutí Komise označit prohlášení od července 2002 za státní podporu a netýkají se údajného nedostatku odůvodnění v napadeném rozhodnutí ve smyslu článku 253 ES.

324    V důsledku toho je třeba zamítnout rovněž druhou část tohoto žalobního důvodu, a tím i druhý žalobní důvod společností Bouygues v plném rozsahu.

325    Návrh společností Bouygues na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu, aniž je třeba zkoumat tvrzení o nepřípustnosti návrhových žádání, která ve věci T‑450/04 jako vedlejší účastník řízení předložila FT.

326    Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba zrušit článek 1 napadeného rozhodnutí z důvodů protiprávnosti uvedených v druhém a třetím žalobním důvodu Francouzské republiky a FT.

II –  K návrhu na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí

327    Vzhledem ke zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí na základě žalobních důvodů, které Francouzská republika a FT předložily ve věcech T‑425/04 a T‑444/04, se jejich návrhy, jakož i návrh společností Bouygues ve věci T‑450/04 a návrh AFORS ve věci T‑456/04 na zrušení článku 2 uvedeného rozhodnutí, který konstatuje, že není třeba vrátit podporu uvedenou v článku 1, staly bezpředmětnými.

328    Zrušení článku 1 uvedeného rozhodnutí v návaznosti na žaloby podané ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 má totiž účinek erga omnes, který mu propůjčuje absolutní právní moc [rozsudek Soudního dvora ze dne 1. června 2006, P&O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑442/03 P a C‑471/03 P, Sb. rozh. I‑4845, bod 43, a rozsudek Tribunálu ze dne 4. března 2009, Tirrenia di Navigazione a další v. Komise, T‑265/04, T‑292/04 a T‑504/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 159].

329    Toto zrušení má za následek zánik konstatování existence podpory neslučitelné se společným trhem obsažené v článku 1 napadeného rozhodnutí s účinkem ex tunc. Z toho vyplývá, že se prohlášení o nevrácení této podpory obsažené v článku 2 uvedeného rozhodnutí rovněž stalo bezpředmětným s účinkem ex tunc .

330    Za těchto podmínek, jak účastníci řízení na jednání společně připustili v odpovědi na otázku Tribunálu, což bylo zaznamenáno v zápise z jednání, není již třeba rozhodnout o návrzích Francouzské republiky, FT, společností Bouygues a AFORS na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí, ani posoudit opodstatněnost žalobních důvodů a argumentů, které tyto žalobkyně předložily na podporu svých návrhů.

 K nákladům řízení

I –  Obecná část

331    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

332    Podle čl. 87 odst. 6 jednacího řádu není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení.

333    Konečně podle čl. 87 odst. 4 prvního a třetího pododstavce jednacího řádu nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení, a Tribunál může nařídit, aby vedlejší účastník nesl vlastní náklady řízení.

II –  Věci T‑425/04 a T‑444/04

334    Jelikož Komise neměla úspěch ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 a vzhledem k doplňující povaze návrhu na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí v těchto věcech, o němž již není třeba rozhodnout, je třeba uložit Komisi, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Francouzskou republikou a FT.

335    Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu nesou společnosti Bouygues vlastní náklady řízení.

III –  Věc T‑450/04

336    Jelikož společnosti Bouygues neměly úspěch pokud jde o jejich návrh na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí a vzhledem k tomu, že není třeba rozhodnout o jejich návrhu na zrušení článku 2 uvedeného rozhodnutí, je třeba rozhodnout tak, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Komisí. Komise ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

337    Francouzská republika ponese na základě čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu vlastní náklady řízení.

338    Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu ponese FT vlastní náklady řízení.

IV –  Věc T‑456/04

339    Vzhledem k tomu, že není třeba rozhodnout o návrhu na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí, je třeba rozhodnout tak, že AFORS a Komise ponesou vlastní náklady řízení.

340    Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

341    Podle čl. 87 odst. 4 třetího pododstavce jednacího řádu FT ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Článek 1 rozhodnutí Komise 2006/621/CE o státní podpoře, kterou Francie poskytla společnosti France Télécom, se zrušuje.

2)      Není již třeba rozhodnout o návrzích na zrušení článku 2 rozhodnutí 2006/621.

3)      Ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Francouzskou republikou a společností France Télécom SA.

4)      Ve věcech T‑425/04 a T‑444/04 ponesou společnosti Bouygues SA a Bouygues Télécom SA vlastní náklady řízení.

5)      Ve věci T‑450/04 ponesou společnosti Bouygues a Bouygues Télécom vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených Komisí.

6)      Ve věci T‑450/04 Komise ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

7)      Ve věci T‑456/04 ponesou l’Association française des opérateurs de réseaux a services de télécommunications (AFORS Télécom) a Komise vlastní náklady řízení.

8)      Ve věcech T‑450/04 a T‑456/04 ponesou Francouzská republika a France Télécom vlastní náklady řízení.

Azizi

Cremona

Labucka

Frimodt Nielsen

 

      O’Higgins

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. května 2010.

Vedoucí soudní kanceláře

 

       Předseda

 

E. Coulon             

 

Obsah


Skutečnosti předcházející sporu

I –  Finanční situace France Télécom během období od roku 2001 do roku 2004

II –  Správní řízení

III –  Napadené rozhodnutí

A –  Oznámení napadeného rozhodnutí

B –  Výrok napadeného rozhodnutí

C –  Konstatování Komise týkající se finanční situace FT od června 2002 do března 2003

D –  Předmět napadeného rozhodnutí

E –  Použití čl. 87 odst. 1 ES a zásady obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství

F –  Slučitelnost dotčené podpory se společným trhem

G –  Vrácení dotčené podpory

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

I –  Věci T‑425/04 a T‑444/04

II –  Věc T‑450/04

III –  Věc T‑456/04

IV –  Organizační procesní opatření, žádost o rozšířené kolegium a spojení věcí

V –  Ústní část řízení

Právní otázky

I –  K návrhu na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí

A –  K námitkám nepřípustnosti vzneseným v rámci věcí T‑425/04, T‑444/04, T‑450/04 a T‑456/04

1.  Argumenty účastnic řízení

2.  Závěry Tribunálu

a)  Úvodní poznámky

b)  K zájmu Francouzské republiky a FT na podání žaloby proti článku 1 napadeného rozhodnutí

c)  K zájmu společností Bouygues na podání žaloby proti článku 1 napadeného rozhodnutí

d)  K přípustnosti údajného návrhu AFORS na zrušení článku 1 napadeného rozhodnutí

B –  K legalitě článku 1 napadeného rozhodnutí

1.  Argumenty účastnic řízení

a)  Přehled žalobních důvodů směřujících ke zrušení

b)  Argumenty Francouzské republiky a FT

Úvodní poznámka

K druhému žalobnímu důvodu Francouzské republiky a FT

K třetímu žalobnímu důvodu Francouzské republiky a FT

K dodatečným argumentům uplatněným Francouzskou republikou a FT jakožto vedlejších účastníků ve věci T‑450/04 a v odpověď na písemné otázky Tribunálu

c)  Argumenty společností Bouygues

K prvnímu žalobnímu důvodu společností Bouygues

K druhému žalobnímu důvodu společností Bouygues

d)  Argumenty Komise

K první části druhého žalobního důvodu Francouzské republiky a FT

Ke druhé části druhého žalobního důvodu Francouzské republiky a FT

Ke třetímu žalobnímu důvodu Francouzské republiky a FT

–  Ke zjevně nesprávnému posouzení týkajícímu se prohlášení ze dne 12. července 2002

–  Ke zjevně nesprávnému posouzení pokud jde o použitelnost kritéria obezřetného soukromého investora

–  Ke zjevně nesprávnému posouzení týkajícímu se jednání francouzského státu jakožto obezřetného investora

K prvnímu žalobnímu důvodu společností Bouygues

–  K argumentům společností Bouygues

–  K argumentům vedlejší účastnice FT

K druhému žalobnímu důvodu společností Bouygues

K dodatečným argumentům uplatněným Komisí v odpověď na písemné otázky Tribunálu

2.  Závěry Tribunálu

a)  K pojmu podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES

b)  K existenci výhody poskytnuté prohlášeními od července 2002 a návrhem akcionářské půjčky

Úvodní poznámky

K výhodě vyplývající z prohlášení učiněných od července 2002

K výhodě vyplývající z návrhu akcionářské půjčky

c)  K existenci převodu státních prostředků

Úvodní poznámky

K převodu prostředků státu v souvislosti s prohlášeními od července 2002

K převodu státních prostředků v souvislosti s oznámením ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky a nabídkou ze dne 20. prosince 2002 smlouvy o akcionářské půjčce

–  Úvodní poznámky

–  K oznámení ze dne 4. prosince 2002 o návrhu akcionářské půjčky

–  K nabídce smlouvy o akcionářské půjčce ze dne 20. prosince 2002

–  K převodu státních prostředků souvisejícímu s prohlášeními od července 2002 a opatřeními z prosince 2002

d)  K druhému žalobnímu důvodu společností Bouygues vycházejícímu z rozporného a nedostatečného odůvodnění v rozporu s článkem 253 ES

II –  K návrhu na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí

K nákladům řízení

I –  Obecná část

II –  Věci T‑425/04 a T‑444/04

III –  Věc T‑450/04

IV –  Věc T‑456/04


* Jednací jazyk: francouzština.