Věc C‑221/11

Leyla Ecem Demirkan

v.

Bundesrepublik Deutschland

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg)

„Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Dodatkový protokol – Článek 41 odst. 1 – Doložka ,standstill‘ – Vízová povinnost pro vstup na území členského státu – Volný pohyb služeb – Právo tureckého státního příslušníka vstoupit na území členského státu za účelem návštěvy člena své rodiny a potenciálně využít poskytovaných služeb“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 24. září 2013

1.        Volný pohyb osob – Volný pohyb služeb – Rozsah – Pasivní pohyb služeb – Zahrnutí

(Článek 56 SFEU)

2.        Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Doložka „standstill“ stanovená v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu – Přímý účinek

(Dodatkový protokol k Dohodě o přidružení EHS-Turecko, čl. 41 odst. 1)

3.        Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb – Doložka „standstill“ stanovaná v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu – Rozsah – Právo na vstup do členského státu za účelem využití v něm poskytovaných služeb (pasivní pohyb služeb) – Vyloučení

(Dodatkový protokol k Dohodě o přidružení EHS-Turecko, čl. 41 odst. 1)

1.        Právo volného pohybu služeb přiznané článkem 56 SFEU státním příslušníkům členských států, a tedy občanům Unie, zahrnuje pasivní volný pohyb služeb, to znamená svobodu příjemců služeb vydat se bez omezení do jiného členského státu, aby jim tam byla poskytnuta služba. Turisté, příjemci zdravotní péče a ti, kteří uskutečňují studijní pobyty nebo služební cesty, se tedy považují za příjemce služeb.

(viz body 35, 36)

2.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 38, 40)

3.        Pojem „volný pohyb služeb“ uvedený v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu podepsaného dne 23. listopadu 1970 v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením č. 2760/72 musí být vykládán v tom smyslu, že nezahrnuje svobodu tureckých státních příslušníků, příjemců služeb, vydat se do členského státu, aby v něm využili poskytovaných služeb.

V této souvislosti existují mezi dohodou o přidružení a jejím dodatkovým protokolem na straně jedné a Smlouvou na straně druhé rozdíly zejména proto, že existuje vazba mezi volným pohybem služeb a volným pohybem osob v rámci Unie. Zejména cíl čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu, jakož i kontext, do něhož toto ustanovení zapadá, vykazují ve srovnání s cíli článku 56 SFEU zásadní rozdíly, zejména pokud jde o použitelnost těchto ustanovení na příjemce služeb.

Zaprvé, přidružení EHS-Turecko sleduje výlučně hospodářský účel, neboť má za cíl zejména podporu ekonomického rozvoje Turecka. Naopak rozvoj hospodářských svobod, který by obecně povoloval volný pohyb osob a který by byl srovnatelný s volným pohybem, jenž podle článku 21 SFEU platí pro občany Unie, není předmětem dohody o přidružení. Obecná zásada volného pohybu osob mezi Tureckem a Unií totiž v této dohodě a jejím dodatkovém protokolu ani v rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení, které se týká jen volného pohybu pracovníků, stanovena není. Dohoda o přidružení ostatně určitá práva zaručuje jen na území hostitelského členského státu. Doložka „standstill“ se tedy může týkat podmínek pro vstup a pobyt tureckých státních příslušníků na území členských států pouze v souvislosti s výkonem hospodářské činnosti.

Zadruhé, taková doložka „standstill“, jako je doložka uvedená v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu, sama o sobě práva nezakládá. Jedná se tedy o ustanovení, které od určitého data zakazuje zavedení jakéhokoli nového omezujícího opatření.

(viz body 49, 50, 53, 55, 58, 62 a výrok)