ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

13. července 2011(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh butadienového kaučuku a styren-butadienového kaučuku vyrobeného emulzní polymerizací – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti“

Ve věci T‑38/07,

Shell Petroleum NV, se sídlem v Haagu (Nizozemsko),

Shell Nederland BV, se sídlem v Haagu,

Shell Nederland Chemie BV, se sídlem v Rotterdamu (Nizozemsko),

původně zastoupené T. Snoepem a J. Brockhoff, dále T. Snoepem a S. Chamalaunem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené M. Kellerbauerem, V. Bottkou a J. Samnadda, dále M. Kellerbauerem a V. Bottkou, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh směřující ke zrušení rozhodnutí Komise K (2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren‑butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací) v rozsahu, ve kterém se týká společností Shell Petroleum NV a Shell Nederland BV, nebo podpůrně zrušení nebo snížení pokuty uložené společnostem Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie BV,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení: F. Dehousse (zpravodaj), zastupující předseda, I. Wiszniewska-Białecka a N. Wahl, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: K. Pocheć, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. října 2009,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Komise Evropských společenství rozhodnutím K (2006) 5700 v konečném znění ze dne 29. listopadu 2006 (věc COMP/F/38.638 – Butadienový kaučuk a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací, dále jen „napadené rozhodnutí“) konstatovala, že několik podniků svou účastí na kartelové dohodě na trhu s výše uvedenými výrobky porušilo čl. 81 odst. 1 ES a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP).

2        Napadené rozhodnutí je určeno následujícím podnikům:

–        Bayer AG, se sídlem v Leverkusen (Německo);

–        The Dow Chemical Company, se sídlem v Midlandu, Michigan (USA) (dále jen „Dow Chemical“);

–        Dow Deutschland Inc., se sídlem ve Schwalbachu (Německo);

–        Dow Deutschland Anlagengesellschaft mbH (dříve Dow Deutschland GmbH & Co. OHG), se sídlem ve Schwalbachu;

–        Dow Europe, se sídlem v Horgen (Švýcarsko);

–        Eni SpA, se sídlem v Římě (Itálie);

–        Polimeri Europa SpA, se sídlem v Brindisi (Itálie) (dále jen „Polimeri“);

–        Shell Petroleum NV, se sídlem v Haagu (Nizozemsko);

–        Shell Nederland BV, se sídlem v Haagu;

–        Shell Nederland Chemie BV, se sídlem v Rotterdamu (Nizozemsko);

–        Unipetrol a. s., se sídlem v Praze (Česká republika);

–        Kaučuk a. s., se sídlem v Kralupech nad Vltavou (Česká republika);

–        Trade-Stomil sp. z o.o., se sídlem v Lodži (Polsko) (dále jen „Stomil“).

3        Dow Deutschland, Dow Deutschland Anlagengesellschaft a Dow Europe jsou přímo nebo nepřímo zcela kontrolovány společností Dow Chemical (dále společně jen „Dow“) (body 16 až 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

4        Aktivity Eni v oblasti dotčených výrobků zajišťovala původně EniChem Elastomeri Srl, kterou Eni nepřímo kontrolovala prostřednictvím své dceřiné společnosti EniChem SpA (dále jen „EniChem SpA“). Dne 1. listopadu 1997 se EniChem Elastomeri sloučila s EniChem SpA. Eni kontrolovala 99,97 % společnosti EniChem SpA. Dne 1. ledna 2002 převedla EniChem SpA svou strategickou chemickou výrobu (včetně aktivit souvisejících s butadienovým kaučukem a styren-butadienovým kaučukem vyráběným emulzní polymerizací) na svou dceřinou společnost Polimeri, ve které měla 100% podíl. Eni přímo a zcela kontroluje Polimeri od 21. října 2002. Od 1. května 2003 změnila EniChem SpA firmu na Syndial SpA (body 26 až 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise v napadeném rozhodnutí používá označení „EniChem“ pro všechny společnosti vlastněné společností Eni (dále jen „EniChem“) (bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

5        Shell Nederland Chemie je dceřiná společnost společnosti Shell Nederland, která je zcela kontrolována společností Shell Petroleum (body 38 až 40 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

6        Kaučuk vznikla v roce 1997 sloučením společností Kaučuk Group a. s. a Chemopetrol Group a. s. Dne 21. července 1997 přešel na Unipetrol veškerý obchodní majetek, práva a závazky sloučených podniků. Unipetrol vlastní 100 % akcií společnosti Kaučuk (body 45 a 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle napadeného rozhodnutí Tavorex s. r. o. (dále jen „Tavorex“), se sídlem v České republice, zastupovala Kaučuk (a jejího předchůdce Kaučuk Group) při vývozech od roku 1991 do 28. února 2003. Podle napadeného rozhodnutí dále Tavorex od roku 1996 zastupovala Kaučuk na zasedáních Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (European Synthetic Rubber Association; bod 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

7        Podle napadeného rozhodnutí Stomil zastupovala přibližně po dobu 30 let, nejméně do roku 2001, při vývozech polského výrobce Chemical Company Dwory S.A. (dále jen „Dwory“). Dále podle napadeného rozhodnutí Stomil zastupovala Dwory v letech 1997 a 2000 také na zasedáních Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (bod 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

8        Zjištěná doba trvání protiprávního jednání je od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002 (pro Bayer, Eni a Polimeri), od 20. května 1996 do 31. května 1999 (pro Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie), od 1. července 1996 do 28. listopadu 2002 (pro Dow Chemical), od 1. července 1996 do 27. listopadu 2001 (pro Dow Deutschland), od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002 (pro Unipetrol a Kaučuk), od 16. listopadu 1999 do 22. února 2000 (pro Stomil), od 22. února 2001 do 28. února 2002 (pro Dow Deutschland Anlagengesellschaft) a od 26. listopadu 2001 do 28. listopadu 2002 (pro Dow Europe) (body 476 až 485 odůvodnění a článek 1 výroku napadeného rozhodnutí).

9        Butadienový kaučuk (dále jen „BK“) a styren-butadienový kaučuk vyrobený emulzní polymerizací (dále jen „SBK“) jsou syntetické kaučuky používané převážně při výrobě pneumatik. Oba výrobky jsou vzájemně zastupitelné a nahradit je lze i jinými syntetickými kaučuky a přírodním kaučukem (body 3 až 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

10      Vedle výrobců uvedených v napadeném rozhodnutí prodávali na území EHP omezené množství BK a SBK i další výrobci z Asie a z východní Evropy. Kromě toho velkou část BK vyrábí přímo velcí výrobci pneumatik (bod 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

11      Dne 20. prosince 2002 navázala Bayer kontakt se službami Komise a vyjádřila přání spolupracovat na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155, dále jen „oznámení o spolupráci“) ve věci BK a SBK. V souvislosti s SBK podala Bayer ústní prohlášení, v němž popsala aktivity kartelové dohody. Toto ústní prohlášení bylo zaznamenáno na magnetickou pásku (bod 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

12      Dne 14. ledna 2003 podala Bayer ústní prohlášení, v němž popsala aktivity kartelové dohody v oblasti BK. Toto ústní prohlášení bylo zaznamenáno na magnetickou pásku. Bayer poskytla také zápisy ze zasedání výboru pro BK Evropského sdružení pro syntetický kaučuk (bod 68 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

13      Dne 5. února 2003 oznámila Komise společnosti Bayer rozhodnutí, kterým jí podmínečně prominula pokutu (bod 69 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

14      Dne 27. března 2003 provedla Komise šetření podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), v prostorách společnosti Dow Deutschland & Co. (bod 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15      V období od září 2003 do července 2006 zaslala Komise podnikům uvedeným v napadeném rozhodnutí několik žádostí o informace podle článku 11 nařízení č. 17 a článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) (bod 71 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16      Dne 16. října 2003 se Dow Deutschland a Dow Deutschland & Co. sešly se službami Komise a vyjádřily přání spolupracovat podle oznámení o spolupráci. Na setkání byly ústně vylíčeny aktivity kartelové dohody v souvislosti s BK a SBK. Tato ústní prezentace byla zaznamenána. Byl rovněž předán spis obsahující dokumentaci vztahující se ke kartelové dohodě (bod 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17      Dne 4. března 2005 byla Dow Deutschland informována o záměru Komise snížit jí pokutu o 30 až 50 % (bod 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

18      Dne 7. června 2005 zahájila Komise řízení a zaslala společnosti Dwory a podnikům, jimž je určeno napadené rozhodnutí, s výjimkou společnosti Unipetrol, první oznámení námitek. První oznámení námitek bylo určeno i společnosti Tavorex, ale nebylo jí doručeno, neboť společnost byla od října 2004 v úpadku. Řízení vůči této společnosti proto bylo ukončeno (body 49 a 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19      Dotyčné podniky podaly k prvnímu oznámení námitek písemná vyjádření (bod 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Měly rovněž přístup ke spisu ve formě kompaktního disku a v prostorách Komise jim byla zpřístupněna ústní prohlášení a související dokumenty (bod 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      Dne 3. listopadu 2005 požádala Manufacture française des pneumatiques Michelin (dále jen „Michelin“) o vstup do řízení jako vedlejší účastnice. Dne 13. ledna 2006 podala písemné stanovisko (bod 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21      Dne 6. dubna 2006 přijala Komise druhé oznámení námitek, které zaslala podnikům, jimž je určeno napadené rozhodnutí. Dotyčné podniky se k němu vyjádřily písemně (bod 84 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

22      Dne 12. května 2006 podala Michelin stížnost podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) (bod 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

23      Dne 22. června 2006 se Michelin a podniky, jimž je určeno napadené rozhodnutí, s výjimkou společnosti Stomil, účastnily slyšení před Komisí (bod 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24      S ohledem na nedostatek důkazů k prokázání účasti společnosti Dwory na kartelové dohodě se Komise rozhodla ukončit řízení vůči ní (bod 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise rozhodla o ukončení řízení i vůči společnosti Syndial (bod 89 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

25      Původně sice byly používány dvě samostatné spisové značky (COMP/E-1/38.637 pro BK a COMP/E-1/38.638 pro SBK), Komise však od prvního oznámení námitek používá značku jedinou (COMP/F/38.638) (body 90 a 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26      Dne 29. listopadu 2006 ukončila Komise správní řízení přijetím napadeného rozhodnutí.

27      Podle článku 1 výroku napadeného rozhodnutí se tím, že se po uvedenou dobu účastnily jediné a trvající dohody, v jejímž rámci bylo dohodnuto stanovování cílových cen, rozdělení zákazníků dohodami o nezasahování a vyměňování citlivých informací týkajících se cen, soutěžitelů a zákazníků v odvětví BK a SBK, dopustily protiprávního jednání porušujícího článek 81 ES a článek 53 EHP následující podniky:

a)      Bayer od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002;

b)      Dow Chemical od 1. července 1996 do 28. listopadu 2002; Dow Deutschland od 1. července 1996 do 27. listopadu 2001; Dow Deutschland Anlagengesellschaft od 22. února 2001 do 28. února 2002; Dow Europe od 26. listopadu 2001 do 28. listopadu 2002;

c)      Eni od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002; Polimeri od 20. května 1996 do 28. listopadu 2002;

d)      Shell Petroleum od 20. května 1996 do 31. května 1999; Shell Nederland od 20. května 1996 do 31. května 1999; Shell Nederland Chemie od 20. května 1996 do 31. května 1999;

e)      Unipetrol od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002; Kaučuk od 16. listopadu 1999 do 28. listopadu 2002;

f)       Stomil od 16. listopadu 1999 do 22. února 2000.

28      Na základě skutkových zjištění a právního posouzení provedeného v napadeném rozhodnutí uložila Komise dotyčným podnikům pokuty, jejichž výše byla vypočtena metodou uvedenou v Pokynech o metodě stanovování pokut [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171, dále jen „pokyny“), jakož i v oznámení o spolupráci.

29      V článku 2 výroku napadeného rozhodnutí se ukládají následující pokuty:

a)      Bayer: 0 eur;

b)      Dow Chemical: 64,575 milionů eur, z nichž:

i)      60,27 milionů eur solidárně se společností Dow Deutschland;

ii)      47,355 milionů eur solidárně se společnostmi Dow Deutschland Anlagengesellschaft a Dow Europe;

c)      ENI a Polimeri solidárně: 272,25 milionů eur;

d)      Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie solidárně: 160,875 milionů eur;

e)      Unipetrol a Kaučuk solidárně: 17,55 milionů eur;

f)      Stomil: 3,8 milionů eur.

30      V článku 3 výroku napadeného rozhodnutí se podnikům uvedeným v článku 1 nařizuje, aby okamžitě ukončily protiprávní jednání uvedené v témž článku, pokud tak již neučinily, a aby neopakovaly žádné výše popsané jednání a zdržely se veškerého jednání s rovnocenným cílem či účinkem.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

31      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 16. února 2007 podaly Shell Petroleum, Shell Nederland a Shell Nederland Chemie (dále společně jen „Shell“) projednávanou žalobu.

32      Rozhodnutím předsedy Tribunálu ze dne 2. dubna 2009 byl N. Wahl určen k doplnění senátu následkem překážky na straně jednoho z členů senátu.

33      Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (první senát) rozhodl zahájit ústní část řízení.

34      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 12. října 2009.

35      Shell Petroleum navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu, v kterém je jí určeno;

–        podpůrně:

–        zrušil čl. 2 písm. d) napadeného rozhodnutí, nebo

–        snížil pokutu, neboť její výše je nepřiměřená;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

36      Shell Nederland navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu, v kterém je jí určeno;

–        podpůrně:

–        zrušil čl. 2 písm. d) napadeného rozhodnutí, nebo

–        snížil pokutu, neboť její výše je nepřiměřená;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

37      Shell Nederland Chemie navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil čl. 2 písm. d) napadeného rozhodnutí nebo snížil pokutu, neboť její výše je nepřiměřená;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

38      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

39      Shell na podporu svých návrhových žádání uvádí čtyři žalobní důvody. V rámci prvního žalobního důvodu Shell namítá, že Komise přičetla protiprávní jednání společnostem Shell Petroleum a Shell Nederland. V rámci druhého žalobního důvodu Shell napadá zvýšení základní částky pokuty o 50 % z důvodu opakování protiprávního jednání. V rámci třetího žalobního důvodu se Shell domnívá, že Komise pochybila při uplatnění násobícího koeficientu za účelem odrazení. V rámci čtvrtého žalobního důvodu Shell tvrdí, že Komise pochybila při stanovování výchozí částky pokuty.

40      Úvodem poukazuje Shell na to, že Komise ve svých písemnostech uvádí, že Shell nezpochybňuje žádnou ze skutečností uvedených v napadeném rozhodnutí, zejména míru své účasti na kartelové dohodě. Komise také s odkazem na napadené rozhodnutí a na prohlášení společnosti Bayer uvedla, že Shell sehrávala dominantní úlohu v debatách o stanovování cen BK a SBK. Podle Shell z tohoto tvrzení plyne, že údajně připustila svou dominantní úlohu v rámci protiprávního jednání. Tak tomu ovšem není, přestože Shell uznala, že Shell Nederland Chemie porušila článek 81 ES. Shell především v průběhu správního řízení zpochybňovala tvrzení společnosti Bayer. Komise navíc z tvrzení společnosti Bayer nevyvodila žádné právní důsledky.

1.     K návrhovým žádáním směřujícím k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávního přičtení protiprávního jednání společnostem Shell Petroleum a Shell Nederland

41      Shell se domnívá, že Komise tím, že přičetla protiprávní jednání společnostem Shell Petroleum a Shell Nederland, porušila článek 81 ES i čl. 7 odst. 1 a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.

42      První žalobní důvod Shell se dělí na tři části. V rámci první části se Shell domnívá, že Komise použila k posouzení odpovědnosti mateřské společnosti nesprávné kritérium. V rámci druhé části Shell tvrdí, že Shell Petroleum a Shell Nederland v každém případě vyvrátily domněnku, která se na ně vztahovala. V rámci třetí části Shell vyvozuje důsledky pochybení, kterého se dopustila Komise.

 K první části, vycházející z nesprávného použití podmínek přičitatelnosti odpovědnosti protiprávního jednání

–       Argumenty účastnic řízení

43      Shell tvrdí, že přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání společnostem Shell Nederland a Shell Petroleum nerespektuje skutečnost, že Shell Nederland Chemie (která se na protiprávním jednání podílela přímo) má vlastní právní subjektivitu.

44      Podle rozsudku Tribunálu ze dne 20. března 2002, ABB Asea Brown Boveri v. Komise (T‑31/99, Recueil,/Sb. rozh. s. II‑1881, bod 60) by Komise měla odpovědět na dvě otázky. První je otázka, který podnik ve smyslu článku 81 ES se dopustil protiprávního jednání. Druhou je otázka, které fyzické nebo právnické osobě je určeno rozhodnutí a lze jí přičítat protiprávní jednání. Pojem „hospodářská jednotka“ je relevantní pro první otázku. Pro druhou již nikoli. Pokud by měl být pro přičtení odpovědnosti rozhodující pojem „podnik“, pak by protiprávní jednání, kterého se dopustila jedna společnost z určité skupiny, mělo být automaticky a vždy přičteno mateřské společnosti, která je v organizačním schématu skupiny nejvýše.

45      Podle Shell lze jednání dceřiných společností přičítat mateřské společnosti jen za „určitých okolností“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1972, Imperial Chemical Industries v. Komise, 48/69, Recueil, s. 619, bod 135). Znamená to, že mateřská společnost musí skutečně využít svého rozhodujícího vlivu na chování dceřiné společnosti (výše uvedený rozsudek Soudního dvora Imperial Chemical Industries v. Komise, bod 137; rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1972, Geigy v. Komise, 52/69, Recueil, s. 787, bod 45, a ze dne 21. února 1973, Europemballage a Continental Can v. Komise, 6/72, Recueil, s. 215, bod 16). Soudní dvůr podle všeho nepostupoval v tomto ohledu jinak ani v rozsudku ze dne 25. října 1983, AEG-Telefunken v. Komise (107/82, Recueil, s. 3151, bod 50). V uvedené věci konstatoval existenci „určitých okolností“ umožňujících přičíst odpovědnost za protiprávní jednání mateřské společnosti. V bodě 29 rozsudku ze dne 16. listopadu 2000, Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise (C‑286/98 P, Recueil, s. I‑9925, dále jen „rozsudek Stora“), Soudní dvůr shledal, že Tribunál nepochybil, když dospěl k závěru, že mateřská společnost skutečně ovlivňovala chování své dceřiné společnosti, „zejména poté“, co konstatoval, že mateřská společnost ve správním řízení vystupovala jako jediný partner pro jednání s Komisí. Shell z toho dovozuje, že nejsou-li další důkazy, neexistuje ani domněnka, že mateřská společnost rozhodujícím způsobem ovlivňuje svou dceřinou společnost.

46      Podle Shell lze protiprávní jednání spáchané dceřinou společností vlastněnou ze 100 % přičítat mateřské společnosti jen v případě, že existují konkrétní okolnosti prokazující, že tato mateřská společnost skutečně ovlivňovala chování dceřiné společnosti. Prokázat tuto okolnost a předložit k tomu relevantní důkazy musí Komise. Shell dodává, že rozsudek Tribunálu ze dne 26. dubna 2007, Bolloré a další v. Komise (T‑109/02, T‑118/02, T‑122/02, T‑125/02, T‑126/02, T‑128/02, T‑129/02, T‑132/02 a T‑136/02, Sb. rozh. s. II‑947), potvrzuje, že vlastnictví 100 % kapitálu dceřiné společnosti mateřskou společností nevede automaticky k obrácení důkazního břemene, ale že přičtení chování dceřiné společnosti vlastněné ze 100 % mateřské společnosti je odůvodněné jen tehdy, prokazují-li určité okolnosti, že tato mateřská společnost skutečně rozhodujícím způsobem ovlivňovala chování své dceřiné společnosti.

47      Komise přičtením protiprávního jednání společnostem Shell Petroleum a Shell Nederland jen na základě domněnky, že v důsledku svého přímého či nepřímého 100% podílu v Shell Nederland Chemie rozhodujícím způsobem ovlivňovaly její chování, aniž měla oporu ve skutkových okolnostech, na jejichž základě by bylo možné tento vliv prokázat, porušila zásady stanovené judikaturou Soudního dvora a Tribunálu.

48      Komise navrhuje zamítnutí první části prvního žalobního důvodu. Má v zásadě za to, že v případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu dceřiné společnosti, existuje domněnka, že mateřská společnost rozhodujícím způsobem ovlivňuje chování své dceřiné společnosti.

–       Závěry Tribunálu

49      Komise v napadeném rozhodnutí uvádí, že mateřská společnost může být považována za odpovědnou za protiprávní jednání dceřiné společnosti, jestliže dceřiná společnost neurčuje své chování na trhu samostatně. Komise se v této souvislosti opírá zejména o koncepci podniku v právu hospodářské soutěže (body 333 a 334 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise kromě toho uvádí, že může předpokládat, že ze 100 % vlastněná dceřiná společnost uplatňuje pokyny, které jí dává mateřská společnost, aniž musí ověřovat, zda mateřská společnost tuto pravomoc skutečně vykonávala. Vyvrátit tuto domněnku musí mateřská nebo dceřiná společnost předložením důkazů o tom, že dceřiná společnost své chování určovala samostatně a neuplatňovala pokyny své mateřské společnosti, takže koncepce podniku se na ně nevztáhne (bod 335 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

50      Komise dále konstatuje, že Shell Nederland Chemie je odpovědná za svou přímou účast na protiprávním jednání. Podotýká, že po dobu trvání protiprávního jednání měla v Shell Nederland Chemie 100% podíl Shell Nederland, ve které měla 100% podíl Shell Petroleum. Proto lze předpokládat, že mateřská společnost rozhodujícím způsobem ovlivňovala chování své dceřiné společnosti. Tato domněnka je v projednávaném případě posílena vazbami mezi třemi výše uvedenými společnostmi. Komise z toho dovozuje, že napadené rozhodnutí má být určeno společnostem Shell Nederland Chemie, Shell Nederland a Shell Petroleum a že je třeba vyvodit jejich solidární odpovědnost za protiprávní jednání (body 402 až 412 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

51      Podstatou první části prvního žalobního důvodu Shell je právní předpoklad, že neexistuje domněnka, že mateřská společnost, která vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, rozhodujícím způsobem ovlivňuje její chování.

52      V této souvislosti je třeba připomenout, že právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže se vztahuje na činnosti podniků a že pojem „podnik“ zahrnuje jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost, a to bez ohledu na právní postavení této jednotky a způsob jejího financování. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že pojem „podnik“ musí být v tomto kontextu chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob. Pokud taková hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti. Porušení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže musí být jednoznačně přičteno právnické osobě, které mohou být pokuty uloženy, a musí jí být určeno oznámení námitek. Důležité je rovněž to, aby oznámení námitek uvádělo, v jakém postavení právnická osoba čelí obvinění z tvrzených skutečností (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237, body 54 až 57 a citovaná judikatura).

53      Z ustálené judikatury také vyplývá, že chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, především s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které spojují tyto dva právní subjekty. Je tomu tak proto, že v takové situaci jsou mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž vytvářejí jediný podnik ve smyslu výše zmiňované judikatury. Skutečnost, že mateřská společnost a její dceřiná společnost představují jediný podnik, umožňuje Komisi určit rozhodnutí, v němž jsou ukládány pokuty, mateřské společnosti, aniž je vyžadováno prokázání osobního zapojení této společnosti do protiprávního jednání (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, uvedený výše v bodě 52, body 58 a 59 a citovaná judikatura).

54      Ve zvláštním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, jednak může tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, a jednak existuje vyvratitelná domněnka, podle které uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti. Za těchto podmínek postačí k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně. Ačkoli je pravda, že Soudní dvůr v bodech 28 a 29 rozsudku Stora, uvedeného výše v bodě 45, uvedl kromě vlastnictví 100 % kapitálu dceřiné společnosti další okolnosti, jako nezpochybnění vlivu vykonávaného mateřskou společností na obchodní politiku její dceřiné společnosti a společné zastoupení obou společností v průběhu správního řízení, nemění to nic na tom, že takové okolnosti Soudní dvůr uvedl pouze s cílem popsat souhrn skutečností, na kterých Tribunál založil své úvahy, a nikoli za účelem podmínit použití výše uvedené domněnky předložením dalších nepřímých důkazů o skutečném vykonání vlivu mateřské společnosti (viz rozsudek Akzo Nobel a další v. Komise, uvedený výše v bodě 52, body 60 až 62 a citovaná judikatura).

55      Z uvedeného vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí Shell, existuje vyvratitelná domněnka, že pokud mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, vykonává rozhodující vliv na její chování. Právní předpoklad Shell je tudíž nesprávný.

56      S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba první část prvního žalobního důvodu Shell zamítnout jako neopodstatněnou.

 K druhé části, vycházející z toho, že Shell Petroleum a Shell Nederland vyvrátily domněnku

–       Argumenty účastnic řízení

57      Shell se domnívá, že i kdyby Tribunál dospěl k závěru, že Komise oprávněně přičetla společnostem Shell Nederland a Shell Petroleum protiprávní jednání na základě domněnky, jejíž existence byla zpochybněna v rámci první části projednávaného žalobního důvodu, byla tato domněnka vyvrácena. Rozsudek AEG-Telefunken v. Komise, uvedený výše v bodě 45, podle ní potvrzuje, že kritérii rozhodnými pro to, aby mateřské společnosti byla přičtena odpovědnost za protiprávní jednání dceřiné společnosti, jsou vlastnictví kapitálu, udělování pokynů a vědomost o protiprávním jednání.

58      Shell s odkazem na své odpovědi na první a druhé oznámení námitek, které jsou připojeny v příloze, tvrdí, že v období dotčeném protiprávním jednáním Shell Nederland ani Shell Petroleum ve skutečnosti neovlivňovaly rozhodujícím způsobem chování Shell Nederland Chemie.

59      Shell Nederland je subholdingová společnost, která v době protiprávního jednání vlastnila akcie více než 20 dceřiných společností. Nebyla prakticky schopna rozhodujícím způsobem ovlivňovat obchodní transakce všech těchto dceřiných společností.

60      Shell Petroleum byla v době protiprávního jednání jedna ze dvou hlavních holdingových společností skupiny a přímo nebo nepřímo vlastnila 95% nebo vyšší podíl ve více než 500 subholdingových společnostech. Shell v této souvislosti předložila seznam 283 přímých podílů, které Shell Petroleum vlastnila k 31. prosinci 1996. Ve vztahu k dceřiným společnostem se Shell Petroleum omezovala na stanovování finančních cílů, vytváření nákladových synergií mezi jednotlivými úseky a na vymezení globální a obecné strategie. Shell v této souvislosti předložila referenční příručku o organizační struktuře skupiny, ve které se mimo jiné uvádí, že „[h]oldingové společnosti skupiny se zabývají především otázkami celkového financování a otázkami spojenými s výkonem akcionářských práv“ a „vybírají dividendy […], ale samy nejsou zapojeny do žádné provozní činnosti“. Mateřské společnosti tudíž nelze přičítat žádnou odpovědnost, neboť jen na obecné úrovni stanovovala všeobecnou strategii skupiny, aniž rozhodujícím způsobem ovlivňovala aktivity dceřiné společnosti působící na trhu, na kterém došlo k protiprávnímu jednání.

61      Shell uvádí, že provozní společnosti působící v chemickém průmyslu, včetně Shell Nederland Chemie, jednaly v době protiprávního jednání převážně samostatně s podporou společností poskytujících služby v tomtéž průmyslovém odvětví (v daném případě Shell Chemicals Europe Ltd a Shell Chemicals Ltd). Za těchto okolností byla úloha Shell Nederland a Shell Petroleum velmi omezená.

62      Omezená úloha Shell Nederland a Shell Petroleum ve vztahu k Shell Nederland Chemie se odráží i v zápisech z porad představenstva obou společností konaných v období, v kterém docházelo k protiprávnímu jednání. Shell tyto zápisy předložila Tribunálu. Aktivity související s BK a SBK jsou zmíněny velmi stručně. Shell dodává, že předložení těchto zápisů Tribunálu je přípustné, neboť jen podporují argumenty, které uvedla ve správním řízení. Kromě toho skutečnost, že otázku postoupení úseků působících v oblasti BK a SBK projednávalo představenstvo Shell Nederland, nemůže v žádném případě sloužit jako důkaz toho, že se tato společnost, a tím spíše ne Shell Petroleum, podílela na provozním řízení dotyčných podniků, zejména Shell Nederland Chemie.

63      Shell dodává, že rozsudek Tribunálu ze dne 10. března 1992, Shell v. Komise (T‑11/89, Recueil, s. II‑757, bod 312), na který odkazuje Komise ve svých písemnostech, se týkal Shell International Chemical Company Ltd, tedy jedné ze společností poskytujících služby, která poskytovala podporu provozním společnostem skupiny, a nikoli pouhé holdingové společnosti, jako v projednávaném případě, která nijak neovlivňovala obchodní chování provozní společnosti podílející se na protiprávním jednání.

64      Konečně, ve spise Komise nejsou založeny žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by se, s výjimkou dvou zaměstnanců Shell Nederland Chemie podílejících se na protiprávním jednání, některý ze zaměstnanců skupiny Shell, a tím spíše ne některý ze zaměstnanců Shell Nederland a Shell Petroleum, podílel na protiprávním jednání, ba ani že by o něm byl informován. Kdyby byl kdokoli v rámci Shell Petroleum nebo Shell Nederland informován o protiprávním jednání, okamžitě by jednal odpovídajícím způsobem. Shell dodává, že není pochyb o tom, že pokud by Shell Petroleum a Shell Nederland věděly o protiprávním jednání, byly by mohly rozhodujícím způsobem ovlivnit Shell Nederland Chemie a protiprávní jednání ukončit. To ovšem neznamená, že v období, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, chování Shell Nederland Chemie na dotčeném trhu skutečně ovlivňovaly.

65      Komise navrhuje zamítnutí druhé části prvního žalobního důvodu. Má v zásadě za to, že skutečnosti, které uvedla Shell, nestačí k vyvrácení domněnky, která v projednávaném případě existuje.

–       Závěry Tribunálu

66      Z důvodů uvedených v rámci první části prvního žalobního důvodu mohla Komise předpokládat, že Shell Petroleum v důsledku přímého nebo nepřímého vlastnictví veškerého kapitálu svých dceřiných společností rozhodujícím způsobem ovlivňovala jejich chování.

67      Vyvrátit tuto domněnku tedy musí Shell, a to tím, že prokáže, že uvedené dceřiné společnosti určovaly svou obchodní politiku samostatně, takže s ní netvořily jedinou hospodářskou entitu, a tedy jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.

68      Shell měla konkrétně předložit k posouzení veškeré důkazy, které se týkají organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi jejími dceřinými společnostmi a jí samotnou a o kterých se domnívá, že mohou prokazovat, že netvořily jedinou hospodářskou entitu. Tribunál musí totiž při posouzení zohlednit souhrn předložených důkazů, jejichž povaha a význam se mohou lišit podle charakteristických rysů každého projednávaného případu (rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑112/05, Sb. rozh. s. II‑5049, bod 65).

69      V této souvislosti je třeba konstatovat, že účelem důkazů, které předložila Shell, je především podepřít tvrzení, že Shell Nederland a Shell Petroleum s ohledem na úlohu, která jim byla určena, nemohly rozhodujícím způsobem ovlivňovat obchodní transakce Shell Nederland Chemie, zejména transakce na trhu, na kterém došlo k protiprávnímu jednání. Konkrétně uvádí, že žádný ze zaměstnanců Shell Nederland a Shell Petroleum se nepodílel na protiprávním jednání ani o něm nevěděl.

70      Skutečností, která opravňuje Komisi k tomu, aby rozhodnutí ukládající pokuty určila mateřské společnosti skupiny společností, tedy není ani vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že tvoří jediný podnik ve výše zmíněném smyslu. Přičtení protiprávního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti proto nevyžaduje důkaz o tom, že mateřská společnost ovlivňuje politiku své dceřiné společnosti v konkrétní oblasti, která byla předmětem protiprávního jednání (rozsudek ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, uvedený výše v bodě 68, body 58 a 83). Konkrétně skutečnost, že Shell Petroleum je neprovozní holdingová společnost, která do řízení svých dceřiných společností zasahuje jen nepatrně, nemůže stačit k vyloučení rozhodujícího vlivu na chování uvedených dceřiných společností, a to zejména koordinováním finančního investování v rámci skupiny. V kontextu skupiny společností je posláním holdingové společnosti, která koordinuje zejména finanční investování v rámci skupiny, přeskupovat podíly v různých společnostech a její funkcí je zajistit jednotu jejich řízení zejména prostřednictvím rozpočtové kontroly (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2009, Arkema v. Komise, T‑168/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 76).

71      Jen pro úplnost je namístě poukázat na to, že Komise v napadeném rozhodnutí konstatuje, že domněnka, která se vztahuje na mateřské společnosti, je v projednávaném případě posílena vazbami mezi Shell Nederland Chemie a Shell Nederland a mezi Shell Nederland a Shell Petroleum. Komise konkrétně podotýká, že někteří zaměstnanci Shell Nederland Chemie jsou odpovědni jiným zaměstnancům Shell Nederland a Shell Petroleum. Shell tyto skutečnosti před Tribunálem nezpochybnila.

72      Konečně tvrzení Shell, že kdyby byl kdokoli v rámci Shell Petroleum nebo Shell Nederland informován o protiprávním jednání, okamžitě by jednal odpovídajícím způsobem, nemůže prokázat nezávislost Shell Nederland Chemie. Toto tvrzení právě naopak podporuje domněnku, že mateřské společnosti v projednávaném případě ovlivňovaly rozhodujícím způsobem chování svých dceřiných společností.

73      Z výše uvedeného vyplývá, že argumenty Shell nejsou s to zpochybnit skutečnost, že Shell Petroleum a její dceřiné společnosti bylo možné považovat za jednu hospodářskou entitu. Z toho důvodu je třeba druhou část prvního žalobního důvodu Shell zamítnout jako neopodstatněnou.

 K třetí části, týkající se důsledků pochybení Komise

–       Argumenty účastnic řízení

74      Shell poukazuje na to, že zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém je určeno společnostem Shell Nederland nebo Shell Petroleum, by mělo vliv na výši pokuty.

75      Kdyby měl Tribunál zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém je určeno společnostem Shell Nederland a Shell Petroleum, respektive jen společnosti Shell Petroleum, mělo by takové zrušení vliv na použití odrazujícího násobícího koeficientu (který v napadeném rozhodnutí vychází z obratu Shell Petroleum) ze strany Komise i na zvýšení pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání. V důsledku toho by pokuta uložená podle okolností společnosti Shell Nederland Chemie nebo společnostem Shell Nederland Chemie a Shell Nederland, měla být snížena.

76      Kromě toho, kdyby Tribunál měl zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém je určeno společnostem Shell Nederland a Shell Petroleum, nemohla by výše pokuty ukládané společnosti Shell Nederland Chemie přesáhnout 10 % jejího obratu dosaženého za hospodářský rok předcházející přijetí napadeného rozhodnutí.

77      Komise navrhuje zamítnutí třetí části prvního žalobního důvodu. S ohledem na argumentaci rozvinutou v rámci první a druhé části se domnívá, že se tím, že přičetla protiprávní jednání společnostem Shell Nederland a Shell Petroleum a že výši pokuty stanovila v souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 na základě obratu podniku, jemuž bylo protiprávní jednání přičteno, nedopustila pochybení.

–       Závěry Tribunálu

78      Třetí část prvního žalobního důvodu Shell spočívá na předpokladu, že Tribunál vyhoví první nebo druhé části téhož žalobního důvodu.

79      Jelikož byla první i druhá část prvního žalobního důvodu Shell pro neopodstatněnost zamítnuta, je třeba jako neopodstatněnou zamítnout i třetí část téhož žalobního důvodu.

80      První žalobní důvod Shell je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

 K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neodůvodněného zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání

81      Shell se domnívá, že Komise tím, že z důvodu opakování protiprávního jednání zvýšila základní částku jí uložené pokuty o 50 %, porušila článek 81 ES a čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003.

82      Druhý žalobní důvod Shell se dělí na dvě části. V rámci první části Shell namítá, že Komise porušila zásadu právní jistoty a zásadu proporcionality. V rámci druhé části Shell poukazuje na to, že Komise nesplnila povinnost uvést odůvodnění, kterou má podle článku 253 ES.

 K první části, vycházející z porušení zásady právní jistoty a zásady proporcionality

–       Argumenty účastnic řízení

83      Shell uznává, že čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 ani pokyny nestanoví maximální lhůtu, ve které může Komise konstatovat, že podnik opakoval protiprávní jednání. Shell nicméně s odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise (C‑3/06 P, Sb. rozh. s. I‑1331) a na stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura k tomuto rozsudku (Sb. rozh. s. I‑1337) tvrdí, že Komise měla zohlednit veškeré relevantní skutečnosti konkrétního případu.

84      V této souvislosti Shell zaprvé zdůrazňuje, že k protiprávním jednáním konstatovaným v rozhodnutí Komise 86/398/EHS ze dne 23. dubna 1986 v řízení podle článku [81 ES] (IV/31.149 – Polypropylén) (Úř. věst. L 230, s. 1, dále jen „rozhodnutí Polypropylén“) a v rozhodnutí Komise 94/599/ES ze dne 27. července 1994 v řízení podle článku [81 ES] (IV/31.865 – PVC) (Úř. věst. L 239, s. 14, dále jen „rozhodnutí PVC II“), na která Komise při posuzování opakování protiprávního jednání odkazuje, došlo před více než dvaceti lety a ukončena byla koncem roku 1983. Kromě toho obě původní rozhodnutí Komise v těchto dvou věcech byla přijata ve druhé polovině osmdesátých let.

85      Zadruhé Shell tvrdí, že Komisi prokázala, že poté, co došlo k protiprávním jednáním, která vedla k rozhodnutím Polypropylén a PVC II, změnila své chování. Shell konkrétně v roce 1992 zavedla program zaměřený na dodržování pravidel zakazujících kartelové dohody. V tomto ohledu odkazuje na několik dokumentů, které Komisi poskytla v průběhu správního řízení a které popisují strukturu, uspořádání a obsah zavedeného programu. Shell netoleruje porušování pravidel hospodářské soutěže ze strany svých zaměstnanců a v případě, že by k takovému protiprávními jednání došlo, přijala by přísná disciplinární opatření. Zavedení programu profesní etiky v návaznosti na předchozí protiprávní jednání a jeho pečlivé provádění jasně ukazují, že Shell nenechala dříve uložené pokuty bez povšimnutí, nýbrž že naopak vyvinula veškeré možné úsilí, aby zabránila opakování podobných protiprávních jednání v budoucnu. Podotýká, že projednávané protiprávní jednání je přičitatelné zlovolnému chování dvou zaměstnanců, kteří jednali samostatně a kteří navíc absolvovali školení o dodržování pravidel hospodářské soutěže. Shell v tomto ohledu zdůrazňuje, že existuje rozdíl mezi odpovědností podniku za protiprávní jednání – kterou Shell v souvislosti se společností Shell Nederland Chemie nijak nezpochybňuje – a zvýšením pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání. Zavedení programů zaměřených zejména na dodržování pravidel hospodářské soutěže neznamená, jak tvrdí Komise, zproštění mateřské společnosti její odpovědnosti.

86      Zatřetí skutečnou snahu Shell dodržovat právní úpravu v oblasti hospodářské soutěže dokládá i fakt, že po celou dobu vyšetřování nepřestala spolupracovat s Komisí. Shell spolupracovala nad rámec povinností, jejichž dodržování se u tohoto druhu řízení zpravidla vyžaduje. Konkrétně Shell i přesto, že v roce 1999 převedla úseky působící v oblasti BK a SBK na Dow Chemical, že v roce 1997 jeden z jejích zaměstnanců odešel do důchodu a že druhý zaměstnanec dočasně opustil podnik, prováděla důkladná šetření a Komisi předložila mnoho důkazů. Komise ostatně bohatě využila odpovědi Shell na první oznámení námitek a našla v ní oporu především pro spisovou dokumentaci k druhému oznámení námitek. Do napadeného rozhodnutí převzala z prohlášení Shell i dlouhé části textu a použila je jako důkazy protiprávního jednání. Shell vesměs spolupracovala v době, kdy „nemohla na základě podání žádosti o shovívavost nabýt legitimní očekávání ohledně důsledků toho, že uznala skutkové okolnosti“ (bod 318 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neoficiální překlad). Shell dodává, že Komise se ve svých písemnostech snaží redukovat význam její spolupráce v průběhu správního řízení. Nicméně má Shell s ohledem na kontext věci, na převod úseků působících v oblasti BK a SBK na Dow Chemical v roce 1999 a na opožděné odhalení protiprávního jednání na vnitropodnikové úrovni za to, že Komisi poskytla plnou spolupráci. Shell také po obdržení prvního oznámení námitek uznala protiprávní jednání, jehož se dopustila Shell Nederland Chemie. Navíc Shell trvá na tom, že otázka zohlednění její spolupráce při zvyšování pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání není spojená s použitím oznámení o spolupráci.

87      Výjimečná souhra okolností nastalých v projednávaném případě, která jej odlišuje zejména od věci, v které byl vydán rozsudek Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 83, měla vést Komisi k závěru, že neexistuje dostatek důkazů potvrzujících snahu Shell nerespektovat pravidla hospodářské soutěže.

88      Ze všech výše uvedených důvodů se Shell domnívá, že zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání o 50 % je třeba považovat ze nepřiměřené a v rozporu se zásadou právní jistoty. Napadené rozhodnutí by tudíž mělo být v tomto ohledu zrušeno nebo by alespoň měla být snížena pokuta uložená společnosti Shell.

89      Komise navrhuje zamítnutí první části druhého žalobního důvodu. Má v zásadě za to, že skutkové okolnosti projednávané věci odůvodňují zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání o 50 %.

–       Závěry Tribunálu

90      Bod 2 pokynů v příkladmém výčtu přitěžujících okolností uvádí „opakované protiprávní jednání stejného typu spáchané stejným podnikem (stejnými podniky)“.

91      Pojem „opakování protiprávního jednání“ tak, jak je chápán v některých vnitrostátních právních řádech, znamená, že se určitá osoba dopustila nových protiprávních jednání poté, co jí byla uložena sankce za obdobná protiprávní jednání (rozsudky Tribunálu ze dne 11. března 1999, Thyssen Stahl v. Komise, T‑141/94, Recueil, s. II‑347, bod 617, a ze dne 30. září 2003, Michelin v. Komise, T‑203/01, Recueil, s. II‑4071, bod 284).

92      Případné opakování protiprávního jednání je uvedeno mezi skutečnostmi, ke kterým má být přihlédnuto při posuzování závažnosti dotčeného protiprávního jednání (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 91, a Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 83, bod 26).

93      Komise má posuzovací pravomoc ohledně výběru skutečností, které zohlední pro účely určení výše pokut, jako například konkrétní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž je nezbytné vycházet ze závazného či taxativního výčtu kritérií, která musejí být povinně zohledněna. Zjištění a posouzení zvláštních charakteristických znaků opakování protiprávního jednání je součástí uvedené pravomoci Komise a posledně jmenovaná nemůže být v rámci tohoto zjišťování vázána případnou promlčecí lhůtou (rozsudek Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 83, body 37 a 38).

94      V projednávaném případě Komise v napadeném rozhodnutí poukazuje na to, že společnosti Shell již byla určena rozhodnutí Komise v oblasti kartelových dohod (viz rozhodnutí Polypropylén a PVC II, uvedená výše v bodě 84). To podle ní prokazuje, že dřívější pokuty nebyly dostatečné k tomu, aby Shell změnila své chování. Komise z toho dovozuje, že toto opakování protiprávního jednání představuje přitěžující okolnost, která odůvodňuje zvýšení základní částky pokuty pro Shell o 50 % (bod 487 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

95      Zaprvé je třeba poznamenat, že protiprávní jednání konstatované v napadeném rozhodnutí bylo zahájeno více než deset let po přijetí rozhodnutí Polypropylén a necelé dva roky po přijetí rozhodnutí PVC II. Opakování protiprávního jednání ze strany Shell svědčí zejména s ohledem na to, že k němu došlo krátce po přijetí rozhodnutí PVC II, přičemž toto rozhodnutí bylo přijato necelých deset let po přijetí rozhodnutí Polypropylén, o sklonu Shell nevyvozovat vůči sobě patřičné důsledky z porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 355, a ze dne 18. června 2008, Hoechst v. Komise, T‑410/03, Sb. rozh. s. II‑881, bod 464). Komise tedy mohla pro účely konstatování opakování protiprávního jednání Shell v rámci projednávané věci oprávněně vycházet z rozhodnutí Polypropylén a PVC II, aniž se dopustila porušení zásady právní jistoty, které namítá Shell.

96      Zadruhé opatření, která přijala Shell za účelem dodržování práva hospodářské soutěže, nemohou mít vliv na to, že k protiprávnímu jednání a jeho opakování, zjištěnému v projednávané věci, skutečně došlo (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T‑101/05 a T‑111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, bod 52). Přijetí programu slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže dotyčným podnikem přitom nezavazuje Komisi ke snížení pokuty z důvodu této okolnosti (rozsudky Tribunálu ze dne 15. března 2006, BASF v. Komise, T‑15/02, Sb. rozh. s. II‑497, body 266 a 267, a výše uvedený rozsudek BASF a UCB v. Komise, bod 52). Dále je třeba uvést, že nelze určit stupeň účinnosti vnitřních opatření přijatých podnikem k zabránění opakovanému porušení práva hospodářské soutěže (rozsudek Tribunálu 8. října 2008, Carbone‑Lorraine v. Komise, T‑73/04, Sb. rozh. s. II‑2661, bod 144). V projednávaném případě je třeba poukázat na to, že opatření přijatá společností Shell nevedla k oznámení kartelové dohody, neboť ke spolupráci svolila teprve poté, co byla informována o tom, že vůči ní existují výtky.

97      Zatřetí a ve stejném smyslu skutečnost, že Shell v průběhu správního řízení spolupracovala, nemůže vést k tomu, že opakování jejího protiprávního jednání ztratí povahu přitěžující okolnosti. Argumenty, které uvedla Shell v této souvislosti, jsou tedy bezpředmětné.

98      Konečně pokud jde o argument Shell, podle kterého bylo použité zvýšení nepřiměřené, postačí připomenout, že Komise má při stanovování výše pokuty posuzovací pravomoc a není povinna používat přesný matematický vzorec. Navíc Komise musí při určování pokuty dbát na odrazující povahu své činnosti. Přitom opakování protiprávního jednání je okolnost, která odůvodňuje značné zvýšení základní částky pokuty. Opakování protiprávního jednání je totiž důkazem, že dříve uložená sankce nebyla dostatečně odrazující (rozsudky Tribunálu Michelin v. Komise, uvedený výše v bodě 91, bod 293; ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 95, bod 348, a ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh. s. II‑1333, bod 398). Kromě toho je třeba poukázat na skutečnost, že Komise může při stanovování míry navýšení z důvodu opakování protiprávního jednání přihlédnout k náznakům, které směřují k potvrzení náchylnosti dotyčného podniku k nerespektování pravidel hospodářské soutěže, a to včetně doby, která mezi dotčenými protiprávními jednáními uplynula (rozsudek Tribunálu ze dne 6. května 2009, Outokumpu a Luvata v. Komise, T‑122/04, Sb. rozh. s. II‑1135, bod 62). V projednávané věci je třeba nejprve poznamenat, že dotčené protiprávní jednání je třetím protiprávním jednáním stejného typu, které Komisi vedlo k přijetí rozhodnutí vůči Shell. Konkrétně je třeba poukázat na to, že předmětem protiprávních jednání dotčených v rozhodnutích Polypropylén a PVC II bylo, podobně jako v projednávané věci, určování cen a rozdělování tržních podílů. Navíc, jak je uvedeno výše v bodě 95, dotčené protiprávní jednání bylo zahájeno necelé dva roky po přijetí rozhodnutí PVC II. Shell tak protiprávní jednání v krátké době zopakovala i navzdory tomuto rozhodnutí. Za těchto okolností nelze na základě žádné z uváděných skutečností dospět k závěru o nepřiměřenosti zvýšení základní částky pokuty o 50 %, jehož účelem je nasměrovat jednání Shell k dodržování pravidel hospodářské soutěže.

99      S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba první část druhého žalobního důvodu Shell zamítnout jako neopodstatněnou.

 K druhé části, vycházející z nedostatku odůvodnění

–       Argumenty účastnic řízení

100    Pro případ, že by Tribunál dospěl k názoru, že zvýšení základní částky pokuty o 50 % není v rozporu se zásadou proporcionality a zásadou právní jistoty, Shell podpůrně tvrdí, že Komise nesplnila povinnost uvést odůvodnění, kterou má podle článku 253 ES.

101    Shell v této souvislosti zdůrazňuje, že v odpovědi na druhé oznámení námitek uvedla, že zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání by bylo zbytečné a nepřiměřené, a to s ohledem na zavedení a důsledné provádění programu k dodržování předpisů v oblasti hospodářské soutěže.

102    Komise však v napadeném rozhodnutí na argumenty Shell nereagovala. Namísto toho se v bodech 488 a 489 odůvodnění napadeného rozhodnutí zabývala několika dalšími otázkami, které Shell nevznesla. Shell se domnívá, že Komise ve skutečnosti reagovala na argumenty, které uvedly některé podniky z její skupiny v jiné věci. Shell v této souvislosti odkazuje na body 337 a 338 odůvodnění rozhodnutí Komise K (2006) 4090 v konečném znění ze dne 13. října 2006, v řízení podle článku 81 ES (věc COMP/F/38.456 – Bitumen – Nizozemsko, dále jen „rozhodnutí Bitumen“), které přiložila k žalobě. Případná skutečnost, že Komise nemá povinnost reagovat na všechny argumenty účastníků řízení, na tomto závěru nic nemění.

103    Okolnost, že Komise ponechala zcela bez povšimnutí argumenty, které Shell řádně vznesla ve svých odpovědích na první a druhé oznámení námitek a ve svém vyjádření před jednáním, a že se naopak zabývala argumenty, které byly vzneseny v rámci řízení, které vedlo k vydání rozhodnutí Bitumen, představuje nedostatek odůvodnění, který je v rozporu s článkem 253 ES. Napadené rozhodnutí by tudíž mělo být v tomto ohledu zrušeno.

104    Komise navrhuje zamítnutí druhé části druhého žalobního důvodu. Má v zásadě za to, že napadené rozhodnutí splňuje podstatné formální náležitosti, které povinnost uvést odůvodnění představuje.

–       Závěry Tribunálu

105    Z odůvodnění individuálního rozhodnutí musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na znění dotčeného aktu, ale také s ohledem na kontext, v němž byl daný akt přijat (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63).

106    Podstatné formální náležitosti, které tato povinnost uvést odůvodnění představuje, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Sarrió v. Komise, C‑291/98 P, Recueil, s. I‑9991, bod 73, a ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, bod 463).

107    V projednávaném případě postačí konstatovat, že Komise v bodě 487 odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně uvedla posuzované skutečnosti, které jí v projednávaném případě umožnily konstatovat vůči Shell existenci přitěžující okolnosti spočívající v opakování protiprávního jednání. Pokud jde dále o opatření, která Shell přijala za účelem dodržování práva hospodářské soutěže, ta nejsou pro posouzení existence protiprávního jednání a opakování protiprávního jednání relevantní (viz výše bod 96). Proto v důsledku skutečnosti, že Komise nereagovala na argumenty, které Shell v této souvislosti uvedla v průběhu správního řízení, nemůže být napadené rozhodnutí stiženo nedostatkem odůvodnění. Kromě toho je třeba připomenout, že Komise není povinna vyjádřit se ke všem argumentům, jichž se před ní dovolávají zúčastněné strany, ale stačí, aby popsala skutečnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam v rámci struktury rozhodnutí (viz rozsudek Arkema v. Komise, uvedený výše v bodě 70, bod 127 a citovaná judikatura). Konečně ke skutečnosti, že Komise uvedla důvody, které nesouvisejí s kartelovou dohodou o BK a SBK, postačí konstatovat, že tato okolnost, i kdyby se potvrdila, nemůže mít vliv na legalitu napadeného rozhodnutí, neboť jak bylo právě konstatováno, rozhodnutí je odůvodněno právně dostačujícím způsobem.

108    S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba druhou část druhého žalobního důvodu Shell, a tedy druhý žalobní důvod v plném rozsahu, zamítnout jako neopodstatněné.

 K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného použití násobícího koeficientu za účelem odrazení

109    Shell se domnívá, že Komise tím, že za účelem stanovení výchozí částky pokuty použila násobící koeficient, porušila článek 81 ES a čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003.

110    Třetí žalobní důvod Shell se dělí na dvě části. V rámci první části, Shell uvádí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality. V rámci druhé části Shell tvrdí, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění.

 K první části, vycházející z porušení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality

–       Argumenty účastnic řízení

111    Shell připomíná, že Komise při stanovování výchozí částky její pokuty použila násobící koeficient 3 (bod 474 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise k tomu použila obrat, jehož dosáhla Shell Petroleum v roce 2005, a sice částku 246,549 miliard eur.

112    V rozhodnutí Bitumen přitom Komise v zásadě také vycházela z obratu, jehož Shell Petroleum dosáhla v roce 2005, ale rozhodla se použít násobící koeficient 2.

113    Tento rozdíl podle Shell představuje porušení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality. Shell v tomto ohledu uvádí, že okolnosti projednávané věci a věci, ve které bylo vydáno rozhodnutí Bitumen, jsou srovnatelné, neboť obě rozhodnutí byla přijata v roce 2006 v rozmezí dvou a půl měsíce, protiprávní jednání bylo přičteno Shell Petroleum a násobící koeficient vychází ze světového obratu posledně uvedené společnosti, čímž má být s ohledem na její velikost zajištěn dostatečně odrazující účinek pokuty. Vzhledem k tomu, že v obou případech měla volba použitého násobícího koeficientu vycházet z velikosti podniku a že sankcionovaný podnik je týž, není takové odlišné zacházení objektivně odůvodněné. Shell dodává, že zásada rovného zacházení se použije i v případě, že Komise uplatní pokyny správně. Okolnosti projednávaného případu jsou navíc výjimečné, takže se jimi unijní soud doposud nezabýval.

114    Stručný odkaz Komise na „okolnosti projednávaného případu“ nemůže odůvodnit rozdílné zacházení. Jakmile Komise rozhodne o zvýšení úrovně pokuty v samostatném kroku výpočtu základní částky pokuty, měla by volba násobícího koeficientu vycházet výlučně z velikosti podniku, jemuž má být sankce uložena. Jádrem této úvahy je argument, že podnik disponující značnými finančními zdroji může snadněji shromáždit prostředky nezbytné k úhradě jemu uložené pokuty. V tomto ohledu je na rozdíl od toho, co tvrdí Komise ve svých písemnostech, Shell i největším podnikem, který se dopustil protiprávního jednání, jak je uvedeno v rozhodnutí Bitumen. Navíc ani „relativní rozdíly v celkové velikosti“ mezi podniky, které se podílely na protiprávním jednání v obou věcech, nemohou odůvodnit to, že vůči Shell byly použity rozdílné násobící koeficienty. V obou případech totiž podniky, vůči kterým byl použit násobící koeficient rovný jedné, dosáhly obratu nižšího než deset miliard eur. V obou případech je Shell s obratem ve výši 246,549 miliard eur největším z podniků, jejichž účast na protiprávním jednání byla konstatována.

115    Z těchto důvodů by napadené rozhodnutí mělo být zrušeno nebo by alespoň měla být pokuta ukládaná společnosti Shell snížena použitím násobícího koeficientu 2 namísto 3.

116    S odkazem na první žalobní důvod Shell dodává, že nelze-li protiprávní jednání přičítat společnostem Shell Nederland nebo Shell Petroleum, je použití násobícího koeficientu 3 na pokutu ukládanou Shell Nederland Chemie nepřiměřené a porušuje zásadu rovného zacházení. V takovém případě by volba násobícího koeficientu měla vycházet z čistého světového obratu, jehož v roce 2005 dosáhla Shell Nederland (25,041 miliard eur) nebo Shell Nederland Chemie (1,186 miliardy eur). To znamená, že by na pokutu ukládanou Shell Nederland Chemie nebo Shell Nederland Chemie a Shell Nederland neměl být použit žádný násobící koeficient, a pokud ano, tak nanejvýše koeficient 1,5.

117    Komise navrhuje zamítnutí první části třetího žalobního důvodu. Má v zásadě za to, že násobících koeficientů se užívá za účelem zohlednění relativních rozdílů v celkové velikosti a že násobící koeficient použitý v projednávaném případě vůči Shell není nepřiměřený.

–       Závěry Tribunálu

118    Pokyny stanoví, že kromě povahy protiprávního jednání, jeho skutečného dopadu na trh a jeho zeměpisného rozsahu, je nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, a určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odrazující účinek (bod 1 A čtvrtý pododstavec pokynů).

119    Pravomoc Komise ukládat pokuty podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti poruší ustanovení článku 81 ES, je jedním z prostředků svěřených Komisi za tím účelem, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje právo Společenství a který zahrnuje povinnost provádět obecnou politiku směřující k uplatňování zásad v oblasti hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě a v tomto smyslu usměrňovat chování podniků. Z toho vyplývá, že při posuzování závažnosti protiprávního jednání pro účely stanovení výše pokuty musí Komise dbát na to, aby její konání mělo odrazující účinek, zejména v případě protiprávních jednání, která zvláště ohrožují dosažení cílů Společenství (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, body 105 a 106; rozsudky ABB Asea Brown Boveri v. Komise, uvedený výše v bodě 44, bod 166, a ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 95, bod 169).

120    To vyžaduje, aby částka pokuty byla upravena tak, aby zohlednila zamýšlený dopad na podnik, kterému je uložena, aby se nestala nezanedbatelnou, nebo naopak nadměrnou, zejména s ohledem na finanční schopnost dotčeného podniku, v souladu s požadavky vycházejícími jednak z potřeby zajistit účinnost pokuty, a jednak z dodržení zásady proporcionality. Velký podnik, který disponuje značnými finančními zdroji v porovnání se zdroji ostatních účastníků kartelové dohody, může snadněji shromáždit nezbytné prostředky na úhradu pokuty, což odůvodňuje, aby pro účely dostatečně odrazujícího účinku byla uložena, zejména s použitím násobícího koeficientu, pokuta úměrně vyšší, než jaká byla uložena za stejné protiprávní jednání, jehož se dopustil podnik, který takové zdroje nemá (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, body 241 a 243; viz také rozsudky ABB Asea Brown Boveri v. Komise, uvedený výše v bodě 44, bod 170, a BASF v. Komise, uvedený výše v bodě 96, bod 235).

121    Je nutné dodat, že Soudní dvůr zdůraznil zejména relevanci zohlednění celkového obratu jednotlivých podniků, které se účastnily kartelové dohody, za účelem stanovení výše pokuty (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora Sarrió v. Komise, uvedený výše v bodě 106, body 85 a 86, a ze dne 14. července 2005, Acerinox v. Komise, C‑57/02 P, Sb. rozh. s. I‑6689, body 74 a 75; viz také rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2006, Showa Denko v. Komise, C‑289/04 P, Sb. rozh. s. I‑5859, bod 17).

122    Nakonec je třeba zdůraznit, že odrazující cíl, který Komise oprávněně sleduje při stanovení výše pokuty, směřuje k zajištění dodržování Smlouvou stanovených pravidel hospodářské soutěže ze strany podniků při uskutečňování jejich činností v rámci Společenství nebo EHP. Z toho plyne, že se odrazující faktor, který lze do výpočtu pokuty zahrnout, hodnotí tak, že se zohledňuje řada prvků, a nikoli pouze konkrétní situace dotčeného podniku. Tato zásada se uplatní zejména tehdy, když Komise stanovuje „násobící koeficient za účelem odrazení“, jímž se upravuje pokuta uložená určitému podniku (viz v tomto smyslu rozsudek Showa Denko v. Komise, uvedený výše v bodě 121, body 23 a 24).

123    V projednávaném případě Komise v napadeném rozhodnutí nejprve shledala, že v rámci kategorie velmi závažných protiprávních jednání jí rozsah pokut umožňuje s přihlédnutím k velikosti každého z podniků určit výši pokut na úrovni, která zajistí jejich dostatečně odrazující účinek. Následně Komise vyšla ze světového obratu, kterého dosáhly dotyčné podniky v roce 2005, a konstatovala, že existují značné rozdíly ve velikosti mezi společnostmi Kaučuk (obrat 2,718 miliard eur) a Stomil (obrat 38 milionů eur) na jedné straně a ostatními dotčenými podniky, zejména Bayer (obrat 27,383 miliard eur), tedy prvním z velkých podniků, jimž bylo určeno napadené rozhodnutí, na straně druhé. Na tomto základě a s ohledem na okolnosti projednávaného případu Komise dospěla k názoru, že vůči společnostem Kaučuk a Stomil není namístě použít násobící koeficient za účelem odrazení a že vůči společnosti Bayer je násobící koeficient 1,5 odpovídající. Komise konečně, stále na tomto základě a s ohledem na okolnosti projednávaného případu, vůči Dow použila násobící koeficient 1,75 (obrat 37,221 miliard eur), vůči EniChem násobící koeficient 2 (obrat 73,738 miliard eur) a vůči Shell násobící koeficient 3 (obrat 246,549 miliard eur) (bod 474 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

124    Argumenty Shell spočívají především na skutečnosti, že s ohledem na dodržení zásady rovného zacházení neměl být násobící koeficient použitý v projednávaném případě vyšší než násobící koeficient použitý v rozhodnutí Bitumen.

125    V této souvislosti je třeba připomenout, že Komise má v oblasti stanovování pokut širokou posuzovací pravomoc a není vázána předchozími posouzeními (rozsudek Soudního dvora ze dne 19. března 2009, Archer Daniels Midland v. Komise, C‑510/06 P, Sb. rozh. s. I‑1843, bod 82). Z toho vyplývá, že se Shell nemůže dovolávat rozhodovací praxe Komise před unijním soudem (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 24. září 2009, Erste Bank der österreichischen Sparkassen v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 123).

126    V každém případě je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení je porušena pouze tehdy, když je se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. prosince 1984, Sermide, 106/83, Recueil, s. 4209, bod 28, a ze dne 28. června 1990, Hoche, C‑174/89, Recueil, s. I‑2681, bod 25; rozsudek Tribunálu ze dne 5. prosince 2006, Westfalen Gassen Nederland v. Komise, T‑303/02, Sb. rozh. s. II‑4567, bod 152).

127    Shell nicméně v projednávaném případě nemůže oprávněně tvrdit, že dotčené situace jsou stejné. Je sice pravda, že celkový obrat jednotlivých podniků je skutečnost relevantní pro účely použití násobícího koeficientu za účelem odrazení a že v tomto ohledu je obrat Shell zohledněný v rozhodnutí Bitumen totožný s obratem zohledněným v napadeném rozhodnutí. Je ovšem třeba poukázat také na to, že v napadeném rozhodnutí začala Komise stanovením násobícího koeficientu za účelem odrazení pro Kaučuk a Stomil s tím, že s ohledem na okolnosti projednávaného případu neměl být vůči nim použit žádný násobící koeficient. Na tomto základě a po srovnání relativní velikosti dotyčných podniků stanovila Komise násobící koeficient za účelem odrazení použitelný vůči ostatním podnikům, mimo jiné vůči Shell. Z uvedeného plyne, že v projednávaném případě byly násobící koeficienty za účelem odrazení stanoveny s ohledem na celkový obrat jednotlivých podniků, ale i na relativní velikost každého z podniků. Relativní velikost podniků dotčených napadeným rozhodnutím je ovšem jiná než relativní velikost podniků dotčených rozhodnutím Bitumen. Z napadeného rozhodnutí navíc plyne, že nejprve byly stanoveny násobící koeficienty vůči nejmenším podnikům. Shell neuvedla žádné zvláštní argumenty k zpochybnění metody nebo koeficientů, které Komise v této souvislosti zvolila. Pokud jde konečně o argument Shell, že z hlediska napadeného rozhodnutí i z hlediska rozhodnutí Bitumen je největším podnikem, je třeba podotknout, že rozdíl mezi celkovým obratem Shell a celkovým obratem druhého největšího podniku byl mnohem větší v projednávané věci, jak plyne z napadeného rozhodnutí, a že násobící koeficienty, které sloužily jako základ pro srovnání dotyčných podniků mezi sebou, byly v obou rozhodnutích odlišné.

128    Pro úplnost je záhodno poznamenat, že ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí Bitumen, Komise stejně jako v projednávaném případě konstatovala, že dotčené protiprávní jednání je velmi závažné (bod 316 odůvodnění rozhodnutí Bitumen). Komise však v rozhodnutí Bitumen také konstatovala, že dotčené protiprávní jednání se týkalo jen jednoho členského státu, že hodnota trhu byla relativně nízká (62 milionů eur v roce 2001, posledním celém roce, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání) a že počet účastníků kartelové dohody byl vysoký (čtrnáct podniků) (bod 317 odůvodnění rozhodnutí Bitumen). Takové okolnosti v projednávaném případě nenastaly.

129    Žalobní výtce vycházející z porušení zásady rovného zacházení tudíž nelze vyhovět.

130    Vzhledem k tomu, že i žalobní výtka, kterou Shell uvádí za účelem zpochybnění přiměřenosti použitého násobícího koeficientu, spočívá na srovnání s rozhodnutím Bitumen, a že k tomu neuvádí žádné konkrétnější argumenty, je třeba ji ze stejných důvodů zamítnout.

131    S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba první část třetího žalobního důvodu Shell zamítnout jako neopodstatněnou.

 K druhé části, vycházející z nedostatku odůvodnění

–       Argumenty účastnic řízení

132    Pro případ, že by Tribunál dospěl k názoru, že použití násobícího koeficientu 3 neporušuje zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality, Shell podpůrně tvrdí, že Komise nesplnila povinnost uvést odůvodnění, kterou má podle článku 253 ES. Komise totiž pro účely použití uvedeného násobícího koeficientu odkázala na „okolnosti projednávaného případu“, aniž uvedla, které to jsou, jak mohou odůvodnit použití násobícího koeficientu 3 ani do jaké míry se liší od okolností ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí Bitumen, takže s oběma věcmi je z hlediska odrazení třeba zacházet odlišně. Shell z toho dovozuje, že napadené rozhodnutí by mělo být zrušeno.

133    Komise navrhuje zamítnutí druhé části třetího žalobního důvodu. Zejména uvádí, že mezi projednávanou věcí a věcí, v níž bylo vydáno rozhodnutí Bitumen, existují objektivní rozdíly. Komise tudíž neměla povinnost uvádět důvody, pro které se částka zvolená pro účely výpočtu pokuty v projednávané věci lišila.

–       Závěry Tribunálu

134    S ohledem na judikaturu připomenutou výše v bodech 105 a 106 je třeba poukázat na to, že Komise v projednávaném případě uvedla, že aby zajistila dostatečně odrazující účinek pokuty, přihlédne k velikosti každého z podniků. Na tomto základě Komise použila hodnoty celkového obratu, kterého dotyčné podniky dosáhly v roce 2005. Komise následně pro účely stanovení násobících koeficientů za účelem odrazení srovnala velikost jednotlivých podniků. Stran Shell Komise konkrétně uvedla, že celkový obrat tohoto podniku je několikanásobně vyšší než obrat kteréhokoli z ostatních dotčených podniků. Z uvedeného plyne, že skutečnosti, na jejichž základě Komise mohla stanovit násobící koeficient pokuty uložené Shell, jasně vyplývají z napadeného rozhodnutí.

135    Skutečnost, že Komise odkázala i na „okolnosti projednávaného případu, nemůže tento závěr vyvrátit. Z napadeného rozhodnutí totiž neplyne, že by Komise při stanovování násobících koeficientů za účelem odrazení výslovně uvedla jiné skutečnosti než hodnoty celkového obratu a relativní velikost dotčených podniků, což Komise ostatně potvrdila na jednání. Výraz „okolnosti projednávaného případu“ mimoto může stejně tak znamenat právě odkaz na hodnoty celkového obratu a relativní velikost dotyčných podniků.

136    Konečně v souvislosti s odkazem na věc, v níž bylo vydáno rozhodnutí Bitumen, je třeba vzhledem k tomu, že skutková východiska uvedené věci a projednávané věci jsou rozdílná, zejména z hlediska relativní velikosti dotyčných podniků (viz výše body 127 a 128), konstatovat, že Komise neměla žádnou povinnost uvádět důvody, pro které se násobící koeficienty za účelem odrazení lišily.

137    S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba druhou část třetího žalobního důvodu Shell, a tedy třetí žalobní důvod v plném rozsahu, zamítnout jako neopodstatněné.

 K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného stanovení výchozí částky pokuty

138    Shell se domnívá, že Komise tím, že nesprávně stanovila výchozí částku její pokuty, porušila článek 81 ES a čl. 23 odst. 2 a 3 nařízení č. 1/2003.

139    Čtvrtý žalobní důvod Shell se dělí na čtyři části. V rámci první části se Shell domnívá, že Komise bezdůvodně zacházela s výchozími částkami pokut rozdílně. V rámci druhé části Shell namítá, že výchozí částky pokut zvolené Komisí jsou nesprávné. V rámci třetí části Shell uvádí, že výchozí částka zvolená v jejím případě je v rozporu se zásadou proporcionality a zásadou rovného zacházení. V rámci čtvrté části Shell tvrdí, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění.

 K první části, vycházející z bezdůvodně rozdílného zacházení s výchozími částkami pokuty

–       Argumenty účastnic řízení

140    Shell tvrdí, že podle bodu 466 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zacházela s výchozími částkami pokut rozdílně proto, aby „zohledn[ila] konkrétní váhu každého podniku, a tím i skutečný dopad jeho protiprávního chování na hospodářskou soutěž“. Komise si však protiřečí, jelikož v bodě 462 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že „skutečný dopad souhrnu dohod, které tvoří protiprávní jednání, na trh EHP nelze změřit“, takže „pro účely stanovení výše pokut v projednávaném případě nezohlední dopad na trh“. Jak Komise připustila ve svých písemnostech, rozdílné zacházení s výchozími částkami pokut vychází ze skutečnosti, že „skutečná hospodářská schopnost“ „způsobit významnou škodu soutěžitelům“ je větší, jsou-li na relevantním trhu vyšší objemy prodeje (a odpovídající tržní podíl) daného podniku.

141    Shell v této souvislosti poukazuje na informace, které zaslala Komisi v průběhu správního řízení a které prokazují neexistenci dopadu na trh. Komise ve druhém oznámení námitek ani v napadeném rozhodnutí nepředložila žádný zvláštní důkaz toho, že dotyčné dohody nebo dotyčná jednání měly dopad na trh.

142    Navíc tvrzení, že „producenti prováděli protisoutěžní dohody a toto provádění skutečně mělo dopad na trh“ (bod 462 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neoficiální překlad), je z velké části nepodložené. Neexistuje žádný zvláštní důkaz, který by byl zmíněn v napadeném rozhodnutí nebo založen do spisu a který by prokazoval, že dotyčné dohody nebo dotyčná jednání byly prováděny a měly dopad na trh.

143    Komise tudíž neměla za účelem zohlednění skutečného dopadu protiprávního jednání na hospodářskou soutěž stanovovat rozdílné výchozí částky pokut. Komise se právě naopak měla na základě objektivní povahy protiprávního jednání rozhodnout pro stejnou výchozí částku pokuty pro všechny adresáty napadeného rozhodnutí. V projednávaném případě Shell podotýká, že původně stanovila Komise pokutu pro Stomil ve výši 5,5 milionů eur. Neexistuje nic, co by odůvodňovalo stanovení vyšší výchozí částky pokuty pro Shell.

144    Komise v každém případě stanovením daných výchozích částek pokut přiznala příliš velkou váhu domnělému – ale neprokázanému – vlivu jednotlivých účastníků kartelové dohody na protiprávní jednání. Jak uznává sama Komise v bodě 461 odůvodnění napadeného rozhodnutí, objektivní závažnost protiprávního jednání je při stanovování výchozí částky pokuty prvořadým zohledňovaným hlediskem. V projednávaném případě se přitom Komise rozhodla, že výchozí částku pokuty pro Shell stanoví ve výši pětinásobku výchozí částky pokuty uložené společnosti Stomil. Ze všech uvedených důvodů by pokuta uložená společnosti Shell měla být podstatně snížena.

145    Komise navrhuje zamítnutí první části čtvrtého žalobního důvodu. Zejména uvádí, že Shell podle všeho směšuje rozdílné zacházení a konstatování dopadu protiprávního jednání.

–       Závěry Tribunálu

146    Pokyny rozlišují méně závažná protiprávní jednání, závažná protiprávní jednání a velmi závažná protiprávní jednání (bod 1 A první a druhý pododstavec pokynů). Provedené rozdělení podniků dále spočívá v tom, že pro účely zařazení každého podniku do příslušné kategorie je v souladu s bodem 1 A třetím, čtvrtým a šestým pododstavcem pokynů určen jeho individuální příspěvek – ve smyslu jeho skutečné hospodářské schopnosti – k úspěchu kartelové dohody (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 225; viz také rozsudek Hoechst v. Komise, uvedený výše v bodě 95, bod 360).

147    Komise v projednávaném případě poté, co shledala, že dotčené protiprávní jednání je velmi závažné (bod 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zacházela s dotyčnými podniky odlišně na základě kumulovaného obratu, kterého dosáhly v odvětví BK a SBK v roce 2001, tedy v posledním celém roce, kdy došlo k protiprávnímu jednání, s výjimkou společností Shell (1998) a Stomil (1999). Komise dotyčné podniky rozdělila do pěti kategorií a Shell zařadila do třetí kategorie (s výchozí částkou pokuty ve výši 27,5 milionů eur) (body 465 až 473 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

148    Podstatou tvrzení Shell je, že se Komise dopustila pochybení, když zohlednila konkrétní váhu každého podniku a tím i skutečný dopad jeho protiprávního chování na hospodářskou soutěž, přičemž zároveň uvedla, že skutečný dopad protiprávního jednání nelze změřit.

149    Individuální příspěvek každého podniku, ve smyslu jeho skutečné hospodářské schopnosti, k úspěchu kartelové dohody je třeba odlišit od skutečného dopadu protiprávního jednání zmiňovaného v bodě 1 A prvním pododstavci pokynů. V posledně uvedeném případě je skutečný dopad protiprávního jednání zohledněn, lze-li jej měřit, k zatřídění protiprávního jednání do kategorie méně závažného, závažného nebo velmi závažného protiprávního jednání. Naproti tomu individuální příspěvek každého podniku je zohledněn při zvažování částek stanovených podle závažnosti protiprávního jednání.

150    Komise se proto i v případě, že neexistuje měřitelný skutečný dopad protiprávního jednání, může v souladu s bodem 1 A třetím, čtvrtým a šestým pododstavcem pokynů a poté, co kvalifikovala protiprávní jednání jako méně závažné, závažné nebo velmi závažné, rozhodnout, že dotyčné podniky odliší.

151    Argumenty, které v tomto ohledu uvádí Shell, proto nelze přijmout.

152    Pokud jde o argumenty uváděné podpůrně, má Shell v zásadě za to, že Komise přiznala příliš velký význam „specifické váze“ podniků účastnících se kartelové dohody na úkor závažnosti protiprávního jednání. Proto není podle ní důvodné, aby Komise v situaci, kdy je závažnost protiprávního jednání totožná pro všechny dotyčné podniky, zacházela s jednotlivými podniky odlišně.

153    Je třeba shledat, že Shell ve skutečnosti namítá porušení zásady rovného zacházení. Nezpochybňuje přitom, že mezi dotyčnými podniky existují často značné rozdíly ve výši obratu dosaženého v oblastech BK a SBK v letech, které Komise vzala v úvahu. Z bodu 1 A šestého pododstavce pokynů navíc jasně plyne, že Komise může zvážit částky pokuty, aby se brala v úvahu specifická váha protiprávního jednání každého podniku.

154    Komise tudíž stanovením vyšší výchozí částky pro podniky, jejichž význam na trhu je relativně větší než význam ostatních na dotčeném trhu, zohlednila skutečný vliv, který podnik na tomto trhu vykonával. Tento faktor je totiž výrazem zvýšené úrovně odpovědnosti podniků, jejichž význam na dotčeném trhu je relativně větší než význam ostatních, za škodu způsobenou soutěžitelům a v konečném důsledku spotřebitelům tím, že uzavřely tajnou kartelovou dohodu (rozsudek Tribunálu ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T‑43/02, Sb. rozh. s. II‑3435, bod 230).

155    Argumenty, které Shell uvedla podpůrně, nelze za těchto podmínek přijmout.

156    S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba první část čtvrtého žalobního důvodu Shell zamítnout jako neopodstatněnou.

 K druhé části, vycházející z nesprávného stanovení výchozích částek pokut

–       Argumenty účastnic řízení

157    Shell pro případ, že by Tribunál dospěl k názoru, že Komise oprávněně mohla stanovit rozdílné výchozí částky pokut, tvrdí, že částky zvolené Komisí, zejména výchozí částka pro Shell, jsou každopádně v rozporu s pokyny. Shell konkrétně tvrdí, že ve smyslu pokynů měla Komise kvalifikovat projednávané protiprávní jednání jako závažné, nikoli velmi závažné.

158    Shell v této souvislosti uvádí, že předmětné protiprávní jednání nepředstavuje, striktně řečeno, organizovanou kartelovou dohodu, prostřednictvím které se konkurenční podniky dohodnou na prodejních cenách a rozdělení tržních podílů, vzájemně dohlížejí na cenovou a prodejní politiku ostatních, zavádějí kompenzační mechanismus pro dohled nad dodržováním kartelové dohody a sankcionují jednání, které se odchyluje od cílových cen. Dotčené dohody byly naopak uzavírány na neformální bázi, zpravidla u příležitosti dvoustranných nebo třístranných obchodů, spíše než na nějaké oficiální schůzce, na které by se sešli všichni účastníci. Protiprávní jednání navíc nemělo dopad na trh. Shell v tomto ohledu upozorňuje na to, že body 134 až 159 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkazuje Komise ve svých písemnostech, nijak neprokazují, že by kartelová dohoda byla prováděna. Právě naopak, neexistence sankcí a vzájemné výtky dotyčných podniků, že dotčené dohody nedodržovaly, jen potvrzují závěr, že tyto dohody nebyly ve skutečnosti prováděny.

159    Shell s odkazem na tři dřívější rozhodnutí Komise v jiných věcech shledává, že jako závažná protiprávní jednání kvalifikovala Komise protiprávní jednání přinejmenším stejně sofistikovaná jako dotčené protiprávní jednání.

160    Shell z toho dovozuje, že výchozí částka pokuty v případě závažného protiprávního jednání nesmí být vyšší než 20 milionů eur. Komise tudíž stanovením výchozí částky pokuty pro Shell na úrovni 27,5 milionů eur porušila pokyny.

161    Komise navrhuje zamítnutí druhé části čtvrtého žalobního důvodu. Zejména uvádí, že tajné kartelové dohody, jakou je i dohoda v projednávaném případě, představují nejzávažnější protiprávní jednání, takže je správné kvalifikovat předmětné protiprávní jednání jako velmi závažné. Kromě toho, pro konstatování existence velmi závažného protiprávního jednání není nutné posuzovat provádění kartelové dohody ani její dopad.

–       Závěry Tribunálu

162    Závažnost protiprávních jednání musí být stanovena v závislosti na více skutečnostech, jakými jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to bez sestavení závazného nebo taxativního výčtu kritérií, ke kterým je třeba povinně přihlédnout (rozsudky Soudního dvora Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, uvedený výše v bodě 106, bod 465, a ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 241).

163    K faktorům, které mohou ovlivnit posouzení závažnosti protiprávních jednání, patří jednání každého z podniků, jejich role při zavádění kartelové dohody, zisk, který mohou z těchto jednání vytěžit, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro cíle Společenství (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, Sb. rozh. s. I‑829, bod 130 a citovaná judikatura).

164    Pokyny navíc mimo jiné stanoví, že při hodnocení závažnosti protiprávního jednání je třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost relevantního zeměpisného trhu. Protiprávní jednání se tak zařadí do jedné ze tří kategorií: méně závažná protiprávní jednání, závažná protiprávní jednání a velmi závažná protiprávní jednání (bod 1 A první a druhý pododstavec pokynů).

165    V projednávaném případě Komise v napadeném rozhodnutí nejprve konstatuje, že dotyčné podniky uzavřely dohody o cenových cílech a o rozdělení trhu a že si vyměňovaly citlivé obchodní informace. Podle Komise jsou taková jednání ze své podstaty velmi závažná (bod 461 odůvodnění a článek 1 výroku napadeného rozhodnutí). Komise dále uvádí, že konkrétní dopad kartelové dohody na trh EHP nelze změřit. Komise také dodává, že přesto, že konkrétní dopad kartelové dohody změřit nelze, dotyčné podniky předmětné dohody prováděly, a ty se tudíž na trhu projevily. Komise dále uvádí, že pro účely stanovení výše pokut nezohlední dopad na trh (bod 462 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Na závěr Komise poukazuje na to, že protiprávním jednáním bylo dotčeno celé území EHP (bod 463 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z těchto důvodů má Komise za to, že dotčené protiprávní jednání lze kvalifikovat jako velmi závažné (bod 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

166    Zaprvé je třeba konstatovat, že Shell v žalobě nezpochybňuje protiprávní cíl kartelové dohody, který je zmíněn v napadeném rozhodnutí, zejména v článku 1 jeho výroku. V tomto ohledu z popisu velmi závažných protiprávních jednání v pokynech plyne, že dohody a jednání ve vzájemné shodě, jejichž účelem je, stejně jako v projednávaném případě, zejména stanovení cenových cílů nebo rozdělení tržních podílů, lze kvalifikovat jako „velmi závažná“ na základě jejich samotné povahy, aniž je Komise povinna prokazovat skutečný dopad protiprávního jednání na trh (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh. s. I‑7415, bod 75; viz také rozsudky Tribunálu ze dne 27. července 2005, Brasserie nationale a další v. Komise, T‑49/02 až T‑51/02, Sb. rozh. s. II‑3033, bod 178, Hoechst v. Komise, uvedený výše v bodě 95, bod 345). Kromě toho jsou horizontální kartelové dohody v oblasti cen podle ustálené judikatury nejzávažnějšími protiprávními jednáními, která porušují právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže, a mohou tedy být samy o sobě kvalifikovány jako velmi závažné (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise, T‑202/98, T‑204/98 a T‑207/98, Recueil, s. II‑2035, bod 103, a ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 95, bod 147).

167    Komise tedy nepochybila, když shledala, že dotčená jednání jsou ze své podstaty velmi závažnými protiprávními jednáními.

168    Zadruhé na rozdíl od toho, co v zásadě tvrdí Shell, je třeba konstatovat, že kartelová dohoda s ohledem na mnohost a souběžnost sledovaných cílů vykazuje, i kdyby byla formalizována jen v malé míře, vysoký stupeň propracovanosti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 95, bod 149).

169    Zatřetí k dřívější rozhodovací praxi Komise, na kterou se odvolává Shell, postačí poukázat na to, že Shell neprokázala, v jakých ohledech jsou skutkové a právní okolnosti, jež vedly k přijetí napadeného rozhodnutí, srovnatelné s uváděnými dřívějšími rozhodnutími. Navíc je třeba podotknout, že konkrétní okolnosti daných věcí, zejména předmětná protisoutěžní jednání, nejsou stejné.

170    S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba druhou část čtvrtého žalobního důvodu Shell zamítnout jako neopodstatněnou.

 K třetí části, vycházející z porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení

–       Argumenty účastnic řízení

171    Shell pro případ, že by protiprávní jednání bylo třeba zařadit do kategorie velmi závažných ve smyslu pokynů, namítá, že výchozí částka pokuty 27,5 milionů eur je nepřiměřená a v rozporu se zásadou rovného zacházení. Shell tvrdí, že stanovené výchozí částky pokut pro EniChem (55 milionů eur), první subjekt na trhu, a pro ni (27,5 milionů eur) nelze s ohledem na nestrukturovanost kartelové dohody a na neexistenci dopadu na trh odůvodnit jen zařazením protiprávního jednání do kategorie velmi závažných protiprávních jednání a odkazem na velikost relevantního zeměpisného trhu (Shell v této souvislosti odkazuje na body 465 až 473 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

172    Nepřiměřenost výchozí částky pokuty 55 milionů eur uložené společnosti EniChem je ještě zřetelnější při jejím srovnání s výchozími částkami, které Komise stanovila v podobných věcech týkajících se řízení podle článku 81 ES, ve kterých bylo protiprávní jednání mnohem systematičtější a strukturovanější nebo ve kterých existovaly zjevné důkazy toho, že dané protiprávní jednání mělo dopad na trh. Shell v této souvislosti odkazuje na tři rozhodnutí Komise.

173    S ohledem na tyto skutečnosti jsou výchozí částky pokut 55 milionů eur pro EniChem a 27,5 milionů eur pro Shell zjevně nepřiměřené a v rozporu se zásadou rovného zacházení.

174    Komise navrhuje zamítnutí třetí části čtvrtého žalobního důvodu. Poukazuje na to, že výchozí částky pokut uložených ve věcech, na které odkazuje Shell, jsou výsledkem okolností specifických pro každý případ. Jak připomíná judikatura, skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích stanovených nařízením č. 1/2003 (rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše v bodě 119; rozsudky Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, uvedený výše v bodě 95; BASF a UCB v. Komise, uvedený výše v bodě 96, a ze dne 5. dubna 2006, Degussa v. Komise, T‑279/02, Sb. rozh. s. II‑897). Komise má za to, že stanovená výchozí částka pokuty Shell je v projednávaném případě přiměřená.

–       Závěry Tribunálu

175    Je třeba připomenout, že zásada proporcionality vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení sledovaného cíle (viz rozsudky Tribunálu ze dne 19. června 1997, Air Inter v. Komise, T‑260/94, Recueil, s. II‑997, bod 144 a citovaná judikatura, a ze dne 23. října 2003, Van den Bergh Foods v. Komise, T‑65/98, Recueil, s. II‑4653, bod 201). V kontextu výpočtu pokut zásada proporcionality znamená, že Komise musí stanovit pokutu přiměřeně k faktorům vzatým v úvahu za účelem posouzení závažnosti protiprávního jednání a že musí v tomto ohledu tyto faktory používat uceleně a objektivně odůvodněně (viz v tomto smyslu rozsudky Tribunálu Tate & Lyle a další v. Komise, uvedený výše v bodě 166, bod 106; ze dne 19. března 2003, CMA CGM a další v. Komise, T‑213/00, Recueil, s. II‑913, body 416 až 418, a ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98, T‑212/98 až T‑214/98, Recueil, s. II‑3275, bod 1541).

176    V projednávaném případě je třeba zaprvé připomenout, že Komise oprávněně kvalifikovala dotčené protiprávní jednání jako velmi závažné (viz výše body 162 až 170). V tomto ohledu je nezbytné zdůraznit, že dotyčné podniky se dohodly na stanovování cílových cen, na rozdělení zákazníků dohodami o nezasahování a na vyměňování citlivých informací týkajících se cen, soutěžitelů a zákazníků. Předmětnou kartelovou dohodou bylo navíc dotčeno celé území EHP.

177    Zadruhé je třeba připomenout, že podle bodu 1 A pokynů je předpokládaná výše pokuty za velmi závažné protiprávní jednání vyšší než 20 milionů eur, a poukázat na to, že výchozí částka pokuty stanovená pro Shell vyplývá z několika skutečností, zejména z velikosti tržeb, kterých tento podnik dosáhl z prodeje BK a SBK na území EHP v roce 1998 (konkrétně 86,66 milionů eur) (bod 470 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

178    Zatřetí je třeba poznamenat, že výše pokuty stanovené pro Shell nepřesahuje hranici 10 % jejího celkového obratu dosaženého v předchozím hospodářském roce, tedy hranici stanovenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, jejímž cílem je zabránit tomu, aby se dotyčný podnik ocitl v situaci, kdy nemůže dotčenou pokutu uhradit (viz v tomto smyslu rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, uvedený výše v bodě 119, bod 119).

179    Začtvrté je třeba podotknout, že nestrukturovanost kartelové dohody a neexistence jejího dopadu na trh nejsou skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr Komise, že dotčené protiprávní jednání bylo velmi závažné (viz výše body 162 až 170). Mimoto je třeba připomenout, že závažnost protiprávního jednání musí být posuzována v rámci celkového hodnocení zohledňujícího veškeré relevantní skutečnosti konkrétního případu. V projednávané věci má Tribunál s ohledem na okolnosti, které Komise uvedla v napadeném rozhodnutí, a na skutečnosti uvedené výše v bodech 176 až 178 za to, že na základě informací, které uvádí Shell, nelze ani za předpokladu, že by se potvrdily, dospět k závěru, že by výchozí částka pokuty stanovená Komisí byla nepřiměřená.

180    Za těchto podmínek, jelikož nebyly předloženy žádné konkrétnější argumenty, neexistuje nic, na základě čeho by bylo možno dospět k závěru, že výchozí částka pokuty 27,5 milionů eur pro Shell je v rozporu se zásadou proporcionality.

181    Stran okolnosti, že výchozí částky pokut stanovené v projednávaném případě jsou vyšší než výchozí částky pokut stanovené v jiných věcech týkajících se řízení podle článku 81 ES, čímž údajně došlo k porušení zásady rovného zacházení, je třeba připomenout, že Komise má v oblasti stanovování pokut širokou posuzovací pravomoc a není vázána předchozími posouzeními. Z toho vyplývá, že se Shell nemůže dovolávat rozhodovací praxe Komise před unijním soudem (viz v tomto smyslu judikaturu citovanou výše v bodě 125). Pro úplnost je namístě podotknout, že Shell navíc neprokázala, v jakých ohledech jsou skutkové a právní okolnosti, jež vedly k přijetí napadeného rozhodnutí, srovnatelné s uváděnými dřívějšími rozhodnutími.

182    S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba třetí část čtvrtého žalobního důvodu Shell zamítnout jako neopodstatněnou.

 K čtvrté části, vycházející z nedostatku odůvodnění

–       Argumenty účastnic řízení

183    Shell pro případ, že by bylo konstatováno, že Komise při stanovování výchozí částky pokuty neporušila zásadu proporcionality ani zásadu rovného zacházení, tvrdí, že stručný odkaz Komise na zařazení protiprávního jednání do kategorie velmi závažných protiprávních jednání a na velikost relevantního zeměpisného trhu není dostatečným vysvětlením, proč byla zvolena mnohem vyšší výchozí částka ve srovnání s výchozími částkami stanovenými v jiných srovnatelných věcech z poslední doby.

184    Z těchto důvodů by napadené rozhodnutí mělo být zrušeno nebo by alespoň měla být pokuta ukládaná společnosti Shell snížena tak, aby zohlednila nestrukturovanost kartelové dohody a neexistenci jejího dopadu na trh.

185    Komise navrhuje zamítnutí čtvrté části čtvrtého žalobního důvodu. Připomíná, že podstatné formální náležitosti, které povinnost uvést odůvodnění představuje, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání. Komise tyto náležitosti splnila v bodech 465 až 473 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Komise navíc nemá povinnost odůvodňovat své rozhodnutí jeho srovnáním s jinými dřívějšími rozhodnutími.

–       Závěry Tribunálu

186    S ohledem na judikaturu připomenutou výše v bodech 105 a 106 postačí v projednávaném případě konstatovat, že v bodech 461 až 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou uvedeny posuzované skutečnosti, na jejichž základě Komise mohla dospět k závěru, že dotčené protiprávní jednání je velmi závažné. Kromě toho z důvodů uvedených v rámci třetí části projednávaného žalobního důvodu nelze na základě dřívějších rozhodnutí, jichž se Shell dovolává na podporu svých požadavků, zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí. Z týchž důvodů proto Komise neměla povinnost odůvodňovat skutečnost, že výchozí částky pokut stanovené v projednávané věci jsou vyšší než výchozí částky pokut stanovené ve věcech, v nichž byla již dříve vydána rozhodnutí.

187    S ohledem na uvedené skutečnosti je třeba čtvrtou část čtvrtého žalobního důvodu Shell, a tedy čtvrtý žalobní důvod v plném rozsahu, zamítnout jako neopodstatněné.

188    Žalobní důvody směřující k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

2.     K návrhovým žádáním směřujícím ke změně výše pokuty

189    Jelikož se žalobní důvody, jichž se Shell dovolává, vztahují i na body návrhových žádání směřující ke změně výše pokuty, postačí konstatovat, jak plyne z výše uvedeného, že tyto žalobní důvody jsou neopodstatněné, a tudíž nemohou vést ke snížení pokuty . Tyto body návrhových žádání je tudíž třeba zamítnout.

190    Žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

191    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnostem Shell Petroleum NV, Shell Nederland BV a Shell Nederland Chemie BV se ukládá náhrada nákladů řízení.

Dehousse Wiszniewska-Białecka Wahl

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. července 2011.

Podpisy

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

1.  K návrhovým žádáním směřujícím k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávního přičtení protiprávního jednání společnostem Shell Petroleum a Shell Nederland

K první části, vycházející z nesprávného použití podmínek přičitatelnosti odpovědnosti protiprávního jednání

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K druhé části, vycházející z toho, že Shell Petroleum a Shell Nederland vyvrátily domněnku

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K třetí části, týkající se důsledků pochybení Komise

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neodůvodněného zvýšení základní částky pokuty z důvodu opakování protiprávního jednání

K první části, vycházející z porušení zásady právní jistoty a zásady proporcionality

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K druhé části, vycházející z nedostatku odůvodnění

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného použití násobícího koeficientu za účelem odrazení

K první části, vycházející z porušení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K druhé části, vycházející z nedostatku odůvodnění

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného stanovení výchozí částky pokuty

K první části, vycházející z bezdůvodně rozdílného zacházení s výchozími částkami pokuty

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K druhé části, vycházející z nesprávného stanovení výchozích částek pokut

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K třetí části, vycházející z porušení zásady proporcionality a zásady rovného zacházení

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

K čtvrté části, vycházející z nedostatku odůvodnění

–  Argumenty účastnic řízení

–  Závěry Tribunálu

2.  K návrhovým žádáním směřujícím ke změně výše pokuty

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: angličtina.