Věc C‑38/14

Subdelegación del Gobierno en Gipuzkoa – Extranjería

v.

Samir Zaizoune

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Superior de Justicia de la Comunidad Autónoma del País Vasco)

„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Směrnice 2008/115/ES – Společné normy a postupy při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Článek 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 – Vnitrostátní právní úprava, která v případě neoprávněného pobytu stanoví podle okolností buď uložení pokuty, nebo vyhoštění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 23. dubna 2015

1.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Určení relevantních prvků unijního práva – Přeformulování otázek

(Článek 267 SFEU)

2.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Vnitrostátní právní úprava, která v případě neoprávněného pobytu stanoví podle okolností buď uložení pokuty, nebo vyhoštění – Nepřípustnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 25–28)

2.        Směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, zejména její čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 2 a 3, musí být vykládána v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která v případě neoprávněného pobytu státních příslušníků třetích zemí na území tohoto státu stanoví podle okolností buď uložení pokuty, nebo vyhoštění, přičemž současné uplatnění obou těchto opatření je vyloučeno.

V tomto ohledu je cílem směrnice 2008/115, jak vyplývá z bodů 2 a 4 jejího odůvodnění, zavést účinnou politiku pro vyhošťování a dobrovolný návrat. Tato směrnice podle článku 1 stanoví společné normy a postupy, které má každý členský stát použít při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

Článek 6 odst. 1 uvedené směrnice tak stanoví povinnost členských států vydat rozhodnutí o navrácení každému státnímu příslušníkovi třetí země, který na jejich území pobývá neoprávněně. Kromě toho, v případě, kdy bylo vůči státnímu příslušníkovi třetí země vydáno rozhodnutí o navrácení, ale tento nesplnil povinnost návratu, ať již ve lhůtě stanovené k dobrovolnému opuštění území, nebo když za tímto účelem nebyla lhůta poskytnuta, čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/115 ukládá členským státům k zajištění účinnosti postupů navracení povinnost přijmout veškerá opatření nezbytná k vyhoštění dotčené osoby, a sice podle čl. 3 bodu 5 této směrnice, k fyzickému dopravení osoby mimo území uvedeného členského státu.

Z toho vyplývá, že taková vnitrostátní právní úprava nesplňuje jasné požadavky uvedené v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/115. Možnost členských států odchýlit se podle čl. 4 odst. 2 a 3 směrnice 2008/115 od norem a postupů, které tato směrnice stanoví, nemůže tento závěr zpochybnit.

(viz body 30, 31, 33, 35, 36, 41 a výrok)