Kasační opravný prostředek podaný dne 30. září 2011 ThyssenKrupp Ascenseurs Luxemburg Sàrl proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 13. července 2011 ve spojených věcech T-144/07, T-147/07, T-148/07, T-149/07, T-150/07 a T-154/07, ThyssenKrupp Liften Ascenseurs a další v. Evropská komise

(Věc C 504/11 P)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ThyssenKrupp Ascenseurs Luxemburg Sàrl (zástupce: T. Schaper, Rechtsanwalt)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Zrušit rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. července 2011 ve spojených věcech T-144/07, T-147/07, T-148/07, T-149/07, T-150/07 a T-154/07 (ThyssenKrupp Liften Ascenseurs a další v. Evropská komise) v plném rozsahu, pokud zamítá žalobu a pokud se týká účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek;

Podpůrně přiměřeně dále snížit pokutu uloženou účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek v článku 2 napadeného rozhodnutí Evropské komise ze dne 21. února 2007;

Dále podpůrně vrátit věc Tribunálu k novému rozhodnutí;

Uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) dotyčným opravným prostředkem napadá rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. července 2011 ve věci T-148/07 a další (ThyssenKrupp Liften Ascenseurs a další v. Evropská komise) v rozsahu, v němž tento rozsudek zamítá žalobu ze dne 7. května 2007 podanou proti rozhodnutí Evropské komise K(2007) 512 konečné ze dne 21. února 2007 (věc COMP/E-1/38.823 - výtahy a eskalátory) a v němž se týká navrhovatelky.

Navrhovatelka vytýká nepříslušnost Komise, porušení podstatných formálních předpisů, porušení Smlouvy ES resp. SFEU a právních norem, které je třeba použít při provádění těchto smluv jakož i zneužití pravomocí a porušení základních práv v rámci tří důvodů kasačního opravného prostředku:

Zaprvé navrhovatelka vytýká, že Tribunál nesprávně potvrdil příslušnost Komise k provedení řízení. Zastává názor, že Tribunál měl prohlásit rozhodnutí Komise za neplatné z důvodu nepoužitelnosti článku 101 SFEU (bývalý článek 81 ES) z důvodu neexistence mezistátního významu vytýkaných lokálních porušení práv. I kdyby Tribunál prohlásil článek 101 SFEU za použitelný, měl zohlednit, že s příslušností Komise se neslučuje každopádně systém souběžných příslušností podle oznámení ESHS založený nařízením č. 1/2003¹. Konečně Tribunál nezohlednil, že dodatečné zahájení řízení Komisí představuje porušení zásady určitosti a zákonnosti v souvislosti s tresty, chráněné základními právy.

Zadruhé vytýká navrhovatelka, že Tribunál nesprávně potvrzuje rozhodnutí Komise o solidární odpovědnosti navrhovatelky na základě obratu skupiny ThyssenKrupp AG. Rozsudek porušuje v tomto ohledu článek 23 nařízení č. 1/2003, princip právního státu v podobě zásady nulla poena sine lege, zásadu proporcionality trestů, zásadu in dubio pro reo a zásadu zavinění. Rozsudek je nesprávný v rozsahu, v němž spočívá na předpokladu, že dceřiná společnost společně se svou mateřskou společností (a jinými společnostmi skupiny) tvoří společenství dlužníků v podobě hospodářské jednotky. Krom toho a nezávisle na tom porušuje i zásadu zavinění, neboť navrhovatelce byla uložena společně s její mateřskou společností pokuta jakožto solidárním dlužníkům. Podpůrně je vytýkáno, že Tribunál potvrdil solidární odpovědnost navzdory absenci uspořádání podílů na dluhu ve vnitřním vztahu.

Zatřetí vytýká navrhovatelka, že Tribunál porušil ve svém rozsudku povinnost komplexního přezkumu, která mu přísluší, a to tím, že dostatečně nepřezkoumal nepřiměřenost stanovení výchozí částky, násobícího koeficientu z titulu odrazení ani nedostatečné ohodnocení spolupráce navrhovatelky s Komisí a tím porušil základní právo na spravedlivý proces a v něm spočívající záruku právní ochrany.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 1, s.1; Zvl. vyd. 08/02,s. 205).