Věc C‑607/11

ITV Broadcasting Ltd a další

v.

TVCatchup Ltd

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Divison)]

„Směrnice 2001/29/ES – Článek 3 odst. 1 – Šíření vysílání poskytovatelů komerčního televizního vysílání třetí stranou prostřednictvím internetu – ‚Live streaming‘ – Sdělování veřejnosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. března 2013

Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Sdělování veřejnosti – Pojem – Šíření vysílání poskytovatelů komerčního televizního vysílání třetí stranou prostřednictvím internetu – Zahrnutí – Další přenos, který má ziskovou povahu a který je prováděn subjektem, jenž je konkurentem původního poskytovatele vysílání – Neexistence vlivu

(Směrnice 2001/29, čl. 3 odst. 1)

Pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán tak, že se vztahuje i na další přenos děl zahrnutých v pozemním televizním vysílání,

–      který provádí subjekt odlišný od původního poskytovatele vysílání

–      přes internetový streaming zpřístupněný předplatitelům tohoto subjektu, kteří mohou tento další přenos přijímat poté, co se připojí k jeho serveru,

–      přestože se tito předplatitelé nacházejí v určené oblasti příjmu tohoto pozemního televizního vysílání a mohou toto vysílání legálně přijímat na televizním přijímači.

Zpřístupnění děl prostřednictvím dalšího přenosu pozemního televizního vysílání přes internet probíhá totiž za použití specifické technologie, která se liší od technologie původního sdělování. Je tudíž třeba jej považovat za „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. Takový další přenos nelze považovat za pouhý technický prostředek směřující k zajištění nebo zlepšení příjmu původního přenosu v oblasti pokrytí signálem. V důsledku toho musí být k němu uděleno svolení autorů přenášených děl, jsou-li díla sdělována veřejnosti.

V tomto ohledu se pojem „veřejnost“ uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 týká blíže neurčeného počtu potenciálních diváků či posluchačů a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob. Konkrétně u posledně uvedeného kritéria je třeba zohlednit kumulativní účinky vyplývající ze zpřístupňování děl potenciálním divákům či posluchačům. V daném kontextu je nerozhodné, zda potenciální diváci či posluchači přistupují ke sdělovaným dílům formou spojení jednoho s jedním (one-to-one). Tato technologie totiž nezabrání tomu, aby k témuž dílu měl souběžně přístup vysoký počet osob.

Podmínka „nové veřejnosti“ je navíc irelevantní v případě, kdy jsou díla zahrnutá v pozemním televizním vysílání souběžně zpřístupněna na internetu. V takovém případě totiž dotyční autoři musí udělit individuální a samostatné svolení pro každý z těchto dvou přenosů, neboť ke každému z nich dochází za specifických technologických podmínek, odlišným způsobem přenosu chráněných děl a každý z nich je určen veřejnosti.

Na takový výklad čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 nemá vliv skutečnost, že takový další přenos je financován reklamou, takže má ziskovou povahu, ani skutečnost, že jej provádí subjekt, který je přímým konkurentem původního poskytovatele vysílání.

Zisková povaha není totiž rozhodná k tomu, aby byl takový další přenos kvalifikován jako „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.

(viz body 26, 27, 30, 32–34, 39, 40, 43, 44, 47 a výrok)