Žaloba podaná dne 8. července 2010 - Maďarská republika v. Slovenská republika

(Věc C-364/10)

Jednací jazyk: slovenština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Maďarská republika (zástupci: M. Fehér, E. Orgován, zmocněnci)

Žalovaná: Slovenská republika

Návrhová žádání žalobkyně

určit, že Slovenská republika tím, že nedodržela ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES¹ ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen "směrnice 2004/38"), když dne 21. srpna 2009 prezidentovi Maďarské republiky Lászlóovi Sólyomovi s odvoláním se na uvedenou směrnici nepovolila vstup na území Slovenské republiky, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice 2004/38 a čl. 18 odst. 1 Smlouvy,

krom toho určit, že právu Evropské unie, konkrétně čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 21 odst. 2 SFEU, odporuje stanovisko Slovenské republiky, které zastávala i v době podání žaloby, a to, že podle směrnice 2004/38 je oprávněná zakázat vstup na území Slovenské republiky představiteli Maďarské republiky, tj. jejímu prezidentovi, čímž potvrzuje, že takové porušení se může zopakovat,

určit, že Slovenská republika neoprávněně uplatnila právo Unie, když státní orgány na základě směrnice 2004/38 nepovolily prezidentovi republiky Lászlóovi Sólyomovi vstup na území Slovenské republiky,

v případě, že Soudní dvůr narozdíl od maďarského stanoviska, které tvoří základ výše uvedených návrhových žádání, rozhodne, že konkrétní právní předpis mezinárodního práva může omezit osobní působnost směrnice 2004/83, s čímž Maďarská republika nesouhlasí, určit v případě takovýchto výjimek oblast a působnost takovýchto výjimek,

uložit Slovenské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Dne 21. srpna 2009 ministr zahraničních věcí Slovenské republiky verbální nótou upozornil ministra zahraničních věcí Maďarské republiky, že v souvislosti s návštěvou, kterou v tentýž den uskutečnil prezident Maďarské republiky László Sólyom, příslušné orgány Slovenské republiky rozhodly zakázat prezidentovi Maďarské republiky vstup na území Slovenské republiky.

Maďarská vláda tvrdí, že Slovenská republika tím, že prezidentovi Lászlóovi Sólyomovi nepovolila vstup, porušila článek 18 Smlouvy o ES, jakož i směrnici 2004/38. Maďarská republika zastává názor, že osobní chování prezidenta republiky Lászlóa Sólyoma, ať už všeobecně, anebo v souvislosti s konkrétní návštěvou, nepředstavovalo skutečné, přímé a dostatečně vážné nebezpečí ohrožující základní zájem společnosti, které by mohlo být důvodem pro přijetí jakéhokoliv omezujícího opatření. Maďarská vláda se domnívá, že i pokud by takovýto důvod odůvodňující omezující opatření existoval, což si nemyslí, opatření, kterým bylo v konkrétním případě zakázání vstupu prezidenta republiky, neodpovídá podmínce proporcionality a jde nad rámec sledovaného cíle, kterého bylo možno dosáhnout také jinými, méně omezujícími prostředky ze strany Slovenské republiky.

Slovenská republika také nerespektovala procesní pravidla směrnice 2004/38, neboť zákaz vstupu prezidenta Lászlá Soólyoma nebyl přijat na základě rozhodnutí v souladu se směrnicí a nebyl doručen, verbální nóta informovala o rozhodnutí zakázat vstup, ale neobsahovala dostatečné odůvodnění, neuváděla, ke kterému správnímu či soudnímu orgánu lze podat opravný prostředek ani lhůtu k jeho podání.

Podle maďarské vlády existuje nebezpečí ze strany Slovenské republiky, že zopakuje porušení, protože nadále tvrdí, že zákaz vstupu prezidentovi Lászlóovi Sólyomovi na území byl oprávněný.

Maďarská vláda tvrdí, že uplatnění práva slovenskými orgány je samo o sobě nejen porušením směrnice 2004/38, ale i samotné odvolání se na směrnici bylo také neoprávněné, protože slovenské orgány nesledovaly cíle směrnice, ale odvoláním se na směrnici chtěly sledovat jen čistě politické cíle. Na základě prohlášení slovenské vlády lze konstatovat, že zákaz vstupu prezidentovi Lászlóovi Sólyomovi na území Slovenské republiky nebyl slovenskou vládou odůvodněn důvody bezpečnosti nebo veřejného pořádku podle práva Unie, jakým je směrnice 2004/38, ale důvody čistě politickými, především zahraniční politikou.

Podle maďarské vlády se Evropská komise v řízení nesprávně vyjádřila, že na oficiální návštěvy hlav států členských států se musí uplatňovat pravidla vnitrostátního práva, a nikoliv právo Unie. Maďarská vláda se domnívá, že jakákoliv skupina osob a jakýkoliv druh návštěvy, ať oficiální či soukromé, bezpodmínečně vede k uplatnění směrnice 2004/38. Tato směrnice všeobecně a ve vztahu ke všem obyvatelům Unie přiznává základní právo vstupu na území jakéhokoliv členského státu, které občanovi Unie osobně vyplývá z primárního práva. Směrnice 2004/38 též všeobecně a taxativně uvádí případy, ve kterých lze omezit svobodu pohybu občana Unie. Směrnice neuvádí výjimku ze základní zásady, kterou lze z rozsahu působnosti vyloučit hlavy států anebo jinou skupinu občanů členských států. Pokud by Rada a Evropský parlament chtěli podmínit výkon svobody pohybu právní normou mezinárodního práva, včetně obyčejového mezinárodního práva, jistě by tak učinili už při přijetí směrnice.

Maďarská vláda tvrdí, že ani v kodifikovaném mezinárodním právu ani v obyčejovém mezinárodním právu nelze najít účinné právní pravidlo, které by bylo možné v tomto případě uplatnit. I kdyby takováto norma mezinárodního práva existovala, členské státy svým vstupem do Unie uznaly její pravomoc stanovit pravidla volného pohybu osob a souhlasily s výkonem jejich pravomoci, která jim byla v této oblasti ponechána, v souladu s právními akty Unie, jakož i s právem Unie. Pokud by v případě vstupu občana členského státu do jiného členského státu mohlo ustanovení mezinárodního práva omezit osobní rozsah působnosti směrnice 2004/38, je nevyhnutelné, aby Soudní dvůr jasně určil oblast rozsahu tohoto omezení vzhledem ke skutečnosti, že směrnice 2004/38 takovouto výjimku anebo odchylku neobsahuje.

____________

¹ - Úř. věst. L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46