Věc C-329/11

Alexandre Achughbabian

v.

Préfet du Val-de-Marne

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Paris)

„Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Směrnice 2008/115/ES – Společné normy a postupy při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Vnitrostátní právní úprava, která v případě neoprávněného pobytu stanoví trest odnětí svobody a peněžitý trest“

Shrnutí rozsudku

1.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Imigrační politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Směrnice 2008/115 – Předmět – Úplná harmonizace vnitrostátních norem týkajících se pobytu cizinců – Vyloučení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115)

2.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Imigrační politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Státní příslušník, s nímž je vedeno řízení o navrácení ve smyslu směrnice 2008/115 – Vnitrostátní právní úprava, podle které se neoprávněný pobyt trestá trestem odnětí svobody – Nepřípustnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, článek 8)

3.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Imigrační politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Státní příslušník, s nímž bylo vedeno řízení o navrácení ve smyslu směrnice 2008/115 – Vnitrostátní právní úprava, podle které se neoprávněný pobyt v případě neúspěchu řízení o navrácení trestá trestem odnětí svobody – Přípustnost – Podmínky – Respektování základních práv

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115)

1.        Směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí se týká pouze navracení státních příslušníků třetích zemí pobývajících neoprávněně v členském státě a zvláště přijímání a výkonu rozhodnutí o navrácení. Nemá tedy za cíl harmonizovat veškeré vnitrostátní normy týkající se pobytu cizinců.

Tato směrnice proto nebrání tomu, aby právo členského státu kvalifikovalo neoprávněný pobyt jako přečin a upravovalo trestněprávní sankce, jejichž účelem je odrazovat od páchání takového trestného činu proti vnitrostátním pravidlům v oblasti pobytu a jeho páchání postihovat. Uvedená směrnice nebrání ani tomu, aby byl státní příslušník třetí země zajištěn za účelem určení oprávněnosti jeho pobytu. Cíl směrnice 2008/115, tj. účinné navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, by totiž byl ohrožen, kdyby členské státy nemohly prostřednictvím takového zbavení svobody, jako je zadržení, zabránit tomu, aby se osoba podezřelá z neoprávněného pobytu skrývala, a to ještě předtím, než bylo možné její situaci objasnit.

(viz body 28–30)

2.        Směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládána v tom smyslu, že právní úpravě členského státu, která za neoprávněný pobyt ukládá trestněprávní sankci, brání v rozsahu, v němž lze podle této právní úpravy uložit trest odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země, který sice na území uvedeného členského státu pobývá neoprávněně a není ochoten toto území opustit dobrovolně, ale vůči kterému nebyla uplatněna donucovací opatření podle článku 8 této směrnice a v jehož případě – byl-li zajištěn za účelem přípravy a uskutečnění vyhoštění – ještě neuplynula maximální doba trvání tohoto zajištění.

Uložení a výkon trestu odnětí svobody v průběhu řízení o navrácení upraveného směrnicí 2008/115 totiž nepřispívají k uskutečnění vyhoštění, které je cílem tohoto řízení, tj. k fyzickému dopravení osoby mimo území dotyčného členského státu. Takový trest tedy není „opatřením“ nebo „donucovacím opatřením“ ve smyslu článku 8 uvedené směrnice.

(viz body 37, 50 a výrok)

3.        Směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která za neoprávněný pobyt ukládá trestněprávní sankci, v rozsahu, v němž lze podle ní uložit trest odnětí svobody státnímu příslušníkovi třetí země, s nímž bylo vedeno řízení o navrácení upravené uvedenou směrnicí a který na uvedeném území pobývá neoprávněně, přičemž není dán legitimní důvod bránící jeho navrácení.

Členské státy, které jsou vázány směrnicí 2008/115, sice nemohou stanovit trest odnětí svobody pro neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí v situaci, kdy tito musejí být na základě společných norem a postupů stanovených touto směrnicí vyhoštěni a kdy mohou být za účelem přípravy a uskutečnění tohoto vyhoštění nanejvýš zajištěni, tím však není vyloučena možnost členských států přijmout nebo ponechat v platnosti ustanovení, včetně ustanovení trestněprávních, upravující v souladu se zásadami uvedené směrnice a s jejím cílem situaci, kdy s použitím donucovacích opatření nebylo možné neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země vyhostit.

V tomto ohledu platí, že v rámci uplatňování norem trestního práva procesního musejí být při ukládání trestněprávních sankcí plně respektována základní práva, a zejména ta z nich, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv.

(viz body 46, 49–50 a výrok)