Language of document :

Žaloba podaná dne 10. července 2017 – Evropská komise v. Francouzská republika

(Věc C-416/17)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: J.-F. Brakeland a W. Roels, zmocněnci)

Žalovaná: Francouzská republika

Návrhová žádání

určit, že Francouzská republika tím, že zachovala účinky ustanovení, jejichž cílem je zamezení dvojímu ekonomickému zdanění dividend a která mateřské společnosti umožňují započíst na srážkovou daň, kterou je povinna uhradit při následném vyplacení dividend svým akcionářům, které jí poukázaly její dceřiné společnosti, slevu na dani spojenou s rozdělením těchto dividend, pocházejí-li od dceřiné společnosti usazené ve Francii, avšak tuto možnost neposkytuje, pocházejí-li tyto dividendy od dceřiné společnosti usazené v jiném členském státě, jelikož tato právní úprava v tomto posledně uvedeném případě nezakládá právo na poskytnutí slevy na dani spojené s rozdělením těchto dividend touto dceřinou společností v rozsahu, v němž je podle judikatury Conseil d'État vyhověno žádostem o vrácení srážkové daně vybrané v rozporu s unijním právem ve smyslu rozsudku Soudního dvora ve věci Accor (C-310/09)1 , a to prostřednictvím tří následujících omezení:

nárok na vrácení protiprávně vybrané srážkové daně je omezen odmítnutím zohlednit zdanění vnukovských společností usazených mimo Francii;

nárok na vrácení protiprávně vybrané srážkové daně je omezen nepřiměřenými požadavky na důkazy;

nárok na vrácení protiprávně vybrané srážkové daně je omezen restrikcí slevy na dani na jednu třetinu výše dividendy následně vyplácené ve Francii, která pochází od dceřiné společnosti, která není usazena ve Francii, ačkoli Conseil d'État, správní soud rozhodující v posledním stupni, zavedla tato omezení, aniž se dotázala Soudního dvora na slučitelnost těchto omezení s unijním právem,

nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze zásad rovnocennosti a efektivity a z článků 49 a 63 a čl. 267 třetího pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie;

uložit Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Evropská komise na základě ustálené judikatury Conseil d´État, která je francouzským nejvyšším správním soudem, Francii vytýká, že odmítla zajistit plný účinek rozsudku Soudního dvora ve věci Ministre du Budget, des Comptes publics et de la Fonction publique v. Accor SA (C-310/09), když zejména stanovila omezení vrácení neoprávněně vybrané daně, a sice srážkové daně z movitého majetku, která jsou v rozporu s unijním právem.

Soudní dvůr v rozsudku Accor, vydaném v řízení o předběžné otázce, konstatoval, že francouzská daňová pravidla, jejichž cílem je zamezení dvojímu ekonomickému zdanění dividend, zachovávají diskriminaci v souvislosti se zdaněním dividend pocházejících z jiných členských států EU. Daně, o kterých Soudní dvůr rozhodl, že jsou v rozporu s unijním právem, musí být tedy vráceny.

Komise má za to, že Francie nedodržuje rozsudek Soudního dvora ve třech konkrétních bodech:

-    nezohledňuje daň, kterou již odvedly vnukovské společnosti, které nejsou usazeny ve Francii;

-     za účelem omezení nároku dotyčných společností na vrácení zachovává požadavky na důkazy, které je třeba předložit, přičemž nerespektuje kritéria stanovená Soudním dvorem;

-     absolutním způsobem omezuje systém slevy na dani na jednu třetinu dividendy následně vyplacené dceřinou společností, která není usazena ve Francii.

Tato porušení jsou mimoto zapříčiněna tím, že Conseil d'État nesplnila svou povinnost položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku na základě článku 267 TFUE.

____________

1 Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. září 2011 ve věci Ministre du Budget, des Comptes publics et de la Fonction publique v. Accor SA (C-310/09, EU:C:2011:581).