STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PEDRA CRUZ VILLALÓNA
přednesené dne 9. ledna 2014(1)
Věc C‑435/12
ACI Adam BV,
Alpha International BV,
AVC Nederland BV,
BAS Computers & Componenten BV,
Despec BV,
Dexxon Data Media and Storage BV,
Fuji Magnetics Nederland,
Imation Europe BV,
Maxell Benelux BV,
Philips Consumer Electronics BV,
Sony Benelux BV,
Verbatim GmbH
proti
Stichting de Thuiskopie,
Stichting Onderhandelingen Thuiskopie vergoeding
[Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko)]
„Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Výlučné právo na rozmnožování – Článek 5 odst. 2 písm. b) – Článek 5 odst. 5 – Výjimky a omezení – Výjimka pro soukromé rozmnožování – Působnost – Rozmnoženiny pořízené z neoprávněného zdroje – Poplatek za soukromé rozmnožování – Směrnice 2004/48/ES – Dodržování práv duševního vlastnictví – Článek 14 – Náklady řízení – Působnost“
1. Soudnímu dvoru je v projednávané věci kladena nová série předběžných otázek týkajících se především výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti(2), konkrétně jejího čl. 5 odst. 2 písm. b), který členským státům dovoluje stanovit výjimku pro soukromé rozmnožování z výlučného práva nositelů autorského práva a práv s ním souvisejících(3) na rozmnožování.
2. Hlavní předběžná otázka, kterou klade předkládající soud, se konkrétně týká toho, zda se výjimka pro soukromé rozmnožování může uplatnit pouze na rozmnoženiny pořízené z oprávněných zdrojů a dále zda lze poplatek za soukromé rozmnožování vypočítat a vybírat pouze u rozmnoženin pořízených z oprávněných zdrojů(4).
3. Jedná se tedy o otázku výkladu směrnice 2001/29(5), kterou si klade více vnitrostátních soudů a která byla v některých státech vyřešena buď vnitrostátním zákonodárcem(6), nebo vnitrostátními soudy(7), avšak Soudní dvůr na ni ještě neodpověděl(8), a tato otázka je nadále v právní nauce rozporná(9), a tudíž bezpochyby významná.
4. Tento význam je posílen tím, že výjimka pro soukromé rozmnožování je některými účastníky původního řízení i částí právní nauky prezentována jako prostředek k náhradě škod způsobených nositelům práv neoprávněným rozšiřováním děl a jiných předmětů ochrany na internetu, přinejmenším v případě neexistence technologických prostředků, které by účinně potíraly „pirátství“.
I – Právní rámec
A – Mezinárodní právo
5. Pro řešení sporu v původním řízení jsou důležité tři mezinárodní smlouvy. První smlouvou, která je též hlavní smlouvou, je Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, naposledy revidovaná Pařížským aktem ze dne 24. července 1971, ve znění změny ze dne 28. července 1979 (dále jen „Bernská úmluva“)(10) (11).
6. Dalšími dvěma smlouvami jsou Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví obsažená v příloze 1C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho působnosti, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986 – 1994)(12), a Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském přijatá v Ženevě dne 20. prosince 1996, která byla schválena rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 o schválení Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském a Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech jménem Evropského společenství(13), jejichž ustanovení odkazují na Bernskou úmluvu(14).
B – Unijní právo
7. Předběžné otázky se týkají jednak výkladu ustanovení čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 a čl. 5 odst. 5 této směrnice(15) a jednak výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví(16), konkrétně jejího článku 14. Znění příslušných ustanovení bude v případě potřeby citováno během mých úvah.
C – Nizozemské právo
8. Článek 1 zákona o právu autorském (dále jen „ZPA“) přiznává autoru literárního, vědeckého nebo uměleckého díla nebo jeho právním nástupcům výlučné právo zejména na rozmnožování tohoto díla, s výhradou omezení stanovených zákonem. ZPA obsahuje ustanovení upravující výjimku pro soukromé rozmnožování a spravedlivou odměnu jakožto protihodnotu k této výjimce, tj. poplatek za soukromé rozmnožování.
9. Článek 16c odst. 1 ZPA, který provádí čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, stanoví:
„Za porušení autorského práva k literárnímu, vědeckému či uměleckému dílu se nepovažuje rozmnožení celého díla nebo jeho části na nosiči určeném na rozmnožování díla, pokud k rozmnožení dojde za účelem, který není přímo ani nepřímo komerční, a pokud slouží výlučně k vlastní praktické přípravě nebo k vlastnímu studiu či využití fyzickou osobou, která tuto rozmnoženinu pořídí.“
10. Článek16c odst. 2 ZPA stanoví:
„Za rozmnožení ve smyslu [čl. 16 c odst. 1] se vybírá spravedlivá odměna pro autora nebo jeho právní nástupce. Tuto odměnu je povinen uhradit výrobce nebo dovozce nosičů ve smyslu odstavce 1.“
11. Článek 1019h občanského soudního řádu, který provádí článek 14 směrnice 2004/48, mimoto uvádí:
„Odchylně od první knihy, druhé hlavy, dvanáctého oddílu, druhého odstavce a čl. 843 a odst. 1, uhradí strana, která ve sporu neuspěla, rozumné a přiměřené náklady řízení a další náklady strany úspěšné ve sporu, jestliže tomu nebrání spravedlnost.“
II – Skutkový základ sporu v původním řízení
12. Žalovanými ve sporu v původním řízení jsou Stichting de Thuiskopie, nadace pověřená výběrem poplatků za soukromé rozmnožování podle čl. 16c odst. 2 ZPA a distribucí výnosu z těchto poplatků, a Stichting Onderhandelingen Thuiskopie vergoeding(17), nadace pověřená stanovováním výše poplatku za soukromé rozmnožování.
13. Žalující společnosti v původním řízení jsou dovozci nebo výrobci nosičů určených k rozmnožování děl ve smyslu čl. 16c odst. 1 ZPA, kteří musí z tohoto titulu hradit poplatek za soukromé rozmnožování.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v původním řízení měly za to, že poplatek za soukromé rozmnožování je určen výlučně k náhradě škody vzniklé nositelům práv v důsledku rozmnožování, které spadá do působnosti čl. 16c odst. 1 ZPA, napadly společnosti Stichting de Thuiskopie a SONT žalobou u Rechtbank te ‘s‑Gravenhage, v níž uplatnily tvrzení, že při výpočtu výše poplatku za soukromé rozmnožování nesmí být zohledněna škoda plynoucí z rozmnoženin děl pořízených z neoprávněného zdroje, v rozporu s autorským právem.
15. Rechtbank te ‘s‑Gravenhage rozsudkem ze dne 25. června 2008(18) žalobu žalobkyň v původním řízení zamítl.
16. Gerechtshof te ‘s‑Gravenhage, k němuž bylo podáno odvolání, uvedenou žalobu rozsudkem ze dne 15. listopadu 2010(19) též zamítl, neboť rozhodl, že spravedlivá odměna ve smyslu článku 16c ZPA má za cíl nahradit škodu vzniklou nositelům práv rozmnožováním spadajícím do působnosti uvedeného ustanovení.
17. Je třeba podotknout, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Gerechtshof te ‘s‑Gravenhage určil, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, ani článek 16c ZPA nerozlišují podle zdroje rozmnoženin. Z přípravných prací na ZPA však vyplývá, že jeho článek 16c musí být vykládán jako dovolující pořizování rozmnoženin z neoprávněného zdroje, pokud neexistují technologické prostředky, jež by umožňovaly bojovat proti neoprávněnému soukromému rozmnožování. Bylo totiž shledáno, že právní úprava nezakazující rozmnožování z neoprávněných zdrojů, která zároveň ukládá povinnost hradit poplatek za soukromé rozmnožování z těchto rozmnoženin, zajišťuje lepší ochranu zájmů nositelů práv, aniž jsou tyto zájmy nepřiměřeně dotčeny ve smyslu čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29.
18. Žalobkyně v původním řízení podaly proti tomuto rozsudku Gerechtshof te ‘s‑Gravenhage kasační opravný prostředek k Hoge Raad der Nederlanden. Společnost Stichting de Thuiskopie též podala k Hoge Raad der Nederlanden vzájemný kasační opravný prostředek.
III – Předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
19. Za těchto okolností se Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být čl. 5 odst. 2 návětí a písm. b), případně ve spojení s čl. 5 odst. 5 směrnice [2001/29] vykládán v tom smyslu, že v něm uvedená výjimka z autorského práva pro rozmnoženiny, které splňují požadavky uvedené v tomto článku, platí nezávisle na tom, zda se exempláře díla, ze kterého rozmnoženiny pocházejí, dostaly do dispozice příslušné fyzické osoby zákonným způsobem, to znamená bez porušení autorských práv nositele práv, nebo tato výjimka platí jen pro rozmnoženiny, které pocházejí z exemplářů, které se do dispozice příslušné fyzické osoby dostaly bez porušení autorského práva?
2) a) Může – v případě, že na první otázku bude odpovězeno ve smyslu její druhé alternativy – použití „třístupňového testu“ podle čl. 5 odst. 5 směrnice [2001/29] vést k tomu, že se oblast působnosti výjimky podle čl. 5 odst. 2 rozšíří, nebo může být důsledkem použití uvedeného testu pouze to, že se oblast působnosti výjimky zúží?
2) b) Je – v případě, že na první otázku bude odpovězeno ve smyslu její druhé alternativy – ustanovení vnitrostátního práva, které vede k tomu, že za rozmnoženiny, které byly pořízeny fyzickou osobou pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční, je dlužna spravedlivá odměna nezávisle na tom, zda je pořízení příslušné rozmnoženiny podle čl. 5 odst. 2 směrnice [2001/29] dovoleno, – a které neomezuje právo nositele práv zakázat rozmnožování ani jeho nárok na náhradu škody, – v rozporu s článkem 5 [uvedené směrnice] nebo s jakýmkoli jiným ustanovením unijního práva?
Je pro zodpovězení této otázky s ohledem na „třístupňový test“ podle čl. 5 odst. 5 směrnice [2001/29] relevantní, že (ještě) nejsou k dispozici technologické prostředky, které by umožňovaly zakročit proti pořizování neoprávněných soukromých rozmnoženin?
3) Je směrnice 2004/48 použitelná na právní spor, jako je ten, o který se jedná v projednávané věci, ve kterém – poté co členský stát na základě čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice [2001/29] uložil výrobcům a dovozcům nosičů, které jsou způsobilé a určené k rozmnožování děl, povinnost odvádět spravedlivou odměnu stanovenou v tomto článku a stanovil, že spravedlivá odměna musí být odváděna organizaci určené tímto státem, která byla pověřena výběrem a rozdělováním spravedlivé odměny – osoba povinná uhradit poplatek navrhuje, aby soud vzhledem k určitým sporným okolnostem, které jsou relevantní pro stanovení spravedlivé odměny, rozhodl v neprospěch uvedené organizace, která se proti tomu brání?“
20. Písemná vyjádření předložily žalobkyně v původním řízení, společnost Stichting de Thuiskopie, nizozemská, italská, litevská a rakouská vláda, jakož i Evropská komise.
21. Žalobkyně v původním řízení, společnost Stichting de Thuiskopie, nizozemská a španělská vláda, jakož i Komise též přednesly ústní vyjádření na veřejném jednání, které se konalo dne 9. října 2013.
IV – Úvodní poznámky
22. První a druhá otázka předkládajícího soudu, které spolu úzce souvisejí(20), zahrnují ve skutečnosti více otázek, k nimž je třeba učinit několik úvodních poznámek, a zasluhují si přeformulování a seskupení.
23. První otázkou se Hoge Raad der Nederlanden táže Soudního dvora na výklad směrnice 2001/29. Podstatou jeho otázky je, zda se výjimka pro soukromé rozmnožování, stanovená v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, vztahuje na všechny rozmnoženiny, bez ohledu na oprávněnost jejich zdroje (první alternativa), nebo zda se naopak vztahuje pouze na rozmnoženiny pořízené ze zdrojů, které jsou samy oprávněné (druhá alternativa). Klade si též otázku ohledně dopadu čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29 na výklad čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice.
24. Předkládající soud dále v rámci své druhé otázky klade dvě podpůrné otázky pro případ, že by Soudní dvůr vyložil čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 v tom smyslu, že se tento článek vztahuje pouze na rozmnoženiny pořízené z oprávněných zdrojů (druhá alternativa).
25. Předně si klade otázku [druhá otázka písm. a)], zda čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29, který vymezuje „třístupňový test“, umožňuje rozšířit působnost výjimky pro soukromé rozmnožování stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice, nebo zda naopak může tuto působnost jen zúžit.
26. Dále se Soudního dvora v podstatě táže [druhá otázka písm. b)] na slučitelnost vnitrostátního ustanovení, které ukládá povinnost uhradit spravedlivou odměnu za rozmnoženiny pořízené fyzickou osobou pro soukromé užití a bez sebemenšího přímého nebo nepřímého komerčního účelu, nezávisle na tom, zda k pořízení rozmnoženin došlo oprávněně, s unijním právem, samotnou směrnicí 2001/29 nebo s jakýmikoli jinými právními normami.
27. Z důvodů, které uvedu níže, musí být však první otázka a druhá otázka písm. a) zkoumány společně, neboť ustanovení čl. 5 odst. 2 písm. b) a odstavce 5 směrnice 2001/29 jsou sama formálně a nerozdělitelně spjata a musí být chápána a vykládána ve vzájemném spojení a dynamicky.
28. Nejprve se tedy budu zabývat otázkou, zda lze článek 5 směrnice 2001/29 jako celek vykládat v tom smyslu, že poplatek za soukromé rozmnožování lze vybírat z rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů, tj. ze zdrojů, jež nebyly vyrobeny, rozšířeny nebo sděleny veřejnosti se souhlasem nositelů výlučného práva na rozmnožování [první otázka a druhá otázka písm. a)].
29. Vzhledem k tomu, že odpověď na tuto otázku musí být podle mého názoru záporná, dále v rychlosti přezkoumám otázku, zda lze článek 5 směrnice 2001/29 vykládat v tom smyslu, že členský stát může přesto(21) rozhodnout, že bude vybírat poplatek za soukromé rozmnožování u rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů. Odpověď na tuto druhou otázku lze totiž snadno vyvodit z prvků odpovědi podané na první otázku.
30. Závěrem velmi stručně odpovím na třetí otázku, týkající se výkladu článku 14 směrnice 2004/48.
V – K otázce, zda lze poplatek za soukromé rozmnožování vybírat u rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů [první otázka a druhá otázka písm. a)]
A – Shrnutí vyjádření
31. Žalobkyně v původním řízení, španělská, italská a litevská vláda, jakož i Komise sdílejí názor, že s ohledem na znění, ducha a cíl směrnice 2001/29 se výjimka pro soukromé rozmnožování stanovená v čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice nemůže vztahovat na rozmnoženiny pořízené z neoprávněných zdrojů.
32. Zaprvé, uvedený čl. 5 odst. 2 písm. b) takovou možnost podle tvrzení výše uvedených neupravuje, a jelikož představuje výjimku z výlučného práva na rozmnožování zaručeného v článku 2 směrnice 2001/29, musí být vykládán restriktivně, ve spojení s čl. 5 odst. 5 této směrnice.
33. Zadruhé, tento restriktivní výklad odpovídá cíli směrnice 2001/29, neboť opačný výklad by mohl narušit rovnováhu, která musí být zachována mezi jednotlivými dotčenými právy a zájmy. Spravedlivá odměna stanovená v tomto ustanovení má nahradit pouze škodu vzniklou nositelům práv „v důsledku zavedení“ výjimky pro soukromé rozmnožování, a nikoli škodu vzniklou těmto nositelům práv z rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů, ani a fortiori škodu vzniklou v důsledku rozšiřování na vstupu neoprávněných rozmnoženin jejich děl.
34. Ačkoli Komise uznává, že tento restriktivní výklad může paradoxně za určitých okolností vyznít nepříznivě pro nositele práv, je názoru, že tato skutečnost nemůže vést ke zpochybnění takovéhoto výkladu.
35. Naproti tomu žalované v původním řízení, nizozemská a rakouská vláda mají v podstatě za to, že možnost členských států uplatnit výjimku pro soukromé rozmnožování na rozmnoženiny pořízené z neoprávněných zdrojů není vyloučena zněním ani systematikou směrnice 2001/29, ale naopak naplňuje její cíl a umožňuje zachovat patřičnou rovnováhu mezi právy a zájmy nositelů práv na straně jedné a uživateli děl a jiných předmětů ochrany na straně druhé.
36. Výše uvedené v tomto ohledu uvádějí, že neexistuje žádný technologický prostředek k boji proti pořizování soukromých rozmnoženin z neoprávněných zdrojů a že výběr poplatku za soukromé rozmnožování u těchto rozmnoženin přispívá k běžnému užívání rozmnožených děl ve smyslu čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29, a tudíž představuje nejlepší prostředek k zajištění ochrany oprávněných zájmů nositelů práv, aniž je v rozporu s třístupňovým testem.
B – Analýza
37. Vzhledem k velmi vyhraněným názorům, které zaujaly žalobkyně v původním řízení, členské státy a Komise k hlavnímu problému, který nastolují první dvě otázky předkládajícího soudu, je třeba nejprve připomenout, v čem spočívá výjimka pro soukromé rozmnožování a s ní spojená spravedlivá odměna, stanovená v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29. Výklad tohoto ustanovení je přitom neoddělitelný od výkladu čl. 5 odst. 5 uvedené směrnice.
1. Výjimka pro soukromé rozmnožování podle směrnice 2001/29
38. Směrnice 2001/29 ukládá v článku 2 členským státům povinnost stanovit ve prospěch nositelů autorských práv a s nimi souvisejících práv, která tento článek vymezuje, výlučné právo udělit svolení nebo zakázat přímé nebo nepřímé, dočasné nebo trvalé rozmnožování jakýmikoliv prostředky a v jakékoliv formě, vcelku nebo po částech chráněných předmětů, tj. jejich děl, zvukových záznamů, filmů nebo jejich vysílání.
39. Článek 5 odst. 2 písm. b) této směrnice však členským státům přiznává možnost stanovit výjimku z výlučného práva na rozmnožování podle článku 2.
40. Při uplatňování výjimky členským státem opravňuje výjimka pro soukromé rozmnožování(22)fyzické osoby, které vlastní díla nebo jiné předměty chráněné autorským právem a s ním souvisejícími právy, k jejich rozmnožování pro soukromé užití a pro účely, které nejsou přímo ani nepřímo komerční(23). Typicky musí výjimka pro soukromé rozmnožování umožnit nabyvateli kompaktního disku pořídit jeho rozmnoženinu, kterou bude například moci poslouchat pomocí digitálního přehrávače.
41. Výjimka pro soukromé rozmnožování se souvztažně dotýká monopolu nositelů práv na rozmnožování, neboť jim působí škodu, o níž se má za to, že k ní bylo svoleno oproti poskytnutí spravedlivé náhrady. Tato náhrada se spíše pokládá za spravedlivé odškodnění nositelů práv za škodu vzniklou rozmnožením jejich děl a jiných předmětů ochrany(24), než za odměnu.
42. Z výjimky pro soukromé rozmnožování, jakožto „odškodněné výjimky“, konečně členským státům plyne povinnost nejen stanovit spravedlivou odměnu pro nositele práv, ale i tuto odměnu skutečně vybírat(25) a bezpochyby zajistit její vyplácení nositelům práv.
43. Tato spravedlivá odměna musí být financována fyzickou osobou, která způsobila škodu nositeli výlučného práva na rozmnožování tím, že bez vyžádání si jeho předchozího souhlasu pořídila rozmnoženinu díla nebo jiného předmětu ochrany pro soukromé užití a pro nekomerční účely(26). Z praktických důvodů mají však členské státy možnost vybírat poplatek za soukromé rozmnožování od osob, které stejně jako žalobkyně v původním řízení zpřístupňují fyzickým osobám-poplatníkům nosiče, které tyto osoby používají k pořizování jejich rozmnoženin. Patřičná rovnováha, které musí být dosaženo mezi nositeli práv a uživateli chráněných děl a předmětů ochrany, však předpokládá, že skutečné břemeno tohoto poplatku bude moci být přeneseno na uvedené uživatele(27) a že se tento poplatek bude vybírat pouze z nosičů, které byly těmto uživatelům poskytnuty pro jejich soukromé užití(28).
44. V takovémto systému spočívá v konečném důsledku spravedlivá odměna na domněnce, že uživatelé nosičů určených k rozmnožování budou tyto nosiče užívat k soukromému rozmnožování děl nebo jiných předmětů ochrany.
2. Úvodní poznámky k čl. 5 odst. 2 písm. b) a odst. 5 směrnice 2001/29
45. Před podáním konkrétní odpovědi na otázky vznesené v této věci je třeba přezkoumat spojitost mezi čl. 5 odst. 2 písm. b) a čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29, neboť si předkládající soud výslovně klade otázku, zda musí být tato ustanovení vykládána ve vzájemném spojení.
46. Článek 5 odst. 5 uvedené směrnice(29) podrobuje stanovení výjimek uvedených v čl. 5 odst. 1 až 4 směrnice, mezi které patří výjimka pro soukromé rozmnožování podle čl. 5 odst. 2 písm. b), třem podmínkám, a sice že se vztahují pouze na určité zvláštní případy, nejsou v rozporu s běžným způsobem užití děl a že nejsou nepřiměřeně na újmu oprávněným zájmům nositele práv(30).
47. Tyto tři podmínky, které nejsou ve směrnici 2001/29 blíže vymezeny, odpovídají, jak vyplývá z bodu 44 odůvodnění směrnice 2001/29, mezinárodním závazkům členských států a Unie, konkrétně podmínkám jakéhokoli omezení autorského práva stanoveným v čl. 9 odst. 2 Bernské úmluvy, známějším pod názvem „třístupňový test“(31), který ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce použil předkládající soud, převzatým v článku13 TRIPS a v článku10 WCT.
48. Na rozdíl od toho, co podle všeho prosazuje předkládající soud ve své první předběžné otázce, neexistuje žádná alternativa k výkladu ustanovení čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 ve vzájemném spojení s čl. 5 odst. 5 této směrnice. Provedení výjimky pro soukromé rozmnožování vnitrostátními zákonodárci musí být v každém případě v souladu s požadavky stanovenými v uvedeném čl. 5 odst. 2 písm. b), ale musí též a zároveň splňovat požadavky stanovené v čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29, v souladu s mezinárodními závazky(32). Totéž platí, když výjimku pro soukromé rozmnožování uplatňují vnitrostátní soudy. Na rozdíl od toho, co tvrdí nizozemská vláda, ustanovení čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29 nejsou určena pouze vnitrostátnímu zákonodárci.
49. Kromě toho ve vztahu k druhé otázce písm. a) nelze ustanovení čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29 vykládat tak, že umožňuje rozšířit působnost výjimky pro soukromé rozmnožování stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) této směrnice, ale naopak uvedené ustanovení případně neoddělitelně přispívá k ohraničení oblasti působnosti i dosahu uvedené směrnice.
50. Velmi přesné ohraničení výjimek a omezení práva na rozmnožování stanovených v článku 5 směrnice 2001/29 lze v mnoha ohledech pokládat za samotné provedení třístupňového testu(33).
51. Přesné vymezení výjimek a omezení práva na rozmnožování v článku 5 směrnice 2001/29, mezi které patří výjimka pro soukromé rozmnožování, usiluje v každém případě o naplnění první z podmínek třístupňového testu, související s omezením jejich použitelnosti na zvláštní případy. V této souvislosti lze podotknout, že omezení práva na soukromé rozmnožování stanovené v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 pouze na fyzické osoby pro soukromé a nikoli komerční účely tento požadavek ještě posiluje.
52. Z téhož hlediska bod 38 odůvodnění směrnice 2001/29 též uvádí, že členským státům sice musí být dovoleno uplatňovat, za odměnu, výjimku pro soukromé rozmnožování v případě určitých druhů rozmnožování zvukových, obrazových nebo audiovizuálních materiálů pro osobní užití, je však třeba brát patřičný ohled na rozdíly mezi digitálním a analogovým soukromým rozmnožováním a v určitých ohledech je třeba mezi nimi rozlišovat, neboť digitální soukromé rozmnožování má předpoklady k většímu rozšíření a má větší hospodářský dopad.
53. Výjimka pro soukromé rozmnožování, která je bezpochyby jedním z „případů“ výjimky z výlučného práva na rozmnožování podle článku 2 směrnice 2001/29, musí být tudíž konstruována členskými státy a uplatňována vnitrostátními soudy s přihlédnutím k požadavkům vyplývajícím z omezení její působnosti na zvláštní případy(34).
54. Stejně tak jsou členské státy v případě, že se rozhodnou stanovit ve vnitrostátním právu výjimku pro soukromé rozmnožování, povinny, jak již rozhodl Soudní dvůr, stanovit povinnost úhrady spravedlivé odměny ve prospěch nositelů práv. Výjimku pro soukromé rozmnožování nelze stanovit, aniž je stanovena povinnost spravedlivé odměny a tato odměna je skutečně vybírána. Odměna požadovaná v čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 spadá pod třetí podmínku třístupňového testu, související s nutností, aby nebyly nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy nositele práv podle čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29(35).
55. Naproti tomu je nutno podotknout, že směrnice 2001/29 neobsahuje žádný výslovný odkaz na druhou podmínku stanovenou v čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29, podle které výjimky z výlučného práva na rozmnožování nebo jeho omezení nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití(36) díla nebo jiného předmětu ochrany. Projednávaná věc tak poskytuje Soudnímu dvoru příležitost rozhodnout o této otázce(37), přičemž se bude v co největší míře inspirovat mezinárodní praxí(38).
56. Na první otázku předkládajícího soudu je třeba podat konkrétní odpověď s přihlédnutím k předcházejícím úvahám.
3. K omezení působnosti výjimky pro soukromé rozmnožování na rozmnoženiny pořízené z oprávněných zdrojů
57. Je třeba vycházet ze zjištění, že článek 5 směrnice 2001/29 výslovně neupřesňuje, zda se výjimka pro soukromé rozmnožování může vztahovat na všechny rozmnoženiny, bez ohledu na to, zda jsou pořízeny z oprávněných či neoprávněných zdrojů, nebo zda se naopak může vztahovat pouze na rozmnoženiny pořízené z oprávněných zdrojů. Článek 2 uvedené směrnice ani žádné jiné její ustanovení, nedefinují, jak již Soudní dvůr uvedl, pojem „rozmnožování“(39) uvedený v jejím článku 2, a nedefinují ani pojmy „rozmnožování po částech“(40), „odměna“(41),„spravedlivá odměna“(42) nebo „spravedlivá odměna (náhrada)“(43) obsažené v jejím článku 5, pojem „sdělení veřejnosti“ uvedený v jejím čl. 3 odst. 1(44) nebo dále výraz „jejich vlastními prostředky“ obsažený v jejím čl. 5 odst. 2 písm. d)(45).
58. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení navíc neobsahují žádný výslovný odkaz na právo členských států pro určení jejich smyslu a dosahu, jak z požadavků jednotného použití unijního práva, tak ze zásady rovnosti(46) vyplývá, že tento pojem musí být v celé Unii vykládán autonomně a jednotně(47), přičemž pro takový autonomní a jednotný výklad je třeba vzít do úvahy nejen znění dotčených ustanovení, ale i kontext, do kterého tato ustanovení zapadají, a cíl sledovaný právní úpravou, jejíž jsou tato ustanovení součástí(48), či dokonce všechna relevantní ustanovení unijního práva(49). Pozadí vzniku těchto ustanovení může též odhalit důležité prvky pro jejich výklad(50).
59. Kromě toho musejí být akty unijního práva vykládány v největším možném rozsahu ve světle práva mezinárodního(51), zejména týkají-li se právě provádění mezinárodní dohody uzavřené Společenstvím(52).
60. Bod 15 odůvodnění směrnice 2001/29 v tomto ohledu upřesňuje, že tato směrnice slouží k provádění mezinárodních závazků plynoucích z přijetí WCT(53) Unií, zejména pokud jde o prostředky pro celosvětový boj s porušováním autorského práva v digitálním prostředí. Soudní dvůr mimoto již rozhodl, že v oblasti působnosti směrnice 2001/29 Unie nahradila členské státy při provedení ustanovení Bernské úmluvy(54).
61. V projednávané věci směrnice 2001/29 vymezuje působnost úkonů, na které se vztahuje právo na rozmnožování(55), a obsahuje taxativní výčet výjimek a omezení uvedeného práva(56). Kromě toho uvádí, že členským státům by mělo být dovoleno stanovit výjimku nebo omezení týkající se práva na rozmnožování v případě určitých druhů rozmnožování zvukových, obrazových nebo audiovizuálních materiálů pro osobní užití, pokud jsou tato výjimka nebo omezení doprovázeny spravedlivou odměnou(57), přičemž upřesňuje, jak jsem již uvedl, že musí brát patřičný ohled na rozdíly mezi digitálním a analogovým soukromým rozmnožováním(58) a dále na technologický a hospodářský rozvoj, pokud jsou k dispozici účinná opatření pro technologickou ochranu(59).
62. Dále směrnice uvádí, že účelem spravedlivé odměny podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice je poskytnout nositelům práv „přiměřenou“ náhradu za užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany na základě a za použití výjimky pro soukromé rozmnožování(60). Kromě toho musí být při stanovení formy, podmínek a případné výše uvedené odměny zohledněny okolnosti každého jednotlivého případu, které mohou být posuzovány na základě potenciální škody vzniklé nositeli práv(61).
63. Ze znění směrnice 2001/29 tak lze vyvodit, že ke škodě způsobené nositelům práv, kterou má tato spravedlivá odměna přiměřeně nahradit, dochází tím, že členské státy zachovaly nebo zavedly výjimku pro soukromé rozmnožování(62). Znění směrnice naproti tomu neobsahuje žádný výslovný údaj, který by umožnil určit, zda se směrnice vztahuje pouze na rozmnoženiny pořízené z oprávněných zdrojů, nebo zda se vztahuje i na rozmnoženiny pořízené z neoprávněných zdrojů.
64. Na rozdíl od toho, co tvrdí nizozemská vláda, nelze však tuto nepřesnost vykládat jako záměrný projev(63) unijního zákonodárce stanovit výběr spravedlivé odměny z rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů. Takovýto výklad není směrnicí 2001/29 nijak podložen a co je podstatnější, byl by v rozporu s jejím čl. 5 odst. 5 a s požadavky třístupňového testu, který tento článek stanoví, v souladu s mezinárodními závazky Unie a členských států.
65. Nizozemská vláda poukazuje k prokázání této záměrné vůle unijního zákonodárce na znění čl. 5 odst. 3 písm. d) směrnice 2001/29, který odkazuje na oprávněnost zdrojů rozmnoženin, čl. 5 odst. 3 písm. e)(64) a čl. 6 odst. 4 druhý pododstavec uvedené směrnice, které na oprávněnost neodkazují, a dále na směrnici Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů(65).
66. Článek 5 odst. 3 písm. d) směrnice 2001/29 dovoluje členským státům stanovit výjimku z práva pro rozmnožování pro citáty pro takové účely, jako je kritika nebo recenze, avšak pouze za předpokladu, že se mimo jiné vztahují k dílu nebo jinému předmětu ochrany, které již byly oprávněným způsobem zpřístupněny veřejnosti.
67. Článek 5 odst. 3 písm. e) směrnice 2001/29 naproti tomu stanoví výjimku z výlučného práva na rozmnožování v případě užití díla nebo jiného předmětu ochrany pro účely veřejné bezpečnosti nebo pro zajištění náležitého provedení správního, parlamentního nebo soudního řízení, aniž odkazuje na oprávněnost zdroje.
68. Článek 6 odst. 4 směrnice 2001/29 obecně stanoví možnost členských států učinit v případě neexistence dobrovolných prostředků použitých nositeli práv vhodná opatření, která mají zaručit, že uživatelé výjimek nebo omezení stanovených v článku 5 mohou těchto výjimek nebo omezení využívat. Druhý pododstavec uvedeného odstavce 4, který se týká pouze výjimky pro soukromé rozmnožování, se však od prvního pododstavce(66) liší tím, že nijak neodkazuje na oprávněnost přístupu k dílu nebo jinému předmětu ochrany.
69. Konečně směrnice 91/250 zakotvuje zásadu výlučného práva autora počítačového programu povolit nebo zakázat rozmnožování tohoto programu, přičemž stanoví výjimku pro pořízení záložní rozmnoženiny, která platí pouze pro „oprávněného nabyvatele“(67).
70. Oblast působnosti a dosah výjimky pro soukromé rozmnožování však nelze vymezit odkazem na ustanovení, která se uplatňují ve zcela jiných kontextech a sledují jim vlastní cíle.
71. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29 musí být jakožto výjimka(68) z výlučného práva nositele práv na rozmnožování zaručeného článkem 2 uvedené směrnice vykládán restriktivně. Do oblasti působnosti výjimky pro soukromé rozmnožování nelze tudíž zahrnout situace, které směrnice 2001/29 výslovně neuvádí(69).
72. Výklad zastávaný nizozemskou vládou je každopádně v rozporu s čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29, vykládaným ve světle Bernské úmluvy, TDA a TRIPS, a zejména s podmínkou, že je nutné, aby nedošlo k rozporu s běžným způsobem užití díla nebo jiného předmětu ochrany.
73. Společnost Stichting de Thuiskopie, jakož i nizozemská a rakouská vláda v tomto ohledu v podstatě uvádějí, že právní předpisy dovolující výběr poplatku za soukromé rozmnožování u rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů jsou při neexistenci jakýchkoli spolehlivých technologických prostředků, které by umožňovaly účinně bránit zveřejnění nebo zpřístupnění uvedených neoprávněných zdrojů a jejich nekonečnému rozmnožování, a to zejména v digitálním prostředí, jediným způsobem nápravy škody vzniklé nositelům práv. Takovéto právní předpisy přispívají k běžnému užívání děl a jiných předmětů ochrany více než právní předpisy, které zakazují jakékoli rozmnožování z neoprávněných zdrojů, a zajišťují rovnováhu práv nositelů práv a uživatelů děl a jiných předmětu ochrany.
74. Za předpokladu, že by právní předpisy takovéto povahy mohly být v absolutním vyjádření legitimní a náležitou odpovědí na porušení autorského práva a práv s ním souvisejících, které vyplývá z neoprávněného rozšiřování rozmnoženin děl nebo jiných předmětů ochrany na internetu a z jejich rozmnožování, je přesto nesporné, že výjimka pro soukromé rozmnožování nebyla zavedena za takovýmto cílem, a je vyloučeno, aby byla za takovýmto cílem zavedena, neboť v opačném případě by byly zpochybněny samotné základy, na nichž tato výjimka spočívá, a to nezávisle na existenci či neexistenci technologických prostředků, které umožňují účinně bojovat proti pořizování a rozšiřování neoprávněných rozmnoženin děl nebo jiných předmětů ochrany.
75. V tomto ohledu je předně třeba podotknout, že argumentace nizozemské vlády pramení ze skutečnosti, že nizozemský zákon toleruje stahování (downloading) děl nebo jiných předmětů ochrany neoprávněně zpřístupněných na internetu a stíhá pouze umísťování (uploading) uvedených děl nebo jiných předmětů ochrany on-line. Nizozemské království tímto nepřímo avšak nutně podporuje masové zpřístupňování produktů plynoucích z užívání děl nebo jiných předmětů ochrany, které nelze v žádném případě považovat za běžné, to znamená samotnou příčinu jevu, jehož škodlivé následky pro nositele práv se tento členský stát snaží napravit. Banalizace stahování děl nebo jiných předmětů ochrany neoprávněně zpřístupněných na internetu (uploading) je nutně v rozporu s běžným způsobem užití těchto děl nebo jiných předmětů ochrany.
76. Nadto je diskutabilní, zda může výběr poplatku za soukromé rozmnožování ve svém současném pojetí jakýmkoli způsobem přiměřeně nahradit ušlý zisk způsobený nositelům práv masovým rozšiřováním jejich děl a jiných předmětů ochrany na internetu, čímž dochází k porušování jejich výlučných práv na rozmnožování, sdělení veřejnosti(70) nebo na rozšiřování(71).
77. Výnos z poplatku za soukromé rozmnožování není s to nahradit ztrátu na zisku, který plyne z běžného způsobu užívání jejich děl na internetu, ledaže by se zásadně předefinoval samotný důvod existence výjimky pro soukromé rozmnožování a základní podmínky pro stanovení spravedlivé odměny, která tuto výjimku doprovází, se všemi s tím spojenými důsledky. Pravděpodobně by bylo třeba mimo jiné značně zvýšit částku poplatku, který by každý uživatel nosiče musel uhradit, přestože by nikdy nepořídil rozmnoženinu z neoprávněného zdroje, s tím rizikem, že by došlo k narušení rovnováhy práv nositelů práv a uživatelů děl a jiných předmětů ochrany.
78. Myšlenka, kterou hájila nizozemská vláda, že by výběr poplatku za soukromé rozmnožování u rozmnoženin pořízených z neoprávněných zdrojů více chránil soukromí uživatelů děl a jiných předmětů ochrany, než zavedení opatření ke kontrole užívání jejich děl v soukromé sféře uvedených uživatelů(72), čímž by se zajistila lepší rovnováha práv, nemůže vést k převrácení tohoto výkladu článku 5 směrnice 2001/29. V tomto ohledu budiž jen uvedeno, že mezi vyloučením uplatnitelnosti výjimky pro soukromé rozmnožování na rozmnoženiny pořízené z neoprávněných zdrojů a případným porušením práva na respektování soukromí uživatelů neexistuje nutná souvislost(73).
79. Navrhuji tedy odpovědět na první otázku a na druhou otázku písm. a) předkládajícího soudu tak, že článek 5 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se výjimka pro soukromé rozmnožování, kterou tento článek upravuje, vztahuje pouze na rozmnoženiny děl nebo jiných předmětů chráněných na základě autorského práva a práv s ním souvisejících, které jsou pořízeny z oprávněných zdrojů.
VI – K otázce, zda členský stát může rozhodnout vybírat poplatek za soukromé rozmnožování u rozmnoženin pořízených z neoprávněných kopií [druhá otázka písm. b)]
80. Předkládající soud se v rámci druhé otázky písm. b) v podstatě táže, je‑li přijetí členským státem vnitrostátního ustanovení, které ukládá povinnost úhrady spravedlivé odměny za soukromé rozmnožování nezávisle na tom, zda je pořízení rozmnoženin oprávněné či nikoli, slučitelné s unijním právem.
81. Z předcházejících úvah vyplývá, že takovouto možnost nelze připustit.
82. Předně by takováto možnost, bez ohledu na to, zda směrnice 2001/29 provedla úplnou harmonizaci výjimky pro soukromé rozmnožování(74), znatelně ohrozila jeden z cílů sledovaných směrnicí 2001/29, kterým je jednotné uplatňování taxativních omezení a výjimek z výlučného práva na rozmnožování, které tato směrnice stanoví(75). Soudní dvůr již v tomto ohledu rozhodl, že tento cíl by byl ohrožen, pokud by členské státy mohly libovolně upřesňovat nejednotným a neharmonizovaným způsobem parametry spravedlivé odměny(76). Jak na to poukazuje Komise, takové opatření by vedlo k vytvoření odměny sui generis za rozmnoženiny pořízené z neoprávněných zdrojů.
83. Dále a především by uznání takovéto možnosti představovalo dvojí porušení požadavků stanovených v čl. 5 odst. 5 směrnice 2001/29. Zaprvé by rozšířilo působnost výjimky pro soukromé rozmnožování nad rámec zvláštního případu vymezeného směrnicí, čímž by byla porušena první podmínka stanovená tímto ustanovením. Zadruhé by nepřímo oprávnilo závažný zásah do běžného způsobu užívání děl a jiných předmětů ochrany, čímž by byla zcela porušena druhá podmínka uvedená v tomto ustanovení, a tím narušena patřičná rovnováha, kterou tato podmínka nastoluje mezi výlučným právem na rozmnožování přiznaným nositelům práv a uživateli výjimky pro soukromé rozmnožování.
84. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr na druhou otázku písm. b) odpověděl tak, že v kontextu výjimky pro soukromé rozmnožování, kterou mohou členské státy podle článku 5 směrnice 2001/29 stanovit, může členský stát vybírat poplatek, který musí uvedenou výjimku doprovázet, pouze u rozmnoženin děl nebo jiných předmětů chráněných na základě autorského práva a práv s ním souvisejících, které jsou pořízeny z oprávněných zdrojů.
VII – K otázce, zda se směrnice 2004/48 vztahuje na původní řízení (třetí otázka)
85. V rámci třetí otázky se předkládající soud v podstatě Soudního dvora táže, zda se směrnice 2004/48, a konkrétně její článek 14(77), vztahují na původní řízení.
86. Uvedený soud ve svém předkládacím rozhodnutí uvádí, že společnost Stichting de Thuiskopie v rámci svého vzájemného kasačního opravného prostředku požadovala náhradu všech nákladů řízení na základě článku 1019h občanského soudního řádu, který se sám zakládá na ustanovení článku 14 směrnice 2004/48. Ačkoli nároky uplatňované společností Stichting de Thuiskopie podle všeho nevycházejí z porušení práv duševního vlastnictví ve smyslu čl. 2 odst. 1 této směrnice, nic to nemění na tom, že tato společnost tím, že hájí myšlenku, že se článek 5 směrnice 2001/29 vztahuje na rozmnoženiny pořízené z neoprávněných zdrojů, určitým způsobem brání uvedená práva.
87. S výjimkou společnosti Stichting de Thuiskopie všichni účastníci řízení, kteří předložili svá vyjádření, zastávají názor, že se směrnice 2004/48 na původní řízení neuplatní.
88. V tomto ohledu je nutno připomenout, že ač je obecným cílem směrnice 2004/48 s ohledem na její předmět(78) a její oblast působnosti(79) sblížení právních předpisů členských států za účelem zajištění vysoké, rovnocenné a stejnorodé úrovně ochrany duševního vlastnictví(80), není jejím účelem upravit všechny aspekty práv duševního vlastnictví, nýbrž pouze ty, které se týkají dodržování těchto práv a jejich porušování, a to tím způsobem, že stanoví povinnost zavést účinné právní prostředky k předcházení, ukončení nebo nápravě jakéhokoli porušení existujícího práva duševního vlastnictví(81).
89. Z tohoto hlediska usiluje článek 14 směrnice 2004/48 o posílení ochrany duševního vlastnictví tím, že brání tomu, aby poškozená strana byla odrazena od zahájení soudního řízení k ochraně svých práv(82), což znamená, že původce porušení práv duševního vlastnictví musí zpravidla nést veškeré finanční následky svého jednání(83).
90. Ač se v projednávané věci spor v původním řízení týká velmi obecně obrany zájmů nositelů práv, neboť se týká rozsahu působnosti výjimky pro soukromé rozmnožování podle čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2001/29, zpochybnění, které je jeho původem, však nijak nespadá do působnosti směrnice 2004/48. Žalobu, která vedla k projednávanému sporu, totiž nepodali nositelé práv(84), aby si zajistili obranu uvedených práv(85), nýbrž ji podaly hospodářské subjekty, které mají hradit poplatek zavedený členským státem jakožto spravedlivá odměna za výjimku pro soukromé rozmnožování, kterou tento členský stát stanovil.
91. Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr odpověděl na třetí otázku položenou předkládajícím soudem tak, že článek 14 směrnice 2004/48 musí být vykládán v tom smyslu, že se neuplatní na spor, který se stejně jako spor v původním řízení netýká obrany, jako takové, uvedených práv jejich nositeli.
VIII – Závěry
92. S ohledem na předcházející analýzu navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžné otázky položené Hoge Raad der Nederlanden odpověděl následovně:
1) Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že se výjimka pro soukromé rozmnožování, kterou tento článek stanoví, vztahuje pouze na rozmnoženiny děl nebo jiných předmětů chráněných na základě autorského práva a práv s ním souvisejících, které jsou pořízeny z oprávněných zdrojů.
2) Článek 5 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že v kontextu výjimky pro soukromé rozmnožování, kterou mohou členské státy podle výše uvedeného ustanovení stanovit, může členský stát vybírat poplatek, který musí uvedenou výjimku doprovázet, pouze u rozmnoženin děl nebo jiných předmětů chráněných na základě autorského práva a práv s ním souvisejících, které jsou pořízeny z oprávněných zdrojů.
3) Článek 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že se neuplatní na spor, který se stejně jako spor v původním řízení netýká obrany, jako takové, autorského práva nebo práv s ním souvisejících jejich nositeli.