Language of document : ECLI:EU:C:2015:471

Věc C‑681/13

Diageo Brands BV

v.

Simiramida-04 EOOD

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Uznávání a výkon rozhodnutí – Důvody odmítnutí – Porušení veřejného pořádku státu, v němž se o uznání žádá – Rozhodnutí vydané soudem jiného členského státu, které je v rozporu s unijním právem v oblasti ochranných známek – Směrnice 2004/48/ES – Dodržování práv duševního vlastnictví – Náklady řízení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. července 2015

1.        Soudní řízení – Ústní část řízení – Znovuotevření – Podmínky

(Článek 252 druhý pododstavec, SFEU, Statut Soudního dvora, článek 23); Jednací řád Soudního dvora, článek 83)

2.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Uznávání a výkon rozhodnutí – Důvody pro odmítnutí – Porušení veřejného pořádku dožádaného státu – Podmínky – Posouzení dožádaným soudem – Meze – Přezkum Soudním dvorem

(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 34 bod 1 a článek 36)

3.        Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Uznávání a výkon rozhodnutí – Důvody pro odmítnutí – Porušení veřejného pořádku dožádaného státu – Podmínky – Neexistence

[Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 34 bod 1; směrnice Rady 89/104, čl. 5 odst. 3]

4.        Sbližování právních předpisů – Dodržování práv duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48 – Působnost – Žaloba na náhradu škody způsobené zabavením, které bylo nejprve nařízeno a pak zrušeno – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48)

5.        Sbližování právních předpisů – Dodržování práv duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48 – Náklady řízení – Pojem – Náklady vynaložené při řízení, jehož součástí je otázka uznání rozhodnutí vydaného v jiném členském státě – Zahrnutí

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48, článek 14)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz vody 34–37)

2.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 40–44)

3.        Článek 34 bod 1 nařízení Rady č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že rozhodnutí vydané v jednom členském státě je v rozporu s unijním právem, neodůvodňuje, aby toto rozhodnutí nebylo uznáno v jiném členském státě z důvodu, že je v rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu, pokud uplatňované právní pochybení nepředstavuje zjevné porušení právního pravidla, které je v unijním právním řádu, a tedy v právním řádu členského státu, v němž se o uznání žádá, považováno za zásadní, nebo práva, které je v těchto právních řádech uznáváno za základní. Tak tomu není v případě nesprávného použití takového ustanovení, jako je čl. 5 odst. 3 první směrnice 89/104 o ochranných známkách, ve znění Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

V tomto ohledu je uvedený čl. 5 odst. 3 směrnice 89/104 součástí směrnice upravující minimální harmonizaci, jejímž účelem je částečné sblížení různorodých právních předpisů členských států v oblasti ochranných známek. Nelze z toho však dovodit, že pochybení při provádění této směrnice by nepřijatelným způsobem narušilo unijní právní řád, neboť by byla dotčena nějaká základní zásada tohoto právního řádu.

Když mimoto soud státu, v němž se o uznání žádá, ověřuje, zda mohlo dojít ke zjevnému porušení veřejného pořádku tohoto státu, musí zohlednit skutečnost, že s výhradou zvláštních okolností, jež by využití opravných prostředků v členském státě původu příliš ztížily nebo znemožnily, jsou právní subjekty povinny využít v tomto členském státě všechny dostupné opravné prostředky, aby předem zabránily takovému porušení. Režim uznávání a výkonu zavedený nařízením č. 44/2001 je totiž založen
na vzájemné důvěře ve výkon spravedlnosti v rámci Unie. Tato důvěra, kterou členské státy navzájem přiznávají svým právním systémům a soudním institucím, umožňuje mít za to, že systém opravných prostředků zavedený v každém členském státě, který je doplněn mechanismem řízení o předběžné otázce stanoveným v článku 267 SFEU, poskytuje při nesprávném použití vnitrostátního práva nebo unijního práva právním subjektům dostatečnou záruku.

(viz body 48–52, 63, 64, 68, výrok 1)

4.        Účelem ustanovení směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví není upravit všechny aspekty práv duševního vlastnictví, nýbrž pouze ty, které se týkají dodržování těchto práv a jejich porušování, a to stanovením povinnosti zavést účinné právní prostředky k předcházení, ukončení nebo nápravě jakéhokoli porušení existujícího práva duševního vlastnictví. Z opatření, řízení a nápravných opatření stanovených směrnicí 2004/48 vyplývá, že právní prostředky, které mají zajistit ochranu práv duševního vlastnictví, jsou doplněny žalobami na náhradu škody, které s nimi úzce souvisejí. Řízení, jehož účelem je náhrada škody způsobené zabavením zboží, které bylo nejprve nařízeno soudními orgány členského státu s cílem zamezit hrozícímu porušení práva duševního vlastnictví, poté zrušeno stejnými orgány z důvodu, že existence porušení nebyla prokázána, představuje v projednávaném případě důsledek žaloby podané majitelem práva duševního vlastnictví a směřující k tomu, aby bylo nařízeno opatření s okamžitým účinkem, které by mu bez čekání na rozhodnutí ve věci samé umožnilo zamezit každému případnému porušení jeho práva. Taková žaloba na náhradu škody odpovídá zárukám, které směrnice 2004/48 poskytuje žalovanému jako protiváhu k přijetí předběžného opatření, kterým byly dotčeny jeho zájmy. Z toho plyne, že takové řízení spadá do působnosti směrnice 2004/48.

(viz vody 73–76)

5.        Článek 14 směrnice 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na náklady řízení vynaložené účastníky řízení v rámci žaloby podané v jednom členském státě, která zní na náhradu škody způsobené zabavením zboží v jiném členském státě, jehož cílem bylo předejít porušení práva duševního vlastnictví, když v rámci této žaloby na náhradu škody vyvstává otázka uznání rozhodnutí vydaného v tomto jiném členském státě, ve kterém je konstatována neodůvodněná povaha tohoto zabavení.

S ohledem jednak na účel této směrnice, která usiluje o posílení ochrany duševního vlastnictví tím, že brání tomu, aby byla poškozená strana odrazena od zahájení soudního řízení k ochraně svých práv, a jednak na širokou a obecnou formulaci článku 14 směrnice, který odkazuje na stranu úspěšnou ve sporu a stranu, která ve sporu neuspěla, aniž poskytuje bližší upřesnění nebo stanoví omezení, co se týče povahy řízení, na které se pravidlo, které stanoví, musí uplatnit, se toto ustanovení použije na náklady řízení vynaložené v rámci každého řízení, které spadá do působnosti této směrnice.

viz body 77, 78, 80, výrok 2)