Věc T‑336/07

Telefónica, SA

a

Telefónica de España, SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Španělské trhy širokopásmového přístupu k internetu – Rozhodnutí konstatující porušení článku 82 ES – Stanovení cen – Tarifní nůžky – Vymezení trhů – Dominantní postavení – Zneužití – Výpočet stlačení marží – Účinky zneužití – Pravomoc Komise – Právo na obhajobu – Subsidiarita – Proporcionalita – Právní jistota – Loajální spolupráce – Zásada řádné správy – Pokuty“

Shrnutí rozsudku

1.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Replika – Formální požadavky – Určení předmětu sporu – Stručný popis žalobních důvodů – Písemnosti přiložené k žalobě nebo k replice

[Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

2.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práva na obhajobu – Přístup ke spisu – Rozsah – Nezpřístupnění dokumentu – Důsledky – Nezbytnost rozlišovat na úrovni důkazního břemene příslušejícího dotčenému podniku mezi dokumenty v neprospěch a ve prospěch

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 2)

3.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práva na obhajobu

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1)

4.      Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Relevantní trh – Vymezení – Kritéria –Velkoobchodní poskytování přístupu k vysokorychlostnímu internetu

(Článek 82 ES; sdělení Komise 97/C 372/03)

5.      Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Chování na ovládaném trhu, které má účinky na sousední trh – Použití článku 82 ES

(Článek 82 ES)

6.      Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Kritéria pro posouzení – Případná existence hospodářské soutěže na trhu – Dopad

(Článek 82 ES)

7.      Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Pojem – Schopnost stanovit pravidelná zvýšení cen – Prvek nikoli nezbytný

(Článek 82 ES)

8.      Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Tarifní nůžkový efekt – Pojem – Kritéria pro posouzení

(Článek 82 ES)

9.      Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Tarifní nůžkový efekt – Rovnost příležitostí – Neexistence

(Článek 82 ES)

10.    Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Jednání s omezujícími dopady na hospodářskou soutěž – Potenciální účinek

(Článek 82 ES)

11.    Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Uplatňování ze strany Komise – Omezení pravomocí Komise normativním rámcem pro trh telekomunikací – Neexistence

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21)

12.    Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnost loajální spolupráce Komise s vnitrostátními regulačními orgány – Rozsah

(Články 10 ES, 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, články 11 až 16)

13.    Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Úmyslné uskutečnění nebo nedbalost – Pojem

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 první pododstavec, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

14.    Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Zneužívající povaha cenové praktiky – Samostatné chování podniku na trhu

(Článek 82 ES)

15.    Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Věcná působnost – Regulované odvětví telekomunikací – Zahrnutí

(Článek 82 ES)

16.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Posuzovací pravomoc Komise – Posouzení v závislosti na individuálním chování podniku

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)

17.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Povinnost zohlednit skutečný dopad na trh – Rozsah

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A první pododstavec)

18.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Posouzení – Souvztažnost tří kritérií výslovně uvedených v pokynech přijatých Komisí – Kvalifikace protiprávního jednání jakožto velmi závažného

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)

19.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty – Obecný odrazující účinek – Porušení zásady personality trestů – Neexistence

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

20.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Doba trvání protiprávního jednání – Navýšení výchozí částky pokuty – Zohlednění proměnlivé intenzity protiprávního jednání – Vyloučení

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 3)

21.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Povolení nebo tolerování protiprávního jednání podle vnitrostátního práva nebo ze strany vnitrostátních orgánů

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)

1.      Z článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu vyplývá, že každý návrh na zahájení řízení musí uvádět předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Čistě důkazní a pomocná funkce příloh znamená, že pokud obsahují právní okolnosti, na nichž jsou založeny některé žalobní důvody uvedené v žalobě, musí být takové okolnosti obsaženy v samotném textu žaloby nebo v ní musí být alespoň dostatečně označeny. Z toho důvodu musí žaloba ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže jeho pouhé abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky jednacího řádu. Přílohy tedy nemohou sloužit k rozvinutí žalobního důvodu stručně popsaného v žalobě uvedením výtek nebo argumentů, které v ní nebyly obsaženy.

Tento výklad článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu se vztahuje rovněž na podmínky přípustnosti repliky, která je určena podle čl. 47 odst. 1 téhož jednacího řádu k doplnění žaloby.

Z toho vyplývá, že přílohy žaloby a repliky lze zohlednit pouze v rozsahu, v němž podpírají nebo doplňují žalobní důvody či argumenty výslovně uvedené žalobci v samotném textu jejich písemností, a v němž je možné přesně určit, které ze skutečností obsažených v těchto přílohách podpírají nebo doplňují uvedené žalobní důvody či argumenty.

(viz body 58–61, 63)

2.      V rámci řízení zahájeného pro porušení unijních pravidel hospodářské soutěže zakládá nezpřístupnění dokumentu porušení práva určitého podniku na obhajobu pouze tehdy, jestliže tento podnik prokáže, že zaprvé Komise vycházela z tohoto dokumentu na podporu své námitky týkající se existence protiprávního jednání a zadruhé tato námitka mohla být prokázána pouze odkazem na tento dokument. Jestliže existují jiné listinné důkazy, se kterými byly strany ve správním řízení seznámeny a které konkrétně podporují závěry Komise, vyloučení nezpřístupněného usvědčujícího dokumentu jako důkazního prostředku nevyvrací opodstatněnost námitek uplatněných v napadeném rozhodnutí. Je tak na dotčeném podniku, aby prokázal, že výsledek, k němuž Komise dospěla ve svém rozhodnutí, by byl jiný, kdyby musela zamítnout jako důkazní prostředek v neprospěch dokument, který nebyl zpřístupněn a o který se Komise za účelem obvinění tohoto podniku opřela.

(viz bod 78)

3.      Zásada dodržování práva na obhajobu zejména vyžaduje, aby oznámení námitek zaslané Komisí podniku, kterému Komise zamýšlí uložit sankci za porušení pravidel hospodářské soutěže, obsahovalo základní skutečnosti uplatňované vůči tomuto podniku jako vytýkané skutkové okolnosti, jejich kvalifikaci a důkazy, o něž se Komise opírá, aby mohl uvedený podnik užitečně uplatnit své argumenty v rámci správního řízení, které je proti němu vedeno. Tento požadavek je dodržen, když rozhodnutí Komise dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a obsahuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit.

Konečné rozhodnutí Komise nicméně nemusí být nutně kopií oznámení námitek. Jsou tedy přípustná doplnění oznámení námitek učiněná ve světle odpovědí účastníků řízení, jejichž argumenty prokazují, že skutečně mohli vykonat právo na obhajobu. Komise rovněž může s ohledem na správní řízení opravit nebo doplnit skutkové nebo právní argumenty na podporu námitek, které uvedla.

Právo na obhajobu je tedy v případě nesouladu mezi oznámením námitek a konečným rozhodnutím porušeno pouze za předpokladu, že by námitka obsažená v tomto rozhodnutí nebyla v uvedeném oznámení dostatečně objasněna tak, aby se osoby, jimž je toto oznámení určeno, mohly hájit. O takový případ nejde, jestliže se údajné rozdíly mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím netýkají jiných jednání než jednání, ke kterým se dotčený podnik již vyjádřil, a vůči nimž tudíž nemohou být uplatněny jakékoliv nové námitky.

(viz body 80–82, 84–85)

4.      Pro účely přezkoumání případného dominantního postavení podniku na vymezeném sektorovém trhu musí být možnosti hospodářské soutěže posouzeny v rámci trhu zahrnujícího všechny výrobky, které mohou podle svých vlastností zvláště uspokojit konstantní potřeby a jsou málo zaměnitelné s jinými výrobky. Vzhledem k tomu, že vymezení relevantního trhu slouží k posouzení, zda má dotyčný podnik možnost bránit účinné hospodářské soutěži a chovat se ve značné míře nezávisle na svých soutěžitelích, zákaznících a spotřebitelích, nelze se za tímto účelem omezovat pouze na přezkum objektivních vlastností dotčených výrobků, nýbrž je také třeba zohlednit podmínky hospodářské soutěže a strukturu poptávky a nabídky na trhu.

Pojem „relevantní trh“ implikuje, že mezi výrobky, které tento trh tvoří, může existovat účinná hospodářská soutěž, což předpokládá, že výrobky, které jsou součástí téhož trhu, jsou pro účely téhož použití dostatečně zaměnitelné.

Ze sdělení Komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství rovněž vyplývá, že relevantní výrobkový trh zahrnuje všechny výrobky a/nebo služby, které jsou spotřebitelem s ohledem na jejich vlastnosti, ceny a zamýšlené použití považovány za zaměnitelné nebo zastupitelné. Z hospodářského hlediska představuje pro definici relevantního trhu možnost nahrazení poptávky nejbezprostřednější a nejúčinnější tlak na dodavatele určitého výrobku, zejména pokud jde o jejich rozhodnutí ohledně stanovení ceny. Nahraditelnost nabídky lze také zohlednit při vymezování relevantního trhu v situacích, kdy se účinky této nahraditelnosti rovnají účinkům nahrazení poptávky ve smyslu účinnosti a bezprostřednosti. To znamená, že dodavatelé mohou převést výrobu na relevantní výrobky a v krátké době je uvést na trh, aniž jim vzniknou významné další náklady nebo rizika jako reakce na malé, ale trvalé změny relativních cen.

V souvislosti s velkoobchodními trhy připojení k širokopásmovému internetu tak Komise může oprávněně dospět k závěru, že s ohledem na značné investice nezbytné k přechodu z celostátních velkoobchodních produktů na regionální velkoobchodní produkty a k přechodu z regionálních velkoobchodních produktů na zpřístupnění účastnického vedení a také s ohledem na čas potřebný k takovému přechodu, a vzhledem k tomu, že tento přechod není pro celé území státu vhodným řešením a vyžaduje určitý minimální kritický objem, a jelikož mezi celostátními a regionálními velkoobchodními produkty a zpřístupněním účastnického vedení existují funkční rozdíly, nepatří zpřístupnění účastnického vedení do stejného trhu jako celostátní velkoobchodní produkty a regionální velkoobchodní produkty. Obdobně může Komise dospět oprávněně i k závěru, že celostátní velkoobchodní produkty nepatří do stejného trhu jako regionální velkoobchodní produkty, jelikož s ohledem na náklady spojené s přechodem z celostátního velkoobchodního produktu k regionálnímu velkoobchodnímu produktu je málo pravděpodobné a z hospodářského hlediska nelogické, aby operátoři, kteří již do rozmístění sítě investovali, nesli náklady za nepoužívání této sítě a rozhodli se použít celostátní velkoobchodní produkt, jenž jim neposkytuje stejné možnosti z hlediska kontroly kvality služby maloobchodního produktu jako regionální velkoobchodní produkt.

(viz body 111–113, 116, 127, 134, 139, 143)

5.      Zneužívající povaha tarifní praktiky zavedené vertikálně integrovaným podnikem v dominantním postavení na relevantním velkoobchodním trhu, která vede ke stlačení marží konkurentů tohoto podniku na maloobchodním trhu, nezáleží na existenci dominantního postavení tohoto podniku na tomto posledně uvedeném trhu. Za účelem konstatování zneužití dominantního postavení určitého podniku ve formě tarifních nůžek nemusí Komise prokazovat, že tento podnik má dominantní postavení jak na velkoobchodním, tak na maloobchodním trhu.

(viz bod 146)

6.      Případná hospodářská soutěž na trhu je relevantní okolností pro posouzení existence dominantního postavení. Avšak ani existence, byť účinné, hospodářské soutěže na daném trhu nevylučuje dominantní postavení na tomto trhu, jelikož uvedené postavení je především charakterizováno možností daného podniku jednat v rámci své tržní strategie bez nutnosti přihlížet k této hospodářské soutěži, aniž si tímto jednáním způsobí újmu.

(viz bod 162)

7.      Ačkoliv je schopnost stanovit pravidelná zvýšení cen nesporně skutečností, která může vypovídat o existenci dominantního postavení, není nezbytným prvkem tohoto postavení, neboť nezávislost, jakou má dominantní podnik v oblasti cen, vyplývá hlavně ze schopnosti stanovit tyto ceny bez nutnosti zohlednění reakce konkurentů, zákazníků a dodavatelů, spíše než ze schopnosti uvedené ceny zvýšit.

(viz bod 166)

8.      Ke konstatování, že dochází k praktice tarifních nůžek, není nezbytné, aby velkoobchodní cena za předcházející produkt fakturovaná konkurentům byla přemrštěná nebo aby maloobchodní cena za odvozený produkt měla predátorskou povahu. Stlačení marží může samo o sobě, není-li objektivně odůvodněno, představovat zneužití ve smyslu článku 82 ES. Stlačování marží vyplývá z rozdílu mezi cenami za velkoobchodní plnění a cenami za maloobchodní plnění, a nikoliv z výše těchto cen jako takových. Toto stlačování může především vyplývat nejen z neobvykle nízké ceny na maloobchodním trhu, ale rovněž z neobvykle vysoké ceny na velkoobchodním trhu.

Kromě toho může Komise oprávněně odkázat na náklady vertikálně integrovaného podniku a – i bez provedení studie marží hlavních alternativních operátorů na dotčeném trhu – dospět k závěru, že testem vhodným k prokázání tarifních nůžek je zjistit, zda by byl konkurent s totožnou strukturou nákladů, jako je struktura nákladů v rámci navazující činnosti vertikálně integrovaného podniku, schopný nabídnout navazující služby bez ztrát, pokud by tento vertikálně integrovaný podnik musel zaplatit na předcházející úrovni trhu cenu za přístup, která je fakturována jeho konkurentům.

Za účelem posouzení legality cenové politiky dominantního podniku je totiž třeba vycházet v zásadě z cenových kritérií založených na nákladech vzniklých samotnému dominantnímu podniku a na jeho strategii. Pokud jde o tarifní praktiky vedoucí ke stlačování marží, použití takových kritérií analýzy umožňuje zvláště ověřit, zda by byl tento podnik dostatečně výkonný, aby mohl nabízet své maloobchodní plnění koncovým uživatelům jinak než se ztrátou, kdyby byl předtím povinen uhradit své vlastní velkoobchodní ceny za poskytování mezitimního plnění.

Takový přístup je o to důvodnější, že na jednu stranu je rovněž v souladu s obecnou zásadou právní jistoty, protože zohlednění nákladů dominantního podniku mu s přihlédnutím ke zvláštní odpovědnosti, jež pro něj vyplývá z článku 82 ES, umožňuje posoudit legalitu vlastního jednání. Ačkoliv dominantní podnik zná své vlastní náklady a tarify, v zásadě nezná náklady a tarify svých konkurentů. Zneužití ve formě vyloučení má dále také dopad na potenciální soutěžitele dominantního podniku, které může vyhlídka nízké výnosnosti odradit od vstupu na trh.

Nelze sice vyloučit, že náklady a ceny konkurentů mohou být při přezkumu dotčené tarifní praktiky relevantní. Avšak ceny a náklady konkurentů na tomtéž trhu je třeba přezkoumat pouze tehdy, není-li možné odkázat na ceny a náklady dominantního podniku.

(viz body 186–187, 190–194)

9.      Provádí-li Komise test tarifních nůžek, nelze jí vytýkat, pokud přezkoumává existenci tarifních nůžek zvlášť pro jednotlivé produkty dotyčného podniku, přestože alternativní operátoři používají optimální kombinaci produktů, což umožňuje úspory v nákladech, jestliže tyto produkty nepatří do téhož trhu jako dotčený trh. Článek 82 ES zakazuje totiž zejména to, aby podnik v dominantním postavení užíval tarifní praktiky, jejichž důsledkem je vyloučení jeho stejně výkonných soutěžitelů, ať skutečných či potenciálních. Přezkum takového postavení vyžaduje posouzení možností hospodářské soutěže v rámci trhu zahrnujícího všechny výrobky, které mohou podle svých vlastností zvláště uspokojit konstantní potřeby a jsou málo zaměnitelné s jinými produkty, přičemž vymezení relevantního trhu slouží k posouzení toho, zda má dotyčný podnik možnost bránit účinné hospodářské soutěži na daném trhu.

Dále nelze s úspěchem tvrdit, že alternativní operátor může ztráty způsobené tarifními nůžkami na úrovni velkoobchodního produktu kompenzovat příjmy dosaženými v některých zeměpisných zónách, které jsou výnosnější, z používání jiných produktů dotyčného podniku, jichž se tarifní nůžky netýkají a které patří do jiného trhu. Systém nenarušené hospodářské soutěže může být zaručen, pouze pokud je zajištěna rovnost příležitostí mezi jednotlivými hospodářskými subjekty. Rovnost příležitostí přitom znamená, že dominantní podnik v odvětví telekomunikací a jeho alespoň stejně výkonní konkurenti působí na maloobchodním trhu v rovnocenných podmínkách. O takový případ se nejedná, pokud ceny produktů, které alternativní operátoři platí uvedenému podniku, nelze přenést do jejich cen maloobchodních produktů jinak, než poskytováním těchto produktů se ztrátou.

(viz body 200–204)

10.    Pro účely stanovení porušení článku 82 ES postačí prokázat, že zneužívající chování podniku v dominantním postavení směřuje k omezení hospodářské soutěže nebo jinými slovy, že jednání má nebo může mít takový účinek. Protisoutěžní účinek určité tarifní praktiky na trhu tedy musí existovat, ale nemusí být nezbytně konkrétní, jelikož stačí prokázat potenciální protisoutěžní účinek, který může vytlačit z trhu přinejmenším stejně výkonné soutěžitele, jako je podnik v dominantním postavení. V této souvislosti nelze s úspěchem tvrdit, že vzhledem k době, která uplynula mezi začátkem předmětného chování a přijetím rozhodnutí Komise, není vhodné provádět test pravděpodobných účinků, neboť Komise měla čas nezbytný k prokázání skutečné povahy údajných protisoutěžních účinků, které s dotčeným chováním souvisely.

(viz body 268, 272)

11.    Existence směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací se nijak nedotýká pravomocí, kterými je Komise za účelem konstatování porušení článků 81 ES a 82 ES nadána přímo na základě čl. 3 odst. 1 nařízení č. 17 a od 1. května 2004 čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1/2003. Soutěžní pravidla zakotvená Smlouvou v podobě dohledu ex post tak doplňují normativní rámec stanovený unijním zákonodárcem s cílem regulovat telekomunikační trhy ex ante.

(viz bod 293)

12.    Co se týče vztahů, které vznikají v rámci řízení vedených Komisí podle článků 81 ES a 82 ES, byly podmínky naplnění povinnosti loajální spolupráce, která vyplývá z článku 10 ES a kterou je Komise vázána ve svých vztazích s členskými státy, upřesněny zejména v článcích 11 až 16 nařízení č. 1/2003 v kapitole IV nazvané „Spolupráce“. Tato ustanovení výslovně povinnost Komise konzultovat vnitrostátní regulační orgány nestanoví.

(viz bod 312)

13.    Pokud jde o otázku, zda došlo k protiprávnímu jednání úmyslně nebo z nedbalosti, a může tedy být sankcionováno pokutou podle čl. 15 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 17 a od 1. května 2004 podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je tato podmínka splněna, jestliže si dotčený podnik nemohl nepovšimnout protisoutěžní povahy svého jednání bez ohledu na to, zda věděl, či nevěděl o tom, že porušuje pravidla Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže. Podnik si je vědom protisoutěžní povahy svého jednání tehdy, pokud byl obeznámen s podstatnými skutkovými okolnostmi odůvodňujícími jak konstatování existence dominantního postavení na dotčeném trhu, tak posouzení Komise o zneužití takového postavení.

Podnik s dominantním postavením jakožto obezřetný hospodářský subjekt musí být obeznámen se zásadami, podle nichž jsou definovány trhy ve věcech hospodářské soutěže, a případně si obstarat odborné rady, aby v míře přiměřené okolnostem případu, posoudil důsledky, jež mohou z daného jednání vyplývat. To platí zvláště pro profesionály, kteří musejí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze od nich tedy očekávat, že zvláště pečlivě posoudí rizika, která toto povolání přináší. Mimoto obezřetný hospodářský subjekt nemůže mít pochybnosti o tom, že držení významných podílů na trhu, ačkoliv není nutně a ve všech případech jediným rozhodujícím nepřímým důkazem o dominantním postavení, má přesto značný význam, který uvedený subjekt musí v rámci svého případného chování na trhu zohlednit. V této souvislosti nemůže historický operátor a majitel jediné hlavní infrastruktury pro poskytování velkoobchodních produktů v odvětví telekomunikací nevědět, že má na relevantních trzích dominantní postavení. Velikost tržních podílů takového operátora na dotčených trzích tedy znamená, že jeho přesvědčení, že na uvedených trzích nemá dominantní postavení, je pouze výsledkem nedostatečné analýzy struktury trhů, na kterých působí, nebo odmítnutí tyto struktury zohlednit.

(viz body 319–320, 323–325)

14.    Článek 82 ES se vztahuje pouze na protisoutěžní jednání, které podniky uskutečňují z vlastní iniciativy. Je-li podnikům protisoutěžní jednání uloženo vnitrostátními právními předpisy nebo tvoří-li tyto předpisy právní rámec, který sám vylučuje jakoukoliv možnost jejich soutěžního jednání, článek 82 ES se nepoužije. V takové situaci totiž nemá omezení hospodářské soutěže, jak předpokládá toto ustanovení, příčinu v samostatném jednání podniků.

Článek 82 ES lze naopak použít, ukáže-li se, že vnitrostátní právní předpisy zachovávají možnost hospodářské soutěže, kterou mohou podniky autonomním jednáním vyloučit, omezit nebo narušit. Bez ohledu na existenci takových právních předpisů tudíž, i pokud má vertikálně integrovaný podnik v dominantním postavení rozhodovací prostor k úpravě byť jen svých maloobchodních cen, lze mu pouze z tohoto důvodu přičíst stlačování marží.

V souvislosti s cenovými praktikami telekomunikačního podniku v dominantním postavení platí, že pokud snížení cen vyžaduje intervenci telekomunikačního regulačního úřadu a tento podnik o něm nemůže volně rozhodnout, je povinností takového podniku, aby v rámci zvláštní odpovědnosti, která mu jakožto podniku v dominantním postavení na dotčeném trhu náleží, předložil uvedenému úřadu žádosti o změnu svých tarifů, jestliže tyto tarify vedou k zásahu do účinné a nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu.

(viz body 328–330, 335)

15.    Dodržování vnitrostátní právní úpravy v oblasti telekomunikací podnikem v dominantním postavení na trhu telekomunikací neochrání tento podnik před zásahem Komise na základě článku 82 ES.

Neexistuje-li totiž výslovná výjimka v tomto smyslu, právo hospodářské soutěže se na regulovaná odvětví použije. Použitelnost pravidel hospodářské soutěže tak není vyloučena, jakmile dotyčná odvětvová ustanovení ponechávají možnost vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže v důsledku samostatného chování podniků.

(viz body 339–340)

16.    Rozhodnutí Komise, že z důvodu poměrně nové povahy konstatovaných protiprávních jednání v některých svých rozhodnutích pokutu neuloží, neposkytuje imunitu podnikům, které se posléze dopustí protiprávního jednání téhož druhu. Komise při výkonu své posuzovací pravomoci rozhoduje ve zvláštním rámci každé věci o vhodnosti uložení pokuty, aby sankcionovala konstatované protiprávní jednání a chránila účinnost práva hospodářské soutěže.

(viz bod 357)

17.    V souladu s bodem 1 A prvním pododstavcem pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy [UO] je Komise povinna provést v rámci posouzení závažnosti protiprávního jednání přezkum skutečného dopadu na trh pouze tehdy, pokud je zjevné, že takový dopad lze měřit.

(viz bod 389)

18.    Rozsah zeměpisného trhu představuje pouze jedno ze tří kritérií podle pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy [UO], jež jsou relevantní pro účely celkového posouzení závažnosti protiprávního jednání. Povaha protiprávního jednání hraje mezi těmito souvztažnými kritérii prvořadou roli. Rozsah zeměpisného trhu naopak není samostatným kritériem v tom smyslu, že by pouze protiprávní jednání týkající se několika členských států mohla být kvalifikována jako „velmi závažná“. Ani Smlouva o ES, ani nařízení č. 17 či nařízení č. 1/2003, ani výše uvedené pokyny či judikatura neumožňují učinit závěr, že pouze zeměpisně velmi rozsáhlá omezení mohou být takto kvalifikována. Komise tudíž může kvalifikovat protiprávní jednání jakožto „velmi závažné“, přestože velikost dotčeného zeměpisného trhu se omezuje pouze na území jednoho členského státu.

(viz bod 413)

19.    Při posouzení závažnosti protiprávního jednání s cílem stanovit částku pokuty musí Komise dbát na to, aby její jednání mělo odrazující účinek zejména při takových druzích protiprávního jednání, které jsou zvláště škodlivé pro dosažení unijních cílů. Odrazení musí být konkrétní i obecné zároveň. Tím, že pokuta potlačuje jednotlivá protiprávní jednání, spadá rovněž do rámce obecné politiky dodržování pravidel hospodářské soutěže podniky. Nelze proto s úspěchem tvrdit, že zásada personality trestů byla porušena jen z toho důvodu, že pokuta, kterou uložila Komise určitému podniku a která je vypočítána s ohledem na vlastní situaci tohoto podniku, může mít také obecný odrazující účinek ve vztahu k ostatním podnikům, které by byly v pokušení porušit pravidla hospodářské soutěže.

(viz bod 433)

20.    V oblasti hospodářské soutěže platí, že vzhledem k tomu, že se zvýšení pokuty na základě doby trvání provádí použitím určitého procentního podílu výchozí částky této pokuty stanovené podle závažnosti celého protiprávního jednání, která tak již odráží různou intenzitu protiprávního jednání, není třeba pro zvýšení této částky zohlednit z důvodu doby trvání protiprávního jednání proměnlivou intenzitu tohoto jednání během dotčeného období.

(viz bod 450)

21.    I když není vyloučeno, že za určitých okolností vnitrostátní právní rámec nebo jednání vnitrostátních orgánů mohou být považovány za polehčující okolnosti, nemůže povolení nebo tolerování protiprávního jednání ze strany vnitrostátních orgánů být z tohoto titulu zohledněno, pokud dotčené podniky disponují prostředky nezbytnými k tomu, aby si opatřili přesné a správné právní informace.

(viz bod 458)