Věc C‑481/13

Mohammad Ferooz Qurbani

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Bamberg)

„Řízení o předběžné otázce – Ženevská úmluva ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků – Článek 31 – Státní příslušník třetí země, který na území jednoho členského státu vstoupil přes území jiného členského státu – Využití služeb převaděče – Neoprávněný vstup a neoprávněný pobyt – Předložení padělaného pasu – Trestní sankce – Nedostatek pravomoci Soudního dvora“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 17. července 2014

Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Žádost o výklad Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků – Ustanovení úmluvy nezavazující Unii – Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahující žádnou zmínku o unijní právní normě, která by odkazovala na článek 31 Úmluvy – Nedostatek pravomoci Soudního dvora

(Článek 267 SFEU; Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků, článek 31; směrnice Rady 2004/83)

Pouze v rozsahu, v němž Evropská unie převzala pravomoci, které dosud v oblasti působnosti některé mezinárodní úmluvy, která nebyla uzavřena Unií, vykonávaly členské státy, a v němž v důsledku toho ustanovení této úmluvy zavazují Unii, má Soudní dvůr pravomoc takovou úmluvu vykládat.

I když v rámci zavedení společného evropského azylového systému bylo přijato několik unijních právních předpisů v oblasti uplatňování Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků, je nesporné, že si členské státy ponechaly určité pravomoci související s touto oblastí, zejména pokud jde o oblast, na kterou se vztahuje článek 31 této Úmluvy. Soudní dvůr tudíž nemůže mít pravomoc k podání výkladu přímo článku 31 této Úmluvy.

Skutečnost, že článek 78 SFEU uvádí, že společná politika týkající se azylu musí být v souladu s Ženevskou úmluvou, a že článek 18 Listiny základních práv Evropské unie zdůrazňuje, že právo na azyl je zaručeno při dodržování této úmluvy a protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967, není s to zpochybnit zjištění o nedostatku pravomoci Soudního dvora,

Kromě toho, existuje-li nesporně jasný zájem Unie na tom, aby se za účelem předejití budoucím rozdílným výkladům dostalo ustanovením mezinárodních úmluv, která byla převzata vnitrostátním právem a právem Unie, jednotného výkladu bez ohledu na podmínky, za kterých se mají uplatnit, je třeba konstatovat, že článek 31 Ženevské úmluvy nebyl převzat v žádném unijním právním předpisu, přičemž několik ustanovení unijního práva na tento článek odkazuje.

Ačkoli Soudní dvůr již nesporně uznal svoji pravomoc k výkladu těch ustanovení Ženevské úmluvy, na která odkazují ustanovení unijního práva, neplatí to však pro případ, kdy žádost o rozhodnutí o předběžné otázce neobsahuje žádnou zmínku o unijní právní normě, která by odkazovala na článek 31 Ženevské úmluvy.

(viz body 23–26, 28)