ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
30. září 2010(*)
„Nesplnění povinnosti státem – Životní prostředí – Směrnice 2006/7/ES – Jakost vod ke koupání – Neprovedení ve stanovené lhůtě“
Ve věci C‑481/09,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 27. listopadu 2009,
Evropská komise, zastoupená S. Pardo Quintillán a M. Thomannovou-Körnerovou, jako zmocněnkyněmi, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
České republice, zastoupené M. Smolkem a J. Jirkalovou, jako zmocněnci,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení E. Levits, předseda senátu, M. Safjan (zpravodaj), a M. Berger, soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Česká republika tím, že nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS (Úř. věst. L 64, s. 37; Zvl. vyd. 15/01, s. 26), nebo v každém případě tím, že je nesdělila Komisi, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z uvedené směrnice.
2 V souladu s článkem 18 směrnice 2006/7 měly členské státy uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 24. března 2008 a uvědomit o nich Komisi.
3 Jelikož Komise nebyla uvědomena o předpisech, které Česká republika přijala pro zajištění provedení směrnice 2006/7 do svého vnitrostátního práva a jelikož neměla k dispozici jiné informace, které by jí umožnily dospět k závěru, že tyto předpisy byly přijaty, zahájila řízení podle článku 226 ES. Dopisem ze dne 23. května 2008 vyzvala Českou republiku k předložení vyjádření ve lhůtě dvou měsíců od obdržení tohoto dopisu.
4 Ve své odpovědi ze dne 22. července 2008 Česká republika uvedla, že za účelem provedení směrnice 2006/7 budou v nejbližší době Parlamentu předloženy ke schválení legislativní návrhy a bude přijata ministerská vyhláška.
5 Dopisem ze dne 19. března 2009 zaslala Komise České republice odůvodněné stanovisko, kterým tento členský stát vyzvala k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby tomuto stanovisku vyhověl ve lhůtě dvou měsíců od jeho obdržení.
6 V dopise ze dne 26. května 2009 sdělila Česká republika Komisi, že úplné provedení směrnice 2006/7 bude zajištěno přijetím zákona, jehož návrh již byl předložen Parlamentu dne 16. dubna 2009, a přijetím ministerské prováděcí vyhlášky.
7 Jelikož Komise následně od České republiky neobdržela žádnou informaci a jelikož neměla k dispozici žádné poznatky, které by jí umožňovaly dospět k závěru, že opatření nezbytná k provedení směrnice 2006/7 do vnitrostátního práva byla tímto členským státem přijata, podala projednávanou žalobu.
8 Ve své žalobní odpovědi Česká republika nezpochybňuje uváděné nesplnění povinnosti. Tvrdí pouze, že právě probíhá proces přijímání opatření nezbytných k provedení směrnice, a že jakmile bude ukončen, budou příslušné předpisy řádně sděleny Komisi, v důsledku čehož se projednávaná žaloba stane bezpředmětnou.
9 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (viz zejména rozsudky ze dne 17. ledna 2008, Komise v. Německo, C‑152/05, Sb. rozh. s. I‑39, bod 15; ze dne 20. května 2010, Komise v. Španělsko, C‑158/09, bod 7, a ze dne 24. června 2010, Komise v. Řecko, C‑478/09, bod 9).
10 Krom toho je pouze věcí Komise, aby posoudila, v jakých případech je vhodné podat žalobu pro nesplnění povinnosti a na této žalobě trvat (viz v tomto smyslu zejména rozsudek ze dne 22. června 1993, Komise v. Dánsko, C‑243/89, Recueil, s. I‑3353, bod 30).
11 V projednávané věci je nesporné, že k okamžiku uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku Česká republika opatření nezbytná k zajištění provedení směrnice 2006/7 do vnitrostátního práva nepřijala.
12 Žalobu podanou Komisí je tudíž třeba považovat za opodstatněnou.
13 V důsledku toho je třeba určit, že Česká republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí 2006/7, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.
K nákladům řízení
14 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od České republiky požadovala a Česká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Česká republika tím, že ve stanovené lhůtě nepřijala právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z této směrnice.
2) České republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.