ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (devátého senátu)
10. listopadu 2016(*)
„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2004/18/ES – Článek 45 – Články 49 a 56 SFEU – Veřejné zakázky – Podmínky pro vyloučení z řízení na zadání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby – Povinnosti vztahující se k placení příspěvků na sociální zabezpečení – Jednotný dokument o řádném hrazení příspěvků na sociální zabezpečení – Náprava nesrovnalostí“
Ve věci C‑199/15,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) ze dne 3. února 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 29. dubna 2015, v řízení
Ciclat Soc. coop.
proti
Consip SpA,
Autorità per la Vigilanza sui Contratti pubblici di lavori, servizi e forniture
za přítomnosti:
Istituto nazionale per l’assicurazione contro gli infortuni sul lavoro (INAIL),
Team Service SCARL, jako zástupce společností ATI-Snam Lazio Sud Srl a Ati-Linda Srl,
Consorzio Servizi Integrati,
SOUDNÍ DVŮR (devátý senát),
ve složení C. Vajda (zpravodaj), vykonávající funkci předsedy senátu, K. Jürimäe a C. Lycourgos, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Ciclat Soc. coop. S. Sticchi Damianim, avvocato,
– za Consip SpA A. Clariziem, avvocato,
– za Istituto nazionale per l’assicurazione contro gli infortuni sul lavoro (INAIL) L. Frasconàem a G. Catalanem, avvocati,
– za Consorzio Servizi Integrati G. Viglionem, avvocato,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Varonem a C. Colelli, avvocati dello Stato,
– za Evropskou komisi G. Gattinarem a A. Tokárem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 45 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132), jakož i článků 49 a 56 SFEU.
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi konsorciem Ciclat Soc. coop. (dále jen „Ciclat“) na straně jedné a společností Consip SpA a Autorità per la vigilanza sui contratti pubblici di lavori, servizi e forniture (orgán pro dohled nad veřejnými zakázkami na stavební práce, dodávky a služby) na straně druhé týkajícího se zadávacího řízení na poskytování úklidových služeb a dalších služeb souvisejících s údržbou budov, školních zařízení a vzdělávacích středisek veřejné správy.
Právní rámec
Unijní právo
3 Bod 2 odůvodnění směrnice 2004/18 uvádí:
„Zadávání zakázek sjednaných v členských státech jménem státu, regionálních nebo místních orgánů a jiných veřejnoprávních subjektů musí dodržovat zásady Smlouvy, zejména se zásadou [zásadu] volného pohybu zboží, zásadou [zásadu] svobody usazování a zásadou [zásadu] svobodného poskytování služeb a se zásadami z nich odvozenými [zásady z nich odvozené], jako je zásada rovného zacházení, zásada zákazu diskriminace, zásada vzájemného uznávání, zásada proporcionality a zásada transparentnosti. Pro veřejné zakázky, které převyšují určitou hodnotu, je žádoucí, aby byla vypracována ustanovení zavádějící na úrovni Společenství koordinaci vnitrostátních zadávacích řízení těchto zakázek, jež by byla založena na těchto zásadách, aby zajistila jejich účinnost a zaručila otevření zadávání veřejných zakázek hospodářské soutěži. Tato koordinační ustanovení by proto měla být vykládána v souladu s výše uvedenými pravidly a zásadami, jakož i dalšími pravidly Smlouvy.“
4 Článek 45 směrnice 2004/18 se týká kritérií kvalitativního výběru vztahujících se k osobní situaci zájemce nebo uchazeče. Odstavce 2 a 3 tohoto článku stanoví:
„2. Z účasti na zakázce může být vyloučen každý hospodářský subjekt:
[…]
e) který nesplnil povinnosti vztahující se k placení příspěvků na sociální zabezpečení podle právních předpisů státu, v němž je usazen, nebo podle právních předpisů státu zadavatele;
[…]
Členské státy upřesní, v souladu se svým vnitrostátním právem a s přihlédnutím k právu Společenství, podmínky pro uplatňování tohoto odstavce.
3. Veřejní zadavatelé přijmou jako dostatečný důkaz pro to, že se hospodářského subjektu žádný z případů uvedených v odst. 1 písm. a), b), c), e) nebo f) [v odstavci 1 a v odst. 2 písm. a), b), c), e) nebo f)] netýká:
a) […]
b) pokud jde o odst. 2 písm. e) nebo f), osvědčení vydané příslušným orgánem v dotčeném členském státě.
[…]“
5 Článek 51 směrnice 2004/18 stanoví:
„Veřejní zadavatelé mohou vyzvat hospodářské subjekty, aby doplnily nebo objasnily osvědčení a doklady předložené podle článků 45 až 50.“
6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18 (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65) v článku 93 uvádí:
„Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.“
Italské právo
7 Decreto legislativo n. 163 – Codice dei contratti pubblici relativi a lavori, servizi e forniture in attuazione delle direttive 2004/17/CE e 2004/18/CE (legislativní nařízení č. 163 o kodexu pro veřejné zakázky na stavební práce, služby a dodávky podle směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES) ze dne 12. dubna 2006 (běžný dodatek GURI č. 100 ze dne 2. května 2006) ve znění nařízení s mocí zákona č. 70 ze dne 13. května 2011 (GURI č. 110 ze dne 13. května 2011, s. 1), přeměněné na zákon zákonem č. 106 ze dne 12. července 2011 (GURI č. 160 ze dne 12. července 2011, s. 1, dále jen „legislativní nařízení č. 163/2006“) v Itálii upravuje všechny postupy při zadávání veřejných zakázek v odvětvích stavebních prací, služeb a dodávek.
8 Legislativní nařízení č. 163/2006 obsahuje v části II článek 38, který stanoví obecné podmínky pro účast na řízeních pro zadání koncesí a veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby. Článek 38 odst. 1 písm. i) tohoto nařízení uvádí:
„1. Z účasti na řízeních k udělení koncesí a veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby jsou vyloučeny následující osoby, kterým ani nemohou být zadány zakázky na subdodávky ani s nimi nemohou být uzavřeny smlouvy týkající se těchto zakázek:
[…]
i) osoby, které se dopustily vážných porušení platných pravidel v oblasti úhrady příspěvků na sociální zabezpečení podle italských právních předpisů nebo předpisů státu, v němž jsou usazeny, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto“.
9 Článek 38 odst. 2, 4 a 5 legislativního nařízení č. 163/2006 zní takto:
„2. Zájemce či uchazeč dokládá, že splňuje požadované podmínky, tím, že v souladu s ustanoveními konsolidovaného znění právních a správních předpisů v oblasti správních písemností předloží náhradní prohlášení, uvedené v dekretu prezidenta republiky č. 445 ze dne 28. prosince 2000, a v tomto prohlášení uvede všechna svoje odsouzení v trestních věcech, včetně odsouzení, která mu nebyla zaznamenána do rejstříku trestů.
[…] Pro účely odst. 1 písm. i) se za vážná považují porušení, která brání vystavení jednotného dokumentu o řádném hrazení příspěvků na sociální zabezpečení [(documento unico di regolarità contributiva)] […].
4. Pro účely ověření důvodů vyloučení uvedených v tomto článku veřejní zadavatelé zájemce nebo uchazeče neusazené v Itálii případně požádají o poskytnutí požadovaných dokladů a mohou se mimo jiné obrátit na příslušné orgány s žádostí o spolupráci.
5. Pokud dožádaný členský stát Evropské unie nevydá tyto doklady nebo osvědčení, mohou být nahrazeny přísežným prohlášením nebo v případě členských států, kde takové prohlášení není možné, prohlášením dotyčného učiněným před příslušným soudním nebo správním orgánem, notářem nebo určenou profesní organizací ve státě původu nebo ve státě, odkud výše uvedená osoba pochází.“
10 Porušení právních předpisů, která brání vystavení jednotného dokumentu o řádném hrazení příspěvků na sociální zabezpečení (dále jen „JDŘH“), jsou definována v decreto del ministero del lavoro e della previdenza sociale – che disciplina il documento unico di regolarità contributiva (vyhláška ministerstva práce a sociálního zabezpečení týkající se právní úpravy jednotného dokumentu o řádném hrazení příspěvků na sociální zabezpečení) ze dne 24. října 2007 (GURI č. 279 ze dne 30. listopadu 2007, s. 11).
11 Článek 8 odst. 3 této ministerské vyhlášky stanoví:
„Pro samotný účel účasti na zadávacím řízení nebrání rozdíl malého rozsahu mezi částkami, které bylo třeba uhradit, a částkami skutečně uhrazenými u jednotlivých orgánů sociálního zabezpečení a jednotlivých příslušných sociálních pojišťoven v oblasti stavebnictví, vystavení JDŘH. Rozdíl mezi částkami, které bylo třeba uhradit, a částkami skutečně uhrazenými pro každé období výplaty odměny nebo platby příspěvku nepřesahující 5 % nebo v každém případě nižší než 100 eur není považován za vážný, a to bez ohledu na povinnost uhradit výše uvedenou částku ve lhůtě třiceti dnů po vystavení JDŘH.“
12 Vystavený JDŘH, který je společnosti vystaven, je platný po dobu tří měsíců.
13 Podle čl. 7 odst. 3 uvedené ministerské vyhlášky je rovněž stanoveno, že v případě nesplnění podmínek souvisejících s řádným hrazením příspěvků na sociální zabezpečení příslušné orgány „vyzvou dotyčného, aby daný stav uvedl v soulad s právními předpisy ve lhůtě nepřesahující patnáct dnů“. Vnitrostátní judikatura nicméně upřesnila, že výzva k uvedení v soulad se neuplatní, vyžádá-li si JDŘH veřejný zadavatel.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
14 Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 14. července 2012 vyhlásila Consip zadávací řízení na zakázku týkající se úklidových služeb a dalších služeb souvisejících s estetickou a technickou údržbou budov, školních zařízení všech druhů a stupňů, jakož i vzdělávacích středisek veřejné správy. Zakázka byla rozdělena na 13 částí a pro její získání bylo třeba předložit samostatné nabídky. Ze spisu předaného Soudnímu dvoru plyne, že lhůta pro předložení nabídek byla stanovena na 26. září 2012.
15 Oznámení výslovně uchazečům pod hrozbou vyloučení ze zadávacího řízení ukládalo, aby prohlásili, že splňují obecná kritéria pro účast na zadávacím řízení, která jsou uvedena v článku 38 legislativního nařízení č. 163/2006.
16 Ciclat, konsorcium tvořené výrobními družstvy, předložilo nabídku týkající se části zakázky č. 7, jejíž hodnota byla v zadávací dokumentaci odhadována na 91 200 000 eur, části zakázky č. 12, jejíž hodnota byla v zadávací dokumentaci odhadována na 89 800 000 eur, přičemž složilo předběžnou jistotu ve výši 912 000 eur, pokud jde o část č. 7, a ve výši 898 000 eur, pokud jde o část č. 12.
17 Vzhledem k tomu, že je Ciclat konsorciem, uvedlo ve své nabídce družstva, která by v případě, že by zakázku získalo, služby zajišťovala, mezi nimiž figurovalo družstvo Ancora Soc. coop. arl. Dne 10. září 2012 toto družstvo na základě článku 38 legislativního nařízení č. 163/2006 prohlásilo, že „se nedopustilo vážného ani vystavení JDŘH bránícího porušení předpisů v oblasti příspěvků na sociální zabezpečení, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto […]“.
18 Po vyhodnocení předložených nabídek se Ciclat předběžně umístilo na prvním místě, pokud jde o část č. 7, a na druhém místě, pokud jde o část č. 12.
19 Dne 12. června 2013 vydal Istituto nazionale per l’assicurazione contro gli infortuni sul lavoro (INAIL) na žádost společnosti Consip v rámci obvyklých kontrol osvědčení, v němž uvedl, že k okamžiku svého prohlášení ze dne 10. září 2012 nesplnilo družstvo Ancora své povinnosti v oblasti příspěvků na sociální zabezpečení, pokud jde o platbu pojistného, jelikož opomenulo uhradit třetí splátku pojistného v rámci zpětného vyúčtování prováděného tímto družstvem, která byla splatná dne 16. srpna 2012 a dosahovala výše 33 148, 28 eura. Tato třetí splátka byla uhrazena společně se čtvrtou, a poslední, splátkou dne 5. prosince 2012, tedy před uskutečněním uvedených kontrol a dříve, než byl znám výsledek zadávacího řízení.
20 Consip následně rozhodla o vyloučení družstva Ciclat ze zadávacího řízení, načež posledně uvedené podalo žalobu k Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (správní soud regionu Lazio, Itálie) směřující proti tomuto vyloučení a proti souvisejícím opatřením spočívajícím v propadnutí složených předběžných jistot. Uvedený soud tuto žalobu zamítl.
21 Ciclat se proti tomuto rozhodnutí odvolal k předkládajícímu soudu. Tvrdil, že neuhrazení jedné ze splátek zpětně vyúčtovaného pojistného ve stanovené lhůtě nemůže být považováno za „vážné porušení předpisů, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto“, zejména vzhledem k tomu, že k uhrazení příspěvku došlo dobrovolně spolu se čtvrtou, poslední splátkou. Rovněž uvedlo, že INAIL nesplnil svoji povinnost oznámit mu nesrovnalosti podle článku 7 ministerské vyhlášky ze dne 24. října 2007, jelikož tato povinnost se uplatní rovněž v případě žádosti o JDŘH z moci úřední v případě kontroly na popud veřejného zadavatele.
22 Consiglio di Stato (Státní rada, Itálie) má pochybnosti o platnosti dotčených italských pravidel. Má za to, že by mohla být v rozporu s unijním právem, zejména s článkem 45 směrnice 2004/18 a s články 49 a 56 SFEU.
23 Za těchto podmínek se Consiglio di Stato (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Brání článek 45 směrnice 2004/18 vykládaný zejména na základě zásady přiměřenosti, jakož i články 49 a 56 SFEU vnitrostátní právní úpravě, která v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku, jejíž hodnota přesahuje prahovou hodnotu, umožňuje požadovat z moci úřední osvědčení vystavené orgány sociálního zabezpečení (JDŘH) a ukládá veřejnému zadavateli povinnost, aby za překážku účasti považoval osvědčení, ze kterého je patrné předchozí porušení povinností v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení, existující konkrétně v okamžiku podání žádosti o účast v zadávacím řízení, kterého si nicméně hospodářský subjekt – jenž se účastní řízení na základě pozitivního platného jednotného JDŘH – nebyl vědom a které při zadání zakázky nebo přezkumu z moci úřední každopádně již nepřetrvávalo?“
K předběžné otázce
24 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda článek 45 směrnice 2004/18, jakož i články 49 a 56 SFEU mají být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která stanovuje povinnost veřejného zadavatele považovat za důvod pro vyloučení z řízení porušení předpisů v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení konstatované v osvědčení vydaném orgány sociálního zabezpečení, o které zadavatel požádal z moci úřední, jestliže daný protiprávní stav existoval v době podání nabídky, i když při zadání zakázky nebo přezkumu zadavatele z moci úřední již nepřetrvával.
25 Úvodem je třeba uvést, že jak plyne z předkládacího rozhodnutí, směrnice 2004/18 se na skutkový stav v původním řízení použije. Mimoto je třeba zdůraznit, že ustanovení uvedené směrnice musí být podle bodu 2 jejího odůvodnění vykládána v souladu se zásadami svobody usazování a svobodného poskytování služeb a zásadami z nich odvozenými. Proto není namístě provádět samostatný přezkum vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení ve světle článků 49 a 56 SFEU.
26 Kromě toho je třeba podotknout, že směrnice 2014/24, na niž předkládací rozhodnutí odkazuje, v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení ještě nenabyla platnosti, jak plyne z jejího článku 93, a není tedy použitelná ratione temporis.
27 Zaprvé je třeba zkoumat, zda článek 45 směrnice 2004/18 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která považuje za důvod pro vyloučení z řízení protiprávní stav v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení, který existoval v době podání nabídky, i když byla příslušná částka doplacena před zadáním zakázky nebo přezkumem provedeným zadavatelem z úřední moci.
28 V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 45 odst. 2 směrnice 2004/18 ponechává členským státům volnost určit, do kdy musí zájemci dostát svým povinnostem souvisejícím s placením příspěvků na sociální zabezpečení a provést případné doplacení příspěvků, jestliže tato lhůta odpovídá zásadám transparentnosti a rovného zacházení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. února 2006, La Cascina a další, C‑226/04 a C‑228/04, EU:C:2006:94, body 31 a 32).
29 Dále platí, že i když veřejný zadavatel může požadovat, aby údaje související s danou nabídkou byly pravidelně opravovány nebo doplňovány, takové opravy nebo doplnění se mohou týkat pouze údajů, u nichž lze objektivně ověřit, že existovaly již před uplynutím lhůty stanovené pro předložení žádostí o účast na zadávacím řízení a nemohou se týkat informací, jejichž poskytnutí je požadováno pod hrozbou vyloučení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. října 2013, Manova, C‑336/12, EU:C:2013:647, body 39 a 40).
30 Mimoto článek 51 směrnice 2004/18, který stanoví, že veřejný zadavatel může vyzvat hospodářské subjekty, aby doplnily nebo objasnily osvědčení a doklady předložené podle článků 45 až 50 téže směrnice, nemůže být vykládán tak, že veřejnému zadavateli umožňuje připustit jakoukoli nápravu opomenutí, která podle výslovných ustanovení podkladů k zakázce musejí vést k vyloučení uchazeče (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2014, Cartiera dell’Adda, C‑42/13, EU:C:2014:2345, bod 46).
31 Z toho plyne, že článek 45 směrnice 2004/18 nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která považuje za důvod pro vyloučení z řízení protiprávní stav v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení, který existoval v době podání nabídky, i když byla příslušná částka doplacena před zadáním zakázky nebo přezkumem zadavatele z moci úřední.
32 Je třeba určit, zda tento závěr platí rovněž tehdy, když taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, stanoví, že to, zda hospodářský subjekt řádně plní své povinnosti v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení v době podání nabídky, je dokládáno osvědčením vydaným orgány sociálního zabezpečení, o které zadavatel požádal z moci úřední. Předkládající soud v tomto ohledu podotýká, že orgány sociálního zabezpečení nejsou podle čl. 7 odst. 3 legislativního nařízení č. 163/2006 povinny před vydáním takového osvědčení dotyčný hospodářský subjekt upozornit na protiprávní stav.
33 Je třeba uvést, že čl. 45 odst. 2 písm. e) směrnice 2004/18 členským státům umožňuje, aby z účasti na veřejné zakázce vyloučily každý hospodářský subjekt, který nesplnil své povinnosti vztahující se k platbě příspěvků na sociální zabezpečení. Mimoto podle čl. 45 odst. 3 směrnice 2004/18 veřejní zadavatelé přijmou za dostatečný důkaz prokazující, že se na hospodářský subjekt nevztahuje žádný z případů uvedených v odst. 2 písm. e), osvědčení vydané příslušným orgánem v daném členském státě, z něhož plyne, že tyto požadavky jsou splněny. Ze znění uvedených ustanovení nijak nevyplývá, že by příslušné orgány nemohly z moci úřední požádat orgány sociálního zabezpečení o dané osvědčení.
34 Rovněž skutečnost, že hospodářský subjekt nebyl na takový protiprávní stav upozorněn, není příliš významná, pokud měl možnost si kdykoliv svoji situaci ověřit u příslušného orgánu. Pokud tomu tak skutečně bylo, což musí ověřit vnitrostátní soud, nemůže se hospodářský subjekt opírat o osvědčení vydané orgány sociálního zabezpečení před předložením jeho nabídky, které dokládá, že řádně plnil své povinnosti v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení před předložením nabídky, přestože ví, a to případně po informování se u příslušného orgánu, že v okamžiku předložení své nabídky si již takové povinnosti řádně neplní.
35 Zadruhé je třeba zkoumat, zda článek 45 směrnice 2004/18 brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která stanoví povinnost veřejného zadavatele považovat za důvod pro vyloučení z řízení porušení předpisů v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení konstatované v osvědčení vydaném orgány sociálního zabezpečení, o které zadavatel požádal z moci úřední, jestliže daný protiprávní stav existoval k datu podání žádosti o účast v zadávacím řízení, čímž zadavatel přichází o jakoukoliv možnost posouzení v tomto ohledu.
36 Je třeba konstatovat, že čl. 45 odst. 2 směrnice 2004/18 nezamýšlí jednotné používání důvodů vyloučení v něm uvedených na unijní úrovni, jelikož členské státy mají možnost vůbec tyto důvody vyloučení nepoužít nebo je začlenit do vnitrostátní právní úpravy s mírou přísnosti, který se může lišit případ od případu v závislosti na právních, ekonomických nebo sociálních okolnostech panujících na vnitrostátní úrovni (rozsudek ze dne 10. července 2014, Consorzio Stabile Libor Lavori Pubblici, C‑358/12, EU:C:2014:2063, bod 36 a citovaná judikatura). Toto ustanovení tedy členským státům neukládá ponechat v tomto ohledu veřejným zadavatelům prostor pro posouzení.
37 Z toho plyne, že článek 45 směrnice 2004/18 nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která stanoví povinnost veřejného zadavatele považovat za důvod pro vyloučení z řízení porušení předpisů v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení konstatované v osvědčení vydaném orgány sociálního zabezpečení, o které zadavatel požádal z moci úřední, jestliže daný protiprávní stav existoval k datu podání žádosti o účast v zadávacím řízení, čímž zadavatel přichází o jakoukoliv možnost posouzení v tomto ohledu.
38 A konečně zatřetí je třeba se zabývat pochybnostmi předkládajícího soudu týkající se toho, zda taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, zavádí diskriminaci mezi společnostmi usazenými v Itálii a společnostmi usazenými v jiných členských státech. V této souvislosti předkládající soud zdůrazňuje, že ohledně posledně uvedených společností čl. 38 odst. 4 a 5 legislativního nařízení č. 163/2006 stanoví, že veřejní zadavatelé musí požádat samotné společnosti, aby předložily požadované důkazy, a že pokud dotčený členský stát nevydá tento typ dokladu nebo osvědčení, bude za dostatečný důkaz považováno místopřísežné nebo čestné prohlášení.
39 V tomto ohledu je třeba uvést, že z předkládacího rozhodnutí neplyne, že by v řízení, které je předmětem věci v původním řízení, předložily nabídky společnosti usazené v jiných členských státech. Z toho plyne, že otázka, zda taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená v původním řízení, zavádí diskriminaci mezi společnostmi usazenými v Itálii a společnostmi usazenými v jiných členských státech, není pro řešení sporu v původním řízení relevantní.
40 Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba na položenou otázku odpovědět, že článek 45 směrnice 2004/18 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která stanoví povinnost veřejného zadavatele považovat za důvod pro vyloučení z řízení porušení předpisů v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení konstatované v osvědčení vydaném orgány sociálního zabezpečení, o které zadavatel požádal z moci úřední, jestliže daný protiprávní stav existoval k datu podání žádosti o účast v zadávacím řízení, i když při zadání zakázky nebo při přezkumu zadavatele z moci úřední již nepřetrvával.
K nákladům řízení
41 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:
Článek 45 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která stanovuje povinnost veřejného zadavatele považovat za důvod pro vyloučení z řízení porušení předpisů v oblasti placení příspěvků na sociální zabezpečení konstatované v osvědčení vydaném orgány sociálního zabezpečení, o které zadavatel požádal z moci úřední, jestliže daný protiprávní stav existoval k datu podání žádosti o účast v zadávacím řízení, i když při zadání zakázky nebo při přezkumu zadavatele z moci úřední již nepřetrvával.
Podpisy