ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
4. července 2013(*)
„Kasační opravný prostředek – Kartelové dohody – Evropský trh s měděnými spojovacími tvarovkami a spojovacími tvarovkami ze slitin mědi – Rozhodnutí Komise – Zjištění porušení článku 101 SFEU – Pokuty – Jediné a trvající protiprávní jednání – Přerušení protiprávního jednání – Stíhání protiprávního jednání některých účastníků – Opakování protiprávního jednání“
Ve věci C‑287/11 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 6. června 2011,
Evropská komise, zastoupená F. Castillem de la Torre, V. Bottkou a R. Sauerem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
další účastnice řízení:
Aalberts Industries NV, se sídlem v Utrechtu (Nizozemsko),
Comap SA, dříve Aquatis Francie SAS, se sídlem v Lyonu (Francie),
Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG, se sídlem v Argenbühl‑Eisenharz (Německo),
zastoupené R. Wesselingem, advocaat,
žalobkyně v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení K. Lenaerts, vykonávající funkci předsedy třetího senátu, E. Juhász (zpravodaj), G. Arestis, T. von Danwitz a D. Šváby, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: A. Impellizzeri, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 27. září 2012,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 28. února 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 V rámci kasačního opravného prostředku se Evropská komise domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise (T‑385/06, Sb. rozh. s. II‑1223, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zrušil článek 1 a čl. 2 písm. a) a b) bod 2 rozhodnutí Komise C (2006) 4180 ze dne 20. září 2006 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/F‑1/38.121 – Spojovací tvarovky) (Úř. věst. 2007, L 283, s. 63, dále jen „sporné rozhodnutí“) v rozsahu, v němž byla tímto rozhodnutím konstatována účast společnosti Aalberts Industries NV (dále jen „Aalberts“), Comap SA (dále jen „Comap“), dříve Aquatis France SAS (dále jen „Aquatis“) a Simplex Armaturen + Fittings GmbH & Co. KG (dále jen „Simplex“), na kartelové dohodě v období od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 a jímž byla společnosti Aalberts uložena pokuta ve výši 100,80 milionu eur, z čehož 55,15 milionu eur společně a nerozdílně s dceřinými společnostmi Aquatis a Simplex a těmto dvěma společnostem dále společně a nerozdílně dodatečná pokuta.
2 Pro případ, že by Soudní dvůr vyhověl kasačnímu opravnému prostředku Komise, se společnosti Aalberts, Aquatis a Simplex domáhají vedlejším kasačním opravným prostředkem zrušení článku 1, čl. 2 písm. a) a b) bod 2, jakož i článku 3 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká společností Aalberts, Comap (dříve Aquatis) a Simplex.
3 Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku podpůrně navrhují zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž se jím určuje, že došlo k jedinému komplexnímu a trvajícímu protiprávnímu jednání, které pokračovalo po šetření Komise v březnu 2001, a zrušit článek 1, čl. 2 písm. a) a b) bod 2, jakož i článek 3 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká uvedených společností, a podpůrně zrušit či podstatně snížit výši pokuty, která jim byla uložena.
Skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí
4 Tribunál učinil následující zjištění:
„1 […] Protiprávní jednání spočívalo v určování cen, domluvě na cenících, slevách, rabatech a na mechanismech provádění zvyšování cen, rozdělení vnitrostátních trhů a zákazníků a výměně dalších obchodních informací, a rovněž v účasti na pravidelných setkáních a v udržování dalších kontaktů, které měly usnadnit protiprávní jednání.
2 [Sporné] rozhodnutí bylo určeno i [společnostem Aalberts, Aquatis a Simplex].
3 Aalberts je mateřskou společností mezinárodní průmyslové skupiny kotované na burze Euronext v Amsterdamu (Nizozemsko). Kontroluje přímo či nepřímo kapitál několika společností činných v odvětví výroby nebo distribuce spojovacích tvarovek. Dne 30. srpna 2002 Aalberts získala veškerou výrobu a distribuci spojovacích tvarovek společnosti IMI plc [dále jen ,IMI‘], ačkoli tyto činnosti byly seskupeny v rámci ,Yorkshire Fittings Group‘. Podstatou této operace byl nákup všech akcií společnosti Raccord Orléanais SA [dále jen ,Raccord Orléanais‘] (poté Aquatis) a R. Woeste & Co. Yorkshire GmbH [dále jen ,Woeste & Co‘] (poté Simplex). Tyto dva podniky se podílely na jedné ze dvou nejvýznamnějších činností skupiny Aalberts, a to na kontrole kapalin.
4 V březnu 2006 byla Comap, jíž je [sporné] rozhodnutí určeno kvůli její účasti na protiprávním jednání a jež byla pod kontrolou společnosti Legris Industries SA a žalobkyně ve věci T‑377/06, převedena do skupiny Aalberts. Elektronickou zprávou ze dne 16. dubna 2007 byl Tribunál informován o skutečnosti, že všechna aktiva a pasiva společnosti Aquatis byla převedena na společnost Comap a že Aquatis přestala jako právnická osoba existovat. […]
5 Dne 9. ledna 2001 informovala společnost Mueller Industries Inc. – další výrobce měděných spojovacích tvarovek – Komisi o existenci kartelové dohody v odvětví spojovacích tvarovek a v dalších souvisejících výrobních odvětvích na trhu s měděnými trubkami a o své vůli spolupracovat podle sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen ,sdělení o spolupráci z roku 1996‘) (bod 114 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
6 Komise dne 22. a 23. března 2001 v rámci šetření týkajícího se měděných trubek a spojovacích tvarovek provedla podle čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [6 ES] a [81 ES] (Úř. věst. 1962, 82, s. 13, Zvl. vyd. 08/01, s. 3), neohlášená šetření v prostorách několika podniků, včetně společnosti IMI, která byla v té době mateřskou společností společnosti Raccords Orléanais a [Woeste & Co.] (bod 119 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
7 Následně po těchto prvních šetřeních rozdělila Komise v dubnu 2001 šetření týkající se měděných trubek do tří různých řízení, a to řízení ve věci COMP/E-1/38.069 (Měděné sanitární trubky), řízení ve věci COMP/F‑1/38.121 (Spojovací tvarovky) a řízení ve věci COMP/E-1/38.240 (Průmyslové trubky) (bod 120 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
8 […]
9 Od února/března 2002 Komise zaslala dotčeným stranám několik žádostí o informace podle článku 11 nařízení č. 17, později článku 18 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] et 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) (bod 122 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
10 V září 2003 podala IMI žádost, aby se na ni použilo sdělení o spolupráci z roku 1996. Po této žádosti následovaly žádosti skupiny Delta (březen 2004) a společnosti FRA.BO SpA [dále jen ,FRA.BO‘] (červenec 2004). Poslední žádost o shovívavost byla podána společností Advanced Fluid Connections plc (dále jen ,AFC‘) v květnu 2005. FRA.BO poskytla zejména informace, jež Komisi upozornily na skutečnost, že protiprávní jednání pokračovalo v období od roku 2001 do roku 2004, tj. po šetřeních Komise (bod 115 až 118 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
11 Dne 22. září 2005 zahájila Komise v rámci věci COMP/F‑1-38.121 (Spojovací tvarovky) řízení o protiprávním jednání a přijala oznámení námitek, které bylo oznámeno [odpůrkyním v řízení o kasačním opravném prostředku] (body 123 a 124 [sporného] rozhodnutí).
12 Dne 20. září 2006 přijala Komise [sporné] rozhodnutí.
13 V článku 1[sporného] rozhodnutí Komise konstatovala, že [odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku] se účastnily protiprávního jednání v následujících obdobích:
– od 25. června 2003 do 1. dubna 2004, pokud jde o společnost Aalberts;
– od 31. ledna 1991 do 22. března 2001 jako členové skupiny IMI a od 25. června 2003 do 1. dubna 2004 jako členové skupiny Aalberts, pokud jde o společnosti Aquatis a Simplex.
14 Za toto protiprávní jednání uložila Komise [odpůrkyním v řízení o kasačním opravném prostředku] v článku 2 písm. a) a b) [sporného] rozhodnutí následující pokuty:
,a) [Aalberts]: 100,80 milionu eur.
z toho společně a nerozdílně se společností:
[Aquatis]: 55,15 milionu eur; a
[Simplex]: 55,15 milionu eur.
b) 1. [IMI] společně a nerozdílně se společností IMI Kynoch Ltd: 48,30 milionu eur;
z toho společně a nerozdílně se společností:
[…]
[Aquatis]: 48,30 milionu eur; a
[Simplex]: 48,30 milionu eur.
2. Společnosti [Aquatis] a [Simplex] zaplatí společně a nerozdílně dodatečnou částku ve výši 2,04 milionu eur.ʻ
15 Podle článku 3 [sporného] rozhodnutí byly podniky uvedené v článku 1 tohoto rozhodnutí povinny okamžitě ukončit protiprávní jednání, pokud tak dosud neučinily, a v budoucnosti se zdržet jakéhokoli úkonu či jednání popsaných v článku 1 a rovněž jakéhokoli úkonu nebo jednání s totožným nebo podobným cílem či účinkem.
16 Pro účely stanovení výše pokuty uložené každému podniku použila Komise ve [sporném] rozhodnutí metodu definovanou v pokynech o metodě stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen ,pokyny z roku 1998‘).
17 Co se týče nejprve stanovení výchozí částky pokuty podle závažnosti protiprávního jednání, Komise kvalifikovala protiprávní jednání jako velmi závažné kvůli jeho povaze a zeměpisnému rozsahu (bod 755 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
18 Jelikož Komise měla dále za to, že mezi dotčenými podniky existují významné rozdíly, přistoupila k odlišnému zacházení, a za tímto účelem vycházela z jejich relativního významu na relevantním trhu určeného podle jejich podílů na trhu. Na tomto základě rozdělila dotčené podniky do šesti kategorií, a vycházela přitom z jejich obratu dosaženého každým podnikem u výrobků dotčených tímto řízením v rámci Evropského hospodářského prostoru v roce 2000, s výjimkou společnosti Aalberts a společnosti AFC, u nichž zohlednila rok 2003 (bod 758 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
19 Aalberts byla zařazena do první kategorie, což je kategorie, pro niž byla výchozí částka pokuty stanovena na 60 milionů eur, zatímco IMI byla zařazena do druhé kategorie, pro niž byla výchozí částka stanovena na 46 milionů eur (bod 765 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
20 Komise dále zvýšila výchozí částku pokuty uložené každému dotčenému podniku o 10 % za každý rok účasti na kartelové dohodě, a případně o 5 % za každé období trvající od šesti měsíců do jednoho roku. Pro období od 31. prosince 1988 do 31. ledna 1991 Komise považovala za vhodné kvůli omezenému zeměpisnému rozsahu kartelové dohody v rozhodné době zvýšit pokutu o 5 % za rok (bod 775 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).
21 Konečně, pokračování v účasti na protiprávním jednání po šetřeních Komise, a to v období od 21. června 2003 do 25. dubna 2004, bylo považováno za přitěžující okolnost, která odůvodňuje zvýšení základní částky pokuty uložené [odpůrkyním v řízení o kasačním opravném prostředku] o 60 % (body 779 a 782 odůvodnění [sporného] rozhodnutí).“
Žaloba před Tribunálem a napadený rozsudek
5 Návrhem došlým dne 14. září 2006 se odpůrkyně domáhaly toho, aby Tribunál:
– zrušil článek 1, čl. 2 písm. a) a b) bod 2, jakož i článek 3 sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jich tato ustanovení týkají;
– podpůrně podstatně snížil výši pokuty, která jim byla uložena;
6 Odpůrkyně předložily na podporu jejich žaloby před Tribunálem pět žalobních důvodů založených na protiprávním přičtení odpovědnosti společnosti Aalberts jakožto mateřské společnosti za protiprávní jednání, na neexistenci porušení článku 81 ES, neúčasti na jediném komplexním a trvajícím protiprávním jednání podle článku 1 sporného rozhodnutí, na porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a pokynů z roku 1998 a konečně na porušení článku 2 nařízení č. 1/2003 a čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 773/2004 Komise ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 123, s. 18).
7 V projednávaném případě považoval Tribunál za vhodné přezkoumat nejprve druhý a třetí žalobní důvod.
8 Tribunál v bodě 48 napadeného rozsudku zdůraznil, že není zpochybňováno jednání vytýkané Komisí odpůrkyním, tj. účast na setkáních Francouzské federace obchodníků se sanitárním zařízením, topením, klimatizací a kanalizací (FNAS) ve dnech 25. června 2003 a 20. ledna 2004, účast na telefonické konferenci dne 16. února 2004, která proběhla rovněž v rámci FNAS, kontakty mezi zaměstnancem odpůrkyň a zástupcem společnosti FRA.BO, jakož i kontakty navázané na veletrhu v Essenu (Německo) dne 18. března 2004. Odpůrkyně naproti tomu zpochybňují protisoutěžní povahu těchto jednání, což je podmínka pro zjištění porušení článku 81 ES.
9 Tribunál posoudil důkazy a v bodě 68 napadeného rozsudku konstatoval, že účast společnosti Simplex na porušení článku 81 ES ve sporném období nebyla právně dostačujícím způsobem prokázána. Z toho v bodě 69 napadeného rozsudku dovodil, že článek 1 sporného rozhodnutí musí být zrušen v rozsahu, v němž Komise v tomto článku konstatovala, že se společnost Simplex ve sporném období účastnila jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání.
10 Stran účasti společnosti Aquatis na protiprávním jednání Tribunál v bodě 119 napadeného rozsudku konstatoval, že nebylo prokázáno, že Aquatis věděla o tom, že se svým jednáním připojila ke kartelové dohodě tvořené různými událostmi s jedním společným cílem nebo ke kartelové dohodě, jíž se účastnila před březnem 2001 a která od té doby pokračovala.
11 Tribunál tedy zrušil článek 1 sporného rozhodnutí nejen ve vztahu ke společnostem Aquatis a Simplex, ale i ve vztahu ke společnosti Aalberts, jíž byla ve sporném rozhodnutí přičtena odpovědnost za její dceřiné společnosti, a to v rozsahu, v němž Komise v uvedeném rozhodnutí konstatovala, že se ve sporném období účastnily jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, jelikož se podílely na souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě na trhu s měděnými spojovacími tvarovkami a spojovacími tvarovkami ze slitin mědi.
12 Tribunál dospěl k závěru, že o ostatních žalobních důvodech není třeba rozhodovat a zrušil pokutu ve výši 100,8 milionu eur, kterou měla Aalberts do výše 55,15 milionu eur zaplatit společně a nerozdílně se společnostmi Aquatis a Simplex, a rovněž částku 2,04 milionu eur, kterou byly povinny společně a nerozdílně zaplatit společnosti Aquatis a Simplex.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
13 Komise uplatňuje za účelem zrušení napadeného rozsudku tři důvody kasačního opravného prostředku.
14 V rámci prvního důvodu Komise tvrdí, že Tribunál porušil několik pravidel týkajících se důkazního břemene a několik procesních pravidel, zkreslil některé důkazy a dostatečně neodůvodnil posouzení skutkového stavu. V rámci druhého podpůrného důvodu Komise tvrdí, že Tribunál nesprávně zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu. V rámci třetího a rovněž podpůrného důvodu uplatňovaného pro případ, že Soudní dvůr zamítne první dva důvody kasačního opravného prostředku, Komise tvrdí, že Tribunál neuvedl dostatečné důvody pro zrušení čl. 2 písm. b) bodu 2 sporného rozhodnutí, rozhodl ultra petita a porušil zásadu kontradiktornosti řízení.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
15 První důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen na tři části.
– K oddělenému posouzení účasti společností Simplex a Aquatis na trvajícím protiprávním jednání
16 Podle Komise neposoudil Tribunál trvající účast společnosti Aalberts na protiprávním jednání, nýbrž provedl posouzení odděleně a zvlášť ve vztahu ke každé z jejích dvou dceřiných společností, Simplex a Aquatis. V napadeném rozsudku tak bylo podle Komise nesprávně posouzeno samotné východisko pro posouzení důkazů ve sporném rozhodnutí, tj. skutečnost že společnosti Simplex a Aquatis byly součástí téže hospodářské jednotky, a tedy téhož podniku ve smyslu článku 101 SFEU a článků 7 a 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Tribunál měl proto podle ní nejprve odpovědět na žalobní důvod založený na skutečnosti, že společnost Aalberts a její dceřiné společnosti tvořily tentýž podnik, což v napadeném rozsudku nebylo zkoumáno.
– K nezohlednění souboru důkazů a zejména různých vazeb mezi jednotlivými důkazy
17 Komise tvrdí, že Tribunál nezohlednil soubor důkazů, který mu byl předložen ve sporném rozhodnutí, a v řízení v prvním stupni bez zjevného důvodu nesprávně posoudil některé důkazy a dále nepřezkoumal tyto důkazy a vazby mezi nimi.
18 Tribunál tak podle Komise ignoroval vztahy mezi jednotlivými důkazy užitečné pro účely správného posouzení koluzních jednání. Podle Komise Tribunál provedl nesprávné právní posouzení, když při analýze postupoval selektivně a roztříštěně a nezohlednil jednak podobnosti mezi koluzními jednáními v prvním období trvání kartelové dohody (před šetřením Komise) a pozdější kontakty přičítané společnosti Aalberts a dále zjevné vazby mezi různými koluzními kontakty v letech 2003–2004.
– Ke zkreslení důkazů a nedostatečnému odůvodnění
19 Komise má za to, že Tribunál dostatečně neodůvodnil, proč odmítl rukou psané poznámky paní P. (FRA.BO) ze dne 25. února 2004 a vysvětlení poskytnutá v tomto ohledu. V bodě 60 napadeného rozsudku sice Tribunál tvrdí, že „není vyloučeno, že o zvýšení cen o 5 % od 1. března 2004 rozhodl nezávislý dovozce společnosti Simplex (pan D.)“, avšak nevysvětlil podle ní, jakou má toto tvrzení relevanci, a nenabídl jiné vysvětlení stran závěru, který z něj bylo možné vyvodit.
20 Komise dále tvrdí, že Tribunál zkreslil význam poznámky napsané v diáři a prohlášení společnosti FRA.BO. Podle Komise mohl Tribunál na základě analýzy druhého prohlášení FRA.BO a poznámky v diáři dospět pouze k závěru, že společnost Simplex informovala společnost FRA.BO o 5% zvýšení cen v Řecku, které se logicky týkalo pana D. v postavení distributora.
21 Komise mimoto tvrdí, že Tribunál nesprávně posoudil důkazy o účasti zástupců společnosti Simplex (pánové Be a H.) na koluzní schůzce se zástupcem IBP Ltd (pan Ha) na veletrhu v Essenu dne 18. března 2004. Tribunál podle ní zkreslil prohlášení několika aktérů dotčené kartelové dohody během této události, která vedla ke koluzním schůzkám.
22 Komise konečně uvádí, že Tribunál při posuzování účasti společnosti Aalberts (Aquatis) na schůzkách FNAS opět nesprávně zhodnotil soubor důkazů a zkreslil skutkové okolnosti. Tribunál podle ní dále nevysvětlil, jakou má relevanci konstatování obsažené v bodě 60 napadeného rozsudku, podle něhož není vyloučeno, že o zvýšení cen o 5 % od 1. března 2004 rozhodl nezávislý dovozce společnosti Simplex (pan D.). Odůvodnění poskytnuté Tribunálem je podle ní navíc rozporuplné, jelikož v projednávané věci dospěl k závěru, že účast společnosti Aalberts na schůzkách FNAS nemá „zjevnou“ souvislost s globální kartelovou dohodou, zatímco v paralelně probíhající věci konstatoval, že účast na uvedených schůzkách představuje dostatečnou vazbu na to, aby bylo prokázáno globální protiprávní jednání IBP Ltd (rozsudek Tribunálu ze dne 24. března 2011, IBP a International Building Products France v. Komise, T‑384/06, Sb. rozh. s. II‑1177).
23 Odpůrkyně uvádí, že porušení vytýkaná společnostem Aquatis a Simplex vychází ze čtyř skutečností, z nichž dvě se týkají Aquatis, tj. účast jejích zástupců na pěti schůzkách logistického výboru FNAS a telefonické konferenci v rámci FNAS, a dvě se týkají Simplex, tj. telefonický kontakt zástupce FRA.BO a Simplex a setkání na veletrhu v Essenu dne 18. března 2004. Podle odpůrkyň se tyto události vzájemně nepodporují a Tribunál podle nich logicky posoudil údajnou účast těchto dvou společností a poté zkoumal veškeré důkazy v souvislostech.
Závěry Soudního dvora
24 Z bodu 3 napadeného rozsudku vyplývá, že společnosti Raccord Orléanais a Woeste & Co. byly dceřinými společnostmi Aalberts. Aalberts skoupila dne 30. srpna 2002 všechny akcie těchto dvou společností. Obě dceřiné společnosti byly zapojeny do jedné z činností skupiny Aalberts, tj. kontroly kapalin.
25 Je rovněž nutno připomenout, že v bodech 649 až 656 odůvodnění sporného rozhodnutí byly odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku považovány za jediný podnik ve smyslu článku 81 ES. Komise proto v článku 1 sporného rozhodnutí přičetla odpovědnost za údajné protiprávní jednání Aquatis a Simplex jejich mateřské společnosti Aalberts.
26 Podle ustálené judikatury totiž může být chování dceřiné společnosti přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jsou jí uděleny mateřskou společností, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, jež tyto dva právní subjekty spojují (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. září 2009, Akzo Nobel a další v. Komise, C‑97/08 P, Sb. rozh. s. I‑8237, bod 58 a citovaná judikatura).
27 Podle napadeného rozsudku odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku v rámci prvního žalobního důvodu uplatňovaného před Tribunálem zpochybňovaly, že lze Aalberts a její dceřiné společnosti Aquatis a Simplex kvalifikovat jakožto jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.
28 Tribunál však tento důvod v napadeném rozsudku nezkoumal. Zabýval se pouze druhým a třetím žalobním důvodem a zejména otázkou, zda mohl být v případě společností Aquatis a Simplex na základě přezkumu důkazů, pojících se ke každé z těchto dceřiných společností zvlášť, učiněn závěr, že se protiprávního jednání podle článku 1 sporného rozhodnutí dopustily odděleně.
29 Tribunál se tímto postupem dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož nesprávně posoudil samotné východisko sporného rozhodnutí, tj. skutečnost, že společnosti Aalberts, Aquatis a Simplex byly součástí jednoho hospodářského subjektu, a tedy téhož podniku ve smyslu článku 81 ES.
30 První část prvního žalobního důvodu je tudíž opodstatněná.
31 Za těchto podmínek je nutno zkoumat, zda musí být vzhledem k tomuto nesprávnému posouzení napadený rozsudek zrušen.
32 Podle judikatury Soudního dvora v tomto ohledu nesprávné právní posouzení ze strany Tribunálu není s to vyvolat neplatnost napadeného rozsudku, jestliže se jeho výrok jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 47, jakož i ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C‑352/09 P, Sb. rozh. s. I‑2359, bod 136).
33 V rámci žaloby projednávané před Tribunálem mohl přezkum prvního žalobního důvodu vést ke dvěma výsledkům.
34 Pokud by Tribunál dospěl k závěru, že ony tři dotčené společnosti netvořily jediný podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže, byly by výtky Komise stran přezkumu provedeného Tribunálem, které v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku formulovala, neopodstatněné.
35 Pokud by však došlo k identifikaci podniku ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže, mohlo by takové zjištění v zásadě vést k odlišnému výroku, než jaký byl učiněn v napadeném rozsudku.
36 Soudní dvůr se musí zabývat touto druhou eventualitou.
37 Je nesporné, že Komise ve sporném rozhodnutí vyšetřovala a posuzovala kartelovou dohodu trvající po dvě období, která byla přerušena neohlášeným šetřením Komise provedeným v březnu 2001 v prostorách několika podniků. Šetření stran skupiny Aalberts proběhlo ve druhém období, tj. od 15. června 2003 do 1. dubna 2004. Komise v tomto ohledu sama v kasačním opravném prostředku používá výraz „druhé období“.
38 V bodě 570 sporného rozhodnutí Komise uznala, že společnost IMI, předchůdkyně Aalberts a mateřská společnost Aquatis a Simplex, ukončila v březnu 2001 svou účast na kartelové dohodě bezprostředně po neohlášených šetřeních Komise. Bod 80 napadeného rozsudku navíc obsahuje prohlášení žalobkyň učiněné během řízení v prvním stupni, podle něhož se Aalberts v okamžiku, kdy získala veškerou výrobu a distribuci spojovacích tvarovek společnosti IMI, ujistila, že IMI a její dceřiné společnosti včetně Raccord Orléanais a Woeste & Co skutečně ukončily účast na sporné kartelové dohodě. Komise toto prohlášení nepopírá. Pokud jde konkrétně o Aquatis, sám Tribunál v bodě 114 napadeného rozsudku uvádí, že Aquatis v době, kdy její kapitál kontrolovala IMI, její bývalá mateřská společnost, ukončila svou účast na protiprávním jednání bezprostředně po šetřeních Komise v březnu 2001.
39 Co se však týče období od března 2001 do 25. června 2003, Komise nevytýká Aalberts a jejím dceřiným společnostem žádné jednání, které by bylo možno považovat za protiprávní. Je tedy nutno považovat za prokázané, že během tohoto referenčního období nebyla žádná společnost skupiny Aalberts zapojena do sporné kartelové dohody.
40 I kdyby bylo za těchto okolností možné konstatovat, že společnosti Aalberts, Aquatis a Simplex tvořily jediný podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže, pro účely přičtení odpovědnosti tomuto podniku za spornou kartelovou dohodu by bylo nutné, aby se k ní alespoň jedna ze společností této skupiny opět připojila (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Komise v. Tomkins, C‑286/11 P, bod 37).
41 Tribunál tak postupoval správně, když zkoumal všechny důkazy svědčící v neprospěch uvedené ve sporném rozhodnutí, které by byly s to prokázat, že se jedna z dceřiných společností Aalberts opět připojila ke kartelové dohodě.
42 Tribunál v tomto ohledu v bodě 68 napadeného rozsudku konstatoval, že „účast společnosti Simplex na porušení článku 81 ES ve sporném období nebyla právně dostačujícím způsobem prokázána“, a v bodě 119 tohoto rozsudku uvedl, „že nebylo prokázáno, že Aquatis věděla o tom, že se svým jednáním připojila ke kartelové dohodě tvořené různými událostmi s jedním společným cílem nebo ke kartelové dohodě, jíž se účastnila před březnem 2001 a která dále pokračovala“.
43 Nelze ovšem dospět k závěru, že by Tribunál konstatoval porušení unijních pravidel hospodářské soutěže ve vztahu k jedné či více dotčeným společnostem, pokud by předtím bylo zjištěno, že tyto společnosti tvořily jediný podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže.
44 Dále je nutno konstatovat, že Tribunál posoudil skutkový stav ve světle důkazů obsažených ve spise, jež mu byl předložen, kteréžto důkazy se týkaly zejména vazeb mezi společnostmi Aalberts, Aquatis a Simplex.
45 Nesprávné právní posouzení ve smyslu bodu 29 tohoto rozsudku nemůže mít za těchto podmínek za následek zrušení napadeného rozsudku.
46 Pokud jde dále o druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Komise Tribunálu v podstatě vytýká, že důkazy svědčící v neprospěch zkoumal zvlášť ve vztahu k jednotlivým dceřiným společnostem a pro účely posouzení protiprávnosti jednání jednotlivých dceřiných společností nezohlednil souvislosti mezi všemi těmito důkazy.
47 V tomto ohledu je třeba připomenout, že z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU a z prvního pododstavce článku 58 statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že jedině Tribunál je příslušný zaprvé zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a zadruhé tento skutkový stav posoudit. Jestliže Tribunál zjistil nebo posoudil skutkový stav, je Soudní dvůr na základě článku 256 SFEU příslušný k přezkumu právní kvalifikace těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Bavaria v. Komise, C‑445/11 P, bod 23 a citovaná judikatura).
48 Je nutno konstatovat, že Komise v rámci této části vyzývá Soudní dvůr, aby znovu posoudil skutkové okolnosti. Posouzení důkazů zpochybňované Komisí tak souvisí s posouzením skutkového stavu, které až na případy zkreslení důkazů předložených Tribunálu nepodléhá kontrole Soudního dvora (viz výše uvedený rozsudek Bavaria v. Komise, bod 24 a citovaná judikatura).
49 Z toho plyne, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná.
50 Pokud jde o třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je nutno podotknout, že navrhovatel, který namítá, že Tribunál zkreslil důkazy, musí na základě čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU, článku 51 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora přesně označit skutečnosti, které Tribunál zkreslil, a prokázat pochybení v analýze, která jej při posouzení vedla k tomuto zkreslení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 50).
51 O takové zkreslení důkazů se jedná, pokud se posouzení existujících důkazů jeví jako zjevně nesprávné, ač nebyly uplatněny nové důkazy (viz rozsudky ze dne 18. ledna 2007, PKK a KNK v. Rada, C‑229/05 P, Sb. rozh. s. I‑439, bod 37, jakož i ze dne 17. června 2010, Lafarge v. Komise, C‑413/08 P, Sb. rozh. s. I‑5361, bod 17).
52 V této třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku však Komise navrhuje pouze odlišný výklad jednotlivých důkazů týkajících se údajné účasti společnosti Simplex na sporné kartelové dohodě – tj. rukou psaných poznámek paní P. ze dne 25. února 2004 týkajících se telefonického kontaktu s panem W. a prohlášení pánů Be, H. a Ha stran údajného koluzního jednání, k němuž mělo dojít na veletrhu v Essenu dne 18. března 2004 – než Tribunál. Argumenty Komise však v tomto případě neumožňují dospět k závěru, že Tribunál zjevně překročil meze rozumného hodnocení uvedených důkazů (obdobně viz rozsudek ze dne 10. února 2011, Activision Blizzard Germany v. Komise, C‑260/09 P, Sb. rozh. s. I‑419, bod 57).
53 Pokud jde konečně o údajné nedostatečné odůvodnění, argumentace Komise se v podstatě týká posouzení uvedených rukou psaných poznámek ze dne 25. února 2004. Ačkoli Tribunál nevysvětluje, jakou relevanci má zjištění, které učinil v bodě 60 napadeného rozsudku, v bodě 61 tohoto rozsudku konstatuje, že sporné poznámky „nepostačovaly jako takové k prokázání toho, že společnost Simplex se účastnila protiprávního jednání vytýkaného v projednávaném případě, [jelikož] nelze vyloučit, že tento kontakt by mohl být považován za ojedinělou událost [a že] mimoto […] pouhá série písemných poznámek by rovněž nemohla prokázat, že se společnost Simplex účastnila kartelové dohody v roce 2003“. Výtka týkající se údajných rozporů v odůvodnění rovněž nemůže obstát. Tribunál ve výše uvedeném rozsudku IBP a International Building Products France konstatoval, že na základě důkazů byla právně dostačujícím způsobem prokázána účast dotčených žalobkyň na protiprávním jednání uvedeném v článku 1 sporného rozhodnutí, avšak zhodnocení důkazů v napadeném rozsudku týkajících se společností Aalberts, Aquatis a Simplex neumožnilo Tribunálu konstatovat totéž, pokud jde o údajný podnik tvořený uvedenými společnostmi.
54 Za těchto okolností je třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku neopodstatněná.
55 První důvod uplatňovaný Komisí na podporu jejího kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
56 V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku založeného na nesprávném právním posouzení Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil zjevně nesprávného posouzení, když v plném rozsahu zrušil sporné rozhodnutí týkající se dceřiné společnosti Aquatis a mateřské společnosti, ačkoli potvrdil, že se společnost Aquatis účastnila činností v rámci kartelové dohody na francouzském trhu. Napadený rozsudek je podle ní nesprávný minimálně ze dvou důvodů.
57 Podle Komise spočívá první důvod v tom, že sporné rozhodnutí zrušil s tím, že společnost Aquatis měla jinou míru povědomí o kartelové dohodě než ostatní společnosti, které se účastnily schůzek FNAS ve Francii.
58 Druhý důvod spočívá v tom, že Tribunál překročil své pravomoci, když zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu ve vztahu ke společnosti Aalberts a jejím dvěma dceřiným společnostem, ačkoli by podle ní bylo vhodnější zrušit toto rozhodnutí částečně. Komise má totiž za to, že pokud došlo ke dvěma různým porušením ze strany společnosti Aquatis během dvou různých referenčních období trvání kartelové dohody, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení v tom, že zrušil pokutu v plném rozsahu, namísto toho, aby ji pouze snížil tak, aby odrážela porušení spočívající v její účasti na schůzkách FNAS během druhého období trvání kartelové dohody.
59 Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku mají za to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut pro částečnou nepřípustnost, jelikož jde ve skutečnosti o návrh na opětný přezkum skutečností, na které bylo poukazováno již v prvostupňovém řízení. Tento druhý důvod musí být podle nich podpůrně zamítnut, jelikož vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku a nesprávného použití pojmu „jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání“.
Závěry Soudního dvora
60 Je třeba podotknout, že Tribunál v bodě 108 napadeného rozsudku, připomíná, že Komise ve sporném rozhodnutí společnosti Aquatis vytýkala účast na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání ve sporném období, které zahrnovalo celkový – tzv. celoevropský – trh a které bylo popsáno v článku 1 sporného rozhodnutí.
61 Tribunál v bodě 109 napadeného rozsudku zopakoval, že jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání po březnu 2001 spočívalo ve dvoustranných kontaktech navázaných na obchodním veletrhu a kontaktech navázaných v rámci setkání federace FNAS za účelem koordinace cen a v bodě 110 uvedeného rozsudku konstatoval, že společnost Aquatis se ve sporném období účastnila pouze setkání federace FNAS, a nikoli dvou dalších složek protiprávního jednání. V bodě 119 napadeného rozsudku však Tribunál konstatoval, že nebylo prokázáno, že společnost Aquatis věděla, že její jednání je součástí kartelové dohody tvořené několika složkami se společným cílem či kartelové dohody, které se účastnila již před březnem 2001 a která pokračovala (napadený rozsudek, bod 119), a článek 1 sporného rozhodnutí ve vztahu k odpůrkyním v plném rozsahu zrušil.
62 Stran údajného nesprávného právního posouzení ve smyslu bodu 57 tohoto rozsudku je nutno uvést, že i kdyby jednání společnosti Aquatis na schůzkách FNAS bylo možné kvalifikovat samo o sobě jako protisoutěžní, je jasné, že kritéria stanovená v judikatuře Soudního dvora pro účely toho, aby mohlo být jednání považováno za jediné, komplexní a trvající protiprávní jednání, nejsou splněna.
63 Podle judikatury totiž mělo být prokázáno, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků při sledování téhož cíle, nebo ho mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Komise v. Verhuizingen Coppens, C‑441/11 P, bod 42 a citovaná judikatura). Konstatování Tribunálu v bodech 112 a 119 napadeného rozsudku však tuto eventualitu vylučují.
64 Stran otázky, zda měl Tribunál – jak namítá Komise – v každém případě částečně zrušit článek 1 sporného rozhodnutí ve vztahu k odpůrkyním v řízení o kasačním opravném prostředku, jelikož se dotčený podnik účastnil podstatné části jediného a trvajícího protiprávního jednání, tj. schůzek FNAS, Soudní dvůr již rozhodl, že akt unijního práva lze částečně zrušit pouze tehdy, jsou-li části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbytku aktu (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Verhuizingen Coppens, bod 38 a citovaná judikatura).
65 Je však nutno konstatovat, že sporné rozhodnutí vytýká odpůrkyním v řízení o kasačním opravném prostředku pouze účast na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání. Toto rozhodnutí nekvalifikuje účast společnosti Aquatis na schůzkách FNAS jako porušení čl. 81 ES. Bod odůvodnění 546 sporného rozhodnutí, jež obsahuje výčet protisoutěžních činností, na něž se uvedené rozhodnutí vztahuje, naopak žádný odkaz na schůzky FNAS neobsahuje. Bod 590 odůvodnění sporného rozhodnutí dále výslovně potvrzuje, že Komise považovala za nepřirozené rozdělit „pokračující jednání [dotčených podniků] charakterizované jediným cílem a spatřovat v něm několik odlišných protiprávních jednání, jestliže se ve skutečnosti jedná o jediné protiprávní jednání“.
66 I za předpokladu, že schůzky FNAS měly protisoutěžní cíl nebo účinek, nelze uvedenou část jednání, která je součástí jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání, za těchto okolností oddělit od zbytku aktu ve smyslu citované judikatury v bodě 64 tohoto rozsudku.
67 Tribunál tak správně konstatoval, že účast podniku na jediné a trvající kartelové dohodě nebyla prokázána, a zrušil článek 1 sporného rozhodnutí ve vztahu k odpůrkyním.
68 I druhý důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastnic řízení
69 Komise má za to, že Tribunál dostatečně neodůvodnil zrušení článku 2 písm. b) bod 2 sporného rozhodnutí. Pokud jde o limit 10 % na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vypočtený pouze z obratu společností Aquatis a Simplex, Tribunál podle ní rozhodl ultra petita, jelikož odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku toto nenavrhovaly.
70 Odpůrkyně navíc podle ní v písemných vyjádřeních ani na jednání před Tribunálem nenamítaly, že byl porušen čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Komise proto zastává názor, že Tribunál porušil zásadu kontradiktornosti řízení a právo na spravedlivý proces. V napadeném rozsudku proto podle ní nemohlo být po právu konstatováno, že došlo k pochybení při výpočtu poměrné částky pokuty v článku 2 písm. b) bod 2 sporného rozhodnutí, a měl by být zrušen i v tomto ohledu.
71 Odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku zpochybňují argumenty Komise a navrhují, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut.
Závěry Soudního dvora
72 V bodech 123 a 124 napadeného rozsudku Tribunál vysvětlil, že způsob výpočtu, s jehož pomocí dospěla Komise k částce 2,04 milionu eur pokuty pro společnosti Aquatis a Simplex, je uvedený v článku 2 písm. b) bod 2 sporného rozhodnutí.
73 Z bodu 123 napadeného rozsudku vyplývá, že pokuta ve výši 100,8 milionu eur, kterou Komise uložila společnosti Aalberts ve sporném rozhodnutí, byla významným faktorem při uvedeném výpočtu. Zánik této částky v důsledku zrušení pokuty uložené společnosti Aalberts má nutně za následek nesprávnost částky uvedené v článku 2 písm. b) bod 2 sporného rozhodnutí, což odůvodňuje jeho zrušení.
74 Tribunál v bodě 125 napadeného rozsudku jen pro úplnost připomněl, že společnost IMI byla před přijetím sporného rozhodnutí rozdělena na několik různých subjektů, což nemění nic na závěru učiněném v předchozím bodě.
75 Třetí důvod kasačního opravného prostředku je proto třeba zamítnout.
76 Vzhledem k tomu, že všechny důvody kasačního opravného prostředku byly zamítnuty, musí být kasační opravný prostředek zamítnut v plném rozsahu.
K vedlejšímu kasačnímu opravnému prostředku
77 Je nutno uvést, že odpůrkyně v řízení o kasačním opravném prostředku uplatnily vedlejší kasační opravný prostředek pro případ, že by Soudní dvůr tomuto kasačnímu opravnému prostředku vyhověl. Z bodu bod 76 tohoto rozsudku však vyplývá, že Soudní dvůr kasační opravný prostředek Komise zamítl.
78 Za těchto okolností není třeba zkoumat vedlejší kasační opravný prostředek.
K nákladům řízení
79 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.
80 Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 na řízení o kasačním opravném prostředku, bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že společnosti Aalberts, Aquatis a Simplex požadovaly náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení v tomto stupni.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Vedlejší kasační opravný prostředek není třeba zkoumat.
3) Evropské komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.