ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
15. listopadu 2012(*)
„Kasační opravný prostředek – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Pobřeží slonoviny – Zmrazení finančních prostředků – Článek 296 SFEU – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na obhajobu – Právo na účinnou soudní ochranu – Právo na ochranu majetku“
Ve věci C‑417/11 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 5. srpna 2011,
Rada Evropské unie, zastoupená M. Bishopem a B. Driessenem, jakož i E. Dumitriu-Segnana, jako zmocněnci,
žalobkyně,
podporovaná:
Francouzskou republikou, zastoupenou G. De Berguesem a É. Ranaivosonem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí v řízení o kasačním opravném prostředku,
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Nadiany Bamba, s bydlištěm v Abidjan (Pobřeží slonoviny), zastoupená původně P. Haïkem, poté P. Maisonneuvem, avocats,
žalobkyně v prvním stupni,
Evropská komise, zastoupená E. Cujo a M. Konstantinidisem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení R. Silva de Lapuerta, vykonávající funkci předsedkyně třetího senátu, K. Lenaerts (zpravodaj), E. Juhász, G. Arestis a J. Malenovský, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: V. Tourrès, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 20. září 2012,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Rada Evropské unie domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 8. června 2011, Bamba v. Rada (T‑86/11, Sb. rozh. s. II-2749, dále jen „napadený rozsudek“), kterým tento soud zrušil rozhodnutí Rady 2011/18/SZBP ze dne 14. ledna 2011 o změně rozhodnutí Rady 2010/656/SZBP, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 11, s. 36, dále jen „sporné rozhodnutí“), jakož i nařízení Rady (EU) č. 25/2011 ze dne 14. ledna 2011 o změně nařízení (ES) č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 11, s. 1) (dále jen „sporné nařízení“, jakož i dohromady „sporné akty“), v rozsahu v němž se tyto dva akty týkají N. Bamba.
Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu
2 Nadiany Bamba je státní příslušnicí Republiky Pobřeží slonoviny.
3 Dne 15. listopadu 2004 přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů (OSN) rezoluci 1572 (2004), kterou zejména potvrdila, že situace v Pobřeží slonoviny nadále ohrožuje mezinárodní mír a bezpečnost v regionu, a rozhodla o uložení některých omezujících opatření vůči tomuto státu.
4 Článkem 14 rezoluce 1572 (2004) se zřizuje výbor (dále jen „výbor pro sankce“), jenž je pověřen zejména určit osoby a subjekty, na které se vztahují omezující opatření v oblasti cestovních omezení a zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, které uvedená rezoluce ukládá v bodech 9 a 11, a aktualizovat jejich seznam. Nadiany Bamba nebyla Výborem pro sankce nikdy identifikována jako osoba, na kterou se taková opatření vztahují.
5 Rada považovala za nezbytné, aby Evropské společenství přijalo opatření k provedení rezoluce 1572 (2004), a dne 13. prosince 2004 přijala společný postoj 2004/852/SZBP týkající se omezujících opatření proti Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 368, s. 50).
6 Rada měla za to, že k tomu, aby opatření popsaná ve společném postoji 2004/852 byla provedena na úrovni Společenství, je nezbytné přijmout nařízení, dne 12. dubna 2005 tudíž přijala nařízení (ES) č. 560/2005, kterým se ukládají některá zvláštní omezující opatření namířená proti některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 95, s. 1).
7 Společný postoj 2004/852 byl několikrát prodloužen i změněn a poté byl zrušen a nahrazen rozhodnutím Rady 2010/656/SZBP ze dne 29. října 2010, kterým se obnovují omezující opatření vůči Pobřeží slonoviny (Úř. věst. L 285, s. 28).
8 Ve dnech 31. října a 28. listopadu 2010 proběhly v Republice Pobřeží slonoviny prezidentské volby.
9 V souladu s prohlášením předsedy Nezávislé volební komise ze dne 2. prosince 2010 potvrdil zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro Pobřeží slonoviny dne 3. prosince 2010 konečný výsledek druhého kola prezidentských voleb s tím, že vítězem prezidentských voleb se stal Alassane Ouattara.
10 Dne 13. prosince 2010 zdůraznila Rada význam prezidentských voleb konaných ve dnech 31. října a 28. listopadu 2010 pro návrat míru a stability v Pobřeží slonoviny a uvedla, že je nezbytně nutné respektovat vůli, kterou obyvatelé Pobřeží slonoviny samostatně vyjádřili. Rada rovněž vzala na vědomí závěry zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro Pobřeží slonoviny v rámci jeho mandátu pro osvědčení průběhu voleb a poblahopřála A. Ouattarovi ke zvolení prezidentem Republiky Pobřeží slonoviny.
11 Dne 17. prosince 2010 vyzvala Evropská rada všechny čelní civilní i vojenské představitele Pobřeží slonoviny, kteří tak ještě neučinili, aby akceptovali pravomoci demokraticky zvoleného prezidenta A. Ouattary. Potvrdila odhodlání Evropské unie přijmout cílené sankce vůči těm, kteří by nadále kladli překážky respektování vůle, kterou obyvatelé Pobřeží slonoviny samostatně vyjádřili.
12 S cílem zavést omezující cestovní opatření vůči některým osobám, které – i když nebyly určeny Radou bezpečnosti OSN nebo Výborem pro sankce – brání v Pobřeží slonoviny mírovému procesu a národnímu usmíření, a zejména vůči těm, kteří ohrožují úspěšné dokončení volebního procesu, přijala Rada rozhodnutí 2010/801/SZBP ze dne 22. prosince 2010 o změně rozhodnutí Rady 2010/656/SZBP (Úř. věst. L 341, s. 45). Seznam těchto osob je uveden v příloze II rozhodnutí 2010/656.
13 Dne 14. ledna 2011 přijala Rada sporné rozhodnutí.
14 Body 2 až 7 odůvodnění uvedeného rozhodnutí stanoví:
„(2) Dne 13. prosince 2010 Rada zdůraznila význam prezidentských voleb konaných ve dnech 31. října a 28. listopadu 2010 pro návrat míru a stability v Pobřeží slonoviny a uvedla, že je nezbytně nutné respektovat vůli, kterou obyvatelé Pobřeží slonoviny samostatně vyjádřili.
(3) Dne 17. prosince 2010 vyzvala Evropská rada všechny [čelní] civilní i vojenské představitele Pobřeží slonoviny, kteří tak ještě neučinili, aby akceptovali pravomoci demokraticky zvoleného prezidenta Alassana Ouattary.
(4) Dne 22. prosince 2010 přijala Rada rozhodnutí [2010/801] s cílem zavést cestovní omezení vůči těm, kteří brání mírovému procesu a národnímu usmíření, a zejména těm, kteří ohrožují úspěšné dokončení volebního procesu.
(5) Dne 11. ledna 2011 přijala Rada rozhodnutí 2011/17/SZBP o změně rozhodnutí [2010/656] s cílem zařadit další osoby na seznam osob, na něž se vztahují cestovní omezení.
(6) Vzhledem k závažnosti situace na Pobřeží slonoviny by měla být vůči těmto osobám zavedena další omezující opatření.
(7) Kromě toho by měl být seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření, uvedený v příloze II rozhodnutí [2010/656], změněn a informace týkající se některých osob na seznamu by měly být aktualizovány.“
15 Článek 1 sporného rozhodnutí stanoví:
„Rozhodnutí [2010/656] se mění takto:
1) článek 5 se nahrazuje tímto:
,Článek 5
1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje přímo či nepřímo vlastněné nebo ovládané:
[...]
b) osobami či subjekty podle přílohy II, které nejsou uvedeny na seznamu přílohy I a které brání mírovému procesu a procesu národního usmíření, a zejména ohrožují úspěšné dokončení volebního procesu, nebo držené subjekty přímo či nepřímo vlastněnými nebo ovládanými těmito osobami či subjekty nebo jakýmikoli osobami, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz.
2. Osobám ani subjektům uvedeným v odstavci 1 nebo v jejich prospěch nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky, finanční aktiva ani hospodářské zdroje.
[...]‘.
2) článek 10 se nahrazuje tímto:
,Článek 10
[...]
3. Opatření podle [...] čl. 5 odst. 1 písm. b) jsou pravidelně přezkoumávána, a to alespoň každých dvanáct měsíců. Tato opatření se přestanou pro dotyčné osoby a subjekty uplatňovat, rozhodne-li Rada postupem podle čl. 6 odst. 2, že již nejsou splněny podmínky pro jejich použití.‘ “
16 Článek 2 sporného rozhodnutí stanoví:
„Příloha II rozhodnutí [2010/656] se nahrazuje přílohou tohoto rozhodnutí.“
17 Dne 14. ledna 2011 Rada přijala i sporné nařízení.
18 Body 1 a 4 odůvodnění tohoto nařízení stanoví:
„(1) Rozhodnutí [2010/656] v platném znění [ve znění sporného rozhodnutí] stanoví přijetí omezujících opatření vůči některým osobám, které – i když nebyly určeny Radou bezpečnosti Organizace spojených národů nebo Výborem pro sankce – brání na Pobřeží slonoviny mírovému procesu a národnímu usmíření, a zejména vůči těm, kteří ohrožují úspěšné dokončení volebního procesu, stejně tak jako vůči právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jsou těmito osobami vlastněny nebo ovládány, a vůči osobám, subjektům či orgánům, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz.
[...]
(4) S ohledem na konkrétní hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti, kterou představuje situace na Pobřeží slonoviny, a v zájmu zajištění soudržnosti s postupem v případě změny a přezkumu příloh I a II rozhodnutí [2010/656] by pravomoc ke změně seznamů uvedených v přílohách I a IA nařízení [č.°560/2005] měla náležet Radě.“
19 Článek 1 sporného nařízení stanoví:
„Nařízení [č. 560/2005] se mění takto:
1) článek 2 se nahrazuje tímto:
,Článek 2
1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům a orgánům uvedeným v příloze I či v příloze IA, anebo jsou jimi vlastněny, drženy nebo ovládány.
2. Žádné finanční prostředky nebo hospodářské zdroje nesmějí být, přímo či nepřímo, poskytnuty fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům uvedeným v příloze I či v příloze IA, nebo v jejich prospěch.
[...]
5. Příloha IA obsahuje seznam fyzických nebo právnických osob, subjektů a orgánů podle čl. 5 odst. 1 písm. b) rozhodnutí [2010/656] v platném znění.
[...]‘
[...]
7) vkládá se nový článek, který zní:
,Článek 11a
[...]
2. Pokud Rada rozhodne o tom, že na fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt či orgán se mají vztahovat opatření uvedená v čl. 2 odst. 1, změní odpovídajícím způsobem přílohu IA.
3. Rada sdělí své rozhodnutí fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu uvedeným v odstavcích 1 a 2, včetně důvodů zařazení na seznam, a to buď přímo, je-li známa jejich adresa, nebo zveřejněním oznámení, čímž těmto fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům umožní se k této záležitosti vyjádřit.
4. Jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy, Rada své rozhodnutí přezkoumá a dotčenou fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt nebo orgán o této skutečnosti informuje.
[...]
6. Seznam uvedený v příloze IA se pravidelně přezkoumává, a to alespoň jednou za 12 měsíců.‘
[...]
10) znění přílohy I se vkládá do nařízení [č. 560/2005] jako příloha IA.“
20 Spornými akty Rada poprvé zařadila jméno N. Bamba na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření o zmrazení finančních prostředků. Tento zápis byl v bodě 6 tabulky A přílohy II rozhodnutí 2010/656, ve znění sporného rozhodnutí, a v bodě 6 přílohy IA nařízení č. 560/2005, ve znění sporného nařízení, doplněn následujícím odůvodněním: „Ředitelka skupiny ,Cyclone‘, která vydává deník ,Le temps‘: brání mírovému procesu a usmíření veřejným podněcováním k nenávisti a násilí a účastí na dezinformační kampani v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2010“.
21 Dne 18. ledna 2011 zveřejnila Rada oznámení pro osoby a subjekty, na něž se vztahují omezující opatření stanovená rozhodnutím 2010/656 a nařízením č. 560/2005 (Úř. věst. 2011, C 14, s. 8, dále jen „oznámení zveřejněné dne 18. ledna 2011“). V tomto oznámení Rada upozorňuje na své rozhodnutí, že osoby a subjekty uvedené v příloze II rozhodnutí 2010/656, ve znění sporného rozhodnutí, a v příloze IA nařízení č. 560/2005, ve znění sporného nařízení, by měly být zařazeny na seznamy osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření stanovená těmito akty. Dotčené osoby a subjekty upozorňuje mimo jiné na skutečnost, že mohou příslušné orgány daného členského státu požádat o povolení použít zmrazené finanční prostředky pro základní potřeby nebo konkrétní platby. Dále upřesňuje, že dotčené osoby a subjekty jí mohou společně s příslušnými doklady zaslat žádost, aby rozhodnutí o jejich zařazení na předmětné seznamy bylo znovu zváženo. Závěrem Rada zmiňuje možnost napadnout její rozhodnutí „u Tribunálu Evropské unie v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 275 [druhém pododstavci] [SFEU] a čl. 263 [čtvrtém a šestém pododstavci] [SFEU]“.
Řízení v prvním stupni a napadený rozsudek
22 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. února 2011 podala N. Bamba žalobu na neplatnost namířenou proti sporným aktům v rozsahu, v němž se jí týkají.
23 Evropské komisi bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady.
24 Na podporu své žaloby se N. Bamba dovolávala dvou žalobních důvodů.
25 První z těchto žalobních důvodů, jenž vycházel z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou právní ochranu, se skládal ze tří částí. Druhá z těchto částí vycházela ze skutečnosti, že sporné akty nestanoví povinnost sdělit podrobné odůvodnění pro zařazení N. Bamba na dotčené seznamy.
26 Tuto druhou část přezkoumal Tribunál v bodech 38 až 57 napadeného rozsudku a poté, co v bodech 41 a 42 uvedeného rozsudku konstatoval, že rozhodnutí 2010/656 i nařízení č. 560/2005 stanoví, že osobám, subjektům a orgánům, na něž se vztahují omezující opatření, musí být sděleny důvody pro jejich zařazení na seznamy uvedené v příloze II uvedeného rozhodnutí a v příloze IA uvedeného nařízení, ověřil, zda byly v projednávané věci uvedené důvody N. Bamba sděleny takovým způsobem, aby mohla využít svých práv na obhajobu a účinnou soudní ochranu.
27 V bodech 47 a 48 napadeného rozsudku Tribunál připomněl relevantní judikaturu týkající se obsahu povinnosti uvést odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládají taková omezující opatření, jako jsou opatření dotčená v projednávané věci. Poté v bodech 49 až 51 napadeného rozsudku rozhodl, že jak důvody uvedené v bodech 6 a 7 odůvodnění sporného rozhodnutí a v bodě 4 odůvodnění sporného nařízení, konstatující závažnost situace v Pobřeží slonoviny a konkrétní hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti, kterou tato situace představuje, tak důvody uvedené ve vztahu k N. Bamba v bodě 6 tabulky A přílohy II rozhodnutí 2010/656, jakož i v bodě 6 tabulky A přílohy IA nařízení č. 560/2005, i důvody zmíněné v bodě 20 tohoto rozsudku odpovídají „vágním a obecným závěrům“, a nikoli „specifickým a konkrétním důvodům, proč [Rada] dospěla při výkonu své posuzovací pravomoci k závěru, že se na [N. Bamba] musí vztahovat předmětná omezující opatření“.
28 Tribunál měl v bodě 52 napadeného rozsudku konkrétně za to, že:
„Zmínka, že [N. Bamba] je ředitelkou skupiny ,Cyclone‘, která vydává deník ,Le temps‘, není […] okolnost takové povahy, aby ve vztahu k ní dostatečným a specifickým způsobem odůvodnila napadené akty. Tato zmínka totiž neumožňuje pochopit, v čem se [N. Bamba] dopustila bránění mírovému procesu usmíření veřejným podněcováním k nenávisti a násilí a účastí na dezinformační kampani v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2010. Nebyla tedy uvedena žádná konkrétní skutečnost, kterou lze [N. Bamba] vyčítat a která by mohla odůvodnit předmětná opatření“.
29 Tribunál v bodě 53 napadeného rozsudku dodal, že na základě žádné skutečnosti nelze dojít k závěru, že za okolností v projednávané věci podrobné zveřejnění skutečností vytýkaných N. Bamba naráží na naléhavé důvody obecného zájmu, které se týkají bezpečnosti Unie a jejích členských států nebo vedení jejich mezinárodních vztahů, nebo zasahuje do oprávněných zájmů N. Bamba v tom, že může vážně poškodit její pověst. Rada ostatně na žádné takové důvody či zájmy nepoukázala.
30 V bodě 54 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že N. Bamba nebylo po přijetí sporných aktů ani v průběhu řízení před Tribunálem sděleno žádné dodatečné odůvodnění. Rada v průběhu písemné části řízení pouze zopakovala, že N. Bamba byla na seznamy osob, na něž se vztahují omezující opatření, zařazena z toho důvodu, že „byla odpovědná za dezinformační kampaň a podněcování k nenávisti a násilí mezi komunitami v Pobřeží slonoviny“, a dodala, že byla „jednou z nejdůležitějších spolupracovnic“ L. Gbagboa a byla jeho „druhou manželkou“. V průběhu jednání nicméně Rada před Tribunálem uvedla, že posledně uvedený důvod nebyl důvodem pro zařazení N. Bamba na uvedené seznamy.
31 Tribunál v bodě 55 napadeného rozsudku rovněž zdůraznil, že skutečnost, že N. Bamba po zveřejnění sporných aktů či oznámení zveřejněného dne 18. ledna 2011 nepožádala Radu, aby jí sdělila specifické a konkrétní důvody pro její zařazení na předmětný seznam, není v projednávané věci relevantní, jelikož Rada je povinna uvést odůvodnění a musí tak učinit v okamžiku, kdy o zařazení rozhoduje, anebo alespoň co nejdříve po rozhodnutí.
32 Tribunál v bodě 56 napadeného rozsudku došel k závěru, že odůvodnění sporných aktů neumožnilo N. Bamba napadnout před ním jejich platnost a zabránilo mu provést přezkum legality těchto aktů.
33 Tribunál tedy zrušil uvedené akty v rozsahu, v němž se týkaly N. Bamba, aniž považoval za nutné zkoumat ostatní části prvního žalobního důvodu či druhý žalobní důvod.
Návrhová žádání účastnic řízení o kasačním opravném prostředku
34 Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vydal konečné rozhodnutí o otázkách, jež jsou předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku, jakož i zamítl žalobu jako neopodstatněnou a
– uložil N. Bamba, aby jí nahradila náklady řízení, které vynaložila v řízení v prvním stupni a v rámci řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku.
35 Nadiany Bamba navrhuje, aby Soudní dvůr:
– prohlásil kasační opravný prostředek za nepřípustný;
– zamítl jej a
– uložil Radě náhradu nákladů řízení podle článku 69 a následujících jednacího řádu Soudního dvora.
36 Francouzská republika, které bylo usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 9. ledna 2012 povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady, navrhuje, aby Soudní dvůr vyhověl kasačnímu opravnému prostředku Rady.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
37 Kasační opravný prostředek se opírá o dva důvody. Rada se především dovolává důvodu založeného na nesprávném právním posouzení, kterého se měl dopustit Tribunál tím, že rozhodl, že odůvodnění obsažené ve sporných aktech neodpovídá požadavkům stanoveným v článku 296 SFEU. Podpůrně pak vznáší důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, kterého se údajně dopustil Tribunál tím, že v rámci posouzení, zda byla v projednávaném případě splněna povinnost uvést odůvodnění, nevzal v úvahu kontext, v němž byly sporné akty přijaty a jenž byl N. Bamba dobře znám.
K přípustnosti
38 Nadiany Bamba tvrdí, že tyto dva důvody kasačního opravného prostředku jsou nepřípustné, jelikož se zakládají na nových skutkových argumentech. Má za to, že kasační opravný prostředek, jenž se zaštiťuje těmito dvěma důvody vycházejícími z nesprávných právních posouzení, byl ve skutečnosti „instrumentalizován“ Radou tak, aby mohly být Soudnímu dvoru sděleny skutkové okolnosti, založené na novinových článcích, které nebyly předtím předloženy ani jí, ani Tribunálu, a které tudíž nikdy nebyly předmětem kontradiktorní diskuze před posledně uvedeným soudem.
39 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 58 statutu Soudního dvora Evropské unie jsou opravné prostředky k Soudnímu dvoru omezeny na právní otázky.
40 V rámci kasačního opravného prostředku je příslušnost Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů projednávaných u soudu prvního stupně. Soudní dvůr je tudíž v rámci takového řízení výlučně příslušný k přezkumu, zda argumentace obsažená v kasačním opravném prostředku identifikuje vadu spočívající v nesprávném právním posouzení, kterou je stižen napadený rozsudek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, Recueil, s. I‑5291, bod 35; ze dne 30. září 2003, Eurocoton a další v. Rada, C‑76/01 P, Recueil, s. I‑10091, bod 47, jakož i ze dne 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, Sb. rozh. s. I‑833, bod 49).
41 Otázka obsahu povinnosti uvést odůvodnění aktu přijatého jedním z orgánů Unie představuje právní otázku, která podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. listopadu 1997, Komise v. V, C‑188/96 P, Recueil, s. I‑6561, bod 24, jakož i ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 453).
42 V projednávané věci z kasačního opravného prostředku jednoznačně vyplývá, že prostřednictvím svých dvou důvodů Rada v podstatě sděluje, že došlo k nesprávnému právním posouzení, kterého se měl Tribunál s ohledem na článek 296 SFEU dopustit tím, že rozhodl, že odůvodnění obsažené ve sporných aktech, pokud jde o zařazení N. Bamba na seznamy uvedené v příloze II rozhodnutí 2010/656 a v příloze IA nařízení č. 560/2005, je nedostatečné.
43 Z toho vyplývá, že důvody kasačního opravného prostředku jsou přípustné.
K věci samé
Argumentace účastnic řízení
44 V rámci svého prvního důvodu, jehož se Rada, podporovaná Francouzskou republikou, především dovolává, tvrdí, že na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál v bodě 54 napadeného rozsudku, je odůvodnění obsažené ve sporných aktech dostatečné.
45 Rada má zaprvé za to, že body 2, 4, 6 a 7 odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i bod 4 odůvodnění sporného nařízení obsahují podrobný popis zvlášť závažné situace v Pobřeží slonoviny, která odůvodňovala opatření přijatá vůči osobám uvedeným na seznamech, jež jsou přílohami těchto aktů.
46 Rada zadruhé tvrdí, že na rozdíl od toho, co bylo konstatováno v bodě 51 napadeného rozsudku, informace o N. Bamba uvedené v přílohách sporných aktů nepředstavují vágní a obecné závěry, ale poskytují specifické a konkrétní důvody pro její zařazení na seznamy osob, na něž se vztahují omezující opatření. Zdůrazňuje, že na N. Bamba se taková opatření totiž vztahovala právě z důvodu jejího postavení ředitelky tiskové skupiny Cyclone, která vydává deník Le temps, odpovědné za veřejné podněcování k nenávisti a násilí, jakož i za dezinformační kampaň týkající se prezidentských voleb koncem roku 2010. Rada dodává, že úloha, kterou hrál deník Le temps v událostech, jež následovaly po volbách v Pobřeží slonoviny, je v této zemi i v zahraničí obecně známá.
47 Nadiany Bamba zdůrazňuje, že Rada jí nikdy nesdělila žádné další důvody pro přijetí sporných aktů než ty, které byly uvedeny v dotčených aktech, a ty, které byly obsaženy v novinovém článku předloženém na podporu žalobní odpovědi zaslané Tribunálu, a tvrdí, že zmínka o její funkci ředitelky tiskové skupiny Cyclone a politickém kontextu v Pobřeží slonoviny v okamžiku přijetí těchto aktů je výsledkem vágních, nepřesných a kategorických závěrů, které nepředstavují dostatečné odůvodnění, jež by jí umožnilo porozumět důvodům pro její zařazení mezi osoby, na něž se vztahují omezující opatření, a napadnout jejich opodstatněnost, a Tribunálu provést přezkum legality. Tribunál tedy podle jejího názoru došel správně k závěru o nedostatečném odůvodnění.
48 Nadiany Bamba dodává, že posouzení dostatečnosti důvodů pro zařazení osob, na něž se vztahují omezující opatření, na seznam, lze provést pouze s ohledem na skutečnosti, které dotyčný orgán konstatoval v okamžiku přijetí těchto aktů. Opačné řešení, které by povolovalo odůvodnění ex post spočívající buď v uvádění důvodů, jež neexistovaly v době přijetí sporného aktu, nebo v dovolávání se dříve existujících skutečností, se kterými byl dotyčný orgán obeznámen až po tomto přijetí, musí být odmítnuto ve jménu dodržování základních požadavků práva na spravedlivý proces.
Závěry Soudního dvora
49 Podle ustálené judikatury je cílem povinnosti uvést odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby, jež je logickým důsledkem zásady dodržování práva na obhajobu, zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro zjištění, zda je akt opodstatněný, nebo je případně stižen vadou, která umožňuje napadnout jeho platnost před soudem Unie, a zadruhé umožnit tomuto soudu vykonat přezkum legality tohoto aktu (viz rozsudek ze dne 2. října 2003, Corus UK v. Komise, C‑199/99 P, Recueil, s. I‑11177, bod 145; výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 462, jakož i rozsudek ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, Sb. rozh.s. I-8947, bod 148).
50 Z odůvodnění vyžadovaného článkem 296 SFEU musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se tak dotčená osoba mohla seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a aby příslušný soud mohl vykonat přezkum (zejména viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, C‑539/10 P a C‑550/10 P, bod 138 a citovaná judikatura).
51 Jak zdůraznil Tribunál v bodě 40 napadeného rozsudku, vzhledem k tomu, že dotčená osoba nemá právo na slyšení před přijetím původního rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků, je dodržování povinnosti uvést odůvodnění o to důležitější, že představuje jedinou záruku umožňující dotčené osobě – přinejmenším po přijetí tohoto rozhodnutí – uplatnit užitečně procesní prostředky, které má k dispozici, k napadení legality uvedeného rozhodnutí.
52 Odůvodnění aktu Rady, kterým se ukládá opatření o zmrazení finančních prostředků, tedy musí, jak správně uvedl Tribunál v bodě 47 napadeného rozsudku, identifikovat specifické a konkrétní důvody, na základě kterých Rada při výkonu své diskreční posuzovací pravomoci dospěla k závěru, že se takové opatření musí uplatnit na dotyčnou osobu.
53 Odůvodnění požadované článkem 296 SFEU musí být nicméně přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a kontextu, ve kterém byl přijat. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož dostatečnost odůvodnění musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (zejména viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63; výše uvedený rozsudek Elf Aquitaine v. Komise, bod 150, jakož i výše uvedený rozsudek Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko v. Al-Aqsa, body 139 a 140).
54 Konkrétně je akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou zúčastněné osobě známy a které jí umožňují pochopit dosah opatření, které vůči ní bylo přijato (rozsudky ze dne 30. září 2003, Německo v. Rada, C‑301/96, Recueil, s. I‑9919, bod 89, jakož i ze dne 22. června 2004, Portugalsko v. Komise, C‑42/01, Sb. rozh. s. I‑6079, body 69 a 70).
55 V projednávané věci je třeba zaprvé uvést, že v bodech 2 až 6 odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i v bodech 1 a 4 odůvodnění sporného nařízení Rada vysvětluje obecný kontext, jenž vede k rozšíření osobní působnosti omezujících opatření zavedených vůči Republice Pobřeží slonoviny. Z toho vyplývá, že tento obecný kontext, který N. Bamba musela zejména z důvodu svého profesního a osobního postavení nutně znát, zohledňuje závažnost situace v uvedené zemi a konkrétní hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti, kterou představuje bránění mírovému procesu a národnímu usmíření, a zejména pak bránění, které ohrožuje respektování vůle, kterou obyvatelé Pobřeží slonoviny samostatně vyjádřili ve volbách konaných ve dnech 31. října a 28. listopadu 2010, aby se A. Ouattara stal prezidentem.
56 Zadruhé, co se týče důvodů, proč měla Rada za to, že se na N. Bamba musí vztahovat taková omezující opatření, odůvodnění zopakované v bodě 20 tohoto rozsudku, které je uvedeno v bodě 6 tabulky A přílohy II rozhodnutí 2010/656, ve znění sporného rozhodnutí, a v bodě 6 přílohy IA nařízení č. 560/2005, ve znění sporného nařízení, identifikuje specifické a konkrétní důvody uvedením informací o vykonávané profesní funkci, vydavatelské skupině, deníku jakož i typů jednání a novinářských kampaní, které podle Rady znamenají účast dotčené osoby na bránění mírovému procesu a usmíření v Pobřeží slonoviny.
57 Na rozdíl od toho, co konstatoval Tribunál, znění tohoto odůvodnění umožňuje pochopit, že Rada vyvozuje specifický a konkrétní důvod, který vedl k přijetí omezujících opatření vůči N. Bamba, z předpokládané odpovědnosti posledně uvedené osoby vyplývající z titulu jí údajně zastávané funkce ředitelky skupiny, která vydává deník Le temps, za činy spočívající ve veřejném podněcováním k nenávisti a násilí, jakož i v účastí na dezinformační kampani v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2010, které měly být šířeny tímto časopisem.
58 Jak uvedla Rada, není možné, aby N. Bamba na základě rozumné úvahy nepoznala, že tento orgán tím, že ve sporných aktech narážel na funkci ředitelky skupiny vydávající deník Le temps vykonávanou jmenovanou osobou, chtěl vyzvednout sílu vlivu a odpovědnost, které podle předpokladu vyplývají z takové funkce, pokud jde o vydavatelskou linii tohoto deníku a obsah novinářských kampaní údajně vedených tímto deníkem během krize po volbách v Pobřeží slonoviny.
59 Na základě těchto informací tak mohla N. Bamba užitečně napadnout opodstatněnost sporných aktů. S ohledem na tyto informace mohla případně napadnout pravdivost skutečností zmíněných ve sporných aktech, zejména tím, že by popřela, že byla ředitelkou skupiny vydávající časopis Le temps, nebo existenci takových kampaní nebo tím, že by popřela svou odpovědnost ve vztahu k nim, nebo napadnout relevantnost všech těchto skutečností nebo některé z nich či kvalifikaci těchto skutečností jako bránění mírovému procesu a usmíření v Pobřeží slonoviny, jež mohou odůvodnit uplatnění omezujících opatření vůči ní.
60 Mimoto je třeba zdůraznit, že otázka odůvodnění, která se týká podstatné formální náležitosti, se liší od otázky prokázání tvrzeného jednání, která spadá do legality merita dotčeného aktu a znamená ověřit pravdivost skutečností uvedených v tomto aktu, jakož i kvalifikaci těchto skutečností jakožto skutečností odůvodňujících uplatnění omezujících opatření vůči dotyčné osobě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. prosince 2005, Itálie v. Komise, C‑66/02, Sb. rozh. s. I‑10901, bod 26, a ze dne 16. listopadu 2011, Bank Melli Iran v. Rada, C‑548/09 P, Sb. rozh.s. I-11381, bod 88).
61 V projednávané věci je tak třeba odlišit přezkum dodržení povinnosti uvést odůvodnění, jehož cílem je ověřit, zda informace uvedené ve sporných aktech Radou jsou dostatečné k tomu, aby umožnily seznámit se se skutečnostmi, které posledně uvedený orgán vedly k uložení omezujících opatření vůči N. Bamba, od přezkumu opodstatněnosti odůvodnění, který případně spočívá v ověření toho, zda jsou skutečnosti dovolávané Radou prokázány a zda jsou takové povahy, aby odůvodnily přijetí těchto opatření.
62 Co se týče argumentu N. Bamba, podle něhož by neměla být omezující opatření přijatá vůči ní odůvodněna a posteriori, stačí uvést, že dokumentace předložená Radou v příloze jejího kasačního opravného prostředku nemá za cíl odůvodnit sporné akty ex post, ale prokázat, že s ohledem na kontext přijetí těchto aktů, je odůvodnění těchto aktů dostatečné.
63 Z předcházejících úvah vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení v tom, že v bodech 54 a 56 napadeného rozsudku rozhodl, že odůvodnění sporných aktů nebylo dostatečné k tomu, aby umožnilo N. Bamba napadnout jejich platnost a jemu samotnému provést přezkum jejich legality.
64 Důvod kasačního opravného prostředku, jenž Rada uplatňuje na prvním místě, je tedy opodstatněný, takže ač není nutné zkoumat důvod kasačního opravného prostředku, který Rada uplatňuje podpůrně, je třeba napadený rozsudek zamítnout.
K žalobě před Tribunálem
65 Podle čl. 61 prvního pododstavce druhé věty statutu Soudního dvora může Soudní dvůr v případě, že zruší napadený rozsudek, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
66 V projednávané věci má Soudní dvůr za to, že soudní řízení dovoluje rozhodnout o žalobě na neplatnost sporných aktů podané N. Bamba v prvním stupni, a je tedy třeba vydat konečné rozhodnutí ve věci samé.
67 V rámci uvedené žaloby vznáší N. Bamba dva žalobní důvody. První z nich vychází z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou právní ochranu. Tento důvod se skládá ze třech částí vycházejících z toho, že neexistuje postup, který by N. Bamba umožňoval, aby byla vyslechnuta a účelně se domáhala vyškrtnutí svého jména z dotčených seznamů, že neexistuje povinnost sdělit podrobné odůvodnění pro zařazení na tyto seznamy ani poučit o opravných prostředcích proti tomuto zařazení a o lhůtách pro uplatnění takových prostředků. Druhý žalobní důvod vychází ze zjevného zásahu do práva na vlastnictví.
K prvnímu žalobnímu důvodu
K první části prvního žalobního důvodu
68 Nadiany Bamba tvrdí, že sporné nařízení nestanoví žádný postup, který by umožňoval, aby jí bylo zaručeno skutečné využití práva na obhajobu. Uvedené nařízení podle jejího názoru totiž nestanoví právo dotčené osoby být vyslechnuta ani postup, které by jí umožňoval později požádat o vyškrtnutí jejího jména ze seznamu osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření, jenž je přílohou tohoto nařízení.
69 Zaprvé N. Bamba tvrdí, že sporné nařízení neupřesňuje pravidla, kterými se Rada řídí při rozhodování o zachování nebo změně svého rozhodnutí zařadit určitou osobu na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření. V tomto ohledu uvádí, že přezkum upravený v čl. 11a odst. 4 nařízení č. 560/2005, vloženém do tohoto nařízení sporným nařízením, není spojen s požadavkem uvést odůvodnění ani s žádnou lhůtou, takže v případě žádosti o vyškrtnutí ze seznamu se Rada může omezit na to, že na ní odpoví stručně nebo vůbec. Zdůrazňuje, že k pravidelnému přezkumu stanovenému v čl. 11a odst. 6 nařízení č. 560/2005 se neváže povinnost Rady sdělit nové rozhodnutí dotčeným osobám, a tudíž vyzvat je, aby předložily nové připomínky.
70 V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 11a odst. 4 nařízení č. 560/2005, vložený do posledně uvedeného nařízení čl. 1 odst. 7 sporného nařízení, stanoví, že Rada přezkoumá své rozhodnutí o tom, že se na osobu mají vztahovat dotčená omezující opatření, a dotčenou osobu o této skutečnosti informuje, jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy. Oznámení zveřejněné dne 18. ledna 2011 rovněž uvádí možnost, aby dotčené osoby, jako je N. Bamba, společně s podpůrnými dokumenty zaslaly žádost, aby bylo rozhodnutí o jejich zařazení na předmětný seznam znovu zváženo.
71 Mimoto čl. 11a odst. 6 nařízení č. 560/2005, vložený do posledně uvedeného nařízení rovněž čl. 1 odst. 7 sporného nařízení, stanoví, že „seznam uvedený v příloze IA se pravidelně přezkoumává, a to alespoň jednou za 12 měsíců“.
72 Co se týče argumentů N. Bamba, vycházejících z údajných právních mezer těchto postupů spočívajících v opětovném a pravidelném přezkumu, je třeba zdůraznit, že projednávanou žalobu N. Bamba namířila proti sporným aktům v rozsahu, v němž jimi byla poprvé zařazena na seznamy osob, na něž se vztahují opatření o zmrazení finančních prostředků, uvedené v příloze II rozhodnutí 2010/656 a v příloze IA nařízení č. 560/2005. Jak Rada poznamenala, v projednávaném případě se tedy nejedná o odmítnutí posledně uvedeného orgánu opětovně přezkoumat své původní rozhodnutí o tom, že se na N. Bamba mají vztahovat omezující opatření, ani o rozhodnutí tohoto orgánu ponechat dotčenou osobu po provedení pravidelného přezkumu na uvedených seznamech. Tyto argumenty jsou tedy irelevantní.
73 Zadruhé N. Bamba tvrdí, že sporné nařízení vůbec nestanoví, ať už v případě původního zařazení či ve stádiu pravidelného přezkumu, že dotčené osoby mohou být vyslechnuty ohledně opatření přijatých vůči nim.
74 V tomto ohledu je třeba připomenout, že k dosažení cíle sledovaného spornými akty musí mít dotčená omezující opatření, jak vyplývá z jejich povahy, možnost využít účinku překvapení. Z tohoto důvodu nebyla Rada povinna vyslechnout N. Bamba před původním zařazením jejího jména na dotčené seznamy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, Sb. rozh. s. I‑6351, body 340 a 341, jakož i ze dne 21. prosince 2011, Francie v. People’s Mojahedin Organization of Iran, C‑27/09 P, Sb. rozh. s. I-13427, bod 61).
75 Mimoto argument N. Bamba, vycházející z jejího práva být vyslechnuta ve stádiu pravidelného přezkumu, je irelevantní ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodě 72 tohoto rozsudku.
76 S ohledem na výše uvedené je třeba první část prvního žalobního důvodu zamítnout.
Ke druhé části prvního žalobního důvodu
77 Nadiany Bamba tvrdí, že sporné akty nestanoví povinnost sdělit podrobné odůvodnění pro její zařazení na seznamy osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření.
78 Z úvah uvedených v bodech 55 až 59 tohoto rozsudku nicméně vyplývá, že sporné akty obsahují dostatečné odůvodnění pro zařazení N. Bamba na seznamy osoby, na něž se vztahují dotčená omezující opatření, jež tvoří přílohy uvedených aktů. Druhou část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.
Ke třetí části prvního žalobního důvodu
79 Nadiany Bamba tvrdí, že sporné akty neupravují poučení dotčených osoby o opravných prostředcích proti rozhodnutí o zařazení na dané seznamy a o lhůtách pro uplatnění takových prostředků, ani neobsahují informace v tomto ohledu. Uvedené akty ponechávají na dotyčné osobě, aby se sama informovala o těchto otázkách, což je v rozporu s článkem 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané dne 4. listopadu 1950 v Římě.
80 V tomto ohledu je třeba uvést, že v oznámení zveřejněném dne 18. ledna 2011 Rada zmínila možnost dotčených osob a subjektů napadnout její rozhodnutí „u Tribunálu Evropské unie v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 275 [druhém pododstavci] [SFEU] a čl. 263 [čtvrtém a šestém pododstavci] [SFEU]“.
81 Tato informace, spojená s upřesněními obsaženými v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, byla takové povahy, aby umožnila N. Bamba identifikovat opravné prostředky, které má k dispozici pro napadení svého zařazení na dotčené seznamy, jakož i datum uplynutí lhůty pro uplatnění těchto prostředků, což je přinejmenším potvrzeno skutečností, že podala žalobu ve lhůtě stanovené tímto ustanovením.
82 Třetí část prvního žalobního důvodu musí být v důsledku toho zamítnuta.
83 První žalobní důvod je proto třeba zamítnout v plném rozsahu.
Ke druhému žalobnímu důvodu
84 Nadiany Bamba prohlašuje, že nepopírá cíl sledovaný spornými akty, a tvrdí, že tyto akty neúměrně zasahují do jejího práva na vlastnictví, jelikož je jí znemožněno užitečně vylíčit svůj případ příslušným orgánům. Uvedené akty podle jejího názoru ukládají úplné zmrazení jejích finančních prostředků, aniž stanoví skutečné procesní záruky, které by ji umožňovaly napadnout toto opatření.
85 V tomto ohledu z odkazu učiněného v tomto druhém žalobním důvodu na body 368 až 371 výše uvedeného rozsudku Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, ve kterých Soudní dvůr došel k závěru o neodůvodněném omezení práva na vlastnictví dotčené osoby z důvodu, že k přijetí omezujících opatření vůči ní došlo, aniž jí byly poskytnuty jakékoliv procesní záruky, že bude moci příslušným orgánům vylíčit svůj případ, vyplývá, že N. Bamba má v úmyslu vyvodit v projednávaném případě existenci zásahu do svého práva na vlastnictví z údajné absence takových záruk.
86 Jak ale vyplývá z přezkumu jednotlivých částí prvního žalobního důvodu, Rada, která neměla povinnost vyslechnout N. Bamba před přijetím sporných aktů, jí v těchto aktech poskytla dostatečné odůvodnění, které jí umožňovalo před unijním soudem užitečně napadnout opodstatněnost omezujících opatření, jež se na ni vztahovala. Projednávaná věc se tak odlišuje od věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise.
87 Co se týče případného práva nahlédnout do spisu Rady týkajícího se omezujících opatření přijatých vůči N. Bamba, stačí v projednávaném případě uvést, že dotčená osoba netvrdí, že požádala dotyčný orgán o takový přístup (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 92).
88 Kromě toho je třeba zdůraznit, že jak rozhodnutí 2010/656, tak nařízení č. 560/2005 stanoví pravidelný přezkum seznamů osob, na něž se vztahují dotčená omezující opatření. Na základě takového pravidelného přezkumu se Rada v prováděcím rozhodnutí 2012/144/SZBP ze dne 8. března 2012, kterým se provádí rozhodnutí 2010/656 (Úř. věst. L 71, s. 50), a v prováděcím nařízení (EU) č. 193/2012 ze dne 8. března 2012, kterým se provádí nařízení (ES) č. 560/2005 (Úř. věst. L 71, s. 5), domnívala, že již neexistují důvody k tomu, aby byla N. Bamba ponechána na těchto seznamech.
89 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut.
90 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba žalobu podanou N. Bamba v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
91 Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na základě jeho čl. 184 odst. 1 použije na řízení o kasačním opravném prostředku, v odstavci 2 uvádí, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Článek 140 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví, že členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.
92 Vzhledem k tomu, že kasačnímu opravnému prostředku Rady bylo vyhověno a žaloba N. Bamba proti sporným aktům byla zamítnuta, je třeba v souladu s návrhovými žádáními Rady rozhodnout, že N. Bamba ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou v řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku, jakož i v řízení v prvním stupni.
93 Francouzská republika, vedlejší účastnice řízení před Soudním dvorem, a Komise, vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 8. června 2011, Bamba v. Rada (T‑86/11), se zrušuje.
2) Žaloba podaná Nadiany Bamba se zamítá.
3) Nadiany Bamba ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie v řízení o tomto kasačním opravném prostředku, jakož i v řízení v prvním stupni.
4) Francouzská republika a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení.
Podpisy.