ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
13. února 2014(*)
„Kasační opravný prostředek – Chráněná zeměpisná označení – Nařízení (ES) č. 1234/2007 – Rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín – Databáze E-Bacchus – Tokaj“
Ve věci C‑31/13 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 22. ledna 2013,
Maďarsko, zastoupené M. Z. Fehérem a K. Szíjjártó, jako zmocněnci,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
přičemž dalšími účastnicemi řízení jsou:
Evropská komise, zastoupená V. Bottkou a B. Schimou, jakož i B. Eggers, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
Slovenská republika, zastoupená B. Ricziovou, jako zmocněnkyní,
vedlejší účastnice v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení M. Ilešič (zpravodaj), předseda senátu, C. G. Fernlund, A. Ó Caoimh, C. Toader a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: P. Cruz Villalón,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. listopadu 2013,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Maďarsko domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 8. listopadu 2012, Maďarsko v. Komise (T‑194/10, dále jen „napadený rozsudek“), jímž Tribunál prohlásil za nepřípustnou jeho žalobu na zrušení zápisu chráněného označení původu „Vinohradnícka oblasť Tokaj“ ze dne 26. února 2010 (dále jen „sporný zápis“), které bylo uvedeno v elektronickém rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín (dále jen „databáze E-Bacchus“) s uvedením země původu Slovensko.
Právní rámec
Nařízení (ES) č. 1493/1999
2 Článek 54 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. L 179, s. 1; Zvl. vyd. 03/26, s. 25) stanovil:
„1. Výrazem ,jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti‘ (zkráceně ,jakostní vína s. o.‘) se rozumějí vína, která odpovídají ustanovením této hlavy a příslušným vnitrostátním právním předpisům a právním předpisům Společenství.
[…]
4. Členské státy odevzdají Komisi seznam jimi uznaných jakostních vín s. o. s uvedením odkazu na vnitrostátní předpisy pro produkci a přípravu každého z těchto jakostních vín s. o.
5. Komise zveřejní tento seznam v Úředním věstníku Evropských společenství, řadě C.“
3 Toto nařízení bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 479/2008 ze dne 29. dubna 2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999 (Úř. věst. L 148, s. 1).
Nařízení č. 479/2008 a (ES) č. 1234/2007
4 Bod 5 odůvodnění nařízení č. 479/2008 uváděl, že „by se […] měl režim Společenství pro odvětví vína zásadně změnit“.
5 Bod 36 odůvodnění tohoto nařízení zněl takto:
„Nový postup přezkumu by se z důvodů právní jistoty neměl vztahovat na stávající označení původu a zeměpisná označení ve Společenství. Dotčené členské státy by však měly Komisi poskytnout základní informace a předpisy, podle kterých byla označení uznána na vnitrostátní úrovni, v opačném případě by měla ochranu označení původu a zeměpisného označení ztratit. Rušení stávajících označení původu a zeměpisných označení by mělo být z důvodu právní jistoty omezeno.“
6 Podle čl. 51 odst. 1 nařízení č. 479/2008 byly názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení č. 1493/1999 automaticky chráněny podle nařízení č. 479/2008.
7 Nařízení č. 479/2008 bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů ) (Úř. věst. L 154, s. 1), s účinností od 1. srpna 2009.
8 Článek 3 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 491/2009 stanoví, že odkazy na zrušené nařízení, a sice nařízení č. 479/2008, se považují za odkazy na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů ) (Úř. věst. L 299, s. 1), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1140/2009 ze dne 20. listopadu 2009 (Úř. věst. L 312, s. 4, dále jen „nařízení č. 1234/2007“), v souladu s příslušnými srovnávacími tabulkami obsaženými v příloze XXII uvedeného nařízení.
9 Uvedené srovnávací tabulky zdůrazňují, že článek 51 nařízení č. 479/2008 odpovídá článku 118s nařízení č. 1234/2007.
10 Nařízení č. 1234/2007 tak podle nařízení č. 491/2009, s účinností od 1. srpna 2009, zahrnulo nařízení č. 479/2008.
11 Článek 118i nařízení č. 1234/2007 stanoví:
„Komise rozhodne na základě informací, které má k dispozici, […] buď o udělení ochrany označení původu, nebo zeměpisnému označení, které splňuje podmínky tohoto pododdílu a je slučitelné s právem Společenství, nebo o zamítnutí žádosti, nejsou-li uvedené podmínky splněny.“
12 Článek 118n nařízení č. 1234/2007 stanoví:
„Komise vytvoří a aktualizuje veřejně přístupný elektronický rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín.“
13 Článek 118s nařízení č. 1234/2007, nadepsaný „Stávající chráněné názvy vín“, zní takto:
„1. Názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení (ES) č. 1493/1999 a článkem 28 nařízení Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů […], jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je zapíše do rejstříku uvedeného v článku 118n tohoto nařízení.
2. Členské státy v případě stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 předají Komisi:
a) formální část […];
b) vnitrostátní rozhodnutí o schválení.
3. Názvy vín uvedené v odstavci 1, ke kterým nebudou do 31. prosince 2011 předloženy informace podle odstavce 2, ztrácejí ochranu podle tohoto nařízení. Komise provede odpovídající formální kroky k výmazu těchto názvů z rejstříku uvedeného v článku 118n.
4. Článek 118r se nepoužije na stávající chráněné názvy vín uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Do 31. prosince 2014 může Komise […] rozhodnout o zrušení ochrany stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 118b.“
14 Dne 1. srpna 2009 nahradila databáze E-Bacchus v souladu s článkem 118n nařízení č. 1234/2007 zveřejnění seznamů jakostních vín s. o. v Úředním věstníku Evropské unie. Tato databáze obsahuje chráněná označení původu a chráněná zeměpisná označení vín pocházejících z členských států na základě nařízení č. 1234/2007, jakož i označení původu a zeměpisná označení vín pocházejících ze třetích zemí, jež jsou chráněna na základě bilaterálních dohod mezi Evropskou unií a těmito třetími zeměmi.
15 Článek 71 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů (Úř. věst. L 193, s. 60), v odstavci 2 stanoví:
„Rozhodnutí o zrušení označení původu nebo zeměpisného označení v souladu s čl. 51 odst. 4 nařízení (ES) č. 479/2008 Komise přijme na základě dokumentů, které má k dispozici podle čl. 51 odst. 2 uvedeného nařízení.“
16 Článek 73 nařízení č. 607/2009, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:
„1. Názvy vín uznané členskými státy jako označení původu nebo zeměpisné označení do dne 1. srpna 2009, které Komise nezveřejnila podle čl. 54 odst. 5 nařízení (ES) č. 1493/1999 nebo článku 28 nařízení (ES) č. 753/2002, podléhají postupu stanovenému v čl. 51 odst. 1 nařízení (ES) č. 479/2008.
2. Jakékoli změny specifikace výrobku odkazující na názvy vín chráněn[é] podle čl. 51 odst. 1 nařízení (ES) č. 479/2008 nebo názvy vín nechráněn[é] podle čl. 51 odst. 1 nařízení (ES) č. 479/2008, s ohledem na něž byla členskému státu žádost předložena nejpozději dne 1. srpna 2009, podléhají postupu uvedenému v čl. 51 odst. 1 nařízení (ES) č. 479/2008, pokud existuje rozhodnutí členského státu o jejich schválení a formální část podle čl. 35 odst. 1 nařízení (ES) č. 479/2008 poskytnutá Komisi nejpozději dne 31. prosince 2011.“
Skutečnosti předcházející sporu
17 V seznamech jakostních vín s. o. zveřejněných Komisí v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. února 2006 (Úř. věst. C 41, s. 1) a dne 10. května 2007 (Úř. věst. C 106, s. 1) podle čl. 54 odst. 5 nařízení č. 1493/1999 bylo uvedeno chráněné označení původu „Vinohradnícka oblasť Tokaj“ pro označení vína pocházejícího z vinařské oblasti Tokaj na Slovensku. Uvedené chráněné označení původu Komise zapsala na základě údajů poskytnutých slovenskými orgány, podle nichž bylo toto chráněné označení původu uvedeno v článcích 8 a 34 zákona č. 182/2005 o vinohradnictví a vinařství (Zákon o vinohradníctve a vinárstve) ze dne 17. března 2005 (dále jen „zákon č. 182/2005“).
18 Naproti tomu poslední seznam jakostních vín s. o. zveřejněný dne 31. července 2009 (Úř. věst. C 187, s. 1), před zavedením databáze E-Bacchus, na rozdíl od předchozích seznamů obsahoval chráněné označení původu „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblast’“ a odkaz na vyhlášku slovenského ministerstva zemědělství č. 237/2005, kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách udělování výsadbových práv a kterou se provádějí některá další ustanovení zákona č. 182/2005 (Vyhláška Ministerstva pôdohospodárstva Slovenskej republiky, ktorou sa ustanovujú podrobnosti o podmienkach udeľovania výsadbových práv a ktorou sa vykonávajú niektoré ďalšie ustanovenia zákona č. 182/2005 Z. z. o vinohradníctve a vinárstve), ze dne 13. května 2005 (dále jen „vyhláška č. 237/2005“). Tato změna byla provedena na žádost slovenské vlády.
19 Dne 1. srpna 2009 bylo chráněné označení původu „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblast’“ zapsáno do databáze E-Bacchus.
20 Dne 30. listopadu 2009 zaslaly slovenské orgány Komisi dopis, jímž ji požádaly o nahrazení chráněného označení původu „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblasť“ v této databázi chráněným označením původu „Vinohradnícka oblasť Tokaj“, či chráněným označením původu „Tokaj“. Na podporu své žádosti uvedly, že právě tato označení byla skutečně uvedena ve vnitrostátních právních předpisech platných ke dni 1. srpna 2009, tj. v zákoně č. 182/2005 a vyhlášce č. 237/2005.
21 V dopise zaslaném slovenským orgánům dne 18. února 2010 Komise konstatovala, že v těchto předpisech byl uveden pouze výraz „Vinohradnícka oblasť Tokaj“. V důsledku toho zamítla žádost slovenské vlády o zápis chráněného označení původu „Tokaj“ do uvedené databáze. Podle jejího názoru nebyl výraz „Tokaj“ uveden ve vnitrostátních předpisech samostatně, ale jako součást výrazů skládajících se z několika slov, a sice „Vinohradnícka oblasť Tokaj“, „Akostné víno pochádzajúce z vinohradníckej oblasti Tokaj“ nebo též „Tokajské víno“.
22 Dne 26. února 2010 Komise naproti tomu vzala v potaz další argumenty uplatněné slovenskými orgány v dopise ze dne 30. listopadu 2009 a změnila s přihlédnutím ke slovenským předpisům platným ke dni 1. srpna 2009 údaje obsažené v databázi E‑Bacchus, aby je sjednotila s přesným znění dotčených předpisů, a tudíž provedla sporný zápis.
23 Dopisem ze dne 5. března 2010 zaslaným Komisi maďarské orgány napadly tento zápis. Tvrdily, že správným chráněným označením původu je „Tokajská vinohradnícka oblast’“, a nikoli „Vinohradnícka oblasť Tokaj“. Odkázaly na nové slovenské právní předpisy o vinařství, a sice zákon č. 313/2009 o vinohradnictví a vinařství (Zákon o vinohradníctve a vinárstve) ze dne 30. června 2009 (dále jen „zákon č. 313/2009“), který nabyl účinnosti dne 1. září 2009, v němž byl uveden výraz „Tokajská vinohradnícka oblast’“.
24 Dne 27. dubna 2010 slovenský parlament přijal nový zákon, kterým zrušil zákon č. 313/2009 a zavedl chráněné označení původu „Tokaj“. Tento nový zákon nabyl účinnosti dne 1. června 2010.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
25 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 28. dubna 2010 podalo Maďarsko žalobu směrující ke zrušení sporného zápisu.
26 Usnesením ze dne 13. září 2010 bylo povoleno vedlejší účastenství Slovenské republiky na podporu Komise.
27 Na jednání před Tribunálem vznesla Komise námitku nepřípustnosti, neboť tvrdila, že sporný zápis nepředstavuje „napadnutelný akt“ ve smyslu článku 263 SFEU. Komise s odvoláním se na rozsudek Tribunálu ze dne 11. května 2010, Abadía Retuerta v. OHIM (CUVÉE PALOMAR) (T‑237/08, Sb. rozh. s. II‑1583, bod 101) tvrdila, že ochrana chráněného označení původu „Vinohradnícka oblast’ Tokaj“ vychází ze slovenských právních předpisů, takže sporný zápis postrádá právní účinky.
28 Napadeným rozsudkem Tribunál odmítl žalobu Maďarska jako nepřípustnou s odůvodněním, že sporný zápis nevyvolává právní účinky, a není tudíž „napadnutelným aktem“ ve smyslu článku 263 SFEU. Tribunál vycházel zejména z automatické povahy ochrany názvů vín chráněných již podle nařízení č. 1493/1999, jež byla zavedena čl. 118s odst. 1 nařízení č. 1234/2007. V tomto ohledu Tribunál v bodě 21 napadeného rozsudku uvedl toto:
„Z automatické povahy ochrany názvů vín již chráněných podle nařízení č. 1493/1999 stanovené článkem 118s odst. 1 nařízení č. 1234/2007 […] vyplývá, že pokud jde o uvedené názvy vín, zápis do databáze E-Bacchus se nevyžaduje, aby tyto názvy vín požívaly ochrany na unijní úrovni. Dotčené názvy vín jsou totiž chráněny ,automaticky‘ na základě nařízení č. 1234/2007 […], aniž by tato ochrana závisela na jejich zápisu do uvedené databáze. Tento zápis je pouze důsledkem automatického přechodu již existující ochrany z jednoho regulačního režimu do jiného režimu, a nikoli podmínkou této ochrany. Z toho plyne, že jelikož chráněné označení původu ,Vinohradnícka oblasť Tokaj‘ patří mezi názvy vín již chráněné podle nařízení č. 1493/1999, jeho zápis do databáze E-Bacchus nebyl požadován, aby toto chráněné označení původu požívalo ochrany na unijní úrovni.“
29 Pokud jde konkrétně o ochranu podle nařízení č. 1493/1999, Tribunál měl v bodě 23 napadeného rozsudku za to, že „ochrana Společenství názvů vín, která je stanovena [uvedeným nařízením], spočívá na takových názvech vín, jako jsou názvy určené právními předpisy členských států v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného nařízení. Tato ochrana není výsledkem autonomního postupu Společenství ani mechanismu, na jehož základě jsou zeměpisná označení uznaná členskými státy seskupena do závazného aktu Společenství [v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Abadía Retuerta v. OHIM (CUVÉE PALOMAR), bod 97]“.
30 Tribunál tak rozhodl, že tento závěr není zpochybněn ani nesprávným zveřejněním chráněného označení původu „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblast’“ v seznamu jakostních vín s. o. zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie dne 31. července 2009, ani přijetím zákona č. 313/2009.
31 Na jedné straně Tribunál v tomto ohledu v bodě 26 napadeného rozsudku shledal, že nesprávné zveřejnění v řadě C Úředního věstníku Evropské unie z důvodu jeho informativního charakteru „nezpochybňuje ochranu, již nařízení č. 1493/1999 přiznává označením původu, která jsou chráněna na základě slovenských právních předpisů, včetně označení ,Vinohradnícka oblasť Tokaj‘ “ .
32 Na straně druhé Tribunál v bodě 28 svého rozsudku uvedl, že zákon č. 313/2009, jenž zrušil zákon č. 182/2005 a vyhlášku č. 237/2005 a jenž stanoví, že slovenská vinařská oblast zahrnuje podoblast „Tokajská vinohradnícka oblasť “, nabyl účinnosti dne 1. září 2009, kdežto pro zápis do databáze E-Bacchus jsou relevantní pouze právní předpisy platné k 1. srpnu 2009.
33 Tribunál kromě toho v bodech 29 a 30 napadeného rozsudku odmítl argumentaci Maďarska, podle níž se musí použít čl. 73 odst. 2 nařízení č. 607/2009, jelikož toto ustanovení implikuje existenci specifikace výrobku týkající se názvů vín. Měl za to, že zákon č. 313/2009 nelze považovat za změnu specifikace výrobku dotčených označení, neboť k datu změny databáze E‑Bacchus, tj. dne 26. února 2010, Slovenská republika nepředala Komisi žádnou specifikaci výrobku týkající se označení „Vinohradnícka oblasť Tokaj“ nebo „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblasť“.
34 Tribunál rovněž odmítl ostatní argumenty vznesené Maďarskem na podporu přípustnosti jeho žaloby.
35 Pokud se zaprvé jedná o argument, že na důležitost databáze E-Bacchus jakožto zdroje informací pro zúčastněné třetí strany musí být nahlíženo tak, že vyvolává právní účinky vůči těmto třetím stranám, Tribunál v bodě 33 napadeného rozsudku shledal, že uvedená informační funkce nemůže závažným způsobem změnit situaci uvedených třetích osob, jelikož možnost dovolávat se vnitrostátních opatření, jimiž Slovenská republika tuto ochranu zavedla, vyplývá ze zveřejnění těchto ustanovení ve sbírce zákonů Slovenské republiky, a nikoli ze zápisu do této databáze.
36 Pokud jde zadruhé o argument Maďarska, podle něhož ochrana přiznaná zápisem do databáze E-Bacchus nevzniká automaticky, neboť Komise je povinna ověřit, zda podmínky umožňující požívat této ochrany jsou splněny, Tribunál v bodech 34 a 35 napadeného rozsudku rozhodl, že čl. 118s odst. 4 nařízení č. 1234/2007 až do 31. prosince 2014 přiznává Komisi pravomoc odejmout za určitých podmínek automatickou ochranu označením chráněným na základě nařízení č. 1493/1999, ale že tuto pravomoc lze účinně vykonat až po předložení formální části obsahující specifikaci výrobku. Ke dni sporného zápisu přitom Slovenská republika specifikaci výrobku Komisi nepředložila. Komise k tomuto datu tudíž neprovedla kontrolu podle čl. 118s odst. 4 nařízení č. 1234/2007, a nebyla ani povinna tak učinit.
37 Vzhledem k tomu, že Maďarsko rovněž tvrdilo, že zásada řádné správy zavazuje Komisi k ověření správnosti, skutečnosti, pravosti a vhodnosti údajů poskytnutých členskými státy, Tribunál rozhodl, že – aniž bylo třeba rozhodnout o otázce, zda taková povinnost existuje – každopádně nemůže nijak závažně změnit právní situaci zúčastněných třetích osob.
38 Tribunál rovněž v bodě 36 napadeného rozsudku odmítl argument Maďarska, podle něhož obsah databáze E-Bacchus určuje obsah formální části, která musela být na základě čl. 118s odst. 2 a 3 nařízení č. 1234/2007 odevzdána nejpozději do 31. prosince 2011. Rozhodl, že obsah této formální části závisí podle právní úpravy Společenství na vnitrostátních právních předpisech, a nikoli na zápisu do databáze E-Bacchus. Stejné odůvodnění bylo uplatněno v bodě 37 napadeného rozsudku ohledně odmítnutí argumentu Maďarska, podle něhož zápis do databáze E‑Bacchus určuje povinné údaje týkající se označování a obchodní úpravy výrobků, jež jsou stanoveny nařízením č. 1234/2007.
Návrhová žádání účastníků řízení
39 Svým kasačním opravným prostředkem Maďarsko navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vydal konečné rozhodnutí ve věci v souladu s článkem 61 statutu Soudního dvora Evropské unie a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
40 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– podpůrně, zamítl žalobu maďarské vlády a
– uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.
41 Slovenská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil Maďarsku náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
42 Na podporu svého kasačního opravného prostředku se Maďarsko dovolává v podstatě tří důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Tribunál dopustil při výkladu pojmu „napadnutelný akt“ ve smyslu článku 263 SFEU. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Maďarsko tvrdí, že došlo k porušení zásady rovného zacházení. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
43 V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Maďarsko tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že sporný zápis nevyvolává právní účinky. Na podporu tohoto důvodu Maďarsko uvádí v podstatě čtyři argumenty.
44 Svým prvním argumentem, jak byl formulován v kasačním opravném prostředku a na jednání, Maďarsko usiluje o to, aby prokázalo, že Komise provedením sporného zápisu přiznala ochranu podle čl. 118s nařízení č. 1234/2007 názvu vína, který podle příslušné unijní právní úpravy nemohl být považován za název, na který se ke dni 1. srpna 2009 vztahovala ochrana podle vnitrostátního práva. Účinkem zápisu názvu vína do databáze E‑Bacchus je podle Maďarska dosvědčení existence ochrany podle nového režimu unijního práva zavedeného uvedeným nařízení, jenž povyšuje na evropskou úroveň ochranu názvů vín, která dříve existovala pouze na národní úrovni. Zápis do databáze E‑Bacchus není tudíž pouze důsledkem automatického přechodu z jednoho právního režimu ochrany názvů vín do jiného režimu, jak rozhodl Tribunál.
45 Za těchto podmínek Maďarsko konstatuje, že databázi E‑Bacchus nelze považovat za pouhý digitalizovaný soubor názvů vín obdobný seznamům jakostních vín s. o. zveřejňovaným v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a postrádajícím právní účinky. V důsledku toho se závěry, které Tribunál vyvodil ve výše uvedeném rozsudku Abadía Retuerta v. OHIM (CUVÉE PALOMAR), podle nichž seznamy zveřejněné v uvedené řadě C mají pouze informativní charakter, na databázi E‑Bacchus vůbec nepoužijí.
46 Zadruhé má Maďarsko za to, že Komise musí při zápisu do databáze E‑Bacchus provést kontrolu názvů vín, které mají být do uvedené databáze zapsány. I kdyby se čl. 118s odst. 4 nařízení č. 1234/2007 nepoužil, Komise je přesto povinna ověřit, zda tyto názvy byly „uznány členskými státy“ jako označení původu nebo zeměpisná označení před 1. srpnem 2009.
47 Zatřetí právní účinky zápisu do databáze E‑Bacchus vyvolávají rovněž další důsledky, zejména povinnost připravit specifikaci výrobku pro názvy zapisované do databáze E‑Bacchus, jež měla být pro stávající označení předložena nejpozději do konce roku 2011, a při nedodržení této povinnosti musela být dotyčná označení z uvedené databáze vymazána. Zápis do této databáze má rovněž důsledky pro označování.
48 Maďarsko začtvrté tvrdí, že Komise měla na základě své úlohy spočívající ve vedení rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení a v souladu se zásadami řádné správy, loajální spolupráce a právní jistoty zaznamenat, že Slovenská republika přijala zákon č. 313/2009.
49 Komise má za to, že první důvod kasačního opravného prostředku Maďarska spočívá na nesprávném výkladu použitelných právních předpisů. Připomíná, že podle čl. 118s odst. 1 nařízení č. 1234/2007 názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení č. 1493/1999 jsou automaticky chráněny podle nařízení č. 1234/2007, aniž je v tomto ohledu nezbytné jakékoli rozhodnutí Komise.
50 Ochrana těchto označení tak vyplývá ze samotného nařízení, a nikoli z pozdějšího zápisu do databáze E‑Bacchus. Na základě své čistě informativní úlohy, obdobné úloze seznamů zveřejňovaných v řadě C Úředního věstníku Evropské unie, nemůže zápis do databáze E-Bacchus způsobit změnu právní situace třetích osob a Tribunál se tím, že na projednávaný případ použil svůj výše uvedený rozsudek Abadía Retuerta v. OHIM (CUVÉE PALOMAR), nedopustil nesprávného právního posouzení. Neexistenci právních účinků sporného zápisu navíc potvrzuje skutečnost, že se ochrana na unijní úrovni přiznává dočasně a musí pozbýt platnosti, není-li do konce roku 2011 předložena specifikace výrobku.
51 Komise rovněž odmítá argumenty Maďarska týkající se jejích kontrolních pravomocí a zdůrazňuje automatickou povahu zápisu již chráněných názvů vín a neexistenci řízení na evropské úrovni. V tomto ohledu zdůrazňuje, že podle článku 73 nařízení č. 607/2009 musí do databáze E-Bacchus zapsat každé nové označení původu nebo nové zeměpisné označení „uznané členskými státy“ před 1. srpnem 2009. Dále vzhledem k tomu, že Slovenská republika do data sporného zápisu Komisi nepředložila specifikaci výrobku, Komise nevykonala žádnou kontrolní pravomoc podle čl. 118s odst. 4 nařízení č. 1234/2007, ani tak nebyla povinna učinit.
52 Komise konečně zpochybňuje argumenty Maďarska týkající se účinků zápisu do databáze E‑Bacchus pro specifikaci výrobku a označování, tvrdíc, že Maďarsko se těmito argumenty ve skutečnosti snaží dosáhnout přezkumu žalobních důvodů uplatněných v řízení v prvním stupni ze strany Soudního dvora.
53 Slovenská republika má obdobně jako Komise za to, že první důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný. V tomto ohledu tvrdí, že zápis existujících názvů vín do databáze E‑Bacchus nemá právní účinky, a nepředstavuje tedy napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU. Na podporu tohoto závěru se dovolává dřívější právní úpravy, jež podle jejího názoru již zakotvila ochranu názvů vín na unijní úrovni.
Závěry Soudního dvora
54 Z ustálené judikatury vyplývá, že za napadnutelné akty ve smyslu článku 263 SFEU se považují všechna opatření přijímaná orgány Unie v jakékoliv formě, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky (viz zejména rozsudky ze dne 2. března 1994, Parlament v. Rada, C‑316/91, Recueil, s. I‑625, bod 8; ze dne 24. listopadu 2005, Itálie v. Komise, C‑138/03, C‑324/03 a C‑431/03, Sb. rozh. s. I‑10043, bod 32, jakož i ze dne 13. října 2011, Deutsche Post a Německo v. Komise, C‑463/10 P a C‑475/10 P, Sb. rozh. s. I‑9639, bod 36).
55 Tyto závazné právní účinky aktu se musí posuzovat podle takových objektivních kritérií, jako je obsah tohoto aktu (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, Recueil, s. 2639, bod 9, a ze dne 20. března 1997, Francie v. Komise, C‑57/95, Recueil, s. I‑1627, bod 9), případně s přihlédnutím k souvislostem přijetí tohoto aktu (v tomto smyslu viz zejména usnesení ze dne 13. června 1991, Sunzest v. Komise, C‑50/90, Recueil, s. I‑2917, bod 13, a rozsudek ze dne 26. ledna 2010, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, C‑362/08 P, Sb. rozh. s. I‑669, bod 58), jakož i pravomocem orgánu, jenž je jeho autorem (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 1. prosince 2005, Itálie v. Komise, C‑301/03, Sb. rozh. s. I‑10217, bod 28).
56 Pokud jde zaprvé o obsah sporného zápisu, je nesporné, že Komise dne 26. února 2010 pozměnila informace obsažené v databázi E‑Bacchus tím, že nahradila chráněné označení původu „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblasť“ označením „Vinohradnícka oblast’ Tokaj“, aniž změnila odkaz na příslušný vnitrostátní předpis, a sice vyhlášku č. 237/2005, a tím, že jako referenční datum ponechala 1. srpen 2009. Z obsahu sporného zápisu uvádějícího slovenský právní předpis, i referenční datum tak vyplývá, že přechodný režim ochrany označení původu, který byl zaveden článkem 118s nařízení č. 1234/2007, spočívá na názvech vín, jak je k uvedenému datu uznávají vnitrostátní právní předpisy.
57 Pokud jde zadruhé o souvislosti, za nichž došlo ke spornému zápisu, z bodu 36 odůvodnění nařízení č. 479/2008 plyne, že účelem přechodného režimu je, že nový postup přezkumu by se z důvodů právní jistoty neměl vztahovat na stávající unijní označení původu a zeměpisná označení a měl by omezit jejich rušení.
58 Z toho vyplývá, že přechodný režim stanovený v článku 118s nařízení č. 1234/2007 byl z důvodů právní jistoty zaveden pro účely zachování ochrany názvů vín již chráněných před 1. srpnem 2009 vnitrostátním právem, a tudíž na unijní úrovni podle nařízení č. 1493/1999. Znění čl. 118s odst. 1 nařízení č. 1234/2007 tento cíl potvrzuje tím, že stanoví, že tyto názvy vín jsou „automaticky chráněny podle tohoto nařízení“. Tribunál tedy v bodě 21 napadeného rozsudku správně dospěl k závěru, že ochrana stávajících názvů vín je automatické povahy.
59 Pokud jde zatřetí o pravomoc, jíž Komise disponuje při sporném zápisu, je pravda, že navzdory automatické povaze ochrany stávajících názvů vín může tento orgán až do 31. prosince 2014, s oporou v odstavci 4 druhém pododstavci článku 118s nařízení č. 1234/2007, rozhodnout o zrušení automatické ochrany názvů vín přiznané na základě odstavce 1 uvedeného článku.
60 Sporný zápis však nepředstavuje takovéto zrušení. Jak vyplývá z čl. 71 odst. 2 nařízení č. 607/2009 a jak Maďarsko uznává ve svém kasačním opravném prostředku, Komise může vykonat tuto pravomoc až poté, co jí členské státy předají formální části obsahující specifikaci výrobku a vnitrostátní rozhodnutí o schválení v souladu s čl. 118s odst. 2 nařízení č. 1234/2007.
61 Tribunál přitom v tomto ohledu v bodě 34 napadeného rozsudku shledal, že Slovenská republika nepředložila Komisi ke dni sporného zápisu formální část, což ostatně není v rámci tohoto kasačního opravného prostředku zpochybňováno. Tribunál dospěl tudíž v tomto bodě 34 správně k závěru, že před předáním těchto dokumentů Komisi není tato povinna, a dokonce ani oprávněna provést kontrolu názvů vín, na které se již vztahuje ochrana podle článku 118s nařízení č. 1234/2007.
62 Tento závěr není zpochybněn skutečností, že Komise dne 26. února 2010 na žádost slovenské vlády změnila zápis v databázi E‑Bacchus tím, že chráněné označení původu „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblasť“ nahradila chráněným označením původu „Vinohradnícka oblast’ Tokaj“. Tato změna se totiž nezakládala na kontrole nebo posouzení Komise, ale vycházela z čl. 73 odst. 1 nařízení č. 607/2009, jenž rozšiřuje automatickou ochranu zakotvenou článkem 118s nařízení č. 1234/2007 na názvy vín, které jsou skutečně chráněny podle vnitrostátního práva ke dni 1. srpna 2009, a tudíž podle nařízení č. 1493/1999, a které nebyly uvedeny na posledním seznamu jakostních vín s. o. zveřejněném v řadě C Úředního věstníku Evropské unie.
63 Ze všech výše uvedených skutečností plyne, že zápis do databáze E‑Bacchus provedený Komisí na základě čl. 73 odst. 1 nařízení č. 607/2009, ve vztahu k názvům vín uznaným členskými státy jako označení původu nebo zeměpisná označení původu do dne 1. srpna 2009, které Komise nezveřejnila podle čl. 54 odst. 5 nařízení č. 1493/1999, nemá žádný dopad na automatickou ochranu, jež se vztahuje na tyto názvy vín na unijní úrovni. Komise totiž není oprávněna udělit ochranu ani rozhodnout o názvu vína, který musí být zapsán do databáze E‑Bacchus na základě uvedeného čl. 73 odst. 1. Není tedy namístě rozlišovat mezi účinky zápisu do seznamů jakostních vín s. o. zveřejněných v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a účinky zápisu do databáze E‑Bacchus.
64 Tribunál tudíž v bodech 21 a 23 napadeného rozsudku správně rozhodl, že zápis do databáze E-Bacchus se nevyžaduje k tomu, aby uvedené názvy vín požívaly ochrany na unijní úrovni, jelikož tyto názvy jsou automaticky chráněny podle nařízení č. 1234/2007, ve znění pozdějších změn, aniž tato ochrana závisí na jejich zápisu do uvedené databáze.
65 Vzhledem k tomu, že sporný zápis nesplňuje požadavky uvedené v judikatuře citované v bodě 54 tohoto rozsudku, nedopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení tím, že dospěl k závěru, že tento zápis nepředstavuje napadnutelný akt.
66 Tento závěr není nikterak vyvrácen argumenty Maďarska uvedenými v bodech 47 a 48 tohoto rozsudku.
67 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Maďarsko považuje jak účinky pro označování a obsah specifikace výrobku, tak povinnost Komise zaznamenat přijetí nového slovenského zákona za nutné důsledky závazných právních účinků, které měly být přiznány zápisu do databáze E‑Bacchus. Tyto argumenty nijak nezpochybňují závěr Tribunálu, k němuž dospěl v bodě 38 napadeného rozsudku, podle něhož sporný zápis nevyvolal právní účinky, a jsou tedy podle ustálené judikatury irelevantní (viz rozsudky ze dne 12. července 2001, Komise a Francie v. TF1, C‑302/99 P a C‑308/99 P, Sb. rozh. s. I‑5603, body 26 a 29, jakož i ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 148).
68 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku Maďarska je třeba zamítnout.
Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
69 V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Maďarsko tvrdí, že Tribunál tím, že rozhodl, že sporný zápis není „napadnutelným aktem“ ve smyslu článku 263 SFEU, porušil zásadu rovného zacházení, jelikož s každým zápisem této povahy zachází rozdílně v porovnání s novými zápisy, které podle Maďarska bylo možno napadnout žalobou na neplatnost podle článku 263 SFEU.
70 Maďarsko zdůrazňuje, že databáze E-Bacchus je jednotným rejstříkem. Tento členský stát tudíž považuje za chybné tvrzení, že pouze zápisy týkající se nových názvů vyvolávají právní účinek. Navzdory rozdílům mezi oběma právními režimy upravujícími udílení ochrany názvům vín musí mít zúčastněné osoby možnost napadnout každé opatření orgánů, kterým se ochrana názvů vín přiznaná na základě vnitrostátního práva mění na ochranu podle unijního práva.
71 Podle Komise spadají stávající chráněné názvy vín a nové názvy do různých právních a skutkových situací, a nejsou tudíž srovnatelné. Na jednání Komise též zdůraznila, že v rámci nového unijního režimu pro odvětví vína jí přináleží přijmout konečné rozhodnutí o udělení ochrany názvu vína.
72 Slovenská republika má za to, že rozdíly mezi stávajícími názvy vín a novými názvy z hlediska právních účinků zápisu do databáze E-Bacchus jsou legitimní a nepředstavují porušení zásady rovného zacházení. O tento případ by se naproti tomu jednalo tehdy, pokud by se se zápisy stávajících názvů vín a nových názvů vín zacházelo totožně, neboť v takovémto případě by objektivní rozdíly mezi oběma situacemi nebyly zohledněny.
Závěry Soudního dvora
73 Obecná zásada rovného zacházení, která patří k základním zásadám unijního práva, vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s různými situacemi stejně, pokud takové zacházení není objektivně odůvodněno (viz zejména rozsudky ze dne 9. září 2004, Španělsko v. Komise, C‑304/01, Sb. rozh. s. I‑7655, bod 31, a ze dne 3. března 2005, Itálie v. Komise, C‑283/02, bod 79).
74 Jak vyplývá z bodu 5 odůvodnění nařízení č. 479/2008, unijní režim pro odvětví vína se v důsledku uvedeného nařízení zásadně změnil, aby se dosáhlo cílů souvisejících zejména s jakostí vín. K tomuto účelu nový režim ochrany podrobuje každou žádost o ochranu názvu vína důkladnému přezkumu, jenž se provádí ve dvou fázích, a to na národní úrovni a poté na unijní úrovni, podle článků 118e až 118i nařízení č. 1234/2007, aniž je v tomto ohledu uznána jakákoli automatičnost, jelikož Komise disponuje skutečnou rozhodovací pravomocí podle článku 118i nařízení č. 1234/2007, jež jí umožňuje buď udělit ochranu označení původu nebo zeměpisnému označení, nebo ji zamítnout podle toho, zda podmínky stanovené uvedeným nařízení jsou splněny, či nikoli.
75 Vzhledem k tomu, že právní kontext a pravomoci Komise související se zápisy do databáze E‑Bacchus na základě dvou režimů ochrany názvů vín, jež zavedl unijní zákonodárce, nejsou srovnatelné, argument Maďarska vycházející z porušení zásady rovnosti, jehož se údajně dopustil Tribunál, nemůže obstát.
76 Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.
Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku
Argumentace účastníků řízení
77 Ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku má Maďarsko za to, že Tribunál svůj rozsudek dostatečně neodůvodnil, jelikož neodpověděl na argumenty, které Maďarsko vzneslo v žalobě a na jednání. Tento důvod se dále dělí na dvě části.
78 V první části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Maďarsko vytýká Tribunálu, že neodpověděl na jeho argument, podle něhož k prokázání existence názvu chráněného v členském státě ve smyslu článku 118s nařízení č. 1234/2007 je rozhodným datem den zveřejnění vnitrostátní právní úpravy ve sbírce zákonů tohoto členského státu, a nikoli den nabytí účinnosti uvedené právní úpravy. V bodě 28 napadeného rozsudku Tribunál totiž pouze uvedl, že okolnost, že zákon č. 313/2009 byl přijat dne 30. června 2009, postrádá relevanci, neboť ke dni 1. srpna 2009 ještě nenabyl účinnosti, aniž odůvodnil volbu jednoho data na úkor druhého.
79 Ve druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku Maďarsko tvrdí, že Tribunál v bodě 30 napadeného rozsudku dostatečně neodůvodnil závěr, že zákon č. 313/2009 nelze vykládat jako změnu týkající se specifikace výrobku ve smyslu čl. 73 odst. 2 nařízení č. 607/2009. Tribunál tak údajně neodpověděl na argumentaci Maďarska, podle níž v členských státech, v nichž nebylo vyhotovení specifikace výrobku před novou unijní právní úpravou povinné, změna zákona nebo vyhlášky týkající se údajů, které musí být ve specifikaci výrobku uvedeny, může představovat takovou změnu, jako je změna uvedená v čl. 73 odst. 2 nařízení č. 607/2009.
80 Komise má za to, že celý třetí důvod kasačního opravného prostředku Maďarska napadá doplňující odůvodnění napadeného rozsudku, a je tudíž irelevantní.
81 Slovenská republika tvrdí, že první část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná, jelikož Maďarsko před Tribunálem neuplatnilo argument vycházející z data zveřejnění vnitrostátní právní úpravy, neboť vzneslo pouze argumenty týkající se data přijetí vnitrostátní právní úpravy nebo data jejího nabytí účinnosti. V každém případě je tato část neopodstatněná stejně jako druhá část uvedeného důvodu, jež je navíc nadbytečná.
Závěry Soudního dvora
82 Podle ustálené judikatury nemohou výtky směřující proti nadbytečnému odůvodnění rozhodnutí Tribunálu vést ke zrušení tohoto rozhodnutí, a nejsou tedy relevantní (výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 148, jakož i usnesení ze dne 23. února 2006, Piau v. Komise, C‑171/05 P, bod 86).
83 Samo Maďarsko přitom v projednávané věci konstatuje, že jelikož Tribunál v bodě 19 napadeného rozsudku rozhodl, že sporný zápis nemůže vyvolat právní účinky, nebyl povinen zabývat se otázkou, zda vnitrostátní právní úprava požadovaná pro zápis do databáze E-Bacchus musela být zveřejněna nebo nabýt účinnosti do nejzazšího data, ani otázkou případné použitelnosti čl. 73 odst. 2 nařízení č. 607/2009.
84 Vzhledem k tomu, že obě části třetího důvodu kasačního opravného prostředku směřují proti nadbytečnému odůvodnění napadeného rozsudku, je tudíž třeba prohlásit tento důvod za irelevantní v plném rozsahu.
85 Vzhledem k tomu, že žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku uplatněných Maďarskem nebylo vyhověno, je třeba kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnout.
K nákladům řízení
86 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala uložení náhrady nákladů řízení Maďarsku a Maďarsko nemělo ve věci úspěch, je namístě mu uložit náhradu nákladů řízení.
87 Podle čl. 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku též použije na základě uvedeného čl. 184 odst. 1, členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Slovenská republika tudíž ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Maďarsku se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Slovenská republika ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy.