ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
7. března 2013(*)
„Směrnice 2001/29/ES – Článek 3 odst. 1 – Šíření vysílání poskytovatelů komerčního televizního vysílání třetí stranou prostřednictvím internetu – ‚Live streaming‘ – Sdělování veřejnosti“
Ve věci C‑607/11,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division) (Spojené království) ze dne 17. listopadu 2011, došlým Soudnímu dvoru dne 28. listopadu 2011, v řízení
ITV Broadcasting Ltd,
ITV 2 Ltd,
ITV Digital Channels Ltd,
Channel 4 Television Corporation,
4 Ventures Ltd,
Channel 5 Broadcasting Ltd,
ITV Studios Ltd
proti
TVCatchup Ltd
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení L. Bay Larsen, předseda senátu, K. Lenaerts, místopředseda Soudního dvora, vykonávající funkci soudce čtvrtého senátu, J. Malenovský (zpravodaj), U. Lõhmus a M. Safjan, soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. listopadu 2012,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za ITV Broadcasting Ltd, ITV 2 Ltd, ITV Digital Channels Ltd, Channel 4 Television Corporation, 4 Ventures Ltd, Channel 5 Broadcasting Ltd a ITV Studios Ltd J. Mellorem, QC, J. Bowhill, barrister, jakož i P. Stevensem a J. Vertesem, solicitors,
– za TVCatchup Ltd L. Gilmorem, solicitor, a M. Howem, QC,
– za vládu Spojeného království S. Ossowskim a L. Christiem, jako zmocněnci, ve spolupráci s C. May, barrister,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a M. Perrotem, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s M. Russo, avvocato dello Stato,
– za polskou vládu M. Szpunarem a B. Majczynou, jako zmocněnci,
– za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem a N. Condem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi J. Samnadda a F. Wilmanem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).
2 Tato žádost byla podána ve sporu, v němž proti sobě stojí ITV Broadcasting Ltd, ITV 2 Ltd, ITV Digital Channels Ltd, Channel 4 Television Corporation, 4 Ventures Ltd, Channel 5 Broadcasting Ltd a ITV Studios Ltd na straně jedné a TVCatchup Ltd (dále jen „TVC“) na straně druhé a jehož předmětem je skutečnost, že TVC prostřednictvím internetu šíří téměř v reálném čase televizní vysílání žalobkyň v původním řízení.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 23 a 27 odůvodnění směrnice 2001/29 znějí:
„(23) Tato směrnice by měla pokračovat v harmonizaci práva autora na sdělování veřejnosti. Tímto právem by se v širokém smyslu mělo rozumět veškeré sdělování veřejnosti nepřítomné v místě, ze kterého sdělování vychází. Toto právo by mělo zahrnovat jakékoli sdělování nebo přenos [jakýkoli přenos nebo další přenos] díla pro veřejnost po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání. Toto právo by nemělo zahrnovat žádné jiné úkony.
[…]
(27) Pouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice.“
4 Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti“, stanoví:
„1. Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.
[…]
3. Práva uvedená v odstavcích 1 a 2 se nevyčerpají žádným sdělením veřejnosti nebo zpřístupněním veřejnosti podle tohoto článku.“
5 V článku 2 stanoví směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém přenosu (Úř. věst. L 248, s. 15; Zvl. vyd. 17/01, s. 134):
„Členské státy stanoví, že autor má výlučné právo na to, aby souhlasil se sdělením autorského díla veřejnosti pomocí družice […]“
6 Článek 8 odst. 1 této směrnice stanoví:
„Členské státy zajistí, aby se při přenosu programů pomocí kabelu z jiného členského státu na jejich území dbalo na dodržování autorského práva a práv s ním souvisejících a aby k takovému přenosu došlo na základě individuálního nebo kolektivního smluvního ujednání mezi nositeli autorského práva, nositeli práv souvisejících s autorským právem a provozovateli kabelového přenosu.“
Anglické právo
7 Článek 20 zákona z roku 1988 o autorském právu, vzorech a patentech (Copyright, Designs and Patents Act 1988), ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, nadepsaný „Porušení práv sdělením veřejnosti“, stanoví:
„1. Sdělení díla veřejnosti je úkon omezený autorským právem na
a) literární, dramatická a umělecká díla,
b) zvukové nahrávky a filmy; a
c) díla vysílaná rozhlasem či televizí.
2. Je-li v této části uveden pojem „sdělování veřejnosti“, rozumí se jím sdělování veřejnosti elektronickým přenosem, a v souvislosti s díly také
a) vysílání díla rozhlasem či televizí;
b) zpřístupnění díla veřejnosti elektronickým přenosem takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
8 Žalobkyně v původním řízení poskytují komerční televizní vysílání a jsou podle vnitrostátních právních předpisů držitelkami autorských práv k samotnému televiznímu vysílání, jakož i k filmům a dalším položkám, které jsou součástí jejich vysílání. Jsou financovány z reklamy zahrnuté do jejich vysílání.
9 TVC poskytuje na internetu služby spočívající v šíření televizního vysílání. Tyto služby umožňují uživatelům přijímat „živě“ prostřednictvím internetu bezplatné televizní vysílání, včetně televizního vysílání žalobkyň v původním řízení.
10 TVC dbá na to, aby uživatelé těchto jejích služeb měli přístup jen k obsahu, který již mohou ve Spojeném království legálně shlédnout prostřednictvím své licence k příjmu televizního vysílání. Mezi podmínky, s nimiž musí uživatelé souhlasit, tak patří získání platné licence k příjmu televizního vysílání a omezení využívání služeb TVC na Spojené království. Internetové stránky společnosti TVC obsahují nástroj umožňující ověřit místo, kde se nachází uživatel, a odmítnout přístup, nejsou-li splněny podmínky uložené uživatelům.
11 Služby poskytované společností TVC jsou financovány reklamou. Krátce před spuštěním video streamu dotčeného vysílání je zobrazena audiovizuální reklama. Reklamy obsažené v původním vysílání jsou ponechány beze změny a jsou přehrávány uživateli jako součást video streamu. Na počítači či jiném zařízení uživatele se také objevují reklamy, které jsou součástí okna prohlížeče („in-skin“).
12 Servery, jež TVC využívá pro své aktivity, jsou rozděleny do čtyř skupin, které jsou nazvány akviziční, kódovací, původní a na rozhraní.
13 Vstupní signály, které TVC využívá, jsou signály běžného pozemního a satelitního vysílání, přenášené žalobkyněmi v původním řízení. Signály jsou zachytávány za pomoci antény a plynou do akvizičních serverů, které z přijatého signálu extrahují beze změny jednotlivé video streamy. Kódovací servery konvertují tyto video streamy do odlišného kompresního standardu. Původní servery následně připraví video streamy k odeslání na internet v různých formátech. Posléze jsou kanály nabízené společností TVC dále upravovány jen v případě, že o příslušný kanál zažádá alespoň jeden uživatel. Pokud není o konkrétní kanál zažádáno, je jeho signál vyřazen.
14 Servery na rozhraní se spojí s počítačem nebo mobilním telefonem uživatele prostřednictvím internetu. Obdrží-li server na rozhraní od uživatele žádost o určitý kanál, připojí se k původnímu serveru, který tento kanál šíří, pokud server na rozhraní již nešíří daný kanál k jinému uživateli. Software serveru na rozhraní vytváří samostatný stream pro každého uživatele, který jeho prostřednictvím zažádá o kanál. Konkrétní balíček dat tedy směřuje k individuálnímu uživateli, a nikoli ke skupině uživatelů.
15 Streamy poskytované servery na rozhraní mohou být v různých formátech. Mezi používané formáty patří streamy Adobe Flash pro počítače, HTTP pro přenosná zařízení značky Apple a RTSP pro mobilní telefony Android a Blackberry.
16 Žalobkyně v původním řízení podaly proti společnosti TVC žalobu k High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division) pro porušení svých autorských práv ke svému vysílání a svým filmům, k němuž mělo docházet zejména sdělováním veřejnosti, které zakazuje článek 20 zákona z roku 1988 o autorském právu, vzorech a patentech, ve znění účinném v době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení, jakož i čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.
17 Předkládající soud má za to, že rozsudky ze dne 7. prosince 2006, SGAE (C‑306/05, Sb. rozh. s. I‑11519), a ze dne 13. října 2011, Airfield a Canal Digitaal (C‑431/09 a C‑432/09, Sb. rozh. s. I-9363), neumožňují zcela jistě určit, zda takový subjekt jako TVC v případě, že při plné znalosti důsledků svých činů a s cílem přilákání veřejnosti ke svým vlastním přenosům a své vlastní reklamě šíří prostřednictvím internetu televizní vysílání jednotlivcům ze strany veřejnosti, kteří by byli oprávněni přijímat signál původního vysílání prostřednictvím vlastních televizních přijímačů nebo přenosných počítačů ve své domácnosti, provádí „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.
18 Za těchto okolností se High Court of Justice (England & Wales) (Chancery Division) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Vztahuje se právo udělit souhlas ke ‚sdělování děl veřejnosti po drátě či bezdrátově‘, či toto sdělování zakázat, ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice [2001/29] na případ, kdy:
a) autoři udělí souhlas se zahrnutím svých děl do pozemního bezplatného televizního vysílání, které je určeno k tomu, aby bylo přijímáno buď na celém území členského státu, nebo v určité geografické oblasti v členském státě;
b) třetí strana (tedy subjekt odlišný od původního poskytovatele vysílání) poskytuje službu, prostřednictvím které se jednotliví předplatitelé v rámci určené oblasti příjmu vysílání, kteří by mohli legálně přijímat vysílání na televizním přijímači ve svých domácnostech, mohou přihlásit na server třetí strany a přijímat obsah vysílání přes internetový streaming?
2) Je odpověď na výše uvedenou otázku odlišná, jestliže:
a) server třetí strany umožňuje každému předplatiteli pouze spojení jednoho s jedním (one-to-one), takže si každý jednotlivý předplatitel vytváří vlastní internetové spojení se serverem a každý balíček dat zasílaný serverem do internetu je určen pouze jednomu konkrétnímu předplatiteli?
b) služba poskytovaná třetí stranou je financována reklamou, která je prezentována v podobě ‚pre-roll‘ (tedy v době mezi přihlášením předplatitele a zahájením příjmu obsahu vysílání) nebo v podobě ‚in-skin‘ (tedy v okně zobrazovacího softwaru, který zobrazuje přijímaný program na prohlížecím zařízení předplatitele, avšak mimo obraz programu), přičemž původní reklama obsažená ve vysílání se předplatiteli naopak zobrazuje na tom místě, kam byla do programu zařazena poskytovatelem vysílání?
c) zprostředkující subjekt:
i) poskytuje alternativní službu ke službě původního poskytovatele vysílání a tím je ve vztahu k divákům přímým konkurentem původního poskytovatele vysílání; nebo
ii) je přímým konkurentem původního poskytovatele vysílání, pokud jde o příjmy z reklam?“
K předběžným otázkám
K první otázce a k druhé otázce sub a)
19 Podstatou první otázky a druhé otázky sub a) předkládajícího soudu je, zda pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán tak, že se vztahuje i na další přenos děl zahrnutých v pozemním televizním vysílání,
– který provádí subjekt odlišný od původního poskytovatele vysílání
– přes internetový streaming zpřístupněný předplatitelům tohoto subjektu, kteří mohou tento další přenos přijímat poté, co se připojí k jeho serveru
– s tím, že tito předplatitelé se musí nacházet v určené oblasti příjmu tohoto pozemního televizního vysílání a mohou toto vysílání legálně přijímat na televizním přijímači.
20 Úvodem je třeba podotknout, že hlavním cílem směrnice 2001/29 je zavedení vysoké úrovně ochrany autorů, která jim umožní obdržet odpovídající odměnu za užívání jejich děl, zejména při jejich sdělování veřejnosti. Z toho plyne, že pojem „sdělování veřejnosti“ je třeba chápat v jeho širokém smyslu, jak ostatně výslovně stanoví bod 23 odůvodnění této směrnice (výše uvedený rozsudek SGAE, bod 36, a rozsudek ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další, C‑403/08 a C‑429/08, Sb. rozh. s. I-9083, bod 186).
21 Zaprvé je třeba vymezit obsah pojmu „sdělování“ a odpovědět na otázku, zda činnost dotčená ve věci v původním řízení spadá do jeho rozsahu.
22 V tomto ohledu je třeba připomenout, že směrnice 2001/29 nedefinuje pojem „sdělování“ vyčerpávajícím způsobem. Je proto potřebné upřesnit smysl a rozsah tohoto pojmu s ohledem na kontext, ve kterém se nachází, a na cíl uvedený v bodě 20 tohoto rozsudku.
23 V této souvislosti vyplývá zejména z bodu 23 odůvodnění směrnice 2001/29, že se právo autora na sdělování veřejnosti vztahuje na jakýkoli přenos nebo další přenos díla po drátě nebo bezdrátově, včetně vysílání, pro veřejnost nepřítomnou v místě, ze kterého sdělování vychází. Z článku 3 odst. 3 této směrnice dále plyne, že svolením k zahrnutí chráněných děl do sdělování veřejnosti se právo udělit svolení k dalšímu sdělování těchto děl veřejnosti nebo jej zakázat nevyčerpá.
24 Z uvedeného vyplývá, že unijní zákonodárce tím, že upravil situace, v nichž je dané dílo opakovaně užíváno, zamýšlel stanovit nutnost v zásadě individuálního svolení autora dotčeného díla ke každému přenosu nebo dalšímu přenosu díla za použití specifické technologie.
25 Tyto závěry mají oporu i v článcích 2 a 8 směrnice 93/83, které vyžadují nové svolení pro současný, neměněný a nekrácený další přenos původního přenosu televizního nebo rozhlasového vysílání obsahujícího chráněná díla prostřednictvím družice nebo kabelem, přestože již lze takové vysílání přijímat v oblasti pokrytí jeho signálem za pomoci jiné technologie, například radioelektrických vln pozemních sítí.
26 Vzhledem k tomu, že zpřístupnění děl prostřednictvím dalšího přenosu pozemního televizního vysílání přes internet probíhá za použití specifické technologie, která se liší od technologie původního sdělování, je třeba jej považovat za „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29. K takovému dalšímu přenosu tudíž musí být uděleno svolení autorů přenášených děl, jsou-li díla sdělována veřejnosti.
27 Námitka společnosti TVC, že takové zpřístupnění děl prostřednictvím internetu, k jakému docházelo ve věci v původním řízení, představuje pouhý technický prostředek směřující k zajištění nebo zlepšení příjmu pozemního televizního vysílání v oblasti pokrytí signálem, nemůže tento závěr zpochybnit.
28 Z judikatury Soudního dvora sice vyplývá, že pouhý technický prostředek směřující k zajištění nebo zlepšení příjmu původního přenosu v oblasti pokrytí signálem nepředstavuje „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky Football Association Premier League a další, bod 194, a Airfield a Canal Digitaal, body 74 a 79).
29 V tomto smyslu musí zprostředkování provedené takovým technickým prostředkem spočívat jen v udržení nebo zlepšení kvality příjmu již existujícího přenosu, a nemůže sloužit k přenosu, který se od něj liší.
30 V projednávané věci však zprostředkování prováděné společností TVC spočívá v přenosu dotčených chráněných děl, který se liší od přenosu prováděného dotyčným vysílajícím subjektem. Účelem zprostředkování prováděného společností TVC není udržení ani zlepšení kvality příjmu přenosu prováděného zmíněným subjektem. Za těchto podmínek nelze toto zprostředkování považovat za pouhý technický prostředek ve smyslu uvedeném v bodě 28 tohoto rozsudku.
31 Zadruhé, aby se na chráněná díla vztahoval pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, je rovněž nezbytné, aby byla tato díla skutečně sdělována „veřejnosti“.
32 V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora plyne, že se pojem „veřejnost“ uvedený v citovaném ustanovení týká blíže neurčeného počtu potenciálních diváků či posluchačů a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek SGAE, body 37 a 38 a citovaná judikatura).
33 Konkrétně u posledně uvedeného kritéria je třeba zohlednit kumulativní účinky vyplývající ze zpřístupňování děl potenciálním divákům či posluchačům. V této souvislosti je zvlášť relevantní otázka, kolik osob má souběžně či postupně přístup k témuž dílu (výše uvedený rozsudek SGAE, bod 39).
34 V daném kontextu je nerozhodné, zda potenciální diváci či posluchači přistupují ke sdělovaným dílům formou spojení jednoho s jedním (one-to-one). Tato technologie totiž nezabrání tomu, aby k témuž dílu měl souběžně přístup vysoký počet osob.
35 V projednávaném případě je třeba poukázat na to, že další přenos děl prostřednictvím internetu dotčený ve věci v původním řízení je určen všem osobám s bydlištěm ve Spojeném království, které mají připojení k internetu a které tvrdí, že jsou držiteli licence k příjmu televizního vysílání v tomto státě. Tyto osoby mohou k chráněným dílům přistupovat souběžně prostřednictvím „live streamingu“ televizního vysílání na internetu.
36 Tento další přenos je tudíž určen blíže neurčenému počtu potenciálních diváků či posluchačů a týká se vysokého počtu osob. V důsledku toho je třeba konstatovat, že prostřednictvím dotčeného dalšího přenosu jsou chráněná díla skutečně sdělována „veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.
37 TVC ovšem tvrdí, že další přenos dotčený ve věci v původním řízení nesplňuje podmínku nové veřejnosti, přestože je tato podmínka ve smyslu výše uvedených rozsudků SGAE (bod 40), Football Association Premier League a další (bod 197) a Airfield a Canal Digitaal (bod 72), nezbytná. Diváci či posluchači přenosu prováděného společností TVC jsou totiž oprávněni sledovat televizní vysílání s totožným obsahem prostřednictvím vlastních televizních přijímačů.
38 V tomto ohledu je třeba podotknout, že situace posuzované ve věcech, v nichž byly vydány výše uvedené rozsudky, se zřetelně liší od situace, která nastala ve věci projednávané v původním řízení. V citovaných věcech totiž Soudní dvůr posuzoval situace, v nichž určitý subjekt vědomým zprostředkováním zpřístupnil televizní vysílání obsahující chráněná díla nové veřejnosti, kterou dotyční autoři nebrali v potaz při udílení povolení k dotčenému přenosu televizního vysílání.
39 Věc projednávaná v původním řízení se naproti tomu týká přenosu děl zahrnutých v pozemním televizním vysílání a zpřístupnění těchto děl na internetu. Jak vyplývá z bodů 24 až 26 tohoto rozsudku, dotyční autoři musí udělit individuální a samostatné svolení pro každý z těchto dvou přenosů, neboť ke každému z nich dochází za specifických technologických podmínek, odlišným způsobem přenosu chráněných děl a každý z nich je určen veřejnosti. Za těchto podmínek se již není třeba zabývat další podmínkou nové veřejnosti, která je relevantní jen v takových případech, o jakých Soudní dvůr rozhodoval ve věcech, v nichž byly vydány výše uvedené rozsudky SGAE, Football Association Premier League a další, jakož i Airfield a Canal Digitaal.
40 S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku a na druhou otázku sub a) odpovědět, že pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán tak, že se vztahuje i na další přenos děl zahrnutých v pozemním televizním vysílání,
– který provádí subjekt odlišný od původního poskytovatele vysílání
– přes internetový streaming zpřístupněný předplatitelům tohoto subjektu, kteří mohou tento další přenos přijímat poté, co se připojí k jeho serveru,
– přestože se tito předplatitelé nacházejí v určené oblasti příjmu tohoto pozemního televizního vysílání a mohou toto vysílání legálně přijímat na televizním přijímači.
K druhé otázce sub b)
41 Podstatou druhé otázky sub b) předkládajícího soudu je, zda má na odpověď na první otázku vliv skutečnost, že takový další přenos, jako je další přenos dotčený ve věci v původním řízení, je financovaný reklamou, takže má ziskovou povahu.
42 Soudní dvůr sice v této souvislosti rozhodl, že zisková povaha „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 není irelevantní (výše uvedený rozsudek Football Association Premier League a další, bod 204). Připustil však, že taková povaha není nevyhnutelně nezbytnou podmínkou, která by rozhodovala o samotné existenci sdělování veřejnosti (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek SGAE, bod 44).
43 Zisková povaha tudíž není rozhodná k tomu, aby byl takový další přenos, jako je další přenos dotčený ve věci v původním řízení, kvalifikován jako „sdělování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.
44 V důsledku toho je třeba na druhou otázku sub b) odpovědět, že na odpověď na první otázku nemá vliv skutečnost, že takový další přenos, jako je další přenos dotčený ve věci v původním řízení, je financován reklamou, takže má ziskovou povahu.
K druhé otázce sub c)
45 Podstatou druhé otázky sub c) předkládajícího soudu je, zda má na odpověď na první otázku vliv skutečnost, že takový další přenos, jako je další přenos dotčený ve věci v původním řízení, provádí subjekt, který je přímým konkurentem původního poskytovatele vysílání.
46 V tomto ohledu postačí konstatovat, že ze směrnice 2001/29 ani z judikatury Soudního dvora nevyplývá, že by konkurenční vztah mezi subjekty, které souběžně přenášejí díla chráněná autorským právem nebo které tato díla přenášejí postupně, byl relevantní pro účely kvalifikování určitého přenosu jako „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29.
47 V důsledku toho je třeba na druhou otázku sub c) odpovědět, že na odpověď na první otázku nemá vliv skutečnost, že takový další přenos, jako je další přenos dotčený ve věci v původním řízení, provádí subjekt, který je přímým konkurentem původního poskytovatele vysílání.
K nákladům řízení
48 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán tak, že se vztahuje i na další přenos děl zahrnutých v pozemním televizním vysílání,
– který provádí subjekt odlišný od původního poskytovatele vysílání
– přes internetový streaming zpřístupněný předplatitelům tohoto subjektu, kteří mohou tento další přenos přijímat poté, co se připojí k jeho serveru,
– přestože se tito předplatitelé nacházejí v určené oblasti příjmu tohoto pozemního televizního vysílání a mohou toto vysílání legálně přijímat na televizním přijímači.
2) Na odpověď na první otázku nemá vliv skutečnost, že takový další přenos, jako je další přenos dotčený ve věci v původním řízení, je financován reklamou, takže má ziskovou povahu.
3) Na odpověď na první otázku nemá vliv skutečnost, že takový další přenos, jako je další přenos dotčený ve věci v původním řízení, provádí subjekt, který je přímým konkurentem původního poskytovatele vysílání.
Podpisy.