Žaloba podaná dne 14. května 2014 – Janukovyč v. Rada
(Věc T-348/14)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobce: Oleksandr Viktorovyč Janukovyč (Doněck, Ukrajina) (zástupce: T. Beazley, QC)
Žalovaná: Rada Evropské unie
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Tribunál:
zrušil rozhodnutí Rady 2014/119/SZBP ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 26), ve znění prováděcího rozhodnutí Rady 2014/216/SZBP (Úř. věst. L 111, s. 91), a nařízení Rady (EU) č. 208/2014 ze dne 5. března 2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. L 66, s. 1), ve znění nařízení Rady (EU) č. 381/2014 ze dne 14. dubna 2014 (Úř. věst. L 111, s. 33) v rozsahu, v němž se týkají žalobce, a
uložil Radě náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby uplatňuje žalobce sedm žalobních důvodů.
První žalobní důvod vychází z toho, že Rada Evropské unie (dále jen „Rada“) nezaložila přijaté rozhodnutí a nařízení na vhodném právním základě. Argumenty vznesené na podporu tohoto žalobního důvodu uvádějí, a) že rozhodnutí nesplňuje podmínky umožňující Radě vycházet při jeho přijetí z článku 29 SEU, tedy mimo jiné, že i) Rada výslovně zmínila cíle (upevnění právního státu a dodržování lidských práv na Ukrajině), které v žádném případě nemohla uplatnit, přičemž současně uvedla důvody pro určení osob a subjektů (spojené se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí, což žalobce zpochybňuje), které nebyly slučitelné s tvrzenými nebo jakýmkoliv jinými relevantními cíli článku 21 SEU; ii) rozhodnutí a nařízení jsou v rozporu s dalšími relevantními cíli uvedenými v článku 21, jelikož opomínají „upevňovat a podporovat demokracii, [jakož i] zásady mezinárodního práva“, zejména nesprávným tvrzením, představujícím základ následného jednání, že prezident Janukovyč, legitimní a demokraticky zvolený prezident Ukrajiny, je „bývalým prezidentem“, v rozporu s ukrajinským a mezinárodním právem, a podporou tzv. „prozatímního prezidenta a vlády“, kteří nebyli zákonně a demokraticky zvoleni a kteří při přebírání těchto pravomocí, někdy i s použitím nezákonného nátlaku, porušili zásady právního státu, demokratické zásady a mezinárodní právo; b) podmínky použití článku 215 SFEU nebyly splněny, jelikož neexistovalo žádné platné rozhodnutí podle hlavy V kapitoly 2 SEU; c) neexistuje dostatečná souvislost k tomu, aby mohl být vůči žalobci uplatněn článek 215 SFEU.Druhý žalobní důvod vychází z toho, že se Rada dopustila zneužití pravomoci. Skutečným cílem Rady při přijímání rozhodnutí (a tedy i nařízení) byl v podstatě pokus o navázání dobrých vztahů s údajným ukrajinským „přechodným režimem“, aby Ukrajina mohla navázat užší vztahy s Evropskou unií (když toto sblížení předtím demokraticky zvolený ukrajinský prezident a jeho vláda odmítli); v žádném případě se nejedná o odůvodnění uvedené v rozhodnutí a v nařízení.Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Rada sporné rozhodnutí a nařízení neodůvodnila. Důvody, na základě nichž byl v rozhodnutí a v nařízení žalobce označen, jsou (mimo to, že jsou chybné) čistě formální, nevhodné a nedostatečně konkrétní.Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že žalobce nesplňuje kritéria p
ožadovaná k tomu, aby mohl být v relevantním období označen. Rada mimo jiné opomenula předložit relevantní informace, ale pokud je žalobci známo, a) nebyl v daném období označen žádným soudním orgánem nebo jiným příslušným orgánem jako osoba odpovědná za zneužití ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonný převod, a b) neprobíhalo vůči němu v daném období na Ukrajině trestní řízení týkající se protiprávních jednání souvisejících se zneužitím ukraj
inských státních prostředků a jejich nezákonným převodem mimo Ukrajinu.Pátý žalobní důvod vychází z toho, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že na žalobce uplatnila sporná opatření. Mimo jiné, Rada každopádně nedisponova
la žádným „konkrétním“ důkazem, který by prokazoval „věcnou správnost“ tvrzení vznesených proti žalobci, a nesprávně vycházela z tvrzení nezákonného tzv. „přechodného režimu“, který se snažil o uchvácení moci a který měl zjevný zájem formulovat taková tvrzení k nelegitimním účelům.Šestý žalobní důvod vychází z toho, že bylo porušeno právo žalobce na obhajobu nebo že mu byla odmítnuta účinná soudní ochrana. Rada mimo jiné nepředložila žalobci žádný dostatečně konkrétní důvod, zejména pak důkaz proti němu, ani přesné údaje a informace odůvodňující zmrazení finančních prostředků, takže žalobce
musel ve velmi omezeném čase podat tuto žalobu.Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že bylo porušeno právo žalobce na vlastnictví podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož omezující opatření představují neodůvodněné a nepřiměřené omezení tohoto práva.