ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pléna)
11. července 2006 (*)
„Článek 213 odst. 2 ES – Článek 126 odst. 2 AE – Porušení povinností vyplývajících z postavení člena Komise – Odnětí nároku na důchod“
Ve věci C‑432/04,
jejímž předmětem je žaloba na základě čl. 213 odst. 2 třetího pododstavce ES a čl. 126 odst. 2 třetího pododstavce AE, podaná dne 7. října 2004,
Komise Evropských společenství, zastoupená H.‑P. Hartvigem a J. Currallem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Édith Cresson, zastoupené G. Vandersandenem, L. Levi a M. Hirschem, avocats,
žalované,
podporované:
Francouzskou republikou, zastoupenou E. Belliard a C. Jurgensen, jakož i G. de Bergues, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
vedlejší účastnicí,
SOUDNÍ DVŮR (plénum),
ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, A. Rosas a K. Schiemann, předsedové senátů, J.-P. Puissochet, R. Schintgen, N. Colneric, S. von Bahr (zpravodaj), R. Silva de Lapuerta, K. Lenaerts, P. Kūris, E. Juhász, G. Arestis, A. Borg Barthet, M. Ilešič, J. Klučka a E. Levits, soudci,
generální advokát: L. A. Geelhoed,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. listopadu 2005,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 23. února 2006,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr konstatoval zvýhodňování nebo přinejmenším hrubou nedbalost představující porušení povinností stanovených v článku 213 ES, jakož i v článku 126 AE É. Cresson, a v důsledku toho rozhodl o částečném nebo úplném odnětí nároku É. Cresson na důchod nebo jej nahrazující požitky.
Právní rámec
2 Článek 213 odst. 2 ES stanoví:
„Členové Komise vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Společenství.
Při plnění svých úkolů nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoliv jednání neslučitelného s povahou své funkce. Každý členský stát se zavazuje zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy Komise při plnění jejich úkolů.
Během funkčního období nesmějí členové Komise vykonávat žádnou jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost. Při svém nástupu se slavnostně zavazují dodržovat během výkonu své funkce i po jeho ukončení povinnosti vyplývající z jejich postavení, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období. V případě porušení těchto povinností může Soudní dvůr na návrh Rady nebo Komise rozhodnout podle okolností o odvolání člena podle článku 216 nebo o odnětí jeho nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky.“
3 Podle článku 216 ES:
„Přestane-li kterýkoli člen Komise splňovat podmínky nezbytné k výkonu své funkce nebo se dopustí vážného pochybení, může být odvolán Soudním dvorem na návrh Rady nebo Komise.“
4 Ustanovení čl. 126 odst. 2 AE jsou totožná s ustanoveními čl. 213 odst. 2 ES.
Právní úprava týkající se hostujících vědců
5 Dne 19. prosince 1989 Komise přijala rozhodnutí obsahující správní směrnice použitelné na hostující vědce v rámci některých výzkumných programů (dále jen „rozhodnutí týkající se hostujících vědců“).
6 Toto rozhodnutí zejména stanoví profesní kategorie, ke kterým musí náležet osoby, které mohou být přijaty jako hostující vědci, použitelnou platovou tabulku a dobu trvání smluv, které lze uzavřít. Rovněž upřesňuje, že hostující vědec je povinen vyhotovit zprávu o činnosti, která byla předmětem jeho hostování ve lhůtě jednoho měsíce po uplynutí jeho smlouvy.
Skutkový základ sporu
7 Hlavní skutečnosti, tak jak vyplývají zejména ze žaloby, jsou následující.
8 Édith Cresson byla členkou Komise od dne 24. ledna 1995 do dne 8. září 1999. Komise, tehdy za předsednictví J. Santera, podala kolektivní rezignaci dne 16. března 1999, přičemž ve funkci zůstala až do dne 8. září téhož roku. Úřad É. Cresson zahrnoval následující oblasti: vědu, výzkum a rozvoj, lidské zdroje, školství, odborné vzdělávání a mládež, jakož i Společné výzkumné centrum (SVC), což jsou odvětví, která s výjimkou SVC v rozhodné době spadala pod generální ředitelství (GŘ) XII, XIII.D a XXII.
9 Žalobní důvody vznesené Komisí proti É. Cresson jsou prezentovány ve dvou částech: první se týká R. Berthelota a druhá T. Riedingera.
Pokud jde o R. Berthelota
10 Když É. Cresson nastoupila do funkce, její kabinet již byl ustaven. Édith Cresson nicméně projevila přání využít služeb jednoho ze svých blízkých známých, R. Berthelota, jako „osobního poradce“. Podle svého životopisu byl R. Berthelot lékařem, zubním chirurgem, zastával funkci vedoucího nemocničního oddělení a byl pověřen úkoly u Národní agentury pro zhodnocení výzkumu (Anvar) po dobu tří měsíců. Bydlel v obci blízko města Châtellerault (Francie), jehož byla É. Cresson starostkou. René Berthelot nemohl být z důvodu svého věku 66 let v rozhodné době přijat jako dočasný zaměstnanec, aby sloužil jako člen kabinetu komisaře. François Lamoureux, vedoucí kabinetu É. Cresson, mimoto É. Cresson sdělil, že vzhledem k věku R. Berthelota nevidí žádnou možnost, jak by dotyčného Komise zaměstnala.
11 Édith Cresson, jež si nicméně přála využít služeb R. Berthelota jako osobního poradce, se tedy obrátila na útvary správy, aby zjistily podmínky, za kterých by bylo možné dotyčného přijmout do zaměstnání. Správa zvážila různé typy smluv, zejména smlouvu pro poradce, která nebyla přijata z důvodu přílišné nákladnosti, a smlouvu pro hostujícího vědce, která byla nakonec zvolena.
12 René Berthelot byl tedy zaměstnán jako hostující vědec u GŘ XII ode dne 1. září 1995 na původní dobu šesti měsíců. Tato doba byla poté prodloužena až do konce měsíce února 1997. Ačkoliv zaměstnání v postavení hostujícího vědce s sebou nese to, že dotyčný vykonává své funkce buď v SVC, nebo v útvarech, které se věnují výzkumným činnostem, R. Berthelot pracoval výhradně jako osobní poradce É. Cresson.
13 Jelikož R. Berthelot neměl k dispozici přidělenou kancelář, užíval mimo jiné průchozí kancelář kabinetu. Přicházel do Komise obvykle v úterý ráno a odcházel ve čtvrtek večer. O svých činnostech informoval É. Cresson ústně.
14 Od měsíce dubna 1996 byl podle pravidla o zákazu souběhu měsíční příspěvek, který R. Berthelot pobíral jako hostující vědec, snížen za účelem zohlednění částky důchodu, který pobíral ve Francii.
15 Krátce po uplatnění tohoto snížení bylo kabinetem É. Cresson vystaveno třináct příkazů ke služební cestě do Châtellerault za období ode dne 23. května do 21. června 1996 na jméno R. Berthelota, což mu zajistilo přibližně 6 900 eur. Podle trestního vyšetřování vedeného v Belgii od roku 1999 se příkazy ke služební cestě týkaly fiktivních služebních cest.
16 Ode dne 1. září 1996 byl R. Berthelot přeřazen do jiné třídy, takže přešel ze skupiny II do skupiny I hostujících vědců. Jeho měsíční odměna, která tehdy činila řádově 4 500 eur, se zvýšila o přibližně 1 000 eur.
17 Na konci jeho smlouvy s GŘ XII, a sice dne 1. března 1997, byla R. Berthelotovi nabídnuta další smlouva pro hostujícího vědce při SVC na dobu jednoho roku, která uplynula na konci měsíce února 1998. Celková doba jeho zaměstnání jako hostujícího vědce tak dosáhla dvou a půl roku, zatímco právní úprava stanoví maximální dobu trvání této funkce na 24 měsíců.
18 Útvar finanční kontroly Komise dne 2. října 1997 na základě rozhodnutí týkajícího se hostujících vědců požádal, aby mu byla doručena zpráva o činnosti vážící se ke smlouvě R. Berthelota, která uplynula na konci měsíce února 1997. Podle znění tohoto rozhodnutí měl R. Berthelot vyhotovit takovou zprávu po uplynutí této první smlouvy, jakož i po uplynutí jeho smlouvy s SVC. Po několika upomínkách byly v červenci 1998 konečně předány zprávy vyhotovené v kabinetu É. Cresson sestávající ze směsice poznámek různých autorů.
19 Dne 31. prosince 1997 R. Berthelot ze zdravotních důvodů požádal, aby byla smlouva s ním ukončena k tomuto datu. Jeho žádosti bylo vyhověno.
20 Édith Cresson se nicméně obrátila na svého vedoucího kabinetu, aby přezkoumal, zda by bylo možno pro R. Berthelota najít ode dne 1. ledna 1998 „řešení“, což je výraz použitý tímto vedoucím. Bylo tedy zamýšleno zaměstnat R. Berthelota jako zvláštního poradce, ale R. Berthelot tuto nabídku odmítl.
21 René Berthelot zemřel dne 2. března 2000.
Pokud jde o T. Riedingera
22 Timmu Riedingerovi, obchodnímu advokátovi a osobnímu známému É. Cresson, útvary Komise v roce 1995 nabídly tři smlouvy, přičemž přinejmenším dvě z nich na výslovnou žádost É. Cresson.
23 Předmětem první smlouvy podepsané generálním ředitelem SVC byla „analýza proveditelnosti propojení prognostických středisek ve střední Evropě se středisky v Evropském společenství“. Tato smlouva byla spojena s rozvojem Institutu technologických prognóz v Seville (Španělsko) a směřovala k prohloubení vztahů v této oblasti se zeměmi střední Evropy.
24 Druhá smlouva na částku 10 500 ECU spočívala ve „služební cestě jako doprovod É. Cresson do jižní Afriky ve dnech od 13. do 16. května 1995 a ve vyhotovení zprávy“. Tato služební cesta se skládala ze dvou částí. Předmětem první části byla konference o informační společnosti. Druhá se týkala zejména vyslání mladých německých lékařů do jižní Afriky v rámci „dobrovolné služby“. Uvedená služební cesta měla rovněž turistický aspekt.
25 Třetí smlouva se týkala „předběžné studie proveditelnosti ohledně vytvoření institutu evropského srovnávacího práva“. Tento institut měl umožnit lepší pochopení právních problémů spojených s oblastí výzkumu, zejména v oboru duševního vlastnictví a patentů.
26 Ačkoliv rozpočtové závazky pro tyto tři smlouvy byly zaregistrovány pro útvary, za které byla odpovědná É. Cresson, žádná z nich nebyla provedena ani uhrazena.
Zahájená vyšetřování a řízení
27 Nejprve byla provedena vyšetřování výborem nezávislých znalců, poté Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a konečně Disciplinárním a vyšetřovacím úřadem Komise (IDOC). Vyšetřování bylo rovněž zahájeno belgickým vyšetřovacím soudcem a řízení bylo zahájeno i Komisí.
Vyšetřování výboru nezávislých znalců
28 Výbor nezávislých znalců zřízený dne 27. ledna 1999 pod záštitou Evropského parlamentu a Komise byl pověřen vyhotovením první zprávy za účelem určení, do jaké míry Komise jako sbor či individuálně jeden nebo více z jejích členů byli odpovědní za nedávné případy podvodného jednání, špatné správy nebo nepotismu zmíněné v průběhu parlamentní rozpravy.
29 Ve své zprávě předložené dne 15. března 1999 tento výbor dospěl, pokud jde o R. Berthelota, k závěru o existenci nepochybného případu zvýhodňování.
Vyšetřování OLAF a IDOC
30 Na základě závěrů výboru nezávislých znalců provedl OLAF vlastní vyšetřování a dne 23. listopadu 1999 předložil zprávu.
31 Tato zpráva vedla k zahájení několika disciplinárních řízení s úředníky a zaměstnanci Komise, jakož i řízení směřujícího k navrácení částek bezdůvodně zaplacených R. Berthelotovi.
32 Generální ředitelství pro personál a administrativu (dále jen GŘ ADMIN), a poté IDOC po jeho vytvoření rozhodnutím ze dne 19. února 2002, přistoupily k vyšetřování ohledně T. Riedingera a ke dvěma doplňujícím vyšetřováním ohledně R. Berthelota, přičemž jedno se týkalo role GŘ XII, druhé se týkalo zapojení SVC.
33 Při těchto vyšetřováních se uskutečnilo několik desítek slyšení a É. Cresson byla několikrát kontaktována příslušnými útvary, jakož i N. Kinnockem, místopředsedou Komise pověřeným správní reformou. Édith Cresson předložila svá vyjádření dopisy z 24. září, 22. října a 17. prosince 2001.
34 GŘ ADMIN předalo svou zprávu týkající se T. Riedingera dne 8. srpna 2001. IDOC předložil zprávu týkající se R. Berthelota dne 22. února 2002.
Trestní řízení
35 Na základě trestního oznámení člena Parlamentu bylo v roce 1999 zahájeno trestní vyšetřování ohledně spisu týkajícího se R. Berthelota. Komise vystupovala jako účastnice adhezního řízení uplatňující občanskoprávní nároky proti É. Cresson.
36 Vyšetřující soudce obvinil É. Cresson, R. Berthelota, jakož i úředníky a zaměstnance Komise z padělání nebo pozměňování listin, jejich užití jako pravých, podvodu nebo protiprávního střetu zájmů na základě tří následujících skutečností:
– přijetí R. Berthelota jakožto hostujícího vědce, ke kterému mělo dojít za porušení pravidel zavedených Komisí,
– konečných zpráv z hostování R. Berthelota, jakož i
– příkazů a vyúčtování služebních cest R. Berthelota.
37 Královský prokurátor ve svém písemném návrhu předloženém poradnímu senátu tribunal de première instance (soudu prvního stupně) v Bruselu (Belgie), tedy soudu, který na konci vyšetřování musí rozhodnout, zda osoba musí být postavena před trestní soud, aby tam byla souzena, nepřihlédl k části obvinění týkající se první skutečnosti, když usoudil, že přijetí R. Berthelota nebylo v rozporu s právní úpravou Společenství a že ustanovení belgického trestního řádu ve věci střetu zájmu se v rozhodné době nepoužilo na osoby vykonávající veřejnou funkci v organizaci mezinárodního veřejného práva. Královský prokurátor rovněž nepřihlédl k části obvinění týkající se druhé skutečnosti z důvodu, že ze spisu podle něj nevyplývalo žádné provinění É. Cresson. Body obvinění týkající se třetí skutečnosti byly nejprve přijaty, ale nakonec od nich bylo upuštěno.
38 Usnesením ze dne 30. června 2004 poradní senát tribunal de première instance v Bruselu vzal na vědomí ústní návrh královského prokurátora, odkázal na odůvodnění jeho písemného návrhu, prohlásil, že v trestním stíhání pokud jde o R. Berthelota nelze pokračovat z důvodu jeho úmrtí, a dospěl k závěru o zastavení trestního stíhání pokud jde o ostatní obviněné. Pokud jde o É. Cresson, tento soud konstatoval, že neexistují skutečnosti odůvodňující obvinění, co se týče její údajné znalosti sporných skutečností ohledně příkazů ke služební cestě R. Berthelota.
Řízení zahájené Komisí
39 Dne 21. ledna 2003 kolegium komisařů rozhodlo zaslat É. Cresson sdělení vytýkaných skutečností v rámci případného zahájení řízení zakládajícího se na čl. 213 odst. 2 ES a čl. 126 odst. 2 AE. Bylo rovněž přijato rozhodnutí o tom, že É. Cresson bude umožněn přístup k jejímu spisu a že bude vyzvána ke sdělení svého vyjádření.
40 Sdělení vytýkaných skutečností, které se týkalo zaměstnání R. Berthelota a smluvních nabídek předložených T. Riedingerovi, bylo É. Cresson předáno nejprve dne 17. března 2003, poté z čistě technických důvodů týkajících se rozhodovacího postupu na základě zmocnění jí byl tentýž dokument s datem 30. dubna 2003 odeslán dne 6. května 2003.
41 Mezi poradci É. Cresson a Komisí poté proběhla výměna hojné korespondence ohledně dosahu takto zahájeného řízení, jakož i přístupu É. Cresson k dokumentům, které považovala za relevantní.
42 Édith Cresson odpověděla na sdělení vytýkaných skutečností dokumentem datovaným 30. září 2003. Napadá v něm zejména právní základ tohoto oznámení a podpůrně uplatňuje, že uplatňované vytýkané skutečnosti nejsou prokázány. Krom toho požaduje, aby jí byla uhrazena částka 50 000 eur na náhradu majetkové i nemajetkové újmy utrpěné poté, co proti ní bylo zahájeno disciplinární řízení.
43 Édith Cresson byla vyslechnuta Komisí na slyšení, které se konalo dne 30. června 2004.
44 Dne 19. července 2004 se Komise rozhodla předložit věc Soudnímu dvoru.
Řízení před Soudním dvorem a návrhová žádání účastnic řízení
45 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– určil, že É. Cresson porušila povinnosti, které pro ni vyplývaly z článků 213 ES a 126 AE;
– v důsledku toho rozhodl o částečném nebo úplném odnětí nároku na důchod nebo veškerých dalších požitků spojených s těmito nároky nebo je nahrazujícími vyplácenými É. Cresson, přičemž Komise ponechává na úvaze Soudního dvora, aby určil dobu trvání a rozsah tohoto odnětí, a
– uložil É. Cresson náhradu nákladů řízení.
46 Édith Cresson navrhuje, aby:
– žaloba podaná Komisí byla prohlášena za nepřípustnou;
– podpůrně, uvedená žaloba byla zamítnuta jako protiprávní a neopodstatněná;
– Komisi bylo nařízeno předložit úplný zápis z jednání, které vedlo k rozhodnutí přijatému dne 19. července 2004 předložit věc Soudnímu dvoru, jakož i ostatní dokumenty požadované žalovanou v jejích návrzích a v jejím potvrzujícím návrhu z 26. dubna a 5. října 2004, a
– Komisi byla uložena náhrada veškerých nákladů řízení.
47 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 2. června 2005 bylo povoleno vedlejší účastenství Francouzské republiky na podporu návrhových žádání É. Cresson.
48 Pokud jde o žádost É. Cresson směřující k předložení určitých dokumentů, Soudní dvůr tuto žádost zamítl usnesením ze dne 9. září 2005.
K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
49 Dopisem ze dne 30. března 2006 É. Cresson navrhla Soudnímu dvoru podle článku 61 jeho jednacího řádu, aby nařídil znovuotevření ústní části řízení. Svůj návrh odůvodňuje tvrzením, že stanovisko generálního advokáta spočívá ve více ohledech na skutečnostech, které nebyly mezi účastnicemi řízení projednány. V zásadě tvrdí, že generální advokát jednak své stanovisko pojímá výlučně z hlediska zásad a kvalifikuje povahu dotčeného řízení jako „ústavní“, a jednak nepojednává o skutkových okolnostech, které jsou přesto nezbytné k rozhodnutí o vytýkaném chování.
50 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr může z úřední povinnosti nebo na návrh generálního advokáta nebo také na návrh účastníků řízení nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 61 svého jednacího řádu, pokud má za to, že je věc nedostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (viz zejména usnesení ze dne 4. února 2000, Emesa Sugar, C‑17/98, Recueil, s. I‑665, bod 18, a rozsudek ze dne 14. prosince 2004, Swedish Match, C‑210/03, Sb. rozh. s. I‑11893, bod 25).
51 V projednávaném případě z návrhu na znovuotevření vyplývá, že tento návrh ve skutečnosti představuje komentář ke stanovisku generálního advokáta. V tomto návrhu není dovolávána žádná skutková okolnost ani žádné ustanovení právních předpisů, o které by se generální advokát opíral a které by nebyly projednány mezi účastnicemi řízení. Krom toho má Soudní dvůr za to, že má k dispozici všechny skutečnosti nezbytné k tomu, aby rozhodl ve věci samé.
52 V důsledku toho je třeba po vyslechnutí generálního advokáta zamítnout tento návrh na znovuotevření ústní části řízení.
K žalobě
Úvodní poznámky
53 Žalobní důvody vznesené vůči É. Cresson se zakládají na ustanoveních článků 213 ES a 126 AE. Jelikož jsou tato ustanovení totožná, je namístě chápat odkazy učiněné na článek 213 ES tak, že odkazují rovněž na článek 126 AE.
54 Projednávaný spor vyžaduje přezkoumání následujících otázek: dosahu čl. 213 odst. 2 ES, respektování procesních pravidel a různých práv dovolávaných É. Cresson, zejména práv obhajoby, důsledků trestního řízení, existence nesplnění povinností uvedených v čl. 213 odst. 2 ES a případného uložení sankce.
55 Pokud jde o námitku nepřípustnosti vznesenou É. Cresson, tato námitka se opírá o několik důvodů. Nejprve článek 213 ES nemůže v projednávaném případě představovat platný právní základ předložení věci Soudnímu dvoru. Dále rozhodnutí o zastavení trestního stíhání poradním senátem tribunal de première instance v Bruselu zbavilo disciplinární řízení zahájené Komisí jeho předmětu a obsahu. Konečně skutečnosti vytýkané É. Cresson jsou nepatrného významu.
56 Tyto důvody nepřípustnosti jsou nicméně neoddělitelné od meritorních otázek nastolených sporem a uvedených v bodu 54 tohoto rozsudku. Problémy týkající se právního základu žaloby a údajně nepatrného významu vytýkaných skutečností jsou spojené s analýzou otázek týkajících se dosahu čl. 213 odst. 2 ES a existence nesplnění povinností uvedených v tomto článku. Pokud jde o účinky zastavení trestního stíhání trestním soudem, tyto účinky spadají pod otázku týkající se přezkumu důsledků trestního řízení. Tyto důvody nepřípustnosti budou tedy projednány v rámci přezkumu věci samé.
K dosahu čl. 213 odst. 2 ES
Vyjádření účastnic řízení
57 Komise uplatňuje, že čl. 213 odst. 2 ES se týká porušení povinností členy tohoto orgánu vyplývajících z jejich postavení. Komisař, který nejedná ve veřejném zájmu nebo se nechá vést úvahami diktovanými soukromým nebo osobním zájmem, ať již finančním, či nikoli, tyto povinnosti porušuje.
58 Jelikož takové porušení je vytýkáno É. Cresson, navrhované odsouzení a požadovaná sankce, a sice úplné nebo částečné odnětí nároku na důchod dotyčné nebo jej nahrazující požitky, se správně zakládají na čl. 213 odst. 2 ES.
59 Édith Cresson tvrdí, že toto ustanovení nemůže přestavovat právní základ pro předložení věci Soudnímu dvoru.
60 Zaprvé jiné nesplnění povinností uvedených v čl. 213 odst. 2 prvním a druhém pododstavci ES členy Komise, než je přijímání externích činností, kteréhožto se dopustí v průběhu svého mandátu, lze podle ustanovení článku 216 ES sankcionovat výlučně odvoláním.
61 Vzhledem k tomu, že Komise vytýká É. Cresson takové nesplnění, nemůže podat žalobu směřující k tomu, aby byla sankcionována odnětím svého nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky. Taková sankce není stanovena ani čl. 213 odst. 2 ES, ani žádným jiným ustanovením práva Společenství.
62 Zadruhé ustanovení čl. 213 odst. 2 třetího pododstavce ES se použije, když člen Komise nesplnil své povinnosti čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých externích činností buď během svých funkcí, nebo po ukončení jejich výkonu. V tomto případě je předpokládanou sankcí buď odvolání z funkce za podmínek stanovených v článku 216 ES, pokud je činnost uskutečněna v průběhu mandátu člena Komise, nebo odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky, pokud je činnost vykonávána po uplynutí tohoto mandátu.
63 Jelikož Édith Cresson není obviněna ze žádného nesplnění zákazu externích činností, ustanovení čl. 213 odst. 2 třetího pododstavce ES se na ni nepoužijí.
Závěry Soudního dvora
64 Za účelem ověření, zda Komise právem založila svou žalobu na čl. 213 odst. 2 ES, je třeba přezkoumat znění tohoto ustanovení.
65 Uvedený odstavec 2 stanoví ve třech pododstavcích hlavní povinnosti a zákazy, které se vztahují na členy Komise.
66 První pododstavec vyžaduje, aby uvedení členové vykonávali svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Společenství.
67 Druhý pododstavec upřesňuje, že tato povinnost nezávislosti musí být uplatňována vůči všem vládám a jiným subjektům.
68 Třetí pododstavec nejprve členům Komise zakazuje vykonávat jakoukoliv jinou činnost souběžně s jejich funkcemi.
69 Tento pododstavec poté obecně upřesňuje způsob, jakým členové Komise musejí vykonávat své funkce. Musejí tak dodržovat povinnosti vyplývající z jejich postavení člena Komise. Tyto povinnosti zahrnují zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí jejich mandátu. Jelikož tento druh povinnosti je uveden pouze příkladmo, povinnosti stanovené v uvedeném pododstavci nemohou být, na rozdíl od toho, co tvrdí É. Cresson, omezeny na zákaz souběhu činností v průběhu mandátu člena Komise a na povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání funkcí po uplynutí tohoto mandátu.
70 Jelikož nic v tomto třetím pododstavci neomezuje pojem „povinnosti vyplývající z jejich postavení“, musí být tento pojem chápán v širokém smyslu. S přihlédnutím k vysoké odpovědnosti, která je členům Komise svěřena, je totiž třeba, jak generální advokát uvedl v bodě 74 svého stanoviska, aby dodržovali nejpřísnější normy chování. Je tedy namístě chápat uvedený pojem tak, že kromě povinnosti čestného a zdrženlivého jednání výslovně uvedené v čl. 213 odst. 2 třetím pododstavci ES zahrnuje veškeré povinnosti, které vyplývají z postavení člena Komise, mezi něž patří povinnost uvedená v čl. 213 odst. 2 prvním pododstavci ES jednat zcela nezávisle a v obecném zájmu Společenství.
71 Členům Komise se tedy ukládá, aby u nich obecný zájem Společenství vždy převážil nejenom nad vnitrostátními zájmy, ale rovněž nad osobními zájmy.
72 Jestliže tak členové Komise musejí vždy dbát na to, aby jednali bezúhonným způsobem, nevyplývá z toho však, že i nejmenší odchylka od těchto norem může být postižena na základě čl. 213 odst. 2 ES. Vyžaduje se existence nesplnění povinnosti jistého stupně závažnosti.
73 Na základě čl. 213 odst. 2 třetího pododstavce ES Soudní dvůr může v případě porušení povinností vyplývajících z postavení člena Komise rozhodnout o sankci spočívající v odvolání z funkce nebo v odnětí nároku dotyčného na důchod nebo jej nahrazující požitky. Toto odvolání lze použít pouze v případě nesplnění povinnosti, kterého se člen Komise dopustil a které je stíháno, když je dotyčný člen Komise ještě ve funkci. Naproti tomu odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky lze použít, pokud se člen Komise dopustil nesplnění povinnosti v průběhu nebo po uplynutí svého mandátu. Při neexistenci upřesnění ohledně rozsahu odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky má Soudní dvůr volnost rozhodnout o jejich úplném nebo částečném odnětí podle stupně závažnosti nesplnění povinnosti.
74 Na rozdíl od toho, co tvrdí É. Cresson, tak okolnost, že mandát člena Komise uplynul, a že již tedy nelze rozhodnout o odvolání dotyčného z funkce, nemůže být překážkou toho, aby byl tento člen Komise sankcionován za nesplnění povinnosti, kterého se dopustil v průběhu svého mandátu, ale které bylo zjištěno nebo prokázáno po uplynutí tohoto mandátu.
75 Z toho vyplývá, že čl. 213 odst. 2 ES, na kterém se zakládá zahájení řízení před Soudním dvorem v projednávané věci směřujícího k tomu, aby bylo určeno, že É. Cresson porušila povinnosti, které pro ni vyplývají z tohoto ustanovení, a rozhodnuto o úplném nebo částečném odnětí jejího nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky, představuje správný právní základ.
K respektování procesních pravidel a různých práv dovolávaných É. Cresson, zejména práv obhajoby
Vyjádření É. Cresson
76 Podle É. Cresson nebyla respektována procesní pravidla a různá práva, zejména práva obhajoby. Z toho vyplývá, že je tím dotčena legalita jak správního řízení před Komisí, tak soudního řízení před Soudním dvorem a Soudní dvůr musí prohlásit žalobu za nepřípustnou.
– Vada spočívající v nedostatku příslušnosti
77 Podle É. Cresson bylo správní vyšetřování zahájeno neprávem p. Reichenbachem, generálním ředitelem pro personál a administrativu, v postavení orgánu oprávněného ke jmenování, na základě zprávy IDOC. Édith Cresson má za to, že tento generální ředitel nebyl příslušný k rozhodnutí o zahájení řízení, které případně náleželo kolegiu komisařů.
– Nerespektování přiměřených lhůt
78 Édith Cresson tvrdí, že zahájení disciplinárního řízení v roce 2003, tedy více než sedm let po skutečnostech, z nichž Komise vycházela, je nepřípustné, zejména s přihlédnutím k existenci různých zpráv o vytýkaných skutečnostech, které byly k dispozici již dlouhou dobu, a k tomu, že věc není složitá.
– Vadná kumulace funkcí Komisí
79 Édith Cresson uplatňuje, že Komise kumulovala několik funkcí, které měly zůstat odděleny.
80 Podle É. Cresson tento orgán se nejen ujal role disciplinárního orgánu, ale rovněž jednal jako „vyšetřovací soudce“ tím, že belgickému vyšetřovacímu soudci poskytl všechny informace způsobilé prokázat její vinu, dal podnět k několika vyšetřováním a zahájil vůči ní disciplinární řízení. Krom toho na sebe vzal roli žalobce tím, že se rozhodl předložit věc Soudnímu dvoru.
81 Tato kumulace funkcí zasahuje do práva na spravedlivý proces.
– Tlaky vyvíjené na Komisi
82 Podle É. Cresson Parlament vyvíjel na Komisi tlaky, kterým Komise podlehla. Komise tak nesplnila svoji povinnost nestrannosti, a to k újmě É. Cresson.
– Různá porušení řízení
83 Édith Cresson tvrdí, že došlo k četným porušením pravidel stanovených v rozhodnutí zakládajícím IDOC ze dne 19. února 2002. Vyšetřovatelé, které tento úřad použil, nesestávali výlučně ze zaměstnanců IDOC, ale jednalo se rovněž o úředníky náležející k dalším útvarům Komise. Zprávy IDOC nedefinují osobní odpovědnost a neobsahují ani doporučení, ani závěry. Zatímco role IDOC má být ve vztahu k roli OLAF podpůrná v tom smyslu, že vést správní vyšetřování a dokončit jej v případě podvodu, korupce nebo jiných protiprávních jednání ohrožujících finanční zájmy Společenství přísluší v první řadě OLAF, IDOC vedl doplňující správní šetření, aniž by toto pravidlo bylo respektováno. Édith Cresson doplňuje, že v průběhu těchto vyšetřování nebyla správně informována ani vyslechnuta. Zejména nebyla informována o tom, že může dojít k rozhodnutí pro ni nepříznivému, nebyly jí doručeny zprávy týkající se správního vyšetřování ohledně R. Berthelota a T. Riedingera a nebyla jí poskytnuta příležitost předložit vyjádření.
84 Édith Cresson krom toho tvrdí, že došlo k překrývání disciplinárních řízení zahájených vůči několika úředníkům Komise zapojeným do přijetí R. Berthelota do zaměstnání. Nebyla správně informována o výsledku těchto řízení navzdory jejich dopadu na její věc. Konečně vyšetřovatelé IDOC pověření spisem R. Berthelota překročili svoje oprávnění tím, že při této příležitosti kladli otázky týkající se spisu T. Riedingera.
85 Pokud jde o vyšetřování OLAF, spisy poskytnuté k dispozici É. Cresson neobsahují požadovaná zmocnění pro všechny zaměstnance, kteří se účastnili těchto vyšetřování. Krom toho chyběla oprávnění nezbytná pro každý zásah vyšetřovatelů. Podle É. Cresson vady zásahů OLAF způsobují neplatnost správních vyšetřování, která vedla ke zprávě ze dne 22. února 2002 ve spisu týkajícím se R. Berthelota.
– Neexistence přístupu ke dvojstupňovému soudnictví
86 Édith Cresson uplatňuje, že nejzávažnější problém tkví v neexistenci přístupu ke dvojstupňovému soudnictví. V případě, že by Soudní dvůr rozhodl, že jí uloží sankci, É. Cresson by neměla k dispozici žádný opravný prostředek. Zdůrazňuje, že úředník Evropských společenství požívá mnohem širších záruk, než jaké jsou stanoveny pro členy Komise jak ve stadiu správního řízení, tak ve stadiu soudního řízení. Takový úředník může zejména napadnout rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování před Soudem prvního stupně Evropských společenství, a poté podat kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Neexistence možnosti napadnout rozhodnutí Soudního dvora představuje porušení základních práv.
Závěry Soudního dvora
87 Pokud jde o první důvod dovolávaný É. Cresson na její obranu, který vychází z údajného nedostatku příslušnosti generálního ředitele pro personál a administrativu k zahájení správního vyšetřování na základě zpráv IDOC a k zahájení správního řízení, je třeba zaprvé konstatovat, jak to správně uplatňuje i Komise, že dotčená správní vyšetřování byla zahájena před založením IDOC.
88 Zadruhé, pokud jde o zahájení správního řízení, toto se uskutečnilo předáním sdělení vytýkaných skutečností É. Cresson. O tomto oznámení přitom nebylo rozhodnuto generálním ředitelem pro personál a administrativu, ale samou Komisí. Původcem zahájení správního řízení je tedy Komise, a nikoliv tento generální ředitel.
89 Z toho vyplývá, že tento první důvod obrany není opodstatněný.
90 Pokud jde o zahájení řízení stanoveného v čl. 213 odst. 2 ES, toto ustanovení nestanoví žádnou zvláštní lhůtu. Lhůty, které má Komise v tomto rámci k dispozici, však nejsou neomezené. V případě, že v této věci neexistují ustanovení právních předpisů, tento orgán má povinnost neodkládat neustále výkon svých pravomocí, aby tak dodržel základní požadavek právní jistoty (viz rozsudky ze dne 24. září 2002, Falck a Acciaierie di Bolzano v. Komise, C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, bod 140, jakož i ze dne 23. února 2006, Atzeni a další, C‑346/03 a C‑529/03, Sb. rozh. I‑1875, bod 61) a aby nezvýšil obtíže žalovaných vyvrátit tvrzení Komise, a neporušil tak jejich práva obhajoby (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. května 1991, Komise v. Nizozemsko, C‑96/89, Recueil, s. 2461, bod 16).
91 V projednávaném případě skutečnosti vytýkané É. Cresson sahají do roku 1995, k přijetí R. Berthelota došlo v měsíci září a nabídka smluv T. Riedingerovi byla učiněna v průběhu téhož roku. První zpráva z vyšetřování vyhotovená k této věci byla dílem výboru nezávislých znalců a pochází z března 1999. Zprávy z vyšetřování byly poté předloženy OLAF a IDOC mezi rokem 1999 a rokem 2002. Komise čekala na předložení poslední z těchto zpráv před tím, než zahájila řízení proti É. Cresson.
92 Jelikož čl. 213 odst. 2 ES nebyl předtím ještě nikdy použit k zahájení řízení proti členu Komise z důvodu jeho chování v průběhu jeho mandátu, Komise mohla mít za to, že je nezbytná zvláštní ostražitost. Za těchto podmínek rozhodnutí zahájit správní řízení s É. Cresson v lednu 2003 odesláním sdělení vytýkaných skutečností a doručení tohoto oznámení dotyčné v květnu téhož roku nevykazují nepřiměřený charakter. Édith Cresson krom toho nepředložila skutečnosti takové povahy, která by prokazovala, že trvání řízení před Komisí mělo vliv na způsob, kterým zorganizovala svou obranu.
93 Édith Cresson vytýká Komisi, že kumulovala několik funkcí, které patří odlišným orgánům, a zasáhla tak do práva na spravedlivý proces. Podle É. Cresson tato kumulace funkcí Komisí brání tomu, aby posledně uvedená byla dostatečně nestranná ve své úloze disciplinárního orgánu.
94 Tento důvod lze však pouze zamítnout, jelikož Komise nemá pravomoc konstatovat nesplnění povinností vyplývajících z postavení člena Komise Z ustanovení čl. 213 odst. 2 ES totiž vyplývá, že Komise v případě domnělého porušení povinností člena Komise může pouze předložit věc Soudnímu dvoru. Soudnímu dvoru přísluší, aby konstatoval případné porušení povinností člena Komise vyplývajících z jeho postavení a aby mu uložil sankci.
95 Ani následující důvod týkající se tlaků, které Parlament vyvíjel na Komisi a které bránily Komisi jednat nestranně, nemůže obstát.
96 Ať šlo o jakékoliv tlaky, kterým Komise byla případně vystavena, přísluší Soudnímu dvoru, aby rozhodl ve věci, opíraje se o celek písemností ve spisu, které mu byly předloženy.
97 V důsledku toho tvrzení, podle něhož byly na Komisi vyvíjeny tlaky, nepředstavuje účinný argument.
98 Pokud jde o vyjádření É. Cresson týkající se různých porušení procesních pravidel a zásahu do práva na dvojstupňové soudnictví, tato směřují k prokázání existence procesních vad nebo nedostatků ovlivňujících zejména práva obhajoby, které mají být takové povahy, že mohou zpochybnit předmět sporu předloženého Soudnímu dvoru a přezkum věci Soudním dvorem.
99 Édith Cresson se nejprve dovolává porušení pravidel stanovených v rozhodnutí ze dne 19. února 2002 zakládajícím IDOC. Dotčená správní vyšetřování nebyla uskutečněna při respektování těchto pravidel.
100 Je nicméně namístě konstatovat, že tato vyšetřování začala a téměř celá proběhla před vytvořením IDOC. Pokud jde o T. Riedingera, uskutečněná správní vyšetřování byla ukončena před tímto datem, protože vedla ke zprávě vydané dne 8. srpna 2001. Pokud jde o R. Berthelota, vyšetřování byla ukončena zprávou vydanou tři dny po vytvoření IDOC, a sice dne 22. února 2002.
101 Édith Cresson rovněž zpochybňuje platnost vyšetřování OLAF, o která se opíralo GŘ ADMIN, a poté IDOC pro vedení vlastních doplňujících správních vyšetřování.
102 V tomto ohledu, aniž by bylo třeba zkoumat tvrzení É. Cresson týkající se formálních vad vyšetřovacího řízení prováděného OLAF, je třeba konstatovat, že GŘ ADMIN vedlo vlastní vyšetřování a připravilo své zprávy nezávisle a že tyto zprávy byly převzaty IDOC, když byl vytvořen. Sdělení vytýkaných skutečností se zakládalo na těchto zprávách, nikoli na zprávách, které snad vyhotovil OLAF.
103 Poté vyvstává otázka, zda byla navzdory neexistenci podrobných pravidel pro řízení stanovené v čl. 213 odst. 2 ES respektována práva obhajoby.
104 Je třeba připomenout, že respektování práv obhajoby v každém řízení zahájeném vůči osobě, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, je základní právní zásadou Společenství a musí být zajištěno i při neexistenci jakéhokoliv předpisu týkajícího se dotčeného řízení. Z ustálené judikatury vyplývá, že respektování práv obhajoby vyžaduje, aby osobě, proti níž Komise zahájila správní řízení, bylo během tohoto řízení umožněno užitečně vyjádřit její stanovisko k realitě a relevanci tvrzených skutečností a okolností, jakož i k dokumentům, z nichž Komise vycházela na podporu svého tvrzení, pokud jde o existenci porušení práva Společenství (viz rozsudek ze dne 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, Recueil, s. 2263, bod 27).
105 V důsledku toho je třeba ověřit, zda É. Cresson byla včas informována o skutečnostech, které jsou jí vytýkány, a zda měla možnost být vyslechnuta.
106 Řízení zahájenému proti É. Cresson na základě čl. 213 odst. 2 ES předcházelo správní řízení zahájené Komisí na základě předběžných správních vyšetřování.
107 Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že v průběhu správních vyšetřování byla É. Cresson několikrát kontaktována příslušnými útvary a že předložila svá vyjádření dopisy z 24. září, 22. října a 17. prosince 2001.
108 Správní řízení začalo zasláním sdělení vytýkaných skutečností É. Cresson dne 6. května 2003. Édith Cresson měla přístup ke svému spisu a byla vyzvána k předložení svých vyjádření. K odpovědi na toto oznámení měla k dispozici lhůtu více než čtyř měsíců. Édith Cresson předložila svá vyjádření písemně dne 30. září 2003 a ústně dne 30. června 2004. Komise se rozhodla předložit věc Soudnímu dvoru dne 19. července 2004.
109 Průběh správního řízení nevykazuje žádnou skutečnost, která by byla povahy způsobilé zasáhnout do práv obhajoby.
110 Naopak se jeví, že jelikož Komise zaslala É. Cresson sdělení vytýkaných skutečností obsahující celý souhrn vytýkaných skutečností a právní analýzu těchto skutečností, poskytla dotyčné přístup k jejímu spisu, vyzvala ji k předložení jejích vyjádření ve lhůtě nejméně dvou měsíců a vyslechla ji, vedla řízení, které respektuje práva obhajoby.
111 Pokud jde o řízení zahájené před Soudním dvorem, É. Cresson uplatňuje, že nebude mít k dispozici žádný opravný prostředek v případě rozhodnutí Soudního dvora ukládajícího jí sankci. Má za to, že tato neexistence opravného prostředku představuje zásah do základních práv obhajoby a do práva na účinnou soudní ochranu. Zdůrazňuje, že evropský úředník naproti tomu může napadnout rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování před Soudem, a poté podat kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru.
112 V tomto ohledu je třeba zmínit čl. 2 odst. 1 protokolu č. 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, podle něhož každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. I za předpokladu, že by toto ustanovení bylo použitelné v případě řízení založeného na čl. 213 odst. 2 ES, stačí připomenout, že podle čl. 2 odst. 2 uvedeného protokolu jsou z tohoto práva přípustné výjimky, zejména jestliže byla příslušná osoba souzena v prvním stupni nejvyšším soudem.
113 Z toho vyplývá, že nemožnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí Soudního dvora nepředstavuje v žádném případě nedostatek povahy způsobilé zasáhnout do práv členů Komise na účinnou soudní ochranu a nemůže v projednávaném případně způsobit neplatnost předložení věci Soudnímu dvoru.
114 Z předcházejících úvah vyplývá, že všechny důvody vznesené É. Cresson na její obranu týkající se procesních otázek, jakož i respektování různých práv, zejména práv obhajoby, musejí být zamítnuty.
K důsledkům trestního řízení
Vyjádření účastnic řízení
115 Édith Cresson uplatňuje, že jelikož Komise v trestním řízení vystupovala jako účastnice adhezního řízení uplatňující občanskoprávní nároky, použije se zásada, podle níž „trestní řízení přerušuje řízení disciplinární“. Z toho vyplývá, že v případě totožnosti vytýkaných skutečností v rámci trestního a disciplinárního řízení jsou závěry trestního soudu závazné pro disciplinární orgány. Toto pravidlo vyplývá z rozsudku Soudu ze dne 10. června 2004, François v. Komise (T‑307/01, Sb. rozh. s. II‑1669, body 73 až 75). V projednávaném případě přitom existuje totožnost skutečností vytýkaných v obou řízeních, a sice hlavně nedodržení právní úpravy týkající se přijetí do zaměstnání a pracovních podmínek R. Berthelota, zasahující do obecného zájmu Společenství.
116 Édith Cresson uplatňuje, že poradní senát tribunal de première instance v Bruselu rozhodl o zastavení trestního stíhání poté, co se ztotožnil s vyjádřeními královského prokurátora, podle nichž buď tvrzené skutečnosti nebyly prokázány, anebo nebyla zjištěna účast É. Cresson na těchto skutečnostech. Toto rozhodnutí o zastavení trestního stíhání zbavilo řízení Komise jeho předmětu a obsahu.
117 Komise má rovněž za to, že zásada „trestní řízení přerušuje řízení disciplinární“ je v právu Společenství použitelná, ale dochází na základě toho k jiným závěrům. Z této zásady vyplývá jednak, že když je disciplinární řízení zahájeno souběžně s trestním řízením na základě týchž skutečností, disciplinární řízení musí být přerušeno v očekávání výsledku trestního řízení, a jednak, že disciplinární orgán je vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudcem v trestním řízení. V projednávané věci jsou nicméně skutečnosti vytýkané v trestním řízení a skutečnosti vytýkané v disciplinárním řízení různé. Trestní soudce zkoumal případnou vinu É. Cresson zakládající se zejména na podvodu a na neoprávněném použití prostředků. Soudní dvůr musí ověřit, zda dotyčná tím, že se dopustila zvýhodňování nebo hrubé nedbalosti, porušila povinnosti vyplývající z jejího postavení. V důsledku toho Soudní dvůr není vázán zjištěními trestního soudce ani rozhodnutím o zastavení trestního stíhání, které vynesl.
Závěry Soudního dvora
118 Je třeba připomenout, že na taková disciplinární řízení týkající se úředníka nebo zaměstnance Společenství, jakým je řízení ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek François v. Komise, a na řízení týkající se člena Komise se nevztahují stejná pravidla. První se řídí pravidly služebního řádu úředníků Evropských společenství, na druhá se vztahuje autonomní řízení na základě čl. 213 odst. 2 ES. V důsledku toho řešení použitá u prvních nejsou nezbytně uplatnitelná na druhá.
119 Pokud jde o É. Cresson, trestní řízení dalo v průběhu let 1999 až 2004 příčinu k přezkumu skutečností, které jí byly vytýkány.
120 Zjištění učiněná v průběhu tohoto řízení mohou být Soudním dvorem zohledněna při jeho přezkumu skutečností vytýkaných É. Cresson na základě uvedeného článku potud, pokud se týkají skutečností totožných se skutečnostmi zkoumanými v rámci řízení stanoveného v čl. 213 odst. 2 ES a jsou vložena do spisu předloženého Soudnímu dvoru.
121 Soudní dvůr není nicméně vázán právní kvalifikací skutečností uskutečněnou v rámci trestního řízení a přísluší mu přezkoumat s využitím plného rozsahu svého prostoru pro uvážení, zda skutečnosti vytýkané v rámci řízení zakládajícího se na čl. 213 odst. 2 ES představují nesplnění povinností vyplývajících z postavení člena Komise.
122 Rozhodnutím poradního senátu tribunal de première instance v Bruselu konstatujícím neexistenci skutečností odůvodňujících obvinění vůči É. Cresson tedy nemůže být Soudní dvůr vázán.
123 Pokud jde o jediný bod obvinění původně přijatý královským prokurátorem, a sice bod ohledně příkazů ke služebním cestám týkajícím se fiktivních služebních cest, vystavených na jméno R. Berthelota, zjištění vyplývající z trestních vyšetřování převzatá královským prokurátorem v jeho návrhu mohou být Soudním dvorem vzata v úvahu, nicméně aniž by jimi byl Soudní dvůr vázán.
124 Pokud jde o přijetí R. Berthelota do zaměstnání, zjištění obsažená v návrhu královského prokurátora, podle kterých jednak životopis R. Berthelota byl srovnatelný se životopisem jiných hostujících vědců přijímaných Komisí do zaměstnání, a jednak zaměstnanci služeb Komise byli běžně dočasně přidělováni ke kabinetům členů orgánu nebo poskytováni k posílení tabulkového stavu kabinetů, jsou rovněž relevantní a mohou být Soudním dvorem vzata úvahu.
125 Naproti tomu závěr, ke kterému královský prokurátor dochází na základě těchto skutečností, a sice, že přijetí R. Berthelota do zaměstnání bylo v pořádku v tom smyslu, že neporušilo žádné pravidlo vydané Komisí, představuje posouzení skutkových okolností. Toto posouzení se zakládá na přezkumu a výkladu pravidel Společenství, zejména ve věci přijímání hostujících vědců do zaměstnání, kterými Soudní dvůr není vázán.
K existenci nesplnění povinností stanovených v čl. 213 odst. 2 ES
Vyjádření účastnic řízení
126 Podle Komise ze spisů týkajících se R. Berthelota a T. Riedingera vyplývá, že É. Cresson tím, že se dopustila zvýhodňování nebo hrubé nedbalosti, porušila povinnosti vyplývající ze svého postavení členky Komise.
127 Édith Cresson se dovolává toho, že přijetí R. Berthelota do zaměstnání bylo řádné, a zdůrazňuje, že toto přijetí bylo provedeno správou. Člen Komise není povinen nechat se informovat o všech správních aspektech přijímání do zaměstnání. Pokud jde o spis T. Riedingera, neobsahuje podle ní nic, co by nasvědčovalo, že došlo k pochybení.
Závěry Soudního dvora
128 Spisy R. Berthelota a T. Riedingera uvedené v bodech 10 až 26 tohoto rozsudku je třeba přezkoumat odděleně.
– K přijetí a podmínkám zaměstnání R. Berthelota
129 Vyvstává otázka, zda přijetí a podmínky zaměstnání R. Berthelota jako hostujícího vědce za účelem výkonu funkcí osobního poradce É. Cresson představuje nesplnění povinností É. Cresson, které vyplývají z jejího postavení členky Komise.
130 Člen Komise má k dispozici kabinet spolupracovníků, kteří jsou jeho osobními poradci. Přijetí těchto spolupracovníků se uskutečňuje intuitu personae, tj. do značné míry diskrečním způsobem, přičemž dotyční jsou vybíráni jak pro své profesní a morální vlastnosti, tak pro svou schopnost přizpůsobit se vlastním metodám práce dotyčného komisaře a jeho kabinetu jako celku.
131 Kromě členů svého kabinetu má komisař k dispozici další lidské zdroje. Může se zejména opřít o zaměstnance útvarů Komise, obrátit se na znalce nebo svěřit úkoly určitým osobám na omezenou dobu v souladu se zvláštními pravidly.
132 V projednávaném případě je nesporné, že R. Berthelot nemohl být přijat jako člen kabinetu É. Cresson, jelikož překročil povolenou věkovou hranici. Krom toho, jelikož byl kabinet É. Cresson již vytvořen, což s sebou nese to, že všechna místa osobních poradců byla obsazena, É. Cresson tedy v zásadě nemohla mít k dispozici dodatečného osobního poradce.
133 Édith Cresson nicméně dosáhla toho, aby byl R. Berthelot jejími útvary přijat. Byl přijat jako hostující vědec, aby ve skutečnosti vykonával funkce osobního poradce.
134 V tomto ohledu z bodů 132 a 133 tohoto rozsudku vyplývá, že přijetí R. Berthelota představuje obejití pravidel týkajících se přijímání členů kabinetu.
135 Sporné přijetí do zaměstnání rovněž zasahuje do pravidel týkajících se přijímání hostujících vědců.
136 Zaprvé, na rozdíl od ustanovení čl. 1 odst. 3 rozhodnutí týkajícího se hostujících vědců, R. Berthelot nebyl přijat za účelem výkonu funkcí hostujícího vědce a v důsledku toho nebyl respektován předmět hostování, a sice podpora obsáhlé výměny znalostí mezi hostem a osobami odpovědnými za výzkum v GŘ XII a SVC. Jediným cílem jeho přijetí bylo umožnit mu vykonávat funkce v kabinetu É. Cresson. Pravidla týkající se hostujících vědců byla tedy zneužita, pokud jde o jejich účel.
137 Okolnost uvedená v návrhu královského prokurátora, podle níž zaměstnanci orgánů Společenství byli běžně dočasně přidělováni do kabinetů členů Komise nebo poskytováni k posílení jejich tabulkového stavu, propůjčila uvedenému přijetí zdání řádnosti tím, že jej začlenila do existujícího rámce. Nicméně účel těchto dočasných přidělení nebyl v projednávaném případě dodržen. Tato přidělení se týkají osob dříve přijatých z důvodu jejich zásluh, často ve výběrových řízeních, které prokázaly své schopnosti ve výkonu funkcí v útvarech v obecném zájmu Společenství a které poté poskytují své schopnosti kabinetům. Okamžité poskytnutí R. Berthelota k dispozici kabinetu É. Cresson nerespektovalo účel této běžné praxe.
138 Zadruhé rozhodnutí týkající se hostujících vědců stanoví, že dotyční jsou vybíráni mezi univerzitními profesory nebo profesory z ústavů vysokého vědeckého vzdělávání nebo z vědců na vysoké úrovni z dalších výzkumných organizací, kteří požívají prokázané dobré pověsti ve službě výzkumu. Při neexistenci zvláštních kvalit a zkušeností pouhé kvalifikace připomenuté v bodě 10 tohoto rozsudku, které R. Berthelot uvádí ve svém životopise, neumožňují usoudit, že přijetí dotyčného vyhovělo kritériím stanoveným právní úpravou. V důsledku toho není prokázán zájem na přijetí R. Berthelot do zaměstnání v rámci GŘ XII a SVC.
139 Zatřetí smlouva R. Berthelota na dobu třicet měsíců překročila o šest měsíců maximální povolenou horní hranici. René Berthelot nakonec podal výpověď nikoliv proto, aby ukončil zaměstnání, jehož délka trvání nebyla v souladu s předpisy, ale ze zdravotních důvodů. Toto překročení ukazuje lhostejnost k platným pravidlům, zejména u É. Cresson. Krom toho poté, co R. Berthelot podal výpověď, É. Cresson znovu naléhala, tentokrát marně, aby byl nalezen způsob, jak dotyčného zaměstnat.
140 Začtvrté v rozporu s požadavky stanovenými v čl. 7 odst. 7 rozhodnutí týkajícího se hostujících vědců R. Berthelot nevyhotovil žádnou zprávu o činnosti, která byla předmětem jeho hostování. Zprávy od něj musely být vyžádány správou. Jeví se, že ty zprávy, které byly správě nakonec předány, nevyhotovil R. Berthelot, ale různé osoby vykonávající funkce v kabinetu É. Cresson. Rovněž se jeví, že tyto zprávy směřovaly pouze k tomu, aby formálně vyhověly žádosti správy.
141 Okolnost, že hostující vědci neodevzdávali systematicky zprávy z ukončení hostování, není takové povahy, aby vyvrátila toto zjištění nesplnění jedné z povinností stanovených v rozhodnutí týkajícím se hostujících vědců.
142 Konečně na jméno R. Berthelota byly vystaveny příkazy ke služební cestě týkající se fiktivních služebních cest. Vystavení těchto dokumentů představuje závažné porušení pravidel stanovených orgány Společenství. Toto porušení je nicméně hlavně přičitatelné R. Berthelotovi a ze spisu nevyplývá, že É. Cresson o něm byla nebo měla být informována. Za těchto podmínek není namístě přezkoumat argument dovolávaný É. Cresson na její obranu, podle něhož tyto příkazy ke služební cestě týkající se fiktivních služebních cest odpovídají pouze nepatrným částkám.
143 Různá porušení litery a ducha použitelné právní úpravy zjištěná při analýze spisu R. Berthelota, zejména porušení zmíněná v bodech 136 až 138 tohoto rozsudku ukazují zjevně nenáležitou povahu přijetí R. Berthelota do zaměstnání jako hostujícího vědce za účelem výkonu funkcí osobního poradce u člena Komise.
144 Přezkum přijetí a podmínek zaměstnání R. Berthelota prokázal, že dotyčná pravidla byla zneužita, pokud jde o jejich účel.
145 S přihlédnutím ke svému osobnímu zapojení do tohoto přijetí do zaměstnání, neboť k němu došlo na její výslovnou žádost poté, co byla informována, že nemůže přijmout R. Berthelota do svého kabinetu, musí být É. Cresson považována za odpovědnou za uvedené přijetí do zaměstnání a za obcházení pravidel, které znamenalo. Nemůže se zbavit své odpovědnosti tím, že se bude ohrazovat schválením přijetí do zaměstnání uděleným správou, když v žádném okamžiku neprojevila snahu o to, aby příslušné útvary respektovaly účel použitelné právní úpravy, například již tím, že by se jich na toto téma dotázala nebo že by v tomto smyslu vydala doporučení.
146 Édith Cresson se tak tím, že přikročila k přijetí blízkého známého, R. Berthelota, jako hostujícího vědce, ačkoliv neměl vykonávat odpovídající činnosti, aby dotyčnému umožnila zastávat funkce osobního poradce ve svém kabinetu, ačkoliv tento kabinet již byl plně obsazený a R. Berthelot nadto překročil povolenou věkovou hranici k výkonu takových funkcí, stala odpovědnou za nesplnění povinností jistého stupně závažnosti.
147 Z předcházejícího vyplývá, že É. Cresson porušila povinnosti vyplývající ze svého postavení člena Komise ve smyslu ustanovení čl. 213 odst. 2 ES a čl. 126 odst. 2 AE při přijetí do zaměstnání a co se týče podmínek zaměstnání R. Berthelota.
– K nabídkám pracovních smluv T. Riedingerovi
148 Skutečnosti, se kterými byl Soudní dvůr seznámen, připomenuté v bodech 22 až 26 tohoto rozsudku, neumožňují usoudit, že É. Cresson porušila povinnosti vyplývající ze svého postavení členky Komise tím, že nabídla T. Riedingerovi tři dotčené smlouvy. Z názvu těchto smluv ani z několika málo informací sdělených k nim Komisí totiž nevyplývá, že uvedené smlouvy nesloužily obecnému zájmu Společenství.
K návrhu směřujícímu k tomu, aby bylo rozhodnuto o odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky
149 Porušení povinností vyplývajících z postavení člena Komise v zásadě vyžaduje uplatnění sankce na základě ustanovení čl. 213 odst. 2 ES.
150 S přihlédnutím k okolnostem projednávaného případu je nicméně namístě mít za to, že určení nesplnění povinností představuje samo o sobě přiměřenou sankci.
151 V důsledku toho je třeba prominout É. Cresson sankci ve formě odnětí jejího nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky.
K nákladům řízení
152 Podle čl. 69 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odst. 3 prvního pododstavce uvedeného článku Soudní dvůr může rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch. Podle odst. 4 prvního pododstavce téhož článku členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.
153 Jelikož v projednávaném případě Komise a É. Cresson měly ve věci částečně úspěch i neúspěch, je namístě uložit jim, aby nesly vlastní náklady. Francouzská republika, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice, nese vlastní náklady.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (plénum) rozhodl takto:
1) Édith Cresson porušila povinnosti vyplývající ze svého postavení členky Komise Evropských společenství ve smyslu čl. 213 odst. 2 ES čl. 126 odst. 2 AE při přijetí do zaměstnání, a co se týče podmínek zaměstnání Reného Berthelota.
2) Žaloba se ve zbývající části zamítá.
3) Komise Evropských společenství, Édith Cresson a Francouzská republika nesou vlastní náklady řízení.
Podpisy.