Language of document :

Žaloba podaná dne 13. února 2009 - Saint-Gobain Glass France a další v. Komise

(Věc T-56/09)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Saint-Gobain Glass France SA (Courbevoie, Francie), Saint-Gobain Sekurit Deutschland GmbH & Co. KG (Cáchy, Německo), Saint-Gobain Sekurit France SAS (Thourotte, Francie) (zástupci: B. van de Walle de Ghelcke, B. Meyring, M. Guillaumond a E. Venot, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobkyň1

zrušit pozměněné znění rozhodnutí Komise Evropských společenství K(2008) 6815 v konečném znění ze dne 12. listopadu 2008 o řízení k uplatnění článku 81 ES ve věci COMP/39.125 - Automobilové sklo, jaké bylo přijato rozhodnutím K(2009) 863 v konečném znění ze dne 11. února 2009, oznámeným žalobkyním dne 13. a 16. února 2009, jakož i důvody, na kterých je založen výrok, v rozsahu, v němž je pozměněné znění tohoto rozhodnutí určeno žalobkyním, nebo alternativně jeho článek 2;

podpůrně snížit pokutu uloženou žalobkyním v článku 2 pozměněného znění rozhodnutí, jaké bylo přijato rozhodnutím K(2009) 863 v konečném znění ze dne 11. února 2009, oznámeným žalobkyním dne 13. a 16. února 2009, na přiměřenou částku;

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou se žalobkyně domáhají částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 6815 v konečném znění ze dne 12. listopadu 2008 - Automobilové sklo, kterým Komise konstatovala, že určité podniky, včetně žalobkyň, porušily čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru tím, že si rozdělily smlouvy o dodávkách automobilového skla, a tím, že koordinovaly své cenové politiky a strategie zásobování na evropském trhu automobilového skla.

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňují osm důvodů vycházejících:

z porušení práva na nezávislý a nestranný soud a práva na respektování presumpce neviny tím, že pokuta byla uložena správním orgánem kumulujícím vyšetřovací pravomoci a pravomoci ukládat sankce, jakož i z protiprávnosti nařízení č. 1/20032 v rozsahu v němž nestanovuje toto právo na nezávislý a nestranný soud;

z porušení práva žalobkyň být vyslechnut tím, že Komise v soudním řízení nepřeložila způsob výpočtu pokuty použitím pokynů v oblasti pokut z roku 20063;

z porušení článku 253 ES tím, že napadené rozhodnutí nebylo dostatečně právně odůvodněno v rozsahu, v němž Komise konkrétně nevysvětlila, na základě jakých prodejů vypočetla obrat ve vztahu k porušení;

z porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a zásady osobní povahy sankcí, jakož i zneužití pravomoci, jelikož horní hranice 10 % měla být použita pouze na obrat žalobkyň s výjimkou obratu společnosti Compagnie de Saint-Gobain;

z porušení zásady zákazu retroaktivity trestů v rozsahu, v němž Komise retroaktivním způsobem použila pokyny v oblasti pokut z roku 2006, což způsobilo podstatné a nepředvídatelné zvýšení pokut tím, že napadené rozhodnutí založila na těchto pokynech, navzdory skutečnosti, že byly přijaty po ukončení protiprávního jednání;

z porušení zásady proporcionality uložením nadměrné, neúměrné pokuty neodůvodněné cílem odrazení;

z porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a z nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž Komise nebyla oprávněna vycházet ze dvou případů opakovaného protiprávního jednání považovaných na základě napadeného rozhodnutí za relevantní z důvodu, že žalobkyně nebyly adresáty žádného z těchto dvou rozhodnutí;

z nesprávného právního posouzení a nesprávného posouzení při použití čl. 23 odst. 2 písm. a) a odst. 3 nařízení č. 1/2003 tím, že Komise při výpočtu pokuty nezohlednila zpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění žalobkyněmi.

____________

1 - _ Ve znění po podání žaloby z důvodu opravy napadeného rozhodnutí přijatého Komisí.

2 - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

3 - Pokyny o metodě stanovování pokut uložených na základě čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).