POSUDEK 1/09

Posudek vydaný na základě čl. 218 odst. 11 SFEU

„Posudek vydaný na základě čl. 218 odst. 11 SFEU – Návrh dohody – Vytvoření jednotného systému řešení sporů týkajících se patentů – Soud pro evropské patenty a patenty Společenství – Slučitelnost uvedeného návrhu se Smlouvami“

Shrnutí posudku

1.        Mezinárodní dohody – Dohoda o vytvoření jednotného systému řešení sporů týkajících se patentů – Předcházející posudek Soudního dvora – Žádost o posudek podaná během předběžné fáze či před zahájením jednání – Posudek vyžádaný Radou bez konzultace s Parlamentem – Přípustnost – Podmínky

(Článek 218 odst. 11 SFEU)

2.        Mezinárodní dohody – Dohoda o vytvoření jednotného systému řešení sporů týkajících se patentů – Vytvoření Soudu pro evropské patenty a patenty Společenství – Slučitelnost se Smlouvami

(Články 262 SFEU a 344 SFEU)

3.        Mezinárodní dohody – Dohoda o vytvoření jednotného systému řešení sporů týkajících se patentů – Vytvoření Soudu pro evropské patenty a patenty Společenství – Výlučná pravomoc tohoto soudu projednávat žaloby podané jednotlivci a vykládat a používat právo Unie v oblasti evropského patentu – Neslučitelnost s institucionálním a soudním rámcem Unie

(Článek 4 odst. 3 SEU a čl. 19 odst. 1 SEU; články 258 SFEU až 260 SFEU a 267 SFEU)

1.        Podle čl. 218 odst. 11 SFEU si může Parlament, Rada, Komise nebo členský stát vyžádat posudek Soudního dvora o slučitelnosti zamýšlené dohody se Smlouvami. Cílem tohoto ustanovení je předcházet obtížím, které by vyplývaly ze soudních sporů ohledně slučitelnosti mezinárodních dohod zavazujících Unii se Smlouvami. Soudní rozhodnutí, kterým je poté, co byla uzavřena mezinárodní dohoda zavazující Unii, případně konstatováno, že je tato dohoda s ohledem na svůj obsah nebo na postup přijatý k jejímu uzavření neslučitelná s ustanoveními Smluv, by totiž nemohlo nevyvolat – nejen na vnitřní úrovni Unie, ale též v rovině mezinárodních vztahů – vážné obtíže a mohlo by způsobit újmu všem zúčastněným stranám, včetně třetích států.

Okolnost, že k přijetí mezinárodní dohody bude moci dojít až po konzultaci s Parlamentem, nebo dokonce po schválení Parlamentem, a že přijetí případných doprovodných legislativních opatření Unií bude podléhat legislativnímu postupu, jehož se bude tento orgán účastnit, proto nemá žádný dopad na možnost poskytnutou Radě podle čl. 218 odst. 11 SFEU vyžádat si posudek Soudního dvora.

Možnost podat žádost o posudek podle uvedeného článku navíc nevyžaduje jako předběžnou podmínku konečnou shodu mezi dotčenými orgány. Právo přiznané Radě, Parlamentu, Komisi a členským státům vyžádat si posudek Soudního dvora totiž může být uplatněno individuálně, aniž tyto orgány musí postupovat ve vzájemné shodě nebo je nutné vyčkávat na konečný výsledek souvisejícího legislativního postupu. Parlament si každopádně zachovává právo podat sám žádost o posudek.

Soudnímu dvoru navíc může být předložena žádost o posudek před zahájením jednání na mezinárodní úrovni, pokud je znám předmět zamýšlené dohody, i když zůstávají ještě otevřené některé alternativy a existují různé názory na formulaci dotčených textů, pokud dokumenty předložené Soudnímu dvoru umožňují tomuto soudu dostatečně spolehlivě rozhodnout o otázce položené Radou. Přípustnost žádosti o posudek nelze zpochybnit z důvodu, že Rada dosud nepřijala rozhodnutí o zahájení jednání na mezinárodní úrovni.

(viz body 47–48, 53, 55–56)

2.        Článek 262 SFEU nemůže vytvoření Soudu pro evropské patenty a patenty Společenství bránit. Je sice pravda, že tento článek umožňuje svěřit Soudnímu dvoru některé pravomoci, které mají být svěřeny zmíněnému soudu, avšak způsob naznačený uvedeným článkem není jedinou představitelnou možností vytvoření jednotného soudu v oblasti patentů. Toto ustanovení totiž stanoví možnost rozšířit pravomoci soudů Unie na spory související s použitím aktů Unie, které zakládají evropská práva k duševnímu vlastnictví. V důsledku toho článek 262 SFEU nezakládá monopol Soudního dvora v posuzované oblasti a nepředjímá volbu soudního rámce, který lze zavést ve sporech mezi jednotlivci týkajících se práv k duševnímu vlastnictví.

Vytvoření Soudu pro evropské patenty a patenty Společenství nemůže být v rozporu ani s článkem 344 SFEU vzhledem k tomu, že tento článek pouze členských státům zakazuje, aby přistoupily k jinému způsobu řešení sporů o výklad nebo provádění Smluv, než jaký stanoví Smlouvy. Příslušnost, kterou má návrh dohody o vytvoření jednotného systému řešení sporů týkajících se patentů přiznat Soudu pro evropské patenty a patenty Společenství, by se přitom týkala jen sporů mezi jednotlivci v této oblasti.

(viz body 61–63)

3.        Mezinárodní soud, s nímž počítá návrh dohody vytvářející jednotný systém řešení sporů týkajících se patentů a který je v současnosti nazýván Soudem pro evropské patenty a patenty Společenství, má vykládat a uplatňovat nejen ustanovení uvedené dohody, ale rovněž budoucí nařízení o patentu Společenství, jakož i jiné nástroje práva Unie, zejména nařízení a směrnice, ve spojení s nimiž by bylo případně třeba uvedené nařízení vykládat, totiž ustanovení upravující jiné režimy duševního vlastnictví, jakož i ustanovení Smlouvy o FEU týkající se vnitřního trhu a práva hospodářské soutěže. Stejně tak může tento soud rozhodnout spor, který projednává, z hlediska základních práv a obecných zásad práva Unie, nebo dokonce přezkoumat platnost aktu Unie.

Je sice pravda, že Soudní dvůr nemá pravomoc rozhodovat o přímých žalobách mezi jednotlivci ve věcech patentů, jelikož tato pravomoc náleží soudům členských států; členské státy však nemohou přiznat pravomoc k řešení takových sporů soudu vytvořenému na základě mezinárodní dohody, která by uvedené soudy připravila o jejich poslání spočívající v tom, aby jakožto „obecné soudy“ právního řádu Unie prováděly právo Unie, a v důsledku toho i o možnost, nebo případně i povinnost stanovenou v článku 267 SFEU předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v dotčené oblasti. Účelem systému zavedeného tímto článkem, který je zásadní pro zachování unijní povahy práva zavedeného Smlouvami, je zajistit, aby toto právo mělo za všech okolností ve všech členských státech stejný účinek; tento systém tudíž zavádí přímou spolupráci mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, v jejímž rámci se tyto soudy úzce podílejí na správném použití a jednotném výkladu práva Unie, jakož i na ochraně práv přiznaných tímto právním řádem jednotlivcům.

Návrh dohody přitom stanoví mechanismus pro předkládání předběžných otázek, který v oblasti působnosti uvedené dohody vyhrazuje možnost předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudu pro evropské patenty a patenty Společenství, a upírá uvedenou možnost vnitrostátním soudům. Kromě toho by rozhodnutí Soudu pro evropské patenty a patenty Společenství, kterým by bylo porušeno právo Unie, nemohlo být předmětem řízení pro nesplnění povinnosti ani by nemohlo zakládat jakoukoli majetkovou odpovědnost členského státu nebo členských států v důsledku porušení práva Unie, která jsou jim přičitatelná.

V důsledku toho by zamýšlená dohoda tím, že přiznává výlučnou příslušnost k rozhodování o značném počtu žalob podaných jednotlivci ve věcech patentů Společenství, jakož i k výkladu a použití práva Unie v této oblasti mezinárodnímu soudu, který stojí vně institucionálního a soudního rámce Unie, připravila soudy členských států o jejich pravomoci v oblasti výkladu a použití práva Unie a Soudní dvůr o jeho pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách položených uvedenými soudy, a z tohoto důvodu by zasahovala do samotné podstaty pravomocí, které Smlouvy svěřují orgánům Unie a členským státům a které jsou zásadní za účelem zachování samotné povahy práva Unie.

(viz body 71, 78, 80–81, 83–84, 86, 88–89)