ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA
6. listopadu 2003(*)
„Směrnice 95/46/ES – Rozsah působnosti – Zveřejnění osobních údajů na internetu – Místo zveřejnění – Pojem ,předávání osobních údajů do třetích zemí‘ – Svoboda projevu – Slučitelnost rozsáhlejší ochrany osobních údajů stanovené právními předpisy členského státu se směrnicí 95/46“
Ve věci C‑101/01,
jejímž předmětem je žádost Göta hovrätt (Švédsko) zaslaná Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES a směřující k tomu, aby v trestním řízení probíhajícím před tímto soudem proti
Bodil Lindqvist
bylo vydáno rozhodnutí o předběžné otázce týkající se zejména výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355),
SOUDNÍ DVŮR,
ve složení P. Jann, předseda prvního senátu a zastupující předseda, C. W. A. Timmermans, C. Gulmann, J. N. Cunha Rodrigues a A. Rosas, předsedové senátů, D. A. O. Edward (zpravodaj) a J.-P. Puissochet, F. Macken a S. von Bahr, soudci,
generální advokát: A. Tizzano,
vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, náměstek vedoucího soudní kanceláře,
s ohledem na písemná vyjádření předložená:
– za B. Lindqvist S. Larssonem, advokat,
– za švédskou vládu A. Krusem, jako zmocněncem,
– za nizozemskou vládu H. G. Sevenster, jako zmocněnkyní,
– za vládu Spojeného království G. Amodeo, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s J. Stratford, barrister,
– za Komisi Evropských společenství L. Ström a X. Lewisem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím ke zprávě k jednání,
po vyslechnutí ústních vyjádření B. Lindqvist, zastoupené S. Larssonem, švédské vlády, zastoupené A. Krusem a B. Hernqvist, jako zmocněnci, nizozemské vlády, zastoupené J. van Bakel, jako zmocněnkyní, vlády Spojeného království, zastoupené J. Stratford, Komise, zastoupené L. Ström a C. Dockseyem, jako zmocněnci, a Kontrolního úřadu ESVO, zastoupeného D. Sif Tynes, jako zmocněnkyní, na jednání konaném dne 30. dubna 2002,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 19. září 2002,
vydává tento
Rozsudek
1 Usnesením ze dne 23. února 2001 došlým Soudnímu dvoru dne 1. března 2001 položil Göta hovrätt na základě článku 234 ES sedm předběžných otázek týkajících se zejména výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355).
2 Tyto otázky byly vzneseny v rámci trestního řízení vedeného před uvedeným soudem proti B. Lindqvist, která byla obviněna z porušení švédských právních předpisů o ochraně osobních údajů tím, že na svých webových stránkách zveřejnila osobní údaje několika osob, které stejně jako ona pracují jako dobrovolníci v jedné z farností Švédské protestantské církve.
Právní rámec
Právní předpisy Společenství
3 Cílem směrnice 95/46, jak vyplývá z jejího čl. 1 odst. 1, je ochrana základních práv a svobod fyzických osob, zejména jejich soukromí, v souvislosti se zpracováním osobních údajů.
4 Článek 3 směrnice 95/46, který se týká jejího rozsahu působnosti, stanoví:
„1. Tato směrnice se vztahuje na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů, jakož i na neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou obsaženy v rejstříku nebo do něj mají být zařazeny.
2. Tato směrnice se nevztahuje na zpracování osobních údajů:
– prováděné pro výkon činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Společenství a jsou uvedeny v hlavě V a VI Smlouvy o Evropské unii, a v každém případě na zpracování, které se týká veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu (včetně hospodářské stability státu, pokud jsou tato zpracování spojená s otázkami bezpečnosti státu) a činnosti státu v oblasti trestního práva,
– prováděné fyzickou osobou pro výkon výlučně osobních či domácích činností.“
5 Článek 8 směrnice 95/46, nadepsaný „Zpracování zvláštních kategorií údajů“, stanoví:
„1. Členské státy zakáží zpracování osobních údajů, které odhalují rasový či etnický původ, politické názory, náboženské nebo filozofické přesvědčení, odborovou příslušnost, jakož i zpracování údajů týkajících se zdraví a sexuálního života.
2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud:
a) subjekt údajů udělí výslovný souhlas k takovému zpracování, ledaže právní předpisy členského státu stanoví, že zákaz uvedený v odstavci 1 nelze zrušit udělením souhlasu subjektu údajů; nebo
b) zpracování je nezbytné pro dodržení povinností a zvláštních práv správce v oblasti pracovního práva, pokud je k tomu oprávněn vnitrostátními právními předpisy, které stanoví příslušná ochranná opatření; nebo
c) zpracování je nezbytné k obraně životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné osoby v případě, že subjekt údajů není fyzicky nebo právně způsobilý udělit svůj souhlas; nebo
d) zpracování provádí v rámci jejich legitimních činností a s odpovídajícími zárukami nadace, sdružení nebo jakýkoli jiný neziskový subjekt, který sleduje politické, filozofické, náboženské nebo odborové cíle, za podmínky, že se zpracování vztahuje pouze na členy tohoto subjektu nebo na osoby, které s ním udržují pravidelné styky související s jeho cíly, a že tyto údaje nejsou sdělovány třetím osobám bez souhlasu subjektu údajů; nebo
e) zpracování se týká údajů očividně zveřejňovaných subjektem údajů nebo je nezbytné pro zjištění, uplatnění nebo obranu právních nároků před soudem.
3. Odstavec 1 se nepoužije, je-li zpracování údajů nezbytné pro účely zdravotní prevence, lékařských diagnóz, lékařské péče a ošetřování nebo správy zdravotnických služeb a pokud tyto údaje zpracovává odborný zdravotnický pracovník, který je na základě vnitrostátního práva nebo právních předpisů přijatých příslušnými vnitrostátními orgány vázán povinností zachovávat profesní tajemství, nebo jiná osoba rovněž podléhající obdobné povinnosti mlčenlivosti.
4. Jsou-li poskytnuta vhodná ochranná opatření, mohou členské státy stanovit z důvodu významného veřejného zájmu i jiné výjimky, než jaké jsou stanoveny v odstavci 2 buď prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů, nebo rozhodnutím orgánu dozoru.
5. Zpracování údajů týkajících se protiprávního jednání, rozsudků v trestních věcech nebo bezpečnostních opatření lze provádět pouze pod kontrolou orgánu veřejné moci nebo pokud vnitrostátní právo stanoví vhodná zvláštní ochranná opatření, s výhradou výjimek, které mohou být uděleny členským státem na základě vnitrostátních předpisů upravujících vhodná zvláštní ochranná opatření. Úplná sbírka rozsudků v trestních věcech musí být v každém případě vedena pod kontrolou orgánu veřejné moci.
Členské státy mohou stanovit, že údaje týkající se správních sankcí nebo rozsudků v občanských věcech budou rovněž zpracovávány pod kontrolou orgánu veřejné moci.
6. Odchylky z odstavce 1 stanovené v odstavcích 4 a 5 se oznamují Komisi.
7. Členské státy určí podmínky, za kterých může být předmětem zpracování vnitrostátní identifikační číslo nebo jakýkoli jiný identifikátor obecného významu.“
6 Článek 9 směrnice 95/46, nadepsaný „Zpracování osobních údajů a svoboda projevu“, stanoví:
„Členské státy stanoví pro zpracování osobních údajů prováděné výlučně pro účely žurnalistiky nebo uměleckého či literárního projevu, odchylky a výjimky z této kapitoly a z kapitol IV a VI, pouze pokud se ukáží jako nezbytné pro uvedení práva na soukromí do souladu s předpisy upravujícími svobodu projevu.“
7 Článek 13 směrnice 95/46, nadepsaný „Výjimky a omezení“, stanoví, že členské státy mohou omezit některé povinnosti, které směrnice ukládá správci, zejména pokud jde o informování subjektů údajů, jsou-li taková omezení nezbytná pro zajištění například bezpečnosti státu, obrany, veřejné bezpečnosti, významného hospodářského nebo finančního zájmu členského státu nebo Evropské unie, jakož i vyšetřování a stíhání trestných činů nebo nedodržování deontologických pravidel pro regulovaná povolání.
8 Článek 25 směrnice 95/46, který je zařazen v kapitole IV nadepsané „Předávání osobních údajů do třetích zemí“, zní takto:
„1. Členské státy stanoví, že k předávání osobních údajů, které jsou předmětem zpracování nebo které mají být předmětem zpracování po předání, do třetích zemí může dojít, aniž by tím bylo dotčeno dodržování vnitrostátních předpisů přijatých na základě ostatních ustanovení této směrnice, pouze pokud dotyčná třetí země zajistí odpovídající úroveň ochrany.
2. Odpovídající úroveň ochrany poskytovaná třetí zemí se posoudí s ohledem na všechny okolnosti související s předáním nebo předáváním údajů; zejména se přihlédne k povaze údajů, účelu a trvání předpokládaného či předpokládaných zpracování, zemi původu a zemi konečného určení, právním předpisům, obecným nebo zvláštním, platným v dotčené třetí zemi, jakož i profesním pravidlům a bezpečnostním opatřením, která jsou ve třetí zemi dodržována.
3. Členské státy a Komise se vzájemně informují o případech, kdy se domnívají, že některá třetí země nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve smyslu odstavce 2.
4. Pokud Komise zjistí, postupem podle čl. 31 odst. 2, že třetí země nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve smyslu odstavce 2 tohoto článku, přijmou členské státy opatření nezbytná pro zamezení jakémukoli předávání údajů stejného druhu do dotčené třetí země.
5. Ve vhodný okamžik Komise zahájí jednání s cílem napravit stav vyplývající ze zjištění podle odstavce 4.
6. Postupem podle čl. 31 odst. 2 Komise může konstatovat, že třetí země zajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve smyslu odstavce 2 tohoto článku na základě svých vnitrostátních předpisů nebo svých mezinárodních závazků sjednaných zejména na závěr jednání uvedených v odstavci 5 s cílem zajistit ochranu soukromí a základních práv a svobod osob.
Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s rozhodnutím Komise.“
9 Při přijímání směrnice 95/46 učinilo Švédské království ohledně jejího článku 9 prohlášení, které bylo zaneseno do protokolu Rady (dokument Rady č. 4649/95 ze dne 2. února 1995) a v němž se uvádí:
„Švédské království má za to, že pojem umělecký či literární projev odkazuje na výrazové prostředky, a nikoli na obsah sdělení nebo na jeho kvalitu.“
10 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“) ve svém článku 8 zakotvuje právo na respektování soukromého a rodinného života a v článku 10 obsahuje ustanovení o svobodě projevu.
Vnitrostátní právní předpisy
11 Směrnice 95/46 byla do švédského práva provedena Personuppgiftslag, SFS 1998, č. 204 (švédský zákon o osobních údajích, dále jen „PUL“).
Věc v původním řízení a předběžné otázky
12 Bodil Lindqvist kromě toho, že vykonávala v zaměstnaneckém poměru činnost pracovnice údržby, zastávala také funkci katechetky ve farnosti Alseda (Švédsko). Absolvovala kurz informatiky, v jehož rámci měla mimo jiné vytvořit úvodní internetovou stránku. Na konci roku 1998 vytvořila B. Lindqvist ve svém bydlišti na svém osobním počítači internetové stránky s cílem umožnit farníkům připravujícím se na biřmování snadno získat potřebné informace. Na její žádost zajistil správce internetových stránek Švédské církve propojení mezi těmito stránkami a stránkami B. Lindqvist.
13 Zmíněné stránky obsahovaly informace o B. Lindqvist a jejích osmnácti kolezích z farnosti, včetně jejich úplného jména, případně jen jejich jména křestního. B. Lindqvist dále lehce humornou formou popsala funkce zastávané jejími kolegy a jejich záliby. V několika případech byl zmíněn i jejich rodinný stav, telefonní číslo a další informace. Krom toho zde uvedla, že jedna z jejích kolegyň se zranila na noze a čerpá částečné volno z důvodu nemoci.
14 Bodil Lindqvist své kolegy neinformovala o existenci těchto stránek, neopatřila si jejich souhlas ani své počínání neohlásila Datainspektion (veřejnoprávní instituce na ochranu údajů předávaných elektronickou cestou). Jakmile se dozvěděla, že někteří z jejích kolegů stránky neschvalují, tyto stránky odstranila.
15 Státní zastupitelství zahájilo vůči B. Lindqvist stíhání pro porušení PUL a požadovalo, aby byla odsouzena z důvodu, že:
– zpracovávala osobní údaje v rámci automatizovaného zpracování, aniž to předem písemně nahlásila Datainspektion (článek 36 PUL);
– zpracovávala bez povolení citlivé osobní údaje, tj. údaje o zranění na noze a částečném volnu z důvodu nemoci (článek 13 PUL);
– bez povolení převedla zpracované osobní údaje do třetí země (článek 33 PUL).
16 Bodil Lindqvist uznala skutkovou stránku věci, popřela však, že by se dopustila trestného činu. Eksjö tingsrätt (Švédsko) odsoudil B. Lindqvist k peněžitému trestu a ta proti tomuto rozhodnutí podala odvolání k předkládajícímu soudu.
17 Peněžitý trest činil 4000 SEK s tím, že na částku 100 SEK, vypočtenou na základě finanční situace B. Lindqvist, byl použit násobitel 40 za závažnost trestného činu. B. Lindqvist byla dále odsouzena k zaplacení částky 300 SEK do švédského fondu určeného na pomoc obětem trestné činnosti.
18 Vzhledem k tomu, že Göta hovrätt měl pochybnosti o výkladu práva Společenství použitelného v dané oblasti, zejména pak směrnice 95/46, rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je uvedení určité osoby – označené jejím jménem nebo jejím jménem a telefonním číslem – na úvodní internetové stránce úkonem, který spadá do rozsahu působnosti směrnice [95/46]? Je uvedení určitých osob spolu s tvrzeními a prohlášeními o jejich pracovních poměrech a zálibách na úvodní internetové stránce, kterou si dotyčný sám vytvořil, ,zcela nebo částečně automatizovaným zpracováním osobních údajů‘?
2) Pokud by byla odpověď na předchozí otázku záporná, lze to, že v rámci úvodní internetové stránky byly vytvořeny zvláštní stránky pro přibližně patnáct osob spolu s odkazy mezi stránkami, které umožňují vyhledávat podle křestního jména, považovat za ,neautomatizované zpracování osobních údajů, které jsou obsaženy v rejstříku nebo do něj mají být zařazeny‘, ve smyslu čl. 3 odst. 1?
Pokud by byla odpověď na některou z předchozích otázek kladná, hovrätt dále pokládá následující otázky:
3) Lze se domnívat, že zařazení tohoto typu údajů o kolezích na soukromé úvodní stránce, do níž však mají přístup všichni, kdo znají adresu stránky, nespadá do rozsahu působnosti směrnice [95/46] na základě některé z výjimek uvedených v čl. 3 odst. 2?
4) Je údaj na úvodní stránce o tom, že se jistý kolega označený svým jménem zranil na noze a čerpá částečné volno z důvodu nemoci, osobním údajem týkajícím se zdraví, který podle čl. 8 odst. 1 nemůže být předmětem zpracování?
5) Předávání osobních údajů do třetích zemí je podle směrnice [95/46] v některých případech zakázáno. Pokud určitá osoba zařadí ve Švédsku s pomocí počítače osobní údaje na úvodní stránku, která je uložena na serveru ve Švédsku – takže se tyto osobní údaje stanou přístupné státním příslušníkům třetích zemí – jedná se o předávání údajů do třetích zemí ve smyslu směrnice [95/46]? Bude odpověď stejná, i když se podle dostupných informací žádný státní příslušník třetí země ve skutečnosti s údaji neseznámil nebo se dotyčný server nachází čistě fyzicky ve třetí zemi?
6) Lze mít za to, že ustanovení směrnice [95/46] v takovém případě, o jaký jde v projednávané věci, představují omezení, které je v rozporu s obecnými zásadami svobody projevu nebo s jinými právy a svobodami platnými v Evropské unii, které odpovídají zejména článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod?
Nakonec pokládá hovrätt tuto otázku:
7) Může členský stát v oblastech, jichž se týkají předchozí otázky, upravit rozsáhlejší ochranu osobních údajů nebo širší rozsah působnosti, než jaký vyplývá ze směrnice [95/46], i když nejde o některý ze zájmů uvedených v článku 13?“
K první otázce
19 První otázkou se předkládající soud táže, zda úkon, kdy se na internetové stránce odkáže na různé osoby a tyto jsou identifikovány buď svým jménem, nebo jinými prostředky, například telefonním číslem nebo údaji o pracovních poměrech a zálibách, je „zcela nebo částečně automatizovaným zpracováním osobních údajů“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
20 Podle B. Lindqvist není důvodné se domnívat, že by pouhé zmínění jména určité osoby nebo osobních údajů v textu obsaženém na internetové stránce bylo automatizovaným zpracováním údajů. Naopak takovým zpracováním by mohlo být uvedení těchto údajů v klíčovém slově „meta tagů“ internetové stránky, které umožňuje provést indexování a nalézt tuto stránku pomocí vyhledávače.
21 Švédská vláda tvrdí, že pojem „zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů“ použitý v čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46, zahrnuje jakékoli zpracování elektronickou formou, to znamená v binárním formátu. Je-li proto určitý osobní údaj zpracováván pomocí počítače, ať již například prostřednictvím programu pro zpracování textu nebo za účelem jeho zařazení na internetovou stránku, pak je předmětem zpracování, na které se vztahuje směrnice 95/46.
22 Nizozemská vláda tvrdí, že zařazení osobních údajů na internetovou stránku se provádí pomocí počítače a serveru, což je důležitý charakteristický rys automatizace, takže je třeba mít za to, že tyto údaje jsou předmětem automatizovaného zpracování.
23 Komise tvrdí, že se směrnice 95/46 použije na jakékoli zpracování osobních údajů uvedené v jejím článku 3 bez ohledu na použité technické prostředky. Poskytnutí osobních údajů na internetu je tedy podle ní zcela nebo částečně automatizovaným zpracováním za podmínky, že neexistují technická omezení, jež by zpracování omezovala na výlučně manuální úkon. Internetová stránka tedy podle Komise již ze své povahy spadá do rozsahu působnosti směrnice 95/46.
Odpověď Soudního dvora
24 Pojem „osobní údaje“ použitý v čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46 zahrnuje v souladu s definicí obsaženou v čl. 2 písm. a) této směrnice „veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné osobě“. Tento pojem zcela jistě zahrnuje jméno osoby ve spojení s jejím telefonním číslem a s údaji o jejích pracovních poměrech nebo zálibách.
25 Pojem „zpracování“ takových údajů, použitý v čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46, zahrnuje v souladu s definicí obsaženou v čl. 2 písm. b) této směrnice „jakýkoli úkon nebo soubor úkonů s osobními údaji, které jsou prováděny pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů“. Posledně uvedené ustanovení obsahuje několik příkladů takových úkonů, včetně sdělení prostřednictvím přenosu, šíření nebo jakéhokoli jiného zpřístupnění. Z toho vyplývá, že za takové zpracování je třeba považovat i úkon spočívající v uvedení osobních údajů na internetové stránce.
26 Zbývá určit, zda je toto zpracování „zcela nebo částečně automatizované“. V tomto hledu je třeba říci, že uvedení informací na internetové stránce znamená dle současně používaných technických a počítačových postupů uložení této stránky na server a nezbytné úkony pro zpřístupnění této stránky osobám, které se připojily na internet. Tyto úkony se přinejmenším zčásti provádějí automatizovaně.
27 Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že úkon, který spočívá v tom, že se na internetové stránce odkáže na různé osoby, které jsou identifikovány buď svým jménem, nebo jinými prostředky, například telefonním číslem nebo údaji o pracovních poměrech a zálibách, je „zcela nebo částečně automatizovaným zpracováním osobních údajů“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 95/46.
K druhé otázce
28 Vzhledem k tomu, že první otázka byla zodpovězena kladně, není již třeba odpovídat na druhou otázku, která byla položena pouze pro případ, že by na první otázku byla dána záporná odpověď.
Ke třetí otázce
29 Podstatou třetí otázky překládajícího soudu je, zda se na takové zpracování osobních údajů, jakého se týká první otázka, vztahuje některá z výjimek obsažených v čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
30 Bodil Lindqvist tvrdí, že soukromá osoba, která využije svobody projevu a vytvoří internetové stránky v rámci neziskové činnosti nebo své záliby, nevyvíjí hospodářskou činnost, a proto se na ni právo Společenství nevztahuje. Pokud by Soudní dvůr rozhodl opačně, vyvstala by podle B. Lindqvist otázka platnosti směrnice 95/46, poněvadž zákonodárce Společenství by v okamžiku jejího přijetí překročil své pravomoci, které mu byly svěřeny článkem 100a Smlouvy o ES (nyní po změně článek 95 ES). Sbližování právních předpisů, jehož cílem je vytvoření a fungování vnitrního trhu, totiž podle ní nemůže být právním základem pro opatření Společenství regulující právo soukromých osob na svobodu projevu na internetu.
31 Švédská vláda tvrdí, že při provedení směrnice 95/46 do vnitrostátního práva měl švédský zákonodárce za to, že zpracování osobních údajů fyzickou osobou spočívající v předání těchto údajů neurčitému počtu adresátů, například přes internet, nelze kvalifikovat jako „výlučně osobní či domácí činnost“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhé odrážky směrnice 95/46. Tato vláda naproti tomu nevylučuje, že se výjimka stanovená v první odrážce tohoto odstavce použije na případy, kdy fyzická osoba zveřejní osobní údaje na internetové stránce pouze v rámci výkonu své svobody projevu a bez jakékoli souvislosti s nějakou profesní nebo obchodní činností.
32 Podle nizozemské vlády se na takové automatizované zpracovávání osobních údajů, o jaké jde původním řízení, nevztahuje žádná z výjimek upravených v čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46. Pokud jde konkrétně o výjimku upravenou ve druhé odrážce tohoto odstavce, nizozemská vláda uvádí, že tvůrce internetové stránky poskytuje údaje, které do ní byly vloženy, v zásadě neurčité skupině osob.
33 Podle Komise nelze mít za to, že by taková internetová stránka, o jakou jde v původním řízení, nespadala do rozsahu působnosti směrnice 95/46 na základě jejího čl. 3 odst. 2, nýbrž je vzhledem ke svému účelu uměleckým či literárním projevem ve smyslu článku 9 uvedené směrnice.
34 Komise má za to, že čl. 3 odst. 2 první odrážku směrnice 95/46 lze vykládat dvojím způsobem. V rámci prvního výkladu lze omezit rozsah tohoto ustanovení na příkladmo uvedené oblasti, tedy na činnosti, které spadají hlavně pod takzvaný druhý a třetí pilíř. V rámci druhého výkladu lze z rozsahu působnosti směrnice 95/46 vyloučit výkon veškerých činností, na které se nevztahuje právo Společenství.
35 Komise tvrdí, že se právo Společenství nevztahuje jen na hospodářské činnosti související se čtyřmi základními svobodami. S odkazem na právní základ směrnice 95/46, na její cíl, na článek 6 EU, na Listinu základních práv Evropské unie vyhlášenou v Nice dne 18. prosince 2000 (Úř. věst. C 364, s. 1) a na úmluvu Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat Komise dovozuje, že účelem této směrnice je upravit volný pohyb osobních údajů nejen jakožto výkon hospodářské činnosti, ale také jako výkon společenské činnosti v rámci integrace a fungování vnitřního trhu.
36 Komise dodává, že pokud by byly internetové stránky, které neobsahují žádný obchodní prvek nebo prvek související s poskytováním služeb, obecně vyloučeny z rozsahu působnosti směrnice 95/46, mohly by nastat vážné problémy s jeho vymezením. Velké množství internetových stránek obsahujících osobní údaje, jejichž cílem by bylo určité osoby z nějakého důvodu očernit, by se tak mohlo ocitnout mimo rozsah působnosti této směrnice.
Odpověď Soudního dvora
37 Článek 3 odst. 2 směrnice 95/46 upravuje dvě výjimky z rozsahu působnosti této směrnice.
38 První výjimka se týká zpracování osobních údajů prováděného pro výkon takových činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Společenství, jaké jsou uvedeny v hlavě V a VI Smlouvy o Evropské unii, a v každém případě zpracování, které se týká veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu (včetně hospodářské stability státu, pokud jsou tato zpracování spojená s otázkami bezpečnosti státu) a činnosti státu v oblasti trestního práva.
39 Vzhledem k tomu, že činnosti B. Lindqvist, o něž jde v původním řízení, nejsou činnosti hospodářské, nýbrž činnosti především dobrovolnické a náboženské, je třeba zkoumat, zda jsou zpracováním osobních údajů „prováděným pro výkon takových činností, které nespadají do oblasti působnosti práva Společenství“, ve smyslu čl. 3 odst. 2 první odrážky směrnice 95/46.
40 Ohledně směrnice 95/46, která je založena na článku 100a Smlouvy, již Soudní dvůr rozhodl, že použití tohoto právního základu nepředpokládá existenci skutečné vazby na volný pohyb mezi členskými státy v každé ze situací, na něž se vztahuje akt založený na takovém základě (viz rozsudek ze dne 20. května 2003, Österreichischer Rundfunk a další, C‑465/00, C‑138/01 a C‑139/01, Recueil, s. I‑4989, bod 41 a citovaná judikatura).
41 V případě opačného výkladu by hrozilo nebezpečí, že by se hranice působnosti této směrnice staly obzvlášť neurčitými a nahodilými, což by bylo v rozporu se základním cílem této směrnice, kterým je sblížit právní a správní předpisy členských států, aby byly vyloučeny překážky fungování vnitřního trhu způsobené rozdíly mezi vnitrostátním zákonodárstvím (výše uvedený rozsudek Österreichischer Rundfunk a další, bod 42).
42 Za těchto podmínek by nebylo vhodné vykládat spojení „činnosti, které nespadají do oblasti působnosti práva Společenství“, tak, že znamená, že je nutné, aby v každém jednotlivém případě bylo ověřeno, zda dotčená konkrétní činnost má přímý vliv na volný pohyb mezi členskými státy.
43 Činnosti příkladmo zmíněné v čl. 3 odst. 2 první odrážce směrnice 95/46 (tj. činnosti uvedené v hlavě V a VI Smlouvy o Evropské unii a zpracování, které se týká veřejné bezpečnosti, obrany, bezpečnosti státu a činnosti v oblasti trestního práva) jsou v každém případě činnostmi států a státních orgánů a nemají s činností jednotlivců nic společného.
44 Je tedy třeba mít za to, že činnosti příkladmo uvedené v čl. 3 odst. 2 první odrážce směrnice 95/46 slouží k vymezení rozsahu tam stanovené výjimky, takže se tato výjimka vztahuje pouze na činnosti, které jsou buď takto výslovně uvedeny, nebo které lze zařadit do téže kategorie (eiusdem generis).
45 Takové dobrovolnické či náboženské činnosti, jaké vykonávala B. Lindqvist, přitom nelze stavět na roveň činnostem uvedeným v čl. 3 odst. 2 první odrážce směrnice 95/46, takže se na ně tato výjimka nevztahuje.
46 Pokud jde o výjimku upravenou v čl. 3 odst. 2 druhé odrážce směrnice 95/46, jsou ve dvanáctém bodě odůvodnění této směrnice, který se týká této výjimky, uvedeny jakožto příklady zpracování údajů prováděného fyzickou osobou pro výkon výlučně osobních či domácích činností, korespondence nebo vedení adresáře.
47 Tato výjimka tedy musí být vykládána tak, že se týká pouze činností v rámci soukromého nebo rodinného života jednotlivců, což zjevně neplatí pro zpracování osobních údajů, jež spočívá v jejich zveřejnění na internetu tak, že se zpřístupní neomezenému počtu osob.
48 Na třetí otázku je tedy třeba odpovědět tak, že se na takové zpracování osobních údajů, jaké je uvedeno v odpovědi na první otázku, nevztahuje žádná z výjimek obsažených v čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46.
Ke čtvrté otázce
49 Čtvrtou otázkou se předkládající soud táže, zda údaj o tom, že se určitá osoba zranila na noze a čerpá částečné volno z důvodu nemoci, je osobním údajem týkajícím se zdraví ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 95/46.
50 S ohledem na předmět této směrnice je třeba výraz „údaje týkající se zdraví“, použitý v jejím čl. 8 odst. 1, vykládat široce, tedy tak, že zahrnuje informace týkající se všech stránek zdraví člověka, ať fyzických či duševních.
51 Na čtvrtou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že údaj o tom, že se určitá osoba zranila na noze a čerpá částečné volno z důvodu nemoci, je osobním údajem týkajícím se zdraví ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 95/46.
K páté otázce
52 Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda dochází k „předávání údajů do třetí země“ ve smyslu článku 25 směrnice 95/46, když určitá osoba, která se nachází v členském státě, zařadí osobní údaje na internetovou stránku uloženou u fyzické nebo právnické osoby, na jejímž serveru jsou umístěny webové stránky, na nichž lze stránku prohlížet (dále jen „poskytovatel hostingu“), a která je usazena v tomtéž státě nebo v jiném členském státě, a tyto údaje tak zpřístupní každému, kdo se připojí na internet, a to i osobám nacházejícím se ve třetích zemích. Předkládající soud se dále táže, zda bude odpověď na tuto otázku stejná, jestliže se ukáže, že ve skutečnosti žádný státní příslušník třetí země s těmito údaji neseznámil nebo jestliže se server, kde je stránka uložena, nachází čistě fyzicky ve třetí zemi.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
53 Komise a švédská vláda mají za to, že zařazení osobních údajů na internetovou stránku pomocí počítače tak, že se tyto údaje zpřístupní státním příslušníkům třetích zemí, je předáním údajů do třetích zemí ve smyslu směrnice 95/46. Odpověď je podle nich stejná i tehdy, když se žádný státní příslušník třetí země ve skutečnosti s uvedenými údaji neseznámí nebo když se server, kde jsou tyto údaje uloženy, nachází čistě fyzicky ve třetí zemi.
54 Nizozemská vláda připomíná, že pojem „předání“ není ve směrnici 95/46 definován. Tato vláda se domnívá, že tento pojem je třeba chápat tak, že se vztahuje na záměrný úkon směřující k předání osobních údajů z území některého členského státu do třetí země, a dále, že mezi jednotlivými formami, v jakých jsou údaje zpřístupňovány třetím osobám, nelze činit rozdíl. Nizozemská vláda z toho dovozuje, že zařazení osobních údajů na internetovou stránku pomocí počítače nelze považovat za předání osobních údajů do třetí země ve smyslu článku 25 směrnice 95/46.
55 Vláda Spojeného království tvrdí, že se článek 25 směrnice 95/46 týká předávání údajů do třetích zemí, a nikoli jejich zpřístupňování ze třetích zemí. Pojem „předání“ podle ní znamená předání údaje určitou osobou nacházející se na určitém místě jiné osobě nacházející se na jiném místě. Podle ní pouze v případě takového předání ukládá článek 25 směrnice 95/46 členským státům, aby dbaly na odpovídající úroveň ochrany osobních údajů ve třetí zemi.
Odpověď Soudního dvora
56 Směrnice 95/46 nedefinuje pojem „předání do třetí země“ ani v článku 25, ani v jiném ustanovení, zejména jej pak nedefinuje v článku 2.
57 K určení, zda zařazení osobních údajů na internetovou stránku je „předáním“ těchto údajů do třetí země ve smyslu článku 25 směrnice 95/46 již z toho důvodu, že se tyto údaje zpřístupní osobám nacházejícím se ve třetí zemi, je nutné přihlédnout jednak k technické povaze takto prováděných úkonů, a jednak k cíli a uspořádání kapitoly IV uvedené směrnice, která obsahuje článek 25.
58 Informace, které se nacházejí na internetu, může prohlížet neomezený počet osob, které se zdržují na různých místech, a to takřka kdykoli. Všudypřítomnost těchto informací vyplývá zejména z toho, že technické prostředky používané v rámci internetu jsou poměrně jednoduché a čím dál tím levnější.
59 Dle postupů pro užívání internetu, které byly v 90. letech dostupné jednotlivcům, včetně B. Lindqvist, předá tvůrce stránky určené ke zveřejnění na internetu údaje tvořící tuto stránku svému poskytovateli hostingu. Ten spravuje počítačovou infrastrukturu nezbytnou k uložení těchto údajů a k připojení serveru, na kterém jsou webové stránky umístěny. Díky tomu mohou být tyto údaje později předány komukoli, kdo je připojen k internetu a tyto údaje požaduje. Počítače, které tvoří tuto počítačovou infrastrukturu, se mohou nacházet, a často se také nacházejí, v jedné nebo více zemích mimo zemi, kde je usazen poskytovatel hostingu, aniž by o tom zákazníci tohoto poskytovatele věděli nebo se o tom mohli obvyklým způsobem dozvědět.
60 Ze spisu vyplývá, že k obdržení informací uvedených na internetových stránkách, na které B. Lindqvist zařadila údaje o svých kolezích, se musel uživatel internetu nejen připojit k internetu, ale také osobně provést úkony nezbytné k získání přístupu na uvedené stránky. Jinými slovy, internetové stránky B. Lindqvist neobsahovaly technické mechanismy, díky nimž by bylo možné automatické zasílání těchto informací osobám, které neměly v úmyslu zajistit si přístup na tyto stránky.
61 Z toho vyplývá, že za okolností, o jaké jde ve věci v původním řízení, u osobních údajů, které přicházejí do počítače určité osoby nacházející se ve třetí zemi od osoby, která je uložila na webové stránky, nedošlo k přímému předání mezi těmito dvěma osobami, nýbrž prostřednictvím počítačové infrastruktury poskytovatele hostingu, kde je stránka uložena.
62 Právě v tomto kontextu je třeba zkoumat, zda měl zákonodárce Společenství v úmyslu zahrnout, pro účely použití kapitoly IV směrnice 95/46, do pojmu „předávání údajů do třetí země“ ve smyslu článku 25 této směrnice i takové úkony, jaké prováděla B. Lindqvist. Je třeba zdůraznit, že pátá otázka položená předkládajícím soudem se týká pouze těchto úkonů, a nikoli úkonů prováděných poskytovateli hostingu.
63 Kapitola IV směrnice 95/46, v níž je obsažen článek 25, zavádí zvláštní režim obsahující zvláštní pravidla, jehož cílem je zajistit kontrolu předávání osobních údajů do třetích zemí ze strany členských států. Tato kapitola vytváří režim doplňující obecný režim zavedený kapitolou II uvedené směrnice týkající se zákonnosti zpracování osobních údajů.
64 Cíl kapitoly IV je definován v padesátém šestém až šedesátém bodě odůvodnění směrnice 95/46, kde se zejména uvádí, že pokud ochrana osob zaručená ve Společenství touto směrnicí není v rozporu s předáváním osobních údajů do třetích zemí zajišťujících odpovídající úroveň ochrany, pak je třeba tuto odpovídající úroveň poskytovanou třetími zeměmi hodnotit z hlediska všech okolností souvisejících s předáním nebo předáváním. V případě, kdy třetí země neposkytuje odpovídající úroveň ochrany, musí být předávání osobních údajů do této země zakázáno.
65 Článek 25 směrnice 95/46 ukládá členským státům a Komisi řadu povinností, jejichž smyslem je kontrolovat předávání osobních údajů do třetích zemí s ohledem na úroveň ochrany poskytovanou těmto údajům v každé této zemi.
66 Konkrétně čl. 25 odst. 4 směrnice 95/46 stanoví, že pokud Komise zjistí, že třetí země nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany, přijmou členské státy opatření nezbytná pro zamezení jakémukoli předávání osobních údajů do dotčené třetí země.
67 Kapitola IV směrnice 95/46 neobsahuje žádné ustanovení ohledně používání internetu. Zejména neupřesňuje kritéria, na jejichž základě by bylo možné určit, zda u úkonů prováděných prostřednictvím poskytovatelů hostingu je třeba vycházet z místa, kde je poskytovatel usazen, nebo z jeho pracovní adresy nebo také z místa či míst, kde se nacházejí počítače tvořící počítačovou infrastrukturu poskytovatele.
68 Vzhledem ke stavu rozvoje internetu v době vypracování směrnice 95/46 a dále k tomu, že kapitola IV této směrnice neobsahuje kritéria platná pro používání internetu, se nelze domnívat, že by zákonodárce Společenství měl v úmyslu výhledově zahrnout pod pojem „předávání údajů do třetí země“ i zařazení údajů na internetovou stránku osobou nacházející se v situaci B. Lindqvist, i když jsou tyto údaje takto zpřístupněny osobám ze třetích zemí majícím technické prostředky k získání přístupu k těmto údajům.
69 Kdyby byl článek 25 směrnice 95/46 vykládán v tom smyslu, že k „předání údajů do třetí země“ dochází vždy, když jsou osobní údaje uloženy na internetovou stránku, pak by toto předání bylo nutně předáním do všech třetích zemí, kde existují nezbytné technické prostředky pro přístup na internet. Zvláštní režim upravený v kapitole IV uvedené směrnice by se tak v případě úkonů prováděných na internetu nutně stal obecně platným režimem. Jakmile by totiž Komise podle čl. 25 odst. 4 směrnice 95/46 zjistila, že byť jen jediná třetí země nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany, členské státy by byly povinny zabránit jakémukoli uvádění osobních údajů na internetu.
70 Za těchto podmínek je třeba vyslovit závěr, že článek 25 směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že takové úkony, jaké prováděla B. Lindqvist, nejsou samy o sobě „předáváním údajů do třetí země“. Není tedy nutné zjišťovat, zda nějaká osoba ze třetí země měla na dotyčnou internetovou stránku přístup nebo zda se server tohoto poskytovatele fyzicky nachází ve třetí zemi.
71 Na pátou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že nedochází k „předání údajů do třetí země“ ve smyslu článku 25 směrnice 95/46, když určitá osoba, která se nachází v členském státě, zařadí osobní údaje na internetovou stránku uloženou u svého poskytovatele hostingu usazeného v tomtéž státě nebo v jiném členském státě, a tyto údaje tak zpřístupní každému, kdo se připojí na internet, a to i osobám nacházejícím se ve třetích zemích.
K šesté otázce
72 Šestou otázkou se předkládající soud táže, zda je třeba mít za to, že ustanovení směrnice 95/46 obsahují v takovém případě, o jaký jde ve věci v původním řízení, omezení, které je v rozporu s obecnou zásadou svobody projevu nebo s dalšími právy a svobodami platnými v Evropské unii, které odpovídají zejména právu zakotvenému v článku 10 EÚLP.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
73 S odkazem zejména na rozsudek ze dne 6. března 2001, Connolly v. Komise (C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611), B. Lindqvist tvrdí, že v rozsahu, v němž směrnice 95/46 a PUL stanoví požadavky na předchozí souhlas a předchozí oznámení orgánu dozoru a upravují zásadu zákazu zpracování citlivých osobních údajů, jsou tyto předpisy v rozporu s obecnou zásadou svobody projevu uznávanou právem Společenství. Konkrétněji tvrdí, že definice „částečně nebo zcela automatizovaného zpracování osobních údajů“ nesplňuje kritéria předvídatelnosti a přesnosti.
74 Bodil Lindqvist krom toho tvrdí, že pouhé zmínění určité fyzické osoby s uvedením jejího jména, telefonního čísla a jejích pracovních poměrů a poskytnutí informací o jejím zdravotním stavu a zálibách, což jsou informace veřejné, notoricky známé či banální, není podstatným porušením práva na respektování soukromého života. Bodil Lindqvist má za to, že omezení uložená směrnicí 95/46 jsou každopádně nepřiměřená z hlediska sledovaného cíle, jímž je ochrana pověsti a soukromého života druhých.
75 Švédská vláda má za to, že směrnice 95/46 umožňuje vyvážit proti sobě stojící zájmy, a zachovat tak svobodu projevu i ochranu soukromého života. Švédská vláda dodává, že pouze vnitrostátní soud může s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu posoudit přiměřenost omezení výkonu práva na svobodu projevu, které vyplývá z použití pravidel na ochranu práv druhých.
76 Nizozemská vláda připomíná, že jak svoboda projevu, tak právo na respektování soukromého života jsou součástí obecných právních zásad, jejichž dodržování zajišťuje Soudní dvůr, a že EÚLP nestanoví žádnou hierarchii základních práv. Domnívá se tedy, že předkládající soud musí usilovat o zajištění souladu mezi jednotlivými dotčenými základními právy s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci.
77 Vláda Spojeného království poznamenává, že její návrh odpovědi na pátou otázku uvedený v bodě 55 tohoto rozsudku je zcela v souladu se základními právy a umožňuje zamezit nepřiměřenému zásahu do svobody projevu. K tomu dodává, že by šlo stěží odůvodnit výklad, v jehož důsledku by zveřejnění osobních údajů určitou zvláštní formou, a sice na internetové stránce, podléhalo mnohem přísnějším omezením, než jaká platí pro zveřejňování jinou formou, například na papíře.
78 Komise také tvrdí, že směrnice 95/46 nepřináší omezení, které by bylo v rozporu s obecnou zásadou svobody projevu nebo s dalšími právy a svobodami platnými v Evropské unii, které odpovídají právu zakotvenému v článku 10 EÚLP.
Odpověď Soudního dvora
79 Ze sedmého bodu odůvodnění směrnice 95/46 vyplývá, že rozdíly mezi vnitrostátními režimy zpracovávání osobních údajů mohou vážně narušit vytvoření a fungování vnitřního trhu. Podle třetího bodu odůvodnění téže směrnice musí mít harmonizace těchto vnitrostátních režimů za cíl nejen volný pohyb těchto údajů mezi členskými státy, ale rovněž ochranu základních práv jednotlivců. Tyto cíle se samozřejmě mohou dostat do rozporu.
80 Hospodářská a sociální integrace vyplývající z vytvoření a fungování vnitřního trhu nutně povede k podstatnému nárůstu toku osobních údajů mezi všemi aktéry hospodářského a sociálního života členských států, ať se jedná o podniky nebo úřady členských států. Tito aktéři do jisté míry potřebují osobní údaje k provádění svých transakcí nebo plnění svých úkolů v rámci prostoru bez hranic, kterým je vnitřní trh.
81 Dále osoby dotčené zpracováváním osobních údajů oprávněně požadují, aby tyto údaje byly účinně chráněny.
82 Mechanismy umožňující nalézt rovnováhu mezi těmito různými právy a zájmy jsou obsaženy jednak v samotné směrnici 95/46, která stanoví pravidla určující, ve kterých situacích a v jakém rozsahu je zpracování osobních údajů přípustné a jaké musí být stanoveny záruky. Tyto mechanismy dále vyplývají z vnitrostátních ustanovení zajišťujících provedení této směrnice přijatých členskými státy a z jejich případného použití vnitrostátními orgány.
83 Pokud jde o samotnou směrnici 95/46, její ustanovení jsou nutně poměrně obecná vzhledem k tomu, že se musí uplatňovat na značný počet velmi rozličných situací. Ačkoli B. Lindqvist tvrdí opak, je tedy správné, že tato směrnice obsahuje pravidla vyznačující se jistou pružností a že v mnoha případech ponechává na členských státech, aby upravily podrobnosti nebo si vybraly z daných možností.
84 Platí, že k provádění směrnice 95/46 mají členské státy v mnoha ohledech jistý prostor pro rozhodování. Neexistuje však nic, co by dovolovalo domnívat se, že režim upravený touto směrnicí postrádá na předvídatelnosti nebo že její ustanovení jsou jako taková v rozporu s obecnými zásadami práva Společenství, zejména se základními právy chráněnými právním řádem Společenství.
85 Spravedlivá rovnováha mezi dotčenými právy a zájmy tedy musí být nalezena spíše ve fázi, kdy je právní úprava přijatá k provedení směrnice 95/46 aplikována na vnitrostátní úrovni na jednotlivé posuzované případy.
86 V této souvislosti mají základní práva zvláštní význam, jak dokazuje věc v původním řízení, kde je v podstatě nutné nalézt rovnováhu mezi svobodou projevu B. Lindqvist v rámci její práce katechetky a svobodou vykonávat činnosti přispívající k náboženskému životu na jedné straně a ochranou soukromého života osob, jejichž údaje B. Lindqvist uvedla na svých webových stránkách, na straně druhé.
87 Orgány a soudy členských států proto musí nejen vykládat své vnitrostátní právo v souladu se směrnicí 95/46, ale rovněž dbát na to, aby se neopíraly o takový její výklad, jaký by byl v rozporu se základními právy chráněnými právním řádem Společenství nebo s jinými obecnými zásadami práva Společenství, jako je zásada proporcionality.
88 I když platí, že ochrana soukromého života vyžaduje uplatnění účinných sankcí vůči osobám, které zpracovávají osobní údaje v rozporu se směrnicí 95/46, musí takové sankce vždy zachovávat zásadu proporcionality. To platí tím spíše, že rozsah působnosti směrnice 95/46 se jeví být velmi široký a že povinnosti osob, které zpracovávají osobní údaje, jsou důležité a je jich mnoho.
89 Na základě zásady proporcionality musí předkládající soud vzít v úvahu veškeré okolnosti případu, který mu je předložen, zejména pak dobu, po niž byly porušovány právní normy provádějící směrnici 95/46, a význam ochrany vyzrazených údajů pro dotčené osoby.
90 Na šestou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že ustanovení směrnice 95/46 sama o sobě neobsahují omezení, jež by bylo v rozporu s obecnou zásadou svobody projevu nebo s dalšími právy a svobodami platnými v Evropské unii, které odpovídají zejména článku 10 EÚLP. Vnitrostátní orgány a soudy, jejichž úkolem je aplikovat vnitrostátní právní úpravu provádějící směrnici 95/46, musí zajistit spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými právy a zájmy, včetně základních práv chráněných právním řádem Společenství.
K sedmé otázce
91 Podstatou sedmé otázky předkládajícího soudu je, zda členské státy mohou upravit rozsáhlejší ochranu osobních údajů nebo širší rozsah působnosti, než jaké vyplývají ze směrnice 95/46.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
92 Švédská vláda tvrdí, že se směrnice 95/46 nespokojuje pouze se stanovením minimálních podmínek ochrany osobních údajů. Podle ní jsou členské státy v rámci provádění této směrnice do vnitrostátního právního řádu povinny dosáhnout úrovně ochrany stanovené touto směrnicí a nejsou oprávněny stanovit rozsáhlejší nebo užší ochranu. Podle švédské vlády je však zapotřebí vzít v úvahu prostor pro uvážení, jakým členské státy v rámci tohoto provádění směrnice disponují k tomu, aby ve svém vnitrostátním právu upřesnily obecné podmínky přípustnosti zpracování osobních údajů.
93 Nizozemská vláda tvrdí, že směrnice 95/46 nebrání tomu, aby členské státy upravily v určitých oblastech rozsáhlejší ochranu. Podle ní vyplývá například z ustanovení článku 10, čl. 11 odst. 1, čl. 14 prvního pododstavce písm. a), čl. 17 odst. 3, čl. 18 odst. 5 a čl. 19 odst. 1 uvedené směrnice, že členské státy mohou stanovit širší ochranu. Podle nizozemské vlády členské státy mohou rovněž uplatnit zásady směrnice 95/46 i na činnosti, které nespadají do jejího rozsahu působnosti.
94 Komise uvádí, že směrnice 95/46 je založena na článku 100 a Smlouvy a že chce-li určitý členský stát ponechat nebo zavést právní předpisy, které se od takové harmonizační směrnice odchylují, je povinen tyto právní předpisy oznámit Komisi v souladu s odstavcem 4 nebo 5 článku 95 ES. Komise proto tvrdí, že členský stát nemůže stanovit rozsáhlejší ochranu osobních údajů nebo širší rozsah působnosti, než jaké vyplývají z uvedené směrnice.
Odpověď Soudního dvora
95 Směrnice 95/46 má za cíl, jak vyplývá zejména z jejího osmého bodu odůvodnění, učinit úroveň ochrany práv a svobod osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů rovnocennou ve všech členských státech. Její desátý bod odůvodnění doplňuje, že sblížení vnitrostátních právních předpisů použitelných v dané oblasti nesmí vést k oslabení ochrany, kterou zajišťují, ale musí mít naopak za cíl zajištění vysoké úrovně ochrany ve Společenství.
96 Harmonizace uvedených vnitrostátních právních předpisů tedy není pouze minimální harmonizací, ale vede k harmonizaci, která je v zásadě úplná. Právě v tomto ohledu má směrnice 95/46 zajistit volný pohyb osobních údajů a přitom zaručit vysokou úroveň ochrany práv a zájmů osob, jichž se tyto údaje týkají.
97 Platí, že směrnice 95/46 přiznává členským státům v určitých oblastech rozhodovací prostor a že je opravňuje ponechat nebo zavést zvláštní režimy pro konkrétní situace, o čemž také svědčí značný počet jejích ustanovení. Takovéto možnosti však musí být využívány způsobem stanoveným směrnicí 95/46 a v souladu s jejím cílem, kterým je zachování rovnováhy mezi volným pohybem osobních údajů a ochranou soukromého života.
98 Naproti tomu nic nebrání členskému státu v tom, aby působnost vnitrostátních právních předpisů provádějících ustanovení směrnice 95/46 rozšířil i na oblasti, které nejsou do rozsahu působnosti této směrnice zahrnuty, pokud tomu nestojí v cestě žádné ustanovení práva Společenství.
99 S ohledem na tyto úvahy je třeba na sedmou otázku odpovědět tak, že opatření přijatá členskými státy k zajištění ochrany osobních údajů musí být v souladu jak s ustanoveními směrnice 95/46, tak s jejím cílem, kterým je zachování rovnováhy mezi volným pohybem osobních údajů a ochranou soukromého života. Naproti tomu nic nebrání členskému státu v tom, aby působnost vnitrostátních právních předpisů provádějících ustanovení směrnice 95/46 rozšířil i na oblasti, které nejsou do rozsahu působnosti této směrnice zahrnuty, pokud tomu nestojí v cestě žádné ustanovení práva Společenství.
K nákladům řízení
100 Výdaje vzniklé švédské a nizozemské vládě a vládě Spojeného království, jakož i Komisi a Kontrolnímu úřadu ESVO, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR
o otázkách, které mu byly předloženy usnesením Göta hovrätt ze dne 23. února 2001, rozhodl takto:
1) Úkon, který spočívá v tom, že se na internetové stránce odkáže na různé osoby, které jsou identifikovány buď svým jménem, nebo jinými prostředky, například telefonním číslem nebo údaji o pracovních poměrech a zálibách, je „zcela nebo částečně automatizovaným zpracováním osobních údajů“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.
2) Na takovéto zpracování osobních údajů se nevztahuje žádná z výjimek obsažených v čl. 3 odst. 2 směrnice 95/46.
3) Údaj o tom, že se určitá osoba zranila na noze a čerpá částečné volno z důvodu nemoci, je osobním údajem týkajícím se zdraví ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 95/46.
4) K „předání údajů do třetí země“ ve smyslu článku 25 směrnice 95/46 nedochází, když určitá osoba, která se nachází v členském státě, zařadí osobní údaje na internetovou stránku uloženou u fyzické nebo právnické osoby, u které jsou hostovány webové stránky, na nichž lze stránku prohlížet, a která je usazena v tomtéž státě nebo v jiném členském státě, a tyto údaje tak zpřístupní každému, kdo se připojí na internet, a to i osobám nacházejícím ve třetích zemích.
5) Ustanovení směrnice 95/46 sama o sobě neobsahují omezení, jež by bylo v rozporu s obecnou zásadou svobody projevu nebo s dalšími právy a svobodami platnými v Evropské unii, které odpovídají zejména článku 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950. Vnitrostátní orgány a soudy, jejichž úkolem je aplikovat vnitrostátní právní úpravu provádějící směrnici 95/46, musí zajistit spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými právy a zájmy, včetně základních práv chráněných právním řádem Společenství.
6) Opatření přijatá členskými státy k zajištění ochrany osobních údajů musí být v souladu jak s ustanoveními směrnice 95/46, tak s jejím cílem, kterým je zachování rovnováhy mezi volným pohybem osobních údajů a ochranou soukromého života. Naproti tomu nic nebrání členskému státu v tom, aby působnost vnitrostátních právních předpisů provádějících ustanovení směrnice 95/46 rozšířil i na oblasti, které nejsou do rozsahu působnosti této směrnice zahrnuty, pokud tomu nestojí v cestě žádné ustanovení práva Společenství.
Cunha Rodrigues | Rosas | Edward |
Puissochet | Macken | von Bahr |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 6. listopadu 2003.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |