ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
19. října 2017 (*)
„Řízení o předběžné otázce – Dohoda o přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem – Článek 9 – Rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/95 – Články 4, 5 a 7 – Celní unie – Silniční přeprava – Daň z provozu motorových vozidel – Zdanění nákladních vozidel registrovaných v Turecku projíždějících Maďarskem jako státem tranzitu“
Ve věci C‑65/16,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovní soud v Segedínu, Maďarsko) ze dne 18. ledna 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 8. února 2016, v řízení
Istanbul Lojistik Ltd
proti
Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatóság,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení M. Ilešič, předseda senátu, A. Rosas, C. Toader, A. Prechal a E. Jarašiūnas (zpravodaj), soudci,
generální advokát: H. Saugmandsgaard Øe,
vedoucí soudní kanceláře: I. Illéssy, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. ledna 2017,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Istanbul Lojistik Ltd S. Habóczkym, V. Weissem a A. Nagym, ügyvédek,
– za maďarskou vládu M. Tátrai, E. E. Sebestyén a M. Z. Fehérem a G. Koósem, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s A. Collabolletta a G. Rocchittem, avvocati dello Stato,
– za Evropskou komisi J. Hottiaux, E. Georgievou a L. Havasem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 6. dubna 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 9 Dohody zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, kterou dne 12. září 1963 v Ankaře podepsaly Turecká republika na jedné straně a členské státy EHS a Společenství na straně druhé a jež byla jménem Společenství uzavřena, schválena a potvrzena rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. 1964, 217, s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10, dále jen „Dohoda EHS-Turecko“), článků 4, 5 a 7 rozhodnutí Rady přidružení ES-Turecko č. 1/95 ze dne 22. prosince 1995 o provádění závěrečné etapy celní unie (Úř. věst. 1996, L 35, s. 1, dodatek zveřejněný v Úř. věst. 2014, L 13, s. 74, dále jen „rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95“), čl. 3 odst. 2 SFEU, jakož i čl. 1 odst. 2 a odst. 3 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (Úř. věst. 2009, L 300, s. 72).
2 Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla předložena v rámci sporu mezi Istanbul Lojistik Ltd, tureckou dopravní společností, a Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatóság (odvolací oddělení vnitrostátního orgánu daňové a celní správy, Maďarsko, dále jen „daňový orgán druhého stupně“) ve věci rozhodnutí posledně uvedeného orgánu, kterým se ukládá povinnost zaplatit daň z provozu nákladního vozidla vlastněného touto společností z důvodu překročení maďarské hranice.
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 9 Dohody EHS-Turecko stanoví:
„Smluvní strany uznávají, že v oblasti působnosti této dohody, aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení, která mohou být vydána na základě článku 8, je v souladu se zásadou zakotvenou v článku 7 Smlouvy o založení Evropského společenství zakázána každá diskriminace na základě státní příslušnosti.“
4 V článku 62 dodatkového protokolu, podepsaného dne 23. listopadu 1970 v Bruselu, připojeného k Dohodě EHS-Turecko a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne 19. prosince 1972 (Úř. věst. 1972, L 293, s. 1; Zvl. vyd. 11/11, s. 41, dále jen „dodatkový protokol“) se stanoví, že dodatkový protokol je nedílnou součástí Dohody EHS-Turecko.
5 V článku 42 odst. 1 dodatkového protokolu se stanoví:
„Rada přidružení rozšíří na Turecko, v souladu s pravidly, která určí s ohledem na jeho zeměpisnou polohu, ustanovení Smlouvy o založení Společenství týkající se dopravy. Za stejných podmínek Rada může rozšířit na Turecko akty, které Společenství přijalo podle těchto ustanovení pro dopravu po železnicích, silnicích a vnitrozemských vodních cestách.“
6 V článku 1 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 se stanoví:
„Aniž jsou dotčena ustanovení [Dohody EHS-Turecko] a jejích dodatkových protokolů, stanoví Rada přidružení prováděcí pravidla pro závěrečnou etapu celní unie, stanovenou v článcích 2 a 5 uvedené dohody.“
7 Kapitola I tohoto rozhodnutí, jež se týká volného pohybu zboží a obchodní politiky, obsahuje oddíl I, nadepsaný „Odstraňování cel a poplatků s rovnocenným účinkem“. V článku 4 uvedeného rozhodnutí, který je uveden v tomto oddílu, se stanoví:
„Dovozní nebo vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem mezi Společenstvím a Tureckem se od data vstupu tohoto rozhodnutí v platnost úplně ruší. Od tohoto data Společenství a Turecko nebudou zavádět nová dovozní nebo vývozní cla nebo poplatky s rovnocenným účinkem. Tato ustanovení se použijí také na cla fiskální povahy.“
8 Součástí oddílu II této kapitoly, který je nadepsán „Odstraňování množstevních omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem“, jsou články 5 až 11 rozhodnutí Rady o přidružení č. 1/95. V článku 5 uvedeného rozhodnutí se stanoví:
„Množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi smluvními stranami zakázána.“
9 Článek 6 uvedeného rozhodnutí stanoví:
„Množstevní omezení vývozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi smluvními stranami zakázána.“
10 V článku 7 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 se stanoví:
„Články 5 a 6 nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu, odůvodněné veřejnou mravností, veřejným pořádkem nebo veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního bohatství, jež má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotou, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení však nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi stranami.“
11 Článek 66 tohoto rozhodnutí stanoví:
„Ustanovení tohoto rozhodnutí, pokud jsou ve své podstatě shodná s odpovídajícími ustanoveními Smlouvy o založení Evropského společenství, se pro účely provádění a uplatnění na výrobky spadající do celní unie vykládají v souladu s příslušnými rozhodnutími Soudního dvora Evropských společenství.“
12 Článek 1 nařízení č. 1072/2009, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:
„1. Toto nařízení se vztahuje na mezinárodní silniční nákladní přepravu pro cizí potřebu prováděnou na území Společenství.
2. V případě přepravy z členského státu do třetí země a naopak se toto nařízení vztahuje na část jízdy provedenou průjezdem přes území jakéhokoli členského státu. Nepoužije se na část jízdy provedenou na území členského státu nakládky nebo vykládky, pokud není uzavřena nezbytná dohoda mezi Společenstvím a danou třetí zemí.
3. Do uzavření dohod uvedených v odstavci 2 nejsou tímto nařízením dotčena:
a) ustanovení dvoustranných dohod mezi členskými státy s dotyčnými třetími zeměmi vztahující se k přepravě z členského státu do třetí země a naopak;
[…]“
Maďarské právo
13 V článku 18 odst. 3 dohody uzavřené prezidentskou radou a vládou Maďarské lidové republiky na jedné straně a vládou Turecké republiky na straně druhé v oblasti mezinárodní silniční přepravy, podepsané v Budapešti dne 14. září 1968 [Magyar Közlöny 1969/78 (X. 11.), (dále jen „dohoda Maďarsko-Turecko“), se stanoví:
„Vozidla, která zajišťují přepravu zboží průjezdem přes území druhé smluvní strany včetně jízd bez nákladu, podléhají daním, přirážkám, clům a poplatkům, které se platí za přepravu zboží a na pokrytí nákladů souvisejících s údržbou a opravou silnic, včetně poplatků, jež jsou stanoveny pro vozidla překračující maximální povolenou hmotnost podle právních předpisů druhé smluvní strany.“
14 V preambuli gépjárműadóról szóló 1991. évi LXXXII. törvény (zákon č. LXXXII z roku 1991 o dani z provozu motorových vozidel) [Magyar Közlöny 1991/145 (XII. 26.)] (dále jen „zákon o dani z provozu motorových vozidel“) se uvádí:
„Národní shromáždění [přijímá] v zájmu co nejlepšího rozdělení veřejných nákladů spojených s automobilovou dopravou, zvýšení příjmů obecních úřadů, nebo úřadů městských částí v hlavním městě, jakož i v zájmu rozšíření nezbytných zdrojů pro financování údržby a rozvoje veřejné silniční sítě [tento zákon] o dani z provozu motorových vozidel.“
15 V ustanovení § 1 tohoto zákona se stanoví:
„1. Daň z provozu motorových vozidel musí být uhrazena z každého vozidla nebo přípojného vozidla, která jsou opatřená maďarskými poznávacími značkami, jakož i z každého nákladního vozidla registrovaného v zahraničí, které se pohybuje na území Maďarska (dále společně jen ‚vozidlo‘) […].
2. Oblast působnosti tohoto zákona […] se v kategorii nákladních vozidel registrovaných v zahraničí nevztahuje na vozidla, která jsou registrována v členském stát Evropské unie.“
16 V ustanovení § 10 uvedeného zákona se stanoví, že „[d]aň platí držitel vozidla“.
17 Podle ustanovení § 11 tohoto zákona „[d]aňová povinnost vzniká dnem vstupu na území Maďarska“.
18 V ustanovení § 15 tohoto zákona se stanoví:
„1. V případě vozidla (nebo pro účely použití tohoto odstavce jízdní soupravy) o maximální hmotnosti nepřevyšující 12 tun, které je v provozu na základě přepravního povolení pro výkon místní přepravy, musí být uhrazena daň ve výši 10 000 [maďarských forintů (HUF) (přibližně 33 eur)], jak při výchozí cestě, tak při zpáteční cestě, zatímco v případě vozidla o maximální hmotnosti převyšující 12 tun, které je v provozu na základě přepravní licence pro výkon místní přepravy, musí být uhrazena daň ve výši 30 000 HUF [přibližně 100 eur], jak při výchozí cestě, tak při zpáteční cestě. V případě vozidla o maximální hmotnosti nepřevyšující 12 tun, které je v provozu na základě přepravní licence pro výkon tranzitu (včetně vozidla, které využívá licenci vydanou třetí zemí), musí být uhrazena daň ve výši 20 000 HUF [přibližně 66 eur], jak při výchozí cestě, tak při zpáteční cestě, zatímco v případě vozidla o maximální hmotnosti převyšující 12 tun, které je v provozu na základě přepravní licence pro výkon tranzitu, musí být uhrazena daň ve výši 60 000 HUF [přibližně 200 eur], jak při výchozí cestě, tak při zpáteční cestě. Povinnost uhradit daň podle výše uvedených ustanovení se uplatní i v případě, že je přepravní licence neplatná nebo pokud ji poplatník použil protiprávně nebo učinil-li jízdu bez přepravní licence.
2. Částky daně uvedené v odstavci 1 se vztahují na jednu výchozí cestu nebo na jednu zpáteční cestu a na pobyt na maďarském území, který nepřesáhne 48 hodin na jednu cestu. Jestliže je doba pobytu delší, daň je v souladu s ustanoveními odstavce 1 výše splatná za každou další započatou dobu pobytu v rozsahu 48 hodin. […]
3. Částka splatné daně se podle odstavce 1 uhradí zakoupením daňového kolku, který musí být vylepen na licenci pro silniční přepravu – v případě místní přepravy po celou dobu trvání dopravy a v případě tranzitní dopravy odděleně pro výchozí cestu a zpáteční cestu – v okamžiku vstupu na území Maďarska. Po vylepení kolku nebo kolků musí poplatník na tento kolek či tyto kolky povinně vyznačit datum a hodinu vstupu (rok-měsíc-den-hodina). Není-li povinnost zaplacení (daňového kolku) splněna, lze se pohybovat s přepravní licencí podléhající zdanění, aniž se dopravce vystavuje riziku sankcí, pouze v okruhu maximálně 5 km okolo místa vstupu na území Maďarska.“
19 Ustanovení § 17 odst. 2 uvedeného zákona zní:
„Pokud daňový poplatník částečně nebo úplně porušil svoji povinnost zaplatit daň, celní úřad konstatuje daňový dluh, jakož i daňovou pokutu ve výši rovnající se pětinásobku tohoto dluhu. […]“
20 V ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) közúti közlekedésről szóló 1988. évi I. törvény (zákon č. I o silničním provozu z roku 1988 [Magyar Közlöny 1988/15 (IV. 21.)], se stanoví, že „může být pokutována každá osoba, která porušila ustanovení o službách vnitrostátní nebo mezinárodní silniční přepravy (přeprava osob nebo zboží), které jsou podmíněny povolením a držením příslušného dokumentu, jak je stanoveno v tomto zákoně nebo ve zvláštních legislativních či správních aktech nebo také v právních aktech Společenství“.
21 V ustanovení § 4 díj ellenében végzett közúti árutovábbítási, a saját számlás áruszállítási, valamint az autóbusszal díj ellenében végzett személyszállítási és a saját számlás személyszállítási tevékenységről, továbbá az ezekkel összefüggő jogszabályok módosításáról szóló 261/2011 (XII. 7) Korm. rendelet (vládní vyhláška č. 261/2011 (XII. 7) o činnostech silniční přepravy zboží za úplatu, přepravy zboží pro vlastní potřebu a činnostech autobusové přepravy osob za úplatu a přepravy osob pro vlastní potřebu a o změně právních předpisů týkajících se těchto činností) [Magyar Közlöny 2011/146 (XII. 7.)] se stanoví:
„1. Silniční přepravu zboží za úplatu nebo silniční přepravu zboží pro vlastní potřebu, k níž dochází v rámci mezinárodní přepravy a využívá území Maďarska, lze vykonávat
a) s licencí Společenství vydanou pro účely mezinárodní silniční nákladní dopravy, jež je upravena v článku 4 [nařízení č. 1072/2009] […],
b) s povolením Mezinárodního fóra pro dopravu […] nebo
c) s licencí pro nákladní vozidla vydanou na základě dvoustranné nebo mnohostranné dohody,
pro danou činnost.“
22 V ustanovení § 2 közúti árufuvarozáshoz, személyszállításhoz és a közúti közlekedéshez kapcsolódó egyes rendelkezések megsértése esetén kiszabható bírságok összegéről, valamint a bírságolással összefüggő hatósági feladatokról szóló 156/2009. (VII. 29.) Korm. rendelet [vládní vyhláška č. 156/2009 (VII. 29.) o výši pokut, které mohou být uloženy v případě porušení některých ustanovení o silniční nákladní dopravě, přepravě osob a silničním provozu, jakož i o povinnostech veřejného orgánu spojených s ukládáním pokut] [Magyar Közlöny 2009/107 (VII. 29.)], se stanoví:
„Pro účely § 20 odst. 1 písm. a) [zákona o silničním provozu], není-li stanoveno jinak, je povinna zaplatit pokutu ve výši stanovené v příloze 1 každá osoba, která
[…]
b) porušila ustanovení o povoleních a dokumentech vyžadovaných pro zajišťování služeb silniční dopravy stanovených v [§ 4 odst. 1 písm. c) vládní vyhlášky č. 261/2011 o přepravě zboží].
Podle bodu 5) písm. a) přílohy 1 musí přepravce, jenž nemá povolení pro silniční přepravu zboží nebo jehož povolení pro silniční přepravu zboží je neplatné, zaplatit pokutu ve výši 300 000 HUF [přibližně 1 000 eur].“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
23 Istanbul Lojistik je společností registrovanou v Turecku, která na účet podniků usazených v Turecku a v Evropské unii zajišťuje silniční přepravu zboží z Turecka s místem určení zboží v různých členských státech, zejména ve Spolkové republice Německo.
24 Dne 30. března 2015 provedl Nemzeti Adó- és Vámhivatal (vnitrostátní orgán daňové a celní správy, Maďarsko) v okolí obce Nagylak (Maďarsko) poblíž hranice s Rumunskem kontrolu jízdní soupravy, u níž byla překročena maximální přípustná hmotnost 12 tun, která byla registrována v Turecku a jejímž provozovatelem byla společnost Istanbul Lojistik. Posledně uvedená společnost byla pro dotčené nákladní vozidlo držitelkou maďarsko-turecké licence pro tranzit, kterou používala za účelem přepravy textilních výrobků z Turecka do Německa přes Maďarsko, jakožto tranzitní stát. Tato tranzitní licence měla všechny náležitosti požadované maďarskými předpisy, avšak kolek odpovídající výši daně vyžadované pro motorová vozidla a osvědčující zaplacení této daně nebyl na uvedené licenci vylepen.
25 Po provedení uvedené kontroly konstatoval vnitrostátní daňový a celní orgán prostřednictvím správních rozhodnutí přijatých dne 31. března 2015, že společnost Istanbul Lojistik nesplnila svoji daňovou povinnost stanovenou podle maďarského zákona o dani z provozu motorových vozidel, a její tranzitní licence je tudíž neplatná. Tento správní orgán uložil společnosti Istanbul Lojistik povinnost uhradit daňový dluh ve výši 60 000 HUF (přibližně 200 eur) z titulu této daně společně s pokutou ve výši 300 000 HUF (přibližně 1 000 eur), jakož i správní pokutou ve stejné výši jako posledně uvedená pokuta, tj. celkem 660 000 HUF (přibližně 2 200 eur).
26 Společnost Istanbul Lojistik podala proti těmto rozhodnutím správní opravný prostředek k daňovému orgánu druhého stupně, který je rozhodnutími ze dne 13. května 2015 potvrdil.
27 Tato společnost proto podala proti rozhodnutím daňového orgánu druhého stupně žalobu k Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (správní a pracovní soud v Segedínu, Maďarsko).
28 Společnost Istanbul Lojistik na podporu své žaloby uvádí, že dotčená ustanovení zákona o dani z provozu motorových vozidel jsou v rozporu s články 4 až 6 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95. Uvedená společnost tvrdí, že daň z provozu motorových vozidel může být považována za poplatek s účinkem rovnocenným clu ve smyslu článku 30 SFEU, a tudíž i ve smyslu článku 4 uvedeného rozhodnutí. Tato daň má podle ní jak diskriminační, tak ochranářský charakter a představuje omezení volného pohybu zboží v rozporu s unijním právem.
29 Žalovaný daňový orgán druhého stupně navrhuje žalobu zamítnout.
30 Szegedi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovní soud v Segedínu, Maďarsko) se zabývá otázkou, zda je dotčená daň z provozu motorových vozidel poplatkem s účinkem rovnocenným clu, což by bylo v rozporu s článkem 4 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95. Předkládající soud totiž uvádí, že podle dotčené vnitrostátní právní úpravy nemají držitelé vozidel registrovaných v členském státě povinnost platit daň z provozu motorových vozidel, zatímco držitelé motorových vozidel registrovaných v Turecku mají povinnost platit tuto daň z důvodu průjezdu přes maďarské území.
31 Pokud bude mít Soudní dvůr za to, že daň z provozu motorových vozidel není poplatkem s účinkem rovnocenným clu, vyvstala by podle předkládajícího soudu otázka, zda je tato daň opatřením s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení, a tudíž opatřením, které je v rozporu s článkem 5 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95.
32 V případě kladné odpovědi na poslední otázku se předkládající soud táže, zda uvedená daň může být podle článku 7 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 odůvodněna bezpečnostní silničního provozu a stíháním protiprávních jednání. Předkládající soud uvádí, že cílem zákona o dani z provozu motorových vozidel je zejména co nejlepší rozdělení veřejných nákladů spojených s automobilovou dopravou, zvýšení příjmů obecních úřadů nebo úřadů městských částí v hlavním městě, jakož i rozšíření nezbytných zdrojů pro financování údržby a rozvoje veřejné silniční sítě. Předkládající soud se rovněž zabývá otázkou, zda je daň z provozu motorových vozidel přiměřená, zda umožňuje zajistit dosažení sledovaných cílů a zda je v souladu se zásadou zákazu diskriminace.
33 Pokud tato daň není poplatkem s účinkem rovnocenným clu ani opatřením s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení, předkládající soud se táže, zda je použití dohody Maďarsko-Turecko slučitelné s čl. 3 odst. 2 SFEU, jakož i s nařízením č. 1072/2009, jelikož podle něj se na oblast dopravy vztahuje výlučná pravomoc Unie.
34 Předkládající soud se rovněž táže, zda je uvedená daň diskriminační vůči tureckým dopravcům ve smyslu článku 9 Dohody EHS-Turecko.
35 Za těchto podmínek se Szegedi közigazgatási és Munkaügyi Bíróság (Správní a pracovní soud v Segedínu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být článek 4 [rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95] vykládán v tom smyslu, že taková daň, jako je daň stanovená maďarským zákonem o dani z provozu motorových vozidel, [kterou] je podle [tohoto zákona] zatíženo nákladní vozidlo s tureckou poznávací značkou, jehož provozovatelem je turecký dopravce a které je užíváno k přepravě zboží, uložená z důvodu překročení maďarské hranice tímto vozidlem během cesty z Turecka do jiného členského státu přes Maďarsko jakožto členský stát tranzitu, představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu a není tedy slučitelná s výše uvedeným článkem?
2 a) Pro případ, že bude odpověď na první předběžnou otázku záporná, musí být článek 5 [rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95] vykládán v tom smyslu, že taková daň, jako je daň stanovená zákonem o dani z provozu motorových vozidel, [kterou] je podle [tohoto zákona] zatíženo nákladní vozidlo s tureckou poznávací značkou, jehož provozovatelem je turecký dopravce a které je užíváno k přepravě zboží, vybíraná z důvodu překročení maďarské hranice tímto vozidlem během cesty z Turecka do jiného členského státu přes Maďarsko jakožto členský stát tranzitu, představuje opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení a není tedy slučitelná s výše uvedeným článkem?
b) Musí být článek 7 [rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95] vykládán v tom smyslu, že taková daň, jako je daň stanovená zákonem o dani z provozu motorových vozidel, [kterou] je podle [tohoto zákona] zatíženo nákladní vozidlo s tureckou poznávací značkou, jehož provozovatelem je turecký dopravce a které je užíváno k přepravě zboží, vybíraná z důvodu překročení maďarské hranice tímto vozidlem během cesty z Turecka do jiného členského státu přes Maďarsko jakožto členský stát tranzitu, může být zavedena z důvodů souvisejících se zajištění bezpečnosti silničního provozu a stíhání protiprávních jednání?
3) Musí být čl. 3 odst. 2 SFEU a čl. 1 odst. 2 a odst. 3 písm. a) nařízení č. 1072/2009 vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby členský stát tranzitu na základě dvoustranné dohody uzavřené s Tureckem v oblasti dopravy vybíral takovou daň, jako je daň upravená zákonem o dani z provozu motorových vozidel, [kterou] je podle [tohoto zákona] zatíženo nákladní vozidlo s tureckou poznávací značkou, jehož provozovatelem je turecký dopravce a které je užíváno k přepravě zboží, z důvodu překročení maďarské hranice tímto vozidlem během cesty z Turecka do jiného členského státu přes Maďarsko jakožto členský stát tranzitu?
4) Musí být článek 9 [dohody EHS-Turecko] vykládán v tom smyslu, že taková daň, jako je daň stanovená zákonem o dani z provozu motorových vozidel, kterou je podle tohoto zákona zatíženo nákladní vozidlo registrované v Turecku, jehož provozovatelem je turecký dopravce a které je užíváno k přepravě zboží, vybíraná z důvodu překročení maďarské hranice tímto vozidlem během cesty z Turecka do jiného členského státu přes Maďarsko jakožto členský stát tranzitu, představuje diskriminaci z důvodu státní příslušnosti, a není tedy s výše uvedeným článkem slučitelná?“
K předběžným otázkám
36 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 4 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 vykládán v tom smyslu, že taková daň z provozu motorových vozidel, jako je daň dotčená v původním řízení, kterou musí hradit všichni držitelé nákladních vozidel registrovaných v Turecku projíždějících přes Maďarsko jakožto stát tranzitu, představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu.
37 Z článku 1 tohoto rozhodnutí vyplývá, že uvedené rozhodnutí stanoví prováděcí pravidla pro závěrečnou etapu celní unie mezi Unií a Tureckou republikou. Podle článku 4 uvedeného rozhodnutí se od data vstupu tohoto rozhodnutí v platnost úplně ruší dovozní nebo vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem mezi Unií a Tureckou republikou.
38 V článku 66 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 se stanoví, že ustanovení tohoto rozhodnutí, pokud jsou ve své podstatě shodná s odpovídajícími ustanoveními Smlouvy o ES, nyní Smlouvy o FEU, se vykládají v souladu s rozhodnutími Soudního dvora vydanými v dané oblasti. Jelikož je článek 4 tohoto rozhodnutí v podstatě totožný s článkem 30 SFEU, je tedy třeba, aby byl vykládán v souladu s judikaturou Soudního dvora, jež se týká posledně uvedeného článku.
39 Proto je třeba připomenout, že každé jednostranně uložené finanční zatížení, ačkoli je minimální, bez ohledu na svůj název nebo způsob vybírání, postihující zboží z důvodu skutečnosti, že překračuje hranici, představuje, pokud není clem jako takovým, poplatek s rovnocenným účinkem ve smyslu článků 28 a 30 SFEU (rozsudek ze dne 18. ledna 2007, Brzeziński, C‑313/05, EU:C:2007:33, bod 22 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 2. října 2014, Orgacom, C‑254/13, EU:C:2014:2251, bod 23). Odůvodnění zákazu poplatků s účinkem rovnocenným účinkem spočívá ve skutečnosti, že tyto poplatky představují překážku pro pohyb zboží, jelikož vedou k umělému zvýšení ceny dováženého nebo vyváženého zboží ve srovnání s vnitrostátním zbožím (rozsudek ze dne 21. března 1991, Komise v. Itálie, C‑209/89, EU:C:1991:139, bod 7).
40 Mimoto jsou poplatky s účinkem rovnocenným clům zakázány bez ohledu na to, s jakým cílem byly zavedeny, i bez ohledu na určení příjmů, které z nich plynou (rozsudek ze dne 21. června 2007, Komise v. Itálie, C‑173/05, EU:C:2007:362, bod 42 a citovaná judikatura).
41 Rovněž je třeba připomenout, že důvody ospravedlňující zákazy nebo omezení, jež jsou stanoveny v článku 36 SFEU, se vztahují výlučně na opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení, a nikoli na poplatky s účinkem rovnocenným clu (viz zejména rozsudek ze dne 14. června 1988, Dansk Denkavit, 29/87, EU:C:1988:299, bod 32).
42 Dále celní unie nezbytně znamená, že mezi členskými státy musí být zajištěn volný pohyb zboží. Tato svoboda jako taková by nebyla úplná, pokud by členské státy měly možnost jakýmkoliv způsobem bránit nebo vytvářet překážky pohybu zboží v tranzitním režimu. Je třeba tudíž uznat, jako důsledek celní unie a ve vzájemném zájmu členských států, existenci obecné zásady volného tranzitu zboží uvnitř Unie (rozsudek ze dne 21. června 2007, Komise v. Itálie, C‑173/05, EU:C:2007:362, bod 31 a citovaná judikatura). Členské státy by totiž zasahovaly do této zásady, pokud by uplatňovaly na zboží v tranzitním režimu na svém území tranzitní cla nebo jakékoliv jiné poplatky vztahující se k tomuto tranzitu (rozsudek ze dne 16. března 1983, SIOT, 266/81, EU:C:1983:77, bod 19).
43 Rovněž je třeba uvést, že Soudní dvůr již rozhodl, že poplatek, jehož předmětem je přeprava zboží a který je vybírán nikoli z výrobků jako takových, ale z nezbytné činnosti ve vztahu k výrobku, může spadat do působnosti článku 30 SFEU (rozsudek ze dne 17. července 2008, Essent Netwerk Noord a další, C‑206/06, EU:C:2008:413, bod 44 a citovaná judikatura). Takový poplatek totiž přímo postihuje zboží, pokud je vybírán v souvislosti s jeho přepravou nebo použitím pozemních komunikací a je v prvním okamžiku hrazen držitelem nákladního vozidla (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 1997, Haahr Petroleum, C‑90/94, EU:C:1997:368, bod 38).
44 Z důvodů uvedených v bodech 37 a 38 tohoto rozsudku lze výklad ustanovení Smlouvy o FEU o volném pohybu zboží uvnitř Unie přenést na ustanovení, jež se týkají volného pohybu zboží uvnitř celní unie vyplývající z Dohody EHS-Turecko.
45 V projednávané věci zákon o dani z provozu motorových vozidel dotčený v původním řízení stanoví, že daň z provozu těchto vozidel musí být uhrazena v případě nákladních vozidel registrovaných ve třetí zemi v okamžiku jejich vstupu na maďarské území jak při výchozí cestě, tak při zpáteční cestě. Výše této daně závisí na kritériích, která souvisí zejména s množstvím zboží, jež může být přepravováno, a s místem jeho určení.
46 S ohledem na judikaturu citovanou v bodech 40 až 43 tohoto rozsudku je tudíž třeba konstatovat, že byť není daň z provozu motorových vozidel vybírána přímo z výrobků, postihuje zboží, které je přepravováno vozidly registrovanými ve třetí zemi, mimo jiné v Turecku, z důvodu překročení maďarské hranice, a nikoli z důvodu služby přepravy, jak tvrdí maďarská a italská vláda.
47 V tomto ohledu je s ohledem na judikaturu citovanou v bodech 39 až 41 tohoto rozsudku irelevantní, že, jak tvrdí maďarská vláda, tento poplatek je nízký nebo že je jeho výběr odůvodněn potřebou zajistit údržbu vnitrostátní silniční sítě a dopady tohoto druhu dopravy na životní prostředí.
48 Z toho vyplývá, že taková daň z provozu motorových vozidel, jako je daň dotčená v původním řízení, je poplatkem s účinkem rovnocenným clu ve smyslu článku 4 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95, jelikož představuje jednostranně uloženou finanční zátěž postihující zboží z důvodu skutečnosti, že toto zboží překračuje hranici.
49 Vzhledem k výše uvedenému je třeba odpovědět na první otázku tak, že článek 4 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 musí být vykládán v tom smyslu, že taková daň z provozu motorových vozidel, jako je daň dotčená v původní řízení, kterou musí hradit držitelé nákladních vozidel registrovaných v Turecku projíždějících přes Maďarsko jako stát tranzitu, představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu.
50 S ohledem na odpověď na první otázku není namístě odpovídat na druhou až čtvrtou otázku.
K nákladům řízení
51 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Článek 4 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/95 o provádění závěrečné etapy celní unie musí být vykládán v tom smyslu, že taková daň z provozu motorových vozidel, jako je daň dotčená v původní řízení, kterou musí hradit držitelé nákladních vozidel registrovaných v Turecku projíždějících přes Maďarsko jako stát tranzitu, představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu.
Podpisy.