Kasační opravný prostředek podaný dne 25. září 2014 Zweckverband Tierkörperbeseitigung in Rheinland-Pfalz, im Saarland, im Rheingau-Taunus-Kreis und im Landkreis Limburg-Weilburg i. L. proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 16. července 2014 ve věci T-309/12, Zweckverband Tierkörperbeseitigung in Rheinland-Pfalz, im Saarland, im Rheingau-Taunus-Kreis und im Landkreis Limburg-Weilburg v. Evropská komise

(Věc C-447/14 P)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Zweckverband Tierkörperbeseitigung in Rheinland-Pfalz, im Saarland, im Rheingau-Taunus-Kreis und im Landkreis Limburg-Weilburg i. L. (zástupkyně: A. Kerkmann, advokátka)

Další účastnice řízení: Evropská komise, Saria Bio-Industries AG & Co. KG, SecAnim GmbH, Knochen-und Fett-Union GmbH (KFU)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

zrušit rozsudek Tribunálu Evropské unie ve věci T-309/12, Zweckverband Tierkörperbeseitigung v. Komise¹ a pokud má Soudní dvůr za to, že má k dispozici všechny skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohl sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, zrušil usnesení Komise ze dne 25. dubna 2012 C(2012) 2557 final o státní podpoře SA.25051 (C 19/10, ex NN 23/10), kterou Německo poskytlo ve prospěch Zweckverband Tierkörperbeseitigung in Rheinland Pfalz, im Saarland, im Rheingau Taunus Kreis und im Landkreis Limburg Weilburg a uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a nákladů řízení před Tribunálem;

podpůrně zrušit napadený rozsudek a vrátit věc zpět Tribunálu a stanovit, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatel v podstatě následující důvody:

Tribunál nesprávně kvalifikoval financování rezervy pro případy nákazy prostřednictvím příspěvků členů navrhovatele jako státní podporu, když se domníval, že s navrhovatelem musí být vzhledem k činnosti týkající se udržování rezervních kapacit pro případy nákazy zvířat prováděné na území, pod které spadá jeho spolek, nakládáno jako s podnikem ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Tribunál sice nejprve správně vychází z předpokladu, že činnosti prováděné v rámci výkonu veřejné moci nemají hospodářský charakter, který by odůvodňoval použití pravidel hospodářské soutěže obsažených v SFEU. Tribunál rovněž správně objasňuje, že je nezbytné přezkoumat zvlášť každou činnost navrhovatele, aby se prověřilo, zda mohla konat v postavení orgánu veřejné moci. Nesprávně však dospěl k závěru, že udržování rezervních kapacit pro případy nákazy se neuskutečňuje v rámci výkonu veřejné moci, nýbrž představuje hospodářskou činnost, která navrhovatele celkově kvalifikuje jako podnik.

Kromě toho Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění rozsudků, když konstatoval, že navrhovateli nevznikaly v souvislosti s udržováním rezervy pro případy nákazy žádné čisté náklady. Navíc nepřezkoumal důkazy navrhovatele, které prokázaly vyloučení křížového subvencování hospodářských činností prostřednictvím příspěvků.

V rozporu s názorem Tribunálu představuje udržování rezervních kapacit pro případy nákazy, včetně jejich organizace a financování navrhovatelem, službu obecného hospodářského zájmu (SOHZ). Z toho vyplývá, že napadený rozsudek porušuje čl. 106 odst. 2 SFEU a čl. 107 odst. 1 SFEU.

Kromě toho Tribunál porušil i čl. 107 odst. 1 SFEU, když konstatoval jednak zvýhodnění navrhovatele s ohledem na skutečnost, že nebyla splněna kritéria uvedená rozsudku Soudního dvora Altmark² , a na straně druhé, že příspěvky použité na sanaci starých skládek představovala podporu.

Tribunál dále porušil čl. 106 odst. 2 SFEU, když konstatoval, že navrhovatel nemohl vytýkat porušení čl. 106 odst. 2 SFEU, aniž zpochybnil unijní rámec Komise týkající se SOHZ.

____________

¹     ECLI:EU:T:2014:676

² Urteil Altmark, C-280/00, ECLI:EU:C:2003:415.