ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
14. března 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Článek 45 SFEU – Zásada zákazu diskriminace na základě věku – Listina základních práv Evropské unie – Článek 21 odst. 1 – Směrnice 2000/78/ES – Články 2, 6 a 16 – Datum rozhodné pro služební postup – Diskriminační právní úprava členského státu, která pro účely určení odměny za práci vylučuje zohlednění dob služby absolvovaných před dovršením osmnácti let – Zrušení právních předpisů, které jsou v rozporu se zásadou rovného zacházení“
Ve věci C‑482/16,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht Innsbruck (Vrchní zemský soud v Innsbrucku, Rakousko) ze dne 2. září 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 7. září 2016, v řízení
Georg Stollwitzer
proti
ÖBB Personenverkehr AG,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení R. Silva de Lapuerta, předsedkyně senátu, J.-C. Bonichot, A. Arabadžev (zpravodaj), S. Rodin a E. Regan, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: K. Malacek, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. července 2017,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za G. Stollwitzera M. Orglerem a J. Pfurtschellerem, Rechtsanwälte,
– za ÖBB Personenverkehr AG C. Wolfem, Rechtsanwalt,
– za rakouskou vládu J. Schmoll a G. Hessem, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi D. Martinem a B.-R. Killmannem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 23. listopadu 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 45 SFEU, článku 21 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i článků 2, 6 a 16 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi G. Stollwitzerem a společností ÖBB-Personenverkehr AG (dále jen „ÖBB“) ve věci zákonnosti profesního systému odměňování, který zavedl rakouský zákonodárce s cílem odstranit diskriminaci na základě věku.
Právní rámec
Směrnice 2000/78
3 Článek 1 směrnice 2000/78 stanoví, že „[ú]čelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení“.
4 Článek 2 této směrnice stanoví:
„1. Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.
2. Pro účely odstavce 1 se
a) ‚přímou diskriminací‘ rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1;
b) ‚nepřímou diskriminací‘ rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byla osoba určitého náboženského vyznání nebo víry, určitého zdravotního postižení, určitého věku nebo určité sexuální orientace v porovnání s jinými osobami znevýhodněna, ledaže
i) takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné […]
[…]“
5 Podle čl. 3 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice se v rámci pravomocí svěřených Evropské unii tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde mimo jiné o podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek odměňování.
6 Článek 6 odst. 1 téže směrnice zní takto:
„Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.
Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:
a) stanovení zvláštních podmínek pro přístup k zaměstnání a odbornému vzdělávání, pro zaměstnání a povolání včetně podmínek propuštění a odměňování, a to pro mladé pracovníky, starší osoby a osoby s pečovatelskými povinnostmi za účelem podpory jejich pracovního začlenění nebo zajištění jejich ochrany;
b) stanovení minimálních podmínek věku, odborné praxe nebo let služby pro přístup k zaměstnání nebo k určitým výhodám spojeným se zaměstnáním;
[…]“
7 Článek 16 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/78 stanoví, že členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byly zrušeny právní a správní předpisy odporující zásadě rovnosti.
Rakouské právo
8 Po vydání rozsudku ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381), byl Bundesgesetz zur Neuordnung der Rechtsverhältnisse der Österreichischen Bundesbahnen (Bundesbahngesetz 1992) [spolkový zákon o nové úpravě právních vztahů Rakouských spolkových drah (zákon o spolkových drahách 1992), BGBl. I, 825/1992] v roce 2011 pozměněn (BGBl. I, 129/2011, dále jen „spolkový zákon o drahách z roku 2011“). Toto změnou byla v § 53a tohoto zákona od 1. ledna 2004 zavedena nová metoda určení data rozhodného pro služební postup.
9 V rozsudku ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38), Soudní dvůr rozhodl, že systém, který byl zaveden v § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2011, je v rozporu s unijním právem, zejména s článkem 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, protože změna zákona, která byla provedena za účelem odstranění diskriminace na základě věku, sice zohledňovala doby služby absolvované před dovršením osmnácti let, ale současně obsahovala ustanovení, které platilo jen pro zaměstnance, kteří byli obětí této diskriminace, a které prodlužovalo dobu požadovanou pro postup do každého z prvních tří platových stupňů vždy o jeden rok, a tím tedy s konečnou platností zachovávala rozdílné zacházení na základě věku. Po vydání uvedeného rozsudku byl spolkový zákon o drahách z roku 2011 znovu pozměněn v roce 2015 (BGBl. I, 64/2015, dále jen „spolkový zákon o drahách z roku 2015“).
10 Ustanovení § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 zní následovně:
„(1) Datem rozhodným pro služební postup je datum, kdy začíná poprvé běžet lhůta umožňující postoupit do vyššího platového stupně.
(2) Pro účely určení data rozhodného pro služební postup se zohlední pouze doby, kterých bylo dosaženo v rámci pracovního poměru nebo v rámci učňovského vzdělávacího poměru u:
a) [ÖBB], některého z jejích právních předchůdců, nebo od doby, kdy vstoupily v platnost nařízené postupy rozdělení a reorganizace týkající se společnosti ÖBB-Holding AG, u společností uvedených v části 3 tohoto spolkového zákona – ve znění spolkového zákona zveřejněného v BGBl. I 138/2003 –, jejich právních nástupců a podniků založených některou z těchto společností v důsledku reorganizačních opatření přijatých v rámci platného práva obchodních společností, jakož i u podniků, na které – smluvně nebo na základě jednoho (nebo více) převzetí podniku – přešly pracovní poměry zaměstnanců zaměstnaných k 31. prosinci 2003 u [ÖBB] a
b) podniků zajišťujících železniční infrastrukturu nebo železniční dopravu v některém z členských států Evropského hospodářského prostoru (EHP), Turecké republiky nebo Švýcarské konfederace, pokud takováto povinnost vyplývá z příslušných asociačních dohod nebo z dohod o volném pohybu.
(3) K postupu dochází dne 1. ledna, který následuje po uplynutí lhůty pro postup.
[…]
(5) Po řádném oznámení a prokázání dosažených dob služby, nejpozději po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4, se provede zařazení do platových stupňů platových tabulek, které jsou uvedeny v přílohách 2 a 2a [Allgemeine Vertragsbedingungen für Dienstverträge bei den Österreichischen Bundesbahnen (AVB) (všeobecné podmínky služebních smluv u Rakouských spolkových drah)], na základě data rozhodného pro služební postup, které se určí podle odstavce 2.
(6) Zařazení stanovené v odstavci 5 nevede k žádnému snížení platů pobíraných před zveřejněním [spolkového zákona o drahách z roku 2015]. Pokud zařazení na základě použití odstavce 5 vede ke snížení pobíraného platu ve srovnání s posledním měsícem před zveřejněním [spolkového zákona o drahách z roku 2015], zůstává tento posledně uvedený plat zachován až do doby, kdy plat vyplývající ze zařazení provedeného na základě použití odstavce 5 dosáhne zachované úrovně platu, podle příloh 2 a 2a [všeobecných podmínek služebních smluv u Rakouských spolkových drah].
[…]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
11 Georg Stollwitzer začal pracovat dne 17. ledna 1983 u jednoho z právních předchůdců společnosti ÖBB. Vzhledem k dobám služby, kterých G. Stollwitzer dosáhl před nástupem do zaměstnání, bylo datum rozhodné pro služební postup pana Stollwitzera stanoveno na 2. červenec 1980.
12 Toto datum určuje mimo jiné platovou skupinu v platové tabulce, v rámci níž zaměstnanec v pravidelných intervalech postupuje do dalšího platového stupně. Toto datum bylo tehdy stanoveno na základě výpočtu dob, kterých bylo dosaženo před nástupem do služby, byly nicméně vyloučeny doby, které předcházely dovršení osmnácti let. Doba požadovaná pro postup byla stanovena na dva roky pro každý platový stupeň.
13 Přijetím § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 se rakouský zákonodárce rozhodl, pokud jde o společnost ÖBB, pro kompletní a retroaktivní reformu zohledňování předchozích dob služby, aby odstranil takovou diskriminaci na základě věku, jako je ta, kterou konstatoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38).
14 Opíraje se o rozsudky ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381), a ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38), podal G. Stollwitzer žalobu k Landesgericht Innsbruck (Zemský soud v Innsbrucku, Rakousko) proti ÖBB, kterou se domáhal, aby bylo posledně uvedené uloženo zaplatit mu částku, která odpovídá rozdílu mezi platem, který pobíral v průběhu let 2008 až 2015, a platem, o němž se domnívá, že by na něj měl nárok, pokud by doby požadované pro postup byly počítány podle právního stavu, který existoval před tím, než vstoupil v platnost § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015, avšak včetně dob služby, které předcházely jeho osmnáctým narozeninám.
15 Landesgericht Innsbruck (Zemský soud v Innsbrucku) žalobu zamítl, když vycházel z toho, že použití § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 se zpětnou účinností ukončilo jakoukoli diskriminaci na základě věku. Vzhledem k tomu, že G. Stollwitzer nebyl schopen prokázat doby služby požadované podle § 53a odst. 2 tohoto zákona, nebyl výpočet data rozhodného pro odměňování v jeho případě nijak upraven.
16 Georg Stollwitzer podal proti uvedenému rozsudku odvolání k předkládajícímu soudu, Oberlandesgericht Innsbruck (Vrchní zemský soud v Innsbrucku, Rakousko). Souběžně s tím podal návrh k Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud, Rakousko), na základě něhož posledně uvedený prohlásil § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 za slučitelný s rakouským ústavním pořádkem. Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) v této souvislosti uvedl, že po vydání rozsudku ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38), byla data rozhodná pro služební postup všech zaměstnanců podniku pečlivě přepočítána. V případě, že by úprava dat rozhodných pro služební postup vedla k znevýhodnění některých zaměstnanců, byly podle § 53a odst. 6 tohoto zákona (dále jen „ochranné ustanovení“) zachovány existující platy, aby byla dodržena zásada ochrany legitimního očekávání.
17 Podle předkládajícího soudu je třeba přezkoumat, zda § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 skutečně odstranil jakoukoli diskriminaci na základě věku. V této souvislosti je nutno přezkoumat, zda toto ustanovení nezavádí jinou formu diskriminace než dříve platné normy.
18 Za těchto podmínek se Oberlandesgericht Innsbruck (Vrchní zemský soud v Innsbrucku) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být současné unijní právo, především obecné právní zásady rovného zacházení, zákazu diskriminace na základě věku ve smyslu čl. 6 odst. 3 SEU a článku 21 Listiny základních práv Evropské unie a zákazu diskriminace při volném pohybu pracovníků podle článku 45 SFEU a směrnice 2000/78, vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která sice za účelem odstranění diskriminace na základě věku konstatované Soudním dvorem v [rozsudku ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38)], (a sice nezohlednění doby služby dosažené před dovršením 18. roku věku pro zaměstnance [ÖBB]), zohledňuje malou část doby služby dosažené před 18. rokem věku u zaměstnanců ÖBB diskriminovaných starou úpravou (avšak pouze doby skutečně dosažené u ÖBB, u obdobných veřejnoprávních podniků činných v železniční infrastruktuře nebo železniční dopravě v EU, EHP a státech, které s EU uzavřely asociační dohody nebo dohody o volném pohybu), u převažující části původně diskriminovaných zaměstnanců ÖBB ale nezohledňuje všechny ostatní doby služby dosažené před 18. rokem věku, především nezohledňuje ty, které dotčeným zaměstnancům ÖBB poskytly možnost lépe plnit jejich úkoly, jako například doby služby u soukromých a jiných veřejných provozovatelů dopravy nebo infrastrukturních společností, které vyrábějí, provozují nebo udržují infrastrukturu používanou zaměstnavatelem [ÖBB] (vozový park, koleje, vedení, elektrická a elektronická zařízení, stavědla, nádraží a obdobné), nebo u [obdobných] podniků, a tím ve skutečnosti pro vysoce převažující část zaměstnanců ÖBB dotčených starou diskriminační právní úpravou zachovává rozdílné zacházení na základě věku?
2) Splňuje jednání členského státu, který je 100% vlastníkem podniku železniční dopravy a fakticky zaměstnavatelem zaměstnanců tohoto podniku, jímž se tento pokouší z čistě fiskálních důvodů eliminovat změnou zákona uskutečněnou se zpětnou účinností v letech 2011 a 2015 práva těchto zaměstnanců vyplývající z unijního práva na doplacení odměn za práci kvůli diskriminaci mimo jiné na základě věku, konstatované v několika rozsudcích Soudního dvora [rozsudky ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381); ze dne 16. ledna 2014, Pohl (C‑429/12, EU:C:2014:12), a ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38)], jakož i v četných vnitrostátních soudních rozhodnutích, mj. Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko) […], podmínky odpovědnosti členského státu podle unijního práva stanovené Soudním dvorem v jeho judikatuře, především dostatečně závažného porušení unijního práva, např. ustanovení čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 ve spojení s článkem 1 této směrnice, vyložených Soudním dvorem v [těchto] rozsudcích?“
K předběžným otázkám
K první otázce
19 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 45 SFEU, jakož i články 2, 6 a 16 směrnice 2000/78 vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která za účelem odstranění diskriminace na základě věku, která vznikla použitím vnitrostátní právní úpravy, jež pro účely zařazení zaměstnanců podniku do platové tabulky zohledňovala pouze doby služby získané po dovršení osmnácti let věku, se zpětnou účinností a vůči všem těmto zaměstnancům ruší tento věkový limit, umožňuje ale zohlednit pouze praxi získanou u podniků činných ve stejném hospodářském odvětví.
20 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu směrnice 2000/78 vyplývá, že jejím cílem je stanovit obecný rámec k tomu, aby každé osobě bylo zaručeno rovné zacházení v zaměstnání a povolání tím, že jí dává účinnou ochranu před diskriminací na základě některého z důvodů uvedených v jejím článku 1, mezi něž patří i věk (viz zejména rozsudek ze dne 10. listopadu 2016, de Lange, C‑548/15, EU:C:2016:850, bod 16 a citovaná judikatura).
21 Je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 se pro účely této směrnice „zásadou rovného zacházení“ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1 této směrnice.
22 Podle článku 2 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice se přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jejího věku. Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/78 se jedná o nepřímou diskriminaci, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byla osoba určitého věku v porovnání s jinými osobami znevýhodněna, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo praxe jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné.
23 Jak vyplývá ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 stanoví tři kroky. První z nich spočívá ve zpětném přepočtení data rozhodného pro služební postup dotyčného zaměstnance v rámci platové tabulky platné pro jeho pracovní místo. Při výpočtu tohoto nového data se podle této právní úpravy zohlední v plném rozsahu jen předchozí doby služby dosažené u železničních společností v tuzemsku, v jiných členských státech a v Turecké republice, jakož i ve Švýcarské konfederaci, a to nezávisle na věku, kdy jich tento zaměstnanec dosáhl. Tato nová právní úprava již naproti tomu nestanoví žádné zohlednění jiných předchozích dob služby dosažených uvedeným zaměstnancem.
24 Druhý krok spočívá v novém zařazení dotyčného zaměstnance na základě nového data rozhodného pro jeho služební postup, to znamená, že se na něj použije systém zavedený § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015. Nové datum rozhodné pro účely služebního postupu tedy může vést ke zvýšení pobíraného platu, a tedy k doplacení nedoplatků na platu. Vede-li nové datum rozhodné pro služební postup k zařazení dotyčného zaměstnance do nižšího platového stupně, zůstává podle ochranného ustanovení plat, který je v okamžiku určení tohoto nového data skutečně pobírán, zachován z důvodu ochrany nabytých práv. Tento plat je mu zaručen až do doby, kdy na základě nového data rozhodného pro služební postup dovrší dobu služby, která je nezbytná pro dosažení vyššího platového stupně.
25 Třetí krok stanovený rakouským zákonodárcem spočívá v tom, že je pro všechny pracovníky ÖBB zaveden další platový stupeň před posledním platovým stupněm, který má kompenzovat negativní finanční důsledky, které by jinak byly způsobeny změnou data rozhodného pro jejich služební postup.
26 Je třeba přezkoumat, zda tato právní úprava nezachovává diskriminace na základě věku předchozích systémů a zda nezavádí novou diskriminaci na základě věku mezi zaměstnanci ÖBB.
27 Podle předkládajícího soudu bude zvýšení platů, které vyplývá ze zohlednění dob služby dosažených před dovršením osmnáctého roku života v souladu s rozsudky ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381), a ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, ECLI:EU:C:2015:38), negováno systémem, který zavedl § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015, zaprvé z důvodu takřka nulového zohlednění dob služby dosažených mezi osmnáctým rokem života a nástupem do služby, přestože takovéto doby dotyčnému zaměstnanci umožňují lépe vykonávat jeho práci, zadruhé zavedením nového předposledního platového stupně a zatřetí ochranným ustanovením. Tato opatření v každém případě povedou ke snížení příjmů dosažených v průběhu celého pracovního života zaměstnanců, kteří doposud nebyli diskriminováni.
28 Zaprvé je třeba konstatovat, že předkládající soud vychází z nesprávného pochopení uvedených rozsudků. Uvedení vnitrostátní právní úpravy do souladu s rozsudkem ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38), totiž nutně nezakládá nárok zaměstnanců, kteří byli obětí diskriminace konstatované Soudním dvorem, na takovéto zvýšení platu. Jak Soudní dvůr konstatoval v bodech 43 až 45 uvedeného rozsudku, členské státy jsou sice podle článku 16 směrnice 2000/78 povinny zrušit právní a správní předpisy odporující zásadě rovného zacházení, tento článek jim však neukládá přijmout určitá opatření pro případ porušení zákazu diskriminace, ale ponechává jim svobodu volby mezi různými řešeními vhodnými k uskutečnění sledovaného cíle, jež v závislosti na různých situacích, jež mohou nastat, považují za nejlepší vhodné řešení.
29 Takovéto uvedení do souladu, které má podle článku 16 této směrnice odstranit diskriminaci na základě věku, proto nutně nevede k tomu, že by pracovníkovi, jehož doby služby dosažené před dovršením osmnáctého roku života nebyly z důvodu použití diskriminační vnitrostátní právní úpravy zohledněny při výpočtu jeho služebního postupu, umožnilo získat finanční náhradu odpovídající rozdílu mezi platem, který by pobíral v případě neexistence diskriminace, a platem, jejž skutečně pobíral.
30 Jinými slovy, odstranění diskriminace ještě neznamená, že osoba, která byla podle předchozího právního režimu diskriminována, bude mít automaticky se zpětnou účinností nárok na vyplacení takovéhoto platového rozdílu nebo na zvýšení budoucích platů. Tak je tomu pouze, pokud a dokud nebyla vnitrostátním zákonodárcem přijata opatření k obnovení rovného zacházení. V tomto případě lze totiž dodržení zásady rovnosti zaručit pouze tím, že se osobám patřícím do znevýhodněné kategorie přiznají stejné výhody, jaké svědčí osobám patřícím do zvýhodněné kategorie; jde o systém, který v případě, že nedochází ke správnému uplatňování unijního práva, zůstává jediným platným referenčním systémem (rozsudek ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr, C‑417/13, EU:C:2015:38, bod 46 a citovaná judikatura).
31 Jak uvedl generální advokát v bodě 36 svého stanoviska, s cílem odstranit diskriminaci na základě věku, kterou Soudní dvůr konstatoval v rozsudku ze dne 18. června 2009, Hütter (C‑88/08, EU:C:2009:381), se mohl rakouský zákonodárce svobodně rozhodnout – což také učinil – zpětně změnit celý systém zohledňování předchozích dob činnosti. Čisté a jednoduché zrušení zákazu započítávání odborné praxe získané před dovršením osmnáctého roku života bylo pouze jednou z možností, které se nabízely tomuto zákonodárci, aby vyhověl ustanovením směrnice 2000/78.
32 Je třeba rovněž konstatovat, že kritérium věku bylo z důvodu, že nová právní úprava platí se zpětnou účinností, formálně zrušeno, a že je tím tedy umožněno zohlednit dosaženou praxi nezávisle na věku, kdy byla dosažena.
33 Kromě toho § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 platí bez rozdílu pro všechny zaměstnance ÖBB, tedy jak pro ty, kteří byli předchozím systémem diskriminováni, tak pro ty, které posledně uvedený systém zvýhodňoval, a všechny tyto zaměstnance převádí do nového platového systému, který zavádí.
34 Ustanovení § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 se tedy v tomto ohledu liší od vnitrostátních právních úprav, o které se jednalo ve věcech, v nichž byly vydány rozsudky ze dne 11. listopadu 2014, Schmitzer (C‑530/13, EU:C:2014:2359), a ze dne 28. ledna 2015, ÖBB Personenverkehr (C‑417/13, EU:C:2015:38), v nichž nové právní úpravy vyvolávaly účinky jen vůči zaměstnancům, kteří byli předchozím systémem diskriminováni, a zachovávaly tak rozdílné zacházení mezi těmito dvěma skupinami zaměstnanců, pokud jde o jejich zařazení do platového stupně.
35 Předkládající soud zadruhé uvádí, že zaměstnancům, kteří dosáhli před dovršením osmnáctého roku života dob služby nebo dob vzdělávání, které nespadají do dob, jež se zohledňují na základě systému zavedeného § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 (dále jen „irelevantní praxe“), bude stejně jako před nabytím účinnosti tohoto zákona zohlednění těchto dob odepřeno, a to jak pro účely určení platu pobíraného před vyhlášením uvedeného zákona, jehož zachování je podle něj na základě ochranného ustanovení zaručeno, tak pro účely vyplacení ještě nepromlčených nedoplatků na platu.
36 Tuto kategorii však tvoří pouze zaměstnanci, kteří mají jen irelevantní praxi.
37 Úvaha předkládajícího soudu, podle níž může diskriminace na základě věku vyplývat z nezohlednění dob, kterých bylo dosaženo u jiných podniků před dovršením osmnáctého roku života, proto vede ke zpochybnění nových podmínek zohledňování praxe, které byly stanoveny vnitrostátním zákonodárcem.
38 Rakouská vláda v této souvislosti tvrdí, že neomezené poloviční zohlednění irelevantní praxe, které stanovila předchozí právní úprava, šlo nad rámec odměnění praxe získané v příslušném oboru a ve své podstatě představovalo stejné znevýhodnění jako kritérium věku, protože se neopíralo o praxi, která by dotyčnému zaměstnanci umožňovala lépe vykonávat práci u ÖBB.
39 V této souvislosti je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora představuje odměňování praxe získané v dotyčné oblasti, která zaměstnanci umožňuje lépe vykonávat jeho práci, legitimní cíl platové politiky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2006, Cadman, C‑17/05, EU:C:2006:633, bod 34 a násl., a ze dne 18. června 2009, Hütter, C‑88/08, EU:C:2009:381, bod 47 a citovaná judikatura). Zaměstnavatel tedy v zásadě může při odměňování zohlednit jen takovéto dříve dosažené doby služby.
40 Soudní dvůr dále konstatoval, že i když ustanovení vnitrostátního práva, které zohledňuje jen některé dříve dosažené doby služby a jiné nezohledňuje, může mít skutečně za následek rozdílné zacházení se zaměstnanci v závislosti na datu přijetí dotyčným podnikem, nezakládá se takovýto rozdíl přímo či nepřímo na věku ani na události spojené s věkem. Nezohledněna totiž zůstává praxe získaná u jiného podniku, nezávisle na věku, kdy byla získána, nebo na věku, kdy byl dotyčný zaměstnanec přijat do zaměstnání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2012, Tyrolean Airways Tiroler Luftfahrt Gesellschaft, C‑132/11, EU:C:2012:329, bod 29).
41 Zatřetí, pokud jde o ochranné ustanovení, které uvádí, že pokud by nové datum rozhodné pro služební postup vedlo k zařazení dotyčného zaměstnance do nižšího platového stupně, zůstane zachován plat, který byl v okamžiku určení tohoto nového data skutečně pobírán, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že toto ustanovení nabízí zaměstnanci záruku převedení do nového systému bez finanční ztráty v souladu s nabytými právy a ochranou legitimního očekávání, která představuje legitimní cíl politiky zaměstnanosti a trhu práce.
42 V každém případě je třeba konstatovat, že takovéto ustanovení se má týkat jen zaměstnanců, kteří již nemohou uplatňovat svoji irelevantní praxi. Údajná diskriminace spojená s důsledky použití ochranného ustanovení by proto v každém případě nebyla založena na věku, nýbrž na podmínkách zohlednění předchozí praxe. Z bodů 39 a 40 tohoto rozsudku však vyplývá, že takovýto základ nelze v projednávaném případě zpochybňovat.
43 Totéž platí, pokud jde o zavedení předposledního platového stupně, který jak vyplývá zejména z odpovědí na otázku položenou Soudním dvorem, má za cíl kompenzaci účinků spojených s přeřazením do nižšího platového stupně.
44 Vzhledem k povinnostem, které pro členské státy vyplývají z unijního práva, pokud jde o odstranění diskriminace na základě věku při zohledňování předchozích dob služby, a vzhledem ke svobodě, kterou disponuje vnitrostátní zákonodárce při upravování platového režimu zaměstnanců ÖBB, je proto třeba konstatovat, že nutná změna platného práva nepozbývá nediskriminační povahu tím, že v rámci úplného převedení zaměstnanců do nového systému zohledňování předchozí praxe, který není spojen s rozdílným zacházením na základě věku, nepřináší všem zaměstnancům výhody. V této souvislosti je tedy zřejmé, že rakouský zákonodárce nepřekročil meze pravomoci, kterou v této oblasti disponuje.
45 Za těchto podmínek je třeba mít s ohledem na široký prostor pro uvážení, který je přiznán členským státům nejen při volbě určitého cíle v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti, ale i při vymezení opatření k dosažení tohoto cíle, za to, že rakouský zákonodárce v rámci procesu přijímání § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 dodržel rovnováhu mezi odstraněním diskriminace na základě věku na straně jedné a zachováním práv nabytých na základě předchozího právního režimu na straně druhé.
46 Pokud jde konečně o článek 45 SFEU, vzhledem k tomu, že § 53a spolkového zákona o drahách z roku 2015 výslovně stanoví zohlednění předchozích dob služby v oblasti železniční dopravy dosažených v jiných členských státech, je třeba konstatovat, že Soudnímu dvoru není známa žádná skutečnost, která by umožňovala konstatovat případné porušení svobody volného pohybu pracovníků zakotvené v tomto článku.
47 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět, že článek 45 SFEU, jakož i články 2, 6 a 16 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která za účelem odstranění diskriminace na základě věku, která vznikla použitím vnitrostátní právní úpravy, jež pro účely zařazení zaměstnanců podniku do platové tabulky zohledňovala pouze doby služby získané po dovršení osmnácti let věku, se zpětnou účinností a vůči všem těmto zaměstnancům ruší tento věkový limit, umožňuje ale zohlednit pouze praxi získanou u podniků činných ve stejném hospodářském odvětví.
K druhé otázce
48 S ohledem na odpověď podanou na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.
K nákladům řízení
49 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek 45 SFEU, jakož i články 2, 6 a 16 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, která za účelem odstranění diskriminace na základě věku, která vznikla použitím vnitrostátní právní úpravy, jež pro účely zařazení zaměstnanců podniku do platové tabulky zohledňovala pouze doby služby získané po dovršení osmnácti let věku, se zpětnou účinností a vůči všem těmto zaměstnancům ruší tento věkový limit, umožňuje ale zohlednit pouze praxi získanou u podniků činných ve stejném hospodářském odvětví.
Podpisy.