Žaloba podaná dne 21. února 2012 - Evropská komise v. Spolková republika Německo
(Věc C-95/12)
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: E. Montaguti a G. Braun, zmocněnci)
Žalovaná: Spolková republika Německo
Návrhová žádání žalobkyně
určit, že Spolková republika Německo nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 260 odst. 2 SFEU, tím, že nepřijala všechna opatření, která byla podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 23. října 2007 ve věci C-112/05, Komise v. Německo, jehož předmětem byl rozpor ustanovení zákona VW s právem Unie,
2 povinna přijat;
uložit Spolkové republice Německo zaplacení penále ve výši 282 725,10 eur za den, jakož i paušální částky ve výši 31 114,72 eur za den, splatné na konto vlastních zdrojů Evropské unie;
uložit Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozsudek Soudního dvora ve věci C-112/05, Komise v. Německo, byl vydán dne 23. října 2007. V této věci Komise v zásadě uplatňovala, že tři ustanovení zákona VW tím, že zaprvé odchylně od obecné úpravy omezují hlasovací právo každého akcionáře na 20% základního kapitálu společnosti Volkswagen, že zadruhé vyžadují více než 80% většinu zastoupeného kapitálu pro usnesení valné hromady, pro které vyžaduje obecná úprava pouze 75% většinu zastoupeného kapitálu, a že zatřetí odchylně od obecné úpravy umožňují spolkovému státu a spolkové zemi Dolní Sasko vyslat po dvou zástupcích do dozorčí rady společnosti Volkswagen, mohou odrazovat od přímých investic, a tím zakládají omezení volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 56 ES.
Z výše uvedeného rozsudku Soudního dvora vyplývá, že všechna tři vytýkaná ustanovení zákona VW vždy sama o sobě představují porušení volného pohybu kapitálu.
Zákon přijatý Spolkovou republikou Německo, kterým tato podle svého názoru provedla rozsudek Soudního dvora, nicméně nadále stanoví, že usnesení valné hromady společnosti Volkswagen AG, pro které je podle ustanovení Aktiengesetz (zákon o akciových společnostech) nezbytná 75 % většina základního kapitálu zastoupeného při přijímání daného usnesení, vyžadují většinu více než 80 % základního kapitálu. Spolková republika toto odůvodňuje odkazem na výrok rozsudku ve věci C-112/05, podle kterého toto ustanovení představuje porušení práva jen ve spojení s oběma dalšími ustanoveními. Samo o sobě toto ustanovení nepředstavuje žádné porušení volného pohybu kapitálu.
Komise má za to, že formulace výroku rozsudku nevylučuje protiprávnost všech tří vytýkaných ustanovení posuzovaných jednotlivě sama o sobě. Při provádění rozsudku totiž není nutné respektovat jen jeho výrok, nýbrž i odůvodnění. V dané souvislosti se tede jeví jako zvlášť odtažité chtít odůvodnit opomenutí Spolkové republiky provést rozsudek Soudního dvora v plném rozsahu pouze třemi slovy "ve spojení s", která jsou uvedena ve výroku rozsudku. Takovýto výklad ignoruje nejen celé odůvodnění rozsudku, nýbrž i judikaturu Soudního dvora týkající se tzv. "zlatých akcií".
Komise se tedy považuje za nucenu znovu věc podle čl. 260 odst. 2 SFEU předložit Soudnímu dvoru. Výše finančních sankcí byla stanovena na základě sdělení Komise ze dne 1. září 2011 o aktualizace údajů pro výpočet paušálních částek a penále.
____________1 - Sb. rozh. 2007, s. I-08995.2 - Úř. věst. 2011, C 12, s. 1.