Kasační opravný prostředek podaný dne 27. listopadu 2017 Evropskou komisí proti usnesení Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 12. září 2017 ve věci T-247/16, Trasta Komercbanka AS a další v. Evropská centrální banka
(Věc C-665/17 P)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: V. Di Bucci, A. Steiblytė, K.-Ph. Wojcik, zmocněnci)
Další účastníci řízení: Trasta Komercbanka AS, Ivan Fursin, Igors Buimisters, C & R Invest SIA, Figon Co. Ltd, GCK Holding Netherlands BV, Rikam Holding SA a Evropská centrální banka
Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:
zrušil usnesení Tribunálu (druhého senátu) ze dne 12. září 2017 ve věci T-247/16, Trasta Komercbanka AS, M. Ivan Fursin, M. Igors Buimisters, SIA C&R Invest, Figon Co Limited, G.C.K J Holding Netherlands B.V. a Rikam Holding S.A. – SPF v. Evropská centrální banka, v rozsahu, v němž zamítlo námitku nepřípustnosti žaloby podané akcionáři společnosti Trasta Komercbanka AS,
odmítl žalobu podanou Ivanem Fursinem, Igorsem Buimistersem a společnostmi SIA C&R Invest, Figon Co Limited, G.C.K. J Holding Netherlands B.V. a Rikam Holding S.A. – SPF jako nepřípustnou,
uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Tribunál měl nesprávně za to, že žalobu na neplatnost podanou akcionáři úvěrové instituce v likvidaci proti rozhodnutí o odejmutí povolení úvěrové instituci je třeba prohlásit za přípustnou, tak aby jim byl poskytnut účinný procesní prostředek. Opomenul tak ostatní procesní prostředky, kterými úvěrová instituce disponuje ve formě včasné žaloby na neplatnost a návrhu na přijetí předběžných opatření a jež mají k dispozici i akcionáři ve formě žaloby na náhradu škody podané k evropským soudům proti Evropské centrální bance a případně ve formě jiných žalob podaných k vnitrostátním soudům.
Kasační opravný prostředek je založen na následujících dvou důvodech:
1) Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil článek 263 SFEU, pokud jde o podmínku týkající se právního zájmu na podání žaloby. Tím, že měl za to, že přímým akcionářům bylo bráněno ve výkonu práva určovat vedení a politiku podniku v likvidaci tak, jak by činili, pokud by podnik pokračoval i nadále v činnosti, se Tribunál nesprávně odchýlil od judikatury, podle níž nemají akcionáři právní zájem na podání žaloby odlišný od podniku. Tribunál rovněž opomenul vzít v potaz, že i akcionáři společnosti v činnosti, a zejména menšinoví akcionáři, nemají právo přinutit vedení podniku k podání žaloby. Tribunál mimoto nerozlišoval mezi účinky rozhodnutí orgánu dohledu nad bankami o odejmutí bankovní licence a účinky pozdějšího rozhodnutí vnitrostátního soudu o zahájení likvidace. A konečně, Tribunál měl nesprávně za to, že akcionáři společnosti v likvidaci musí mít možnost výkonu svých práv náležejících jim jako společníkům stejným způsobem jako akcionáři společnosti, která je i nadále činná.
2) Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, pokud jde o podmínky osobního a bezprostředního dotčení žalobců.
Co se týče první podmínky, Tribunál nejprve opomenul, že možnost více či méně přesně určit počet, či dokonce totožnost osob, na něž se uplatní určité opatření, s sebou v žádném případě nenese to, že by toto opatření muselo být považováno za opatření, které se jich osobně dotýká, je-li toto opatření uplatněno na jím definovanou objektivní právní nebo věcnou situaci. Zadruhé měl nesprávně za to, že rozhodnutí o odejmutí bankovní licence se týká akcionářů úvěrové instituce, zatímco se týká pouze samotné úvěrové instituce. Zatřetí měl chybně za to, že rozhodnutí Evropské centrální banky se akcionářů dotýká z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, zatímco se rozhodnutí týká pouze samotné úvěrové instituce a nedotýká se práv akcionářů. A konečně, i za předpokladu, že by jediný akcionář určité společnosti mohl být osobně dotčen rozhodnutím [Evropské centrální banky] určeným uvedené společnosti, Tribunál nesprávně považoval situaci jednotlivých menšinových akcionářů za srovnatelnou se situací jediného akcionáře.
Co se týče druhé podmínky, Tribunál se nejprve dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že akcionáři jsou bezprostředně dotčeni odejmutím bankovní licence, jelikož opomenul rozlišit mezi účinky tohoto odejmutí a účinky rozhodnutí vnitrostátního soudu o zahájení likvidace. Zadruhé měl nesprávně za to, že se rozhodnutí Evropské centrální banky akcionářů bezprostředně dotýká z důvodu intenzity svých účinků. Tribunál tak opomenul rozlišovat mezi právními účinky rozhodnutí, které se omezují na úvěrovou instituci, a jeho hospodářskými důsledky, které se mohou vztahovat i na akcionáře.
____________