Kasační opravný prostředek podaný dne 4. února 2015 společností Safa Nicu Sepahan Co proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 25. listopadu 2014 ve věci T-384/11, Safa Nicu Sepahan Co v. Rada Evropské unie

(Věc C-45/15 P)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Safa Nicu Sepahan Co. (zástupce: A. Bahrami, advokát)

Další účastnice řízení: Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice podávající kasační opravný prostředek

S ohledem na důvody uvedené v tomto kasačním opravném prostředku společnost Safa Nicu Sepahan Co. navrhuje, aby Soudní dvůr:

částečně zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 25. listopadu 2014 ve věci T-384/11 v rozsahu, v němž:

nebyla uznána majetková újma vzniklá společnosti Safa Nicu Sepahan Co. a nebyla za ni přiznána náhrada;

bylo uznáno, že společnost Safa Nicu Sepahan Co. utrpěla nemajetkovou újmu, ale jako jediná náhrada této újmy byla přiznána svévolně nízká částka 50 000 eur.

provedl přezkum v plné jurisdikci a na základě dostupných skutečností:

primárně

přiznal společnosti Safa Nicu Sepahan Co. částku 5 662 737,40 eur spolu s úroky za majetkovou újmu vzniklou v důsledku závažného porušení právní normy a protiprávního jednání Rady Evropské unie.

přiznal společnosti Safa Nicu Sepahan Co. částku 2 000 000 eur spolu s úroky za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku závažného porušení právní normy a protiprávního jednání Rady Evropské unie.

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení a dalších výdajů vynaložených navrhovatelkou v souvislosti s tímto kasačním opravným prostředkem, včetně nákladů řízení spojených s předchozím řízením před Tribunálem, spolu s úroky.

podpůrně

přiznal společnosti Safa Nicu Sepahan Co. částku stanovenou ex aequo et bono spolu s úroky za majetkovou újmu vzniklou v důsledku závažného porušení právní normy a protiprávního jednání Rady Evropské unie.

přiznal společnosti Safa Nicu Sepahan Co. částku stanovenou ex aequo et bono, nikoli však nižší než 50 000 eur a spolu s úroky (jak již byla přiznána uvedeným rozsudkem Tribunálu), za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku závažného porušení právní normy a protiprávního jednání Rady Evropské unie.

uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení a dalších výdajů vynaložených společností Safa Nicu Sepahan Co. v souvislosti s tímto kasačním opravným prostředkem, včetně nákladů řízení spojených s předchozím řízením před Tribunálem, spolu s úroky.podpůrněji vrátil věc Tribunálu k přezkoumání rozsahu újmy a k vydání nového rozhodnutí ve prospěch společnosti Safa Nicu Sepahan Co.Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumentyNa podporu svého kasačního opravného prostředku proti rozsudku Tribunálu ze dne 25. listopadu 2014 předkládá navrhovatelka dva důvody a v rámci každého z nich uplatňuje několik argumentů:V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v bodech 93 až 149 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v plném rozsahu zamítl návrh na náhradu majetkové újmy navzdory tomu, že Tribunál uznal a připustil, že navrhovatelka skutečně utrpěla majetkovou újmu v důsledku závažného protiprávního jednání Unie. Tento důvod

kasačního o

pravného prostředku se zakládá na následujících argumentech:rozsudkem nebyla přiznána žádná náhrada za újmu způsobenou Uni

í a jejími úředníky, což je v rozporu s čl. 340 odst. 2 S

FEU a čl. 41 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie, když obě tato ustanovení vyhlašují zásadu „plné náhrady“,vzhledem k tomu, že uvedeným rozsudkem nebyla přiznána žádná náhrada m

ajetkové újmy, jejíž existence byla přitom uznána, došlo tímto rozsudkem k porušení zásady proporcionality a spravedlivého posouzení a k odepření spravedlnosti,rozsudek je navíc protiprávní, protože v němž došlo ke zjevnému zkreslení skutkového stavu a důkazů a protože zamítnutí všech návrhů na náhradu újmy je založeno na závadných, nelogických a rozporných úvahách.V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál v

 bodech 92 a 149 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení tím, že přiznání částky 50 000 eur představuje přiměřenou náhradu újmy. Tribunál tak porušil svou povinnost uvést odůvodnění, zásadu proporcionality a zásadu ná

hrady veškeré skutečné újmy a nákladů, což vedlo ke svévolnému a protiprávnímu výsledku.