Věc C‑561/11
Fédération Cynologique Internationale
v.
Federación Canina Internacional de Perros de Pura Raza
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de lo Mercantil nº 1 de Alicante y nº 1 de Marca Comunitaria)
„Ochranné známky Společenství – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 9 odst. 1 – Pojem ‚třetí strana‘ – Majitel pozdější ochranné známky Společenství“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. února 2013
1. Předběžné otázky – Pravomoc vnitrostátního soudu – Posouzení nezbytnosti a relevance položených otázek
(Článek 267 SFEU)
2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení
(Článek 267 SFEU)
3. Předběžné otázky – Předložení věci Soudnímu dvoru – Otázka vznesená vnitrostátním soudem z úřední povinnosti – Přípustnost
(Článek 267 SFEU)
4. Ochranná známka Společenství – Účinky ochranné známky Společenství – Práva z ochranné známky – Právo zakázat užívání ochranné známky – Všechny třetí strany – Pojem – Majitel pozdější ochranné známky Společenství – Zahrnutí – Žaloba pro porušení práv – Nezbytnost čekat na prohlášení neplatnosti pozdější ochranné známky Společenství – Neexistence
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 9 odst. 1)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 26)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 27)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 30)
4. Článek 9 odst. 1 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství je třeba vykládat v tom smyslu, že se výlučné právo majitele ochranné známky Společenství zakázat všem třetím stranám užívat v obchodním styku označení totožná nebo podobná s jeho ochrannou známkou vztahuje na třetí stranu, jež je majitelem pozdější ochranné známky Společenství, aniž je nutné, aby tato pozdější ochranná známka byla nejdříve prohlášena za neplatnou.
Ze znění čl. 9 odst. 1 nařízení a z obecné systematiky tohoto nařízení vyplývá, že majitel ochranné známky Společenství musí mít možnost zakázat majiteli pozdější ochranné známky Společenství ji užívat. Tento závěr není zpochybněn okolností, že i majitel pozdější ochranné známky Společenství má výlučné právo podle čl. 9 odst. 1 nařízení. V tomto ohledu platí, že ustanovení nařízení musejí být vykládána ve světle zásady přednosti, podle které starší ochranná známka Společenství má přednost před pozdější ochrannou známkou Společenství. Zejména z čl. 8 odst. 1 a čl. 53 odst. 1 nařízení totiž vyplývá, že se v případě kolize mezi dvěma ochrannými známkami má za to, že ochranná známka zapsaná jako první v pořadí splňuje podmínky požadované pro získání ochrany Společenství dříve než ochranná známka zapsaná později.
Je zajisté pravda, že řízení o zápisu ochranných známek Společenství, jak je upraveno v článcích 36 až 45 nařízení, zahrnuje meritorní přezkum, jehož cílem je před zápisem určit, zda ochranná známka Společenství splňuje podmínky pro získání ochrany. Tato okolnost však není určující.
Zaprvé i přes záruky poskytnuté řízením o zápisu ochranných známek Společenství nelze zcela vyloučit, že označení, jímž může být dotčena starší ochranná známka Společenství, bude zapsáno jako ochranná známka Společenství. Je tomu tak zejména tehdy, pokud majitel starší ochranné známky Společenství nepodal námitky na základě článku 41 nařízení nebo pokud tyto námitky Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) meritorně nepřezkoumal z důvodu nedodržení procesních podmínek stanovených v odstavci 3 uvedeného článku 41.
Zadruhé možnost majitele starší ochranné známky Společenství podat žalobu pro porušení práv proti majiteli pozdější ochranné známky Společenství nemůže podání návrhu na prohlášení neplatnosti u OHIM, ani mechanismy předchozí kontroly, které jsou dostupné v rámci řízení o zápisu ochranných známek Společenství, zbavit smyslu.
Konečně výlučné právo stanovené v čl. 9 odst. 1 nařízení bylo poskytnuto proto, aby mohl majitel ochranné známky chránit své specifické zájmy jakožto majitel této ochranné známky, to znamená zajistit, aby tato známka mohla plnit své vlastní funkce. Kdyby však majitel starší ochranné známky Společenství musel pro to, aby mohl zakázat užívání třetí stranou označení, kterým jsou dotčeny funkce jeho ochranné známky, čekat na prohlášení neplatnosti pozdější ochranné známky Společenství, jejímž majitelem je uvedená třetí strana, byla by ochrana, která mu vyplývá z čl. 9 odst. 1 nařízení, značně snížena.
(viz body 37–40, 42, 44–46, 48, 50 až 52 a výrok)