Věc C‑167/12
C. D.
v.
S. T.
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Employment Tribunal, Newcastle upon Tyne)
„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Směrnice 92/85/EHS − Opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň – Článek 8 – Objednávající matka, která měla dítě na základě dohody o náhradním mateřství – Odmítnutí přiznat jí mateřskou dovolenou – Směrnice 2006/54/ES – Rovné zacházení mezi zaměstnanci a zaměstnankyněmi – Článek 14 – Méně příznivé zacházení s objednávající matkou, pokud jde o přiznání mateřské dovolené“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. března 2014
1. Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně krátce po porodu a kojící zaměstnankyně – Směrnice 92/85 – Nárok na mateřskou dovolenou – Objednávající matka, která měla dítě na základě dohody o náhradním mateřství – Zaměstnankyně, na kterou se nevztahuje článek 8 směrnice 92/85 – Možnost členských států uplatňovat nebo zavádět příznivější ustanovení
(Směrnice Rady 92/85, článek 8)
2. Sociální politika – Zaměstnanci a zaměstnankyně – Přístup k zaměstnání a pracovní podmínky – Rovné zacházení – Směrnice 2006/54 – Odmítnutí přiznat mateřskou dovolenou objednávající matce – Méně příznivé zacházení v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou – Neexistence
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54, čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. c) a článek 14; směrnice Rady 92/85, článek 8]
1. Směrnice 92/85 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň musí být vykládána v tom smyslu, že členské státy nejsou povinny přiznat mateřskou dovolenou podle článku 8 této směrnice zaměstnankyni, která jako objednávající matka měla dítě na základě dohody o náhradním mateřství, a to i pokud může toto dítě po narození kojit nebo jej skutečně kojí.
Z cíle směrnice 92/85, ze znění jejího článku 8, které výslovně odkazuje na porod, a z judikatury Soudního dvora vyplývá, že cílem mateřské dovolené stanovené v uvedeném článku 8 je chránit zdraví matky dítěte ve zvláštním stavu zranitelnosti, který vyplývá z jejího těhotenství. V tomto ohledu sice Soudní dvůr rozhodl, že cílem mateřské dovolené je také zajistit ochranu zvláštních vztahů mezi ženou a jejím dítětem, tento cíl se nicméně týká pouze doby následující po těhotenství a porodu. Z toho vyplývá, že přiznání mateřské dovolené na základě článku 8 směrnice 92/85 předpokládá, že zaměstnankyně, které je přiznána, byla těhotná a porodila dítě. Za těchto okolností se na zaměstnankyni jako na objednávající matku, která měla dítě na základě dohody o náhradním mateřství, toto ustanovení nevztahuje, a to i když může toto dítě po narození kojit nebo jej skutečně kojí. Proto nejsou členské státy povinny přiznat takové zaměstnankyni právo na mateřskou dovolenou podle tohoto článku.
Avšak cílem směrnice 92/85 je stanovit minimální požadavky pro ochranu při práci u těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň. Tato směrnice tedy nevylučuje možnost členských států uplatňovat nebo zavádět právní a správní předpisy, které jsou příznivější pro ochranu bezpečnosti a zdraví objednávajících matek, které měly dítě na základě dohody o náhradním mateřství, tím, že jim umožní čerpat mateřskou dovolenou z důvodu narození tohoto dítěte.
(viz body 35–37, 40–43, výrok 1)
2. Článek 14 směrnice 2006/54 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. c) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že zaměstnavatel odmítl přiznat mateřskou dovolenou objednávající matce, která měla dítě na základě dohody o náhradním mateřství, nepředstavuje diskriminaci na základě pohlaví.
Odepření přiznání mateřské dovolené za takovéto situace je totiž přímou diskriminací na základě pohlaví ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice, pokud se zásadní důvod tohoto odmítnutí uplatní pouze na zaměstnance jednoho z obou pohlaví. Taková přímá diskriminace však není dána, neboť podle vnitrostátní právních předpisů se s objednávajícím otcem, který měl dítě na základě dohody o náhradním mateřství, zachází stejně jako s objednávající matkou ve srovnatelné situaci, a sice rovněž nemá nárok na placenou dovolenou rovnocennou mateřské dovolené. Dále nepřímá diskriminace ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) není dána, jestliže žádná skutečnost neumožňuje určit, že odmítnutí dovolené znevýhodňuje zvláště zaměstnankyně oproti zaměstnancům.
Podle čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice 2006/54 kromě toho jakékoli méně příznivé zacházení se ženou spojené s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou ve smyslu směrnice 92/85 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň představuje diskriminaci ve smyslu směrnice 2006/54. Objednávající matka, která měla dítě na základě dohody o náhradním mateřství, ale nemůže být z podstaty věci předmětem méně příznivého zacházení spojeného s těhotenstvím, jelikož nebyla s tímto dítětem těhotná. Dále jelikož směrnice 92/85 nestanoví, že musí být přiznána mateřská dovolená zaměstnankyni, která je objednávající matkou a měla dítě na základě dohody o náhradním mateřství, není tedy tato objednávající matka vystavena méně příznivému zacházení spojenému s čerpáním mateřské dovolené ve smyslu směrnice 92/85.
(viz body 46, 47, 49, 51–53, 55, výrok 2)