Language of document : ECLI:EU:T:2017:323

Věc T754/14

Michael Efler a další

proti

Evropské komisi

„Institucionální právo – Evropská občanská iniciativa – Transatlantické obchodní a investiční partnerství – Komplexní hospodářská a obchodní dohoda – Zjevný nedostatek pravomocí Komise – Návrh právního aktu pro účely provedení Smluv – Článek 11 odst. 4 SEU – Článek 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 211/2011 – Rovné zacházení“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 10. května 2017

1.      Občanství Unie – Práva občana – Předložení občanské iniciativy – Nařízení č. 211/2011 – Oblast působnosti – Právní akty Unie – Pojem – Rozhodnutí Rady, kterým se dává zmocnění k zahájení jednání za účelem uzavření mezinárodní dohody – Zahrnutí

[Článek 2 a čl. 11 odst. 4 SEU; čl. 207 odst. 3 a 4, článek 218 a čl. 288 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 211/2011, čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 písm. b)]

2.      Občanství Unie – Práva občana – Předložení občanské iniciativy – Nařízení č. 211/2011 – Předmět občanské iniciativy – Zabránění uzavření mezinárodní dohody, která by mohla změnit unijní právní řád – Přípustnost – Porušení zásady institucionální rovnováhy – Absence

(Článek 11 odst. 4 SEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 211/2011, čl. 2 odst. 1)

1.      Pojem „právní akt“ ve smyslu čl. 11 odst. 4 SEU, čl. 2 odst. 1 nařízení č. 211/2011 o občanské iniciativě a čl. 4 odst. 2 písm. b) téhož nařízení nelze, není-li stanoveno jinak, chápat tak, že je omezen jen na konečné unijní právní akty, které vyvolávají právní účinky vůči třetím osobám. Ani zněním uvedených ustanovení, ani cíli jimi sledovanými nelze odůvodnit zejména vyloučení rozhodnutí zmocňujícího k zahájení jednání za účelem uzavření mezinárodní dohody, přijatého na základě čl. 207 odst. 3 a 4 SFEU a článku 218 SFEU a zjevně představujícího rozhodnutí ve smyslu čl. 288 čtvrtého pododstavce SFEU, zpod pojmu „právní akt“ pro účely evropské občanské iniciativy.

Zásada demokracie, která patří – jak je zdůrazněno mimo jiné v preambuli Smlouvy o EU, v článku 2 SEU a v preambuli Listiny základních práv Evropské unie – mezi základní hodnoty, na nichž je Unie založena, a cíl konkrétně sledovaný mechanismem evropské občanské iniciativy a spočívající ve zvyšování demokratického fungování Unie tím, že každému občanovi dává obecné právo se podílet na demokratickém životě, vyžadují naopak takový výklad pojmu „právní akt“, který zahrnuje takové právní akty, jako je rozhodnutí zahájit jednání za účelem uzavření mezinárodní dohody, jejímž cílem bezesporu je změnit unijní právní řád.

(viz body 35–37)

2.      V právní úpravě občanské iniciativy není žádná zmínka o tom, že by participace občanů měla být vyloučena v případě snahy o zabránění přijetí právního aktu. Je pravda, že podle čl. 11 odst. 4 SEU a čl. 2 odst. 1 nařízení č. 211/2011 o občanské iniciativě má navrhovaný právní akt přispět k provedení Smluv, nicméně přesně tak je tomu v případě aktů, jejichž předmětem je zabránit uzavření mezinárodních dohod, účelem kterých je změna unijního právního řádu.

V této souvislosti je třeba uvést, že pod cíl podílet se na demokratickém životě Unie, sledovaný mechanismem evropské občanské iniciativy, zjevně spadá možnost požadovat změnu platných právních aktů nebo jejich částečné či úplné zrušení. Není tedy ani žádný důvod k tomu, aby z demokratické diskuse byly vyloučeny právní akty směřující ke zrušení rozhodnutí, kterým bylo dáno zmocnění k zahájení jednání za účelem uzavření mezinárodní dohody, jeho autorem, stejně jako akty, jejichž předmětem je zabránit podepsání a uzavření takové dohody, které bezpochyby vyvolávají autonomní právní účinky tím, že mohou zabránit avizované změně unijního práva.

Navrhovaná evropská občanská iniciativa doporučující Radě zrušení mandátu pro jednání o jedné mezinárodní dohodě a neuzavření jiné mezinárodní dohody navíc ani vzdáleně nepřipomíná vměšování do právě probíhajícího legislativního postupu, nýbrž je výrazem účinné participace občanů Unie na demokratickém životě Unie a neohrožuje institucionální rovnováhu zakotvenou ve Smlouvách.

(viz body 41–43, 47)