STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
DÁMASA RUIZ-JARABA COLOMERA
přednesené dne 8. září 2005(1)
Věc C‑361/04 P
Claude Ruiz-Picasso,
Paloma Ruiz-Picasso,
Maya Widmaier-Picasso,
Marina Ruiz-Picasso,
Bernard Ruiz-Picasso
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
„Kasační opravný prostředek – Ochranná známka Společenství – Slovní ochranná známka PICARO – Námitky majitele slovní ochranné známky Společenství PICASSO – Zamítnutí námitek“
1. Kasačním opravným prostředkem je napaden rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství (druhého senátu) ze dne 22. června 2004(2), kterým tento Soud zamítl žalobu na neplatnost podanou proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (dále jen „OHIM“), kterým byly zamítnuty námitky podané majiteli slovní ochranné známky PICASSO, navrhovateli v projednávaném opravném prostředku, proti zápisu slovní ochranné známky PICARO pro automobily.
2. Věc spočívá ve sporu o nebezpečí záměny a týká se použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení o ochranné známce Společenství(3). Na podporu kasačního opravného prostředku byl formulován jediný důvod zahrnující čtyři části. V první části důvodu odkazují navrhovatelé na rozsudky Soudu, podle nichž významný rozdíl pojmové povahy může neutralizovat vzhledové a fonetické podobnosti; druhá část se vztahuje k širší ochraně známek s vyšší rozlišovací způsobilostí; třetí a čtvrtá část se zabývají některými aspekty týkajícími se nebezpečí záměny při koupi výrobků spotřebitelem.
3. V první řadě je překvapující, že je jméno Pabla Ruize Picassa zmiňované v kasačním opravném prostředku, který nemá vztah k jeho úspěchům v oblasti malířství a sochařství(4), ale týká se všedních sporů o užití jeho druhého příjmení, jímž se individualizoval jako umělec a podepsal jím většinu svých děl. Je smutné zjistit, že nejvýraznější mýtus 20. století, součást světového kulturního dědictví, je zde redukován na předmět obchodu, na zboží. Legitimní snaze o ochranu zmíněného jména před jakýmkoliv útokem, který by ho poškodil, samozřejmě nelze nic vytknout, ale přehnané užívání tohoto jména za obchodními účely mimo oblast, v nichž získalo svou prestiž, by mohlo ohrozit respekt, který si tato neobyčejná osobnost zaslouží.
I – Nařízení o ochranné známce Společenství
4. Zmíněné nařízení č. 40/94 obsahuje ustanovení použitelná pro vyřešení sporu.
5. Podle článku 4 tohoto nařízení může být ochrannou známkou Společenství označení schopné „grafického ztvárnění, zejména slova, včetně vlastních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho balení, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo služby jednoho podniku od výrobků nebo služeb jiných podniků“.
6. Článek 8, který vyjmenovává relativní důvody pro zamítnutí zápisu, uvádí v odst. 1 písm. b) následující:
„1. Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:
a) […];
b) pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
[…]“
II – Skutkový a procesní základ kasačního opravného prostředku
A – Skutkové okolnosti sporu v prvním stupni
7. Dne 11. září 1998 podala DaimlerChrysler AG, vedlejší účastník v prvním stupni, u OHIM přihlášku slovního označení PICARO k zápisu jako ochranné známky Společenství.
8. Jednalo se o zápis pro výrobky „automobily a jejich části, autobusy“ spadající do třídy 12 Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.
9. Po řádném zveřejnění ve Věstníku ochranných známek Společenství podalo „společenství Picassových dědiců“(5) námitky podle čl. 42 odst. 1 nařízení č. 40/94, a to vůči všem uváděným kategoriím výrobků, přičemž se dovolávalo existence nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
10. Námitky podle zmíněného článku 42 vycházely z toho, že již byla zapsána ochranná známka Společenství č. 614 867 ve prospěch umělcových dědiců. Slovní označení PICASSO bylo dne 26. dubna 1999 zapsáno pro výrobky spadající do třídy 12 ve smyslu Niceské dohody a odpovídající následujícímu popisu: „Vozidla; dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní, auta, autobusy, nákladní auta, dodávkové vozy, přívěsné obytné vozy, přívěsy“.
11. Příslušné oddělení OHIM přistoupilo k požadovanému zápisu, poukazujíc na neexistenci nebezpečí záměny mezi spornými ochrannými známkami, a společenství Picassových dědiců podalo proti tomuto rozhodnutí odvolání k odvolacímu senátu OHIM podle článku 59 nařízení č. 40/94 směřující ke zrušení zápisu a zamítnutí přihlášky.
12. Rozhodnutím ze dne 18. března 2002(6) zamítl třetí odvolací senát OHIM toto odvolání a poukázal na to, že vzhledem k vysokému stupni pozornosti relevantní veřejnosti nejsou sporná označení podobná foneticky ani vzhledově. Navíc dodal, že pojmový dopad starší ochranné známky může krom toho neutralizovat jakoukoliv případnou fonetickou nebo vzhledovou podobnost mezi oběma označeními.
13. Návrhem došlým kanceláři Soudu prvního stupně dne 13. června 2002 podalo společenství Picassových dědiců žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí odvolacího senátu.
B – Napadený rozsudek
14. Žalobci se dovolávali dvou žalobních důvodů, jeden vycházel z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a druhý se opíral o to, že odvolací senát překročil rámec sporu mezi účastníky námitkového řízení.
15. Vzhledem k tomu, že kasačním opravným prostředkem nebyl rozsudek Soudu napaden v souvislosti s druhým žalobním důvodem, je vhodné vynechat jakékoliv komentáře k tomuto důvodu.
16. Pokud jde o porušení zmíněného ustanovení nařízení č. 40/94, Soud v první řadě provedl celkové posouzení nebezpečí záměny podle kritérií stanovených v rozsudku ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS)(7), přičemž zdůraznil částečnou totožnost a částečnou podobnost výrobků, na něž se vztahují kolidující ochranné známky(8).
17. Poté, opíraje se o jiné dřívější rozsudky(9), přezkoumal stupeň podobnosti mezi oběma označeními a objevil vzhledové a fonetické podobnosti, ačkoliv fonetické podobnosti byly jen malé. Z hlediska pojmové podobnosti mezi spornými známkami Soud poukázal na zjevné rozdíly mezi jednak jménem známého malíře(10) a jednak slovem „pícaro“, přičemž uvedl, že toto druhé slovo nemá mimo okruh veřejnosti mluvících španělsky žádný významový obsah(11), aniž by se ovšem zabýval jeho původem(12).
18. Vzhledem k uvedeným pojmovým odlišnostem a jasnému významu jména toho, kdo namaloval Avignonské slečny(13), se Soud domníval, že takový sémantický obsah, jako je značka automobilů, nemůže překrýt sémantický obsah autora obrazu Guernica (14) ve vnímání průměrného spotřebitele, který by si toto označení nikdy nespojil primárně se značkou automobilů. Tak došel Soud k přesvědčení, že celková pojmová odlišnost mezi spornými označeními převáží nad vzhledovými a fonetickými podobnostmi(15).
19. Poukazujíce na proslulost jména PICASSO, dědicové tohoto génia požadovali širší ochranu, kterou judikatura přiznala ochranným známkám, které mají vysokou rozlišovací způsobilost(16), což Soud odmítl, neboť došel k závěru, že vysoká proslulost malíře nemůže zvýšit nebezpečí záměny mezi dotčenými výrobky(17).
20. Soud nakonec analyzoval stupeň pozornosti relevantní veřejnosti při koupi s ohledem na technologický rozvoj a na cenu tohoto druhu výrobků, přičemž tento stupeň určil jako zvlášť vysoký. Naopak nebral v úvahu toto vnímání v jiných chvílích než při koupi, především pozdějších, které mohou být pro posouzení nebezpečí záměny po prodeji relevantní(18).
III – Řízení před Soudním dvorem a návrhy účastníků řízení
21. Kasační opravný prostředek podaný společenstvím Picassových dědiců byl doručen kanceláři Soudního dvora dne 19. srpna 2004 a OHIM na něj reagoval dne 6. prosince. Nebyla předložena replika ani duplika.
22. Jednání, kterého se zúčastnili zástupci obou účastníků a zástupci DaimlerChrysler, vedlejšího účastníka v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku, se konalo dne 14. července 2005.
23. Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé) navrhují, aby Soudní dvůr:
– zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 22. června 2004 ve věci T‑185/02.
– zrušil rozhodnutí třetího odvolacího senátu OHIM ze dne 18. března 2002 v odvolacím řízení R 0247/2001-3 v rozsahu, v němž byly zamítnuty námitky podané navrhovateli proti přihlášce k zápisu slovní ochranné známky Společenství PICARO podané DaimlerChrysler.
– uložil OHIM povinnost nést vlastní náklady a také náhradu nákladů řízení vydaných navrhovateli jak v řízení v prvním stupni, tak i v řízení o kasačním opravném prostředku.
24. OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek,
– uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení.
25. Vedlejší účastník podporuje návrhy OHIM.
IV – Analýza důvodu kasačního opravného prostředku
26. Navrhovatelé se na podporu svého kasačního opravného prostředku dovolávají jediného důvodu zahrnujícího čtyři části, který vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství.
A – K první části důvodu
27. Společenství Picassových dědiců napadá body 56 až 58 rozsudku Soudu, podle nichž pojmové rozdíly mohou významně neutralizovat vzhledové a fonetické podobnosti; dovolává se toho, že v takovém případě by nebylo nutné, aby z pohledu relevantní veřejnosti byl význam alespoň jedné z dotčených ochranných známek jasný a vymezený, takže by tato veřejnost byla schopna jej okamžitě zachytit(19).
28. Dodávají, že toto pravidlo, vyjádřené tímto způsobem, není správné, byť by bylo v určitém konkrétním případě splněno. Popírají, že by skutečnost, že ochranná známka nabude konkrétního významu mimo oblast výrobků, jež označuje, zvyšovala pojmové rozdíly s ostatními označeními, aniž by, pokud k tomu dojde, bylo zkoumáno, zda tento význam dosahuje dostatečné úrovně.
29. Mimoto podle jejich názoru vyvážení fonetických a vzhledových podobností, ke kterému může dojít díky pojmové odlišnosti, není logické, pokud se opírá pouze o proslulost malíře z Malagy(20), aniž by bylo dáno do souvislosti s výrobky, pro které je známka užívána, což je v rozporu s judikaturou Soudního dvora, uvedenou v rozsudku ve věci Lloyd Schuhfabrik Meyer(21).
30. Podle OHIM je jediným v rámci řízení o kasačním opravném prostředku právně relevantním tvrzením navrhovatelů to, které se týká nedostatečného posouzení vztahu mezi označením a předměty, na něž se vztahuje. K tomu dodává, že v případě podobnosti ochranných známek je druh chráněného zboží a služeb důležitý jen potud, pokud rozhodným způsobem ovlivňuje spotřebitelovu vůli.
31. OHIM popírá existenci jakékoliv normy, podle níž by se sémantické porovnání ochranných známek omezovalo jen na významy, které mají vztah k označovaným výrobkům, neboť jde o to, dosáhnout pohledu na věc jako celek. Proto se domnívá, že judikatura napadená společenstvím Picassových dědiců vyjadřuje právě zásadu celkového dojmu, který toto obchodní vlastnictví vyvolává u veřejnosti.
32. DaimlerChrysler popírá nebezpečí záměny kvůli zvláštnímu významu slova PICASSO a tvrdí, že použití tohoto jména mělo za cíl vytvořit pro spotřebitele zřetelnou vazbu mezi automobily a umělcem.
33. Je to poprvé, co se před Soudním dvorem projednává otázka legality tohoto pravidla o posouzení nebezpečí záměny, takže je vhodné zmínit se krátce o rámci, který vytváří judikatura. Ve věci SABEL Soudní dvůr požadoval vzít v úvahu všechny skutečnosti relevantní v daném případě(22) a současně upozornil, že co se týče vzhledové, sluchové a pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, má být celkové posouzení založeno na celkovém dojmu, kterým ochranné známky působí(23), s přihlédnutím zejména k rozlišujícím a dominantním prvkům(24).
34. Toto posouzení vzhledových, sluchových a pojmových prvků, které jsou považovány za dominantní, přísluší v každém případě Soudu, který je obeznámen se sporem. Již na jiném místě(25) jsem vyjádřil svůj názor, pokud jde o rozsah kasační pravomoci Soudního dvora v této oblasti, jenž v souladu s článkem 58 Statutu nemůže přistoupit ke zkoumání otázek týkajících se skutkového stavu.
35. Toto přezkoumání by bylo možné pouze v případě, že by bylo sporné pravidlo použito absolutně a a priori, tedy bez toho, že by předem došlo k samostatnému rozboru jednotlivých prvků, a tak by došlo k automatickému použití, které by bylo v přímém rozporu s výše uvedenou judikaturou Soudního dvora.
36. V bodech 54 a 55 napadeného rozsudku byly přezkoumány všechny prvky podle této judikatury, dříve než byla věnována pozornost prvku považovanému za rozhodující, tedy pojmové podobnosti.
37. Přijaté řešení nepřekvapuje, neboť právní nauka již dospěla k tomu, že ačkoliv stačí podobnost jednoho prvku, aby došlo ke vzniku nebezpečí záměny(26), porovnání dvou označení v rovině pojmové může skončit dvěma diametrálně odlišnými způsoby: buď vyvoláním nebezpečí záměny, nebo naopak neutralizováním výsledku fonetického posouzení srovnávaných ochranných známek(27).
38. Navrhovatelé tvrdí, že Soud neodůvodnil své rozhodnutí odkazem na dotčené výrobky a trh, jak to požaduje judikatura ve věci Lloyd Schuhfabrik Meyer, ale v bodě 27 zmíněného rozsudku Soudní dvůr požaduje, aby byla brána v úvahu tato hlediska pouze v případě, kdy soud a quo zaznamená určitý stupeň vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti. Soud se však v napadeném rozsudku vyjádřil k tomuto bodu záporně, a proto nebyl povinen hodnotit význam podobnosti s ohledem na kategorii výrobků nebo služeb, jichž se ochranná známka týká, ani s ohledem na podmínky, za nichž jsou tyto výrobky uváděny na trh.
39. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že napadený rozsudek neporušil čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a je tedy třeba zamítnout první část důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou.
B – K druhé části důvodu
40. Ve druhé části důvodu jediní dědicové jednoho ze zakladatelů kubismu(28) vytýkají Soudu, že nedbal judikatury Soudního dvora, podle níž je nebezpečí záměny tím vyšší, čím se rozlišovací způsobilost starší ochranné známky jeví vyšší(29); jakož ani té, podle níž ochranné známky, které mají vysokou rozlišovací způsobilost, požívají, ať už inherentně, nebo z důvodu známosti těchto ochranných známek na trhu, širší ochrany(30).
41. Navrhovatelé se domnívají, že označení PICASSO má vysokou inherentní rozlišovací způsobilost a neobsahuje žádný popisný prvek automobilů, což se v řízení v prvním stupni neprojevilo.
42. Podle OHIM se Soud nedopustil porušení zmíněného pravidla z rozsudku SABEL, neboť ve skutečnosti odmítl přiznat dotčenému označení jakoukoliv rozlišovací způsobilost.
43. Tento úkon by představoval posouzení skutkového stavu, které Soudnímu dvoru nepřísluší, takže tato výtka je nepřípustná. Pouze v případě existence právní normy, která by použití proslulého jména přisuzovala vysokou rozlišovací způsobilost, by mohlo dojít k uznání pochybení Soudu prvního stupně. Nicméně v judikatuře Společenství žádné takové tvrzení není(31).
44. Vedlejší účastník tvrdí, že označení PICASSO postrádá takovou rozlišovací způsobilost, co se týče automobilů, a proto tato rozlišovací způsobilost nemůže být snížena.
45. I kdybychom tuto část důvodu chápali jako kritiku toho, že Soud odmítl uznat rozlišovací způsobilost ochranné známky Picasso, byla by tato část nepřípustná, jak navrhuje OHIM, protože by vyžadovala posouzení skutkového stavu, které Soudnímu dvoru nepřísluší.
46. Nicméně formulace v písemném podání opravného prostředku naznačuje, že je Soudu vytýkáno, že nepoužil pravidlo o širší ochraně, které požívají ochranné známky s vysokou rozlišovací způsobilostí.
47. Ale ze společného znění bodů 55, 57 a 61 napadeného rozsudku dojdeme k tomu, že slovní označení PICASSO postrádá jakoukoliv vysokou inherentní rozlišovací způsobilost jakožto značka automobilů, a proto není třeba mu poskytovat širší ochranu pouze proto, že se jedná o jméno proslulého malíře.
48. V důsledku toho není důvod vytýkat napadenému rozsudku porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a druhá část důvodu musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
C – Ke třetí části důvodu
49. V této části důvodu navrhovatelé napadají metodu použitou Soudem k posouzení nebezpečí záměny, založenou na úrovni pozornosti průměrného spotřebitele v okamžiku, kdy připravuje a provádí svůj výběr za účelem koupě, protože se domnívají, že takový výklad je příliš restriktivní, neboť spotřebitelé se jednak setkávají s výrobky i ve chvíli, kdy se nerozhodují o jejich koupi, a jednak podle rozsudku Arsenal(32) plní ochranné známky svou funkci i po prodeji.
50. Následně podle společenství Picassových dědiců omezení pozornosti průměrného spotřebitele na okamžik tohoto výběru, tak jak je uvedeno v napadeném rozsudku, porušuje čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, neboť porušuje pravidlo, podle něhož majitel ochranné známky má být chráněn před možnou záměnou před koupí i po ní.
51. Podle OHIM má v některých situacích smysl zabývat se počínáním spotřebitelů po prodeji, například při koupi balených výrobků. Nicméně obecně se zájem spotřebitele měří v okamžiku, kdy se rozhoduje pro konkrétní výrobek.
52. DaimlerChrysler se opírá o názor obsažený v napadeném rozsudku a dokládá jím, že úroveň pozornosti spotřebitele je v okamžiku koupě automobilu zvlášť vysoká. Naopak popírá jakoukoliv možnost záměny po uskutečnění transakce a dodává, že kupující je zvlášť opatrný a pozorný, když se rozhoduje, a proto posuzování uvedeného nebezpečí se má vztahovat k tomuto okamžiku.
53. Vzhledem k tomu, že se tato část důvodu opírá i o rozsudek Arsenal, je třeba analyzovat jeho obsah. V bodě 57 Soudní dvůr nevylučuje, že někteří spotřebitelé mohou usoudit, že označení se vztahuje k Arsenal FC jako podniku původu výrobků, především tehdy, když byly prodány M. Reedem, a nenacházely se již na místě, kde je vyvěšeno upozornění, že nejsou klubem schváleny. Nicméně z toho nevyplývá žádná obecná norma, která by požadovala prodloužení funkce ochranné známky po prodeji předmětů, k nimž se vztahuje.
54. Jak uvádí OHIM ve své kasační odpovědi, Soudní dvůr pouze využil argumentu záměny po prodeji, aby potvrdil, že došlo k porušení známkového práva, i přesto, že M. Reed na svém stánku vyvěsil upozornění, že výrobky nepocházejí od Arsenal FC. Kromě toho většina judikatury nepřipouští, že by byl argument post sale confusion relevantní pro posouzení nebezpečí záměny(33).
55. Ve světle těchto vysvětlení nelze ani v tomto případě uznat jakékoliv porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a je tedy třeba třetí část důvodu rovněž zamítnout jako neopodstatněnou.
D – Ke čtvrté části důvodu
56. Ve čtvrté části důvodu kasačního opravného prostředku je kritizováno rozlišení, k němuž došlo v bodě 60 napadeného rozsudku v souvislosti s tím, že nebezpečí záměny je možno posoudit v rámci námitkového řízení [ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení] nebo v případě porušení práva z ochranné známky [podle čl. 9 odst. 1 písm. b)], což je v rozporu s tím, co stanovil Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Arsenal.
57. Podle názoru navrhovatelů nemá toto rozdílné zacházení oporu ve znění, ani v systematice nařízení č. 40/94, neboť obě situace vyžadují analýzu záměny po prodeji, především pokud jde o výrobky, jako jsou motorová vozidla, která jsou veřejnosti trvale na očích na silnici a v reklamách šířených všemi sdělovacími prostředky.
58. OHIM poukazuje na zjevný rozdíl mezi skutkovými okolnostmi ve výše uvedené věci Arsenal a skutkovými okolnostmi napadeného rozsudku, nejen pokud jde o řízení, porušení a námitky, ale i pokud jde o dotčený předmět: v prvním případě jsou výrobky a označení totožné, zatímco v případě druhém pouze podobné. V tomto rámci se rozsudek Arsenal nevyslovil o nebezpečí záměny ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 89/104(34), ale o tom, zda má být sporné použití posuzováno podle tohoto ustanovení.
59. Podle vedlejšího účastníka tento bod napadeného rozsudku pouze vyjadřuje, že v případech neoprávněného užívání mohou nabýt na důležitosti okolnosti, které nejsou důležité v případě námitkového řízení.
60. V bodě 60 napadeného rozsudku čteme, že otázka stupně pozornosti relevantní veřejnosti, která má být vzata v úvahu pro vyhodnocení nebezpečí záměny, je odlišná od otázky, zda okolnosti, které nastanou po koupi, mohou být podstatné pro vyhodnocení, zdali došlo k porušení práva z ochranné známky, jak to bylo uznáno, pokud jde o použití označení totožného s ochrannou známkou, ve výše uvedeném rozsudku Arsenal.
61. V tomto rámci tedy toto tvrzení pouze zdůrazňuje rozdíl mezi jednak využitím stupně pozornosti relevantní veřejnosti při vyhodnocení nebezpečí záměny u dvou označení, která jsou si nutně podobná, protože kdyby byla totožná, jednalo by se o porušení práva z ochranné známky, a jednak uznáním důležitosti některých okolností, které nastanou po koupi, pro prokázání porušení tohoto práva průmyslového vlastnictví. Jak vyplývá z uvedeného bodu 60, Soud nepřihlíží k jakýmkoliv rozdílům, když vyhodnocuje nebezpečí záměny v rámci námitkového řízení nebo v rámci řízení pro porušení.
62. Proto je třeba i čtvrtou část důvodu kasačního opravného prostředku prohlásit za neopodstatněnou.
63. Vzhledem k tomu, že žádná část jediného důvodu kasačního opravného prostředku nebyla přijata, protože jsou všechny zjevně neopodstatněné, je namístě kasační opravný prostředek zamítnout.
V – Krátké závěrečné odbočení
64. Právní zástupce společenství Picassových dědiců využil kasačního opravného prostředku k tomu, aby vysvětlil dosah a četnost, jíž dosáhlo využívání vlastních jmen osob, které jsou velmi proslulé nebo populární, jako ochranných známek, přičemž uvedl známé historické osobnosti, jako je Napoleon, Churchill nebo Gorbačov; tvůrce, jako je Christian Dior nebo Allessi; sportovce, jako je Boris Becker nebo Tiger Woods; a hudebníky, jako je Mozart. Zmínil se o úloze, kterou má tzv. „merchandising“, především pokud jde o již známá označení, při podpoře výrobků, které nemají žádný vztah k původnímu výrobku(35), například Coca-Cola (nápoje) pro oblečení a výrobky papírnictví; Marlboro (cigarety) pro oblečení; Davidoff (doutníky) pro luxusní kosmetiku. Tyto myšlenky mě přivádějí k několika úvahám.
65. V první řadě, poskytnutí licence společenstvím Picassových dědiců firmě Citroën, vyrábějící automobily, k pojmenování jednoho z modelů řady Xsara, vyvolalo kritiku především za strany ředitele Muzea Picasso v Paříži, z obavy, aby obraz tohoto génia nebyl nenávratně poškozen(36) a aby ve třetím tisíciletí nedošlo k tomu, že Picasso bude jen značka aut.
66. Ačkoliv zákonodárce Společenství nabízí možnost registrovat vlastní jména osob jako ochranné známky, které mohou být použity pro nejrůznější výrobky nebo služby, je třeba rozlišit úroveň ochrany, která jim přísluší nebo kterou získaly, přičemž se vychází ze základní funkce tohoto práva průmyslového vlastnictví.
67. Již v jiných písemnostech jsem uvedl, že podle mého názoru je vlastním předmětem známkového práva: ochrana přesnosti informace, kterou zapsané označení poskytuje o obchodním původu určitého zboží(37), aniž by tímto označením byly dotčeny další funkce(38).
68. Také jsem již dříve uvedl(39), že vlastnictví ochranné známky přináší svému majiteli monopol, neboť v zásadě a podle práva se nachází v takové situaci, aby mohl ostatním zakázat její užívání. Tato ochrana poskytnutá ex lege je ještě lépe ospravedlnitelná, pokud se jedná o vlastní jména, protože nikdo se nemůže vyhnout parazitování(40).
69. Nicméně je třeba přidat dvě upřesnění ve vztahu k legitimní obraně vlastního jména, pod kterým se stala určitá osoba slavnou. V první řadě, když je toto jméno postoupeno za účelem využití v oblasti, která se zcela odlišuje od té, v níž vešlo ve známost, není namístě dovolávat se bez dalšího širší ochrany, která je zaručována ochranným známkám s vysokou rozlišovací způsobilostí, především protože v této oblasti je velmi pochybné, alespoň v počátku, že by toto označení informovalo o obchodním původu výrobků nebo služeb. Dále existuje určitý všeobecný zájem na ochraně jmen slavných umělců, coby všeobecného kulturního dědictví, před neukojitelnou obchodnickou hrabivostí, tak aby nedošlo k poškození jejich děl kvůli zevšednění. Je smutné si představit, že u průměrně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, který už si jména jako Opel, Renault, Ford nebo Porsche nespojuje s výbornými inženýry, kteří dali jméno svým výrobkům, dojde v budoucnosti, bohužel nepříliš vzdálené, k obdobnému procesu i u jména Picasso.
VI – K nákladům řízení
70. Podle článku 122 ve spojení s čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení. Pokud tedy bude, tak jak navrhuji, zamítnut jediný důvod kasačního opravného prostředku uvedený navrhovateli, bude třeba uložit posledně uvedeným náhradu nákladů řízení.
VII – Závěry
71. Vzhledem k výše uvedeným úvahám navrhuji Soudnímu dvoru, aby zamítl kasační opravný prostředek podaný spoluvlastníky Picassova dědictví proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 22. června 2004, ve věci T‑185/02, a aby uložil navrhovatelům náhradu nákladů řízení.