Language of document :

Žaloba podaná dne 22. prosince 2017 – Evropská komise v. Řecká republika

(Věc C-729/17)

Jednací jazyk: řečtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: E. Tserepa-Lacombe, H. Støvlbæk, zmocněnci)

Žalovaná: Řecká republika

Návrhová žádání žalobkyně

Evropská komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Řecko tím, že omezilo právní formu vzdělávacích zařízení pro mediátory na neziskové společnosti, které musí být zřízeny alespoň jednou advokátní komorou a alespoň jednou obchodní komorou v Řecku, v souladu se zákonem č. 3898/2010 a nařízením prezidenta č. 123/2011, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 49 SFEU a čl. 15 odst. 2 písm. b) a c) a čl. 15 odst. 3 směrnice 2006/123/ES1 ;

určil, že Řecko tím, že podmiňuje postup pro uznávání akademických kvalifikací uložením dodatečných požadavků týkajících se obsahu osvědčení a uložením kompenzačních opatření bez předchozího posouzení skutečných rozdílů a tím, že zachovává v platnosti ustanovení, která vedou k diskriminaci, neboť vyžadují od žadatelů o akreditaci jako profesionální mediátoři, kteří mají akreditaci, kterou získali v zahraničí nebo od akreditovaných zahraničních vzdělávacích zařízení po ukončení odborného vzdělání absolvovaného v Řecku, aby měli zkušenost spočívající v účasti alespoň na třech mediačních řízeních, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 49 SFEU a článků 13, 14 a čl. 50 odst. 1 a přílohy VII směrnice 2005/36/ES2 ;

uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Porušení práva na svobodu usazování zaručeného článkem 49 SFEU a čl. 15 odst. 2 písm. b) a c) směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu.

Článek 5 odst. 1 zákona 3898/2010 a související nařízení prezidenta č. 123/2011 stanoví, že společnosti, které poskytují odborné vzdělání v oboru mediace, musí mít výlučně právní formu neziskové společnosti, které jsou zřízeny alespoň jednou advokátní komorou a alespoň jednou obchodní komorou v Řecku, a provozování jejich činnosti podléhá povolení, které vydává orgán uvedený v článku 7 tohoto zákona.

Tato omezení se týkají jak poskytovatelů služeb, kteří se hodlají usadit poprvé v Řecku, tak poskytovatelů služeb, kteří se tam hodlají usadit formou zřízení dceřiné společnosti.

Žádná fyzická nebo právnická osoba, jiná než advokátní komory a obchodní komory, nesmí založit vzdělávací zařízení pro vzdělávání mediátorů, kteří na základě tohoto odborného vzdělání mohou absolvovat zkoušku za účelem získání akreditace jako profesionální mediátor v Řecku, pokud tato osoba nemá podporu advokátní komory a obchodní komory Řecka.

Mimoto jakýkoli poskytovatel služeb, jehož současná právní forma není nezisková, je v zásadě vyloučen z možnosti poskytovat za úhradu školného uchazečům o vzdělání v oboru mediace odborné vzdělání, na jehož základě by tito uchazeči mohli absolvovat zkoušku za účelem získání akreditace jako profesionální mediátor v Řecku.

Konečně, každému vzdělávacímu zařízení pocházejícímu z jiného členského státu, které má zájem poskytovat dotčenou službu za zaplacení školného studenty, kteří se zapíší do vzdělávacích kurzů pro mediátory, je ve skutečnosti bráněno ve vstupu na řecký trh a ve zřízení vedlejšího zařízení ve formě dceřiné společnosti, pokud jeho současná právní forma není nezisková a jeho volba dceřiné společnosti se neomezuje na neziskové zařízení.

Komise má za to, že výše uvedené právní předpisy představují omezení práva na svobodu usazování, jak je zakotveno v článku 49 SFEU a v čl. 15 odst. 2 písm. b) a c) směrnice 2006/123/CE o službách na vnitřním trhu.

Takové omezení nespadá pod výjimku stanovenou v čl. 51 odst. 1 SFEU, jelikož poskytování služeb vzdělávání mediátorů nepředstavuje činnost spjatou se státem, s výkonem veřejné moci, a zejména s „výkonem spravedlnosti“. Mimoto takové omezení není odůvodněno zájmem na ochraně kvality služeb, neboť nemá přímou souvislost s omezením právní formy vzdělávacích zařízení a vlastnictvím základního kapitálu.

Porušení směrnice 2005/36/ES a článku 49 SFEU o svobodě usazování.

Komise má za to, že požadavek v odstavci 2 hlavě A jediného článku ministerského nařízení č. 109088/12.12.2011, podle kterého musí osvědčení o absolvovaném odborném vzdělání v oboru mediace potvrzovat metody výuky, počet účastníků, počet a kvalifikaci školitelů, postup zkoušek a hodnocení uchazečů a prostředky k zajištění objektivity tohoto postupu, přesahuje to, co může být požadováno, aby bylo možné posoudit úroveň odborných znalostí a kvalifikací, které by měl držitel osvědčení mít, a neumožňuje správně posoudit otázku, zda se odborné vzdělání dotyčné osoby týká předmětů, které se podstatně liší od těch, které jsou pro danou kvalifikaci vyžadovány v Řecku. Z těchto důvodů jsou podle Komise výše uvedená ustanovení v rozporu s články 13, 14, 50 a s přílohou VII směrnice 2005/36/ES.

Mimoto odstavec 5 hlava A výše uvedeného ministerského nařízení požaduje od zahraničních mediátorů s plnou odbornou kvalifikací, aby prokázali, že mají navíc zkušenost s tím, že se účastnili nejméně tří mediačních řízení předtím, než jsou jejich kvalifikace v Řecku uznány, ačkoli tento požadavek není uložen mediátorům, kteří získali své odborné vzdělání v Řecku. V důsledku toho je podle názoru Komise výše uvedené ustanovení v rozporu s článkem 13 směrnice 2005/36/CE, který stanoví, že příslušný orgán hostitelského členského státu povolí přístup k povolání za stejných podmínek, jaké se vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, žadatelům, kteří jsou držiteli osvědčení z jiného členského státu, a je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v článku 49 SFEU.

____________

1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36).

2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. 2005, L 255, s. 22).