Language of document : ECLI:EU:C:2013:524

Spojené věci C‑523/11 a C‑585/11

Laurence Prinz

v.

Region Hannover (C‑523/11)

a

Philipp Seeberger

v.

Studentenwerk Heidelberg (C‑585/11)

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Verwaltungsgericht Hannover)

„Občanství Unie – Články 20 SFEU a 21 SFEU – Právo volného pohybu a pobytu – Podpora na vzdělávání poskytovaná příslušníkovi členského státu pro studium v jiném členském státě – Povinnost bydliště v členském státě původu po dobu nejméně tří let před začátkem studia“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. července 2013

1.        Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Osobní působnost – Státní příslušník členského státu studující v jiném členském státě – Zahrnutí – Účinek – Požívání práv souvisejících se statusem občana Evropské Unie

(Články 20 SFEU a 21 SFEU)

2.        Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Podpora na vzdělávání z titulu studia v jiném členském státě – Přiznání podléhající jediné podmínce určité doby trvalého bydliště v dotyčném členském státě – Nepřípustnost – Odůvodnění – Nedostatek

(Články 20 SFEU a 21 SFEU)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 22–24)

2.        Články 20 SFEU a 21 SFEU musejí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která podmiňuje přiznání podpory na vzdělávání z titulu studia v jiném členském státě na období delší než jeden rok jedinou podmínkou, podle níž musí mít žadatel trvalé bydliště v tuzemsku po dobu nejméně tří let před zahájením uvedeného studia.

Taková podmínka totiž může vlastní státní příslušníky, s přihlédnutím k dopadu, který může výkon svobody volného pohybu a pobytu v jiném členském státě mít na nárok na podporu na vzdělávání, odradit od toho, aby této svobody využili.

Členský stát může jistě oprávněně udělovat takovou podporu pouze studentům, kteří prokázali určitý stupeň integrace do společnosti tohoto státu. Nicméně důkaz požadovaný členským státem za účelem uplatňování existence skutečné integrační vazby nesmí mít příliš výlučnou povahu, která by nenáležitě upřednostňovala skutečnost, která nutně neprokazuje skutečný a efektivní stupeň spojení mezi žadatelem a tímto členským státem a vylučovala všechny ostatní reprezentativní skutečnosti. Existence určitého stupně integrace může být sice považována za prokázanou na základě konstatování, podle něhož student měl po určité období bydliště v členském státě, ve kterém žádá o poskytnutí podpory na vzdělávání. Jediná podmínka bydliště však vyvolává riziko, že z poskytování dotčené podpory mohou být vyloučeni studenti, kteří navzdory skutečnosti, že neměli nepřetržitý pobyt v členském státě poskytujícím danou podporu po dobu tří let bezprostředně před zahájením studia v zahraničí, mají přesto dostatečné vazby na společnost daného členského státu. Tak tomu může být v případě, že student má státní příslušnost dotčeného členského státu a v tomto státě plnil podstatnou část své školní docházky nebo z důvodu jiných faktorů, jako jsou zejména jeho rodina, zaměstnání, jazykové znalosti nebo existence jiných sociálních nebo hospodářských vazeb.

(viz body 32, 36–38, 41 a výrok)