Věc C‑583/13 P
Deutsche Bahn AG a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Odvětví železniční dopravy a doplňkových služeb – Zneužití dominantního postavení – Nařízení (ES) č. 1/2003 – Články 20 a 28 odst. 1 – Správní řízení – Rozhodnutí nařizující kontrolu – Kontrolní pravomoci Komise – Základní právo na nedotknutelnost obydlí – Neexistence předchozího soudního povolení – Účinný soudní přezkum – Náhodná odhalení“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 18. června 2015
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Neexistence předchozího soudního povolení – Porušení práva na nedotknutelnost obydlí – Neexistence – Soudní přezkum a posteriori legality rozhodnutí o kontrole – Základní záruka
(Listina základních práv Evropské unie, článek 7; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 2, 6, 7 a 8)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Neexistence předchozího soudního povolení – Porušení práva na účinnou soudní ochranu – Neexistence – Soudní přezkum a posteriori legality rozhodnutí o kontrole – Působnost
(Článek 263 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Kontrolní pravomoc Komise – Rozhodnutí nařizující kontrolu – Povinnost odůvodnění – Působnost – Komise informovala své úředníky o existenci další stížnosti proti dotyčné společnosti – Neexistence odkazu na uvedené stížnosti v rozhodnutí o kontrole – Porušení povinnosti uvést odůvodnění a porušení práva na obhajobu
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 20 odst. 4)
1. Kontrolní pravomoc, kterou disponuje Komise na základě čl. 20 odst. 2 nařízení č. 1/2003, se omezuje na to, že úředníci Komise mají mimo jiné právo na vstup do prostor, které určí, právo žádat o předložení dokumentů a pořizovat z nich kopie, a právo na to, aby jim byl ukázán obsah movitostí, které určí.
Mimoto v souladu s čl. 20 odst. 6 a 7 nařízení č. 1/2003 musí být požádáno o soudní povolení, pokud v případě, že dotčený podnik kontrolu odmítá, poskytne dotyčný členský stát nezbytnou pomoc a podle potřeby požádá o pomoc policii nebo rovnocenný donucovací orgán, aby umožnil kontrolu provést, a pokud je uvedené povolení vyžadováno na základě vnitrostátních předpisů. O takové povolení lze žádat také jako o předběžné opatření. V čl. 20 odst. 8 uvedeného nařízení je dále uvedeno, že ačkoli vnitrostátní soud zejména přezkoumá, zda navrhovaná donucovací opatření nejsou svévolná nebo nepřiměřená vzhledem k předmětu kontroly, nesmí zpochybnit nezbytnost kontroly. Totéž ustanovení stanoví soudní přezkum a posteriori vyhrazený Soudnímu dvoru.
Neexistence předchozího soudního povolení jako taková nevede k protiprávnosti kontroly.
V tomto ohledu neexistenci předchozího soudního příkazu lze podle ESLP vyvážit účinným soudním přezkumem a posteriori, který tak představuje základní záruku k zajištění slučitelnosti vyšetřovacího opatření s článkem 8 Evropské úmluvy o lidských právech. To je přesně případ v rámci systému zavedeného v Evropské unii, neboť čl. 20 odst. 8 nařízení č. 1/2003 výslovně uvádí, že legalitu rozhodnutí Komise o provedení kontroly může přezkoumat pouze Soudní dvůr. Uvedený přezkum předpokládá, že unijní soud na základě důkazů předložených žalobcem na podporu dovolávaných žalobních důvodů provede úplný přezkum, tedy přezkum, jehož předmětem jsou jak právní, tak skutkové otázky.
(viz body 23–25, 32–34)
2. V rámci rozhodnutí o kontrole přijatého Komisí na základě čl. 20 odst. 4 nařízení č. 1/2003 není základní právo na účinnou soudní ochranu, zaručené čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, porušeno neexistencí předchozího soudního přezkumu.
Cílem je totiž intenzita přezkumu zahrnující přezkum všech skutkových a právních okolností umožňující vhodnou nápravu v případě zjištění nesrovnalosti, a nikoliv okamžik, kdy je tento přezkum proveden. Unijní soud rozhodující o žalobě na neplatnost podané proti rozhodnutí o kontrole přitom vykonává přezkum právního i skutkového stavu a má pravomoc posoudit důkazy a zrušit napadené rozhodnutí.
Mimoto podniky, kterým je určeno rozhodnutí o kontrole, mají možnost napadnout jeho legalitu bezprostředně po oznámení uvedeného rozhodnutí, což znamená, že podnik nemusí s podáním žaloby na neplatnost k unijnímu soudu čekat, až Komise přijme konečné rozhodnutí o předpokládaném porušení unijních pravidel hospodářské soutěže.
Konečně zrušení rozhodnutí o kontrole nebo konstatování vad při provádění kontroly vede k tomu, že Komise nemůže použít takto získané informace pro účely řízení o protiprávním jednání.
(viz body 41, 42, 44–46)
3. V tomto ohledu je třeba uvést, že jestliže účinnost kontroly předpokládá, že Komise pověřeným úředníkům před kontrolou poskytne veškeré informace, které jim umožní pochopit povahu a rozsah možného porušení pravidel hospodářské soutěže, a informace týkající se samotné logistiky kontroly, všechny tyto informace se však musí vztahovat pouze k předmětu kontroly nařízené v rozhodnutí.
Pokud Komise před provedením kontroly informovala své úředníky o existenci další stížnosti proti dotčenému podniku, která nespadá do předmětu rozhodnutí o kontrole, nepodala informace spadající do obecného kontextu věci. Neexistence odkazu na uvedenou stížnost v rámci předmětu uvedeného rozhodnutí o kontrole tedy porušuje povinnost odůvodnění a právo na obhajobu dotčeného podniku.
Taková kontrola tudíž byla stižena nesrovnalostí v rozsahu, v němž úředníci Komise měli předem informace, které nespadaly do předmětu uvedené kontroly, a zabavili dokumenty, které nespadaly do působnosti kontroly vymezené v rozhodnutí o kontrole a to tím spíš, pokud při kontrole úředníci získali informace, které vedly k zahájení druhé kontroly a částečně odůvodnily třetí kontrolu.
(viz body 60, 62–66)