ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)
13. června 2019(*)
„Ochranná známka Evropské unie – Řízení o zrušení – Obrazová ochranná známka Evropské unie MANUFACTURE PRIM 1949 – Řádné užívání ochranné známky – Povinnost uvést odůvodnění“
Ve věci T‑75/18,
MPM-QUALITY v.o.s., se sídlem ve Frýdku-Místku (Česká republika), zastoupená M. Kyjovským, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému D. Gájou, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem, je
ELTON hodinářská, a.s., se sídlem v Novém Městě nad Metují (Česká republika), zastoupená T. Matouškem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. prosince 2017 (věc R 556/2017-4) týkajícímu se řízení o zrušení mezi společnostmi MPM-QUALITY a ELTON hodinářská,
TRIBUNÁL (sedmý senát),
ve složení V. Tomljenović, předsedkyně, E. Bieliūnas (zpravodaj) a A. Kornezov, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: F. Oller, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 6. února 2018,
s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 12. června 2018,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 20. června 2018,
po jednání konaném dne 6. března 2019,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 31. října 2003 podala vedlejší účastnice, společnost ELTON hodinářská, a.s., u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 9, 14 a 35 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 9: „Electronic, scientific (other than for medical purposes), nautical, surveying, photographic, cinematographic, weighing, measuring, signalling, checking (supervision) life-saving and teaching apparatus and instruments; active electronic components;“ [Přístroje a nástroje elektronické, vědecké (nikoli pro lékařské účely), námořní, geodetické, fotografické, filmové, přístroje pro vážení, měření, signalizaci, kontrolu (inspekci), záchranu a přístroje a nástroje pro vyučování; aktivní elektronické komponenty;]
– třída 14: „Precious metals and their alloys other than for dental purposes; jewellery, precious stones; clock and watchmaking; chronometric instruments; chronographs, chronometers, chronoscopes, barrels (clock and watchmaking); watches for children;“ [Vzácné kovy a jejich slitiny, nikoli pro stomatologické účely; klenoty, bižuterie, drahokamy; hodinářské potřeby; chronometrické přístroje; chronografy, chronometry, chronoskopy, pérovníky (hodinářské potřeby); hodinky pro děti;]
– třída 35: „Advertising of precious metals and their alloys other than for dental purposes, jewellery, precious stones, clock and watchmaking, chronometric instruments, chronographs, chronometers, chronoscopes, barrels (clock and watchmaking) and watches for children“. [Propagační činnost a reklama v oblasti vzácných kovů a jejich slitin, nikoli pro stomatologické účely, klenotů, bižuterie, drahokamů, hodinářských potřeb, chronometrických přístrojů, chronografů, chronometrů, chronoskopů, pérovníků (hodinářských potřeb) a hodinek pro děti.]
4 Přihláška ochranné známky byla zveřejněna dne 20. září 2004 a ochranná známka byla zapsána dne 17. března 2005.
5 Dne 22. června 2015 podala žalobkyně, MPM-QUALITY v.o.s., návrh na zrušení zapsané ochranné známky z důvodu, že nebyla užívána. Návrh byl založen na čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001] a směřoval proti všem výrobkům a službám, na které se vztahuje napadená ochranná známka.
6 Dne 31. ledna 2017 zrušovací oddělení EUIPO návrhu na zrušení částečně vyhovělo v rozsahu, v němž prohlásilo, že se ochranná známka zrušuje pro všechny výrobky a služby uvedené v bodě 3 výše, s výjimkou části výrobků obsažených ve třídě 14, a sice „watchmaking [a] watches for children“.
7 Dne 21. března 2017 podala žalobkyně proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání, ve kterém se domáhala částečného zrušení rozhodnutí v rozsahu, v němž ochranná známka nebyla zrušena pro část výrobků ve třídě 14, a sice „watchmaking [a] watches for children“.
8 Rozhodnutím ze dne 5. prosince 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát odvolání žalobkyně zamítl a uložil jí náhradu nákladů řízení.
9 Odvolací senát měl stejně jako zrušovací oddělení v podstatě za to, že důkazy předložené vedlejší účastnicí stačí k prokázání řádného užívání napadené ochranné známky pro výrobky obsažené ve třídě 14, a sice „watchmaking [a] watches for children“.
Návrhová žádání účastníků řízení
10 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– napadené rozhodnutí zrušil;
– uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.
11 EUIPO navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
12 Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.
Právní otázky
K přípustnosti důkazů předložených žalobkyní po ukončení písemné části řízení
13 Žalobkyně předložila po ukončení písemné části řízení znalecký posudek, který předložila u Tribunálu, ačkoli jej nepředložila u EUIPO.
14 EUIPO a vedlejší účastnice měly na jednání příležitost se k tomuto dokumentu vyjádřit.
15 Aniž je nutno rozhodnout o důkazní síle tohoto důkazu, je třeba konstatovat, že uvedený dokument obsahuje nové poznatky a byl předložen opožděně.
16 Podle čl. 85 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se totiž důkazy a důkazní návrhy musí předkládat v rámci první výměny spisů účastníků řízení. Podle čl. 85 odst. 3 téhož jednacího řádu mohou hlavní účastnící řízení výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení nebo před rozhodnutím Tribunálu, že rozhodne bez konání ústní části řízení, za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.
17 V projednávané věci přitom došlo k předložení uvedeného znaleckého posudku opožděně ve smyslu uvedených ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neodůvodnila opožděné předložení, je třeba uvedený posudek odmítnout jako nepřípustný na základě čl. 85 odst. 1 a 3 jednacího řádu.
K přípustnosti dokumentu předloženého vedlejší účastnicí na jednání
18 Vedlejší účastnice předložila na jednání rozhodnutí předsedy českého Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. prosince 2018, které nebylo předloženo u EUIPO.
19 Žalobkyně a EUIPO měly na jednání příležitost se k tomuto dokumentu vyjádřit.
20 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že uvedené rozhodnutí předsedy českého Úřadu průmyslového vlastnictví sice bylo poprvé předloženo až před Tribunálem, není však důkazem v pravém slova smyslu, ale týká se vnitrostátní rozhodovací praxe, na kterou má účastník řízení právo se odvolávat, i když je z doby pozdější než řízení u EUIPO. Účastníkům řízení ani samotnému Tribunálu nelze totiž zabránit, aby se při výkladu práva Evropské unie inspirovali skutečnostmi vycházejícími z vnitrostátní judikatury nebo rozhodovací praxe [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. dubna 2016, Fon Wireless v. EUIPO – Henniger (Neofon), T‑777/14, nezveřejněný, EU:T:2016:253, bod 19 a citovaná judikatura].
21 Z toho vyplývá, že rozhodnutí předsedy českého Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. prosince 2018 je přípustné.
K věci samé
22 Žalobkyně uplatňuje na podporu žaloby v podstatě čtyři žalobní důvody, vycházející z porušení článků 18 a 58 nařízení 2017/1001 a čl. 10 odst. 3 a následujících, jakož i čl. 19 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 ze dne 18. května 2017, kterým se doplňuje nařízení č. 207/2009 a zrušují nařízení (ES) č. 2868/95 a (ES) č. 216/96 (Úř. věst. 2017, L 205, s. 1) [nyní čl. 10 odst. 3 a následující a čl. 19 odst. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1)], tím, že odvolací senát ve svém rozhodnutí zaprvé v podstatě nedostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí, zadruhé nesprávně pojal argumentační a důkazní břemeno a uznal nízký počet dokladů za dostačující k prokázání řádného užívání napadené ochranné známky, zatřetí nesprávně aplikoval důkazy vedlejší účastnice o užívání na výrobky, které známkou nejsou chráněny, a začtvrté se vůbec nezabýval tvrzeními a důkazy předloženými žalobkyní.
K prvnímu žalobnímu důvodu, podle kterého odvolací senát v podstatě nedostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí
23 V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, neboť odvolací senát nedostatečně odůvodnil, proč bylo odvolání žalobkyně zamítnuto, ani na základě kterých konkrétních důkazů dospěl k závěru, že vedlejší účastnice prokázala v řízení řádné užívání ochranné známky.
24 EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
25 Podle čl. 94 odst. 1 první věty nařízení 2017/1001 musí být rozhodnutí EUIPO odůvodněna. Takto zakotvená povinnost uvést odůvodnění má stejný dosah jako povinnost vyplývající z článku 296 SFEU. Podle ustálené judikatury musí z odůvodnění požadovaného článkem 296 SFEU jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. října 2004, KWS Saat v. OHIM, C‑447/02 P, EU:C:2004:649, body 63 až 65; ze dne 15. listopadu 2011, Abbott Laboratories v. OHIM (RESTORE), T‑363/10, nezveřejněný, EU:T:2011:662, bod 73, a ze dne 23. ledna 2014, Novartis v. OHIM (CARE TO CARE), T‑68/13, nezveřejněný, EU:T:2014:29, bod 27].
26 Pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí, z bodu 19 tohoto rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát vycházel při své analýze ze všech dokladů, které mu byly dány k dispozici, jak jsou vyjmenovány v bodě 16 napadeného rozhodnutí. Odvolací senát tak provedl globální posouzení důkazů, jak je vyžadováno judikaturou [viz rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Bice International v. OHIM – Bice (bice), T‑624/14, nezveřejněný, EU:T:2015:998, bod 39 a citovaná judikatura; obdobně viz též rozsudek ze dne 11. března 2003, Ansul, C‑40/01, EU:C:2003:145, bod 39]. Z bodů 23 až 36 napadeného rozhodnutí tedy stručně, ale jasně vyplývají důvody a skutkové okolnosti, které odvolací senát použil k odůvodnění svého rozhodnutí. Tím, že takto učinil, nebyl povinen objasnit důkazní hodnotu každé položky ze souboru indicií, na němž založil své rozhodnutí, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 25 výše. Je rovněž třeba zdůraznit, že toto odůvodnění umožnilo žalobkyni pochopit napadené rozhodnutí a podat žalobu zpochybňující jeho opodstatněnost. Tribunál rovněž mohl provést přezkum [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 2013, Recaro v. OHIM – Certino Mode (RECARO), T‑524/12, nezveřejněný, EU:T:2013:604, bod 71].
27 Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo dostatečně odůvodněno.
28 Argumenty žalobkyně nemohou tento závěr zpochybnit.
29 Z provedeného posouzení důkazů podle žalobkyně neplyne, zda EUIPO nějakým způsobem prověřil skutečné provedení prodávaných výrobků, jak tyto výrobky ve skutečnosti vypadají nebo zda bylo na všech prodávaných výrobcích fakturovaných na posuzovaných 10 fakturách skutečně uvedeno vyobrazení napadené známky. Žalobkyně dále tvrdí, že z provedeného posouzení EUIPO neplyne pravost těchto faktur, když ze žádného dokladu není zřejmé, zda bylo zboží skutečně někomu doručeno.
30 Vzhledem k nedostatku podložených argumentů, jež by účelně odůvodnily tezi, že výrobky nebyly doručeny nebo že faktury nebyly pravé, neměl přitom odvolací senát povinnost ověřit, pokud jde o uvedené faktury, skutečné provedení prodávaných výrobků, zda byly skutečně někomu doručeny nebo jak prodávané výrobky ve skutečnosti vypadají a zda bylo na všech prodávaných výrobcích fakturovaných na posuzovaných 10 fakturách skutečně uvedeno vyobrazení napadené známky.
31 Žalobkyně dále tvrdí, že je chybou odvolacího senátu, že neuvedl konkrétní počet prodaných výrobků dokládaných ve fakturách, které byl schopen přiřadit, když je rovněž chybou odvolacího senátu, že jeho posouzení srovnání neobsahuje informaci o konkrétních číslech dalších faktur ani nedatovaných brožur a prospektů. Konečně žalobkyně vytýká EUIPO, že hodnotil ceníky vedlejší účastnice, nicméně nereflektoval skutečnost, že tyto byly výslovně označeny „for internal use [pro interní užití]“.
32 Jak bylo přitom uvedeno výše v bodech 25 a 26, není požadováno, aby odůvodnění napadeného rozhodnutí vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti. Stejně tak nebyl odvolací senát povinen, aby v rámci své povinnosti uvést odůvodnění objasnil důkazní hodnotu každé položky ze souboru indicií, na kterém bylo založeno jeho rozhodnutí, pokud jeho úvahy umožňují žalobkyni seznámit se s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, a tedy se bránit, a Tribunálu provést přezkum.
33 Konečně je třeba konstatovat, že ostatní tvrzení uplatněná žalobkyní v rámci prvního žalobního důvodu, a sice že odvolací senát podal nepřiměřeně extenzivní výklad předložených důkazů, že nebyl předložen žádný důkaz, že k doručení skutečně došlo, ani ohledně grafického vyobrazení napadené ochranné známky na prodávaných výrobcích, že EUIPO byl schopen dovodit datum vydání na jediné brožuře, že doklady postrádají jakýkoli doklad o jejich nákladu, jakož i místě distribuce, a že nelze mít za to, že předložené doklady prokazují užívání napadené ochranné známky veřejně a navenek, spadají spíše pod opodstatněnost napadeného rozhodnutí než pod jeho odůvodnění, takže je třeba je posoudit v rámci druhého žalobního důvodu.
34 S ohledem na výše uvedené je třeba první žalobní důvod zamítnout.
K druhému žalobnímu důvodu, podle kterého odvolací senát nesprávně pojal argumentační a důkazní břemeno a uznal nízký počet dokladů o užívání známky za dostačující k prokázání řádného užívání napadené ochranné známky
35 V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně tím, že zpochybňuje posouzení důkazů předložených vedlejší účastnicí provedené odvolacím senátem, v podstatě napadá závěr odvolacího senátu, že řádné užívání ochranné známky bylo prokázáno.
36 EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
37 V této souvislosti je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora je ochranná známka řádně užívána, pokud je užívána v souladu se svou základní funkcí, kterou je zaručit totožnost původu výrobků a služeb, pro které byla zapsána, aby vytvořila nebo zachovala odbyt pro tyto výrobky a služby, s vyloučením symbolického užití, které slouží pouze k zachování práv plynoucích z ochranné známky (rozsudek ze dne 11. března 2003, Ansul, C‑40/01, EU:C:2003:145, bod 43). Podmínkou řádného užívání ochranné známky je, aby byla užívána veřejně a navenek (rozsudek ze dne 11. března 2003, Ansul, C‑40/01, EU:C:2003:145, bod 37).
38 Při zkoumání, zda byla napadená ochranná známka v konkrétním případě řádně užívána, je třeba provést globální posouzení s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům uvedené věci, jak bylo uvedeno v bodě 26 výše. Toto posouzení předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledňovanými faktory. Nízký objem výrobků uváděných na trh pod uvedenou ochrannou známkou tak může být vyvážen větší četností nebo určitou časovou stálostí při užívání této ochranné známky a naopak. Kromě toho nemohou být dosažený obrat a množství prodejů výrobků pod starší ochrannou známkou posuzovány v absolutním vyjádření, ale musí být posouzeny ve vztahu k jiným relevantním faktorům, jako jsou objem obchodní činnosti, výrobní nebo prodejní kapacity nebo stupeň diverzifikace podniku využívajícího ochrannou známku, jakož i vlastnosti výrobků nebo služeb na dotčeném trhu. Z tohoto důvodu unijní soud upřesnil, že užívání starší ochranné známky nemusí být vždy kvantitativně rozsáhlé, aby bylo kvalifikováno jako řádné (viz rozsudek ze dne 17. prosince 2015, bice, T‑624/14, nezveřejněný, EU:T:2015:998, bod 39 a citovaná judikatura; obdobně viz též rozsudek ze dne 11. března 2003, Ansul, C‑40/01, EU:C:2003:145, bod 39).
39 Soudní dvůr v bodě 72 rozsudku ze dne 11. května 2006, Sunrider v. OHIM (C‑416/04 P, EU:C:2006:310), rovněž dodal, že není možné a priori abstraktně stanovit, jaká kvantitativní mez by měla být použita pro určení toho, zda je užívání řádné, či nikoliv, takže pravidlo de mininis, které by neumožňovalo EUIPO nebo, na základě žaloby, Tribunálu posoudit veškeré okolnosti sporu, který jim je předložen, proto stanoveno být nemůže. Soudní dvůr tak rozhodl, že i minimální užívání, pokud je skutečně obchodně odůvodněno, může být dostatečné k prokázání existence řádného užívání [viz rozsudek ze dne 2. února 2016, Benelli Q. J. v. OHIM – Demharter (MOTOBI B PESARO), T‑171/13, EU:T:2016:54, bod 73 a citovaná judikatura].
40 Naproti tomu nelze řádné užívání ochranné známky prokázat na základě pravděpodobnosti nebo domněnek, ale musí se zakládat na konkrétních a objektivních okolnostech, které prokazují skutečné a dostatečné používání ochranné známky na dotčeném trhu [rozsudek ze dne 12. prosince 2002, Kabushiki Kaisha Fernandes v. OHIM – Harrison (HIWATT), T‑39/01, EU:T:2002:316, bod 47].
41 Právě s ohledem na tyto úvahy je třeba posoudit, zda odvolací senát dospěl na základě důkazů, jež mu poskytla vedlejší účastnice, správně k závěru, že starší ochranná známka byla řádně užívána pro dotčené výrobky.
42 Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení starší ochranné známky byl podán dne 22. června 2015, období pěti let stanovené v čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení 2017/1001 se vztahuje na dobu od 22. června 2010 do 21. června 2015 (dále jen „rozhodné období“), jak správně uvedl odvolací senát v bodě 13 napadeného rozhodnutí.
43 Důkazy poskytnuté majitelem napadené ochranné známky ve správním řízení ohledně užívání ochranné známky tímto majitelem, které zohlednil odvolací senát, jsou výslovně uvedeny v bodě 16 napadeného rozhodnutí. Jedná se o následující doklady:
– dvanáct faktur vyhotovených v češtině a jejich překlad do angličtiny, s vyznačením zapsané ochranné známky v levém rohu každé faktury, jež vystavila vedlejší účastnice v období 2008–2014 pro výrobky označené „Tycho Brahe 41“, „Sport II 45 číselník stříbrný reliéfní“, „Spartak 43“, „Spartak 43 zlato bílé 18K“, „Brusel 42C“, „Sphere 40“, apod. Ochranná známka Evropské unie se v provedení zapsané známky nachází v dolním levém rohu každé faktury. Dvě faktury nespadají do rozhodného období. Deset zbývajících faktur je z rozhodného období, a sice od 30. září 2010 do 10. listopadu 2014. Částky uvedené na fakturách se pohybují v rozmezí od 8 450 českých korun (CZK) do 128 000 CZK, přičemž průměrná cena výrobku činí přibližně 50 000 CZK, což odpovídá přibližně částce 330 až 5 007 eur. Tyto důkazy prokazují, že výrobky prodávané majitelkou ochranné známky Evropské unie mohou být považovány za luxusní zboží;
– nedatovaný katalog náramkových hodinek znázorňující různé modely hodinek nesoucích napadenou ochrannou známku v jejím zapsaném provedení. Některá katalogová typová čísla výrobků mohou být přiřazena k číslům uvedeným na fakturách a v cenících pro roky 2010 a 2011. Například model „Pavouk 40“ je v katalogu označen číslem 98-022-340-00-1. Totéž číslo a název modelu jsou uvedeny na faktuře č. 200140240 ze dne 24. července 2014 pro prodej jednoho kusu hodinek „Pavouk 40 C“. Jiná čísla nelze dobře přiřadit. Jeví se však, že se typová čísla liší, zatímco názvy modelů jsou totožné;
– ceníky pro roky 2010, 2011, 2013, 2014 a 2015 uvádějící ceny jednotlivých modelů hodinek prostřednictvím typových čísel, jež mohou být přiřazena k číslům zmíněným na fakturách a v katalogu;
– brožury a prospekty znázorňující hodinky označené ochrannou známkou Evropské unie v jejím zapsaném provedení, zejména hodinky pro děti. Doklady nejsou datované. Jedna z brožur zmiňuje léta 1954–2014, což nasvědčuje tomu, že brožura byla vydána v roce 2014 u příležitosti šedesátého výročí;
– reklamy v průvodcích a časopisech z rozhodného období, jež vyobrazují ochrannou známku v jejím zapsaném provedení na různých modelech hodinek nebo vedle nich. Některé brožury zahrnují odkaz na majitelku ochranné známky Evropské unie jakožto výrobkyni daných výrobků;
– faktura č. 200130341, ze dne 24. září 2013, za prodej výrobku označeného „SPARTAK 43 zlato bílé 18K“ a osvědčení o shodě vydané puncovním úřadem, jež dokládá, že konkrétní model hodinek vyhovuje určitým právním ustanovením;
– doklady týkající se právního statusu a činnosti dceřiné společnosti H&H hodinářská s.r.o., výtisky z internetových stránek „www.prim-shop.cz“ a fotografie údajně pořízené v prodejnách v Praze a Ostravě;
– čestné prohlášení ze dne 8. ledna 2016 vydané zaměstnankyní společnosti H&H hodinářská s.r.o., vedoucí podnikové prodejny v Praze, která prohlašuje, že prodejna v Praze byla otevřena v roce 2011 a byla označena velkým nápisem „Manufacture Prim 1949“. Zaměstnankyně upřesňuje, že v prodejně jsou od počátku prodávány následující výrobky: hodinky, nástěnné hodiny, budíky, minutky, barometry, teploměry, meteostanice;
– faktury podepírající tvrzení obsažená v čestném prohlášení, vystavené za prodej takových výrobků, jako jsou nástěnné hodiny, budíky, minutky, barometry, teploměry a meteostanice;
– dvě faktury s anglickým překladem, ze dnů 30. března 2011 a 24. dubna 2012, za prodej hodinek „Čechíno“;
– vyobrazení různého zboží, jako jsou minutky, barometry, budíky, meteostanice a nástěnné hodiny, spojené jejich typovými čísly s výše popsanými fakturami.
44 Je třeba konstatovat, že tento seznam obsahuje nejen výčet důkazů předložených vedlejší účastnicí, ale též posouzení uvedených důkazů provedené odvolacím senátem. Odvolací senát v tomto ohledu vysvětluje, že některá typová čísla výrobků převzatá v katalogu mohou být přiřazena k číslům uvedeným na fakturách a cenících, což je pravda a žalobkyně to ostatně nepopírá.
45 Dále z bodů 23 až 36 napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací senát provedl globální posouzení těchto důkazů o užívání, když v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2017/1430 posoudil místo, čas, rozsah a povahu užívání starší ochranné známky.
46 Pokud jde v tomto ohledu o místo, odvolací senát v bodě 23 napadeného rozhodnutí konstatoval, že důkazy skutečně prokazují užívání v České republice, což žalobkyně ostatně nezpochybňuje. Podle odvolacího senátu může být toto místo automaticky dovozeno z použití češtiny, jakož i z uvedení adresy vedlejší účastnice, jež se též nachází v České republice.
47 Pokud jde o čas užívání, odvolací senát v bodě 16 napadeného rozhodnutí uvedl, že deset z dvanácti předložených faktur spadá do rozhodného období, tj. období od 30. září 2010 do 10. listopadu 2014, a dále v bodě 25 napadeného rozhodnutí uvedl, že k prodejům skutečně docházelo pravidelně, neboť se faktury vztahují k celému období pěti let. Dodal, že nemá žádné pochybnosti o pravosti zmíněných faktur, které byly v souladu s běžnou obchodní praxí v České republice. Konečně uvedl, že je rovněž třeba považovat za věrohodné částky uvedené na fakturách a není důvod k tomu, aby bylo dále spekulováno o tom, že tyto faktury představují vůbec jediné prodeje uskutečněné vedlejší účastnicí.
48 V této souvislosti je třeba poznamenat, že jelikož číslování faktur předložených vedlejší účastnicí není po sobě jdoucí, jsou tyto faktury ilustrativní a nevykazují celkovou výši skutečných prodejů výrobků označených danou ochrannou známkou. Jak bylo mimoto uvedeno v bodě 47 výše, pokrývají předložené faktury značnou část rozhodného období, a sice roky 2010 až 2014, a skutečnost, že nebyla předložena žádná faktura pro období od ledna do června 2015, nestačí k prokázání neexistence řádného užívání.
49 Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 16 napadeného rozhodnutí, výrobky zmíněné na fakturách mohou být nalezeny v katalozích a cenících. To platí jak pro výrobky kategorie „watchmaking“, tak pro výrobky kategorie „watches for children“. Pokud jde o posledně zmíněné výrobky, faktura č. 200120202 ze dne 24. dubna 2012, jež je zmíněna v bodě 16 napadeného rozhodnutí a nachází se na straně 270 spisu v řízení u EUIPO, se týká prodeje jednoho kusu hodinek pro děti modelu „Čechíno“, které jsou vyobrazeny v katalogu, jenž se nachází na straně 167 uvedeného spisu.
50 Je sice pravda, že čísla modelů uvedená na fakturách ne vždy odpovídají číslům zmíněným v katalozích, avšak vedlejší účastnice v tomto ohledu vysvětluje, že svým zákazníkům nabízí službu individualizace hodinek, jež je ostatně propagována v reklamě nacházející se na straně 174 spisu v řízení u EUIPO, a že tedy vyrábí velké množství hodinek na zvláštní přání zákazníků, což má za následek, že se konkrétní typové číslo hodinek specifického zákazníka může mírně lišit od čísla uvedeného v katalogu.
51 Pokud jde o rozsah užívání, je třeba zaprvé připomenout, že odvolací senát v souladu s judikaturou, která v tomto ohledu vyžaduje, aby se zvláště přihlédlo k obchodnímu objemu představovanému souhrnem všech úkonů spojených s užíváním a k délce časového období, během něhož došlo k úkonům spojeným s užíváním, i k četnosti těchto úkonů [rozsudky ze dne 8. července 2004, MFE Marienfelde v. OHIM – Vétoquinol (HIPOVITON), T‑334/01, EU:T:2004:223, body 35 a 36, a ze dne 8. července 2004, Sunrider v. OHIM – Espadafor Caba (VITAFRUIT), T‑203/02, EU:T:2004:225, body 40 a 41], v bodě 25 napadeného rozhodnutí uvedl, že k prodejům docházelo pravidelně, a jak bylo uvedeno v bodě 48 výše, je třeba faktury považovat za ilustrativní a vztahující se na celé rozhodné období [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. května 2012, TMS Trademark-Schutzrechtsverwertungsgesellschaft v. OHIM – Comercial Jacinto Parera (MAD), T‑152/11, nezveřejněný, EU:T:2012:263, bod 65]. Zadruhé odvolací senát poté, co v bodě 16 napadeného rozhodnutí uvedl, že průměrná cena výrobku vedlejší účastnice činila přibližně 1 956 eur, v bodě 33 napadeného rozhodnutí správně konstatoval, že podle judikatury by v některých případech mohl poměrně nízký objem prodejů stačit k závěru, že užívání není čistě symbolické, zejména pokud jde o drahé zboží.
52 Pokud jde o povahu užívání, odvolací senát v bodě 27 napadeného rozhodnutí správně konstatoval, že reklamy a brožury, faktury, tabule, na nichž je vyobrazena napadená ochranná známka, grafická vyobrazení užívaná uvnitř i vně prodejny v Ostravě jsou používány pro označení a propagaci prodeje zboží vyráběného a certifikovaného vedlejší účastnicí v souvislosti s ochrannou známkou Evropské unie. V bodě 35 napadeného rozhodnutí dodal, že se ochranná známka v zapsaném provedení nacházela na některých prezentovaných hodinkách i v katalozích.
53 S ohledem na úvahy uvedené v bodech 43 až 52 výše je tedy třeba dospět k závěru, že odvolací senát po provedení globálního posouzení důkazů o užívání předložených vedlejší účastnicí v souladu s čl. 10 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2017/1430 právem rozhodl, že napadená ochranná známka byla v rozhodném období řádně užívána v České republice pro dotčené výrobky, a sice „watchmaking“ a „watches for children“.
54 Tvrzení žalobkyně tento závěr zpochybnit nemohou.
55 Žalobkyně na prvním místě tvrdí, že s ohledem na skutečnost, že z napadeného rozhodnutí neplyne, které důkazy vedlejší účastnice byly úřadem EUIPO uznány za prokazující řádné užívání ochranné známky, vedlejší účastnice takovéto užívání neprokázala.
56 Odvolací senát přitom nejprve v bodě 16 napadeného rozhodnutí vyjmenoval a částečně interpretoval důkazy předložené vedlejší účastnicí a poté označil ty důkazy, které zohlednil k vyvození závěru, že vedlejší účastnice prokázala řádné užívání napadené ochranné známky. V tomto ohledu zmiňuje v bodech 23 až 25 napadeného rozhodnutí faktury, v bodě 27 brožury, reklamy a tabule vyobrazující napadenou ochrannou známku, v bodě 28 objednávky a v bodě 35 hodinky a katalogy.
57 Pokud jde v tomtéž rámci o tvrzení žalobkyně, že EUIPO neupřesnil, jaké doklady měly prokázat řádné užívání pro „watchmaking“ na straně jedné a „watches for children“ na straně druhé, je zaprvé třeba konstatovat, jak bylo uvedeno v bodě 48 výše, že faktury předložené vedlejší účastnicí jsou skutečně ilustrativní, a tudíž lze mít za to, že faktura č. 200120202 ze dne 24. dubna 2012 vztahující se k prodeji hodinek „Čechíno“ není jedinou fakturou vystavenou pro prodej hodinek pro děti. Zadruhé je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 49 výše, že uvedené hodinky „Čechíno“ jsou též vyobrazeny v jednom z katalogů předložených vedlejší účastnicí. Zatřetí, jak správně uvedl EUIPO na jednání, je třeba podotknout, že vztahují-li se téměř všechny důkazy předložené v projednávané věci na širší kategorii „watchmaking“, tato kategorie nutně zahrnuje užší kategorii „watches for children“, neboť hodinky pro dospělé a hodinky pro děti jsou v podstatě tytéž výrobky, přičemž posledně zmíněné se liší, pouze co se týče zejména velikosti a případně designu. Žalobkyně proto neprávem naznačuje, že odvolací senát měl hlouběji posoudit důkazy předložené vedlejší účastnicí týkající se uvedené kategorie „watches for children“ a upřesnit, jaké dokumenty prokazují řádné užívání pro tyto výrobky.
58 Na druhém místě žalobkyně tvrdí, že důkazy předložené vedlejší účastnicí nejsou dostatečné k prokázání řádného užívání starší ochranné známky.
59 Žalobkyně tak zejména tvrdí, že odvolací senát dospívá v podstatě k závěru, že celkem čtyři faktury jako označení místa obsahují jméno zákazníka a jeho adresu v rámci České republiky, kde se měla uskutečnit dodávka, a že takovýto počet údajně prodaných výrobků nelze považovat za dostačující.
60 Závěr žalobkyně však spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozhodnutí. Ačkoli odvolací senát zmínil za účelem označení místa tyto čtyři faktury, byly k prokázání řádného užívání napadené ochranné známky zohledněny – a to správně – i jiné faktury. Nejenže uvedení adresy zákazníka není povinné k tomu, aby faktura byla daňovým dokladem, ale zboží je často vydáváno do vlastních rukou buď na adrese vedlejší účastnice, nebo v jedné z jejích prodejen. V takovýchto případech se často stává, že faktura neuvádí zákazníkovu adresu.
61 Obecně je třeba připomenout judikaturu zmíněnou v bodě 38 výše, podle které se při posuzování důkazů řádného užívání ochranné známky neposuzuje každý z důkazů samostatně, ale důkazy se posuzují společně s cílem zjistit co nejpravděpodobnější a nejkoherentnější smysl.
62 Odvolací senát tedy nekladl důraz na podrobné posouzení každého důkazu, jak měl – podle názoru, jejž podle všeho zastává žalobkyně – učinit, nýbrž provedl širší posouzení všech předložených důkazů v rámci globálního posouzení: všechny okolnosti projednávaného případu byly zohledněny a všechny předložené doklady byly posouzeny společně, ve světle judikatury zmíněné v bodě 38 výše.
63 Z toho vyplývá, že důkazy posuzovány jako celek byly dostačující k prokázání řádného užívání napadené ochranné známky.
64 Na třetím místě žalobkyně tvrdí, že odvolací senát postupoval při hodnocení předložených důkazů nepřiměřeně extenzivně, neboť spojil jednotlivé doklady, v nichž chyběly určité informace o místě, času, rozsahu a povaze užívání ochranné známky, takovým způsobem, že nepřípustným důvodem dovodil některé z uvedených chybějících faktorů. Je však třeba připomenout, že i když čl. 10 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2017/1430 zmiňuje údaje o místě, času, rozsahu a povaze užívání a odstavec 4 tohoto článku uvádí příklady přípustných důkazů, jako jsou obaly, nálepky, ceníky, katalogy, faktury, fotografie, novinové inzeráty a písemná prohlášení, toto pravidlo nikterak neuvádí, že každý důkaz musí nezbytně obsahovat informace o každém ze čtyř faktorů, kterých se musí týkat důkaz o řádném užívání, a sice místě, času, povaze a rozsahu užívání [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. dubna 2013, Luna v. OHIM – Asteris (Al bustan), T‑454/11, nezveřejněný, EU:T:2013:206, bod 35 a citovaná judikatura].
65 Na čtvrtém místě žalobkyně zpochybňuje důkazní hodnotu důkazů předložených vedlejší účastnicí.
66 Zaprvé, pokud jde o faktury, žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že skutečnost, že k dodávkám skutečně došlo, a skutečnost, že na fakturovaných prodávaných výrobcích bylo uvedeno vyobrazení napadené známky, nebyly prokázány.
67 Žádné pravidlo přitom vedlejší účastnici neukládá, aby předložila jakýkoli důkaz o skutečném dodání výrobků. Kromě toho je každopádně na mnoha fakturách, a to sedmi z deseti, uvedeno, že prodávané výrobky jsou vydávány „do vlastních rukou“, což znamená, že výrobky byly skutečně někomu předány, a dále že pro tyto dodávky nebyl vystaven žádný dodací list.
68 Navíc, jak uvedl odvolací senát v bodě 16 napadeného rozhodnutí, některé fakturované výrobky mohou být přiřazeny ke svému vyobrazení v katalogu nesoucímu název napadené ochranné známky. Lze tedy důvodně předpokládat, že napadená ochranná známka byla umístěna na výrobky, pro které byla vystavena faktura, a to i pro individualizované výrobky, které se potenciálně liší od vyobrazení daného výrobku v katalogu.
69 Pokud jde zadruhé o brožury a prospekty, žalobkyně tvrdí, že EUIPO byl schopen dovodit datum vydání pouze na jediné brožuře. Navíc tvrdí, že doklady, kromě chybějícího průkazu o datu vydání brožur a prospektů, postrádají i jakýkoliv doklad o jejich nákladu, jakož i o místě distribuce.
70 Je pravda, že na rozdíl od faktur nejsou předmětné brožury datovány, s výjimkou brožury obsažené v bodě 16 napadeného rozhodnutí, která zmiňuje roky 1954–2014 u příležitosti šedesátého výročí, což nasvědčuje tomu, že byla vydána v roce 2014. Je přitom třeba podotknout, že v rámci globálního posouzení mohou být takovéto brožury přesto zohledněny ve spojení s jinými datovanými důkazy, jako jsou faktury, s cílem prokázat, že výrobky jsou skutečně vyráběny vedlejší účastnicí [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. února 2011, J & F Participações v. OHIM – Plusfood Wrexham (Friboi), T‑324/09, nezveřejněný, EU:T:2011:47, bod 33].
71 Kromě toho výskyt starší ochranné známky v katalogu je na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, důkazem o uvedení dotčených výrobků na trh a jejich konkrétním nabízení spotřebitelům. Spojení tohoto důkazu s jinými datovanými důkazy, jako jsou faktury, tedy umožnilo podepřít závěr o řádném užívání napadené ochranné známky během rozhodného období.
72 Pokud jde zatřetí o ceníky vedlejší účastnice, žalobkyně tvrdí, že interní užití nelze považovat za dostačující pro prokázání řádného užití, a to zejména v situaci, kdy takovým interním dokladem má být podpořena neúplnost jiného důkazu. V téže souvislosti tvrdí, že použití napadené ochranné známky na fakturách, jako účetních dokladech, které nejsou veřejně přístupné neomezenému okruhu osob, rovněž nelze považovat za užití známky navenek a veřejně, jak vyžaduje judikatura.
73 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, přitom skutečnost, že předmětné ceníky jsou interními dokumenty vedlejší účastnice, nebrání tomu, aby byly zohledněny v rámci globálního posouzení, zda je napadená ochranná známka řádně užívána. Na uvedené ceníky totiž lze nahlížet stejně jako na ceníky, které patří k dokladům výslovně zmíněným v čl. 10 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2017/430, a jejich interní povaha nemůže mít za následek, že budou zbaveny důkazní hodnoty [rozsudek ze dne 16. září 2013, Avery Dennison v. OHIM – Dennison-Hesperia (AVERY DENNISON), T‑200/10, nezveřejněný, EU:T:2013:467, bod 55]. V projednávané věci spočívá důvěryhodnost a spolehlivost uvedených ceníků na tom, že obsahují odkazy na výrobky, jež odpovídají odkazům obsaženým jak v brožurách a katalozích, tak na fakturách.
74 Pokud jde dále zejména o podmínku užívání napadené ochranné známky veřejně a navenek, byly faktury předložené vedlejší účastnicí určeny různým příjemcům, což mimoto ukazuje, že k užívání starší ochranné známky docházelo veřejně a navenek [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2007, La Mer Technology v. OHIM – Laboratoires Goëmar (LA MER), T‑418/03, nezveřejněný, EU:T:2007:299, bod 87].
75 Konečně vystavením faktury vedlejší účastnice ukazuje, že ochranná známka je užívána veřejně a navenek, a nikoliv pouze uvnitř podniku, který je majitelem starší ochranné známky, nebo v distribuční síti vlastněné či kontrolované tímto podnikem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2004, VITAFRUIT, T‑203/02, EU:T:2004:225, bod 50).
76 S ohledem na vše výše uvedené je třeba konstatovat, že odvolací senát dospěl správně k závěru, že vedlejší účastnice podala důkaz o řádném užívání napadené ochranné známky pro dotčené výrobky, a že druhý žalobní důvod musí být tudíž zamítnut, aniž je nutné se zabývat rozhodnutím předsedy českého Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. prosince 2018 předloženým vedlejší účastnicí na jednání.
77 Z ustálené judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že systém ochranných známek Evropské unie je autonomním systémem, který se skládá ze souboru pravidel a sleduje cíle jemu vlastní, přičemž jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému a legalita rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO musí být posuzována výlučně na základě nařízení 2017/1001 tak, jak je vykládáno unijním soudem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2014, Reber Holding v. OHIM, C‑141/13 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2089, bod 36 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že třebaže účastníkům řízení ani Tribunálu nelze zabránit v tom, aby při výkladu unijního práva vycházeli z poznatků vyplývajících z vnitrostátní judikatury nebo rozhodovací praxe, tato vnitrostátní judikatura ani rozhodovací praxe unijní soud nezavazují, jelikož systém ochranných známek Evropské unie je autonomním systémem, jehož uplatňování je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. března 2012, Ella Valley Vineyards v. OHIM – HFP (ELLA VALLEY VINEYARDS), T‑32/10, EU:T:2012:118, bod 54].
Ke třetímu žalobnímu důvodu, podle kterého odvolací senát nesprávně aplikoval důkazy o užívání předložené majitelem známky na výrobky, které známkou nejsou chráněny
78 Žalobkyně tvrdí, že slovo „watchmaking“ neznačí konkrétní výrobky, ale značí „výrobu (opravy) hodinek“ jako službu, byť byla tato položka zařazena ve třídě 14. Dále žalobkyně tvrdí, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí opakovaně uvádí, že důkazy předložené vedlejší účastnicí prokazují řádné užívání známky pro „náramkové hodinky“, přestože napadená známka nikdy pro „náramkové hodinky“ chráněna nebyla. Žalobkyně tedy tvrdí, že důkazy předložené vedlejší účastnicí nejenže neprokazují řádné užívání známky pro „náramkové hodinky“, ale už vůbec neprokazují řádné užívání známky pro „výrobu (opravy) hodinek“ a pro „hodinky pro děti“.
79 EUIPO a vedlejší účastnice s argumentací žalobkyně nesouhlasí.
80 Z judikatury vyplývá, že cílem žaloby podané k Tribunálu je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 72 nařízení 2017/1001, takže úkolem Tribunálu není znovu přezkoumávat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které před ním byly předloženy poprvé [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. listopadu 2018, PepsiCo v. EUIPO – Intersnack Group (Exxtra Deep), T‑82/17, EU:T:2018:814].
81 V projednávané věci ze spisu vyplývá, že když žalobkyně zpochybňuje význam slova „watchmaking“ a tvrdí, že EUIPO nesprávně aplikoval důkazy o užívání předložené majitelem známky na výrobky, které známkou nejsou chráněny, činí tak poprvé ve stadiu řízení před Tribunálem. Jedná se tedy o nový argument, který žalobkyně neuplatnila u EUIPO a který posledně zmíněný nebyl povinen zkoumat z moci úřední, neboť čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001 omezuje zkoumání EUIPO na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky. Tento argument je tedy nepřípustný.
82 S ohledem na výše uvedené je třeba třetí žalobní důvod zamítnout.
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, podle kterého se odvolací senát nezabýval tvrzeními a důkazy předloženými žalobkyní
83 Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že pouze obecně konstatoval, že nemá pochyb o pravosti faktur vedlejší účastnice, aniž se vyjádřil k důkazům, které předložila žalobkyně, jako např. výročním zprávám společnosti Česká olympijská a.s., ze kterých plyne, že vedlejší účastnice v období let 2008–2010 a po podstatnou část roku 2011 ještě nebyla partnerem uvedené společnosti, takže některé údaje byly na fakturách předložených vedlejší účastnicí uvedeny neoprávněně.
84 EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.
85 Je třeba konstatovat, že žalobkyně v rámci svého odvolání k odvolacímu senátu již netvrdila, že má pochybnosti o pravosti faktur, ani netvrdila, že tento argument byl zrušovacím oddělením posouzen nesprávně. Odvolací senát tuto okolnost vzal na vědomí v bodě 25 napadeného rozhodnutí, když uvedl, že žalobkyně „již netrvá na tom, že faktury nejsou pravé“, a dodal, že jde o „výtku, která je každopádně pouze čistě spekulativním tvrzením bez konkrétních indicií“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netrvala na výtce týkající se pravosti faktur před odvolacím senátem, může posledně zmíněnému jen stěží vytýkat, že tuto výtku neposoudil.
86 Jak správně uvádí EUIPO, skutečnost, že faktury obsahovaly určité údaje, přestože vedlejší účastnice ještě nebyla oficiálním partnerem společnosti Česká olympijská, každopádně neříká nic o pravosti faktur, a tedy ani o tom, jestli se na jejich základě uskutečnily transakce v nich uvedené.
87 S ohledem na výše uvedené je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout, a tudíž je třeba zamítnout i žalobu jako celek.
K nákladům řízení
88 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
89 Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené EUIPO. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice neuvedla, jak má být rozhodnuto o nákladech řízení, je třeba rozhodnout, že ponese vlastní náklady řízení v souladu s čl. 138 odst. 3 jednacího řádu.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (sedmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnost MPM-QUALITY v.o.s. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO).
3) Společnost ELTON hodinářská, a.s., ponese vlastní náklady řízení.
Tomljenović | Bieliūnas | Kornezov |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. června 2019.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |