Kasační opravný prostředek podaný dne 6. listopadu 2020 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) vydanému dne 23. září 2020 ve věci T-411/17, Landesbank Baden-Württemberg v. Jednotný výbor pro řešení krizí

(Věc C-584/20 P)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: D. Triantafyllou, A. Nijenhuis, A. Steiblytė, V. Di Bucci, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Landesbank Baden-Württemberg, Jednotný výbor pro řešení krizí

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil rozsudek Tribunálu

uložil odpůrkyni náhradu nákladu řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Podle názoru navrhovatelky je třeba zrušit napadený rozsudek, kterým Tribunál zrušil rozhodnutí výkonného zasedání Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 11. dubna 2017 o výpočtu předem hrazených příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí za rok 2017 (SRB/ES/SRF/2017/05) v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká Landesbank Baden-Württemberg (sporné rozhodnutí), z následujících důvodů:

Zaprvé je kvalifikace přílohy sporného rozhodnutí nesprávná v rozsahu, v němž Tribunál vychází z toho, že tato příloha „není neoddělitelně spojená“ s tímto rozhodnutím. Krom toho Tribunál v této souvislosti porušil zásadu kontradiktornosti a právo na obhajobu Jednotného výboru pro řešení krizí. Příloha ke spornému rozhodnutí představuje neoddělitelnou součást tohoto rozhodnutí. Každá příloha byla elektronicky předložena předsednictvu SRB společně s textem rozhodnutí, které bylo předsednictvem SRB schváleno. Na průvodním listě týkajícím se rozhodnutí s vlastnoručním podpisem je tato příloha příloha uvedena se stejným číselným kódem. Tribunál toto nezohlednil a Jednotnému výboru pro řešení krizí neposkytl příležitost předložit důkaz o vztahu obou dokumentů, ačkoli se jednalo o právní vadu, kterou posuzuje Tribunál ex offo.

Zadruhé, Tribunál považoval námitku protiprávnosti vznesenou v řízení v prvním stupni proti nařízení v přenesené působnosti (EU) 2015/63¹ na základně nesprávného právního posouzení a bez odůvodnění za přípustnou. Tribunál nezohlednil, že údajná protiprávnost nařízení v přenesené působnosti vychází z nařízení (EU) č. 806/2014² a ze směrnice 2014/59 ³ . Vzhledem k tomu, že zákonnost obou uvedených právních aktů nebyla sporná, neměl Tribunál provést přezkum porušení nařízení v přenesené působnosti, která je založena na jednom ze dvou nadřazených právních aktů. To nevysvětluje rovněž, v jakém rozsahu vyplývají zjištěné právní vady nařízení v přenesené působnosti z nadřazeného práva.

Zatřetí Tribunál provedl nesprávný výklad čl. 69 odst. 1 a čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014, pokud jde o cílovou úroveň a roční základní částku. Tribunál vychází z toho, že cílová úroveň a roční základní částka mohou být vyšší resp. nižší. V tomto ohledu však Tribunál nezohledňuje, že agentura, jako je Jednotný výbor pro řešení krizí, nemůže být oprávněna ke stanovení takových částek. Pevná referenční částka souvisí s nezbytností poměrného rozdělení zatížení na všechny subjekty povinné platit příspěvky.

Začtvrté Tribunál nesprávně z právního hlediska považoval nařízení v přenesené pravomoci, konkrétně jeho články 4 až 7, článek 9, jakož i přílohu I za „vzájemně závislé“, přičemž nesprávně kvalifikoval úpravu příspěvků podle rizikového profilu. Tribunál zakládá svůj názor o „vzájemné závislosti“ příspěvků na úpravě jednotlivých příspěvků podle rizikového profilu institucí, které jsou povinny platit příspěvky. Tato úprava je však výsledkem srovnání jednotlivých institucí se svými soutěžiteli, které nelze zaměnit se „vzájemnou závislostí“.

Zapáté, Tribunál nesprávně rozšířil povinnost odůvodnění Evropské komise podle článku 296 SFEU. Tribunál kritizoval metodu výpočtu příspěvku jako netransparentní, přičemž kritizoval společně několik ustanovení nařízení v přenesené pravomoci, ačkoli připustil důvěrnost údajů konkurujících institucí. Podle navrhovatelky však mělo postačovat, že použitá metoda, její smysl a rozsah jsou v příslušném rozhodnutí vysvětleny tak, že každý subjekt povinný platit příspěvky, je může srovnat s relevantními údaji, které se jej týkají. Údaje jeho početných konkurentů nejsou v tomto ohledu relevantní. V judikatuře je uvedeno několik příkladů, kdy byla zachována důvěrnost údajů konkurujících se subjektů, přičemž dotčené právní předpisy nebyly odmítnuty. Tribunál konečně nepoužil svá procesní pravidla týkající se přístupu k důvěrným informacím.

____________

¹ Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014 , kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 44).

² Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014 , kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1).

³ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014 , kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190).