USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘENOU SLUŽBU
30. ledna 2008
Věc F-64/07 R
S
v.
Evropský parlament
„Veřejná služba – Řízení o předběžném opatření – Návrh na odklad vykonatelnosti aktu – Naléhavost – Neexistence“
Předmět: Návrh podaný na základě článků 242 ES, 243 ES, 157 AE a 158 AE, kterým S žádá o odklad vykonatelnosti rozhodnutí Parlamentu ze dne 27. července 2006, na základě něhož byl přeložen do Bruselu jako poradce generální ředitelky pro informace.
Rozhodnutí: Návrh na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Řízení o předběžném opatření – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky udělení – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma
(Články 242 ES a 243 ES; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
2. Řízení o předběžném opatření – Podmínky přípustnosti – Žaloba – Formální požadavky
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)
1. Naléhavost návrhu na vydání předběžného opatření je třeba posoudit s ohledem na nezbytnost prozatímně rozhodnout, aby bylo zabráněno tomu, že účastníku řízení, který předběžné opatření navrhuje, vznikne vážná a nenapravitelná újma. Přísluší tomuto posledně uvedenému účastníku řízení, aby předložil důkaz o tom, že nemůže čekat na výsledek hlavního řízení, protože jinak by mu vznikla újma této povahy. I když je pravda, že pro prokázání existence takové škody není nezbytné vyžadovat, aby byla existence újmy prokázána s absolutní určitostí a že stačí, že je tato újma předvídatelná s dostatečným stupněm pravděpodobnosti, nic to nemění na tom, že navrhovatel musí prokázat skutkové okolnosti, o kterých má za to, že je na nich založena perspektiva vážné a nenapravitelné škody.
(viz body 30 a 31)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 1. července 1999, Samper v. Parlament, T‑111/99 R, Recueil FP, s. I‑A‑111 a II‑609, bod 38; 7. prosince 2001, Lior v. Komise, T‑192/01 R, Recueil, s. II‑3657, bod 49; 6. prosince 2002, D v. EIB, T‑275/02 R, Recueil FP, s. I‑A‑259 a II‑1295, body 59 a 60
2. Na základě čl. 102 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu návrhy na předběžná opatření musí označit zejména skutkové i právní důvody, které prima facie (fumus boni iuris) odůvodňují nařízení navrhovaných opatření.
(viz bod 38)