ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

6. května 2014

Věc F‑153/12

Claude Forget

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředník – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na domácnost – Podmínka přiznání – Registrované partnerství podle lucemburského práva – Stálé partnerské páry žijící v jiném než manželském svazku, které mají možnost uzavřít zákonné manželství – Úředník nesplňující podmínky stanovené v čl. 1 odst. 2 písm. c) bodu iv) přílohy VII služebního řádu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se C. Forget domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 25. září, kterým mu Evropská komise odepřela přiznání příspěvku na domácnost a nárok na pozůstalostní důchod po jeho partnerce, a prohlášení čl. 1 odst. 2 písm. c) bodu iv) a čl. 17 prvního pododstavce příloho VIII služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) za protiprávní.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Claude Forget ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisi. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na domácnost – Podmínky přiznání – Úředník, který je registrován jako stálý partner v jiném než manželském svazku – Možnost uzavřít zákonné manželství – Autonomní pojmy

[Služební řád, čl. 1e a příloha VII, čl. 1 odst. 2 písm. c)]

2.      Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na domácnost – Podmínky přiznání – Zásada stejného odměňování – Stále partnerské páry mající možnost uzavřít zákonné manželství – Diskriminace na základě pohlaví – Neexistence

[Služební řád, čl. 1e a příloha VII, čl. 1 odst. 2 písm. c)]

1.      Pojem „jiný než manželský svazek“ uvedený v článku 1e služebního řádu má autonomní povahu, jelikož dotyčný článek služebního řádu neodkazuje na podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy použitelnými v konkrétním případě, ale stanoví samostatný právní režim na základě podmínek, které v tomto ohledu stanoví čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII.

Tento článek zejména vyžaduje, aby pár předložil příslušnému administrativnímu útvaru úřední dokument uznaný členským státem nebo jakýmkoliv příslušným orgánem členského státu, který potvrzuje, že jsou partnery žijícími v jiném než manželském svazku a jako dodatečnou podmínku stanoví, že pár v členském státu nemá možnost uzavřít zákonné manželství. Pokud jde o obsah a působnost posledně uvedené podmínky, toto ustanovení uvádí, že se má za to, že pár má možnost v členském státě uzavřít zákonné manželství pouze tehdy, pokud obě osoby splňují všechny podmínky stanovené právními předpisy členského státu, které uzavření manželství takového páru povolují.

Pojem „pár mající možnost uzavřít zákonné manželství“ je specifickým pojmem služebního řádu a může být vykládán pouze autonomně. Tento pojem ostatně odpovídá cíli sledovanému normotvůrcem, který je uveden v bodě 8 odůvodnění nařízení č. 723/2004, jímž bylo schváleno toto znění služebního řádu, podle kterého je třeba, aby úředníkům žijícím v jiném než manželském svazku, uznaném členským státem jako stálé partnerství, kteří nemohou uzavírat zákonné manželství, byly přiznány stejné výhody jako manželským párům.

(viz body 22 až 24)

2.      Pokud jde o údajnou diskriminaci vyplývající z rozdílného zacházení při poskytování příspěvku na domácnost mezi úředníky, kteří s osobou téhož pohlaví uzavřeli jiný než manželský svazek a kterým použitelná vnitrostátní právní úprava odepírá přístup k manželství, a úředníky, kteří – i když jsou různého pohlaví a mají přístup k zákonnému manželství – upřednostňovali uzavření jiného stálého partnerství, než je manželství, je třeba konstatovat, že toto srovnání je chybné, protože čl. 1 odst. 2 písm. c) přílohy VII služebního řádu nezavádí – a ani nemůže zavádět – autonomní právní úpravu, která by mohla být v rozporu nebo překračovat meze ustanovení, která v každém členském státu Unie upravují práva a povinnosti charakteristické pro možné manželské či kvazimanželské vztahy stanovené těmito právními úpravami. Naopak, tento článek se právě z důvodu těchto rozdílných vnitrostátních právních úprav omezuje na to, že ve vztahu ke všem úředníkům žijícím v partnerství uznaném v členském státě zákonem, kteří žádají o příspěvek na domácnost, stanoví konkrétní podmínku, že pár – a nikoliv úředník jako takový – nemá přístup k zákonnému manželství. Tato podmínka však závisí, pokud jde o pohlaví nebo sexuální orientaci úředníka žijícího v partnerství, výlučně na právním režimu, který právní úprava každého členského státu uvedeným jiným než manželským svazkům přiznává, přičemž tato podmínka je, pokud jde o služební řád, zcela neutrální.

Kromě toho s ohledem na různé právní úpravy v této oblasti, které náleží do výlučné pravomoci členských států, podmínka, podle které páry nemají přístup k manželství, nepředstavuje nepřímou diskriminaci, protože mezi různými právem uznanými mezilidskými vztahy je manželství v současnosti jedinou formou právního vztahu, který je společný všem členským státům Unie; tak tomu však v případě partnerství není.

Ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. c) bodu iv) přílohy VII služebního řádu zajisté zavádějí objektivně odlišné zacházení mezi těmito dvěma kategoriemi úředníků. Nicméně, i za předpokladu, že se tyto dvě kategorie osob, s ohledem na cíl sledovaný příspěvkem na domácnost, nacházejí ve srovnatelném postavení, takové rozdílné zacházení musí být považováno za objektivně odůvodněné, jelikož si unijní normotvůrce přál, aby úředníkům žijícím v jiném než manželském svazku, uznaném členským státem jako stálé partnerství, kteří nemohou uzavírat zákonné manželství, byly přiznány stejné výhody jako manželským párům.

(viz body 27 až 29, 31 a 32)